Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu na rychnovskou nemocnici, po které chtěla rodička omluvu a sto tisíc korun za to, že jí porodníci provedli zákrok bez jejího souhlasu. Podle verdiktu má žalobkyně naopak zaplatit soudní výlohy ve výši 106 tisíc.
článek vyšel 10. 10. 2012 v časopisu Žena a život, autorkou textu je Ludmila Hamplová.
ČÍM VÍC VÍTE O SVÉM ZDRAVÍ, TÍM LÉPE PRO VÁS. PŘESTO JE NĚKDY OBTÍŽNÉ ZÍSKAT INFORMACE A PROSADIT SVOJE PRÁVA. ALE POKUD SE TO MÁ POVÉST, MUSÍTE VĚDĚT, JAKÁ TO JSOU.
Pokaždé, když se ocitnete v lékařské ordinaci nebo jste hospitalizovaná v nemocnici, máte svá práva. Jste to vy, kdo spolurozhoduje o tom, jak, kde a jestli vůbec se necháte léčit. Poradíme vám, na co všechno máte nárok a jak sebou nenechat manipulovat.
Základem je právo na informace o vašem zdravotním stavu. Každý lékař vás musí informovat také o vyšetřeních, která vám doporučuje, a o všech možnostech léčby. Nestačí jen to, že vám lékař řekne, že tyhle léky jsou podle něj nejlepší. Stejně tak máte právo vědět, co by pro vaše zdraví znamenalo, když vyšetření nebo léčbu odmítnete. „Je to právě pacient, kdo musí učinit svobodné a informované rozhodnutí a dát s péčí informovaný souhlas. A to bez informací nejde,“ vysvětluje Zuzana Candigliota, právnička z Ligy lidských práv, která se zabývá právem ve zdravotnictví. Když máte dostatek informací, můžete sama zvážit, co je pro vás nejlepším řešením s ohledem na váš životní styl a hodnoty.
Mezi důležité otázky, které byste svému lékaři měla položit ještě před tím, než se začnete léčit, patří: Proč mi předepisujete právě tento lék? Jaké jsou možné vedlejší účinky? Jaké mám další možnosti léčby? Jak poznám, že léčba zabírá?
Možná vás to překvapí, ale podle serveru Healthcarecommunication.com jsou právě tyto otázky mezi těmi, na které pacienti nejčastěji v ordinaci zapomínají. Stejně tak je důležité zajímat se o to, co sama pro sebe můžete udělat, aby se vám vedlo lépe. Na druhé straně, pokud si vyloženě nepřejete, aby vás lékař informoval o vašem zdravotním stavu, máte na to plné právo. Počítejte ale s tím, že lékař po vás bude požadovat písemné potvrzení, že jste se takto rozhodla.
S letošní změnou zákona máte právo na konzultaci svých obtíží kromě vašeho ošetřujícího lékaře s dalším odborníkem. Toto právo můžete využít pokažbude dé, když máte pochybnosti o léčbě, která je vám nabízena, nebo „jen“ chcete vědět, jestli se vaše obtíže nedají řešit i jinak. Jenže podle zákona není úplně jasné, jestli za další konzultaci budete platit nebo ne.
Čistě teoreticky se můžete k jinému odborníkovi objednat a nic neplatit, stejně tak se můžete setkat s tím, že lékař chtít konzultaci zaplatit. Jiného lékaře můžete vyhledat i tehdy, když vám váš stávající z jakéhokoli důvodu nevyhovuje a vy ho chcete změnit. Svého praktického lékaře, gynekologa a zubaře můžete vyměnit jednou za tři měsíce, ostatní lékaře lze změnit kdykoli. Stejně snadno lze přejít i do jiné nemocnice.
Něco jiného ale je, když jste hospitalizovaná a nevyhovuje vám jeden konkrétní lékař. V takovém případě můžete zkusit požádat, aby se o vás staral někdo jiný, nebo si na lékaře stěžovat jeho nadřízenému. „Pacient má možnost do souhlasu s hospitalizací výslovně uvést, že si nepřeje, aby mu určitý lékař poskytoval péči. Nemocnici pak nezbývá než zařídit, aby byla péče zajištěna jiným lékařem, který má službu, pokud je to samozřejmě možné,“ radí Zuzana Candigliota.
Další novinkou v zákoně je, že si svého lékaře v nemocnici můžete legálně zaplatit například při porodu nebo u plánované operace. Podle ceníku nemocnice si tak můžete vybrat třeba primáře oddělení. Ne všechny nemocnice ale tuto službu nabízí, stejně tak se mohou lišit ceny. Příplatek může být tisícikoruna, ale třeba i patnáct tisíc.
„Pacient může podat stížnost k vedení zdravotnického zařízení, které ji musí vyřídit a o výsledku pacienta vyrozumět do 30 dnů, v odůvodněných případech lze lhůtu prodloužit o dalších 30 dnů,“ vysvětluje právnička. Pokud nebudete spokojená s výsledkem šetření, můžete se obrátit na odbor zdravotnictví krajského úřadu. Na postup konkrétního lékaře můžete podat stížnost k České lékařské komoře, a to až do uplynutí jednoho roku od údajného pochybení lékaře. V případě, že vám lékař či nemocnice odmítne poskytnout péči, která je hrazená, obraťte se na svou zdravotní pojišťovnu. *
BOLESTIVÁ MENSTRUACE
Váš gynekolog tvrdí, že je to normální? Může ale jít o příznak endometriózy, vážného onemocnění, které může ohrozit vaši plodnost. A při běžném gynekologickém vyšetření ho nelze objevit. Info najdete i na www.bolestivamenstruace.cz.
POROD
Pokud to nechcete nechat na lékaři, vyberte si sama. Ujasněte si, co od porodu očekáváte, vytvořte si svůj porodní plán a navštivte předem vybranou porodnici. Varovat by vás mělo, když personál odmítá odpovídat na vaše otázky nebo je nepříjemný. Chcete-li, můžete sido porodnice vzít dulu nebo svou vlastní porodní asistentku. Informace o tom, na co máte během porodu právo, najdete na www.aperio.cz.
OČKOVÁNÍ DĚTÍ
Zodpovědnost za to, zda své děti necháte očkovat a proti jakým nemocem, máte vy. Lékař vám nic nemůže nařídit, jen doporučit. Pokud odmítnete očkování, pravděpodobně podá podnět sociálnímu odboru a ten s vámi zahájí šetření. Vždy je ale lepší se s lékařem dohodnout, třeba tím, že podepíšete negativní revers nebo navštívíte dalšího specialistu na očkování. Podrobné informace najdete na www.vakciny.net.
CHRONICKÁ BOLEST
Pokud bolest zasahuje do běžného života, potřebujete léčbu specialisty a ne jen větší dávky analgetik. Opravdu neplatí, že bolest „musíte“ vydržet, i když vám to říká lékař. Pomoc najdete v některém z center pro léčbu bolesti. Více na www.lecba-bolesti.cz.
Také při jednání s lékařem platí – důvěřuj, ale prověřuj. A když se vám jeho názor nezdá, jděte za dalším.
– 10. prosince 2008 –
Naprostá většina obyvatel považuje úsilí v otázce dodržování práv lidí za důležité.
Česká republika by podle veřejného mínění měla věnovat větší pozornost ochraně sociálních práv, včetně práva na lékařskou péči, vzdělání či práci.
Téměř dvě třetiny občanů považují za správné, aby se Česká republika zapojovala i do mezinárodních aktivit na ochranu lidských práv.
Reprezentativní výzkumné šetření společnosti Factum Invenio a nevládních organizací Amnesty International, Člověk v tísni, o.p.s., Liga lidských práv a Multikulturní centrum Praha ve spolupráci s Informačním centrem OSN bylo zrealizováno ke dni 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv 10. prosince 2008. Výzkumu se zúčastnilo 501 občanů České republiky starších 15 let. Sběr dat probíhal v období od 27. listopadu do 30. prosince 2008 a byl proveden metodou řízených telefonických rozhovorů (CATI – Computer Assisted Telephone Interview).
Naprostá většina (95 %) obyvatel České republiky považuje za důležité, aby ve společnosti bylo aktivně usilováno o dodržování lidských práv. S vyšším věkem obyvatel roste i míra, s jakou lidé vnímají potřebu lidská práva chránit. Zatímco ve skupině mladých lidí ve věku 18-29 považuje ochranu lidských práv za důležitou sedm lidí z deseti (72 %), mezi nejstaršími obyvateli je o tom přesvědčeno již devět lidí z deseti (85 %).
„Šedesát let, jež uplynuly od přijetí základního dokumentu mezinárodního systému ochrany lidských práv, je jistě důvodem k oslavě, ale ještě více k reflexi dodržování lidských práv v současném světě. Zájem občanů České republiky o toto téma nejen doma, ale i v zahraničí, svědčí o univerzalitě lidských práv i o tom, že si lidé uvědomují, že ochrana vlastních práv je úzce spojena s ochranou práv každého člověka kdekoli na světě,“ uvedl Michal Broža, zástupce Informačního centra OSN v Praze.
Lidé dále považují za důležité, aby se česká společnost angažovala i v projektech na ochranu práv lidí v zahraničí. Pozitivně se vůči mezinárodnímu zapojení naší země vyjádřily dvě třetiny (64 %) Čechů a Moravanů. Nejvíce zahraniční aktivity podporují mladí lidé od 18-29 let a lidé se středoškolským vzděláním s maturitou. „Pozitivní vnímání ochrany lidských práv v zahraničí je jistě výsledkem dobré práce neziskových organizací, ale i schopnosti těchto organizací prezentovat svůj úspěch v médiích. V listopadu vznikla platforma českých neziskových organizací, působících v oblasti podpory lidských práv za hranicemi České republiky, pod názvem DEMAS. Slibujeme si od ní zviditelnění práce českých neziskových organizací jak v českém prostředí, tak i v evropských strukturách,“ komentuje výsledky průzkumu Radka Bzonková, vedoucí projektů na podporu lidských práv ve východní Evropě, společnosti Člověk v tísni.
„Věříme, že si výsledků výzkumu všimne také česká vláda. Zájem veřejnosti by měla vnímat jako apel, aby v čase svého předsednictví EU vyvíjela důrazný tlak na dodržování lidských práv za hranicemi Evropy,“ uvedl Jiří Kopal, předseda Ligy lidských práv.
Výzkum se také zaměřil na to, jak lidé hodnotí stav lidských práv a míru jejich dodržování v České republice. Výsledky naznačují, že veřejnost v této otázce není jednotná. Zatímco polovina lidí (48 %) je se stavem lidských práv v naší zemi spokojena, druhá polovina (48 %) tento názor nesdílí a vyjádřila se negativně. Nespokojenost roste ve společnosti především s ohledem na věk občanů. Více než třetina (36 %) občanů starších 60 let se domnívá, že práva na ochranu osobnosti v naší zemi nejsou dodržována. „Ostatně jistý pocit obav mezi nejstarší generací obyvatel České republiky dokládá i rozsáhlý výzkum společností Factum Invenio A.GEneration, který byl zrealizován v první polovině tohoto roku. Tento průzkum nám odhalil, že více než 61 % obyvatel starších 50 let se přímo nebo ve svém okolí setkala s diskriminací kvůli věku,“ upozorňuje Radka Dvořáková ze společnosti Factum Invenio.
V oblasti ochrany konkrétních práv staví do centra pozornosti přibližně polovina Čechů a Moravanů potřebu věnovat větší pozornost právům na lékařskou péči, na vzdělání, na osobní bezpečnost a právu na práci a sociální zabezpečení. Mezi dalšími akcentovanými právy, o která je třeba usilovat, byla práva na zdravé životní prostředí, svobodu myšlení a svědomí, právo na svobodu vyjadřování a sdružování a právo na ochranu proti diskriminaci. Výše zmíněná práva zmínila vždy přibližně čtvrtina lidí.
„Nízká priorita ochrany proti diskriminaci a především ochrany menšin nás samozřejmě netěší. V této souvislosti je si však třeba uvědomit, že práva s prioritou největší, jako přístup k lékařské péči, jsou zároveň oblastmi, které považují i samotní zástupci menšin za velmi důležité,“ uvedl Jakob Hurrle výkonný ředitel Multikulturního centra Praha.
„V průběhu 60 let od přijetí deklarace učinila naše země velký pokrok. To ale není výmluvou pro to, abychom zavírali oči před problémy, které je třeba řešit. Výsledky výzkumu tedy bereme jako důležité podklady pro naši práci,“ uzavřela Dáša van der Horst, ředitelka české pobočky Amnesty International.