Středa, 9. prosince 2009Tiskové zprávy
U příležitosti dvacátých svobodných oslav Mezinárodního dne lidských práv (10. 12.) se Liga lidských práv zaměřuje na aktuální problémy spojené s ochranou českých občanů mezinárodními institucemi. Vedle nejasností vyplývajících z výjimky, která se týká Listiny základních práv EU, a opatrného postoje k pravomocem Evropského soudního dvora v Lucemburku, existuje nevraživost i vůči dalším úmluvám. Kořenem takového přístupu jsou často zbytečné obavy a předsudky, které nevrhají dobré světlo na politiku českých vlád v oblasti lidských práv v zahraničí i na domácí úrovni.
Přínosem pro české občany by se měla stát Listina základních práv Evropské Unie, která u nás platí od chvíle, kdy vstoupila v účinnost Lisabonská smlouva, tedy od 1. prosince tohoto roku. Díky „Listině“ se čeští občané mohou obracet na vnitrostátní soudy, dojde-li k porušení jejich práv ze strany orgánů Evropské unie. V případě, že vnitrostátní soudy selžou, mohou lidé žádat o ochranu Evropský soudní dvůr v Lucemburku. Stále však přetrvává hrozba, že vzhledem k pofidérně vyjednané výjimce z této Listiny a předpokládanému ratifikačnímu procesu u příležitosti přístupu Chorvatska k Evropské unii, budou českým občanům práva, která jim dnes náleží, odejmuta. Lidská práva jsou ovšem podle našeho ústavního pořádku nezcizitelná. Jakmile je jednou občané demokratickým způsobem nabyli, nelze při porušení jejich práv bez dalšího odpírat ochranu ze strany soudních institucí.
K tomu je třeba dodat, že pravomoc soudů není důležitá jen v případě porušení sociálních práv, ale i pro jiné a pravděpodobnější případy svévole evropských institucí. Moderní znění Listiny základních práv EU poskytuje rovněž garance jak pro případy porušení občanských a politických práv, tak i proti neoprávněnému nakládání s osobními údaji občanů evropskými institucemi a proti dalším zásahům do soukromí. Hrozí, že takových situací může v blízké budoucnosti přibývat. Navíc není možné spoléhat na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten je stížnostmi z bezmála padesáti států Rady Evropy včetně Ruska, Turecka, Ázerbajdžánu, Gruzie či Ukrajiny přehlcen. Případy bývají tímto soudem rozhodnuty v časovém rozmezí od tří do osmi let od podání stížnosti. Bez důkladné reformy není schopen do budoucna efektivně poskytovat spravedlivé zadostiučinění při porušení lidských práv. I proto by zástupci zákonodárné ani výkonné moci neměli české občany o ochranu soudů v rámci naší Evropské unie zbytečně připravit. Liga vyzývá občany, aby se na ni v případě, že by v následujících letech opravdu začalo hrozit odpírání v současnosti přiznané soudní ochrany, bez váhání obrátili s konkrétními problémy.
Neochotu českých politiků poskytnout po vzoru ostatních evropských zemí možnost ochrany vlastním občanům u mezinárodních institucí ukazuje i její postoj k Dodatkovému protokolu k Evropské sociální chartě nebo Opčnímu protokolu k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením. U prvně jmenované mezinárodní smlouvy prezident republiky Václav Klaus již čtyři roky brzdí řádné dokončení ratifikačního procesu, ačkoli je jeho povinností proces dokončit. To potvrdil Ústavní soud ve svém druhém nálezu k Lisabonské smlouvě. Liga oceňuje, že byla v září po souhlasu všech oprávněných orgánů řádně dokončena ratifikace Úmluvy o právech osob s postižením. Její ratifikaci ovšem předcházelo rozhodnutí Poslanecké sněmovny nezabývat se schvalováním této Úmluvy společně s jejím Opčním protokolem. Právě a jen tento Opční protokol však umožňuje podávat na porušení Úmluvy individuální stížnosti. Poslanecká sněmovna tímto postupem znemožnila českým občanům s postižením účinně bránit svá práva na mezinárodní úrovni.
Předseda Ligy lidských práv David Zahumenský k postoji výkonných i zákonodárných orgánů uvádí „Opakované problémy s ratifikací mezinárodních úmluv nevrhají dobré světlo na věrohodnost české zahraniční politiky v oblasti lidských práv. Česko správně poukazuje na porušování lidských práv v konkrétních zemích, stejně tak by se ovšem nemělo obávat mezinárodní ochrany práv svých vlastních občanů.“
Více informací:
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Chronologický přehled problémů s ratifikacemi nejvýznamnějších mezinárodních úmluv o lidských právech v posledních letech:
1) Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě sjednaný na půdě Rady Evropy, otevřený k podpisu od roku 1995
Největší současný ústavněprávní prohřešek českého prezidenta spočívá v tom, že od roku 2005 odmítá dokončení ratifikace Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě. Tento protokol sjednaný na půdě Rady Evropy, umožňuje podání kolektivních stížnosti pro případy, kdy jsou porušována sociální práva skupin obyvatel. Ústavní soud ve svém druhém nálezu k Lisabonské smlouvě stanovil povinnost prezidenta v obdobných situacích parlamentem řádně schválené mezinárodní úmluvy ratifikovat.
2) Statut Mezinárodního trestního soudu sjednaný na zvláštní konferenci v Římě, otevřený k podpisu od roku 1998; ratifikovaný prezidentem republiky
V roce 2008 došlo po deseti letech váhání ze strany obou komor parlamentu ke schválení přístupu k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu (ŘS). Prezident republiky připojením svého podpisu ratifikaci nakonec po měsících odkládání ze své strany dokončil 8. července 2009. Ve stejný den ovšem vyvěsil – svému podpisu navzdory – na svůj web analýzu, která zpochybňuje soulad ŘS s ústavním pořádkem. Všechny ostatní země EU i balkánské státy ŘS – chránící oběti genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů – ratifikovaly nejméně o sedm let dříve. ČR také dosud neuvedla znění nového trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 do souladu s ustanoveními ŘS o válečných zločinech.
3) Úmluva o obchodování s lidskými bytostmi sjednaná na půdě Rady Evropy, otevřená k podpisu od roku 2005
ČR rovněž neratifikovala Úmluvu Rady Evropy o obchodování s lidskými bytostmi. Tato úmluva již vstoupila v platnost ve více než polovině zemí Rady Evropy, včetně Polska, Slovenska nebo Rakouska. Česko patří společně s Ázerbajdžánem, Ruskem a Estonskem k posledním zemím, které jí ani nepodepsaly. Podpis je základní krok, který stát činí na znamení úmyslu přistoupit k ratifikaci. Naše vláda tím dává na mezinárodní úrovni najevo, že zvýšená ochrana lidí, kteří se stávají předmětem sexuálního otroctví nebo nucené práce, jí je lhostejná.
4) Opční protokol k úmluvě o právech osob se zdravotním postižením sjednaný na půdě OSN, otevřený k podpisu od roku 2006
Svižný proces ratifikace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením byl úspěšně dokončen v ČR již v září 2009. V čem je tedy problém? Tato úmluva byla českou vládou podepsána společně s Opčním protokolem, který je nesmírně důležitý pro její praktickou účinnost. Je proto škoda, že se Poslanecká sněmovna rozhodla zahájit ratifikační proces jen úmluvy bez jejího protokolu. Opční protokol k úmluvě zajišťuje jednotlivci možnost obrátit se v případě porušení práv, které úmluva chrání, na Výbor složený z nezávislých expertů, kteří dohlíží na naplňování jejích článků. Na rozdíl od ČR úmluvu i s protokolem ze středoevropských zemí ratifikovaly Německo, Rakousko, Maďarsko či Slovinsko.
5) Úmluva o nucených zmizeních sjednaná na půdě OSN, otevřená k podpisu od roku 2006
Novou významnou úmluvou v oblasti lidských práv, kterou ČR zatím nepodepsala ani neratifikovala, představuje Úmluva o nucených zmizeních. Vzhledem ke stále se objevujícím zprávám o tajných věznicích CIA ve střední a východní Evropě, je i v zájmu Česka vyvrátit všechny pochybnosti ohledně postoje našeho regionu k této nebezpečné praxi a úmluvu ratifikovat. Takový přístup by navíc znamenal jasné vyjádření solidarity s oběťmi nucených zmizení z totalitních států, kde k takovýmto zmizením občanů za aktivní asistence bezpečnostních složek, polovojenských skupin i tajných služeb dochází. Ze zemí EU tuto úmluvu jako první ratifikovaly Francie, Německo a Španělsko.
6) Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech sjednaný na půdě OSN, otevřený k podpisu od září 2009
Na základě tohoto protokolu se na Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva mohou obracet jednotlivci, jejichž práva byla porušena. Tento protokol již z evropských zemí podporovaly a ihned podepsaly země jako Belgie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko nebo Ukrajina. Vzhledem k vysokému standardu ochrany sociálních a kulturních práv nemívá většina evropských zemí problém s připojením se k obdobným úmluvám. Často jejich podpora, podobně jako v případě Římského statutu, znamená spíše důraz na respektování hodnot, které se v Evropě rozvíjely dlouhá desetiletí. Vedle toho by podpis znamenal i vyjádření účasti s občany států žijících převážně na jiných kontinentech, kterým ochranu v případě porušení jejich práv poskytnou často jen mezinárodní instituce.
Úterý, 27. ledna 2009Zprávy z médií
Některé neziskové organizace mají kvůli obavám sponzorů z finanční krize zhoršené podmínky pro své fungování. Podle předsedy Ligy lidských práv Jiřího Kopala organizace právě nedávno oslovila řadu sponzorů, ale banky a další subjekty jako by očekávaly, že krize přijde, řekl ČTK. Ne všechny „neziskovky“ ale financují sponzoři; některé naopak očekávají, že si lidé v době krize uvědomí zvýšenou potřebu vzájemné solidarity.
Firmy mají podle Kopala velmi striktní programy podpory, proto považuje za nejdůležitější mít osobní vztahy s vedením firem, budovat si pomalu důvěru a dostat se přímo k lidem, kteří chápou, že podporovat neziskový sektor má smysl a lze tak ovlivnit například do budoucna i legislativu.
Kampaň zaměřenou přímo na lidi v ulicích volí například Amnesty International ČR, která sponzory vůbec neoslovuje. Podle tiskové mluvčí Evy Dobrovolné organizace zatím získávání financí nepřizpůsobila krizi, ale pokračuje v dlouhodobých aktivitách, při nichž se snaží zapojit co nejvíce lidí do ochrany lidských práv. „Vzhledem k tomu, že získáváme od veřejnosti poměrně malé částky, třeba 50 nebo 100 korun měsíčně, tak doufáme, že lidé zachovají přízeň i přesto, že ekonomická situace nemusí být v nadcházejícím období nejrůžovější,“ řekla Dobrovolná.
Článek byl publikován dne 27. 1. 2009 na www.istrategie.cz a www.kurzy.cz, naleznete jej zde a zde.
Čtvrtek, 8. ledna 2009Zprávy z médií
Naprostá většina obyvatel považuje úsilí v otázce dodržování práv lidí za důležité.
Česká republika by podle veřejného mínění měla věnovat větší pozornost ochraně sociálních práv, včetně práva na lékařskou péči, vzdělání či práci. Téměř dvě třetiny občanů považují za správné, aby se Česká republika zapojovala i do mezinárodních aktivit na ochranu lidských práv.
Reprezentativní výzkumné šetření společnosti Factum Invenio a nevládních organizací Amnesty International, Člověk v tísni, o.p.s., Liga lidských práv a Multikulturní centrum Praha ve spolupráci s Informačním centrem OSN bylo zrealizováno ke dni 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv 10. prosince 2008. Výzkumu se zúčastnilo 501 občanů České republiky starších 15 let. Sběr dat probíhal v období od 27. listopadu do 30. prosince 2008 a byl proveden metodou řízených telefonických rozhovorů (CATI – Computer Assisted Telephone Interview).
Naprostá většina (95 %) obyvatel České republiky považuje za důležité, aby ve společnosti bylo aktivně usilováno o dodržování lidských práv. S vyšším věkem obyvatel roste i míra, s jakou lidé vnímají potřebu lidská práva chránit. Zatímco ve skupině mladých lidí ve věku 18-29 považuje ochranu lidských práv za důležitou sedm lidí z deseti (72 %), mezi nejstaršími obyvateli je o tom přesvědčeno již devět lidí z deseti (85 %).
„Šedesát let, jež uplynuly od přijetí základního dokumentu mezinárodního systému ochrany lidských práv, je jistě důvodem k oslavě, ale ještě více k reflexi dodržování lidských práv v současném světě. Zájem občanů České republiky o toto téma nejen doma, ale i v zahraničí, svědčí o univerzalitě lidských práv i o tom, že si lidé uvědomují, že ochrana vlastních práv je úzce spojena s ochranou práv každého člověka kdekoli na světě,“ uvedl Michal Broža, zástupce Informačního centra OSN v Praze.
Lidé dále považují za důležité, aby se česká společnost angažovala i v projektech na ochranu práv lidí v zahraničí. Pozitivně se vůči mezinárodnímu zapojení naší země vyjádřily dvě třetiny (64 %) Čechů a Moravanů. Nejvíce zahraniční aktivity podporují mladí lidé od 18-29 let a lidé se středoškolským vzděláním s maturitou. „Pozitivní vnímání ochrany lidských práv v zahraničí je jistě výsledkem dobré práce neziskových organizací, ale i schopnosti těchto organizací prezentovat svůj úspěch v médiích. V listopadu vznikla platforma českých neziskových organizací, působících v oblasti podpory lidských práv za hranicemi České republiky, pod názvem DEMAS. Slibujeme si od ní zviditelnění práce českých neziskových organizací jak v českém prostředí tak i v evropských strukturách,“ komentuje výsledky průzkumu Radka Bzonková, vedoucí projektů na podporu lidských práv ve východní Evropě, společnosti Člověk v tísni.
„Věříme, že si výsledků výzkumu všimne také česká vláda. Zájem veřejnosti by měla vnímat jako apel, aby v čase svého předsednictví EU vyvíjela důrazný tlak na dodržování lidských práv za hranicemi Evropy,“ uvedl Jiří Kopal, předseda Ligy lidských práv.
Výzkum se také zaměřil na to, jak lidé hodnotí stav lidských práv a míru jejich dodržování v České republice. Výsledky naznačují, že veřejnost v této otázce není jednotná. Zatímco polovina lidí (48 %) je se stavem lidských práv v naší zemi spokojena, druhá polovina (48 %) tento názor nesdílí a vyjádřila se negativně. Nespokojenost roste ve společnosti především s ohledem na věk občanů. Více než třetina (36 %) občanů starších 60 let se domnívá, že práva na ochranu osobnosti v naší zemi nejsou dodržována. „Ostatně jistý pocit obav mezi nejstarší generací obyvatel České republiky dokládá i rozsáhlý výzkum společností Factum Invenio A.GEneration, který byl zrealizován v první polovině tohoto roku. Tento průzkum nám odhalil, že více než 61 % obyvatel starších 50 let se přímo nebo ve svém okolí setkala s diskriminací kvůli věku,“ upozorňuje Radka Dvořáková ze společnosti Factum Invenio.
Článek byl publikován dne 8. 1. 2009 na www.marketingovenoviny.cz, nalezenete jej zde.
Středa, 10. prosince 2008Zprávy z médií
Praha 10. prosince (ČTK) – Naprostá většina Čechů, 95 procent, považuje za důležité, aby se ve společnosti aktivně usilovalo o dodržování lidských práv. Vyplývá to z průzkumu mínění, který agentura Factum Invenio a několik nevládních organizací zveřejnily na dnešní tiskové konferenci při příležitosti 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv.
Z výsledků studie vyplývá, že s vyšším věkem roste i míra, s jakou lidé vnímají potřebu lidská práva chránit. Nejvíce jsou o tom přesvědčeni lidé nad 60 let. Pouze jedno procento lidí má za to, že o dodržování lidských práv by se rozhodně nemělo usilovat.
Jiná už je míra spokojenosti Čechů a Moravanů s tím, jaká je v Česku úroveň ochrany lidských práv. Čtyřicet osm procent lidí je s ní spokojeno, stejný podíl nikoliv. Nespokojenost občanů rostla především v souvislosti s vyšším věkem dotázaných. Více než třetina obyvatel nad 60 let se domnívá, že práva na ochranu osobnosti v Česku se nedodržují.
Radka Dvořáková ze společnosti Factum Invenio v této souvislosti upozornila, že z dalších průzkumů organizace vyplývá, že více než 61 procent obyvatel starších 50 let se přímo nebo ve svém okolí setkalo s diskriminací kvůli věku.
Podle ředitele Factum Invenio Jana Herzmanna by si fakt, že obyvatelé ČR jsou co do spokojenosti s úrovní ochrany lidských práv v Česku rozděleni přesně napůl, zasloužil další výzkum.
Z průzkumu dále vyplývá, že zhruba polovina občanů má za to, že česká společnost by měla věnovat nejvíce pozornosti ochraně práv na zdravotní péči, na vzdělání, na práci a sociální zabezpečení. Pouze osm procent lidí apeluje na ochranu práv menšin.
Herzmann dnes vyzdvihl také skutečnost, že 64 procent obyvatel ČR se kladně vyjádřilo k mezinárodní angažovanosti Česka v oblasti lidských práv v zahraničí. Naopak proti zahraniční angažovanosti země v tomto směru se vyslovilo 31 procent dotázaných. Nejvíce podporují zahraniční aktivity mladí lidé od 18 do 29 let a lidé se středoškolským vzděláním s maturitou.
„Věříme, že si výsledků výzkumu všimne také česká vláda. Zájem veřejnosti by měla vnímat jako apel, aby v čase svého předsednictví EU vyvíjela důrazný tlak na dodržování lidských prav za hranicemi Evropy,“ uvedl ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Průzkumu se koncem listopadu zúčastnilo 501 respondentů. Spolupracovaly na něm organizace Amnesty International, Člověk v tísni, Liga lidských práv, Multikulturní centrum Praha a Informační centrum OSN.
Valné shromáždění OSN deklarovalo 10. prosinec jako Den lidských práv v roce 1950. V tento den byla o dva roky dříve (1948) přijata Všeobecná deklarace lidských práv, první mezinárodní kodex univerzálních práv člověka, ze kterého vychází řada dalších mezinárodních či národních právních úprav lidských práv a svobod.
lab mkv
Zpráva pochází z ČTK.
Neděle, 15. června 2008Zprávy z médií
Jedním ze tří pilířů Organizace spojených národů je ochrana lidských práv. Všeobecná deklarace lidských práv (dále jen Deklarace), která představuje první ucelený katalog lidských práv na mezinárodní úrovni, byla přijata v roce 1948 a letos tak oslavíme její 60. výročí. Deklarace prohlásila ochranu lidských práv za společný cíl pro všechny národy světa. Občanská a politická práva v ní stojí vedle hospodářských, sociálních a kulturních práv (dále jen sociální práva) bez nějakého oddělování a rozlišování. Následující období však již tak příznivé k sociálním právům, která chrání takové základní zájmy člověka jako bydlení, zdraví, práce nebo svoboda od hladu, nebylo.
I přes bezpočet deklarací, ať již na půdě OSN či jinde, že všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná (tedy, že všechna jsou důležitá), vzájemně závislá a provázaná, jsou sociální práva fakticky právy druhé kategorie. To se odráží i ve skutečnosti, že mechanismy na jejich ochranu vytvořené na mezinárodní úrovni zdaleka nedosahují takové kvality jako u práv občanských. Oběti porušování občanských práv se mohou obracet v rámci OSN na Výbor pro lidská práva, nebo na Evropský soud pro lidská práva a na jiné orgány. V oblasti sociálních práv však žádná taková možnost pro jednotlivce neexistuje To v důsledku přispívá i k jejich mnohem menšímu dodržování. Nicméně, to se může již brzy změnit.
Učinný opční protokol
Od počátku devadesátých let se vedou diskuze o vytvoření Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Ten by jednotlivcům umožnil podávat stížnosti na porušování sociálních práv k Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva. I když závěry výborů při OSN nejsou striktně vzato právně závazné, požívají velké autority a jednalo by se o velmi významný krok k lepší ochraně sociálních práv.
V rámci Rady OSN pro lidská práva byla v roce 2006 vytvořena pracovní skupina, která má za úkol vypracovat návrh opčního protokolu. Pracovní skupina po dlouhých a rozsáhlých jednáních návrh přijala 4. dubna 2008 a postoupila jej Radě. Navrhovaný text je kompromisem. Na jedné straně se některé státy v čele s Velkou Británií snažily záruky protokolu co nejvíce oslabit. Prosazovaly například, že státy by si mohly při ratifikaci vybrat pouze některá práva, jejichž porušování by Výbor mohl posuzovat. Nebo bude moci posuzovat pouze závažné porušování práv. Tyto návrhy nakonec schváleny nebyly. Jako kompromis bylo ale přijato, že Výbor bude moci odmítnout posouzení stížnosti, která neprokazuje, že stěžovatel utrpěl zjevnou škodu.
I přes uspokojivý výsledek, který ocenila i koalice téměř 300 nevládních organizací z celého světa podporující vznik účinného opčního protokolu, rozhodnuto ještě zcela není. Kvalitu a vyváženost vypracovaného návrhu však dokazuje skutečnost, že byl 19. června 2008 jednomyslně přijat Radou OSN pro lidská práva, která jej postoupila Valnému shromáždění Spojených národů. Teprve po případném schválení Valným shromážděním bude opční protokol otevřen státům k podpisu a ratifikaci. V platnost by měl vstoupit po ratifikaci minimálně deseti státy. Cesta je tedy ještě dlouhá a nebude jednoduchá.
Soudní – v tomto případě kvazisoudní – ochrana sociálních práv je stále proti mysli řady lidí. Opční protokol je snahou o prolomení této psychologické bariéry a umožnit tak efektivnější ochranu sociálních práv. Na národních úrovních můžeme po světě najít řadu dobrých příkladů soudní ochrany sociálních práv. Dokladem je Jihoafrická republika, kde má ústavní soud pravomoc rozhodovat zcela rovnocenně o právech občanských i sociálních.
V Evropě máme určitou zkušenost s kolektivními stížnostmi v rámci Evropské sociální charty. Technické problémy k přijetí opčního protokolu tedy neexistují.
Solidarita s méně šťastnými
Je na vůli jednotlivých členských států OSN, zda 60. výročí vyhlášení Deklarace oslavíme přijetím opčního protokolu. Byl by tak učiněn další významný krok k postupnému naplnění Deklarace, v níž se praví, že „vybudování světa, ve kterém lidé zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu“. Obyvatelé Česka mají to štěstí, že žijí v zemi, kde nemusí každý den řešit, zda vůbec přežijí do dalšího dne. Přesto, nebo právě proto, bychom měli prokázat solidaritu s obyvateli těch méně šťastných oblastí a zasadit se o přijetí a co nejširší následnou ratifikaci účinného opčního protokolu.
Jan Kratochvíl
Článek vyšel v časopise UN Bulletin 2’08.
