Pátek, 11. listopadu 2005Tiskové zprávy
10. října roku 2001, porodila paní Ferenčíková ve Vítkovické nemocnici v Ostravě svoje druhé dítě, syna Jana. Syn se narodil ve 4:56 ráno, a to za pomoci císařského řezu, stejně jako v případě prvního porodu paní Ferenčíkové.
Společně s druhým porodem byla rovněž paní Ferenčíkové provedena sterilizace. Její dokumentace sice obsahuje formální tvrzení, že “pacientka žádá sterilizaci”, to ovšem není dostatečné vzhledem k zásadní skutečnosti, že sterilizace představuje velmi závažný a v drtivé většině případů také nevratný lékařský zákrok. Jak mezinárodní závazky České republiky, tak zákon požaduje, aby k takovému zákroku byl dán úplný a informovaný souhlas. Tento standard nebyl ze strany lékařů Vítkovické nemocnice splněn. Ačkoli bylo v případu paní Ferenčíkové dlouho dopředu známo, že porodí za pomoci císařského řezu, lékaři si vyžádali souhlas paní Ferenčíkové jen několik minut před provedením zákroku, v době, kdy již počínala rodit. Na základě tohoto zákroku bude paní Ferenčíková traumatizovaná a poškozená po celý život.
Ponižující zacházení, jehož obětí se paní Ferenčíková stala, představuje jen jeden z bezpočtu případů romských žen v České republice i dalších zemích střední Evropy. Nejméně ve třech předcházejících desetiletích tento pohrdavý přístup zdravotnických pracovníků k romským ženám zabraňoval činit informované rozhodnutí v záležitostech týkajících se jejich vlastního těla. Lékaři a sociální pracovníci rutinně a pravidelně nerespektovali svobodnou vůli pacientů a narušovali jejich fyzickou integritu, a to i v případech, které vedly k nezvratným následkům. Tyto praktiky vůči romským ženám jsou důsledkem převládající paternalistické kultury ve zdravotnických zařízeních, která vede k porušování základních práv osob podstupujících zákroky ze strany lékařů.
Vzhledem k její neochotě zůstat navěky bezmocným objektem takového ponížení, se paní Ferenčíková nejdříve před více než rokem přidala ke stížnostem prvních deseti žen veřejnému ochránci práv, zpracovaných Evropským centrem pro práva Romů, Ligou lidských práv a Vzájemným soužitím. V březnu tohoto roku pak podala společně s její právní zástupkyní Mgr. Michaelou Tomisovou žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě s tím, že byla porušena její základní práva na fyzickou integritu a lidskou důstojnost. Ve stejném měsíci tohoto roku byla paní Ferenčíková zvolena mluvčí neformální skupiny 25 obětí nucené sterilizace ze strany lékařů v nemocnicích v ostravském regionu.
Ostravský soud dnešním rozhodnutím poprvé v oblasti střední a východní Evropy uznal nárok oběti nucené sterilizace na spravedlnost. S písemnou verzí rozsudku budou strany seznámeny v následujících týdnech.
Bližší informace: Mgr. Michaela Tomisova (právní zástupkyně paní Ferenčíkové): 737 951 323 Helena Ferenčíkova (přes Kumara Vishwanathana, ředitele Vzájemného soužití): 777 760 191 Mgr. Robert Cholenský (právník Ligy lidských práv): 776 234 446 Claude Cahn (ředitel programů Evropského centra pro práva Romů – ERRC): ++ 36 20 98 36 445
Středa, 11. května 2005Tiskové zprávy
Více než 17 000 dospělých i dětí s mentálním postižením žije v českých ústavech sociální péče. Tyto ústavy nejsou zdravotnickými zařízeními, a žádné z nich nezaměstnává lékaře na plný úvazek. Jde o instituce, kde lidé často stráví celý svůj život, vyloučeni ze zbytku společnosti. Tito občané nyní budou vystaveni legálnímu používání prostředků omezujících jejich osobní svobodu, jako např. klecových lůžek a kožených řemenů, bez odpovídajících záruk proti jejich zneužití.
Nový čl. 89a zákona č. 100/1998 Sb. chce upravit používání prostředků omezujících pohyb osob ve všech sociálních institucích. Zákon však používání omezujících prostředků reguluje nedostatečně, čímž porušuje mezinárodní lidskoprávní normy. Zákon:
- umožňuje použití jakéhokoli omezujícího prostředku
- dovoluje, aby o použití omezujících prostředků místo lékařů rozhodovali neškolení zaměstnanci ústavů sociální péče
- neukládá zaměstnancům povinnost použít méně restriktivní opatření před použitím ostatních omezení
- neobsahuje mechanismus, na základě kterého by si oběti mohly stěžovat na porušení svých lidských práv
- nezřizuje systém nezávislé kontroly používání omezujících prostředků, který by mohl porušením předcházet
V posledních letech je Česká republika ostře kritizována za zneužívání prostředků omezujících pohyb osob. Zatímco ostatní středoevropské země, jako např. Slovinsko, Maďarsko a Slovensko, reagovaly na doporučení mezinárodního společenství a zakázaly používání klecových lůžek v zařízeních sociální péče, Česká republika odmítla tyto středověké nástroje z ústavů odstranit. V nedávno zveřejněné odpovědi na zprávu evropského Výboru pro zabránění mučení (CPT) z jeho návštěvy ČR v roce 2002 české orgány ignorují požadavek CPT, aby byla klecová lůžka ze sociálních institucí odstraněna.
Právní úprava přijatá dnes Senátem je krokem zpět a nesplňuje ani základní požadavky mezinárodního práva na používání omezujících prostředků. Zákon vyvolává vážné pochybnosti o tom, zda Česká republika plní očekávání Evropské unie. 29. dubna 2005 prohlásil Markos Kyprianou, komisař EU pro zdraví a ochranu spotřebitele, že „návrh a jeho důsledky budou pozorně zhodnoceny ve světle komunitárního práva a mezinárodního právního rámce.“ Komisař dále uvedl, že Komise poskytne politickou podporu zemím, které se rozhodly klecová lůžka zakázat.
Návrh se, brzy po tom co bude podepsán prezidentem Václavem Klausem, stane součástí českého právního řádu. Jeho vyhlášení bude znamenat uzákonění pokračujícího nelidského a ponižujícího zacházení v České republice.
Poznámky pro editory
Společně s dalšími českými nestátními neziskovými organizacemi MDAC a Liga vyjádřili ve všech stádiích legislativního procesu své znepokojení týkající se návrhu. Sedm nevládních neziskových organizací podepsalo výzvu členům Poslanecké sněmovny, kteří text návrhu přesto 30. dubna 2005 přijali. Novela byla rovněž zástupci veřejnosti kritizována během zasedání senátního Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a všem senátorům byl 28. dubna zaslán dopis, který je vyzýval, aby § 89a z novely vypustili.
Během včerejší rozpravy v Senátu Zdeněk Škromach, Ministr práce a sociálních věcí, doporučil senátorům, aby návrh schválili, protože „je v souladu s potřebami našich zařízení“. MDAC a Liga zůstávají znepokojeni tím, že česká vláda podporuje reformu práva, která upřednostňuje zájem státních institucí před ochranou jednotlivců, kteří v těchto institucích pobývají
Klecová lůžka jsou lůžka, která jsou shora opatřena zamřížovanou konstrukcí, aby je lidé, kteří jsou v nich zavřeni, nemohli opustit. Někdy se rozlišuje mezi klecovými lůžky, která jsou opatřena železnými mřížemi, a síťovými lůžky sestávajícími z železné konstrukce a sítě. Mezinárodní instituce jako Výbor pro zabránění mučení i MDAC pro oba typy používají označení klecová lůžka.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC ) je mezinárodní nevládní organizace sídlící v Budapešti. Chrání práva duševně nemocných osob lidí s duševním postižením ve střední i východní Evropě a ve střední Asii.
Bližší informace:
Diana Hoover , ředitelka MDAC : (+36) 30-680-8593
Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv: 608 021 038
David Zahumenský , zástupce MDAC v České republice: 777 306 906
Mental Disability Advocacy Center
Erzsebet krt. 52, III.em 18 H-1273 Budapest Hungary Web: www.mdac.info Email: info@mdac.info Tel: +361 413 2730 Fax: +361 413 2739
Liga lidských práv
Bratislavská 31 602 00 Brno Česká republika Web: www.llp.cz Email: brno@llp.cz Tel: 545 210 446 Fax: 545 240 012
Pátek, 8. dubna 2005Tiskové zprávy
Již na počátku roku 2005 utvořilo 25 žen ze severní Moravy neformální uskupení nazvané “Spolek žen poškozených sterilizací” za účelem požadování spravedlnosti od státních orgánů. Při příležitosti založení této skupiny její mluvčí Helena Ferenčíková uvedla: “Trváme na tom, že si od státních orgánů zasloužíme veřejné přiznání ohledně utrpení, které je spojeno s nucenou sterilizací. Máme právo na odškodnění, protože naše základní práva byla systematicky porušována českými lékaři a dalšími osobami ve službách státu. Rozhodli jsme se, že už nebudeme a nemůžeme déle mlčet.”
Nově uveřejněné fotografie některých ze členek Spolku žen poškozených sterilizací naleznete na webové stránce Evropského centra pro práva Romů* . Zde se několik romských žen nechalo vyfotografovat jako součást svědectví pro mezinárodní organizace a instituce, které přístup k řešení problému v České republice se zájmem sledují.
V současné době sedmdesát šest obětí nucené sterilizace, jimiž jsou v drtivé a naprosto ohromující většině Romky, podalo svoje stížnosti veřejnému ochránci práv. Ministerstvo zdravotnictví utvořilo komisi pro prozkoumání zdravotnické dokumentace stěžovatelek, aby mohlo odpovědět na otázky položené veřejným ochráncem práv. Ačkoli se až dosud tato komise sešla třikrát, nezveřejnila svoje závěry, ani jména členů, kteří se jednotlivých zasedání účastní, veřejnosti. Zatím žádný z případů nebyl uzavřen.
Již v září a listopadu 2004 odeslaly organizace podporující nápravu pro oběti sterilizace ministerstvu zdravotnictví zdvořilé dopisy, které požadovaly, aby byly v rámci komise ministerstva zahrnuti nezávislí experti na problematiku informovaného souhlasu. Ministerstvo samozřejmě neodpovědělo ani na jeden z těchto dopisů.
4. března 2005 byla podána první žaloba na ochranu osobnosti ze strany právničky IQ Roma servis Michaely Tomisové, která zastupuje v tomto případě Helenu Ferenčíkovou. Ta byla v roce 2001 ve svých 19 letech nuceně sterilizována v nemocnici Ostrava – Vítkovice. Michaela Tomisová k tomu dodává, že podání žaloby za paní Ferenčíkovou je pouze prvním z právních kroků.
Česká vláda by měla oficiálně přiznat, že problém nucených sterilizací existoval v České republice v době komunismu i po jeho pádu, a že zde žije mnoho obětí oprávněně očekávajících odškodnění. Měla by ustavit takové procedury, které zaručí s ohledem na zajištění náležitého soukromí, aby všechny oběti mohly uplatnit jejich nároky a nebyla ponižována jejich důstojnost. České státní orgány by rovněž měly provést úplné veřejné vysvětlení celé dimenze tohoto problému, včetně odůvodnění skutečnosti, proč tak ohromující počet případů představují romské ženy.
Bližší informace:
Michaela Tomisová (IQ Roma servis): 737 951 323 Helenu Ferenčíkovou, mluvčí Spolku žen poškozených sterilizací lze kontaktovat s pomocí Kumara Vishwanathana, ředitele Vzájemného soužití: 777 760 191 Jiří Kopal (Liga lidských práv): 608 719 535 Claude Cahn (Evropské centrum pro práva Romů): ++36 209 836 445
*Všechny fotografie vystavené na webové stránce – – jsou společným vlastnictvím fotografky Andrey Anca-Strauss a Evropského centra pro práva Romů. Pokud chcete uvedené fotografie legálně publikovat, prosím kontaktujte Andreu Anca-Strauss na: , nebo telefonu ++36 304 939 542.
Čtvrtek, 10. března 2005Tiskové zprávy
V České republice je podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí 17 415 dospělých a dětí s problémy s duševním zdravím a poruchami intelektu, nebo se závislostí na drogách, kteří žijí v ústavech sociální péče. Ačkoli záměrem nového § 89a návrhu je regulace používání omezujících opatření, přijetí této změny povede k legalizaci omezování všech výše uvedených osob včetně dětí. Toto ustanovení totiž umožňuje přímo zaměstnancům ústavů sociální péče, aby rozhodovali o použití omezujících prostředků. Za současného stavu o tom mohou rozhodovat toliko ošetřující lékaři. Stejně tak návrh není v souladu se zásadou používání co nejmírnějšího omezení a zásadou prevence, nezajišťuje žádnou kontrolu při konkrétním omezení jednotlivců, ani nevymezuje podmínky toho, po jakou dobu lze taková omezujících opatření použít. Česká republika v tomto ohledu notně pokulhává za ostatními středoevropskými postkomunistickými zeměmi. Maďarsko zakázalo používání klecových lůžek ve všech zdravotnických i sociálních zařízeních již v červnu 2003, stejně tak se tyto prostředky úplně přestaly používat ve Slovinsku. Na Slovensku zrušili používání klecových lůžek v ústavech sociální péče. Mezinárodní standardy ochrany lidských práv stanoví, že omezující opatření mohou být použita pouze k překonání mimořádných situací, kdy osoby bezprostředně ohrožují sebe nebo někoho jiného. Výbor pro lidská práva při OSN i Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) při Radě Evropy opakovaně doporučují zrušení restriktivních opatření, jejichž „povaha, smysl a intenzita“ zasahují do důstojnosti a fyzické i duševní integrity jednotlivců. MDAC a Liga apelují na členy Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, aby §89a navrhli vypustit (sněmovní tisk 786). Přijetí návrhu zákona by znamenalo legalizaci nelidského a ponižujícího zacházení s lidmi s duševním postižením v České republice. Poznámky: Klecová lůžka jsou lůžka, která jsou shora opatřena zamřížovanou konstrukcí, aby je lidé, kteří jsou v nich zavřeni, nemohli opustit. Někdy se rozlišuje mezi klecovými lůžky, která jsou opatřena železnými mřížemi, a síťovými lůžky sestávajícími z železné konstrukce a sítě. Mezinárodní instituce jako Výbor pro zabránění mučení i MDAC pro oba typy používají označení klecová lůžka.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) je mezinárodní nevládní organizace sídlící v Budapešti. Chrání práva osob s duševním postižením ve střední i východní Evropě a ve střední Asii.
(MDAC vydalo zprávu o používání klecových lůžek v zemích střední Evropy již v červnu 2003 – http://www.mdac.info/documents/Czech.doc, v České republice se vedla diskuse o jejich používání v zařízeních spadajících pod resort ministerstva zdravotnictví až po kritickém dopisu autorky Harryho Pottera, J. K. Rowlingové.)
Bližší informace:
Diana Hoover, ředitelka MDAC: (+36) 30-680-8593
Jiří Kopal, právník Ligy lidských práv: 608 719 535
David Zahumenský, zástupce MDAC v České republice: 777 306 906
Mental Disability Advocacy Center
Erzsebet krt. 52, III.em 18
H-1273 Budapest
Hungary
Tel: +361 413 2730
Fax: +361 413 2739
Liga lidských práv
Bratislavská 31
602 00 Brno
Česká republika
Tel: 545 210 446
Fax: 545 240 012
Úterý, 8. února 2005Tiskové zprávy
Liga lidských práv zastupuje romského chlapce, který byl podle výpovědi několika osob zbit čtyřmi strážníky městské policie a třemi příslušníky Policie ČR. Liga dnes zaslala inspekci ministra vnitra a okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem trestní oznámení doplněné o lékařskou zprávu a fotografii zranění brutálně zbitého chlapce a bude požadovat, aby případ byl řádně a nezaujatě prošetřen, jak je vyžadováno závaznými mezinárodními úmluvami.
Dne 1. 2. 2005 se R.B. v den svých osmnáctých narozenin dostal do konfliktu se svojí matkou v baru s názvem Sportbar v městě Krupka nedaleko Teplic. Při odchodu z baru údajně rozbil skleněnou výplň vchodových dveří. Podle výpovědi číšnice, která přivolala městskou policii, k žádnému jinému kontaktu mezi ním a jinou osobou nedošlo.
Hlídka městské policie následně R.B. poté zastavila v ulici Dukelských hrdinů, naložila do auta a odvezla zpět ke Sportbaru. V tu chvíli již na místě byla také hlídka Policie ČR, kterou přivolala městská policie. Celkem byli na místě 4 strážníci a 3 policisté.
Když R.B. vystoupil z auta, tak ho strážníci opřeli o auto a začali ho prohledávat. Při tom ho jeden ze strážníků náhle uhodil pěstí, následně ho městští strážníci společně odvlekli a opřeli o nízký plot před Sportbarem. Poté za aktivní spoluúčasti tří policistů počali do snadné oběti jejich zjevně řádně nevybité agrese kopat a bít ho pěstí jak do hlavy, tak do rozličných částí těla. Celý útok trval cca 5 min. Poté ho nechali ležet na místě a odjeli… Výsledkem tohoto útoku jsou rozsáhlá zranění, které R.B. utrpěl. Celému útoku bylo přítomno několik svědků.
Jednání policistů dává důvodné podezření, že bylo spácháno hned několik trestných činů: zneužití pravomoci veřejného činitele, mučení a jiné nelidské a kruté zacházení a ublížení na zdraví s rasovou pohnutkou. Liga lidských práv požaduje okamžité postavení všech sedmi zasahujících policistů až do řádného vyšetření případu mimo službu.
Liga lidských práv je již po delší dobu znepokojena alarmujícími zprávami z Krupky. Podle řady výpovědí nejen romských osob, zde dochází k pravidelnému šikanování Romů zejména ze strany příslušníků městské policie. Pravidlem bývají slovní urážky, vyhánění romských dětí z ulic či dokonce odmítnutí poskytnutí ochrany romským občanům pokud tito jsou napadeni ze strany třetích osob. Liga se zabývá případem, kdy městský strážník fyzicky napadl 26. prosince 2004 romskou ženu. Jeho čin „vyšetřovali kolegové policisté“ z Městského ředitelství Policie ČR v Krupce a případ bez dalšího odložili. Samozřejmě poté, co uvěřili verzi vysokého mladého strážníka, že musel užít chvatů proti malé padesátileté ženě, které jí způsobily pouhou oděrku na zádech v souladu se zákonem. Policisté nevzali v potaz svědectví dcery napadené ženy a vůbec nevyslechli další svědky celého útoku! Liga proti odložení věci podala minulý týden stížnost na Okresní státní zastupitelství v Teplicích.
Případy z Krupky opět zřetelně ilustrují notoricky známou skutečnost, že policisté a strážníci jsou si příliš jisti svou beztrestností. V zemi, kde neexistuje nezávislá kontrola policie se není čemu divit.
Více informací právníci Ligy lidských práv a zástupci poškozených:
Mgr. Jan Kratochvíl
,
Liga lidských práv – kancelář Praha,
Na Rybníčku 16, Praha 2
Mgr. Jiří Kopal,
Liga lidských práv – kancelář Brno,
Bratislavská 31, Brno
