Středa, 23. července 2008Tiskové zprávy
Praha – 23. července 2008 – Občané mají problémy se znaleckými posudky. Na názoru znalce přitom často závisí výsledek soudního řízení. Lékaři se znaleckým razítkem rozhodují o tom, zda člověka zavřou na psychiatrii, jestli jej zbaví způsobilosti k právním úkonům, hodnotí i to, zda jiný lékař operaci provedl správně nebo pochybil. Stejně tak znalecký posudek ovlivní, jaké odškodné za pokaženou operaci u soudu dostanete.
Vliv znalců je veliký a soudy i policie na ně rádi přenášejí odpovědnost za otázky, které by měli řešit sami. Činnost znalců je přitom regulována nedostatečně, zákon z šedesátých let byl dosud novelizován jen jednou (přičemž se jednalo pouze o technickou novelu týkající se DPH). Nikdo nedohlíží na to, jestli mají znalci dostatečnou kvalifikaci a dále se vzdělávají. Znalci nejsou disciplinárně odpovědní a občan si tak nemá na nekvalitně provedený posudek kde stěžovat. Množí se také stížnosti na porušení objektivity a nestrannosti znalců.
Liga lidských práv na základě odborné literatury i zahraničních zdrojů vytvořila kritéria pro hodnocení znaleckých posudků a vyzvala občany i advokátní kanceláře, aby jí zaslali znalecké posudky, které jsou něčím výjimečné a ovlivnily lidské životy. Komise složená z odborníků z oblasti práva (advokátka JUDr. Marie Cilínková, advokát JUDr. Ondřej Dostál), medicíny (MUDr. David Marx) a etiky (Doc. PhDr. Jana Kutnohorská) pak hodnotila více než 20 posudků. Závěry jsou jednoznačné: znalci neuvádějí v posudcích, mají-li dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti, zda je jejich odborný názor na věc jediný možný, a často vůbec nevíme, z čeho vlastně vycházeli. Setkali jsme se posudkem plným gramatických chyb, jindy zase bylo příjmení znalce shodné s příjmením lékaře, jehož práci hodnotil – znalec se přitom nevyjádřil k tomu, jestli nemůže být podjatý nebo je to jen náhoda.
„Současná praxe je nevyhovující. I vládní nařízení z roku 1939 upravovalo znaleckou činnost lépe než současný zákon. Problémem je zejména absence disciplinární odpovědnosti znalce. Soud či ministerstvo spravedlnosti může znalce napomenout, či jej dokonce vyškrtnout ze seznamu, není však nikdo, kdo by objektivně činnost znalce hodnotil. Stát proto své pravomoci vůči znalcům v podstatě nevyužívá.“ Říká David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, který poznatky z hodnocení znaleckých posudků shrnul do systémového doporučení. Jako pomůcku pro kultivaci činnosti znalců Liga vedle dalšího nabízí začlenění kritérií pro vypracování posudku do zákona.
Liga lidských práv zašle vypracovanou analýzu a doporučení Ministerstvu spravedlnosti i dalším subjektům. Navrhuje, aby činnost znalců byla kontrolována a nedostatky sankcionovány, aby soudy neustanovovaly znalce dříve, než shromáždí další důkazy, aby byl přijat etický kodex znalce a kritéria, která pomohou soudům i jednotlivcům znalecké posudky hodnotit. Znalci by měli být objektivní, nestranní a neměli by se dělit na ty, kteří straní lékařům či pojišťovně a na ty, kteří stojí na straně pacienta.
Bližší informace poskytne:
Mgr. David Zahumenský, právník, Liga lidských práv, 608 719 535, dzahumensky@llp.cz.
Poznámka pro editory:
Analýzu Problémy v činnosti soudních znalců z oboru zdravotnictví naleznete zde.
Čtvrtek, 29. května 2008Tiskové zprávy
Brno, Budapešť – 29. května 2008 – Krajský soud v Brně potvrdil právo pacienta na vydání zdravotnické dokumentace, aniž by pacient musel předem hradit náklady na pořízení kopie.
Soud tak rozhodl v případě pana M., klienta Ligy a MDAC, který v dubnu 2005 požádal Fakultní nemocnici v Brně o poskytnutí kopie jeho zdravotnické dokumentace. Ta vydání kopie odmítla s tím, že dokumentace obsahuje údaje o třetích osobách a neposkytla panu M. ani upravenou kopii, která by takové informace neobsahovala. Proto se pan M. obrátil na soud. Přestože soud prvního stupně žalobu zamítl, odvolací soud dal žalobci za pravdu a nemocnici přitom upozornil na to, že právo pacienta na vydání kopie zdravotnické dokumentace nemůže být podmíněno předchozím uhrazením nákladů na její pořízení. Ze zákona totiž vyplývá, že úhradu těchto nákladů může zdravotnické zařízení požadovat až následně, tedy poté, co kopii dokumentace pacientovi předá. A právě výše nákladů na pořízení kopie zdravotnické dokumentace, jejichž úhradou nemocnice podmiňovala její vydání, byla v případě pana M. zarážející. Nemocnice požadovala uhradit náklady v celkové výši 1 396 Kč, z čehož pouze 106 Kč tvořily náklady na pořízení samotné kopie a zbytek částky tvořila úhrada za 1,45 hodin práce lékaře a za 2 hodiny práce dalšího zaměstnance nemocnice.
„Toto rozhodnutí opětovně potvrzuje, že pacient má vedle práva na nahlížení do vlastní zdravotnické dokumentace a pořizování si výpisů a opisů rovněž právo na vydání její kopie. Je přitom na pacientovi, jakou konkrétní formu získání informací ze zdravotnické dokumentace zvolí a zdravotnické zařízení je povinno tuto volbu respektovat“, uvádí Jana Marečková, právnička MDAC a Ligy.
Právník MDAC a Ligy Maroš Matiaško dodává: „Bohužel praxe ukazuje, že domoci se práva na vydání kopie vlastní zdravotnické dokumentace postupem podle zákona je pro pacienty stále obtížné a zdlouhavé. Naopak, nemocnice dostatečně nechrání zdravotnické dokumentace pacientů před neoprávněným nahlížením cizími osobami, jak prokázal nedávný test MF Dnes. Neoprávněné osoby tak paradoxně mohou získat přístup ke zdravotnické dokumentaci mnohem snadněji než samotný pacient.“
Bližší informace poskytne:
Jana Marečková, právnička MDAC, mobil: +420 773 621 228.
Pondělí, 26. května 2008Zprávy z médií
PRAHA Zatímco v Česku je očkovací kalendář ze zákona povinný, ve většině západních zemí odborníci jen doporučují, kdy a proti čemu dát dítě očkovat.
Rodiče mají svobodu volby, a navíc se od lékařů dozví o výhodách a rizicích té či oné vakcinace. Rodiče v Česku jsou na tom hůře. Když odmítnou některé z povinných očkování, čeká je pokuta až deset tisíc korun a v krajním případě obvinění z nedostatečné péče o dítě.
Názory odborníků na to, zda očkovat povinně, nebo dobrovolně, se liší. Hlavní hygienik Michael Vít je zastáncem povinného očkování: “Obávám se, že by proočkovanost poklesla pod 80 procent a s tím i kolektivní imunita.” Naopak Karel Křepela z pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK se kloní spíš k očkování dobrovolnému: “V některých zemích očkování není povinné, a přesto si velká část rodičů nechá dítě proti závažným nemocem očkovat.”
Změnit českou praxi se před šesti lety pokusil otec čtyř dětí, profesí lékař, Lukáš Dostal. K Ústavnímu soudu chtěl dostat otázku, zda jeho dcera musí být očkovaná proti virové žloutence typu B. Argumentoval tím, že nepatří do rizikové skupiny a riziko nákazy žloutenkou je v jejím případě o něco nižší než riziko komplikací, které mohou po očkování nastat. Dostalovu cestu k soudu ale zablokovala pardubická hygiena. Nechtělo se jí jít do sporu, proto mu neuložila pokutu. Právník hygieny to nejdřív zdůvodnil tím, že běžně se sice očkuje mezi 9. a 12. týdnem, ve výjimečných případech je ale možné počkat do konce třetího roku dítěte. Ani pak se však Dostal pokuty nedočkal, tentokrát to právník hygieny zdůvodnil tím, že ve vyhlášce stojí: u dětí, které nebyly očkovány podle odstavce 1, se očkování provede mezi 12. a 13. rokem.
Ambici dostat povinné očkování k Ústavnímu soudu má dnes Liga lidských práv. Zastupuje několik rodin, které odmítly nechat svému dítěti aplikovat tu či onu vakcínu. “Soud by mohl říci, že u nás má být očkování tak jako v řadě zemí jen doporučené, a ne povinné,” vysvětluje právník Ligy David Záhumenský. “Ale tak daleko to nejspíš nepůjde. Stačilo by, kdyby soud řekl, že povinných očkování je ve vyhlášce příliš mnoho.”
Liga lidských práv: “Stačilo by, kdyby soud řekl, že povinných očkování je ve vyhlášce příliš mnoho.”
Článek vyšel dne 26.5.2008 v Lidových novinách.
Úterý, 20. května 2008Aktuality
Hnutí za aktivní mateřství a Unie porodních asistentek připravila na čtvrtek 16. května program u příležitosti Světového týdne respektu k porodu. Součástí programu byla mimo jiné přednáška právníka Ligy Davida Zahumenského o možnostech efektivní ochrany práv rodiček a rodičů. Přednáška se konala v kině Perštýn v Praze a doplňovala filmový festival „Jak se rodí Evropan“, který byl určen těhotným, rodičům, studentkám a studentům porodnictví i nejširší veřejnosti. V rámci diskuse, která byla s přednáškou spojena, se z řad přítomného obecenstva ozývaly hlasy po větší informovanosti jak rodičů, tak i lékařů a sester.
Oblast porodnictví a psychiatrie považuje Liga za nejkonzervativnější a k právům jednotlivce nejméně vstřícná odvětví z celého českého zdravotnictví. Zkušenosti klientů Ligy ukazují, že v porodnictví, bohužel, stále přetrvává přístup k rodičce, jako k „nesvéprávné“. Častým problémem bývá rovněž nadměrné zasahování do rodinného života odebíráním dítěte. Liga se v této oblasti snaží o větší informovanost jak v řadách pacientů, tak i mezi lékaři a zdravotníky. Ti mají možnost zúčastnit se vzdělávacích seminářů, které Liga nabízí. Pro pacienty pak Liga na svých stránkách zřídila internetovou poradnu, kam mohou zasílat své dotazy.
Pátek, 16. května 2008Zprávy z médií
PRAHA 16. 5. 2008 (iHNed.cz)
Liga lidských práv ve čtvrtek večer zveřejnila analýzu o rolích státního zástupce a obžalovaného v soudní řízení, na jejímž základě navrhuje úpravu trestního řádu tak, aby lidé mohli k soudu podstoupit případ i bez státních zástupců.
Liga tak učinila proto, že chce zefektivnit soudní systém v případech, kdy by se měl před soud dostat politik, policista či jiný člověk napojený na státní aparaturu. Podle prohlášení Ligy se mnoho případů k soudů kvůli odmítavému postoji státního zástupce, který případ řeší, v soudu vůbec nedostane.
Jako příklad Liga uvádí kauzy Czechtek či lékařské sterilizace romských žen. „Ilustrovat to lze na případech bezdůvodného policejního násilí, protiprávních sterilizací, zneužívání práv duševně nemocných či dalších pochybení ze strany profesních skupin, kterým orgány činné v trestním řízení poskytují oproti ostatním občanům bezdůvodně vyšší ochranu,“ uvádí právník a předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Liga tak navrhuje, aby měl občan možnost subsidiární žaloby. Občan by tak měl možnost dál trvat na žalobě a soudním řízení, byť by se státní žalobce rozhodl se případem nezabývat a obžalované nestíhat. Dalším návrhem je například zavedení vyšetřujícího soudce, zřízení úřadu veřejné obhajoby nebo inspekce ministerstva spravedlnosti, která by měl kontrolovat státní zástupce.
Článek vyšel dne 16.5.2008 na www.iHNed.cz, naleznete jej zde.
