Pátek, 6. srpna 2010Aktuality
Ministerstvo spravedlnosti přiznalo naší klientce odškodnění za průtahy v soudním řízení na ochranu osobnosti. Řízení trvalo ve dvou stupních celkem 3 roky a 3 měsíce. Paní K. se žalobou domáhala omluvy a finančního zadostiučinění za protiprávní sterilizaci, která jí byla provedena bez jejího souhlasu.
I když délka řízení není na české podmínky nijak nezvykle dlouhá, případ paní K. ještě neskončil. Nadále pokračuje řízení o dovolání a byla rovněž podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Ministerstvo v tomto případě spatřilo pochybení soudů v délce řízení „zejména s ohledem na nepochybný význam řízení pro žadatelku“. Právě význam řízení je jedno z kritérií v manuálu o odškodňování za průtahy, podle kterého ministerstvo posuzuje žádosti o odškodnění. Konkrétně v tomto případě se jedná o otázku zdraví žadatelky, což odůvodňuje její zájem na rychlém vyřízení věci.
Liga lidských práv pro podání žádosti o odškodnění za průtahy využila bezplatných právních služeb advokátní kanceláře Tomáš Rašovský v rámci spolupráce s Pro bono centrem.
Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti naleznete zde.
O výsledku odvolání paní K. jsme informovali zde.
Pondělí, 19. července 2010Tiskové zprávy
Brno – 19. července – Česká republika stále není schopna odškodňovat ty, kterým státní instituce svým protiprávním jednáním způsobily značnou újmu. Tuto dlouhodobou zkušenost Ligy lidských práv před několika dny znovu potvrdil Obvodní soud pro Prahu 2, který za 8 let nezákonného zbavení způsobilosti k právním úkonům přiznal poškozené ženě směšných 10 tisíc korun. Liga spolu s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC) dnes podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání.
Paní Martu zbavil v roce 2000 způsobilosti pražský obvodní soud kvůli nedoplatku na nájemném. Žádost o zbavení způsobilosti tehdy podal úřad příslušné městské části, který byl vlastníkem bytu, a soud jej posléze ustanovil také opatrovníkem. Paní Marta nebyla k soudu vůbec přizvána a během celého řízení ji dokonce zastupovala paní z úřadu, který žádost o zbavení způsobilosti podával. Rozsudek paní Martě vůbec neposlali. O pět let později podala sama návrh na navrácení způsobilosti. Soud tomuto návrhu nevyhověl, i když z důkazů bylo zřejmé, že ve způsobilosti může být nanejvýš omezena. Práva paní Martě vrátil až Ústavní soud, na který se s pomocí Ligy lidských práv a MDAC v roce 2007 obrátila.
Podle Ústavního soudu nebyly pro úplné odebrání způsobilosti nikdy dostatečné důvody. Jak soud dále zdůraznil ve svém rozhodnutí, „závěry znaleckého posudku z tehdejšího řízení, o které se rozhodnutí soudu výlučně opíralo, nevyznívaly v tom smyslu, že stěžovatelka není způsobilá k žádným právním úkonům. Závěr soudu o úplné nezpůsobilosti stěžovatelky ke všem právním úkonům se tak dostal do extrémního rozporu s provedenými důkazy.“
Koncem roku 2008 byla paní Martě způsobilost částečně vrácena a právníci Ligy a MDAC požádali stát o odškodnění. Paní Marta po dlouhých osm let nemohla volit, vdát se, musela se vždy podřídit rozhodnutí opatrovnice, nemohla sama uzavřít žádnou smlouvu, čímž také nebyla rovnocenným partnerem pro jakékoli jednání s druhými. Zbavení způsobilosti mimo jiné vážně poškodilo ženinu důstojnost a její sebehodnocení. Právníci újmu vyčíslili na 490 000,- Kč. Přestože Ústavní soud konstatoval porušení několika základních práv, Ministerstvo spravedlnosti paní Martě žádné odškodnění nepřiznalo. Liga a MDAC proto podali žalobu na Českou republiku. U Obvodního soudu pro Prahu 2 paní Marta částečně uspěla, soud jí nicméně jako odškodnění za imateriální újmu přiznal pouhých 10. 000,- Kč.
„Je zřejmé, že Ústavní soud považoval již rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům z roku 2000 za nezákonný. Naše klientka tak byla nezákonně zbavena způsobilosti po dobu více než 8 let. Deset tisíc korun je za takovou újmu skutečně nepřiměřeně málo, proto jsme dnes podali proti tomuto rozhodnutí odvolání. Pokud neuspějeme, obrátíme se pravděpodobně na Evropský soud pro lidská práva.“ Uvádí právník Ligy a MDAC Maroš Matiaško.
Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených opakovaně upozorňují na to, že systém odškodňování za zásahy státních institucí do lidských práv je nedokonalý. Buď lidé na odškodnění vůbec nedosáhnou, nebo jim soud přizná symbolickou částku. „Proto podáváme odvolání. Stát by měl nést adekvátní odpovědnost za pochybení svých orgánů a lidé by měli být odškodněni tak, aby znovu nabyli důvěru v instituce, které jejich práva porušily“, doplňuje Matiaško.
Bližší informace poskytne:
Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC, tel. 773 621 228, email: mmatiasko@mdac.info
Podrobné informace k případu:
TZ o rozhodnutí Ústavního soudu
Původní rozsudek i nález Ústavního soudu viz případ Paní R
Pondělí, 28. června 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 28. 6. 2010 na http://denikreferendum.cz a naleznete jej zde.
Oběti násilných trestných činů mohou během procesu prožít své trauma znovu, přitom se jim nedostane žádného odškodnění.
Pokud má oběť násilného trestného činu traumatický zážitek a chce se domoci spravedlnosti, v rámci českého soudního systému jí nezbývá než si trauma zopakovat. V souvislosti s případem dvaadvacetileté dívky z Mostu, kterou znásilnil její gynekolog, na to upozornila Liga lidských práv.
Soudy totiž narozdíl například od roztrhaného oblečení nepovažují psychickou újmu za škodu, v případě znásilnění je navíc značně složité skutek dokazovat, protože proti sobě stojí dvě opačná tvrzení. V případě mosteckého znásilnění se dívka navíc bála, že jí nebudou věřit kvůli jejímu romskému původu.
„Zpočátku neměla důvěru v policii a v průběh trestního řízení. Její největší obava spočívala v tom, že pravda vůbec nevyjde najevo a že si naopak ještě uškodí,“ řekla Deníku Referendum Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, která dívku před soudem zastupovala. Lidský přístup policie, státního zastupitelství i soudu však dívku příjemně překvapil, stejně jako to, že soud na základě výpovědí a nepřímých důkazů uznal její verzi jako pravdivou.
Proti rozsudku, který uznal lékaře vinným, ale nepřiznal dívce odškodnění, se ale všechny strany odvolaly, výsledek odvolacího řízení zatím nelze předvídat. „V každém případě je pozitivní, že soud dal dívce za pravdu,“ řekla Candigliota.
Podle Candiglioty je sice v trestním řádu uvedeno, že škoda se nahrazuje, soudy to však chápou pouze ve smyslu hmotné, a nikoliv psychické škody. Jako psychickou újmu chápou pouze duševní poruchu, která musela být psychiatricky léčena.
Pokud se chce oběť zneužití přesto domáhat odškodnění za traumatizující zážitek, musí podat žalobu na ochranu osobnosti a podstoupit další soudní řízení, tentokrát civilní, kde si traumatizující zážitek zopakuje.
„Tuto situaci mohl vyřešit návrh poslance Jiřího Pospíšila, podle kterého by šlo odškodnit oběť za psychickou újmu už během trestního řízení vedeného s pachatelem. To se však bohužel nepodařilo do konce volebního období schválit,“ uvedla Candigliota. Postavením obětí trestných činů by se proto podle Ligy lidských práv měla znovu zabývat nová Sněmovna.
Pátek, 25. června 2010Tiskové zprávy
25. června 2010 – Liga lidských práv obdržela tento týden rozsudek týkající se diskutovaného případu dvaadvacetileté dívky z Mostu, kterou během vyšetření sexuálně zneužil její gynekolog. Přestože kromě dívčiny výpovědi nebyly k dispozici další přímé důkazy, soud dospěl k závěru, že je lékař vinen. Jak vyplývá z rozsudku, soudce o tom přesvědčila celá řada nepřímých důkazů. Rozsudek zatím není pravomocný, všechny strany se proti němu odvolaly. Nejen samotné znásilnění, ale celý proces trestního řízení je pro ženu obrovským psychickým traumatem, podle současných zákonů však oběť nemá na odškodnění psychické újmy během trestního řízení nárok. Musela by pachatele sama zažalovat a absolvovat traumatizující soudní proces znovu.
Dívka nejprve čin nechtěla vůbec nahlásit. Měla obavy, že jí policie nebude věřit, protože je Romka. Domnívala se, že by se jednalo o tvrzení proti tvrzení a že by se nakonec všechno obrátilo proti ní samotné. Na naléhání rodiny věc ale nakonec ještě týž den oznámila a udělila plnou moc k zastupování právničce Ligy. Přesto cítila nejistotu, zda se čin podaří prokázat. Postup policie, státního zastupitelství i soudu ji však příjemně překvapil. Odpovědné orgány vůči ní během řízení vystupovaly citlivě a lidsky a důkladně věc vyšetřily.
Jak je uvedeno v rozsudku, soud dívce uvěřil nejen na základě hodnocení soudního znalce z oboru psychologie, který její výpověď hodnotil jako velmi věrohodnou a neshledal důvody pro křivé obvinění. Soud přesvědčilo také její skromné a spontánní vystupování i patrné známky studu a traumatu. Naopak obžalovaný podle soudu působil přesně opačně, jeho projevy byly nevhodné a snažil se oběť před soudem pošpinit. Například hanlivým způsobem poukazoval na to, že dívka měla trpět pohlavními přenosnými nemocemi, což bylo následně spolehlivě vyloučeno. Soud všechna tvrzení lékaře dokazováním vyvrátil a zhodnotil je jako účelová, podávaná ve snaze vyhnout se trestu.
Přestože byl lékař shledán vinným, soud nepřiznal dívce žádné odškodnění, dokonce se touto otázkou ani nezabýval. Jak uvádí právnička Ligy, která dívku zastupovala: „Jedná se o problém všech případů trestných činů, při kterých vznikne oběti psychická újma. Soudy totiž odškodňují pouze hmotnou újmu, v praxi tak znásilněné ženě vznikne například nárok pouze na náhradu za potrhané oblečení. Obětem v takových případech nezbývá nic jiného, než si najmout advokáta, zaplatit soudní poplatek a podat vlastní žalobu v rámci civilního řízení. Tím se zvyšuje i traumatizace oběti, která musí podstupovat nové řízení, místo toho, aby na špatný zážitek mohla zapomenout.“
Na tento nedostatek v zákoně upozorňuje Liga dlouhodobě. Novelu trestního řádu inicioval na začátku roku poslanec Jiří Pospíšil. Změna by umožnila odškodnit oběť za psychickou újmu už během trestního řízení vedeného s pachatelem. Návrh se ale do konce volebního období bohužel nepodařilo schválit. Je tedy potřeba, aby se zlepšením postavení obětí trestných činů zabývala nově zvolená poslanecká sněmovna.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Liga lidských práv, tel. 777 893 871, email: zcandigliota@llp.cz
Odsuzující rozsudek je k dispozici zde.
Analýza Ligy ohledně práv obětí trestných činů je ke stažení zde.
Čtvrtek, 26. listopadu 2009Tiskové zprávy
V pondělí 23. listopadu zahájili praktičtí lékaři v České republice očkování proti prasečí chřipce. Očkování provází mnoho nezodpovězených otázek a především nepřesné informace týkající se právní odpovědnosti za vedlejší účinky vakcín.
Podle vyjádření(1) prezidenta České lékařské komory bude většina praktických lékařů požadovat od lidí, kteří se přijdou nechat očkovat, podepsaný písemný souhlas – takzvaný reverz. Jeho obsahem je poučení o rizicích a případných vedlejších účincích vakcíny a také prohlášení, že očkovaný s aplikací souhlasí dobrovolně a je si vědom rizik. Podle Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv se totiž lékaři obávají nežádoucích účinků očkování proti prasečí chřipce a domnívají se, že tento písemný souhlas očkované osoby je zbavuje právní odpovědnosti za případné komplikace po očkování. Z právního hlediska tomu tak ale není a lékaři klidní být nemohou, protože odpovědnosti se podle § 421a občanského zákoníku zbavit nelze.
Podle současné právní úpravy v případě škody na zdraví v důsledku očkování může poškozený vymáhat odškodnění ve skutečnosti pouze na lékaři, který vakcínu aplikoval. Právní úprava, kterou by odpovědnost za očkování na sebe převzal stát, zatím neexistuje. Ministerstvo zdravotnictví se sice zavázalo, že za případné negativní účinky očkování ponese odpovědnost stát, ale taková záruka je bez opory v zákoně právně nejistá.
Lékařům lze dát za pravdu, že pokud očkování proti prasečí chřipce nařídil stát, měl by nést i odpovědnost za případné komplikace. Bohužel v tomto směru lze kritizovat nečinnost Ministerstva zdravotnictví, které už dávno mohlo podniknout potřebné kroky a navrhnout změnu a doplnění legislativy. Nejedná se totiž jen o aktuální očkování proti prasečí chřipce, ale o všechna další povinná a dobrovolná očkování, která stát aktivně prosazuje. Například v Itálii, Francii, USA nebo Německu existuje speciální systém odškodňování škod na zdraví v důsledku očkování.
Zásadním problémem je i neexistující odpovědnost farmaceutických společností, které na výrobě vakcín profitují, ale na odpovědnosti za vedlejší účinky se nijak nepodílí. Farmaceutické společnosti tak nic nenutí, aby vyráběly co nejbezpečnější vakcíny. Taková situace je netransparentní a nepříznivá pro občany a příjemce zdravotní péče. Za nestandardní ji považuje i prezident České lékařské komory(2).
(1) iHNed, 23. 11. 2009, Prasečí chřipka: Lékaři budou chtít od očkovaných „reverz“
http://domaci.ihned.cz/c1-39164790-praseci-chripka-lekari-budou-chtit-od-ockovanych-reverz
(2) iDnes, 23. 11. 2009, Očkování proti prasečí chřipce začíná, lékaři se bojí žalob
http://zpravy.idnes.cz/ockovani-proti-praseci-chripce-zacina-lekari-se-boji-zalob-pnj-/domaci.asp?c=A091123_113019_domaci_ban
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel.: 604 11 80 50
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Podrobnější právní vysvětlení:
1. Informovaný souhlas a právní odpovědnost za vakcíny
Přiměřeně poučit dotčenou osobu je správné a je v souladu s požadavky právní úpravy a s právy pacientů. Podle zákona je povinností lékaře informovat dotčenou osobu o účelu a povaze lékařského výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích. Lékaři mají právo podpis informovaného souhlasu vyžadovat. Neměli by však v případě aplikace vakcín získat dojem, že tím jsou „krytí“ a že se tímto způsobem odpovědnosti za vedlejší účinky vakcín zbavují. Přímo ze zákona totiž vyplývá, že v případě aplikace vakcíny se jedná o takzvanou objektivní odpovědnost za škodu, které se nelze zprostit. Případný reverz by tedy neměl mít žádný právní účinek. Uplatní se totiž § 421a občanského zákoníku o škodě způsobené okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci použité při plnění závazku. Podle právních výkladů toto ustanovení spadá i na aplikaci vakcín. Na tom se shodli experti na medicínské právo na úterní konferenci Odpovědnost lékaře a zdravotnického zařízení v praxi.
2. Nejistota ohledně odpovědnosti státu
Lékaři i odpovědné orgány se shodují na tom, že odpovědnost za případné negativní účinky očkování má nést stát, ne lékaři. Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková do médií prohlásila, že odpovědnost skutečně ponese stát. Ministerstvo se zároveň zavázalo, že v pondělí 23. listopadu na svých webových stránkách zveřejní právní analýzu, která popíše, za jakých podmínek bude stát za tyto vedlejší účinky ručit. Avšak dodnes žádná taková analýza zveřejněna nebyla, ani na tomto webu nenaleznete žádné prohlášení či veřejný příslib, který by odpovědnost za vakcíny přenesl na stát. Problém je však také v tom, že i kdyby ministerstvo takové prohlášení oficiálně vydalo, byly by právní účinky takového prohlášení nejisté a sporné. Ministerstvo totiž není zmocněno zákonem, aby zavázalo stát k finančnímu plnění. Podle informací z médií na sebe odpovědnost převzal stát ve smlouvě s farmaceutickou společností o dodávce vakcín už v srpnu tohoto roku. Během této doby už mohla být připravena taková právní úprava, která by uklidnila jak lékaře, tak očkované osoby.
