Preventivní represe očkování

Čtvrtek, 6. ledna 2011Zprávy z médií

Diskuse o povinném očkování dětí se v České republice vedou již dlouho. Očkováním se v minulosti zabýval ombudsman Otakar Motejl, loni v červenci Nejvyšší správní soud, který zrušil možnost sankcionovat rodiče, pokud odmítnou nechat očkovat své dítě. Koncem loňského roku představila podrobnou analýzu přístupu k očkování dětí v několika evropských zemích Liga lidských práv. Deník referendum shrnul podstatné okolnosti s očkováním dětí spojené.
Nechuť k povinnému očkování se u některých rodičů objevila poté, co byla lehce dosažitelná fakta publikovaná v zahraničí. Obavy rodičů podpořily jak tyto argumenty, tak skutečnost, že povinné očkování není zavedeno v mnoha evropských zemích. Roli sehrála také touha svobodně rozhodovat o zdraví svých dětí a o tom, jaké látky budou vpraveny do jejich organismu.

Rodiče se vzpouzí, vzniká odpor

Vzhledem k tomu, že podle české právní úpravy je očkování dětí povinné, stávalo se, že rodičům, kteří odmítli nechat očkovat své dítě, byla udělena správní pokuta, která může v současnosti dosáhnout výše až deset tisíc korun.

Prvním hromadným uskupením prosazujícím svobodu volby při očkování dětí bylo sdružení Paracelsus, které vzniklo v roce 2002. Skupina založila vlastní webovou stránku, obracela se na poslance, ministerstvo zdravotnictví i veřejnost s požadavkem podpořit nepovinné očkování dětí. Paracelsus se odvolával na Listinu základních práv a svobod, podklady čerpal ze zahraničních zdrojů. Jeho činnost vyvolala výraznou polemiku o problematice očkování.

Lékaři vesměs činnost sdružení odsuzovali. Argumenty odpůrců vnímali jako zkreslující, tvrdili, že rušení povinného očkování může mít fatální důsledky. V jednom z lékařských stanovisek se uvádí toto: „Typické je, že aktivisté těchto kampaní většinou zastávají názory blízké homeopatii, esoterice, reinkarnaci, alternativním metodám v medicíně, živí své děti již od kojeneckého věku makrobiotickou stravou, domnívají se, že otužováním dětí se organismus stane imunní vůči infekcím atd. Soustřeďují se především na vedlejší účinky preventivních opatření, naprosto pomíjejí jejich pozitivní efekt. V argumentaci používají neověřených faktů, se kterými dovedně manipulují.“

První zmínka o negativním vlivu kampaní proti očkování se objevila v časopise Medicína už v roce 1998. Informovala o studii zpracované americkými a britskými lékaři ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací. Lékaři srovnávali dvě skupiny zemí. V první skupině byly země, ve kterých očkovací programy fungovaly bez přerušení po několik desetiletí (Maďarsko, Polsko, bývalá NDR a USA), ve druhé ty, v nichž byly vedeny protiočkovací kampaně různé intenzity (Švédsko, Japonsko, Velká Británie, Rusko, Itálie, SRN, Irsko, Austrálie). Studie upozorňuje, že jedním z velmi aktuálních aspektů celé věci je šíření názoru, že pokles nemocnosti není důsledkem očkování, ale komplexu společenských a ekonomických faktorů, což její autoři považují za omyl. Ze závěrů studie plyne, že v zemích, kde bylo povinné očkování zrušeno, vzrostla nemocnost a objevily se epidemie už potlačených nemocí, například v Rusku záškrt.

Pracovní skupina pro očkování v rámci České pediatrické společnosti později uspořádala „Národní očkovací týden 2002“, zaměřený na laickou veřejnost. Společnost začala provozovat informativní webové stránky.

Motejl ministerstvu: Zastavte nátlak na rodiče

Situací se před lety zabýval také veřejný ochránce práv Otakar Motejl. V jeho stanovisku se praví: „Odmítnutí očkování dítěte, není-li dána zdravotní kontraindikace, bývá sankcionováno pokutou udělenou orgánem ochrany veřejného zdraví. Dle zjištění z praxe stále dochází i k tomu, že ze strany těchto orgánů je na rodiče vyvíjen nepřijatelný nátlak tvrzením, že jejich odmítání očkování může být považováno za nedostatečnou péči o dítě. Takový postup vůči rodičům považuje ochránce za nepřijatelný.“

Už v roce 2004 Otakar Motejl opakovaně apeloval na ministerstvo zdravotnictví, aby se začalo zabývat problematikou možných výjimek v případě odmítání očkování ze závažných důvodů, současně navrhoval, aby zvážilo možnost změny právní úpravy.

Anna Šabatová, která se podílela na vypracování Motejlova stanoviska, k tomu Deníku Referendum řekla, že není odpůrkyní plošného očkování, ale systém očkování v České republice považuje za nepřiměřeně rigidní a represivní.

„Systém vychází z paternalistického přístupu státu k občanům a nerespektuje základní lidská práva. Měla jsem možnost sledovat, jak tento přístup z některých maminek, které usilovaly pouze o úpravu očkovacího kalendáře a větší respekt k individualitě dítěte, doslova vypěstoval zásadní odpůrkyně očkování, opravdu zbytečně,“ uvedla někdejší zástupkyně veřejného ochránce práv a dodala: „Srovnatelných výsledků jako v České republice v předcházení nakažlivých onemocnění dosahují i vyspělé země, které nemají tak rozsáhlý očkovací kalendář a očkování není povinné a vynuceno sankcí.“

Za důležité hledisko považuje Anna Šabatová fakt, že v těchto zemích se vysoké proočkovanosti dosahuje osvětou, ne sankcemi. Navíc k ochraně veřejného zdraví podle ní není z epidemiologického hlediska stoprocentní proočkování dětí potřeba.

Petice tvrdí, že očkování brání šíření nemocí, ale zdravým škodí

V únoru loňského roku zveřejnila skupina nespokojených rodičů petici proti povinnému očkování. Petice shrnuje výhrady, které se v České republice i ve světě v souvislosti s očkováním objevují. Její autoři zdůrazňují, že o očkování dětí je třeba kriticky přemýšlet a nepodléhat povinnému očkovacímu kalendáři. Očkování podle nich sice může zamezit šíření některých nemocí, ale zároveň může poškodit dosud zdravého člověka. Proto považují rozhodování o očkování, s ohledem na všechny nejasnosti, za soukromou volbu rodičů.

Upozorňují také na skutečnost, že Česká republika, která nařizuje velký počet očkování jako povinná, nejenže nemá systém pro odškodňování poškozených, ale vůbec na sebe nepřebírá za následky očkování jakoukoli odpovědnost.

V textu petice žádají signatáři o změnu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Argumentují Úmluvou o ochraně lidských práv, podle které „jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas“.

Autoři petice píší, že platný zákon požaduje nedobrovolné plošné očkování, které nerespektuje individualitu a životní podmínky každého jednotlivce ani rodičů, kteří chtějí o svých dětech samostatně rozhodovat a cítí se zodpovědní za jejich zdraví. Poukazují na případy poškození zdraví dětí po aplikaci některé z očkovacích látek, vyvolané složením vakcín, které může u disponovaných jedinců vyvolat nepředvídatelnou imunitní reakci.

Petici podpořili například Vladimír Merta, Jaroslav Hutka, Táňa Fischerová a Olga Sommerová. Dopisem ji podpořil i prezident Václav Klaus. Napsal, že ho povinné očkování „dlouho zlobí“ a že bude i „nadále vystupovat proti automatismu povinného očkování“.

Nejvyšší správní soud zrušil sankce za odmítnutí očkování

Nejvyšší správní soud přijal loni v červenci argumentaci Ligy lidských práv, zastupující skupinu rodičů postižených sankcí za to, že odmítli nechat naočkovat své dítě.

Liga upozorňovala na fakt, že vyhláška o očkování proti infekčním nemocem odporuje článku 4 Listiny základních práv a svobod. Soud dospěl k závěru, že podle platného práva není možné sankcionovat porušení povinnosti podrobit se pravidelnému očkování. Povinnost očkování totiž není dostatečně konkrétně upravena v zákoně a fakticky ji nařizuje pouhá vyhláška ministerstva zdravotnictví.

Soud ovšem neřekl, že je protiústavní nařizovat očkování bez ohledu na názor rodičů, neřekl ani to, že by rodiče za neočkování nemohli být trestáni pokutami. Pouze se ztotožnil s Ligou v tom, že konkrétní očkování nemůže stanovovat pouhá vyhláška ministerstva zdravotnictví.

V pokutování rodičů za neočkování dětí bylo soudem ve shodě s právníky Ligy shledáno porušení čl. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mohou být povinnosti ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích.

V současnosti zákon stanoví, že každý je povinen se nechat očkovat proti nemocem určeným vyhláškou. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že skutková podstata deliktu musí být dostatečně jasně a určitě popsána přímo zákonem, nikoliv až prováděcí vyhláškou. Ministerstvo zdravotnictví dosud mohlo vyhláškou stanovit prakticky libovolný rozsah této povinnosti a zároveň to i vynucovat pomocí sankcí, což je podle soudu nepřijatelné.

A co Evropa? Přístupy se liší

Vzhledem k diskusím na téma očkování a v souvislosti s úspěchem u Nejvyššího správního soudu zpracovala Liga lidských práv podrobnou analýzu shrnující úpravu očkování dětí v Belgii, Irsku, Německu, Francii, Rakousku a ve Spojeném království. Analýzu prezentovali právníci Ligy lidských práv poprvé loni v prosinci na veřejné diskusi v Brně, které se zúčastnili zástupci z řad rodičů, lékařů i hygieniků. Ukázalo se, že rodičům vadí zejména fakt, že jim lékaři neposkytují dostatečné informace o rizicích očkování a možné komplikace často bagatelizují.

Z analýzy Ligy lidských práv, zveřejněné v prosinci loňského roku, vyplývá, že v rámci velmi podobných právních kultur existují v Evropě nejrůznější přístupy k právní regulaci očkování dětí.

Jedna z autorek analýzy, právnička Zuzana Candigliota, k závěrům analýzy říká: „Očkování je otázkou svobodné volby rodičů ve většině evropských států včetně nám kulturně blízkého Rakouska a Německa. V jiných státech je počet povinných očkování výrazně nižší než v České republice, kde stát nařizuje očkování proti celkem devíti nemocem.“

V Německu, Rakousku a Spojeném království rodičům nejenže nehrozí represe v podobě pokut, trestního stíhání, sankcí a dohledu ze strany orgánů sociálně‐právní ochrany dětí, ale dokonce rodiny nejsou ani omezeny v možnosti umístit svoje děti do kolektivních zařízení s jinými dětmi, jak je tomu v České republice.

V Belgii a ve Francii jsou některá očkování stanovena právními předpisy obdobně jako u nás. Oproti devíti povinným očkováním v České republice jsou ve Francii povinná pouze tři (záškrt, tetanus, obrna) a v Belgii jen jedno (obrna). Co se týče přístupu do kolektivních zařízení, jak ve Francii, tak v Belgii je vyžadováno provedení očkování.

V žádném ze zkoumaných států není očkování podmínkou pro přístup k povinné školní docházce ani pro přiznání a výplatu sociálních dávek. Státy, které ponechávají v otázce očkování dětí rodičům svobodu, na sebe berou odpovědnost za případné následky poškození zdraví očkováním a upravují způsob, kterým se mohou poškozené rodiny domoci náhrady škody či újmy (Německo, Rakousko, Spojené království, výjimkou je Irsko, které tento systém nemá). V Belgii odpovědnost státu za následky očkování dovodil soud i bez výslovné právní úpravy.

Analýza je inspirativním podkladem pro další debaty o podobě budoucí nezbytné právní úpravy očkování. Z veřejné diskuse o povinnosti očkování dětí a o nové právní úpravě by podle Ligy lidských práv měly být vyloučeny farmaceutické společnosti.

Článek byl publikován dne 6. 1. 2011 na www.denikreferendum.cz a nakeznete jej zde.

Autorem článku je Hana Holcnerová, deník Referendum.

Dva měsíční platy za 6 let nezákonného omezení práv

Čtvrtek, 25. listopadu 2010Tiskové zprávy

Začátkem listopadu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 o odškodnění pro pana Adama, který byl více než šest let nezákonně omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Pan Adam byl považován za kverulanta, který „obtěžuje“ úředníky, a tak mu byl rozhodnutím Okresního soudu ve Znojmě přístup k úřadům i soudu omezen. Díky tomuto verdiktu pak téměř přišel o střechu nad hlavou. Rozsudek byl evidentně v rozporu se zákonem, soudy jej však zrušily až po šesti letech. Pražský soud nyní panu Adamovi za prodělané útrapy přiznal směšné odškodnění ve výši 50 tisíc korun.

Pan Adam byl celý život aktivní v ochraně svých zájmů. Jeho časté stížnosti a právní podání považovaly soudy za obtěžující, a proto mu rozhodnutím o omezení způsobilosti k právním úkonům v jednání s úřady a soudy zabránily. A to i přes to, že takovou praxi označil za nezákonnou Nejvyšší i Ústavní soud. Praxe soudů ve zbavování se nepohodlných lidí prostřednictvím omezování jejich způsobilosti k právním úkonům v procesní oblasti byla poměrně častá u vykonstruovaných politických procesů v období komunismu. V demokratickém zřízení jsou však takové praktiky zcela nepřijatelné.

Panu Adamovi byla nakonec způsobilost navrácena a původní rozhodnutí prohlášeno za nezákonné. Neoprávněné omezení jeho procesních práv se však podepsalo na jeho zdraví i majetku. Po dlouhá léta se například nemohl domoci vystěhování neplatícího nájemníka ve vlastním domě, a tak přišel i o střechu nad hlavou.

Soud však újmu, která byla panu Adamovi způsobena protiprávním rozhodnutím, nepovažoval za natolik závažnou, aby vyžadovala odškodnění ve výši požadovaných 250 tisíc korun a přiznal panu Adamovi 50 tisíc, což je částka rovnající se přibližné výši dvou průměrných měsíčních platů v České republice. Přestože Evropský soud pro lidská práva pro podobné případy přiznává částky ve výši stovek tisíců, české soudy přistupují k náhradě nemajetkové újmy velmi opatrně. „Částka, kterou soud v řízení panu Adamovi přiznal, je opravdu směšná v porovnání s újmou, která panu Adamovi vznikla. Po dobu šesti let musel trpět nedůstojné jednání a bez možnosti domoci se svých práv, a to kvůli jednomu nesprávnému rozsudku. Stát musí v takových případech nést odpovědnost a zaručit se, že se podobné jednání nebude opakovat,“ říká k případu Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC). Pan Adam podal prostřednictvím Ligy a MDAC odvolání, teď mu nezbývá než čekat na rozhodnutí Krajského soudu.

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info

Barbora Rittichová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: brittichova@mdac.info

Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info

Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz

Jaké důsledky bude mít chystané zvýšení soudních poplatků?

Čtvrtek, 25. listopadu 2010Zprávy z médií

Ministerstvo spravedlnosti připravuje novelu zákona o soudních poplatcích a občanského soudního řádu, která významným způsobem mění stávající výši soudních poplatků. Značně tak omezuje možnosti osvobození od soudních poplatků. Hlavním cílem je přisypat trochu peněz do děravých kasiček prodělečných soudů. Návrh tak zapadá do vládního úsilí o šetření na všech frontách. Před horlivým plněním vládního plánu je ale dobré zamyslet se nad charakterem některých změn.

Samotnému zvýšení soudních poplatků by se zřejmě nedalo až tak moc vytknout. Hlavní argument ministra Pospíšila je, že ke zvýšení soudních poplatků nedošlo přes deset let a stávající úprava tak nereflektuje bohatnutí společnosti. Částečně mu musíme dát za pravdu, protože průměrná hrubá mzda se od posledního navyšování soudních skutečně zvýšila, a to o více než 75%. Pospíšil by ovšem neměl zapomínat na to, že nestoupaly jen mzdy, ale i životní náklady.

Dopad zvýšení soudních poplatků je nutné vidět především v kontextu omezování institutu osvobození od soudních poplatků, které slouží k vyrovnávání poměrů nerovných stran. V právní teorii se rozlišují tři druhy osvobození – věcné, osobní a individuální. Šetřícím škrtům se nevyhnul ani jeden z nich.

Budeme platit za osvojení?

Absurdně působila snaha o zrušení věcného osvobození v řízení o osvojení. Místo aby ministerstvo podpořilo náhradní rodinnou péči, pokusilo se hodit další klacek pod nohy lidem, usilujícím o adopci. Nově totiž měl být zaveden poplatek ve výši 2.000 Kč za zahájení řízení o osvojení. Ministerstvo to odůvodnilo tím, že „přiměřený poplatek by neměl být překážkou pro osoby, které se rozhodly nějaké dítě osvojit, živit jej, vychovávat jej a pečovat o něj, a to nejméně do jeho zletilosti.“ Vedeno snahou o co největší úspory zcela zapomnělo, že soudní poplatky nemohou v tomto druhu řízení plnit své dvě funkce, a to sankční a preventivní.

Preventivní funkce má zabránit zneužívání soudnictví, například podávání šikanózních návrhů. Sankční funkce soudních poplatků je pak namířena proti tomu, kdo spor před soudem prohraje, protože je to zpravidla on kdo nakonec musí zaplatit náklady soudního řízení. Je to tedy jakýsi trest za to, že díky jeho jednání se věc dostala k soudu.

V řízení o osvojení tyto funkce být naplněny nemohou. K adopci dítěte je vždy nutné rozhodnutí soudu, proto nemůžeme zájemce o adopci trestat za to, co jim ukládá sám zákon. Těžko si lze i představit, že někdo podává šikanózní návrhy o osvojení.

Po vlně kritiky, která se na ministerstvo za tento návrh snesla, se naštěstí přípravný tým chytil za hlavu a na včerejším ústním vypořádání připomínek sdělil, že od návrhu upouští. Nadále tedy bude řízení o osvojení osvobozeno od soudních poplatků.

Jak stát přesouvá břemeno za nápravu svých chyb na občany

Se zrušením věcného osvobození od soudního poplatku v řízení o náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem jsme už takové štěstí neměli. Zde se ministerstvo rozhodlo neustoupit ani o píď a návrh zavádějící v těchto řízeních poplatek ve výši 2.000 Kč tedy půjde do vlády nepozměněn. Hlavním argumentem ministerstva je fakt, že tato agenda neúnosně narůstá a obrovské množství návrhů je údajně zcela zjevně šikanózních. Takové tvrzení však ministerstvo nepodložilo žádným důkazem, ač to ministr Pospíšil ve veřejných debatách několikrát sliboval.

Důvod pro nárůst soudní agendy v těchto věcech může být prostší, než se zdá. Zakopaný pes zřejmě tkví ve špatně nastaveném systému odškodňování. Pokud si například stěžujete na to, že Vaše řízení před soudem trvá neúměrně dlouho, musíte se nejdříve s žádostí o náhradu škody obrátit na příslušný úřad, v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti. To má šest měsíců na to, aby Vaší žádost vyřídilo. Pokud to v této lhůtě nestihne, můžete se s žalobou obrátit na soud.

Z Ligou získaných informací vyplývá, že více než polovina žádostí je ministerstvem spravedlnosti vyřizována po lhůtě. Podle slov znějících z Kanceláře veřejného ochránce práv je sice na ministerstvu patrná snaha o nápravu, to ale přesto nemůže ospravedlnit zpoplatnění soudního řízení. Je třeba vzít v úvahu, že škoda byla způsobena subjektu, který je ve značně nerovném postavení, a to státem, který jedná z mocenské pozice. Místo aby stát usnadnil občanům domáhání se jejich práv, na kterých je zkrátil, chová se zcela opačně a snaží se jim cestu za nápravou co nejvíce ztížit.

Celkové osvobození jen ve výjimečných situacích

Další novinkou, kterou si ministerstvo přichystalo, je značné zúžení institutu individuálního osvobození od soudních poplatků. Zatímco dosud mohl být účastník řízení osvobozen zcela nebo zčásti, podle připravované novely bude celkové osvobození limitováno pouze pro výjimečné situace, kdy proto budou dány zvlášť závažné důvody, novelou blíže nespecifikované. Význam osvobození přitom není jen v tom, že účastník nemusí platit soudní poplatek, ale pokud je osvobozen, nemusí v případě neúspěchu hradit náklady protistrany. Bez tohoto osvobození si nemajetnější občané velmi často ani netroufnou jít domáhat se svých práv.

Z důvodové zprávy lze mezi řádky číst, že předkladatel je toho názoru, že se s osvobozováním příliš plýtvá. Kde ministerstvo tyto informace získalo, zůstává záhadou. Jak na včerejším ústním vypořádání připomínek vyzdvihl zástupce zmocněnce pro lidská práva, ministerstvo jako exekutivní orgán nemůže přezkoumávat soudní rozhodnutí. Navíc soudy nevedou žádnou statistiku zaznamenávající počet osob osvobozených od soudních poplatků. Spoluprácí s několika soudy se nám podařilo získat alespoň hrubá čísla. Soudci z Hradce Králové odhadují, že účastníci žádají o osvobození zhruba v 5% případů, z toho je polovině žádostí vyhověno. K podobným číslům jsme se dopracovali i v Mladé Boleslavi. Naopak situace je značně odlišná v Ostravě, kdy tamější předsedkyně okresního soudu odhaduje, že o osvobození žádá až 26% účastníků řízení, což je zřejmě dáno větší koncentrací osob s nižším sociálním statutem. I tak však rozhodně nelze říci, že by bylo individuální osvobozování nějak zneužíváno. Liga se proto bude snažit, aby ministerstvo tuto otázku ještě přehodnotilo.

Kdo bude mít nárok na bezplatného zástupce?

Na osvobození od soudních poplatků je potom vázána i možnost ustanovit účastníkovi zástupce. Podle současné úpravy může předseda senátu na žádost účastníka, který byl osvobozen od soudních poplatků, ustanovit zástupce na náklady státu. Chystaná novela však možnost ustanovení zástupce limitovala jen pro účastníky, kteří budou od placení soudních poplatků osvobozeni zcela. S ohledem na zúžení celkového osvobození pouze na výjimečné situace by se možnost bezplatného ustanovení zástupce stala téměř nedosažitelnou.

Naštěstí ministerstvo vyslyšelo připomínky Ligy a sdělilo nám, že zástupce bude moci být nadále ustanoven i účastníkům, kteří byli osvobozeni jen zčásti.

Kopie za padesát korun

Kyselou třešničkou na dortu je pak zvýšení poplatku za okopírování jedné stránky ze soudního spisu z 15,- Kč na 50,- Kč. Takové cena rozhodně neodpovídá skutečným nákladům vynaloženým na pořízení kopie, už i dřívějších patnáct korun bylo značně nadsazených. Ale kdo ví, třeba soudy zainvestovaly a pořídily si pozlacené kopírky… Vždyť v dobách krize se investice do zlata vyplácí, nebo ne?


Autor článku: Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv

Článek byl publikován dne 25. 11. 2010 na blog.aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.

Připomínkovali jsme návrh novely zákona o soudních poplatcích

Pátek, 5. listopadu 2010Aktuality

Liga připomínkovala návrh novely zákona o soudních poplatcích. Návrh novely celkově zvyšuje sazby soudních poplatků, významně omezuje institut individuálního osvobození od soudních poplatků, ruší věcné osvobození od soudních poplatků v řízení o osvojení a v řízení o náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci.
Liga kritizovala zpřísnění podmínek pro individuální osvobození od soudního poplatku, neboť hrozí, že méně majetným osobám bude odepřen přístup ke spravedlnosti. Předkladateli novely zákona bylo proto doporučeno přijetí zákona, který by uceleně upravil systém bezplatné právní pomoci.
Liga se dále negativně vyjádřila k navrhovanému zrušení věcného osvobození od soudního poplatku v řízení o osvojení. Zavedení soudního poplatku v řízení o osvojení totiž představuje další bariéru pro náhradní rodinnou péči. Poplatek navíc v těchto řízeních nemůže plnit svou preventivní ani regulační funkci. Za situace, kdy je Česká republika mezinárodními institucemi kritizována za vysoký počet dětí v ústavní péči, tak stát dává najevo svůj nezájem o tuto problematiku.

Liga lidských práv kritizovala Česko v OSN za neplnění práv žen

Úterý, 12. října 2010Zprávy z médií

Zpráva byla zveřejněna dne 12. 10. 2010 na Rádiu Praha.
Česká nevládní organizace Liga lidských práv kritizovala Českou republiku ve Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen, který tento týden zahájil v Ženevě 65. zasedání. Liga vládě vytýká, že stále nevyšetřila případy nedobrovolně sterilizovaných žen a nezajistila jejich řádné odškodnění. Také upozornila, že v Česku nadále ženy nemohou svobodně rozhodovat o místě porodu. ČTK to sdělila právnička ligy Kateřina Červená, která organizaci na zasedání zastupuje. Oficiální delegace české vlády bude mít slyšení ve výboru 14. října, kde bude obhajovat kroky, které kabinet k odstranění diskriminace žen podnikl. Hlavní kritika ligy se zaměřila na to, že vláda stále nevyšetřila případy sterilizovaných žen a nezajistila jejich řádné odškodnění. Upozornila také, že ženám, které nechtějí rodit v porodnicích, není umožněno rodit doma za pomoci porodních asistentek, nebo v porodních domech. Tyto ženy jsou tak ponechány bez jakékoliv zdravotnické péče, a nuceny tudíž podstupovat zbytečné riziko, kterému by bylo možné se vyhnout, kdyby u porodu mimo porodnici mohla asistovat vyškolená porodní asistentka, uvedla Kateřina Červená.
Ze zprávy o nerovnostech mezi pohlavími ve světě Global Gender Gap Report 2010, kterou ve švýcarském Davosu zveřejnilo Světové ekonomické fórum (WEF) si Česká republika v žebříčku rovnoprávného postavení žen ve společnosti polepšila z loňského 74. místa na průměrnou 65. příčku. Nejlépe hodnocené jsou Island, Norsko, Finsko a Švédsko. Tabulku zahrnující celkem 134 zemí uzavírá Jemen. Česko patří mezi 22 států, v nichž mají ženy a muži zcela rovný přístup ke vzdělání. Hluboce podprůměrná je ČR naopak v hodnocení mzdových rozdílů mezi muži a ženami.