Snížení hranice trestní odpovědnosti

Výbor OSN pro práva dítěte ve svých Závěrečných doporučeních z ledna 2003 naléhal na Českou republiku, aby byla zachována současná věková hranice trestní odpovědnosti stanovená na patnáct let.

Široká diskuse ohledně trestní odpovědnosti probíhala již v souvislosti s novým zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeže nebo ZSM). Citovaný zákon stanovil hranici trestní odpovědnosti na 15 let. Zde upravená trestní odpovědnost je koncipována jako tzv. relativní odpovědnost.

Dětská kriminalita klesá

V rozporu s uvedeným doporučením Výboru OSN pro práva dítěte věcný záměr nového trestního zákona navrhuje snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let.
Jako důvod je nejčastěji uváděno, že dnešní mládež dospívá dříve, že stejná věková hranice je platná i v okolních státech a za první republiky existovala i v tehdejším Československu. Málokdy je však argumentováno statistikami kriminality dětí mladších 15 let. Média vytvářejí dojem, že současná generace dětí je generací kriminálníků s narůstající brutalitou.
Analýza Institutu pro kriminologii a sociální prevenci či dostupné policejní statistiky a zkušenosti policistů z terénu nijak nepotvrzují to, že by se situace co do počtu i závažnosti trestných činů páchaných mládeží výrazně zhoršovala.
I zpráva Nejvyššího státního zastupitelství o činnosti z roku 2006 uvádí, že v “roce 2006 stagnovala úroveň vykázané trestné činnosti mladistvých (údaje o stíhaných i obžalovaných osobách byly v podstatě obdobné jako v roce 2005).
Pokud jde o děti mladší 15 let, zde bylo naopak zaznamenáno další, rozhodně nezanedbatelné, snížení počtu dětí, které se dopustily činu jinak trestného (oproti roku 2005 činila hodnota poklesu sice jen 9,5 %, v absolutních počtech však bylo dosaženo nejnižšího čísla za celé období od roku 1989).” Nevyšší státní zastupitelství tedy dospělo k závěru, že snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let, na němž je založen i nově vypracovávaný návrh trestního zákoníku, se jeví jako nevhodné a blíže nepodložené. Pro takové snížení věkové hranice trestní odpovědnosti nesvědčí ani poznatky z praxe při objasňování a dokazování zvlášť závažné násilné trestné činnosti.

Snížení hranice problém nevyřeší

Většina odborníků podporuje komplexnější řešení a přiklání se k názoru, že samotné snížení věkové hranice trestní odpovědnosti problém stejně neřeší. Při stanovování hranice trestní odpovědnosti je nutné si uvědomit, že nezáleží ani tak na tom, jestli věková hranice bude 14 nebo 15 let, ale spíše na následné reakci systému na delikventní jednání nezletilého a na jeho prevenci. Je třeba zdůraznit, že současná právní úprava již teď umožňuje přijmout opatření vůči dítěti mladšímu 15 let, které se dopustilo činu jinak trestného.
V právních systémech států, kde je hranice trestní odpovědnosti stanovena v nízkém věku, jsou následná opatření vůči pachateli přijímána převážně v rámci specializované netrestní justice. Tam, kde je stanoven vyšší věk trestní odpovědnosti, je s mladistvými pachateli zacházeno podobně jako s dospělými, tresty jsou ukládány v rámci trestní justice a jsou kratší. Současná právní úprava v sobě spojuje oba tyto modely, kdy trestně odpovědným dětem starším 15 let jsou ukládána opatření (výchovná, ochranná, trestní) specializovanými soudy v trestním řízení, reflektujícím specifika mladistvých, zatímco dětem mladším 15 let, které se dopustí činu jinak trestného, je možné uložit některá opatření (dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu) včetně ochranné výchovy.
Samotné snížení hranice trestní odpovědnosti problém neřeší. Musí být doplněno odpovídajícími programy práce s mladistvými delikventy a koncepcí prevence kriminality dětí a mládeže.

Ochrana práv a zájmů dítěte

V oblasti delikvence dětí mladších 15 let máme za to, že existují zásadnější problémy, které je třeba legislativně řešit.
Třeba ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte mladšího 15 let, které je podezřelé ze spáchání činu jinak trestného, a institut předběžného opatření použitého u dítěte jako náhrada vazby.
Ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže stanoví, že “dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné.” Řízení dle III. hlavy zákona o soudnictví ve věcech mládeže dopadající na děti mladší 15 let není pojato jako řízení trestní, ale občanské soudní řízení, vycházející z úpravy řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Řídí se podpůrně občanským soudním řádem (§ 96 ZSM). Nicméně toto řízení zahrnuje dvě fáze: druhé fázi, tj. fázi občanského soudního řízení, předchází fáze první, kterou nelze za občanské řízení považovat, neboť se zaměřuje na ujasnění toho, zda dítě mladší 15 let spáchalo čin jinak trestný. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže však vůbec neřeší ani základní otázky týkající se postupu při prověřování uvedených věcí, přičemž v případě absence úpravy je třeba vycházet z ustanovení trestního řádu.
Pokud se tedy dítě mladší 15 let dopustí činu jinak trestného, podá státní zástupce soudu pro mládež návrh na uložení opatření. Ze zákona vyplývá, že samotné řízení bude zahájeno až podáním daného návrhu (soud může řízení zahájit také bez návrhu) a až tímto okamžikem nabývá dítě práv vyplývajících ze zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Teprve tehdy je mu také poskytnuta ochrana ve formě opatrovníka (advokáta), který hájí zájmy dítěte.
Výše uvedený zákon přiznává zvýšenou ochranu mladistvému (osoba starší 15 let a mladší 18 let), jehož zájmy musí být obhájcem hájeny již od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, a to včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných. Mladistvý musí být zastoupen obhájcem již v přípravném řízení. Obhájce má právo se zúčastnit těch úkonů, kterých je oprávněn se zúčastnit mladistvý.
Jinak je tomu ovšem ve věcech dětí mladších 15 let, kdy je řízení zahájeno až podáním návrhu na uložení opaření a jedná se de facto o řízení občanskoprávní, proto zde není přípravné řízení jako v řízení trestním. Z tohoto důvodu zde také není dána povinnost zastupovat dítě, podezřelé ze spáchání činu jinak trestného, obhájcem již během vyšetřování tohoto činu, a to před zahájením samotného řízení. Dozorující státní zástupce je sice povinen podat k soudu návrh bezodkladně poté, co se doví, že pachatelem je dítě, které nemůže být pro svůj věk trestně stíháno.
Z logiky věci však podání tohoto návrhu předpokládá vést dokazování k prokázání rozhodných okolností nasvědčujících tomu, že dítě podezřelé ze spáchání činu jinak trestného se tohoto činu skutečně dopustilo. Proto by již při těchto úkonech, jak je tomu i v případě mladistvých, mělo být dítě povinně zastoupeno obhájcem, který by přispěl ke zvýšené ochraně jeho práv a oprávněných zájmů.

Dítě v náhradní vazbě

Dalším problémem je skutečnost, že ačkoli v případě dětí mladších 15 let není vazba dle zákona možná (ta je specificky upravena jen ve věcech mladistvých), došlo k tomu, že dítě bylo umístěno pro podezření ze spáchání činu jinak trestného do zařízení ústavní péče, a to na základě předběžného opatření nařízeného soudem dle § 76a OSŘ na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Přitom jediným důvodem uvedeným v usnesení soudu byl ten, že nezletilý je vyslýchán k nejasnému úmrtí jiné osoby, a v tomto řízení byl a stále je veden jako hlavní podezřelý.
Institut předběžného opatření podle §76a OSŘ však slouží výhradně k ochraně dětí samotných, nikoli k ochraně společnosti před těmito dětmi. Nejenže takové rozhodnutí nebylo slučitelné se samotnou podstatou tohoto institutu, ale i výše uvedený důvod pro nařízení předběžného opatření nenaplňoval důvody stanovené v ustanovení §76a odst. 1 OSŘ. Toto předběžné opatření by se mělo vydávat zejména v případě, kdy je dítě použito ke spáchání trestného činu ze strany rodičů. V takové situaci lze totiž konstatovat, že další pobyt dítěte u jeho rodičů není v jeho zájmu. Ve výše zmiňovaném případě však tato situace nenastala. Je třeba apelovat na to, aby byla respektována presumpce neviny a na nezletilého bylo do pravomocného rozhodnutí soudu pohlíženo jako na nevinného. Vydáním a vykonáním výše uvedeného opatření tak patrně došlo k neoprávněnému zásahu do osobní svobody nezletilého.
Také Nejvyšší státní zastupitelství považuje za vhodnější jiné změny právní úpravy v oblasti delikvence dětí mladších 15 let než snížení hranice trestní odpovědnosti, “a to jednak změnou ustanovení § 90 zákona č. 218/2003 Sb. (nahrazení obligatorních návrhů na uložení opatření prostorem pro uvážení státního zástupce při fakultativním podávání návrhu), jednak vhodným doplněním druhů opatření, která by bylo možno ukládat podle § 93 zákona č. 218/2003 Sb., jednak zajištěním rychlé vykonatelnosti takto uložených opatření, a s tím spojené zkvalitnění právní úpravy režimu výkonu ochranné výchovy, popř. úprava zabezpečovací detence.” Právní úprava možných opatření je u dětí mladších 15 let ve svém důsledku paradoxně přísnější než u mladistvých, neboť škála možných opatření u dětí mladších 15 let je mnohem užší. Prakticky neexistují vhodné probační programy, soud tak může uložit pouze jeden ze dvou druhů opatření, přičemž mnohdy by vzhledem k okolnostem činu bylo třeba dítěti např. udělit napomenutí, uložit ústavní výchovu či jiné výchovné omezení nebo povinnost; tento názor dokladuje i vysoké procento upuštění od uložení opatření.
Diskuse by tedy spíše než o snížení hranice trestní odpovědnosti měla být vedena o efektivitě opatření přijímaných jako reakce na deliktní jednání dětí mladších 15 let a úspěšnosti těchto opatření při resocializaci dítěte. Snižování hranice trestní odpovědnosti povede ke zbytečné kriminalizaci dětí a zneužívání stále mladších dětí k páchání trestné činnosti.

STATISTICKÝ PŘEHLED KRIMINALITY MLÁDEŽE
a) kriminalita nezletilí (mladiství)
b) kriminalita mladiství

2001 2002 2003 2004 2005 2006
a) celková 9926 5541 4692 3319 3086 3090
b) celková 12913 10901 9779 7886 7614 7605
z toho:
a) vraždy 3 0 0 4 1 1
b) vraždy 8 5 5 12 2 4
a) násilná 1285 982 873 705 581 544
b) násilná 1141 1241 1235 1341 1149 990
a) mravnostní 141 119 120 92 104 74
b) mravnostní 181 229 194 161 190 175
a) majetková 7214 3419 2731 1953 1786 1180
b) majetková 9650 7294 6229 4701 4643 4159
a) hospodářská 70 94 120 110 100 101
b) hospodářská 253 320 260 221 248 280
Zdroj: Policejní prezidium ČR

Samotné snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let problém kriminality dětí neřeší. Musí být doplněno odpovídajícími programy práce s mladistvými delikventy a koncepcí prevence kriminality dětí a mládeže.

Jana Havigerová, Veronika Kristková
Článek vyšel v měsíčníku Parlamentní zpravodaj dne 4.1.2008.

Tisková zpráva: Nečas ví, že počet dětí v ústavech je alarmující. Ale co s tím?

Ministr Petr Nečas (MPSV) otevřeně přiznává, že Česko selhává v sanaci rodiny a v důsledku toho posílá nepřijatelný počet dětí do ústavů pouze na základě sociálních problémů rodičů. Ministerstvo po opakované kritice ze strany EU, OSN a Evropského soudu pro lidská práva již naznačilo snahu tento problém řešit. Navrhovaná řešení však nejsou komplexní a uskutečňují se velmi pomalu. Liga lidských práv zpracovala komplexní analýzu s názvem Děti z ústavů!, která obsahuje celou řadu návrhů systémových změn včetně změn legislativy.

„V dětských domovech žije dlouhodobě cca 7 500 dětí, z toho je odhadem 70% umístěno z důvodů souvisejících se sociální situací rodiny,“ řekl Nečas na konferenci Práva dětí v EU v červenci letošního roku a dodal: „Bohužel, ve většině případů není možné dostatečně zajistit takovou práci s rodinou, aby v ní děti mohly být ponechány – chybí systematická sanace a doprovázení rodin.“

Ministr zmínil také vybrané příčiny tohoto stavu, jako je nedostatek sociálních pracovnic zejména v terénní práci, nedostatečná spolupráce státu a nestátních organizací nebo roztříštěnost agendy péče o ohrožené děti pod tři resorty. Zároveň naznačil také vybrané možnosti řešení jako jsou chystané případové konference a z nich vzešlé individuální plány práce s rodinou a dítětem. Důležitým návrhem je také přesun agendy sociálně-právní ochrany dětí z pověřených obcí na nový Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu. Návrhy vycházejí z Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu schválené Vládou ČR na podzim loňského roku. K této koncepci však zatím stále nejsou zpracovány ucelené metodické pokyny.

Liga lidských práv zpracovala vlastní analýzu této problematiky s názvem Děti z ústavů!, která je komplexní a nezahrnuje pouze problematiku sociálně-právní ochrany. „Problém s vysokým počtem dětí v ústavech nelze řešit pouze zlepšením praktického výkonu sociálně-právní ochrany dětí,“ říká Petr Bittner z Ligy, který je spoluautorem zmíněné analýzy. „V podstatě se všemi návrhy ministra Nečase a jeho týmu souhlasíme, ale je třeba do systémové změny zahrnout také reformu samotné ústavní péče a v neposlední řadě změny v soudnictví ve věcech péče o nezletilé.“

Předkládaná analýza Ligy tak obsahuje tři nosné kapitoly, které se týkají jak identifikace problémů a návrhů změn v sociálně-právní ochraně dětí, tak i dalších dvou zmíněných témat. „Bylo by naivní se domnívat, že bude možné v dohledné době dětské domovy zcela zrušit, ale tím spíš je třeba se zabývat také zásadní změnou struktury a fungování těchto zařízení,“ upozorňuje Bittner na další souvislosti. Výtka však nesměřuje k ministrovi Nečasovi neboť samotné fungování dětských domovů a kojeneckých ústavů spadá bohužel do kompetence ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví.

Zásadní a klíčovou změnou, která umožní reformovat celý systém a ne jen jeho část, je sjednocení celé problematiky péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo, nejlépe MPSV. A to včetně metodického vedení ústavů. Tomu se však zbylé dva resorty vehementně brání, zejména pod tlakem lobby ředitelů a pracovníků ústavů, kteří považují jakoukoliv změnu za zbytečnou a ohrožující pro své zájmy a pozice. „Ministr Nečas v tomto musí být silný a neústupný. Jedná se o zásadní rozhodnutí, které je především rozhodnutím politickým. Měl by využít podporu většiny odborníků a nevládních organizací spojených v tomto tématu,“ uzavírá Bittner.

V oblasti soudnictví ve věcech péče o nezletilé pak zmíněná analýza upozorňuje především na dlouhodobě kritizovanou absenci lhůt pro rozhodnutí soudu. Průměrná délka řízení v těchto věcech přesahuje 200 dnů, což Liga považuje za nepřijatelné vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodování týkající se dětí. Mimo to poukazuje na chybějící hlubší vzdělávání soudců v neprávních oborech jako je například psychologie nebo sociální práce.

Poznámka pro editory:
Celý text analýzy Děti z ústavů! lze najít zde. Příloha této zprávy obsahuje souhrn jejího obsahu a výtah nejdůležitějších návrhů systémových změn.

Příspěvek ministra Nečase na konferenci „Práva dětí v Evropské unii“ najdete na adrese http://www.mpsv.cz/cs/4356.

Další informace a materiály poskytne:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz

Soud: Sociální nouze není důvodem k nařízení ústavní výchovy

Po smrti manžela při tragické nehodě v říjnu 2004 prošla rodina paní P. velmi těžkou zkouškou. Prožité trauma a fakt, že se sama musela starat o osm dětí, přivedly paní P. na pokraj existenciální krize, ze které si nebyla schopna sama pomoci. Kvůli vzrůstajícímu dluhu na nájemném rozhodla českobudějovická radnice početnou rodinu vystěhovat do ubytovny pro neplatiče, kde obývala jednu místnost.

Orgán sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města České Budějovice podal vzápětí návrh na předběžné opatření týkající se tří z osmi dětí. Soud tomuto návrhu vyhověl a umístil je do dětského domova. Jako důvod uvedl častou absenci těchto dětí ve škole a nevyhovující sociální podmínky rodiny. Hrozba odebrání se pak vznášela i nad zbylými pěti dětmi.

V květnu loňského roku se zastupování rodiny ujal tým pracovníků Ligy lidských práv a nastal dlouhý boj za práva dětí. Snahou Ligy bylo postupně změnit negativní postoj některých orgánů a institucí, které před účinnou snahou pomoci v obtížné situaci tradičně dávají přednost řešení spočívající v ústavní péči. Klíčovou roli však sehrála schopnost matky bojovat o své děti.

Výsledek se dostavil. Paní P. s podporou odborníků výrazně zlepšila svou schopnost starat se o rodinu, začala řešit neřešené problémy a v rámci svých možností také splácí vzniklé dluhy. Soud vzal toto zlepšení v úvahu při svém rozhodování a s poukazem na silnou citovou vazbu mezi dětmi a matkou i mezi sourozenci navzájem rozhodl o zrušení opatření, na jehož základě byly tři děti umístěny do dětského domova. Zároveň nad výchovou dětí nařídil dohled, který má zajistit řádnou péči ze strany matky a odpovídající pomoc ze strany města. Rozsudek nabyl právní moci 16. 1. 2007.

„Soud si dovoluje ještě jednou poděkovat všem, kteří se zasloužili na jakékoliv formě pomoci v rodině a s potěšením konstatuje, že u nezletilých dětí nemusí být přistupováno k dalšímu výchovnému opatření,“ konstatoval v závěru odůvodnění rozsudku soudce JUDr. Petr Mazanec.

— Poznámky pro editory —

Liga lidských práv je nezisková organizace hájící právo ve veřejném zájmu. V rámci projektu zaměřeného na snižování počtu dětí umisťovaných do ústavů ze sociálních důvodů se snažíme poukázat na fakt, že samotná sociální nouze a nevyhovující sociální podmínky nejsou důvodem pro odebírání dětí, ale měly by být impulsem pro aktivní a efektivní pomoc ze strany státu. To vše za podmínky zachování schopnosti rodičů se o své děti starat spojené s posilováním jejich rodičovské zodpovědnosti. Princip takové pomoci nevychází jen z lidsko-právního a humánního hlediska, ale je podpořen také ekonomickou efektivností a podstatně lepšími výsledky řádné výchovy dětí v biologické rodině ve srovnání s kolektivní ústavní výchovou. Ilustrovaný případ dokazuje, že se princip rozhodování upřednostňující pomoc rodině před automatickým odebíráním dětí může s úspěchem prosadit i v praxi rozhodování soudů a fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí.

Další informace a materiály poskytne: Bc. Petr Bittner, sociální pracovník, Liga lidských práv, Praha, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz

Odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace

V září 2005 byla MDAC a Ligou podána žaloba ve prospěch ženy, která se pokoušela získat kopii zdravotnické dokumentace, aby mohla posoudit, zda služby, které dostávala v psychiatrické léčebně, byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Léčebna jí odmítla dokumentaci zpřístupnit s tím, že takové právo nemá a že na základě platného zákona o péči o zdraví lidu má pouze právo být poučena lékařem o svém zdravotním stavu. Podle názoru léčebny zákon neobsahuje právo na přístup k lékařským záznamům jako takovým. V březnu 2006 rozhodl prvostupňový soud v Havlíčkově Brodu ve prospěch žalobkyně, léčebna ale podala odvolání k soudu vyššího stupně.

V rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Hradci Králové plně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že léčebna musí pacientce vydat kopii její zdravotnické dokumentace, neboť jde o jediný efektivní způsob v souladu s právem. Krajský soud potvrdil, že lidé musí mít možnost znát veškeré informace shromážděné v dokumentaci a mít možnost jejich obsah konzultovat s nezávislým odborníkem. Krajský soud potvrdil, že psychiatrická diagnóza není platným důvodem pro odepření přístupu k lékařským záznamům.

Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Je to poprvé v české právní historii, kdy odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace člověku s duševní nemocí. Toto rozhodnutí dává jasný signál všem nemocnicím, že jakékoli zadržování informací je protiprávní. MDAC vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby vydalo jasné směrnice pro všechny poskytovatele zdravotní péče.“

David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, dodává:
„Práva uživatelů psychiatrických služeb stále nesplňují základní evropské právní standardy. Doufáme, že toto soudní rozhodnutí inspiruje další osoby s problémy s duševním zdravím k tomu, aby se bránili právní cestou.“

— Poznámky pro editory —

Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.

Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.

Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.

Bližší informace:

David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): 777 306 906

Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730

Mental Disability Advocacy Center

1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko

tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39

e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info

Liga lidských práv

Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic

tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012

e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz

Odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace

V září 2005 byla MDAC a Ligou podána žaloba ve prospěch ženy, která se pokoušela získat kopii zdravotnické dokumentace, aby mohla posoudit, zda služby, které dostávala v psychiatrické léčebně, byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Léčebna jí odmítla dokumentaci zpřístupnit s tím, že takové právo nemá a že na základě platného zákona o péči o zdraví lidu má pouze právo být poučena lékařem o svém zdravotním stavu. Podle názoru léčebny zákon neobsahuje právo na přístup k lékařským záznamům jako takovým. V březnu 2006 rozhodl prvostupňový soud v Havlíčkově Brodu ve prospěch žalobkyně, léčebna ale podala odvolání k soudu vyššího stupně.

V rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Hradci Králové plně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že léčebna musí pacientce vydat kopii její zdravotnické dokumentace, neboť jde o jediný efektivní způsob v souladu s právem. Krajský soud potvrdil, že lidé musí mít možnost znát veškeré informace shromážděné v dokumentaci a mít možnost jejich obsah konzultovat s nezávislým odborníkem. Krajský soud potvrdil, že psychiatrická diagnóza není platným důvodem pro odepření přístupu k lékařským záznamům.

Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Je to poprvé v české právní historii, kdy odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace člověku s duševní nemocí. Toto rozhodnutí dává jasný signál všem nemocnicím, že jakékoli zadržování informací je protiprávní. MDAC vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby vydalo jasné směrnice pro všechny poskytovatele zdravotní péče.“

David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, dodává:
„Práva uživatelů psychiatrických služeb stále nesplňují základní evropské právní standardy. Doufáme, že toto soudní rozhodnutí inspiruje další osoby s problémy s duševním zdravím k tomu, aby se bránili právní cestou.“

— Poznámky pro editory —

Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.

Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.

Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.

Bližší informace:

David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): 777 306 906

Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730

Mental Disability Advocacy Center

1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko

tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39

e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info

Liga lidských práv

Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic

tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012

e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz