Pátek, 18. června 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 18. 6. 2010 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Mimořádně nadaný autista, zakřiknutá dívka s lehkým mentálním postižením, děti ze sociálně slabších rodin. Základní škola v Šaraticích na Vyškovsku zvládá učit různě znevýhodněné žáky pohromadě s těmi, které žádné handicapy nemají. Za to dnes získala ocenění Férová škola.
Certifikát Férová škola jim udělila nezisková organizace Liga lidských práv. Stejně jako pěti dalším. Všechny mají společně jedno: nabízejí individuální a spravedlivý přístup ke všem dětem bez ohledu na jejich handicapy.
A s čím přesně si v Šaraticích museli poradit? Chodí k nim například autistický chlapec, který je mimořádně nadaný. Přeskočil první třídu a šel rovnou do druhé. „Má obrovské znalosti skoro na úrovni páté třídy a je mimořádně hudebně nadaný,“ popisuje ředitelka Eliška Novoměstská.
Problém nastal, když měli jet jeho spolužáci na školu v přírodě. „Má problém se sociálním přizpůsobením a my jsme předpokládali, že týden na škole v přírodě nezvládne,“ vypráví ředitelka.
Přesto se to škola společně s jeho rodinou rozhodla alespoň zkusit. Rodiče ho s pomocí pedagogické asistentky připravovali na to, že bude v jiném prostředí, bez rodičů, že na čas přijde o své zažité rituály. První dva dny na škole v přírodě byly krušné, chlapec nemohl spát, byl dezorientovaný. „Třetí den už to bylo mnohem lepší. Vrátil se domů šťastný a spokojený,“ uvedla Novoměstská.
Další příklad. Lehce mentálně postižená dívka, která do Šaratic přišla ve třetí třídě. „Byla zakřiknutá, nekomunikovala, byla vystresovaná,“ vypráví ředitelka.
Ve škole dostala asistenta, začala se učit podle individuálního vzdělávacího plánu, snížily se na ní nároky, měla méně hodin než její spolužáci.
Tato dívka vlastně odstartovala to, za co dnes škola získala certifikát. „Je to čtyři roky nazpátek. Poradna nás požádala, jestli bychom ji nevzali k nám na školu, že by měla změnit kolektiv. Do té doby jsme tady postižené děti neměli,“ vzpomíná ředitelka na dobu, kdy se začali zajímat o inkluzivní vzdělávání.
„Bylo to v době, která přála integraci a inkluzi. Měli jsme možnost získat z úřadu práce pedagogickou asistentku. Přijali jsme ji a zjistili, že to jde. Dívka zvládla první stupeň a teď krásně zvládá druhý,“ doplnila Novoměstská.
Učitelé se musí na hodiny víc připravovat
Učit sociálně znevýhodněné, nadané, lehce mentálně postižené pohromadě s „průměrnými“ školáky je náročné, a to především pro učitele, zdůrazňuje ředitelka.
„Ve třetí třídě máme jednoho mimořádně nadaného žáka a dva s lehkým mentálním postižením. A bez asistenta by to nešlo. Ten se v hodinách věnuje dětem s lehkým mentálním postižením,“ popisuje.
Pro nadaného žáka zase musí učitel vymýšlet práci navíc. „Když má dodělané všechny úkoly, pracuje na počítači, který má ve třídě a kde má různé výukové programy,“ uzavírá Novoměstská.
Loni v říjnu získaly certifikát první čtyři školy. Proces certifikace je u každé školy jinak dlouhý. Liga lidských práv se snaží přihlížet ke specifikům regionu, například k etnickému rozložení v daném městě. Do škol jezdí opakovaně, sleduje výuku a studuje školské dokumenty.
Certifikát je pro školy určitou známkou prestiže a vodítkem pro rodiče při výběru nejlepší školy pro dítě.
Pátek, 4. června 2010Aktuality
Slovensko minulý týden ratifikovalo nejvýznamnější mezinárodní instrument chránící práva lidí s postižením. Stalo se tak osmdesátou sedmou zemí ve světě, které projevili svůj zájem být Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením vázány. Úmluva se věnuje skupině lidí, jejímž byla po dlouhou dobu odepírána základní lidská práva. Lidé s postižením žijí v mnoha zemích v nedůstojných podmínkách ústavů, nemají přístup ke vzdělání, zaměstnání, nemůžou volit nebo být rodiči.
To všechno si klade za cíl nová úmluva změnit. Podle ní by na všechny lidi mělo být nahlíženo jako na rovné bez ohledu na jejich postižení. Státy se zavazují, že odstraní všechny společenské bariéry, které brání lidem s postižením v plnohodnotném životě. Pro mnoho vlád, včetně Slovenska to znamená rozsáhlou změnu legislativy, od oblasti sociálních služeb, přes školství až ke způsobilosti k právním úkonům.
Slovensko ratifikovalo nejen samotnou úmluvu, ale i její Opční protokol, který umožňuje jednotlivcům podávat stížnosti k Výboru pro práva osob se zdravotním postižením. Výbor je dalším orgánem, který chrání lidi před neoprávněnými zásahy případně nečinností státu. Tady je nutno zmínit, že Česká republika sice ratifikovala samotnou úmluvu, s ratifikací Opčního protokolu ale bohužel pořád váhá. A to přestože mnoho evropských států, včetně například Srbska, či Ukrajiny, již jurisdikci Výboru přijalo a tím poskytlo svým občanům s postižením možnost hájit svá práva na mezinárodní úrovni.
Čtvrtek, 20. května 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 20. 5. 2010 na www.rozhlas.cz a naleznete jej zde.
Až třetina dětí je zbytečně v ústavní péči, tvrdí zpráva Českého helsinského výboru. Evropský soud pro lidská práva v minulosti vynesl proti České republice rozsudek, že pouhé problémy s bydlením nejsou důvodem odejmutí dítěte rodičům.
Podle Martiny Štěpánkové z Poradny pro občanství a lidská práva se taková praxe ale v Česku stále děje. Stát by přitom vydal méně peněz na pomoc přímo rodině než na ústavní péči. Řešením by prý mohl být také zákon o sociálním bydlení, který by určil jasná pravidla.
Ze zprávy také vyplývá, že za porušování lidských práv můžou z části i politici. Podle předsedkyně Českého helsinského výboru Anny Šabatové politická reprezentace trochu zapomněla, že listopadová sametová revoluce znamenala i závazek k lepšímu dodržování lidských práv:
„Politici, až na výjimky, se tváří jakoby s tím závazkem českého státu neměli nic společného a vytvářejí svými štvavými řečmi klima, které potom situaci zhoršuje. Vždyť ti mladíci z Vítkova, kdyby to neslyšeli od učitelky, doma to neslyšeli, kdyby neslyšeli od politiků takové různé poštvávání, tak by pravděpodobně nikdy neudělali to, co se stalo.
„Největším problémem obecně, který Česko v otázce dodržování lidských práv trápí, je podle Šabatové diskriminace. „Ta dopadá na nejrůznější skupiny. Na ženy, na starší lidi, na handicapované, na Romy. Nyní je to ještě do určité míry umocněno krizí,“ podotkla.
Podle Šabatové je dobrým signálem například rozpuštění Dělnické strany nebo soud se žháři z Vítkova. Stát má ale stále před sebou nedostatky v dodržování práv dítěte, nebo vůči menšinám.
Zpráva také upozorňuje na to, že všechny české děti nemají rovný přístup ke vzdělání. Podle ředitele Ligy lidských práv Davida Zahumenského sice zanikly zvláštní školy, v mnoha případech ale došlo jen k přejmenování budov a přístup zůstal stejný.
Pátek, 16. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 16. 4. 2010 v deníku Mladá Fronta DNES.
Pět let se úředníci soudili o to, že je žena, jejíž okolí hyzdí halda igelitek na jejím dvoře, nesvéprávná. Soud to zamítl. Podobný problém už patnáct let trápí i Starovičky, kde majitel pozemku vrší odpadky.
U Krajského soudu v Brně včera skončil přes pět let trvající spor. Městští úředníci chtěli zbavit právní způsobilosti paní Evu z Brna, která ve svém domě a na dvoře shromažďovala plastové kelímky a lahve v igelitových taškách. Soudce ale včera návrh definitivně smetl ze stolu.
„Krajský soud vyhověl našemu návrhu a zastavil snahu městské části zbavit naši klientku způsobilosti,“ uvedl advokát Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který starší ženu zastupoval. „Ze strany městské části se jednalo o jasnou snahu paní Evu kontrolovat,“ řekl Matiaško.
Problém s občanem, který obtěžuje okolí vršením neúměrného množství odpadků na pozemku kolem svého domu, se už zhruba patnáct let marně pokoušejí vyřešit i představitelé obce Starovičky na Břeclavsku. Marně. „Stěna, za níž je odpad, je stará, obáváme se, že by se mohla zřítit a někoho zasypat. Dali jsme podnět k prošetření na stavební úřad,“ popsal starosta Staroviček Vladimír Drbola peripetie léta neřešitelného případu. Záměr vystavět kolem domu na obecním pozemku zeď, která by smetiště oddělila od obecní oddechové zóny, zastupitelé Staroviček neschválili.
V případě z Brna se představitelé města pokoušeli paní Evu zbavit způsobilosti od roku 2005 a Městský soud v Brně jim dvakrát vyhověl. Soudní znalci z oboru psychiatrie totiž potvrdili, že Eva trpí duševní poruchou. Včerejší soud ale zdůraznil, že samotná přítomnost duševní poruchy nemusí automaticky vést ke zbavení způsobilosti. „Eva přesvědčila soudce, že je schopná se o sebe postarat,“ vysvětlil Matiaško. Rozhodnutí může být přelomové, doposud se totiž soudy v podobných případech řídily doporučením znalců a lidi s duševní poruchou způsobilosti zbavovali.
Podle Matiaška Eva ovšem svým chováním okolí nijak neobtěžovala ani neomezovala. „Shromažďovala plastové kelímky a lahve, žádné prošlé potraviny, které by obtěžovaly okolí. Rozhodně se tam nikdy neobjevovala žádná škodlivá zvířata jako hmyz nebo potkani,“ popsal.
Přestavitelé městské části Brno-střed se k případu včera nemohli nijak vyjádřit. „Nevím, o který případ konkrétně se jedná, ještě jsme neobdrželi vyrozumění soudu,“ řekl mluvčí Brna-středu Roman Burián. Úředníci evidují podobných případů hodně a pouze podle křestního jména nelze kauzu dohledat. Více informací o Evě odmítli ovšem její právní zástupci redakciMF DNES sdělit.
Podle Buriána je město nuceno v podobných případech sáhnout k drastickým řešením a rovnou navrhnout zbavení způsobilosti. „V jednom podobném případě běhali uprostřed rodinné zástavby po dvorku potkani. My jsme mohli jen udělit pokutu. Ta ale není vysoká. Pokud ji dotyčný zaplatí, zbývá nám už jen podat návrh na zbavení způsobilosti,“ vysvětlil Burián.
Čtvrtek, 15. dubna 2010Tiskové zprávy
Krajský soud v Brně konečně ukončil přes pět let trvající spor, v němž se město snažilo zbavit „nepřizpůsobivou“ ženu způsobilosti k právním úkonům. Svým rozhodnutím potvrdil, že institut zbavení způsobilosti k právním úkonům nemůže být nástrojem pro kontrolu lidí, kteří žijí jinak. Skutečnost, že paní Eva trpí duševní poruchou, podle soudu nedává státu automaticky právo rozhodovat o tom, jak má žít.
Paní Eva žije ve vlastním domě blízko centra Brna a již několik let hromadí na své zahradě různé věci. Toto chování se nelíbilo úředníkům městské části, protože dle jejich mínění „narušuje vzhled obce“. Po několika ne příliš úspěšných opatřeních se proto rozhodli přistoupit k návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Jejich návrhu vyhověl brněnský městský soud v roce 2005 a po úspěšném odvolání znovu v roce 2008. V řízení byl vypracován psychiatrický i psychologický znalecký posudek, podle kterých paní Eva trpí duševní poruchou. Podle názoru obou znalců může pouze zbavení způsobilosti k právním úkonům a posléze soudem ustanovený opatrovník zajistit dodržování hygienických návyků a zdravotní, zejména psychiatrickou péči.
V lednu letošního roku Krajský soud v Brně projednával odvolání proti rozsudku o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud zdůraznil, že samotná přítomnost duševní poruchy nemusí automaticky vést k omezení nebo zbavení způsobilosti. Rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům neslouží k tomu, aby následně vedlo k pomyslné stabilizaci zdravotního stavu člověka, zlepšení jeho hygieny nebo sociální či kulturní úrovně života. „V řízení o způsobilosti k právním úkonům musí vždy soud posuzovat, jestli takové opatření slouží skutečně k ochraně práv člověka. Opatrovník má za člověka s postižením činit právní úkony a pomáhat mu například při nakládání s majetkem. Nedovedu si představit, že by se rozhodnutím o zbavení způsobilosti paní Evy k právním úkonům situace nějak změnila, například, že by opatrovník za ní uklízel její zahradu,“ vysvětluje právnička MDAC a Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
Krajský soud v Brně rovněž zdůraznil, že způsob života paní Evy je jejím svobodným rozhodnutím a pokud závažným způsobem nezasahuje do práv jiných osob nebo nikoho neohrožuje, stát by neměl mít právo do něj zasahovat „Krajský soud v Brně po pěčlivém dokazování fakticky prolomil znalecké posudky proti paní Evě. To považujeme za velmi důležité, protože okresní soudy velmi často nekriticky přejímají závěry znalců. Je tedy třeba brát v úvahu fakt, že znalci často neznají sociální situaci lidí s postižením a nerozumí institutu zbavení způsobilosti k právním úkonům, jak to bylo i v případě paní Evy,“ hodnotí rozsudek Krajského soudu právník MDAC a Ligy Maroš Matiaško.
Bližší informace poskytnou:
Maroš Matiaško, právnik MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: mmatiasko@mdac.info
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz
