Sobota, 12. března 2011Zprávy z médií
Nejvyšší správní soud potvrdil, že úřady nemohou „řešit“ shromáždění oznámená problematickými skupinami tím, že jim jednoduše zakážou se setkat.
Dělnická mládež se tedy bude moci 1. máje shromáždit v parku Lužánky a následně pochodovat směrem na Mendlovo náměstí za účelem „oslavy svátku práce“. Úřad městské části Brno-střed, který původně toto shromáždění zakázal, se svou stížností neuspěl. Úřady sice mají ze zákona možnost oznámené shromáždění do tří pracovních dnů zakázat, ale jen ve výjimečných případech. Některá soudní rozhodnutí zákaz připouštějí v situaci, kdy skutečným účelem shromáždění je popírat práva příslušníků menšin, například pro jejich národnost, rasu a původ. Úředníci však musí během těchto tří dnů spolehlivým způsobem prokázat, že cílem organizátorů je potlačovat práva jiných a šíření nenávisti, a nikoliv oslavit svátek práce, což je nemožné.
Městský úřad Brno-střed musel předem vědět, že svůj zákaz neobhájí. Z rozsudku vyplývá, že se úředníci alespoň pokusili zpochybnit třídenní lhůtu a namítali, že tak krátká doba pro zákaz shromáždění je protiústavní. Soud se jim naštěstí přesvědčit nepodařilo. Je třeba si uvědomit, že tentokrát úřad brojil proti akci Dělnické mládeže, jež je velké části lidí trnem v oku, ale příště by si úředníci mohli došlápnout na kohokoliv jiného.
Rozsudek je správný a odráží široké pojetí shromažďovacího práva v souladu s rozhodováním Evropského soudu pro lidská práva. Právo se svobodně shromažďovat úzce souvisí se svobodou projevu, což jsou základní politická práva každého státu, který se chce označovat za demokratický. Ačkoliv úřad nemohl akci Dělnické mládeže předem zakázat, rozhodně má dostatečné prostředky proti případným extremistickým či násilným projevům, které by ji mohly provázet.
Úředníci ve spolupráci s policií a antikonfliktním týmem se mohou na akci důkladně připravit a zejména policie může zakročit proti každému účastníkovi, jenž se dopustí přestupku nebo trestného činu. V krajním případě mohou shromáždění na místě rozpustit.
Pro úředníky i policisty by bylo pochopitelně mnohem jednodušší, kdyby se akce vůbec nekonala, a nemuseli tak zasahovat vůči rozvášněnému davu, což je jistě organizačně i finančně náročné. Ale jednou máme Listinu základních práv a svobod a ta platí pro každého, i pro „dělňáky“.
Pokud političtí brněnští politici chtějí skutečně něco dělat proti extremismu, měli by raději vychovávat děti a mládež k toleranci a pochopení pro odlišnost než zakazovat komukoliv se shromažďovat.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Podpora lidskoprávního festivalu Jeden svět, který v Brně začíná dvaadvacátého března, by mohla být prvním krokem správným směrem.
Článek byl zveřejněn dne 12. 3. 2011 v Brněnském deníku.
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.
Úterý, 8. března 2011Zprávy z médií
Myslíte si, že by vaše dítě mělo mít při styku s policií právo na zákonné zacházení? Nebo že mentální postižení je dostatečným důvodem k tomu, aby s vámi jednali slušně a bez nátlaku? Jste na omylu!
Úchvatný příklad zacházení s vyslýchaným dítětem předvedli příslušníci nejmenovaného oddělení české policie. Ačkoli je v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže zdůrazněn princip přiměřeného přístupu, tedy povinnost postupovat s „přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu a rozumové a mravní vyspělosti“, realita je někdy trochu jiná. Dítě se chce napít? Chce se mu na záchod? Necítí se bezpečně? No a co! Tady jste u policie.
Žádný trik není dost špinavý
Když není u výslechu dítěte přítomen právník, rodič, ani jiná osoba, která by doopravdy mohla hájit jeho práva, může policie jednat, jak se jí zachce. Co třeba zkusit pár manipulačních technik? Když je v místnosti jen paní učitelka (a ta ledacos raději přeslechne), dá se vyzkoušet prakticky cokoliv.
Co například metoda ohrané desky? Dokola, dokola, dokola, dokola… Až to vyslýchané dítě přestane bavit a po dvou sté na položenou otázku něco odpoví. Nebo je zde také oblíbený fígl „kamarád nám to už všechno řekl, takže teď už je to jedno… Klidně nám to všechno pověz.“ Využít je možno i pro dítě bezpochyby motivační frázi: „Jakmile nám to všechno povíš, můžeš jít domů. Tatínek už čeká venku, tak rychle!“
Kouzelné slůvko „NE“
Myslíte si, že máte právo proti sobě nevypovídat? A jste si jisti, že je tomu tak i doopravdy? A kolikrát člověk musí říct „Ne.“, „Ne, už nechci.“, „Ne, chci jít domů.“, aby to opravdu na někoho zapůsobilo? Když není přítomen právní zástupce, můžete to zopakovat milionkrát a nemusíte se obávat, že by to někoho vzrušilo. Jede se dál.
Ještě nedávno jsem si myslela, že mnohahodinový výslech byl záležitostí 50. let, pronásledování politických vězňů a praktik totalitního režimu. Divili byste se, ale není tomu tak. Když se chce, všechno jde. A tak i vaše dítě může chtě nechtě být u výslechu tak dlouho, dokud se z toho třeba nezblázní. Když to strážce zákona omrzí, mohou si s ním pro změnu vyzkoušet rekonstrukci na místě činu. Bez ohledu na to, že jim to v danou chvíli zákon nedovoluje. Ve výčtu „dobré praxe“ policie chybí pak snad už jen hra na hodného a zlého policistu, žárovka svítící do obličeje a típání cigaret o ruku. K tomu naštěstí nedošlo.
Pevná ruka zákona?
Přestože se případ ocitl před soudem, ani soudce nějaké to „selhání“ orgánů nevytrhlo z letargie všední praxe. Sám soud měl s řízením problémy, a tak bylo lepší určité věci nakonec prostě neřešit. Však se svět nezblázní… Do rozhodnutí se napíše jen to, co se „hodí“ a zbytek se vynechá. Není třeba někoho zatěžovat mnohastránkovým popisem chyb.
Možná vás napadne, že tyhle postupy by na malé sígry přece jen měly platit. Že by policie měla postupovat tvrdou rukou a dětští kriminálníci stejně směřují jen do basy. Dovedete si ale představit, že vaše dítě při běžném klukovském blbnutí před domem nechtěně někoho zraní? Může se to stát kdykoliv…
Ačkoliv zákon o soudnictví ve věcech mládeže stanoví jasná pravidla pro řízení s dětmi a mládeží, zřejmě nedochází k jejich plnění. Zásada odpovídajícího přístupu k dítěti vzhledem k jeho věku, tělesnému a duševnímu zdraví i rozumovým schopnostem stojí na prvním místě. Dokonce je v zákoně stanoveno i to, že orgány činné v trestním řízení a soud musí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží. Jak ovšem do tohoto obrázku, jež malují naše zákony, zapadá praxe, kdy nedojde k odpovídajícímu poučení dítěte o tom, že nemusí vypovídat? Že výslech může být přerušen? Nebo že s sebou může mít právníka?
Děravý zákon děti nechrání
Zákon o soudnictví ve věcech mládeže je sice relativně novým právním předpisem, ovšem ne zase tak novým, aby nemohly být jeho chyby za sedm let platnosti už dávno opraveny. Zejména právo na povinné zastoupení advokátem pro děti mladší 15 let, tam kde ho mládež od 15 do 18 roků má, považuji za skutečně velký nedostatek.
Takže, kdyby se nešťastnou náhodou přihodila nějaká podobná událost vám, chraňte své dítě a dopřejte mu advokáta. Člověk totiž nikdy neví, co se může stát za dveřmi policejní služebny.
Článek byl publikován dne 8. 3. 2011 na akltualne.blog.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je právnička Centra advokacie mentálně postižených a Ligy lidských práv Barbora Rittichová.
Pondělí, 7. března 2011Zprávy z médií
Jan PLACHÝ, moderátor
——————–
Začínají Události v regionech na ČT 24, hezký večer.
Okresní soud v Novém Jičíně uznal vinnými manžele Ĺubovi z toho, že křivě obvinili tamní dětský domov z týrání svěřených dětí. Před 4 lety na podzim na to upozornili ombudsmana a média. Soud jim vyměřil pětiměsíční podmíněný trest. Oba obvinění se na místě odvolali.
Michal POLÁŠEK, redaktor
——————–
Impulsem ke kauze se stal incident z podzimu roku 2007, kdy pes zástupce ředitelky domova Michala Pokorného zranil v obličeji šestiletou dívku. Na případ tehdy jako první upozornila Česká televize. Tehdejší vychovatelka domova Radmila Ĺubová pak s manželem rozeslala několik dopisů úřadům, ve kterých popisovala údajné týrání dvou dětí ze strany Pokorného.
Jan MIKA, bývalý svěřenec domova /natočeno 27. 4. 2008/
——————–
Mě bil, já jsem se bránil rukama a on prostě do mě kopal, fackoval mě.
Michal POLÁŠEK, redaktor
——————–
Podle policie si ale děti týrání za zdmi domova vymyslely a případ se tak k soudu vůbec nedostal. Naopak se na lavici obžalovaných ocitli samotní Ĺubovi. Vedení dětského domova je zažalovalo pro pomluvu. Líčení se kvůli častým absencím svědků protáhlo na téměř dva roky. Soudce nakonec uznal oba manžele vinnými z toho, že o domově a zástupci ředitelky Pokorném šířili nepravdivé informace s cílem jejich práci zdiskreditovat. Odsoudil je k podmíněnému pětiměsíčnímu trestu.
Miroslav ĽUBA, obžalovaný
——————–
Určitě naším zájmem nebylo nikoho poškodit, my jsme jednali vždycky v zájmu dětí a v tomto okamžiku si dovolím tvrdit, že soud nerozhodl dobře.
Michal POKORNÝ, zástupce ředitelky Dětského domova Nový Jičín
——————–
Souhlasím především s tím, že nešlo o zájem dětí, ale šlo tady o něco úplně jiného, což tuto kauzu, si myslím, dává do světla, které nepatří do prostředí dětských domovů.
Michal POLÁŠEK, redaktor
——————–
Rozsudek naopak kritizuje Liga lidských práv. Ta poukazuje na to, že jsou trestní oznámení pro pomluvu zneužívána pro umlčení nepohodlných lidí.
Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Manželé Ľubovi byli jediní, kdo v této kauze bojoval za práva těch dětí a za to, aby se vyšetřilo podezření z jejich týrání a naopak byli zároveň jediní, kdo byli za to potrestáni.
Jiří HANZELKA, předseda soudu Nový Jičín
——————–
Brzy se to …, nějak ten zájem ustoupil, alespoň mně, já jsem to tak vyhodnotil, ustoupil do pozadí a převládaly tam spíš ty osobní věci.
Michal POLÁŠEK, redaktor
——————–
Případ ještě nekončí, manželé Ľubovi se hned v soudní síni odvolali. Michal Polášek, Česká televize, Nový Jičín.
Reportáž byla zveřejněna dne 7. 3. 2011 na ČT 24 v pořadu Události v regionech.
Sobota, 5. března 2011Aktuality
Okresní soud zamítl návrh státního zástupce na uložení ochranné výchovy mentálně těžce postiženému chlapci mladšímu patnácti let, který v průběhu hry vážně ublížil svému kamarádovi. Soud byl totiž povinen po výroku Krajského soudu v Praze řešit i hochův duševní stav v době, kdy se incident odehrál. Tento aspekt pak zásadně ovlivnil konečné rozhodnutí soudu.
V původním řízení okresní soud vůbec nezohlednil mentální postižení údajného „pachatele“, ani další do očí bijící pochybení policejního orgánu. Až výrok odvolacího soudu zdůraznil povinnost zabývat se psychickým rozpoložením dítěte mladšího patnácti let v době, kdy se událost odehrála a věc se tak vrátila zpátky před Okresní soud. A výsledek? Po dalším dokazování okresní soud uznal, že závažné mentální postižení chlapce mělo za důsledek, že nebyl schopen porozumět následkům svého jednání, natož závažnosti celé situace. Na základě těchto zjištění soud nakonec uvedl, že na hocha nelze nahlížet jako na „odpovědného“ a návrh státního zástupce zamítl.
Během celého řízení došlo k mnoha pochybením. Právníci Ligy a MDAC zastupující matku údajného „pachatele“ upozorňovali zejména na absolutně nepřijatelné postupy při výslechu chlapce, nedostatečnou právní úpravu a chybějící právní pomoc v předsoudní fázi řízení. Nicméně okresní soud se vyhnul posouzení těchto nedostatků a zaměřil se ve stručném odůvodnění na otázku „odpovědnosti“ chlapce.
Úspěšný případ zároveň odhaluje slabiny právní ochrany dětí mladších patnácti let v řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Nedostatky nebyly bohužel odstraněny ani přijetím nového trestního zákoníku a je tak zakonzervován stav, kdy děti do patnácti let mají fakticky v řízení před policejním orgánem a posléze soudem pro mládež slabší postavení než mladiství pachatelé, kteří jsou rozumově a mravně mnohem vyspělejší. Liga a MDAC se nadále budou snažit o prosazení rovných procesních práv všech dětí ve všech řízeních před státními orgány.
Úterý, 1. března 2011Aktuality
POZVÁNKA NA JEDNÁNÍ OKRESNÍHO SOUDU V NOVÉM JIČÍNĚ
VE VĚCI TRESTNÍHO STÍHÁNÍ ZA POMLUVU
2. března od 8:15
v budově Okresního soudu v Novém Jičíně, na Tyršově 3,
v místnosti č. 38 ve 2. poschodí
Liga lidských práv si vás dovoluje pozvat na poslední jednání nesmyslného soudního řízení ve věci pomluvy. Měly by zde zaznít závěrečné řeči a být vyneseno soudní rozhodnutí.
Manželé Ľubovi v letech 2007 a 2008 upozornili některé úřady a média na možné nepravosti, které se děly v Dětském domově v Novém Jičíně a za něž by mohl být odpovědný tamní zástupce ředitelky Michal Pokorný. Ten ovšem s těmito tvrzeními nesouhlasil a na oba manžele podal trestní oznámení pro pomluvu. To nakonec vyústilo až v trestní řízení před soudem.
Jak již Liga informovala, manželé Ľubovi jsou stíháni za trestný čin pomluvy, který měli spáchat, když o nepřiměřeném chování Michala Pokorného vůči dětem v domově informovali úřady a později i média. A to přesto, že tak plnili svou zákonnou povinnost, neboť podle trestního zákona musí každý oznámit všechny skutky, jež by mohly představovat týrání svěřené osoby.
Podle představitelů dětského domova, policie i státního zastupitelství se ale manželé sami dopustili trestného činu pomluvy, který patří mezi verbální trestné činy. Ty však v moderním trestním kodexu demokratického státu nemají co dělat. Každý, kdo má pocit, že někdo jiný pošpinil jeho jméno či pověst, se totiž může účinně bránit před civilním soudem. Trestní právo by mělo být vždy až tím nejkrajnějším řešením.
Jednání v případu se sp. zn. 4T 56/2009 proběhne 2. března 2011 od 8:15 hodin na Okresním soudě v Novém Jičíně, číslo dveří 38/2. poschodí.
Bližší informace k případu poskytne:
Lucie Koupilová, advokátka manželů Ľubových – tel. 777 867 123, 608 877 671
Jednání se zúčastní též:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 604 118 050
Další informace k případu najdete zde, zde a zde.
Další informace k trestnému činu pomluvy zde.
