Domácí rodička Eva Hanzelková

Čerstvá maminka Eva Hanzelková má pár týdnů po porodu docela jiné starosti, než by se dalo očekávat. Soudí se se státem kvůli rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, který na základě žádosti nemocnice nařídil sociálním pracovnicím, aby jí v doprovodu policie dítě odebraly, pokud se s nimi odmítne vrátit zpět do porodnice.

Eva Hanzelková chtěla v porodnici strávit co nejméně času, o čemž informovala i lékaře. Porod byl bezproblémový, narodil se jí zdravý syn Miroslav. Tři hodiny po porodu se rozhodla, že odejde se svým synem domů, což o hodinu později také udělala. Lékaři se jí v tom snažili zabránit, jelikož bylo podle nich příliš riskantní opustit nemocnici tak brzy. Matka chtěla podepsat revers, ve kterém by převzala odpovědnost na sebe, to jí však nebylo umožněno. Odešla tedy bez reversu s tím, že lékařskou péči má zajištěnou prostřednictvím své dětské lékařky. Věci se daly do pohybu poté, co nemocnice zjistila, že tato lékařka je na dovolené. Soud vydal rozhodnutí a Evě Hanzelkové zaklepaly na dveře sociální pracovnice s policií.

“Pod nátlakem, že mi dítě odeberou, mě přinutili se do porodnice vrátit,” říká Hanzelková. Právníci to kritizují. “Případ je skandální a zcela nezákonný,” říká právník Zbyněk Valenta. “Jedná se o omezení práv občana,” shoduje se s ním prezident Svazu pacientů Luboš Olejár. Podle něj však není vinna nemocnice, nýbrž soud. Eva Hanzelková ve sporu nezůstala sama. Obrátila se na Ligu lidských práv, která se rozhodla jí pomoci. “Podáme odvolání proti rozhodnutí soudu a pak i žalobu proti státu za újmu, kterou jí soud způsobil,” říká zástupkyně ligy Michaela Kopalová. K případu se vyjádřila také ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. “Postup lékařů byl v tomto případě protiprávní, protože porušil ústavně zaručená práva na svobodu, soukromí a rodinný život i mezinárodní úmluvy,” říká Stehlíková. Důvodem k takto zásadnímu zásahu do práv osobní svobody a práv rodičů může být podle Stehlíkové pouze “akutní potřeba provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytného k záchraně života nebo zdraví dítěte v případě, kdy rodiče odpírají souhlas k jeho provedení.”

***

Podle Evy Hanzelkové byl před čtyřmi hodinami narozený Mireček v pořádku, a proto si ho odvezla domů

“Pod nátlakem, že mi dítě odeberou, mě přinutili vrátit se do porodnice,” říká matka dítěte, Eva Hanzelková. “Zůstat v porodnici po porodu je právo matky, nikoliv povinnost,” prohlásila ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. “Jednání nemocnice nemá v legislativě oporu,” uvedl mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. “Případ je skandální a zcela nezákonný,” míní právník Zbyněk Valenta. S tím souhlasí i Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů.

Názor redakce: v neobvyklé situaci se nějaké chyby dopustili všichni

Eva Hanzelková jistě má právo o svém dítěti rozhodovat, pokud není v přímém ohrožení života, což po porodu nebylo. Soud nicméně jednal v časovém presu na základě informace z nemocnice, která mluvila o ohrožení dítěte. Je ale také pravda, že bylo od matky trochu nezodpovědné opouštět takto brzy nemocnici, když věděla, že její pediatrička je na dovolené. V případě náhlé zdravotní komplikace je ale nemocnice vzdálená zhruba stejně jako ordinace dětské lékařky. V době, kdy stále více žen rodí přímo doma, lze tedy o vážném ohrožení mluvit jen stěží.

Článek vyšel v Rodina & zdraví (str. 60, rubrika Kdo z koho)

Případ pro doktora House: Kdo určuje léčbu dítěte?

Zeptejte se laiků, zda by měli o riskantní léčbě dítěte rozhodnout jeho rodiče, nebo lékaři. To dá rozum, že rodiče! Ale zeptejte se, zda má přednost právo dítěte na nejlepší možnou léčbu, nebo právo rodičů svobodně o ní rozhodnout. A laik znejistí.
Případ z brněnské dětské onkologie, o němž minulý čtvrtek psaly HN, by se hodil do amerického seriálu Dr. House. Televizní karikatura arogantního diagnostického génia by prostě rodičům vnutila svou vůli. Onkologové z Fakultní nemocnice Brno mají větší úctu před pravidly a obracejí se na soud.
Vždyť vypadá zdravý
Osmiletý chlapec měl v horní čelisti Ewingův sarkom. To je kostní nádor napadající hlavně děti mezi 5. a 15. rokem, ročně jednoho člověka z milionu. Hodně to bolí. Dřív se na něj umíralo během dvou let. Teď je šance na přežití vysoká, 60 – 65 procent (u malých dětí a malých nádorů ještě víc). Nasazuje se chemoterapie, pak se nádor vyřízne, a pokud si lékaři nejsou jisti dokonalým odstraněním, napadené místo se ještě ozařuje. O tu poslední fázi – radioterapii – tady jde. Odebrané vzorky tkání vypadají čisté, ale lékaři se obávají, aby se nádor nevrátil. Pak bývá smrt téměř jistá. Zato po radioterapii je šance na doléčení 70 – 90 %. Jenže ozáření má vedlejší důsledky. Může způsobit šedý zákal, ovlivnit růst zubů… Pokud je hoch zdravý a bude ozářen, prožije zbytek života se zdeformovaným obličejem. Pokud je hoch nemocný a nebude ozářen, umře.
Rodiče jsou vysokoškoláci (inženýři) a nejmladší ze svých tří dětí už nechtějí vystavit riziku. Vždyť se zdá zdravé. »Postupují velice uvážlivě, znám je osobně, jedná se o velice vzdělanou a harmonickou rodinu,« říká právnička Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která případ zveřejnila jako první. Lékaři však namítají, že je to sázka jak v ruské ruletě. Radioterapii schválili i pražští onkologové, přizvaní jako oponentní názor. Proto lékaři předali případ sociálce, a ta jej dává k soudu.
Zdržte se cizí krve
Operace byla loni, ale na ozáření by ještě pozdě nebylo. To bude až zhruba po čtyřech letech od diagnózy, v lednu 2010. A tou dobou už bude také víceméně jasno, zda se nádor vrátil, nebo nevrátil. Matka chlapce se opírá o svůj instinkt (to je řečeno bez ironie: matky mají někdy skvělou intuici ohledně zdraví svých dětí). Lékaři zase o studie, které počítají s průměrnou pravděpodobností (i to je bez ironie: nic lepšího než statistika není k mání). Třeba je tento konkrétní chlapec tak silný, že by se jeho tělo s tímto konkrétním nádorem vypořádalo. Třeba by ale neunesl život s poškozeným obličejem. Kdo tak těžké dilema rozhodne? Jeden český precedens existuje, ale je až příliš odlišný. Jde v něm o Svědky Jehovovy, jimž víra zakazuje krevní transfúze. Stal se na téže brněnské dětské onkologii.
V létě 2003 léčili malého chlapce z Karvinska a v rámci chemoterapie mu podali krevní transfuze. Jeho rodiče, jehovisté, chtěli tuto jedinou možnou léčbu přerušit a nasadit jen léky na tišení bolesti při umírání (jehovisté se opírají o svůj překlad bible, kde se ve Skutcích apoštolů vyzývá, »abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve«). Postup lékařů však schválily dva soudy, ombudsman a v srpnu 2004 Ústavní soud. Léčba byla marná, hoch loni v lednu zemřel. Bylo mu sedm let.
Za smrt odpovídáte vy
Tehdy šlo o akutní a jasný zákrok. Ale teď? Právníci radí lékařům: Neberte na sebe větší břemeno, než unesete. »Lékař neodpovídá za “vyléčení”, ale za profesně standardní provedení těch zákroků, které mu byly pacientem nebo zákonnými zástupci povoleny. Odpovědnost je pak na nich, lékař neodpovídá ani za případnou smrt,« říká expert na medicínské právo Ondřej Dostál z 3. lékařské fakulty. Ale řekněte to lékaři, který přísahal, že bude zachraňovat život. Zvlášť prostředí dětské onkologie takové otrlosti poněkud brání. Dr. House, smyšlené monstrum z lehce přihlouplého, monotónního seriálu raději plivne na skalpel, aby ho kontaminoval a tím odsunul operaci, s níž nesouhlasí.
Michaela Kopalová z Ligy lidských práv cituje britský soud v obdobném případu: »Soud nemá kapacitu k tomu, aby kontroloval křehké a složité mezilidské vztahy mezi dítětem a rodičem. Nemá ani zdroje, ani dostatečnou citlivost, aby reagoval na narůstající a neustále se měnící potřeby dítěte.« Rozumný český soud řekne totéž.
(Autor diáře jen dodává, že kdyby šlo o jeho děti, věřil by dr. Housovi. Byť je občas nesnesitelný.)
Matka chlapce se opírá o svůj instinkt, lékaři o statistiky. Kdo ten spor rozhodne?

O autorovi| Tomáš Němeček, www.ihned.cz/nemecekt, tomas.nemecek@economia.cz

Výbor pro lidská práva při OSN podruhé kritizoval situaci v Česku

Výbor pro lidská práva při OSN opětovně apeluje na zřízení nezávislého orgánu, který by šetřil stížnosti na české policisty. Nerespektování svých dřívějších doporučení českou vládou kritizuje Výbor o to víc, že stále neubývá stížností na špatné zacházení ze strany policistů, ke kterému podle něj dochází především během zatýkání a vazby a dotýká se zvlášť zranitelných skupin obyvatel. Výbor doslova konstatoval, že: „…toto opomenutí může připívat k tomu, že policisté, kteří porušili něčí lidská práva, zůstávají de facto beztrestní.“ (bod 9 doporučení). Výbor české vládě nad to důrazně doporučuje, aby zajistila odškodnění policejních obětí.

Výbor se také věnoval otázce protiprávní sterilizace žen, když vyjádřil své politování nad tím, že v žádném zdokumentovaném případě nebylo zahájeno trestní stíhání proti lékařům. České vládě rovněž důrazně doporučil, aby oběti nezákonných zákroků odškodnila a obětem mimo jiné zajistila právní pomoc při podávání žalob k soudům (bod 10). Výbor dále konstatuje, že by lékaři a sociální pracovníci měli povinně absolvovat školení týkající se lidských práv pacientů.

Členům Výboru neušlo, že ačkoli Česká republika formálně zrušila kategorii „zvláštních škol“, v základním vzdělávání stále přetrvává faktická segregace romských žáků; doporučil vládě, aby přijala opatření, která tuto závadnou situaci ukončí. Výbor také upozorňuje na znepokojující fakt, že do sociálních ústavů je umisťována nepřiměřeně velká část romských dětí, přičemž excesivní odebírání dětí z biologických rodin považuje Výbor za porušení jejich práva na rodinný život.

Orgán OSN se podrobně zabýval také stavem současné české psychiatrie. Vyjádřil své znepokojení nad tím, že čeští lékaři stále nepřestali používat síťová a klecová lůžka a doporučil vládě, aby definitivně zakázala jejich používání, neboť se jedná o nelidské a ponižující zacházení (bod 13). Výbor je také znepokojen tím, že v Česku může dojít k nedobrovolné hospitalizaci proto, že člověk pouze „jeví známky duševní choroby“ (bod 14), přičemž soudní přezkum hospitalizace a právní zastoupení dotčených osob je nedostatečný, neboť ustanovení advokáti se s pacienty často ani nesejdou, a tak nemohou hájit jejich skutečné zájmy.

Výbor se musel opakovaně vyjádřit i k otázce restitucí majetku osob, které byly nuceny opustit Československo a přijmout občanství země, do které uprchly. Výbor, který je oprávněn projednávat stížnosti na Českou republiku a v řadě konkrétních případů uznal diskriminaci těchto osob ze strany českých soudů, doporučil vládě, aby jim byl jejich majetek navrácen, nebo aby byly odškodněny.

OBĚ ORGANIZACE SE NAVÍC VYJÁDŘÍ K SITUACI DODRŽOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV V ČESKU S OHLEDEM NA SVOJÍ DLOUHODOBOU ČINNOST A POSLEDNÍ ZPRÁVY MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍ, KTERÉ SE LIŠÍ OD ZPRÁVY ČESKÉ VLÁDY O STAVU LIDSKÝCH PRÁV, NA ZVLÁŠTNÍ TISKOVÉ KONFERENCI.

TISKOVÁ KONFERENCE SE USKUTEČNÍ V PONDĚLÍ, 30. ČERVENCE 2007 V 11.30 V AMERICKÉM CENTRU, TRŽIŠTĚ 336/13, PRAHA – MALÁ STRANA. POZVÁNKA V PŘÍLOZE.

Bližší informace:

Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil: 776 234 446

David Zahumenský, právník MDAC/Ligy, mobil: 777 306 906

Liga lidských práv pravidelně na pozvání mezinárodních institucí vysílá svoje právníky, aby nezávisle prezentovali svoje poznatky orgánům při OSN a sledovali, jakým způsobem zástupci vlády odpovídají na otázky nezávislých expertů. Zakladatele Ligy se účastnili již prvního zasedání Výboru pro lidská práva se zástupci české vlády v červenci 2001 a monitorovali dodržování lidských práv v období mezi oběma zasedáními Výboru právě i na základě doporučení tohoto orgánu z roku 2001. Ustanovení Mezinárodní paktu o občanských a politických právech, platného na území ČR již od roku 1976 jsou v současnosti právně závazná ve 160 státech světa, které tuto smlouvu ratifikovaly. www.llp.cz

Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. www.mdac.info

Doporučení vládě ke zlepšení situace v oblasti lidských práv

Liga poukazuje na skutečnost, že přes řadu doporučení mezinárodních i vnitrostátních organizací a institucí, které se pravidelně opakují, nedochází k dostatečným systémovým zlepšením v ochraně lidských práv. Převládá špatná komunikace ze strany státních úředníků navenek i mezi sebou, zejména pak o společensky citlivých tématech jako je porušování lidských práv Romů a přehnaný resortismus, kdy spolu nekomunikují za účelem přijetí efektivních změn dobře nejen jednotlivá ministerstva, ale i odbory uvnitř nich. Za takové situace není podle Ligy možné plnit závazky vyplývající z mezinárodních smluv, zejména zlepšovat postavení zranitelnějších skupin občanů a zabraňovat zbytečnému napětí ve společnosti, jak ostatně dokazují například emocionální debaty o postavení Romů.

Liga vítá vystoupení jednotlivců i organizací k jednotlivým kauzám z poslední doby, které poukázaly na neřešenou problematiku práv dítěte (kuřimská kauza týraného Ondřeje, Terezka umístěná na pražské psychiatrii) či Romů (v souvislosti s jejich bezprecedentním nočním vystěhováním ze Vsetína, přibývajícími rasově motivovanými výroky veřejných činitelů) a další. Zároveň ovšem tyto kauzy svědčí o systémových problémech v oblasti dodržování lidských práv, kterým mohlo být alespoň částečně preventivně zabráněno dlouhodobou koncepční prací ze strany státu. Často se také stává, že potom, co tyto případy zmizí ze zájmu médií a veřejnosti, nedojde již k nikdy dotažení opatření, která by podobným porušováním lidských práv v budoucnosti zabránila. Řešení problémů nepomáhá ani fakt, že do vládních zpráv o stavu lidských práv nejsou zařazována palčivá témata jako například segregace romských dětí v oddělených školách a třídách. Liga lidských práv a MDAC považují právě konstruktivní doporučení mezinárodních institucí za vhodný nástroj pro započetí kroků ke zlepšení ochrany lidských práv. Proto v návaznosti na vlastní činnost a vybraná aktuální doporučení Výboru pro lidská práva uvádějí následující:

1. K doporučení zřídit na ministerstvu vnitra zcela nezávislý orgán pro šetření policistů:

Toto doporučení zaznívá ze zahraničí i na vnitrostátní úrovni na základě konkrétních kauz a pochybení nejméně 10 let. Ačkoli nový ministr vnitra hodlal pracovat na nezávislém vyšetřování policie, což Liga vítá, reforma vyšetřování policistů zatím navrhovaná ve vnitřních materiálech ministerstva vnitra nejde již v současnosti dostatečně daleko. V přípravných materiálech není počítáno s tím, že by porušení zákona ze strany policie – tedy jak stížnosti, tak trestní oznámení – vyšetřoval jeden nezávislý orgán. Liga v tomto ohledu považuje za důležité neoddělovat problematiku stížností a trestních oznámení. Oboje by měl od počátku šetřit jeden nezávislý orgán.

Další diskusi a konkrétní návrhy k tomuto problému naleznete v systémovém doporučení Ligy lidských práv č. 1.

2. K doporučení o umisťování romských dětí do oddělených tříd a škol:

Je potřeba zajistit, aby romským dětem bylo umožněno vzdělání bez diskriminace, které jim umožní lépe se zapojit na trhu práce. Liga v tomto ohledu zpracovala na základě poznatků z praxe i ze zahraničí řadu materiálů, které navrhují systémové změny spojené s financováním základních škol, označováním romských dětí za mentálně retardované, problematickým přístupem pedagogicko-psychologických poraden v rámci diagnostiky, upřednostňováním tzv. kolektivní integrace (tedy pokračující segregace) oproti integraci individuální, sběrem adresných dat a další. Základem je připustit si v rámci veřejné i odborné diskuse fakt, že segregace v této oblasti existuje, a že je potřeba výrazné zapojení státu i subjektů na místní úrovni, aby se skutečnost zlepšila. Rovněž je tuto otázku třeba pravdivě zařazovat po vzoru mezinárodních institucí do vládních dokumentů včetně zprávy o stavu lidských práv. Konkrétní návrhy naleznete v materiálech Ligy.

a) Systémové doporučení Ligy č. 2 – Základní vzdělávání romských dětí.

b) Systémové doporučení Ligy č. 4 – Sběr dat určujících etnickou příslušnost jako nástroj pro zjištění rozměru diskriminace romských dětí,

c) publikace: „Stigmata – segregovaná výuka Romů ve školách střední a východní Evropy“, zde:

3. K odškodnění diskriminovaných osob za neoprávněné zásahy do jejich fyzické integrity a do jejich vlastnictví:

Česká republika by měla přistoupit k odškodnění všech osob, které byly sterilizovány v rozporu s právem, i osob, jimž byl protiprávně odejmut majetek. Výbor pro lidská práva je po Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen (v srpnu 2006) i Výboru pro odstranění rasové diskriminace (v březnu 2007) již třetím orgánem působícím při OSN, který jednoznačně vyzval k odškodnění všech žen sterilizovaných v rozporu s právem. Liga v tomto ohledu opakovaně apeluje na vládu, aby se k tomuto problému postavila čelem a vypracovala zákon, který odškodní sterilizované ženy. V případech neoprávněného odejmutí majetku by mělo vzhledem k závazkům z Paktu nastoupit odškodnění přinejmenším v těch případech, kde tak výslovně doporučil Výbor pro lidská práva.

K mechanismům odškodňování sterilizovaných žen viz Systémové doporučení Ligy č. 5 zde:

K celkové problematice provádění protiprávních sterilizací viz publikace „Právní protiopatření proti protiprávní sterilizaci“.

4. K odstranění klecových a síťových lůžek:

Obě organizace navrhují, aby byl přijat zákon, který upraví používání fyzických omezujících prostředků ve zdravotnictví. Zákon by měl definitivně ukončit používání tzv. klecových a síťových lůžek v ČR. Zároveň by měla být vytvořena komplexní reforma, která nahradí velké psychiatrické ústavy kvalitními službami, které budou blíže uživateli. Na tento problém upozornil ve své letošní zprávě i Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT): „někteří nedobrovolní pacienti zůstávají v léčebně, i přesto, že jejich duševní stav to již nevyžaduje, kvůli nedostatku adekvátní péče a možnosti ubytování po propuštění“ (bod 102 zprávy). Domníváme se, že dostatek specializovaných služeb v komunitě by mohl předejít tomu, že někteří lidé budou proti své vůli hospitalizováni a vystaveni zásahům do svých práv.

5. Ke zbytečnému držení osob v léčebnách a opatrovnictví:

Systémově řešit problematiku zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům tak, aby byla maximálně respektována autonomie lidí s duševní poruchou. Začít je nutno sběrem relevantních dat o situaci v ČR, přičemž právní úprava by měla být v souladu se zásadami obsaženými v nově přijaté Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením. Dále je třeba vytvořit podpůrné mechanismy, které poskytnou asistenci dotčeným osobám, přičemž bude zachována jejich právní způsobilost.
Viz také analytická publikace MDAC „Opatrovnictví a lidská práva v České republice“.

Podle Výboru má vláda široce zveřejňovat svoje doporučení a také je distribuovat veřejnosti. Liga lidských práv v rámci pomoci s rozšiřováním informací přeložila závěrečná doporučení Výboru pro lidská práva do češtiny. Seznamuje tak veřejnost i s řadou dalších oblastí ochrany lidských práv, které Výbor kritizoval a kterými se zabývají jiné instituce a organizace než Liga lidských práv nebo MDAC.

Bližší informace:

Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil 776 234 446

David Zahumenský, právník MDAC/Ligy, mobil 777 306 906

Zdraví lidé jsou nuceni zůstávat v psychiatrických léčebnách

Až 20% pacientů Psychiatrické léčebny v Dobřanech u Plzně by využilo komunitních zařízení sociální péče, pokud by byla k dispozici, vyplývá to odhadů pracovníků navštíveného ústavu. Výbor byl informován, že: „někteří nedobrovolní pacienti zůstávají v léčebně, i přesto, že jejich duševní stav to již nevyžaduje, kvůli nedostatku adekvátní péče a možnosti ubytování po propuštění“ (bod 102 zprávy). CPT považuje nedostatek vhodných zařízení za vysoce nežádoucí stav a po českých úřadech žádá, aby k těmto zjištěním sdělily svůj názor.

Během návštěv ústavů a léčeben byl Výbor nucen zkonstatovat, že v zařízeních se nachází velký počet osob v režimu opatrovnictví, tedy osob částečně omezených či úplně zbavených způsobilosti k právním úkonům. Kritizoval přitom fakt, že „značná část těchto pacientů nebo klientů byla ubytována v uzavřených odděleních, a nebo personál (…) mohl tyto pacienty kdykoli omezit v pohybu, pokud se zdálo, že je to nutné“ (bod 148 zprávy). CPT taktéž vyjádřil podivení nad možností opatrovníka rozhodnout bez dalšího o umístění pacienta do psychiatrické léčebny či klienta do ústavu sociální péče. „ I když podobné umístění může být v přímém protikladu s vyjádřenou vůlí pacienta/klienta a tato osoba nemůže opustit ústav sociální péče bez souhlasu opatrovníka, české právo klasifikuje tuto situaci jako dobrovolnou“ (bod 149).

Výbor shledal, že stále přetrvává situace kritizovaná již ve zprávě z roku 2002, a sice, že členové personálu pečovatelských ústavů jsou ustanoveni za opatrovníky klientů a nebo pacientů. „Delegace například potkala v Ústavu sociální péče Střelice chlapce, jehož opatrovníkem byl ředitel ústavu. Ředitel předem souhlasil s použitím síťového lůžka během několika hodin denně a také v noci, když bylo potřeba“ (bod 152). Ředitel Ústavu sociální péče v Brandýse nad Labem byl ustanoven opatrovníkem 34 klientek svého ústavu (poznámka pod čarou č. 31).

Delegace se opětovně věnovala také problematice používání síťových lůžek a dalších prostředků fyzického omezení pacientů, kterou podrobně popsala již ve své zprávě z roku 2002. Při návštěvě dobřanské léčebny Výbor zjistil, že: „léčebna má patnáct síťových lůžek a jejich používání je běžné. Například v oddělené místnosti umístěné na oddělení 13B byla dvě síťová lůžka, obě obsazená, jedno z nich nahým pacientem, na kterého bylo vidět ze tří běžných lůžek v téže místnosti“ (bod 114).

David Zahumenský, právník Centra advokacie duševně postižených (MDAC) komentuje zprávu Výboru pro zabránění mučení slovy: „Je velmi důležité, aby Česká republika začala problémy klientů ústavů sociální péče a pacientů v psychiatrických léčebnách řešit systémově. Proto velmi vítám, že CPT upozorňuje na dlouhodobý problém nedostatku menších komunitních zařízení, které by nahradily obrovské kolosy neosobních psychiatrických léčeben. Jsem přesvědčen, že osobní přístup ke klientům či pacientům může vyřešit řadu problémů, které s sebou masové ústavy přinášejí, ať už jde o špatné zacházení ze strany personálu, nadměrnou medikaci nebo používání klecových lůžek.“

K závažným nedostatkům, které odhalila CPT při svém šetření v oblasti policie a vězeňství, vydává Liga lidských práv samostatnou tiskovou zprávu.

Více informací:

David Zahumenský, právník Centra advokacie duševně postižených (MDAC),

tel.: 777 306906