Věnujme více pozornosti třem tisícům dětí odebraných v České republice

V posledních týdnech se rozhořel zájem českých médií o problematiku odebíraných dětí. Jejich zájem se téměř výhradně soustředí na případ dvou dětí odebraných české rodině žijící v Norsku. Avšak v celospolečenské diskusi se vytrácí fakt, že Česká republika si v otázce odebírání dětí nepočíná lépe. Stále máme vysoký počet odebíraných dětí – podle vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí okolo 3000 dětí za rok. To je jistě alarmující, ale neznamená to, že tři tisíce rodin selhalo v péči natolik, že bylo nutno sáhnout k nejkrajnějšímu prostředku. Svědčí to především o tom, že těmto rodinám nikdo v dostatečné míře nenabídl jinou, vhodnější pomoc.

Hlavní nedostatky českého systému péče o ohrožené děti spočívají přímo v činnosti soudů a orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Pokud už v konkrétním případě nelze dítě před nepřiměřeným ohrožením ochránit jinak, než jeho odebráním z rodiny, mělo by být umístěno primárně do pěstounské péče. Jedině v případě, že není pěstounská péče vhodná, je možné umístit dítě do péče zařízení. Je však taky nutné říct, že taková péče by měla vypadat jinak než současné ústavy.

Existence pěstounské péče není důvodem pro odebírání dětí

I když norský případ se jako argument proti podpoře pěstounských rodin používá. Vždy jde především o to, jak jsou v zákoně nastaveny a v praxi aplikovány důvody, pro něž k odebrání dítěte dochází. Velmi problematickým faktem je to, že k odebrání dochází i zjevně nezákonně, tedy např. v rozhodnutí o odebrání dítěte nejsou ani obsaženy důvody, proč bylo přistoupeno k tak drastickému zásahu. Zároveň dochází nezřídka k tomu, že i malé děti, včetně novorozenců, jsou umístěny do ústavní péče, i když by pro ně byla vhodnější pěstounská péče.

Na zprávách z médií je pro každého rodiče snad nejtíživější skutečnost, že se proti odebrání dětí nedá bránit. Neměli snad právo se odvolat? Jak to ale vypadá v praxi u nás? Například jedna z našich klientek čekala na finální rozhodnutí soudu ve věci odnětí své dcery osmnáct měsíců. Nyní opět čeká, tentokrát na to, jak rozhodne soud odvolací. Ten její první odvolání odmítl s tím, že předběžné opatření, proti kterému se odvolávala již pozbylo platnosti. Předběžná opatření na základě kterých je dítě umístěno z rodiny platí pouze měsíc. Odvolací soud rozhodoval déle než tuto dobu a mezitím bylo prvním soudem vydáno nové předběžné opatření, obsahově sice identické s tím předchozím (stále žádné odůvodnění), ovšem s jiným číslem.

Liga lidských práv se dlouhodobě snaží o snížení počtu dětí v ústavní péči

Zároveň ale pracuje i na tom, aby došlo ke zlepšení celého systému. Český systém péče o ohrožené děti totiž v praxi stále staví na vysokém počtu dětí odebraných z rodiny, jakož i počtu dětí umístěných do velkokapacitních ústavů. Dne 31. 1. 2015 podala Liga lidských práv a spolu s dalšími 8 neziskovými organizacemi rozsáhlou alternativní zprávu (kompletní zpráva v angličtině zde).k implementaci článků 16 a 17 Evropské sociální charty ze strany České republiky. Součástí této zprávy bylo upozornění na nedostatky v procesu transformace systému péče o ohrožené děti. Tyto nedostatky předně spatřujeme ve stávající roztříštěnosti celého systému, kdy daná problematika spadá do věcné kompetence tří ministerstev, což významným způsobem proces transformace ztěžuje a zpomaluje.