Středa, 23. července 2008Zprávy z médií
Otec vypracovává znalecký posudek na práci svého syna, který je obviněn z trestného činu. Zní to jako nesmysl? Přesto k tomu došlo. S takovým případem se setkala Liga lidských práv. Podle ní by se pravidla pro práci soudních znalců měla zpřísnit. Ministerstvo spravedlnosti už na změnách pracuje, zatím ale tají podrobnosti.
„Proti špatné práci lékařů-soudních znalců není obrany. Člověk, kterého poškodili, nemá dovolání,“ říká na základě čtyřicetileté praxe advokátka Marie Cilínková, která se specializuje na spory pacientů o náhradu škody na zdraví.
Znalce totiž nikdo nekontroluje a neodvolává, podle advokátky od roku 1989 o kulaté razítko znalce nikdo nepřišel. „Dozvěděli jsme se o případu, kdy jeden znalec vypracoval v jednom případě zcela různé znalecké posudky pro obě strany sporu. Upozornili jsme na to, nic se ale nestalo, ten člověk je znalcem dál,“ líčí Cilínková.
Zaujatost se nepřiznává
Právníci Ligy lidských práv ve spolupráci s nezávislými odborníky prostudovali několik desítek znaleckých posudků, které jim poslali účastníci soudních sporů. Odhalili v nich mnoho nedostatků. „Znalci často dělají posudky mimo obory, pro které mají kvalifikaci,“ upozorňuje na jeden z problémů právník ligy David Zahumenský.
Může se tak stát, že posudek po zranění pacienta vypracovává místo traumatologa třeba lékař-internista. Tento jev potvrzuje i prezident České lékařské komory Milan Kubek, podle něj ale bývají na vině i soudci. „Mnohdy zadávají posudky bez ohledu na obor, znalec jako znalec,“ říká Kubek. Co liga a právníci navrhují
– měla by vzniknout profesní komora soudních znalců, která by dbala na jejich kvalifikaci, kontrolovala jejich práci a udělovala jim tresty v případě, že nebudou pracovat řádně
– kritéria kvality práce znalců má stanovit zákon či vyhláška (nezaujatost, uvádění zdrojů, z nich znalec vycházel, nepřekračování kvalifikace a podobně)
– znalci by měli být lépe odměňováni: 350 Kč za hodinu není částka, která by ke znalecké práci nalákala špičky jednotlivých oborů
– znalcem by se odborník stával jen na určitou dobu, například na pět let; s tím, že by poté musel projít přezkoušením, aby se mu kvalifikace prodloužila
Dalším problémem je podjatost znalců. „V malé zemi jako je Česko je těžké vyloučit, že znalec nemá vztah třeba k velké nemocnici, kterou má posuzovat. Pak by ale měl vždy do posudku uvést, že by mohl být podjatý a jak,“ navrhuje Zahumenský. Kromě tohoto opatření navrhuje liga i několik dalších, například vznik znalecké profesní komory (viz box).
Špatný posudek? Žalujte ho!
S tím ale nesouhlasí profesor Tomáš Zima, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který je také znalcem. „Nejsem si jist, že by komora znalců nebyla jen další orgán pro orgán,“ říká skepticky Zima. Podle něj je velmi obtížné hodnotit kvalitu posudků, přičemž konečné slovo při posuzování by stejně mohl vyřknout až soud. „Náhradu škody za poškození způsobené špatným posudkem mohou lidé žádat už dnes,“ dodává Zima.
Podle Cilínkové ale žaloby proti znalcům neuspějí. „Pochybení se nedá prokázat, vyviní se tím, že prostě napsali svůj odborný názor,“ hájí zpřísnění pravidel advokátka.
Liga lidských práv volá i po tom, aby špatně pracující znalce mohla potrestat lékařská komora. „To je možné i dnes, komora se zabývá všemi stížnostmi na práci lékařů,“ upozorňuje prezident Kubek.
Zlepšení na obzoru
Mnohé z toho, co Liga lidských práv kritizuje, by se mohlo už brzy vyřešit. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil totiž má do října navrhnout vládě novelu zákona o znalcích. „Měly by se zpřesnit předpoklady pro jmenování znalců i pro jejich vyškrtnutí ze seznamu znalců,“ říká mluvčí resortu Zuzana Steinerová. Znalci by se také museli průběžně vzdělávat a pojistit pro případ, že by při výkonu své funkce způsobili škodu.
„Naším cílem je, aby znalce dělali opravdu ti nejlepší z nejlepších,“ shrnuje nadneseně Pospíšilovy reformní cíle Steinerová. K tomu, zda se zvýší i odměny pro znalce, se ale ministerstvo odmítlo konkrétně vyjádřit.
Článek vyšel dne 23.7.2008 na www.tyden.cz, naleznete jej zde.
Čtvrtek, 29. května 2008Tiskové zprávy
Brno, Budapešť – 29. května 2008 – Krajský soud v Brně potvrdil právo pacienta na vydání zdravotnické dokumentace, aniž by pacient musel předem hradit náklady na pořízení kopie.
Soud tak rozhodl v případě pana M., klienta Ligy a MDAC, který v dubnu 2005 požádal Fakultní nemocnici v Brně o poskytnutí kopie jeho zdravotnické dokumentace. Ta vydání kopie odmítla s tím, že dokumentace obsahuje údaje o třetích osobách a neposkytla panu M. ani upravenou kopii, která by takové informace neobsahovala. Proto se pan M. obrátil na soud. Přestože soud prvního stupně žalobu zamítl, odvolací soud dal žalobci za pravdu a nemocnici přitom upozornil na to, že právo pacienta na vydání kopie zdravotnické dokumentace nemůže být podmíněno předchozím uhrazením nákladů na její pořízení. Ze zákona totiž vyplývá, že úhradu těchto nákladů může zdravotnické zařízení požadovat až následně, tedy poté, co kopii dokumentace pacientovi předá. A právě výše nákladů na pořízení kopie zdravotnické dokumentace, jejichž úhradou nemocnice podmiňovala její vydání, byla v případě pana M. zarážející. Nemocnice požadovala uhradit náklady v celkové výši 1 396 Kč, z čehož pouze 106 Kč tvořily náklady na pořízení samotné kopie a zbytek částky tvořila úhrada za 1,45 hodin práce lékaře a za 2 hodiny práce dalšího zaměstnance nemocnice.
„Toto rozhodnutí opětovně potvrzuje, že pacient má vedle práva na nahlížení do vlastní zdravotnické dokumentace a pořizování si výpisů a opisů rovněž právo na vydání její kopie. Je přitom na pacientovi, jakou konkrétní formu získání informací ze zdravotnické dokumentace zvolí a zdravotnické zařízení je povinno tuto volbu respektovat“, uvádí Jana Marečková, právnička MDAC a Ligy.
Právník MDAC a Ligy Maroš Matiaško dodává: „Bohužel praxe ukazuje, že domoci se práva na vydání kopie vlastní zdravotnické dokumentace postupem podle zákona je pro pacienty stále obtížné a zdlouhavé. Naopak, nemocnice dostatečně nechrání zdravotnické dokumentace pacientů před neoprávněným nahlížením cizími osobami, jak prokázal nedávný test MF Dnes. Neoprávněné osoby tak paradoxně mohou získat přístup ke zdravotnické dokumentaci mnohem snadněji než samotný pacient.“
Bližší informace poskytne:
Jana Marečková, právnička MDAC, mobil: +420 773 621 228.
Pondělí, 26. května 2008Zprávy z médií
PRAHA Zatímco v Česku je očkovací kalendář ze zákona povinný, ve většině západních zemí odborníci jen doporučují, kdy a proti čemu dát dítě očkovat.
Rodiče mají svobodu volby, a navíc se od lékařů dozví o výhodách a rizicích té či oné vakcinace. Rodiče v Česku jsou na tom hůře. Když odmítnou některé z povinných očkování, čeká je pokuta až deset tisíc korun a v krajním případě obvinění z nedostatečné péče o dítě.
Názory odborníků na to, zda očkovat povinně, nebo dobrovolně, se liší. Hlavní hygienik Michael Vít je zastáncem povinného očkování: “Obávám se, že by proočkovanost poklesla pod 80 procent a s tím i kolektivní imunita.” Naopak Karel Křepela z pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK se kloní spíš k očkování dobrovolnému: “V některých zemích očkování není povinné, a přesto si velká část rodičů nechá dítě proti závažným nemocem očkovat.”
Změnit českou praxi se před šesti lety pokusil otec čtyř dětí, profesí lékař, Lukáš Dostal. K Ústavnímu soudu chtěl dostat otázku, zda jeho dcera musí být očkovaná proti virové žloutence typu B. Argumentoval tím, že nepatří do rizikové skupiny a riziko nákazy žloutenkou je v jejím případě o něco nižší než riziko komplikací, které mohou po očkování nastat. Dostalovu cestu k soudu ale zablokovala pardubická hygiena. Nechtělo se jí jít do sporu, proto mu neuložila pokutu. Právník hygieny to nejdřív zdůvodnil tím, že běžně se sice očkuje mezi 9. a 12. týdnem, ve výjimečných případech je ale možné počkat do konce třetího roku dítěte. Ani pak se však Dostal pokuty nedočkal, tentokrát to právník hygieny zdůvodnil tím, že ve vyhlášce stojí: u dětí, které nebyly očkovány podle odstavce 1, se očkování provede mezi 12. a 13. rokem.
Ambici dostat povinné očkování k Ústavnímu soudu má dnes Liga lidských práv. Zastupuje několik rodin, které odmítly nechat svému dítěti aplikovat tu či onu vakcínu. “Soud by mohl říci, že u nás má být očkování tak jako v řadě zemí jen doporučené, a ne povinné,” vysvětluje právník Ligy David Záhumenský. “Ale tak daleko to nejspíš nepůjde. Stačilo by, kdyby soud řekl, že povinných očkování je ve vyhlášce příliš mnoho.”
Liga lidských práv: “Stačilo by, kdyby soud řekl, že povinných očkování je ve vyhlášce příliš mnoho.”
Článek vyšel dne 26.5.2008 v Lidových novinách.
Úterý, 20. května 2008Aktuality
Hnutí za aktivní mateřství a Unie porodních asistentek připravila na čtvrtek 16. května program u příležitosti Světového týdne respektu k porodu. Součástí programu byla mimo jiné přednáška právníka Ligy Davida Zahumenského o možnostech efektivní ochrany práv rodiček a rodičů. Přednáška se konala v kině Perštýn v Praze a doplňovala filmový festival „Jak se rodí Evropan“, který byl určen těhotným, rodičům, studentkám a studentům porodnictví i nejširší veřejnosti. V rámci diskuse, která byla s přednáškou spojena, se z řad přítomného obecenstva ozývaly hlasy po větší informovanosti jak rodičů, tak i lékařů a sester.
Oblast porodnictví a psychiatrie považuje Liga za nejkonzervativnější a k právům jednotlivce nejméně vstřícná odvětví z celého českého zdravotnictví. Zkušenosti klientů Ligy ukazují, že v porodnictví, bohužel, stále přetrvává přístup k rodičce, jako k „nesvéprávné“. Častým problémem bývá rovněž nadměrné zasahování do rodinného života odebíráním dítěte. Liga se v této oblasti snaží o větší informovanost jak v řadách pacientů, tak i mezi lékaři a zdravotníky. Ti mají možnost zúčastnit se vzdělávacích seminářů, které Liga nabízí. Pro pacienty pak Liga na svých stránkách zřídila internetovou poradnu, kam mohou zasílat své dotazy.
Pátek, 16. května 2008Zprávy z médií
PRAHA 16. 5. 2008 (iHNed.cz)
Liga lidských práv ve čtvrtek večer zveřejnila analýzu o rolích státního zástupce a obžalovaného v soudní řízení, na jejímž základě navrhuje úpravu trestního řádu tak, aby lidé mohli k soudu podstoupit případ i bez státních zástupců.
Liga tak učinila proto, že chce zefektivnit soudní systém v případech, kdy by se měl před soud dostat politik, policista či jiný člověk napojený na státní aparaturu. Podle prohlášení Ligy se mnoho případů k soudů kvůli odmítavému postoji státního zástupce, který případ řeší, v soudu vůbec nedostane.
Jako příklad Liga uvádí kauzy Czechtek či lékařské sterilizace romských žen. „Ilustrovat to lze na případech bezdůvodného policejního násilí, protiprávních sterilizací, zneužívání práv duševně nemocných či dalších pochybení ze strany profesních skupin, kterým orgány činné v trestním řízení poskytují oproti ostatním občanům bezdůvodně vyšší ochranu,“ uvádí právník a předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Liga tak navrhuje, aby měl občan možnost subsidiární žaloby. Občan by tak měl možnost dál trvat na žalobě a soudním řízení, byť by se státní žalobce rozhodl se případem nezabývat a obžalované nestíhat. Dalším návrhem je například zavedení vyšetřujícího soudce, zřízení úřadu veřejné obhajoby nebo inspekce ministerstva spravedlnosti, která by měl kontrolovat státní zástupce.
Článek vyšel dne 16.5.2008 na www.iHNed.cz, naleznete jej zde.
