Úterý, 6. září 2011Zprávy z médií
Rozhovor Haló novin s poslankyní Soňou Markovou (KSČM), stínovou ministryní zdravotnictví
Při projednávání návrhu zákona o zdravotních službách, který bude nyní sněmovna schvalovat, ministr Leoš Heger (TOP 09) neustále zdůrazňuje, že jeho smyslem je posílení práv pacienta. Je to pravda?
Posílení práv pacienta je zastírací zaklínací formule člověka, který za maskou dobrotivého pohádkového dědečka skrývá nehezkou tvář většině pacientů nebezpečného a zlého čaroděje. Návrhy zákonů zdravotnické reformy z pera vládní pravicové koalice ve skutečnosti zavádějí mnohem více regulací a jsou skrytě i otevřeně zaměřeny proti samotným pacientům. Zvlášť proti těm, kteří budou mít hlouběji do kapsy. Nová právní norma také vzletně hovoří o tom, že má být dosaženo úrovně poskytování zdravotních služeb s úrovní srovnatelnou v tradičních, ekonomicky vyspělejších zemích EU. Většina těchto států však dává do zdravotnictví mnohem vyšší procento HDP a zároveň poskytuje většině pacientů mnohem méně služeb při srovnatelné nebo i větší spoluúčasti.
Liga lidských práv kritizuje novou definici odborné úrovně poskytované péče, lege artis, zejména její dovětek »s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti«. Jaké to může mít dopady pro pacienta?
Může to znamenat, že i nedostatečně vybavené a podfinancované nemocnice bez dostatečného množství kvalifikovaných lékařů a sester budou poskytovat péči na »náležité odborné úrovni«. Pokud by takovouto »péčí« byla pacientovi způsobena škoda, nedomůže se odškodnění s poukazem na to, že konkrétní podmínky a objektivní možnosti daného zdravotnického zařízení neumožňovaly poskytnout patřičně kvalitní zdravotní péči. To podle odborníků odporuje Úmluvě o lidských právech a biomedicíně, kterou je ČR vázána, která kromě jiného upravuje právo poškozených osob na případnou spravedlivou náhradu.
Norma zavádí institut předem vysloveného přání a jeho pětileté časové omezení. Co přesně tato změna znamená?
Tento institut by měl umožnit pacientovi, aby se rozhodl, jaké lékařské zákroky si přeje či nepřeje do budoucna podstoupit v případě, že nebude schopen o nich sám rozhodnout. Omezení na pět let však jde proti tomuto původně dlouho očekávanému opatření. Důvodem zavedení tohoto omezení je podle předkladatelů rychlý vývoj vědy. Na tyto případy již ale pamatuje jiné ustanovení. Podle něho není takové přání třeba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s poskytnutím těchto služeb. Vypadá to, že se autoři sami zalekli své »pokrokovosti« a snaží se původní záměr poněkud otupit.
Ve sněmovně jste mj. kritizovala navrhovaný převod kojeneckých ústavů pod ministerstvo práce. Ministr Heger na rozdíl od vás tvrdil, že to neznamená jejich rušení…
Musím zcela otevřeně konstatovat, že se mi pana ministra podařilo naštvat už tím, že jsem od samého počátku poukazovala na jeho snahu vyřadit speciální dětská zařízení pro děti do tří let z resortu ministerstva zdravotnictví pod záminkou, že o zdravé děti v jeslích a kojeneckých ústavech nemusí pečovat odborní vyškolení zdravotníci. Za jistě »bohulibými« snahami o umístění všech dětí do náhradních rodin se skrývá jediná motivace: za každou cenu ušetřit veřejné finanční prostředky! Vůbec není respektována skutečnost, že velmi mnoho dětí je do pěstounské a adoptivní péče kvůli svému zdravotnímu a sociálnímu postižení neumístitelných. Na otázku, kde tyto děti budou žít po zrušení kojeneckých ústavů, mi pan Heger konkrétně neodpověděl. Čeká nás tedy návrat k obecním sirotčincům, anebo půjdeme ještě dále do minulosti a vezmeme si příklad ze staré Sparty, kde podle pověsti života neschopné jedince házeli ze skály? Podobně je tomu s jeslemi. Jejich počet klesl v letech 1990–2004 o více než 94 procent. Dnes je v ČR 49 jeslí jako zdravotnická zařízení, tj. jsou osvobozeny od daně, s 1587 místy. Pokud bude zákon schválen, ceny v těchto zařízeních – pro rodiny s dětmi tolik potřebných – stoupnou o více než 17 procent.
Co si myslíte o ustanovení, které znemožňuje všem nezletilým bez ohledu na věk, aby navštěvovali lékaře bez souhlasu rodičů?
To může znamenat, že i sedmnáctiletí budou moci podstupovat zákroky, jako například odběr krve či rentgen, pouze se souhlasem rodičů. Může dojít i k tak absurdní situaci, že rodič nedá svolení své sedmnáctileté dceři navštívit gynekologa a ten by měl takovou pacientku odmítnout. Řešení v podobě tzv. generálního souhlasu zákonných zástupců pro poskytování zdravotních služeb nezletilému jen administrativně zatíží lékaře a nemá v podstatě žádný smysl.
Souhlasíte se zavedením možnosti provádět očkování i bez souhlasu, či dokonce proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců? A co soudíte o dalších změnách, které norma přináší?
Názory na zmíněnou změnu v provádění očkování se různí, osobně si myslím, že se v případě nutného očkování asi nelze spoléhat pouze na uvědomělost a vzdělanost rodičů. Problematickou se mi ale jeví snaha ministerstva bránit porodním asistentkám, aby pomáhaly u porodů mimo nemocnice, a dokonce jim za to hrozí až milionové pokuty. Nejsem příznivkyní domácích porodů, protože to může ohrozit zdraví a život matky i dítěte, ale toto je přece jen »silná káva«. Nejasnosti panují také kolem vyřizování stížností pacientů na poskytovanou péči, protože komise složená z právníků a lékařů, která bude vydávat odborné posudky, bude jednat bez výjimky neveřejně. Je třeba připomenout, že kromě pacientů bude mít zákon 80milionový dopad na státní rozpočet kvůli zavádění nových registrů, a náklady z rozpočtů krajů kvůli novým povinnostem jsou zatím nevyčísleny. S tím se ministerstvo nenamáhalo zabývat. Návrh také umožňuje lékařům ukončit jednostranně péči o pacienta, který nebude plně akceptovat navrhovanou léčbu. To může v konečném důsledku vést k popření základního práva pacienta na svobodný a informovaný souhlas. Podle Ligy lidských práv již dnes dochází k odmítání péče onkologickým pacientům, kteří nechtějí podstoupit veškerou navrhovanou léčbu. Právě toto ustanovení by tuto praxi pomohlo zlegalizovat.
Kritizovala jste také zákon o specifických zdravotních službách. Které z navrhovaných změn vám vadí nejvíce?
Jde o změnu samotné filozofie – místo péče se zavádí služba stále více placená pacientem. Základním kritériem není snaha poskytnout pacientům potřebnou kvalitní péči, ale co nejvíce ušetřit peníze jdoucí za pacientem. Ostatní důvody plýtvání nechávají tuto vládu v klidu, včetně všudypřítomné korupce. Je třeba si u tohoto zákona všimnout jedné důležité věci -poprvé po odchodu lidovců zavanul dech středověku. Ze zákona bylo vyjmuto vše, co se týkalo umělého přerušení těhotenství. Je zřejmé, že zde jsou tlaky ze strany konzervativních pravicových politiků omezit právo ženy na rozhodování se o tom, zda bude, nebo nebude mít dítě. Návrh také přináší větší finanční zátěž pro zaměstnavatele na zajištění pracovnělékařských služeb (252 mil. Kč), pro provozovatele škol na preventivní prohlídky žáků (29,7 mil. Kč), poskytovatele zdravotních služeb v souvislosti s prováděním externích auditů lékařského ozáření (42,5 mil. Kč jednou za 5 let) a státního rozpočtu na zajištění ochranného léčení (58 mil. Kč na jednu 30lůžkovou stanici).
Jedinou normou, kterou jste nenavrhovala zamítnout, byl zákon o zdravotnické záchranné službě…
KSČM od samého počátku jasně deklarovala, že si je vědoma volání pracovníků zdravotnické záchranné služby po uceleném zákonu, který by podrobně upravoval jejich nelehkou a životně důležitou práci. Škoda, že se nepodařil prosadit maximální sociální program pro záchranáře. Přesto jsme rádi aspoň za kompromis ve formě odchodného, který snad bude odhlasován jako společný pozměňující návrh a pod kterým jsem také podepsána. Další řešení by mělo následovat v rámci Zákoníku práce. Je třeba ale připomenout, že jsem na základě analýzy našich odborníků v rámci projednávání zákona upozorňovala na některé problémy, které zůstaly nevyjasněny a nevyřešeny. Jedná se o prodloužení dojezdové doby z 15 na 20 minut nebo o to, jestli i nadále budou v některých případech jezdit záchranky s pacienty od jednoho zdravotnického zařízení k druhému, a ty je budou moci i odmítat. Zůstává také paragraf, který umožňuje neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče a vytváří se tak zákonná opora pro nezasahování u běžných dopravních nehod, epidemií, pandemií, hromadných neštěstí a katastrof.
Jde již o druhý balík zákonů, které mají reformovat zdravotnictví. Na co se mají pacienti připravit?
Co ve skutečnosti pacienty čeká, dnes nikdo vlastně neví. Návrhy byly špatně připravené, neprodiskutované s odbornou veřejností nebo na jejich připomínky nebyl brán zřetel. Do sněmovny tak doputovaly právní i věcné paskvily. Projednávání ve zdravotnickém výboru a na plénu sněmovny pak bylo doslova plivnutím do tváře nejen nám zákonodárcům, ale především občanům ČR. Stovky stran návrhů zákonů a následně i pozměňovacích návrhů nemohly být ve zkrácených lhůtách, vládní koalicí arogantně přidělených, dostatečně prostudovány. Opravdu mě překvapilo, že i velmi inteligentní a vzdělaní lidé, renomovaní lékaři a uznávaní odborníci v řadách poslanců vládní koalice přistupují na pouhé odkývání toho, co jim jejich šéfové nařídí, a ještě se pod to ochotně podepisují. Zdravotnická reforma tedy přináší zásadní změny do českého zdravotnictví v podobě snižování solidarity, zavedení dvojí zdravotní péče – pro bohaté a pro ty, kteří si zákonem nedefinovaný nadstandard nebudou moci zaplatit. Podobu zdravotní péče těmto pacientům bude určovat jejich zdravotní pojišťovna, nikoliv jejich zdravotní stav.
Článek byl publikován dne 6.9.2011 v deníku Haló noviny.
Pondělí, 5. září 2011Zprávy z médií
Ústecká nemocnice odpověděla na stížnost. Rodička je připravena i na mezinárodní soud
Ústí nad Labem – Pokud se vám něco nelíbí, běžte rodit jinam. V podstatě takto by se dala shrnout odpověď vedení Masarykovy nemocnice Ústečance Petře Langové. Ta se na něj obrátila se stížností na tisícikorunový poplatek za přítomnost otce u porodu. Nelíbí se jí přehnaná částka ani vyžadování povinného kurzu.
„Pokud chce rodička u porodu otce, musí kurzem projít. Jestliže nesouhlasí, může si vybrat porodnici, kde povolují přítomnost otce u porodu bez kurzu. Moc jich nebude,“ stojí v odpovědi podepsané ředitelem Krajské zdravotní Eduardem Reicheltem.
V Teplicích jen 300
Přitom hned v teplické porodnici kurz nevyžadují a za přítomnost otce chtějí jen 300 korun na nutné náklady. „Proti tomu bych nic nenamítala,“řekla Langová.
Teplická nemocnice, stejně jako ta ústecká, patří pod křídla společnosti Krajská zdravotní. Rozporuplné jsou podle Langové i další závěry Krajské zdravotní.
„Dozvěděla jsem se jen to, že pětistovka z té tisícikoruny je za kurz a druhá za přítomnost otce na sále,“ uvedla Langová. Taková informace jí však nestačí. „Požadovala jsem přesné rozepsání celé částky a vysvětlení, jak mohou kurz vyžadovat jako povinný,“řekla.
„Žádné povinné absolvování kurzu nemůže porodnice chtít,“ potvrdila už dříve právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Vedení nemocnice v tom podle dopisu nemá jasno. Nejdřív uvedlo, že na proškolení otce trvají, protože neinformovaný a stresovaný partner ztěžuje práci na porodním sále.
Dále v textu však stojí:„Kurz nikomu nenutíme, každá matka má právo vybrat porodnici, i kde kurz absolvuje. A u nás platit jen za přítomnost blízké osoby.“
Za co? Za mundúr
Langová této verzi však nevěří. „Navíc pět set korun jen za přítomnost je stále dost, když si uvědomím, že manžel nemocnici stál jen jednorázový mundúr a nic víc,“zdůraznila.
Připravuje kroky, které podle ní mohou vést až k mezi národní žalobě. „V naší legislativě se musí něco změnit, aby se nemocnice na rodičích bezdůvodně neobohacovaly a nedělaly z porodů byznys. Připravuji petici, tohle nevzdám,“ rozčilovala se Langová. „Věřím, že se to nelíbí převážné většině žen. Od toho, aby proti tomu vystoupily, je ale odrazuje řada věcí.
Do nemocnice totiž třeba půjdou rodit znovu a nechtějí konflikty se zdravotníky,“ doplnila právnička Candigliota.
Článek byl publikován dne 5.9.2011 na www.denik.cz.
Autorkou článku je Veronika Udatná, www.denik.cz.
Středa, 31. srpna 2011Tiskové zprávy
Tréninkový trávník fotbalového klubu 1. FC Zbrojovka Brno se stane v sobotu 3. září dějištěm benefičního turnaje v malé kopané, při němž se utkají týmy zaměstnanců brněnských firem. Vítěze navíc čeká ještě exhibiční zápas proti hvězdnému týmu herců divadla Husa na provázku. Výtěžek této sportovní události nazvané Liga Cup 2011 bude věnován na záchranu fungování bezplatné právní poradny pro pacienty. Akci pořádá nezisková organizace Liga lidských práv.
BVV, GE Money Bank, FNZ, Fortuna a další brněnské firmy proti sobě a nakonec i proti hercům divadla Husa na provázku. Brněnské Ivanovice, kde se turnaj koná, tak zažijí v sobotu od 9 do 17 hodin divácky atraktivní podívanou. Fanoušci a rodiny doprovázející firemní týmy se ale také nudit nebudou. Mohou si totiž užít mnoha atrakcí a pestrého doprovodného programu.
Akce však není pořádána pouze za účelem zábavy a zvýšení sportovního adrenalinu, ale zejména kvůli podpoře dobré věci. Získané peníze totiž Liga poskytne na chod bezplatné právní poradny pro pacienty, která už dva roky funguje v rámci programu Férová nemocnice.
„Férová nemocnice bohužel nebyla pro příští rok podpořena z nadací. Proto pevně věříme, že s pomocí brněnských firem se nám podaří získat takovou částku, která zajistí její další fungování,“ vysvětlil důvod pořádání turnaje Petr Jeřábek z Ligy lidských práv.
Jednou z firem, která se turnaje zúčastní, je sázková kancelář Fortuna. „Fortuna se rozhodla podpořit Ligu lidských práv zejména proto, že aktivity Ligy jsou plně v souladu se základními hodnotami společnosti, tedy zajištění férového soupeření a rovných příležitostí pro všechny,“ uvedl manažer sponzoringu společnosti Pavel Landa.
Férová nemocnice radí a pomáhá pacientům i lékařům
V rámci tohoto unikátního projektu zodpověděli odborníci již přes 1 500 dotazů k problematice práv pacientů, proškolili lékaře a další zdravotnický personál, vydali užitečné manuály a nabídli zdarma právní pomoc i zastoupení. Protože pouze pacient dostatečně informovaný o svém zdravotním stavu a právech může být lékařům partnerem.
Právníci Férové nemocnice se denně věnují případům, kdy se na ně obrátí pacienti i lékaři s prosbou o pomoc. Každý den se zabývají případy těch, kteří se ve své situaci cítí bezmocní. Posledním takovým případem byl spor brněnské záchranné služby se ženou, která porodila svého synka doma. Zdravotníci, které žena následně přivolala, aby novorozence zkontrolovali, však na ni poslali policii. Ta ji donutila odjet se zdravým dítětem do porodnice, což pro čerstvou matku představovalo nepříjemný až traumatický zážitek. S právním zastoupením právničky Ligy lidských práv se však rodičce podařilo spor vyhrát. Komentář k případu naleznete zde.
Další, kdo se na právníky Férové nemocnice obrací, jsou ženy, které nedobrovolně prodělaly sterilizaci. Ve všech takových případech je scénář téměř shodný – těsně před porodem lékař „podstrčí“ ženě pod vlivem prášků formulář s žádostí o sterilizaci, aniž by si byly rodičky plně vědomy toho, co podepisují. Konkrétní případy naleznete zde.
Turnaj pořádá Liga lidských práv, nezisková organizace, která již od roku 2002 hájí férové a důstojné podmínky pro život v České republice. Liga provozuje bezplatnou právní poradnu, vyhrává soudní spory na straně slabších a pomáhá zlepšit práci zdravotníků, učitelů, soudců
i policistů.
Bližší informace poskytne:
Petr Jeřábek,
koordinátor dárcovství Ligy lidských práv
tel.: 776 234 446
mail: pjerabek@llp.cz
Pozvánku na Liga Cup 2011 najdete zde.
Sobota, 27. srpna 2011Zprávy z médií
Každý nezletilý pacient bude podle připravovaného zákona potřebovat souhlas rodičů ke všem lékařským zákrokům.
Sedmnáctiletý pacient půjde k zubaři a ten mu bude chtít vytrhnout zub. Než to udělá, bude potřebovat souhlas rodiče. Podobná situace nastane i tehdy, pokud půjde stejně stará dívka na potrat. „Oproti současnému stavu jde o snížení práv pacienta,“ tvrdí právnička Kateřina Červená z Ligy lidských práv. Organizace sepsala „Desatero překvapeného pacienta“, v němž vyjmenovává nedostatky, které jsou v novelách zákona o zdravotních službách a o specifických zdravotních službách. Ty bude dnes projednávat zdravotní výbor. Pokud projdou parlamentem, platit začnou od ledna 2012.
Jednou z novinek je právě zavedení informovaného souhlasu, který bude muset lékař vyžadovat před jakýmkoli zákrokem od rodičů, a to bez výjimky u každého svého nezletilého pacienta. „Před každým zákrokem bude muset být poskytnuta informace, o jaký zákrok se jedná, jaká jsou rizika a alternativy,“ tvrdí Červená. Podle ní to v současné době funguje tak, že záleží na lékaři, který má posoudit, zda je nezletilý pacient schopen souhlasit ze zákrokem sám. „Zmírňuje se to pouze tím, že v novele zároveň stojí, že u gynekologa, zubaře a pediatra může dát rodič souhlas k zákrokům dopředu,“ dodává právnička. Podle šéfa zdravotního výboru Borise Šťastného (ODS) ale o žádnou novinku nejde. „Už dnes se to běžně uplatňuje, a to na základě Úmluvy na ochranu lidských práv a biomedicíny,“ tvrdí Šťastný. Že to není až tak běžné, potvrzuje ale Vladimír Dvořák, předseda České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. „Je to naprosto scestná idea, v praxi nerealizovatelná. Mohlo by to poškodit celou řadu pacientek, které mají intimní problém, chtějí ho konzultovat a z různých důvodů se nechtějí svěřit rodičům. Souhlas rodičů, to je cesta do středověku,“ řekl LN Dvořák.
Liga lidských práv kritizuje i úpravu, která se týká úrovně poskytnuté péče. Vadí jí dovětek, že je poskytovaná „s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“. Podle ligy by se na to nemocnice mohly vymlouvat, pokud by byly třeba špatně vybaveny nebo měly nedostatek lékařů. Nehledáme si alibi Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že je to vytrženo z kontextu. „Není to myšleno jako alibi, je to o tom, že když se dostanete do nemocnice, tak nejlepší poskytovaná péče znamená v USA moderní tomograf (na rentgenové vyšetření – pozn. red.). Ale vy se dostanete do české nemocnice, kde moderní nemají,“ oponuje mluvčí resortu Vlastimil Sršeň. Další novinkou má být to, že lékař bude mít právo odmítnout léčit svého pacienta, a to v případě, že pacient nedbá jeho rad a nedodržuje léčebný režim. „Možnost pro lékaře je přísně omezena, zneužití nehrozí,“ tvrdí Sršeň. Liga je ovšem přesvědčena, že v zákoně jsou podmínky, za nichž lze pacienta odmítnout, stanoveny vágně. „Podmínky jsou vymezeny tak neurčitě a tak široce, že hrozí zneužití,“ tvrdí.
Článek byl publikován dne 27. 8. 2011 v Lidových novinách.
Autorkou článku je Barbora Říhová, Lidové noviny.
Úterý, 23. srpna 2011Zprávy z médií
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a zmocněnkyně maminky, která vysoudila omluvu a odškodnění. Článek byl publikován dne 22. 8. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Většina lidí nechápe, jak mohli brněnští záchranáři prohrát soud s rodičkou po překotném porodu doma. Vždyť převozem do nemocnice proti její vůli zachránili dítě! Kdyby ho neodvezli za asistence policie, mohli být naopak žalováni pro neposkytnutí péče. Pokud rodiče záchranku zavolali, pak se přece museli podřídit rozhodnutí lékaře. Jinak by nemělo smysl ji volat! Soudce se musel zbláznit, protože tímto precedentem dal návod dalším pacientům, aby vytřískali ze státu peníze, přestože nedošlo k žádné škodě na zdraví. Jak je to ale ve skutečnosti?
Zákon přesně upravuje situaci, kdy mohou zdravotníci poskytovat péči dítěti bez souhlasu rodičů a dokonce si za tím účelem přivolat pomoc policie. Jde o případy, kdy je poskytnutí neodkladné péče „nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte“. V brněnském případě lékař záchranné služby dítě prohlédl, ale nezjistil žádnou patologii. Naopak ve zprávě ohodnotil dítě jako maximálně zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Z logiky věci proto nelze zachraňovat život nebo zdraví naprosto zdravého jedince. Ze zákona nevyplývá žádná výjimka ani pro novorozence – i v jejich případě musí být zjištěna nějaká známka poruchy zdraví, aby bylo možné zasahovat proti vůli rodičů, nikoliv jen riziko či hypotetická možnost zhoršení zdraví.
Zdravotníci měli rodiče spíše poučit
Co tedy měli záchranáři dělat, když se poprvé setkali s nestandardní situací, kdy rodiče zdravého dítěte po porodu doma odmítli převoz do nemocnice? Po vyšetření dítěte měli zdravotníci povinnost rodiče poučit o možných rizicích odmítnutí převozu a případně o nutnosti dostavit se co nejdříve k pediatrovi a následně si od nich nechat podepsat negativní revers (informovaný nesouhlas s poskytnutím péče). Ten s sebou záchranka běžně vozí a neexistuje důvod ho nepoužít v případě, kdy je sice vhodné dítěti poskytnout určitou péči, ale není to nezbytné a neodkladné – tudíž kdy není možné péči poskytnout proti vůli rodičů. Negativní revers spojený s náležitým poučením rodičů zbavuje zdravotníky odpovědnosti pro případ, že by došlo k újmě na zdraví.
Podle Evropského soudu pro lidská práva má každá žena právo si svobodně zvolit místo porodu a stát je povinen zajistit, aby tuto volbu mohla uskutečnit, tedy aby měla přístup ke zdravotní péči i u porodu doma. Vzhledem k tomu, že v České republice systém zdravotní péče u domácího porodu nenabízí jinou alternativu než si zavolat záchrannou službu, mají ženy plné právo tak učinit. Rozhodně ale nemají povinnost se podrobit nuceným převozům do nemocnice, pokud je zjištěno, že se narodilo zdravé dítě. Nejde o žádné zneužití drahé záchranné služby, ale o jedinou možnost, jak zajistit vyšetření dítěte po porodu doma v nočních hodinách. Standardní péče o ženy a děti v porodnici je též nákladná a rovněž to není argument pro neposkytnutí této péče.
Kritika směřující na soudce Ryšku, který v případu rozhodl ve prospěch rodičky, je nemístná. Jde o jednoho ze zkušených a vzdělaných soudců, kteří svými rozsudky vnáší do praxe filozofii, na níž je postaveno medicínské právo v západních zemích – respekt k pacientovi a jeho právo na sebeurčení. Tuto filozofii zatím post-totalitní zdravotnictví není schopno plně vstřebat, ale bude si na ni muset zvykat. Česká republika je vázána mezinárodními úmluvami, které upravují práva pacientů, proto soudy nesmí tolerovat nedobrovolné hospitalizace zdravých jedinců za asistence policie. Pokud by soudce Ryška rozhodl opačně, prakticky by to znamenalo zákaz porodů a péče o dítě doma, což by odporovalo postoji Evropského soudu pro lidská práva.
Řešení: Vzdát se předsudků a lépe se připravit
A co říci k tomu, že odškodnění za poskytnutí „svědomité“ péče je nemorální a nepřijatelné? Taková péče, pokud je poskytnuta nedobrovolně a v rozporu s podmínkami zákona, je zásahem do osobní svobody i rodičovských práv. Pokud pan Rath dostal za facku sto tisíc korun, pak stejná částka je zcela přiměřená i pro ženu, která byla v období těsně po porodu vystavena bezdůvodnému a necitlivému zásahu zdravotníků a policie namísto toho, aby se v klidu a soukromí věnovala kojení svého zdravého dítěte a prožívala klidné okamžiky v jeho blízkosti. Podobnou situaci by jistě nikdo nechtěl prožít a vysouzená částka motivuje zdravotníky, aby se k podobným praktikám příště neuchylovali.
Co vyplývá z brněnského rozsudku?
1) Zdravotníci jsou zoufale nepřipraveni na situace, kdy se pacienti nechtějí podrobit standardním postupům. Zdravotnická zařízení by měla své zaměstnance proškolit v oblasti práv pacientů, psychologie a komunikace. Také by měla mít zpracovány standardní postupy, aby zdravotníci nebyli v nejistotě jak postupovat.
2) Zdravotnická zařízení by měla být při poskytování nedobrovolné péče velmi zdrženlivá. Ano, zdravotníci se mohou mýlit a myslet si, že jde o ohrožení života dítěte. Pokud se ale následně jejich omyl prokáže, vzniká odpovědnost za zásah do osobní svobody a rodičovských práv.
3) Zdravotníci by se měli vzdát svých předsudků vůči „alternativcům“, ale zaměřit se výhradně na poskytování péče současně s respektováním práv pacientů. Jak uvedl soudce, v tomto případě byl diagnózou „porod doma“, nikoliv objektivní ohrožení dítěte.
4) Zdravotnická zařízení měla být v případě svého pochybení připravena k mimosoudnímu řešení. Právě arogance a neschopnost přiznat chybu a omluvit se vedla v tomto případě k podání žaloby k soudu a k požadavku na finanční zadostiučinění. Původně přitom rodičce stačila pouhá omluva!
5) Rozsudek má obrovský význam pro svobodu rodičů při rozhodování v otázkách zdraví svých dětí. Rodiče dostávají větší jistotu a sebevědomí, že mohou o své dítě pečovat podle svého nejlepšího přesvědčení, pokud dítě není přímo ohroženo na zdraví.
