Středa, 17. srpna 2011Tiskové zprávy
Zahrát si, pobavit se, stmelit kolektiv a podpořit správnou věc. Pod tímto heslem pořádá nezisková organizace Liga lidských práv benefiční fotbalový turnaj pro firmy a jejich zaměstnance. Liga Cup 2011 se koná 3. září na hřišti 1. FC Zbrojovka Brno v Brněnských Ivanovicích. Výtěžek bude věnován na chod bezplatné právní poradny pro pacienty.
Nejen zábavu a pozitivní teambuilding, ale i navázání vztahů s novými obchodními partnery nabízí firmám účast na fotbalovém turnaji Liga Cup 2011. V prostředí sportovního areálu fotbalového klubu Zbrojovka Brno mohou účastníci změřit síly s ostatními brněnskými společnostmi zvučných jmen, jako jsou BVV, GE Money Bank, FNZ a další.
Jednotlivá mužstva navíc čeká exhibiční zápas s hvězdným týmem herců divadla Husa na provázku. Pro vítěze jsou připraveny atraktivní ceny a pohár. Fanoušci a rodiny doprovázející podnikové týmy se ale také nudit nebudou. Mohou si totiž užít mnoha atrakcí a pestrého doprovodného programu. Zájemci o turnaj se mohou přihlásit do konce srpna na níže uvedené kontaktní adrese.
Výtěžek z turnaje bude věnován na chod Férové nemocnice, bezplatné právní poradny pro pacienty.
„Férová nemocnice bohužel nebyla v letošním roce podpořena z nadací. Proto pevně věříme, že s pomocí brněnských firem se nám podaří získat takovou částku, která zajistí její fungování na další rok,“ vysvětlil důvod pořádání turnaje Petr Jeřábek z Ligy lidských práv.
V rámci tohoto unikátního projektu zodpověděli odborníci již přes 1 500 dotazů k problematice práv pacientů, proškolili lékaře a další zdravotnický personál, vydali užitečné manuály a nabídli zdarma právní pomoc i zastoupení. Pouze pacient dostatečně informovaný o svém zdravotním stavu a právech může být lékařům partnerem.
Turnaj pořádá Liga lidských práv, nezisková organizace, která již od roku 2002 hájí férové a důstojné podmínky pro život v České republice. Liga provozuje bezplatnou právní poradnu, vyhrává soudní spory na straně slabších a pomáhá zlepšit práci zdravotníků, učitelů, soudců i policistů.
Bližší informace poskytne:
Petr Jeřábek, koordinátor dárcovství Ligy lidských práv
tel.: 776 234 446, e-mail: pjerabek@llp.cz
Pozvánka na Liga Cup 2011.
Informace o projektu Férová nemocnice.
Účastníci:
Partneři:
Mediální partner:
Sobota, 13. srpna 2011Zprávy z médií
Záchranáři ji odvezli do nemocnice a ona je za to žaluje. Její právnička o tom říká:
Brno – Nestihla odjet do nemocnice, proto rodila doma. Pak zavolala záchranku, aby dítě zkontrolovala. Ta ji donutila odjet se zdravým dítětem do nemocnice. S nepříjemnou zkušeností se svěřila na webových stránkách brněnské Ligy lidských práv. Protože se od záchranářů nedočkala omluvy, zažalovala je. Matka chce zůstat v anonymitě. Brněnskému deníku Rovnost se však podařilo získat rozhovor s její právní zástupkyní. „Myslím, že soud určitě vyhrajeme,“ říká právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Původně jste se chtěli se záchranáři mimosoudně dohodnout. Proč záležitost nakonec skončila u soudu?
Matka nejprve nechtěla žádné peníze. Ze začátku jsme podali jen stížnost a v ní navrhovali, aby se nám záchranáři za své neetické chování omluvili. Tím by to bylo vyřešené. Oni to ale nechtěli řešit, udělali ze ženy viníka. Tvrdili, že může za úmrtí lékaře, který po porodu zasahoval. On totiž krátce nato zemřel a záchranáři tvrdili, že za to můžeme my, protože jsme si na něho stěžovali. Že nezvládl ten stres. Nezdálo se nám to vhodné. Proto jsme se rozhodli, že podáme žalobu a budeme chtít i přiměřené peněžní zadostiučinění.
Stěžovali jste si i na nemocnici, kde žena ležela. Tu jste nežalovali.
Ano, chovali se k matce dítěte nevhodně a neprofesionálně. Dávali jí najevo nepřátelský postoj, že si dovolila rodit doma. Ředitel sice prohlásil, že lékaři postupovali správně, ale vyjádřil politování a slušně s námi jednal. To nám stačilo.
Plánovala žena domácí porod už od začátku?
Bylo to její třetí dítě. První dvě porodila v porodnici a v tomto případě to byl hodně rychlý porod. Žena sice nepatří mezi ty, kteří odsuzují domácí porody, ale neplánovala to. V opačném případě by si totiž zajistila porodní asistentku. Věděla, že to má z domu kousek do porodnice a myslela, že to stihne. Proto čekala na poslední chvíli. Nakonec už začala rodit, tak zůstala doma.
Proč tedy do nemocnice nakonec nechtěla?
Chtěla tam jet až druhý den. Nejdřív se umýt a uklidnit. Ale zdravotníci byli nekompromisní. Nechtěli počkat ani hodinu.
Stalo se nakonec něco dítěti?
Po porodu bylo naprosto v pořádku. V nemocnici však zjistili, že je podchlazené, což se spravilo v inkubátoru. Ale už to, že je museli dát do inkubátoru na ně mělo negativní vliv. Nemohlo být s matkou.
Myslíte, že když vyhrajete, tak to rozhodnutí soudu bude zásadní pro český právní systém? Že z toho vznikne nějaký precedent?
Myslím, že ano. Podle mých zkušeností hlavně v porodnictví není vůbec respektováno právo žen rozhodovat o sobě a o svých dětech. Je to porušované naprosto běžně. Hlavně v porodnicích. Lékaře, kteří nerespektují přání pacientů, může donutit ke změně jen strach ze žaloby.
A pokud prohrajete?
Nemyslím, že prohrajeme. Protože to je evidentní a jasné. Dítě bylo zdravé a zákon hovoří naprosto jednoznačně. Aby mohl zasáhnout lékař, tak musí být dítě bezprostředně ohrožené něčím konkrétním. Nějakou patologií. Nic takového tam záchranáři nezjistili.
Článek byl publikován dne 13. 8. 2011 v Brněnském deníku.
Autorkou článku je Zuzana Pletichová, Brněnský deník.
Pondělí, 8. srpna 2011Zprávy z médií
Pro Ivetu z Ostravy to bylo druhé těhotenství. A opět musela rodit císařským řezem. V červenci 1997 se jí narodila dcera Kristýna. Jenže žena si to datum pamatuje ještě silněji kvůli jiné věci: jako den, kdy ztratila možnost mít další děti.
Zároveň s císařským řezem jí totiž doktoři provedli i podvaz vaječníků. Aniž by o tom věděla, sterilizaci přitom povolila sama Iveta. „Souhlas“ se zákrokem dala lékařům při odjezdu na operační sál. V 19 letech, pod vlivem prášků. „Ani jsem nevěděla, co to znamená. Prostě říkali, že bych to měla podepsat,“ tvrdí nyní žena.
Myslela prý, že jde jen o jakousi formu antikoncepce. Pravdu zjistila o sedm let později: chtěla otěhotnět, to se jí už ale nepodařilo. Opakovaně neuspěla ani s umělým oplodněním.
Za nezvratitelný zákrok proti její vůli chtěla Iveta po Městské nemocnici v Ostravě jeden milion korun.
Jenže Vrchní soud v Olomouci byl proti. V rozsudku z roku 2008 nařídil nemocnici, aby se ženě omluvila. Odškodné však zamítl s tím, že žaloba přišla již pozdě.
Nyní získala Iveta novou naději: aktuální verdikt Nejvyššího soudu tvrdí, že v daném případě nelze nárok na odškodné považovat za promlčený. „Jak vyplývá z rozsudku odvolacího soudu, z vyložených zásad v tomto ohledu plně nevychází. Proto jej nelze pokládat za správný,“ argumentoval senát v čele s předsedou Pavlem Pavlíkem.
Přeloženo: soudy mají přihlížet, zda šlo žalobu podat dřív. Pokud ne, nemají se omezovat tříletou promlčecí dobou. „Korektiv dobrých mravů v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti,“ stojí ve verdiktu. Vedení ostravské nemocnice se nechce vyjadřovat.
„Rozhodnutí nemáme. Zjišťujeme, co obnáší. Verdikt budeme respektovat,“ vzkázal mluvčí nemocnice Jiří Maléř. O náhradu škody by tak nyní spolu s paní Ivetou mohly žádat další desítky převážně romských žen, které si na nedobrovolnou sterilizaci v minulosti stěžovaly.
Jednou z nich je například i Helena, která pochází rovněž z Ostravy. „Těsně před odjezdem na sál mi dali podepsat nějaký papír. Měla jsem stahy, nezajímala jsem se pořádně, co tam stojí,“ popsala LN žena, která svůj případ dohnala až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
„Stát už mi ale přes právníka nabídl mimosoudní vyrovnání. Činilo by zřejmě deset tisíc eur, zvažuji, že na to kývnu. Přece jen už ty tahanice trvají dlouho, od roku 2001,“ dodala paní Helena.
Lékaři jim vzali právo mít děti. Musí za to platit
Psal se rok 2004, když tehdejší ombudsman Otakar Motejl dostal první desítku stížností, které naznačovaly, že v tuzemsku existují snahy řídit porodnost. Autorkami byly ženy – převážně Romky – které v nemocnici podstoupily nedobrovolnou sterilizaci.
Stěžovatelky shodně tvrdily, že lékařům vůbec nedaly souhlas, aby zákrok znemožňující otěhotnět provedli. Potažmo jim zdravotníci dostatečně nevysvětlili, jaké důsledky bude operace mít.
Postupně se na ombudsmana obrátilo asi osm desítek převážně romských žen. Zpočátku nenápadný případ lékařského šlendriánu náhle získal rozměry skandálu, o který se začaly zajímat zahraniční lidskoprávní organizace. Kvůli nechtěným sterilizacím navštívil tehdejšího veřejného ochránce práv dokonce rada velvyslanectví USA pro politické a ekonomické záležitosti.
Po pěti letech omluva
Veřejný ochránce práv záhy do věci zaangažoval policii. A do řešení problému se zapojila i vláda. Komise ministerstva zdravotnictví začala mapovat, kolik žen zákrok nevědomě podstoupilo. Lidskoprávní sekce Úřadu vlády v roce 2007 vypracovala návrh, aby stát poškozené odškodnil.
Bolestné mělo činit 200 tisíc. Ani se čtyřletým odstupem se však ženy, kterým lékaři vzali možnost mít děti, žádné satisfakce nedočkaly. Návrh totiž vláda neschválila. „Bohužel to není pro žádnou vládu priorita, nikdo to vážně neřeší,“ stěžuje si šéfka Spolku žen postižených neoprávněnou sterilizací Elena Gorolová, již lékaři sterilizovali, když jí bylo 21 let.
„Dokonce se ani doposud nepodařilo pořádně upravit legislativu tak, aby se podobné případy neopakovaly,“ říká předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.
Stěžovatelkám se podařilo stát přimět zatím k jedinému, spíše symbolickému kroku: v listopadu 2009 se vláda premiéra Jana Fischera za protiprávní sterilizace omluvila. Nápad odškodnit ženy alespoň příspěvkem na umělé oplodnění však neprošel.
Nyní se pod křídly Rady vlády pro lidská práva rodí nový podnět. I tentokrát jeho autoři požadují, aby se zalepily díry v současné právní úpravě a nevzdávají se ani ambice navrhnout ministrům, aby přiznali obětem protiprávních sterilizací odškodnění. „Je nezbytné, aby vláda provedla důkladné šetření provádění sterilizací v rozporu s právem a zavedla účinný odškodňovací mechanismus,“ stojí v materiálu, který mají LN k dispozici.
„Mám pocit, že řada lidí je nakloněna odškodnému. Ale to nestačí: zatím se žádné usnesení v tomto smyslu nepřijalo,“ popisuje Anna Šabatová z Českého helsinského výboru.
Přesné statistiky počtu žen, které byly sterilizací poškozeny, neexistují. Stále se ale objevují nové případy. „V loňském roce se nám přihlásilo několik žen, které v období komunismu zákrok podstoupilo,“ říká Elena Gorolová.
—
Na protiprávní sterilizace si v Česku stěžovalo několik desítek převážně romských žen
Jedna z nich, Iveta z Ostravy, nyní uspěla u Nejvyššího soudu. Aktuální verdikt jí přiznává nárok na odškodnění za lékařský zákrok.
V roce 1997 lékaři z Městské nemocnice v Ostravě provedli paní Ivetě podvaz vaječníků. Žena sice podepsala souhlas se zákrokem, soud ale rozhodl, že nebyla řádně poučena o následcích.
Deset let nato ostravský krajský soud přiznal ženě půlmilionové odškodné. Vrchní soud však v roce 2008 verdikt upravil: nemocnice se musí omluvit, nárok na odškodnění však prohlásil za promlčený.
Právníci paní Ivety si proto stěžují u Evropského soudu pro lidská práva. Nejvyšší soud navíc nyní vyhověl i dovolání a vrátil případ Vrchnímu soudu.
Článek byl publikován dne 8. 8. 2011 na www.tribune.cz a naleznete jej zde.
Autory článku jsou JARKA SYNÁČOVÁ, VLADIMÍR KŘIVKA Lidové noviny
Pondělí, 8. srpna 2011Tiskové zprávy
Nejvyšší soud vynesl průlomové rozhodnutí v případu paní Ivety z Ostravy, které lékaři v roce 1997 provedli sterilizaci. Bez informovaného souhlasu tak přišla o možnost mít další děti. V následujícím řízení jí bylo přiznáno odškodnění, Vrchní soud v Olomouci ale prohlásil případ za promlčený. Nejvyšší soud nyní tvrdí, že tak závažnou záležitost není možné promlčet.
Paní Iveta z Ostravy podstoupila sterilizaci po druhém porodu císařským řezem, aniž by tušila, že se jedná o nevratnou operaci. Protože další děti mít chtěla, snažila se dokonce o umělé oplodnění. Když odhalila skutečnou příčinu své „neplodnosti“, obrátila se na soud.
Paní Ivetu před soudem zastupoval David Zahumenský, předseda a právník Ligy lidských práv. Ačkoliv Vrchní soud v Olomouci uznal protiprávnost sterilizačního zákroku, zamítl vyplacení odškodného, protože případ byl dle něj promlčený. Poslední verdikt Nejvyššího soudu ale tvrdí, že sterilizaci není možné promlčet. Paní Ivetě se tak otvírá cesta k odškodnění, jež jí původně Krajský soud v Ostravě přiznal.
Bližší informace poskytne:
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Kateřina Červená, právnička projektu Férová nemocnice, tel. 545 210 446
Nález Nejvyššího soudu je k dispozici zde.
Shrnující tiskovou zprávu věnovanou případům sterilizace u nás najdete zde.
Stanovisko ombudsmana k nuceným sterilizacím romských žen.
Liga lidských práv již dříve zpracovala publikaci „Právní protiopatření proti protiprávní sterilizaci“, která je volně k dispozici zde.
Sobota, 30. července 2011Zprávy z médií
Ženy si stěžují. U porodu s nimi může být manžel nebo blízká osoba až po absolvování povinného kurzu. Ten stojí tisíc korun.
Na přemrštěné poplatky, které vybírá Masarykova nemocnice za přítomnost otce či jiné blízké osoby u porodu, si stěžují ženy z Ústí. Nemocnice si účtuje tisíc korun za povinný předporodní kurz, který musí nutně absolvovat doprovod rodičky. Podle právníků však na takové nařízení nemá nemocnice právo.
Je nutné školení?
„Není možné, aby nemocnice požadovala proškolení otce, který chce být u porodu. Otcové na přítomnost u takové chvíle mají nárok i bez kurzu,“ řekla Petra Langová, odesílatelka stížnosti a iniciátorka, jež požaduje snížení tisíci korunového poplatku.
„Kurz by měl být dobrovolnou volbou pro nastávající rodiče, nikoli příkazem,“ doplňuje výčet svých požadavků. Právníci jí dávají za pravdu. Podle nich má bezpodmínečný nárok na přítomnost u nekomplikovaného porodu nejen otec, ale i jiná blízká osoba.
Právo na soukromí
„Toto právo sice není nikde výslovně upraveno, ale každá žena má právo na soukromí. Podle Evropského soudu pro lidská práva je součástí tohoto práva rozhodnutí stát se rodičem, právo zvolit si okolnosti a místo porodu a také zahrnuje volbu, s kým bude sdílet tak intimní okamžik,“ potvrdila právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Podle ní nemůže porodnice ani požadovat povinné absolvování kurzu, může ho nabízet jen jako možnou nadstandardní službu.
„Samotná přítomnost blízké osoby službou není, zpoplatněno může být poskytnutí jednorázových pomůcek, například návleků, a to v ceně odpovídající nákladům,“ dodala Candigliota.
Langová se domnívá, že tisíc korun, které nemocnice vybírá, neslouží k pokrytí těchto nutných nákladů.
Michal Pohl, právník zabývající se zdravotnickým právem, tvrdí, že nemocnice vybírat poplatky za přítomnost otce u porodu může. Ovšem stejně jako Candigliota souhlasí, že pouze ve výši s tím spojených nákladů. „Zákon o péči o zdraví lidu umožňuje, aby zdravotnická zařízení požadovala úhradu za pobyt v případech, mezi které lze zahrnout i přítomnost otce při porodu. Nicméně měla by vyúčtovat náklady a na základě nich stanovit výši platby,“ vysvětlil Pohl. Jestliže částka účtovaná nemocnicí přesahuje přiměřený zisk, může být podle něj takové jednání v rozporu s příslušnými paragrafy zákona o cenách.
Sami si nevyberou
Od letošního února k tomu Masarykova nemocnice neumožňuje, aby si předporodní kurz rodiče vybrali sami, jak tomu bylo dříve.
Nyní musí otec přípravu absolvovat jedině v nemocnici. „Já jsem se zúčastnila kurzu v centru Srdíčko, který mě stál tisíc korun, ale šlo o opravdové proškolení. V nemocnici za stejné peníze jen pustí video, které muže spíše odradí,“ sdělila ke svým zkušenostem Langová.
Nejen s ostatními rodičkami plánuje sepsat petici, která bude přístupná i v elektronické podobě.
S vybíráním tisíci korunových poplatků, kvůli kterému se podle ní nemocnice na rodičích bezdůvodně obohacuje, se nehodlá jen tak smířit. „Stížnost prošetřujeme a očekáváme vyjádření od odpovědných osob tak do deseti dnů,“ sdělila mluvčí Krajské zdravotní, jež nemocnici provozuje, Markéta Rybínová. Více se vedení Masarykovy nemocnice nevyjádřilo.
V západní Evropě je podle právničky Ligy lidských práv bezplatná přítomnost osoby blízké u porodu samozřejmostí.
Příležitost vydělat
„Několik let nazpátek nebyla přítomnost otců u porodů běžná a když se to začalo umožňovat, nemocnice vycítily, že je to příležitost jak si přivydělat,“ domnívá se Candigliota. „Přítomnost otců patrně braly jako nadstandardní podívanou pro tatínka a nikoliv jako psychickou podporu rodičky,“ dodala. V českých porodnicích se podle jejích informací poplatky vybírají všude, rozdíly jsou jen v jejich výši.
Článek byl publikován dne 30. 7. 2011 v děčínském deníku.
.jpg){kind=small}
