Výbor OSN pro práva dítěte ve svých Závěrečných doporučeních z ledna 2003 naléhal na Českou republiku, aby byla zachována současná věková hranice trestní odpovědnosti stanovená na patnáct let.

Široká diskuse ohledně trestní odpovědnosti probíhala již v souvislosti s novým zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeže nebo ZSM). Citovaný zákon stanovil hranici trestní odpovědnosti na 15 let. Zde upravená trestní odpovědnost je koncipována jako tzv. relativní odpovědnost.

Dětská kriminalita klesá

V rozporu s uvedeným doporučením Výboru OSN pro práva dítěte věcný záměr nového trestního zákona navrhuje snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let.
Jako důvod je nejčastěji uváděno, že dnešní mládež dospívá dříve, že stejná věková hranice je platná i v okolních státech a za první republiky existovala i v tehdejším Československu. Málokdy je však argumentováno statistikami kriminality dětí mladších 15 let. Média vytvářejí dojem, že současná generace dětí je generací kriminálníků s narůstající brutalitou.
Analýza Institutu pro kriminologii a sociální prevenci či dostupné policejní statistiky a zkušenosti policistů z terénu nijak nepotvrzují to, že by se situace co do počtu i závažnosti trestných činů páchaných mládeží výrazně zhoršovala.
I zpráva Nejvyššího státního zastupitelství o činnosti z roku 2006 uvádí, že v “roce 2006 stagnovala úroveň vykázané trestné činnosti mladistvých (údaje o stíhaných i obžalovaných osobách byly v podstatě obdobné jako v roce 2005).
Pokud jde o děti mladší 15 let, zde bylo naopak zaznamenáno další, rozhodně nezanedbatelné, snížení počtu dětí, které se dopustily činu jinak trestného (oproti roku 2005 činila hodnota poklesu sice jen 9,5 %, v absolutních počtech však bylo dosaženo nejnižšího čísla za celé období od roku 1989).” Nevyšší státní zastupitelství tedy dospělo k závěru, že snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let, na němž je založen i nově vypracovávaný návrh trestního zákoníku, se jeví jako nevhodné a blíže nepodložené. Pro takové snížení věkové hranice trestní odpovědnosti nesvědčí ani poznatky z praxe při objasňování a dokazování zvlášť závažné násilné trestné činnosti.

Snížení hranice problém nevyřeší

Většina odborníků podporuje komplexnější řešení a přiklání se k názoru, že samotné snížení věkové hranice trestní odpovědnosti problém stejně neřeší. Při stanovování hranice trestní odpovědnosti je nutné si uvědomit, že nezáleží ani tak na tom, jestli věková hranice bude 14 nebo 15 let, ale spíše na následné reakci systému na delikventní jednání nezletilého a na jeho prevenci. Je třeba zdůraznit, že současná právní úprava již teď umožňuje přijmout opatření vůči dítěti mladšímu 15 let, které se dopustilo činu jinak trestného.
V právních systémech států, kde je hranice trestní odpovědnosti stanovena v nízkém věku, jsou následná opatření vůči pachateli přijímána převážně v rámci specializované netrestní justice. Tam, kde je stanoven vyšší věk trestní odpovědnosti, je s mladistvými pachateli zacházeno podobně jako s dospělými, tresty jsou ukládány v rámci trestní justice a jsou kratší. Současná právní úprava v sobě spojuje oba tyto modely, kdy trestně odpovědným dětem starším 15 let jsou ukládána opatření (výchovná, ochranná, trestní) specializovanými soudy v trestním řízení, reflektujícím specifika mladistvých, zatímco dětem mladším 15 let, které se dopustí činu jinak trestného, je možné uložit některá opatření (dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu) včetně ochranné výchovy.
Samotné snížení hranice trestní odpovědnosti problém neřeší. Musí být doplněno odpovídajícími programy práce s mladistvými delikventy a koncepcí prevence kriminality dětí a mládeže.

Ochrana práv a zájmů dítěte

V oblasti delikvence dětí mladších 15 let máme za to, že existují zásadnější problémy, které je třeba legislativně řešit.
Třeba ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte mladšího 15 let, které je podezřelé ze spáchání činu jinak trestného, a institut předběžného opatření použitého u dítěte jako náhrada vazby.
Ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže stanoví, že “dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné.” Řízení dle III. hlavy zákona o soudnictví ve věcech mládeže dopadající na děti mladší 15 let není pojato jako řízení trestní, ale občanské soudní řízení, vycházející z úpravy řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Řídí se podpůrně občanským soudním řádem (§ 96 ZSM). Nicméně toto řízení zahrnuje dvě fáze: druhé fázi, tj. fázi občanského soudního řízení, předchází fáze první, kterou nelze za občanské řízení považovat, neboť se zaměřuje na ujasnění toho, zda dítě mladší 15 let spáchalo čin jinak trestný. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže však vůbec neřeší ani základní otázky týkající se postupu při prověřování uvedených věcí, přičemž v případě absence úpravy je třeba vycházet z ustanovení trestního řádu.
Pokud se tedy dítě mladší 15 let dopustí činu jinak trestného, podá státní zástupce soudu pro mládež návrh na uložení opatření. Ze zákona vyplývá, že samotné řízení bude zahájeno až podáním daného návrhu (soud může řízení zahájit také bez návrhu) a až tímto okamžikem nabývá dítě práv vyplývajících ze zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Teprve tehdy je mu také poskytnuta ochrana ve formě opatrovníka (advokáta), který hájí zájmy dítěte.
Výše uvedený zákon přiznává zvýšenou ochranu mladistvému (osoba starší 15 let a mladší 18 let), jehož zájmy musí být obhájcem hájeny již od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, a to včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných. Mladistvý musí být zastoupen obhájcem již v přípravném řízení. Obhájce má právo se zúčastnit těch úkonů, kterých je oprávněn se zúčastnit mladistvý.
Jinak je tomu ovšem ve věcech dětí mladších 15 let, kdy je řízení zahájeno až podáním návrhu na uložení opaření a jedná se de facto o řízení občanskoprávní, proto zde není přípravné řízení jako v řízení trestním. Z tohoto důvodu zde také není dána povinnost zastupovat dítě, podezřelé ze spáchání činu jinak trestného, obhájcem již během vyšetřování tohoto činu, a to před zahájením samotného řízení. Dozorující státní zástupce je sice povinen podat k soudu návrh bezodkladně poté, co se doví, že pachatelem je dítě, které nemůže být pro svůj věk trestně stíháno.
Z logiky věci však podání tohoto návrhu předpokládá vést dokazování k prokázání rozhodných okolností nasvědčujících tomu, že dítě podezřelé ze spáchání činu jinak trestného se tohoto činu skutečně dopustilo. Proto by již při těchto úkonech, jak je tomu i v případě mladistvých, mělo být dítě povinně zastoupeno obhájcem, který by přispěl ke zvýšené ochraně jeho práv a oprávněných zájmů.

Dítě v náhradní vazbě

Dalším problémem je skutečnost, že ačkoli v případě dětí mladších 15 let není vazba dle zákona možná (ta je specificky upravena jen ve věcech mladistvých), došlo k tomu, že dítě bylo umístěno pro podezření ze spáchání činu jinak trestného do zařízení ústavní péče, a to na základě předběžného opatření nařízeného soudem dle § 76a OSŘ na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Přitom jediným důvodem uvedeným v usnesení soudu byl ten, že nezletilý je vyslýchán k nejasnému úmrtí jiné osoby, a v tomto řízení byl a stále je veden jako hlavní podezřelý.
Institut předběžného opatření podle §76a OSŘ však slouží výhradně k ochraně dětí samotných, nikoli k ochraně společnosti před těmito dětmi. Nejenže takové rozhodnutí nebylo slučitelné se samotnou podstatou tohoto institutu, ale i výše uvedený důvod pro nařízení předběžného opatření nenaplňoval důvody stanovené v ustanovení §76a odst. 1 OSŘ. Toto předběžné opatření by se mělo vydávat zejména v případě, kdy je dítě použito ke spáchání trestného činu ze strany rodičů. V takové situaci lze totiž konstatovat, že další pobyt dítěte u jeho rodičů není v jeho zájmu. Ve výše zmiňovaném případě však tato situace nenastala. Je třeba apelovat na to, aby byla respektována presumpce neviny a na nezletilého bylo do pravomocného rozhodnutí soudu pohlíženo jako na nevinného. Vydáním a vykonáním výše uvedeného opatření tak patrně došlo k neoprávněnému zásahu do osobní svobody nezletilého.
Také Nejvyšší státní zastupitelství považuje za vhodnější jiné změny právní úpravy v oblasti delikvence dětí mladších 15 let než snížení hranice trestní odpovědnosti, “a to jednak změnou ustanovení § 90 zákona č. 218/2003 Sb. (nahrazení obligatorních návrhů na uložení opatření prostorem pro uvážení státního zástupce při fakultativním podávání návrhu), jednak vhodným doplněním druhů opatření, která by bylo možno ukládat podle § 93 zákona č. 218/2003 Sb., jednak zajištěním rychlé vykonatelnosti takto uložených opatření, a s tím spojené zkvalitnění právní úpravy režimu výkonu ochranné výchovy, popř. úprava zabezpečovací detence.” Právní úprava možných opatření je u dětí mladších 15 let ve svém důsledku paradoxně přísnější než u mladistvých, neboť škála možných opatření u dětí mladších 15 let je mnohem užší. Prakticky neexistují vhodné probační programy, soud tak může uložit pouze jeden ze dvou druhů opatření, přičemž mnohdy by vzhledem k okolnostem činu bylo třeba dítěti např. udělit napomenutí, uložit ústavní výchovu či jiné výchovné omezení nebo povinnost; tento názor dokladuje i vysoké procento upuštění od uložení opatření.
Diskuse by tedy spíše než o snížení hranice trestní odpovědnosti měla být vedena o efektivitě opatření přijímaných jako reakce na deliktní jednání dětí mladších 15 let a úspěšnosti těchto opatření při resocializaci dítěte. Snižování hranice trestní odpovědnosti povede ke zbytečné kriminalizaci dětí a zneužívání stále mladších dětí k páchání trestné činnosti.

STATISTICKÝ PŘEHLED KRIMINALITY MLÁDEŽE
a) kriminalita nezletilí (mladiství)
b) kriminalita mladiství

2001 2002 2003 2004 2005 2006
a) celková 9926 5541 4692 3319 3086 3090
b) celková 12913 10901 9779 7886 7614 7605
z toho:
a) vraždy 3 0 0 4 1 1
b) vraždy 8 5 5 12 2 4
a) násilná 1285 982 873 705 581 544
b) násilná 1141 1241 1235 1341 1149 990
a) mravnostní 141 119 120 92 104 74
b) mravnostní 181 229 194 161 190 175
a) majetková 7214 3419 2731 1953 1786 1180
b) majetková 9650 7294 6229 4701 4643 4159
a) hospodářská 70 94 120 110 100 101
b) hospodářská 253 320 260 221 248 280
Zdroj: Policejní prezidium ČR

Samotné snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let problém kriminality dětí neřeší. Musí být doplněno odpovídajícími programy práce s mladistvými delikventy a koncepcí prevence kriminality dětí a mládeže.

Jana Havigerová, Veronika Kristková
Článek vyšel v měsíčníku Parlamentní zpravodaj dne 4.1.2008.

děti, dětská kriminalita, OSN, práva dětí, právo, trestní odpovědnost