Chlapec může zůstat v rodině, rozhodl soud

Ve středu 15. června jsme vyhráli případ, v němž se rozhodovalo o svěření vnuka do pěstounské péče babičky. Chlapec byl pro špatnou výchovu odebrán matce a umístěn do dětského domova. Díky našemu vítězství získala hocha do výchovy babička, takže chlapec může po více než roce stráveném v dětském domově opět vyrůstat v rodinném prostředí. Soud ovšem zároveň nařídil dohled na jeho výchovou orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Bohužel s OSPODem měla naše klientka již v minulosti špatné zkušenosti, když se snažila získat do péče i chlapcovy mladší sourozence. „Místo aby se OSPOD pokusil o sanaci rodiny a pomohl naší klientce připravit se na péči o vnuky, omezil se pouze na její kritiku. Budoucí spolupráce babičky s OSPODem je tak vážně poznamenána nedůvěrou mezi oběma stranami. Naplno se zde projevuje problém spojení poradenské a represivní úlohy v jednom orgánu, jež jsme kritizovali už v publikaci Děti z ústavů! v roce 2007,” říká o kauze Michaela Tetřevová, která babičku před soudem zastupovala.

Zrušme dětské domovy

Mají sbírky na dětské domovy smysl?

Máme za sebou další ze sbírek na dětské domovy, tentokrát v režii Mladé fronty DNES. Zkusme si ale protentokrát položit otázku, jaký mají benefiční akce pro dětské domovy smysl. Tedy krom toho samozřejmého: medializovat všechny zúčastněné.

Deník MF Dnes uspořádal dražbu fotografií polonahých známých osobností s miminky z kojeneckého ústavu. Dražba vydělala přes čtvrt milionu a MF Dnes se plácá po zádech, protože peníze přeci poputují na „dobrou věc“ – do kojeneckého ústavu.

Sbírky na dětské domovy jsou poměrně oblíbené, peníze se sypou do kasiček téměř samy, protože, kdo z nás by neměl to srdce, přispět na děti v ústavech. Zkrátka, hra na city se štědře vyplácí.

Peníze = základní lidská potřeba?

Jenže, jsou to opravdu peníze, co děti vyrůstající v dětských domovech nutně potřebují? Odpověď je jednoduchá – NE. Děti v ústavech skutečně materiálně nestrádají, spíše naopak. Materiální nadbytek, který se jim dostává v ústavní péči, může být někdy až na škodu – Kateřina Šlesingerová upozornila na situace, kdy si děti přecházející z ústavu do pěstounské péče stěžují na pokles materiální úrovně.

To, co děti v dětských domovech skutečně potřebují, je vytvoření citových vazeb alespoň s jedním blízkým člověkem a získání pocitu, že někam patří. Správně proto Petr Třešňák upozorňuje, že přispívat bychom měli spíše na „zrušení ústavů, jejich nahrazení pěstounskou péčí a zjednodušení osvojování dětí náhradními rodiči“.

Ve výčtu mu chybí už jen apel na preventivní podporu a péči o biologickou rodinu, která v současnosti výrazně zaostává za podporou náhradních forem rodinné péče. Proč vynakládáme spoustu úsilí a peněz na hašení požáru, když by bylo mnohem efektivnější katastrofě předejít? Proč tak dlouho čekáme až se rodina dostane do krizové situace, z níž neví kudy ven? A proč pak najednou tak rychle přispěcháme, abychom dítko rodičům odebrali?

Kdo z toho má prospěch?

Není to náhodou proto, že kraje investovaly mnoho peněz do modernizace a vybavení dětských domovů a nyní mají obavu, aby o ty „pěkné a moderně vybavené“ domovy nepřišly? Nebo mají strach, aby nebylo zrušeno příliš pracovních míst? Něco na těch úvahách Petra Hampla asi bude, když už několik let víme, že ústavní péče je mnohem dražší než péče rodinná, a přesto s tím nic neděláme.

Takže před tím, než budete obdivovat Vojtu Dyka, jak se na fotce roztomile šklebí na malého drobečka z kojeňáku, a než hodíte nějaký ten drobák do natažené ruky vybírající na dětské domovy, zkuste se nejdříve zamyslet, jestli je to skutečně ta varianta, kterou chcete podpořit.

Systémové změny, které navrhuje Liga lidských práv, jsou shrnuty v publikaci Děti z ústavů, která je ke stažení zde. Systémové doporučení srovnávající ústavní a pěstounskou péči zde.

Článek byl publikován dne 10. 2. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.

Autorkou příspěvku je Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv.

Pěstouni pro těžce nemocné děti? Nejsou

Bez šance jsou sourozenci, nemocné a romské děti. Česko přitom vede ve srovnání s Evropou v obsazenosti dětských domovů a ústavů
Praha/ Pěstouni hledají další zájemce, kteří by si chtěli osvojit dítě, jemuž chybí domov a rodina. Pro zdravé bílé a malé děti není přitom takový problém pěstouna sehnat.
Téměř bez šance jsou na tom ale třeba těžce nemocné starší děti s mentální poruchou. Přitom pěstounství představuje mnohem volnější formu než třeba adopce. Pěstoun není zákonným zástupcem a k dítěti nemá ani vyživovací povinnost. „Letos jsme připravili kampaň zaměřenou na umisťování starších dětí, dětí jiného etnika a sourozeneckých skupin,“ říká koordinátorka projektu Společně pro rodinu z brněnského Sdružení pěstounských rodin Julija Křivská Prejsová.
Zejména na Moravě a v západních Čechách bude sdružení vysvětlovat zájemcům, co obnáší přijetí dítěte bez vlastního domova do nové rodiny. Kampaň proběhne formou letáků, k tématu se uskuteční v Brně i konference a benefiční koncert.
Dvacet tisíc dětí bez rodiny
V Česku je v ústavech mimořádně vysoký počet dětí. Příliš vysoký počet dětí v ústavech kritizuje i ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.
„Česká republika vykazuje jedno z nejvyšších množství dětí v ústavní péči v Evropě. Jedná se o dvacet tisíc dětí a trend je stále stoupající. Alarmující je zejména délka jejich pobytu v ústavních zařízeních, která přesahuje devět let,“ říká ministryně. Změnu by měly přinést nové standardy péče o ohrožené děti. Dosud je totiž systém roztříštěný pod pět ministrů, kraje a místní úřady.
Přitom například podle Ligy lidských práv je pro stát mnohem výhodnější podporovat pěstounské rodiny i z ekonomického hlediska.
„Zatímco dítě v dětském domově představuje náklady v průměru 280 tisíc korun ročně, dítě svěřené do péče pěstounů vyžaduje od státu ve formě dávek průměrně pouze 67 tisíc korun za rok,“ uvedl Petr Bittner z Ligy lidských práv.

Článek vyšel dne 11. 11. 2008 v Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Olomouckém deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a v Ústeckém deníku.

O vrácení dvojčat rodičům usiluje i Liga lidských práv

Brno – Co mohou Křížovi udělat pro to, aby získali zpět své děti, které jim před třemi lety odebral soud? Za manžele se postavil i veřejný ochránce práv, když kritizoval postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích, jenž se o umístění dvojčat do kojeneckého ústavu zasadil. Děti jsou od loňského května v pěstounské rodině, v boji o jejich vrácení rodičům pomáhá i Liga lidských práv.

“Vloni v srpnu podali Křížovi žádost o zrušení ústavní výchovy. Původně ji měl soud projednávat už v prosinci, ale byly nejasnosti kolem toho, kdo bude ustanoven opatrovníkem odebraných dětí,” poznamenala právnička Křížových z Ligy lidských práv Jana Havigerová.

Další termín jednání zatím soud nestanovil. Lýdia a Ivan Křížovi se zatím chystají podat návrh na předběžné opatření, díky kterému by se děti dostaly zpět do své původní rodiny. O tomto opatření musí soud rozhodnout rychle. Pokud by Křížovým vyhověl, zůstala by téměř čtyřletá dvojčata v jejich péči až do pravomocného rozhodnutí soudu o zrušení ústavní výchovy.

“Pokud bychom neuspěli, odvoláme se ke krajskému soudu. Když ani tam nepochodíme, podáme ústavní stížnost či stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Rodiče v současné době dokáží dětem poskytnout materiální i citové zázemí a odpírání péče o ně by bylo porušením práva na respektování rodinného života,” doplnila Havigerová.
Zároveň se jménem Křížových chystá podat podnět na ministerstvo práce a sociálních věcí. To by na jeho základě mělo prošetřit postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích. Manželé mohou po ministerstvu požadovat i “zadostiučinění za psychickou a materiální újmu”.
Článek vyšel dne 29.2.2008 v deníku Mladá fronta DNES.