Česko ve stávající humanitární uprchlické krizi zcela selhává v dodržování práv dětí

Ačkoli je Česká republika zatím pro většinu migrantů a migrantek jen tranzitní zemí, již nyní se ukazuje, že není schopna zajistit jejich odpovídající ochranu, a to ani v případě, že se jedná o rodiny s dětmi. Alarmující situace může v některých případech vyústit až v mučení a nelidské či ponižující zacházení. Nevyhovující podmínky panují zejména v českých zajišťovacích zařízeních. České neziskové organizace proto sestavily desatero nejzávažnějších problémů s důrazem na práva dětí a apelují na vládu, aby zajistila jejich nápravu.

„K největším prohřeškům patří zbavování osobní svobody migrantů a migrantek, omezování v pohybu a také v nakládání s vlastními finančními prostředky či nucený pobyt v nehumánních a ponižujících podmínkách,“ uvedl Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům.

“Jakékoli umisťování dětí-migrantů a rodin s dětmi do detenčních zařízení přitom hrubě odporuje nejlepšímu zájmu dítěte a jeho právu na příznivý vývoj a v konečném důsledku může vyústit až v nelidské či ponižující zacházení. Česká republika je za tuto praxi dlouhodobě kritizovaná, a to i Výborem OSN pro práva dítěte, přesto v ní stále pokračuje,” uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv.

„Na hlavním nádraží v Praze opakovaně potkáváme psychicky vyčerpané migranty propuštěné nejčastěji ze zařízení ve Vyšních Lhotách, kteří mají na sobě jen letní oblečení a v kapse kromě příkazu k opuštění republiky do určitého dne už vůbec nic. Nabízíme jim nocleh ve svých bytech a suplujeme tak roli státu a města. To je neudržitelná situace, protože počet potřebných neklesá. Spíš naopak,“ popsala zkušenosti z praxe Monika Horáková, iniciátorka dobrovolnické pomoci na hlavním nádraží v Praze.   

Vyzýváme čtyři odpovědná ministerstva (MV, MPSV, MS a MŠMT), aby spolu s odborníky a odbornicemi z nevládního sektoru vydala společnou instrukci k nastavení bezpečných a humánních podmínek ve všech fázích kontaktu s migranty, kteří se ocitají na území ČR.

Více informací poskytnou:

Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům: 731 170 885

Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a členka Výboru pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva: 605 111 510

Monika Horáková, iniciátorka dobrovolnické pomoci na hlavním nádraží v Praze: 737 810 593

 

Desatero problémů s důrazem na práva dětí:

1. Děti a rodiny nesmějí být zajišťovány v zařízeních pro zajištění cizinců.

Přesto se tak děje.

2. Dětem a jejich rodinám musí být nezbytně zajištěna okamžitá krizová intervence a odborné služby psychoterapeutů a sociálních pracovníků.

Děti přicházejí z oblastí, kde jim hrozí vážná újma v důsledku ozbrojených konfliktů, nesou si z těchto oblastí četné traumatizující zkušenosti a soustavně se ocitají ve zcela nových stresujících situacích.

3. Nezletilí bez doprovodu musí být sloučení s příbuznými v EU v co nejkratším možném čase.

Apelujeme na efektivní spolupráci s dožádaným státem v souladu s nejlepším zájmem dítěte tak, aby řízení trvalo co nejkratší možnou dobu. Zároveň urgentně apelujeme na to, aby nezletilí byli o tomto řízení včas, srozumitelně a aktuálně informováni za účelem prevence útěků nezletilých.

4. Péče o nezletilé bez doprovodu musí být zajišťována vhodným způsobem.

Po svém příchodu do České republiky jsou nezletilí bez doprovodu primárně umísťováni do specializovaného Zařízení pro děti–cizince MŠMT, pokud však jsou jeho kapacity naplněny, jsou umísťováni náhodně do sítě diagnostických ústavů, dětských domovů a výchovných ústavů v rámci celé ČR, podle volných kapacit. Umísťování dětí, které zpravidla prošly hlubokými traumaty a potřebují zvlášť citlivý přístup do výchovných ústavů, je zcela nevhodné.

5. Dětem musí být o jejich situaci poskytovány dostačující informace ve srozumitelné formě plně v souladu s jejich participačními právy.

6. Dětem a jejich rodinám musí být zajištěn účinný přístup k právní pomoci.

V současné situaci tuto povinnost nezajišťuje stát, právní poradenství je poskytováno neziskovými organizacemi na dobrovolné bázi. Tyto organizace disponují zcela nedostatečným množstvím pracovníků i finančních prostředků. Způsob, jakým se zájemci o právní pomoc v zařízeních pro zajištění cizinců informují a zapisují, je faktickou překážkou jejího efektivního poskytování.

7. Dětem a jejich rodinám musí být zajištěny dostupné, přístupné a vhodné tlumočnické služby.

8. Dětem musí být zajištěno právo na vzdělání, ale také účast ve hře a oddechové činnosti.

V zařízeních, do kterých jsou v současnosti děti umisťovány, děti často nemají přístup k nejjednodušším činnostem odpovídajícím jejich věku, je jim znemožňována hra. Pokud zařízení samo není schopno zajistit oddechovou činnost pro děti, apelujeme alespoň na umožnění přístupu dobrovolníkům a službám neziskových organizací, které tuto činnost zařízení mohou po určitou dobu nahradit.

9. V jakémkoli zařízení pro nezletilé a jejich rodiny je nutné minimalizovat zásahy do osobní sféry.

V současné době děti i rodiny migrantů často končí v zařízeních, kde jim jsou odebírány mobilní telefony, přestože je to pro většinu z nich jediné spojení s okolním světem, často s členy vlastní rodiny či přáteli, kteří se sami ocitají v nelehkých podmínkách.

10. V zařízeních pro zajištění cizinců je nutné apelovat na lidský, nikoli represivní přístup personálu.

Detenční centra se zakládají především na represivním přístupu ke klientům. Děti jsou zde vystaveny strachu a nejistotě, mnohdy i hrubému zacházení z řad personálu. V situaci, v níž se nacházejí, by děti měly mít možnost ke hře, která jim pomáhá se se svou situací vyrovnat.

Kauza Billý: poslední jednání s násilnými policisty?

Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu, který třem obžalovaným uložil podmíněné tresty ve výši deset měsíců s odkladem na dva roky a zákaz činnosti u Policie ČR v trvání dvou let, podali odvolání jak obhájci obžalovaných, tak státní zástupce. Dosud se konala v odvolacím řízení u Krajského soudu v Plzni dvě líčení v závěru roku 2003.

Na případ výslovně upozornila ve své poslední celosvětové zprávě z 26. května 2004 Amnesty International, která konstatovala, že v případech, kdy byli policisté obviněni ze závažných činů, jim byl udělen pouze lehký trest.

Stejně tak byla minulý týden aktuálně zveřejněna kritická a velmi podrobná doporučení Výboru proti mučení při OSN. Ten vedle dalšího Českou republiku vyzval, aby přijala opatření k vytvoření efektivního, spolehlivého a nezávislého systému prošetřování stížností, který by bezodkladně a nezávisle vyšetřil všechna obvinění, týkající se špatného zacházení či mučení policií anebo jinými veřejnými činiteli a k potrestání viníků.

České státní orgány by také měly posílit dosavadní úsilí, směřující k odstranění případů šikanování od policie a jiných činitelů státu, včetně toho šikanování, které je etnicky motivováno, a při zajištění ochrany soukromých informací vypracovat způsoby sbírání dat a dohledu nad těmito činy, aby bylo možno tuto otázku řešit efektivněji. Dále mají být posíleny záruky v trestních předpisech proti špatnému zacházení a mučení.

Český překlad zprávy Amnesty International o ČR

Originální text doporučení Výboru proti mučení (CAT)

Poznámka pro redaktora:
Bližší informace:
Mgr. Jiří Kopal, právní zástupce poškozeného, Liga lidských práv
mobil: 608 719 535

Zpráva Výboru pro zabránění mučení potvrzuje problém policejního násilí

CPT, který zde byl na druhé návštěvě (první proběhla v roce 1997), zjistil řadu nedopatření, k nimž dochází v případech omezování občanů na svobodě. Jeho zpráva obsahuje několik desítek konkrétních doporučení pro zlepšení současného stavu.

CPT se při návštěvách jednotlivých zařízení setkal s řadou přímých informací o špatném zacházení ze strany policie. Většina se týkala brutality v okamžiku zadržení a bezprostředně po něm, značná část se týkala rovněž násilí v průběhu výslechů na policii, zejména těch prováděných ze strany kriminální policie. V několika případech byla na základě získaných lékařských zpráv zjištěna poranění, která potvrdila závažnost vznesených stížností!

CPT opětně zdůraznil, že špatné zacházení je nepřípustné a mělo by být tvrdě postihováno. Česká republika podle něj od doby první návštěvy nezareagovala na jeho doporučení a nezavedla základní pojistky proti špatnému zacházení jako je právo na přítomnosti právníka při každém výslechu a možnost vyšetření lékařem podle vlastního výběru na policejní stanici. Policie by měla také podle CPT předvedeným systematicky předkládat formulář jasně stanovící všechna práva v příslušné škále jazykových verzí.

Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv jsou zjištění CPT z náhodných návštěv několika policejních stanic o nepřípustném fyzickém násilí a porušování lidských práv na místech omezení svobody, neradostným potvrzením neměnící se situace v ČR, ze strany nezávislých mezinárodních inspektorů. V Česku neexistuje ani nezávislá kontrola všech míst omezování svobody ani nezávislý vyšetřovací mechanismus pro trestné činy a přestupky, kterých se osoby placené občany na občanech i cizích státních příslušnících na těchto místech dopouštějí.

Návrh policejního zákona, který by odpovídal mezinárodním standardům byl po nástupu ministra vnitra Grosse stažen v roce 2000 a za doby jeho již čtyřletého působení v úřadě nedošlo k obnovení koncepčnějších prací. Policii proslulé nekončícím řetězcem každodenních pochybení se tak nedostává zásadnějšího právního předpisu, který by tvořil jednoznačný základ pro její postupnou kultivaci.

Liga lidských práv se ztotožňuje rovněž se závěry CPT k alarmující situaci v zařízení pro cizince v Balkové u Plzně, které je dlouhodobě považováno za místo s největším pravidelným a dlouhodobým porušováním lidských práv umístěných osob, včetně dětí. CPT vedle dalšího upozornil rovněž na násilí ve věznici ve Valdicích a k nepřiměřenému používání klecí v psychiatrické léčebně v Opavě a sociálním ústavu v Ostravici.

Liga apeluje na co nejrychlejší ratifikování Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a zavedení nezávislého mechanismu kontroly všech míst zadržení pod úřadem veřejného ochránce práv. Podle informací Ligy došlo k prvnímu většímu zdržení návrhu na zavedení nezávislého mechanismu kontroly na úrovni Legislativní rady vlády, které vrátila bez důkladnějšího odůvodnění Radě vlády pro lidská práva návrh na zvětšení pravomoci veřejného ochránce práv. Možnost zvýšení ochrany lidské důstojnosti desetitisíců osob na místech omezení svobody je tak opětně oddálena.

Stručně o CPT:
Výbor pro zabránění mučení je orgán dohlížející na naplňování závazků z Úmluvy o zabránění mučení, k níž dosud přistoupilo všech 45 států Rady Evropy. Všechny tyto státy jsou povinny Výboru CPT pravidelně umožňovat návštěvy na všech místech, kde je omezována osobní svoboda orgány státu. Zprávy Výboru CPT jsou podle Úmluvy o zabránění mučení zveřejňovány na žádost států, které tak v praxi činní většinou s určitým časovým odstupem po obdržení zprávy od Výboru.

Ombudsman a Výbor proti mučení Rady vlády podpořili Občanské právní hlídky

při jeho snaze zajistit nestrannou kontrolu zacházení se zadržovanými osobami na policejních služebnách v průběhu pražského listopadového summitu NATO.

Jak Veřejný ochránce práv, tak Výbor proti mučení v dopisech adresovaných ministru vnitra Stanislavu Grossovi a policejnímu prezidentovi Jiřímu Kolářovi podpořili snahu o přítomnost nezávislých pozorovatelů na policejních služebnách. Oba upozornili též na dobré zkušenosti policie s činností OPH. Veřejný ochránce práv se podle slov obsažených v jeho dopise navíc domnívá, že „plánovaná účast kontrolních orgánů policie nebo dokonce Inspekce ministra vnitra není vhodným řešením. Tyto orgány nejsou vybaveny zákonnou pravomocí a jejich přítomnost by mohla vést k tomu, že by mohly být vyloučeny z vykonávání úkonů případného trestního řízení.“

Zástupci Výboru proti mučení tvořeného ze zástupců státních institucí i nevládních organizací dokonce sami nabídli svojí účast na policejních služebnách! Tuto možnost navrhovaly státním orgánům a ministerstvu vnitra i Občanské právní hlídky, které si v žádném případě nenárokují provádění nezávislé kontroly pouze ze strany svých zástupců. Inspekce je pevně vázána zákonem, který jí neumožňuje dohlížet na dodržování lidských práv zajištěných osob na policejních služebnách. Oproti tomu nevládním organizacím občanů zákon tuto možnost nebere a je tudíž možná.

Podle názoru Jiřího Kopala z OPH, nechtějí reprezentanti osvícenějších státních orgánů již opakovat trpkou zkušenost s excesy policie z polistopadového období, jejichž důsledkem bylo týrání desítek osob na policejních stanicích, které nebylo v žádném z případů vyšetřeno a následná mezinárodní ostuda pro českou republiku. Kopal naráží kupříkladu na události po Velké Pardubické 1993, zásah v klubu Propast v roce 1996, Global Street Party 1998, 1. Máj 1999 a zasedání MMF a SB 2000 (1). Občanské právní hlídky apelují na ministra vnitra a vedení policie, aby využili nabídek dalších státních institucí a umožnili veřejnou kontrolu na policejních služebnách po vzoru některých civilizovaných evropských zemí (2). Systém preventivní kontroly vnitřními policejními orgány a inspekcí, by byl nejen nepřípustným překročením pravomoci, ale i výsměchem desítkám bezdůvodně týraných osob (včetně některých novinářů) z minulých let, stejně jako doporučením mezinárodních institucí, které dohlížejí na plnění smluv, které se čR zavázala dodržovat. Právě systém vyšetřování ze strany inspekce a orgánů vnitřní kontroly zajišťuje absolutní beztrestnost policistů za zásahy do tělesné integrity zadržovaných osob. Kdyby česká republika respektovala doporučení nezávislých mezinárodních institucí, jako třeba země EU, musela by systém tvořený inspekcí a orgány kontroly zrušit a nahradit nezávislým orgánem. Jen za poslední rok tento požadavek čR adresoval jak Výbor pro lidská práva, tak Výbor proti mučení (oba působí při OSN).

Podle dlouholetých zkušeností od nás i ze světa dochází k nejrozsáhlejšímu porušování lidských práv, bití a bezdůvodnému týrání nikoli přímo v ulicích při veřejných shromážděních, ale zejména později na policejních služebnách. Tuto skutečnost byly nakonec nuceny potvrdit nakonec po právním postupu OPH a státních zástupců i některé závěry inspekce ministra vnitra po zasedání MMF. Inspekce však po zjištěných skutečnostech nechtěla nebo nedokázala odhalit viníky. Systém nezávislé veřejné kontroly je pak jedním ze základních prvků prevence proti nebezpečí násilí ze strany jednotlivých policistů. Nebezpečí, kterému je nutno čelit nejen po demonstracích, ale i v každodenní policejní činnosti. O tom svědčí například alarmující případ úmrtí romského občana pana Vladimíra Pechy na brněnské policejní stanici v červnu tohoto roku.

Poznámky:

1. Podle šetření nejrespektovanější světové organizace na ochranu lidských práv, Amnesty International, dokonce zákroky policie po zasedání MMF vyústily v některých případech až do „mučení“ předvedených. OPH považují dodnes za politováníhodné, že na zprávu Amnesty z března 2001 zareagovali ministr vnitra S. Gross, stejně jako ředitel inspekce, policejní plukovník M. Tomin naprosto stejně jako někdejší státní představitelé [komunistického režimu] na zprávy o porušování lidských práv v době předlistopadové totality.

2. Nezávislá kontrola policejních služeben probíhá například v Rakousku, Nizozemí či Velké Británii, projekty nezávislé kontroly probíhaly také v Maďarsku od roku 1996. V Rakousku státní a nestátní činitelé (zástupci ministerstev, univerzit i nevládních organizací) společně navštěvují nejen policejní stanice, ale sledují počínání policie i při demonstracích, po nichž sepisují objektivní zprávy o její činnosti. Veřejná kontrola přispěla podle expertních výzkumů ve všech zemích k větší transparentnosti práce policie, k širší důvěře veřejnosti a posílení kreditu policejní činnosti.

Kontakt:
Jiří Kopal, právní koordinátor Občanských právních hlídek Liga lidských práv,
Bratislavská 31
602 00 Brno
Mobil: 608 719 535