Středa, 12. ledna 2011Tiskové zprávy
Ve čtvrtek 13. ledna bude Okresní soud v Kroměříži řešit případ matky, která je trestně stíhána za to, že dvě ze svých dětí nenechala naočkovat a že odmítla do bytu vpustit pracovnice sociálního odboru. Toto selhání orgánů činných v trestním řízení přichází právě v době, kdy Ministerstvo zdravotnictví oznámilo svůj plán všech devět v současnosti povinných očkování převést do zákona a pokračovat v pokutování rodičů, kteří třeba jen chtějí své děti očkovat o něco později.
Podle výroku Nejvyššího správního soudu z léta 2010 není možné rodiče, kteří své děti neočkují v souladu s očkovacím kalendářem, sankcionovat za spáchání přestupku. O to jasnější by mělo být, že neočkováním rodiče nemohu spáchat trestný čin. „Je fatálním selháním policie, státního zástupce i soudce, že se případem zabývá trestní soud. Pevně věřím, že stíhání naší klientky bude neprodleně zastaveno. Poté klientce doporučíme, aby po státu požadovala náhradu újmy, kterou jí neoprávněným stíháním přivodili.“ Komentuje případ předseda Ligy David Zahumenský, který ženu v trestním řízení zastupuje.
Liga lidských práv je přesvědčena, že v demokratické společnosti by měl být každý zásah do práv rodičů pečivě veřejnosti vysvětlen a vyargumentován. O každém jednotlivém očkování by tak měla být vedena diskuse, zda je opravdu nezbytné, aby bylo povinné. Zkušenosti z Německa, Rakouska a dalších zemí, kde žádná povinná očkování nejsou, ukazují, že pro naprostou většinu rodičů stačí, aby byla očkování doporučená a bezplatná. Neměli bychom i v České republice dát přednost podobnému přístupu před represí?
Jednání proběhne 13. ledna 2011 od 13.00 v budově Okresního soudu v Kroměříži, Soudní 1279/11, v jednací síni č. 3, číslo dveří 105, v přízemí.
Bližší informace k případu poskytne a jednání se zúčastní:
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
TZ Ligy k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zde.
Analýza Ligy, která přehledným způsobem ukazuje, jak se k očkování dětí staví země západní Evropy zde.
Neděle, 9. ledna 2011Tiskové zprávy
Účastníci blokády hranic v Mikulově se po osmi měsících dočkali omluvy za neoprávněnou kontrolu totožnosti. Po skončení legálního shromáždění totiž policie bezdůvodně začala všechny zúčastněné kontrolovat. I když Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje nejdříve jakékoliv pochybení odmítalo, po opakované stížnosti nakonec uznalo chybu a účastníkům shromáždění se omluvilo. Bezdůvodné kontroly totožnosti, a zvláště pak hromadné kontroly účastníků shromáždění jsou dlouhodobým nešvarem policie. Problém znamenají nejen proto, že zasahují do soukromí lidí, ale jsou také jistou formou zastrašování občanů.
Patnáctiminutová blokáda hraničního přechodu se konala 28. dubna 2010. Jejím cílem bylo podpořit rakouské aktivisty za práva zvířat, proti kterým v Rakousku probíhá kontroverzní a medializované trestní řízení. Shromáždění na hranicích bylo předem řádně oznámeno úřadům a konalo se tedy v souladu se zákonem. Přesto účast na demonstraci policisté vyhodnotili jako přestupek a požadovali po všech přítomných doklady. I když s nikým následně přestupkové řízení zahájeno nebylo, někteří zúčastnění chápali gesto policie jako šikanu a neoprávněné shromažďování osobních údajů, proto prostřednictvím Ligy lidských práv podali proti postupu policistů stížnost.
„Je pozitivní, že se policie nakonec rozhodla přiznat své pochybení a s vysvětlením se za něj slušně omluvit. Takový přístup odpovídá práci moderního policejního sboru a vzbuzuje důvěru občanů více než heslo Pomáhat a chránit.“ vysvětluje právnička Ligy Zuzana Candigliota a dodává: „Omluvu policie je třeba ocenit, zejména proto, že policie obvykle nemívá ve zvyku se omlouvat ani za mnohem závažnější pochybení, a vyčkává, až se lidé obrátí na soud.“
K neoprávněným perlustracím ještě nedávno pravidelně docházelo například na politických mítincích. Policie přitom kontrolovala zejména totožnost lidí, kteří pomocí transparentů vyjadřovali odlišný politický názor, a to i přesto, že shromáždění nijak nenarušovali. Na tento problém reagovalo před půl rokem také Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku k právu shromažďovacímu. Podle něj pro prokazování totožnosti osob, které se nedopouští žádného přestupku, není důvod. Policie musí respektovat zákon a vyžadovat doklady jen tehdy, je-li někdo z přestupku skutečně podezřelý.
Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel: +420 604 118 050
Vyrozumění policie s omluvou naleznete zde.
Problematice lidských práv a policie, včetně neoprávněných kontrol totožnosti, se věnujeme v praktickém manuálu určeném veřejnosti
Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem a v předposledním čísle EXTRA ligových novin.
Úterý, 4. ledna 2011Tiskové zprávy
Účastníci blokády hranic v Mikulově se po osmi měsících dočkali omluvy za neoprávněnou kontrolu totožnosti. Po skončení legálního shromáždění totiž policie bezdůvodně začala všechny zúčastněné kontrolovat. I když Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje nejdříve jakékoliv pochybení odmítalo, po opakované stížnosti nakonec uznalo chybu a účastníkům shromáždění se omluvilo. Bezdůvodné kontroly totožnosti, a zvláště pak hromadné kontroly účastníků shromáždění jsou dlouhodobým nešvarem policie. Problém znamenají nejen proto, že zasahují do soukromí lidí, ale jsou také jistou formou zastrašování občanů.
Patnáctiminutová blokáda hraničního přechodu se konala 28. dubna 2010. Jejím cílem bylo podpořit rakouské aktivisty za práva zvířat, proti kterým v Rakousku probíhá kontroverzní a medializované trestní řízení. Shromáždění na hranicích bylo předem řádně oznámeno úřadům a konalo se tedy v souladu se zákonem. Přesto účast na demonstraci policisté vyhodnotili jako přestupek a požadovali po všech přítomných doklady. I když s nikým následně přestupkové řízení zahájeno nebylo, někteří zúčastnění chápali gesto policie jako šikanu a neoprávněné shromažďování osobních údajů, proto prostřednictvím Ligy lidských práv podali proti postupu policistů stížnost.
„Je pozitivní, že se policie nakonec rozhodla přiznat své pochybení a s vysvětlením se za něj slušně omluvit. Takový přístup odpovídá práci moderního policejního sboru a vzbuzuje důvěru občanů více než heslo Pomáhat a chránit.“ vysvětluje právnička Ligy Zuzana Candigliota a dodává: „Omluvu policie je třeba ocenit, zejména proto, že policie obvykle nemívá ve zvyku se omlouvat ani za mnohem závažnější pochybení, a vyčkává, až se lidé obrátí na soud.“
K neoprávněným perlustracím ještě nedávno pravidelně docházelo například na politických mítincích. Policie přitom kontrolovala zejména totožnost lidí, kteří pomocí transparentů vyjadřovali odlišný politický názor, a to i přesto, že shromáždění nijak nenarušovali. Na tento problém reagovalo před půl rokem také Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku k právu shromažďovacímu. Podle něj pro prokazování totožnosti osob, které se nedopouští žádného přestupku, není důvod. Policie musí respektovat zákon a vyžadovat doklady jen tehdy, je-li někdo z přestupku skutečně podezřelý.
Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel: +420 604 118 050
Vyrozumění policie s omluvou naleznete zde.
Problematice lidských práv a policie, včetně neoprávněných kontrol totožnosti, se věnujeme v praktickém manuálu určeném veřejnosti
Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem a v předposledním čísle EXTRA ligových novin.
Pondělí, 3. ledna 2011Zprávy z médií
Manželé z Novojičínska se domnívali, že v místních dětském domově dochází k týrání dětí, na tuto skutečnost proto upozorňovali krajský úřad, kancelář ombudsmana i média. Případ údajného týrání už policie odložila, jenomže k soudu míří manželský pár. Jejich příběh připomíná, že i v novém českém trestním zákoně zůstala možnost jít za pomluvu do vězení. „Trestný čin pomluvy je zneužíván právě na lidi, kteří si dovolí upozornit na to, že se dějí nějaké věci, což samozřejmě není v pořádku,“ domnívá se Miroslav Luba, který rodičům dětí z novojičínského domova pomáhá.
Stejný názor zastává i David Záhumenský z Ligy lidských práv: „Pro ty, kteří jsou nějakým způsobem veřejně kritizováni, je často velmi snadným řešením podat trestní oznámení pro pomluvu a více v tom nemusí dělat.“ Případ pak šetří policie. Kritici navíc namítají, že očerňování stačí řešit v civilním řízení, kde může oběť pomluv vysoudit patřičné odškodnění.
I proto měla podle původního plánu pomluva v novém trestním zákoníku chybět. Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) prý o tom byla velmi živá diskuze na ústavně-právním výboru, většina poslanců pak ale v hlasování podpořila možnost, aby trestní zákoník verbální trestné činy obsahoval.
Ministerstvo spraveldnosti zatím žádné změny v pojetí trestného činy pomluvy nechystá, spoléhá na to, že jeho případnému zneužívání zabrání soudy. Podle Davida Záhumenského už ale ve většině evropských zemí pomluva není trestným činem, nebo zůstala zachována jen na papíře a nepoužívá se.
Reportáž byla publikována dne 3. 1. 2011 na www.ct24.cz a naleznete ji zde.
Úterý, 21. prosince 2010Zprávy z médií
Právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota tvrdí, že soudy přistupují ke skrytě pořízeným nahrávkám různě. Avšak bývalý šéf SFŽP Libor Michálek by s nimi pravděpodobně uspěl.
* HN: Mohou lidé skrytě nahrávat například diktafonem nebo kamerou?
Obecně platí, že k pořízení nahrávky je třeba souhlasu zaznamenávané osoby, jinak by mohlo dojít k zásahu do jejího práva na ochranu osobnosti. Z tohoto pravidla však platí určité zákonné výjimky – například pro policejní odposlechy a k účelům zpravodajství. Své vlastní telefonní hovory má ale každý právo si zaznamenávat vždy. Je to podle nálezu Ústavního soudu, který říká, že každý člověk, když právě telefonuje, musí počítat s tím, že bude nahráván. V tomto případě tedy není nutné mu to oznamovat.
* HN: Když ale budu pořizovat skrytou nahrávku jinak než po telefonu, tak to musím tomu člověku předem říci? Nesmí se tedy nahrávat skrytě?
Zda je, nebo není právně přípustné nahrávání bez souhlasu toho dotčeného, se bude odvíjet od konkrétních okolností, hlavně od účelu pořizování záznamu. Pokud je účelem zajištění důkazů o páchání závažné trestné činnosti, tak by pochopitelně k takovému nahrávání pachatel nikdy nedal souhlas, a tudíž by v některých případech nemohly být trestné činy nikdy objasněny, pokud nelze důkazy zajistit jinak. Takový stav je nežádoucí a soudy už daly najevo, že v určitých případech je třeba dát před ochranou soukromí přednost hodnotám jiným.
* HN: Když se tedy budu snažit u soudu uplatnit jako důkaz skrytě pořízenou nahrávku, například z osobního jednání, tak to soudy přijmou?
Ochrana soukromí není jedinou hodnotou chráněnou právním řádem. Jinou hodnotou může být například zájem na ochraně společnosti před trestnými činy, například před korupcí. A na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. V konkrétním případě by tudíž záleželo na posouzení soudu, ať již trestního, či civilního, která hodnota v daném případě převažuje.
* HN: Takže lze i skrytě pořízené nahrávky použít u soudu jako důkaz?
Ano, možné to je jak v trestním, tak i v civilním řízení. Ačkoli rozhodovací činnost soudů v tomto není jednotná, podle Nejvyššího soudu nelze vyloučit možnost, aby se jako důkaz použil i zvukový záznam, který byl pořízen bez souhlasu nahrávaných osob.
* HN: A co nahrávky, které pořídil pan Michálek v kauze Drobil?
Tyto nahrávky by pravděpodobně soudy nepovažovaly za projevy osobní povahy, ale projevy při výkonu veřejné činnosti. Asi by tak odpadl aspekt ochrany soukromí. Je tedy možné, že soudy by takový důkaz přijaly jako přípustný.
Článek byl zveřejněn dne 21. 12. 2010 v Hospodářských novinách.
Autorem článku je Zuzana Keményová, Hospodářské noviny.
