Integrace školáka bude mít zřejmě soudní dohru

Milešovice – Konec dobrý, všechno dobré. I když jak se to v případě desetiletého školáka Jana z Milešovic s vývojovou dysfázií řeči vezme. Jeho matka totiž obešla kvůli integraci víc než desítku škol, prakticky všude ale slyšela odmítnutí. Nakonec uspěla až v Šaraticích.

„Základní škola nemá problém s integrací postižených dětí, z Milešovic je to jen pár kilometrů. Přístup šaratické školy mě naprosto mile překvapil. Se synem jsem dosud dennodenně dojížděla do Brna. V tamní speciální škole se ale vůbec nerozvíjel,“ shrnula několikaměsíční snahu o integraci svého syna Lenka Hrazdirová z Milešovic, na jejíž případ Vyškovský deník Rovnost upozornil.

Matku šokoval hlavně přístup vedení základní školy přímo z jejího bydliště. Začátkem roku se totiž v Milešovicích ústně domluvila s ředitelkou školy na přestupu syna. Podle Hrazdirové ale měla hned následující den ve schránce dopis ze školy. Malotřídní škola by podle něj integraci nezvládla. „Naše škola je malotřídní. To znamená, že menší třídy tu sice máme, ale jedna učitelka vyučuje zároveň dva ročníky. V lékařské zprávě je nicméně uvedené, že chlapec by se měl integrovat v menší třídě školy základní. A to je obrovský rozdíl. Učit dva ročníky zároveň už takhle není snadné,“ zdůvodnila tehdy ředitelka milešovické školy Lenka Fillová.

Prý odejdou

Dodala mimo jiné i to, že okolo integrovaného dítěte je spousta papírování. „Šokuje mě ale především stále to, že napsala, že musí přihlédnout k reakci některých rodičů žáků. Někteří ji prý ujistili, že pokud k integraci mého syna dojde, jejich dítě bude určitě chodit jinam. Je to hyenismus, absolutně nechápu, jak si tohle může dovolit napsat,“ nechápe stále Hrazdirová.

Proti rozhodnutí milešovické školy se proto odvolala. „Z krajského úřadu mi došlo vyjádření, že mám žádost o integraci nechat znovu posoudit ředitelce Fillové. Ta mě ale vůbec nekontaktovala, v tomto týdnu mi opět přišlo pouze rozhodnutí o nepřijetí. Vedení školy jen hledá záminky, proč to nejde,“ zdůraznila matka.

Jan, který podle rodičů dosud chodil mezi nevzdělatelné děti, tak nastoupil do čtvrté třídy od poloviny března definitivně do Šaratic. „Zatím si vede skvěle. Má individuální výukový plán a pedagogického asistenta, od dubna bude mít pět vyučovacích hodin. Po roce a půl se do školy opět těší,“ uvedla Hrazdirová.

Na šaratickou školu jí navedla nevládní organizace Liga lidských práv, která podporuje školy, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti. „Byla jednou z prvních, která získala certifikát Férová škola. Škola prochází asi dvouletým procesem certifikace, nebrání se integraci. Má registrovaný program s dodatkem pro děti s lehkým mentálním postižením,“ prohlásila pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.

Odmítnutí školáka tak bude mít podle všeho soudní dohru. Stížnost má vést proti krokům základní školy. „S Ligou lidských práv budeme podávat stížnost na Ústavní soud proti jednání vedení milešovické školy. Jde hlavně o to, aby i další, byť jen lehce postižené děti, neměly takové potíže s přístupem škol. Náš případ může leckomu pomoct,“ myslí si Hrazdirová.

Podle pedagožky Krahulové nemají závěry vyšetření poslední slovo. „Bohužel se často setkáváme s tím, že poradna nedoporučí integraci do běžné základní školy. Rodič pak velmi často neví, že má poslední slovo, a dá dítě na doporučení do praktické školy,“ poznamenala Krahulová.

S desetiletým školákem s dětským autismem, který špatně vyslovuje, je po dobu výuky pedagogický asistent hrazený z krajských peněz. „Jde o mladou asistentku přímo ze Šaratic, jejíž sestra je sama autistka, takže s tím má zkušenosti,“ ujistila ředitelka Základní škola a Mateřská škola Šaratice Eliška Novoměstská.

 

Zprávu vydal Vyškovský deník 29. března 2012, autorem článku je Michal Kočí.

Soud: Evropské státy musí přestat se zavíráním lidí se zdravotním postižením do ústavů proti jejich vůli

Evropský soud pro lidská práva odsoudil Bulharsko za to, že dovoluje, aby byli lidé s postižením umisťováni do ústavů jen na základě souhlasu jejich opatrovníka. Tato praxe přetrvává i v České republice, kde je více než 30 tisíc lidí pod opatrovnictvím. Proto je dobře, že se u nás chystají změny, které by měly nadměrné institucionalizaci lidí s postižením zabránit.

Štrasburský soud rozhodoval o případu pana Staneva, kterého jeho opatrovnice umístila do ústavu poskytujícího sociální služby, i když s tím sám nesouhlasil. Tím, že mu stát neumožnil bránit se proti svému umístění, zasáhl podle soudu do jeho osobní svobody a soukromého života. Navíc, kvůli dezolátnímu stavu ústavu, nedostatečné hygieně a stravě, byl podle soudu pán Stanev také vystaven ponižujícímu zacházení. Soud neuznal ani námitku, že na zlepšení kvality sociálních služeb nemá stát peníze. Naopak, Bulharsko teď bude muset zaplatit panu Stanevovi 15 tisíc eur za újmu, kterou v ústavu utrpěl.

Podobné případy se vyskytují i u nás

Praxi umisťování lidí do zařízení sociálních služeb proti jejich vůli nedávno kritizoval i český ombudsman. Konkrétně šlo o případ pana Červenky, který byl v identické situaci jako pan Stanev. Ombudsman řekl, že o tom, zda půjde člověk zbaven způsobilosti k právním úkonům do ústavu, musí rozhodnout soud. V praxi ale o umístění člověka do ústavu bez jeho souhlasu soudy nutně nerozhodují. O případech se totiž často vůbec nedozvědí. Podle zákona zatím opatrovníci ani poskytovatelé sociálních služeb nemají povinnost to soudu oznámit. Proto je pravděpodobné, že se situace ani po vydaném stanovisku ombudsmana příliš nezměnila.

Lidé, kteří kvůli omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům končí za zdmi ústavů, mají novu naději. Od letošního ledna je účinná novela zákona o sociálních službách, podle které má dnes každý člověk právo na poskytování sociálních služeb v nejméně restriktivním prostředí. „V praxi to znamená, že pokud existuje nějaká jiná možnost, jak člověku zajistit podporu, například využití terénních služeb nebo asistence, opatrovník nesmí člověka umístit v ústavu. Z toho vyplývá povinnost státu tyto alternativní služby zajistit, aby nikdo nebyl nucen žít v ústavu proti své vůli,“ říká k tomu právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv Barbora Rittichová.

V současnosti žije v podobných ústavech více než 20 tisíc lidí. Podle Rittichové jsou nejproblematičtějšími tzv. domovy se zvláštním režimem, ve kterých jsou klienti zamčeni bez možnosti volného pohybu. V nich často končí právě lidé zbaveni způsobilosti k právním úkonům, podobně jako pan Červenka.

Bližší informace poskytne:

Barbora Rittichova, právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv, mail: brittichova@mdac.info, tel: 773 621 228

Zuzana Durajová, právnička Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv, mail: zdurajova@llp.cz, tel.: 773 692 282

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Stanev proti Bulharsku je k dispozici zde (v anglickém znění):
http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?item=1&portal=hbkm&action=html&highlight=stanev&sessionid=85062032&skin=hudoc-en

Za video o toleranci mezi spolužáky mohou školáci vyhrát smart phone

Až do konce února mohou žáci amerických a českých škol natáčet soutěžní spoty týkající se tolerance a diskriminace ve školním kolektivu. Autory nejlepších snímků vybere porota, v níž usedne bývalá tisková mluvčí a poradkyně ministra pro lidská práva Lejla Abbasová, herec Jiří Mádl a americký filmový producent Chuck Beatty. Hlavní cenou soutěže Zaostřeno na toleranci jsou chytré telefony pro každého člena vítězného týmu. (Pokračování textu…)