Pátek, 28. ledna 2011Aktuality
Pedagožka Ligy lidských práv, Monika Tannenbergerová, vystoupila v pátek 28. ledna 2011 v pořadu Sama doma na ČT1. Vysílání se během celého týdne věnovalo tématu nadaných dětí a Monika Tannebergerová zde mluvila o možnostech a výhodách zařazení nadaných a talentovaných dětí do běžného vzdělávacího proudu. Pokud vám pořad unikl, můžete se podívat na webu České televize.
Sledujte celé vysílání Sama doma zde (tématu inkluze se pořad věnuje od 7. a 70. minuty).
Kromě Moniky Tannenbergerové, která pro široké publikum představila projekt Férová škola a Certifikát Férová škola, vystupovala i Dagmar Válková, učitelka ZŠ Šaratice. Nechyběl ani její nadaný žák Dominik. Dívaci se mohli dozvědět o tom, jaká je příprava na výuku ve škole s inkluzivním vzděláváním a zároveň jim Dominikova matka vylíčila, jak vypadá život s nadaným dítětem
Neděle, 12. prosince 2010Zprávy z médií
Diskusi laické i odborné veřejnosti vzbudily výsledky mezinárodního srovnání znalostí žáků (PISA), do něhož se zapojili patnáctiletí žáci z 65 zemí světa. Testy, které se zaměřují na znalosti matematiky, přírodních věd a čtenářskou gramotnost naši žáci absolvovali v minulých letech s úspěchem. Nyní jsou výsledky průměrné, ale ve srovnání s předešlým testováním došlo ke zhoršení. Širší souvislosti v tomto příspěvku nabídne pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Dlouhodobý (od roku 2000) a výrazný propad nalezneme ve čtenářské dovednosti českých žáků, kteří neumí zhodnotit text kritickým myšlením. Tato dovednost je přitom klíčová pro posuzování informací, skrze které utváříme své postoje a hodnoty. Jak si má český školák bez schopnosti kritického myšlení udělat názor například na podbízivá řešení extremistických skupin, které se umí „tak působivě“ prezentovat? ,,Musíme měřit kvalitu, musíme ocenit učitele, odbourat byrokracii, změnit financování těch škol. To je několik věcí, na kterých už pracujeme,“ popisuje ministr Dobeš, jak zhoršující se úroveň vzdělání českých žáků řešit. Ano, řešením jsou změny v celém systému školství.
Osvědčený finský model
Například finské školy jsou co možná nejméně restriktivním prostředím a dokáží naplňovat individuální potřeby jednotlivých žáků. Finsko směřuje již od 70. let ke vzdělávání a výchově s přihlédnutím k věku žáka a jeho výukovým schopnostem. Cílem reforem tehdy bylo nastartovat spolupráci mezi vzdělávacími orgány, školou a dalšími institucemi za účelem rozvinutí inkluzivního vzdělávání. Obava, že vzdělávání dětí nadaných, postižených, pomalých, nemocných, různobarevných či normálních dohromady sníží výkon a povede ke zhoršení těch šikovnějších, se nepotvrdila. Naopak, Finsko se může pyšnit nejlepšími výsledky v testech PISA i za stávajícího inkluzivního vzdělávání.
Systémové řešení je nezbytné
Je nutné změnit fungování i pohled na české školy, českého učitele i českého žáka. Škola by měla být otevřeným centrem, kde na třídní schůzku pozve dítě své rodiče samo, protože si pro ně nachystalo pohoštění, a samo jim také poví o svých výsledcích. Krásný příklad sebereflexe a kritického myšlení dítěte i motivace rodiče jít na třídní schůzku. Musí se také změnit pojetí profese učitele. Již není přikazující autoritou, ale partnerem, který provází žáky výchovně-vzdělávacím procesem. Umí je motivovat, naplňovat jejich potřeby, řešit zajímavé otázky, plánovat, projektovat i poskytnout krizovou intervenci. Některé z těchto aktivit hodnotí učitelé jako nadstandardní nad rámec povolání, ale profese učitele je přece poslání, jehož cílem je pomoci jedinci poznat společnost, ve které si jednou bude umět najít sebeuplatnění i společenské kontakty. V neposlední řadě za prací učitele musí stát také škola. Efektivní změny a inovace, o které se učitel pokusí, by měly být podporované vedením i celým systémem.
Polovinu českých dětí škola nebaví
Jednou z výrazných změn byla v roce 2005 kurikulární reforma, která kladla důraz na to, aby se žáci naučili pracovat s informacemi a osvojili si další celoživotní dovednosti. MŠMT vydalo k této problematice i tzv. desatero reformy, které odpovídá na otázku, co přinese reforma vašemu dítěti a podává výčet odpovědí například, žáci se budou ve škole cítit příjemně a bezpečně, zažívat radost z učení. Nyní po pěti letech v doprovodném dotazníku PISA více než polovina všech patnáctiletých žáků uvedla, že se ve škole často nudí a třetina do školy nechce chodit vůbec. Tak žáky škola nebaví. Přitom existuje mnoho nástrojů, které mohou pomoci efektivním změnám ve škole. Například index inkluze, který pochází z Velké Británie. Umí analyzovat situaci ve škole i nastartovat proces plánování dalšího rozvoje, dovede zhodnotit stávající spolupráci těch, kteří jsou se školou nějak spojeni.
Školy se ale mohou změnit a podstatným způsobem ovlivnit vzdělávací zkušenost žáků i učitelů tím, že budou rozvíjet kulturu, kde je každý respektován, politiku směřující k zapojení, spolupráci i dobrým výsledkům všech dětí, Mohou tak ukázat, že lze následovat příklady dobré praxe inkluzivního vzdělávání, které jsou dosud v menšině.
Katarína Krahulová, pedagožka Ligy lidských práv
Článek byl publikován dne 12. 12. 2010 na blog.aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.
Další informace k tématu najdete také v EXTRA Ligových novinách.
Sobota, 4. prosince 2010Zprávy z médií
Děti s handicapem, které se učí ve stejné třídě jako výjimečně nadané děti? Jde to. V takzvaných Férových školách. Na jižní Moravě je jich dokonce nejvíc v republice. Rodiče i učitelé si je pochvalují, vyžadují ale důkladnější přípravu.
Na jižní Moravě je šest Férových škol, v nichž se učí děti s různými druhy handicapů společně s „normálními“ dětmi. Je to fér, i když to učitele stojí víc práce.
Ve čtvrté třídě šaratické školy se mluví o mamutech. Štorchův úryvek v čítance čtou děti nahlas. „Před pěti tisíci lety…“ slabikuje Klárka.
A paní učitelka ji zarazí. „Co bylo před pěti tisíci lety, Dominiku?“ Z první lavice zvedne hlavu blonďatý kluk, který sestavuje na papíře křížovku, a vysvětluje svým spolužákům podrobnosti o pravěku. Dominik je extrémně nadané dítě.
Děti se naučí žít v odlišnostech
Do třídy s ním chodí nejen spolužáci, o kterých se mluví jako o průměrných, ale i dvě děti, které mají diagnostikovanou mentální poruchu a pracují s asistenty.
Šaratická škola je Férová škola, má na to certifikát od Ligy lidských práv. Počítá totiž s takzvanou inkluzí, tedy vzdělává spolu s dětmi většinové společnosti i ty, které vybočují z normy.
Certifikát má v republice zatím deset škol. Chodí do nich děti s poruchami učení, žáci ze sociálně vyloučených skupin, mentálně i tělesně postižení i děti cizinců. Cílem je neoddělovat ty, kteří jsou jiní, učit děti odmalička, že svět je různobarevný, a naučit je žít v odlišnostech.
„Děti, které se odlišují, začleňujeme už několik let. Přináší nám to radost. I když starosti s tím jsou samozřejmě také. Předně jsem musela přesvědčit učitelský sbor, že i když s tím bude víc práce, má to smysl,“ vysvětluje ředitelka šaratické školy Eliška Novoměstská.
Speciální školy nejsou pro děti dobré
Pedagožka projektu Férová škola v Lize lidských práv Monika Tannenbergerová si je jistá, že odsouvání problémových dětí do speciálních škol je krátkozraké.
„Každé dítě, ať už má jakoukoli poruchu nebo zvláštnost, má nárok na to, aby se vzdělávalo v běžné škole. Děti, které nějak vybočují, v současné době často končí v systému škol speciálních. To považuji za nešťastné,“ vysvětluje.
Ještě důležitější je podle ní rozměr morální. Je nutné děti připravit na to, že v životě potkají různé lidi. Úkolem dnešní školy je podle pedagogů učit budoucí generaci spolu žít, učit se a pracovat a nejen umět vyjmenovaná slova.
Tento argument používá Tannenbergerová, i když dojde na otázku, která napadne rodiče každého nadanějšího dítěte: „Proč by měl někdo zaostalejší brzdit mé chytré dítě?“
Učitelé dokáží pracovat se všemi dětmi
„Škola však nemá dítě jen nabiflovat vědomosti, ale naučit ho komunikaci, což se lépe daří školám s inkluzivním přístupem,“ popisuje pedagožka.
To dosvědčuje i učitelka Dagmar Válková ze šaratické školy. Připravuje si tři plány na jednu hodinu, jedním způsobem pracuje s nadaným Dominikem, jiné věci zvládají handicapovaní žáci s asistenty a jiný přístup má ke zbytku třídy.
Autor článku: Klára Kubíčková, MF DNES
Článek byl publikován dne 4. 12. 2010 na brno.idnes.cz a naleznete jej zde.
Úterý, 30. listopadu 2010Tiskové zprávy
POZVÁNKA NA SLAVNOSTNÍ PREMIÉRU DOKUMENTÁRNÍHO FILMU
„ŠKOLY NA FÉROVKU“
Přesvědčte se na vlastní oči, že společné vzdělávání všech dětí funguje!
v pátek 3. prosince 2010 od 19.00
ve velkém Sále Břetislava Bakaly na Žerotínově náměstí v Brně
Liga lidských práv Vás srdečně zve na slavnostní premiéru půlhodinového dokumentu o vzdělávání handicapovaných dětí v běžných třídách, která proběhne v pátek 3. prosince u příležitosti Mezinárodního dne lidí s postižením. Film představí tři děti, jejich rodiče, jejich učitele i jejich spolužáky. Ukáže vám, jak žijí, jak se učí a vůbec jak se těmto dětem daří ve školách, které Liga ocenila za jejich přístup Certifikátem Férová škola. Film je určen nejen ředitelům a pedagogům škol, ale i široké veřejnosti.
Slavnostní premiéry a diskuse po skončení filmu se zúčastní:
Eugen Sokolovský, režisér filmu
Eliška Novoměstská, ředitelka ZŠ Šaratice
Radka Renzová, ředitelka ZŠ Svitavy-Lačnov
Monika Tannenbergerová, pedagožka projektu Férová škola
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv
Ve spolupráci s profesionálními tvůrci připravila Liga půlhodinový dokument o inkluzivním vzdělávání, tedy o vzdělávání zdravotně či sociálně znevýhodněných či nějak odlišných dětí v rámci běžných škol a tříd. Přestože inkluze je v zahraničí běžný a úspěšný vzdělávací systém, u nás vůči němu stále panují předsudky. Proto jsme se rozhodli představit veřejnosti tři české školy, které na principech inkluze fungují a do běžných tříd se jim daří úspěšně začleňovat například i žáky s tělesným postižením, děti s lehkým mentálním postižením, autisty, romské děti a v neposlední řadě i děti velmi nadané, které rovněž potřebují zvláštní péči pedagogů.
Více informací o projektu Férová škola naleznete zde.
Středa, 3. listopadu 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 3. 11. 2010 na aktualne.cz a naleznete jej zde.
Nemají vzdělání a nejsou schopni uplatnit se na trhu práce. V takové situaci se nacházejí rodiče dnešních romských dětí, kteří navštěvovali zvláštní školu. Přes zjevnou nefunkčnost stávajícího systému a dlouhodobou kritiku mezinárodních organizací a soudů navštěvuje dnes už nikoli zvláštní ale speciální školy stále obrovské množství dětí, které do těchto škol nepatří.
Obzvlášť znepokojující a nebezpečné jsou pak přetrvávající snahy speciálních pedagogů i mnohých úředníků udržovat naplněnost speciálních škol a produkovat tak velké množství lidí, kteří budou žít zcela zbytečně v závislosti na státní podpoře. Chceme opravdu znovu a znovu opakovat tento nefunkční model?
Část odpovědnosti za svoji současnou situaci jistě nesou i samotní Romové. Pokud ale nechceme přijmout extremistická řešení, musíme k problematice romské menšiny začít přistupovat komplexně a systematicky. Je potřeba ji začlenit do všech resortů tak, aby nedocházelo ke stále větší marginalizaci této skupiny ve společnosti. Klíčem k řešení celého problému, je, jak už bylo mnohokrát na mnoha místech řečeno, vzdělání.
Podle zprávy Světové banky přijde ročně Českou republiku segregace romských žáků až na 16 miliard korun. Tato částka zahrnuje jak výdaje státu na nezaměstnané Romy a další sociální dávky, tak i sumu, která každoročně putuje ze státního rozpočtu na neopodstatněné vzdělávání nadměrného množství romských dětí v rámci speciálního školství. V neposlední řadě se pak v této částce zrcadlí ztráty české ekonomiky na daních, které tato menšina neodvádí buďto vůbec nebo v daleko menší míře než většinová společnost.
Je tedy nezbytné, aby vláda konečně přijala dlouho připravované kroky. Řešením, které se vládě již několik let nabízí, by mohl být celostátně zavedený model inkluzivního vzdělávání, který znamená mimo jiné i vzdělávání dětí se zdravotním postižením v hlavním vzdělávacím proudu. Ten v zahraničí funguje již dlouhá léta. Česku jej doporučuje také komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg, který navštíví Českou republiku v listopadu a od něhož česká vláda opakovaně sklízí kritiku za neuspokojivá řešení tohoto problému.
Ministr Dobeš se však podle posledních zpráv podporou inkluzivního vzdělávání zabývat nehodlá. Národní akční plán inkluzivního vzdělávání (NAPIV) schválený a rozpracovaný předchozí vládou, na němž participuje několik desítek odborníků, byl prakticky zastaven. Vyhlášky č. 72 a 73, které provádějí školský zákon a které měly podpořit inkluzi v českém školství, nebudou přijaty, ačkoliv již prošly vnějším i vnitřním připomínkovým řízením. Tento další krok, který měl odstranit dosavadní nesoulad těchto vyhlášek se školským zákonem, tedy normou vyšší právní síly, tak byl současným vedením ministerstva rovněž odložen. Všechny pozitivní kroky se tedy odsouvají na neurčito.
Diskriminace Romů v přístupu ke vzdělání, za niž byla Česká republika už před třemi lety odsouzena štrasburským soudem, tedy stále přetrvává. Potvrdila to i zpráva České školní inspekce a stanovisko Veřejného ochránce práv z letošního jara. Vláda a zejména ministerstvo školství by tedy neměli polevit v uskutečňování kroků naplňujících myšlenku inkluzivního vzdělávání. Je třeba co nejdříve začít s realizací již připravených opatření jako je NAPIV, a přijmout novelizované vyhlášky. Odstartovat by měla zároveň také transformace systému školství, počínaje změnami ve studijních oborech pedagogických fakult a konče faktickým začleňováním dětí ze speciálních škol do hlavního vzdělávacího proudu. To vše musí být samozřejmě podpořeno vládou a uskutečňováno ve spolupráci s pedagogy.
Nezbytným předpokladem pro měření úspěšnosti přijatých kroků je také sběr etnických dat, se kterým by se mělo co nejdříve začít, aby bylo možno zhodnotit dopad investovaných finančních prostředků na tyto oblasti. Řešení této problematiky není krátkodobou záležitostí, ale odkládání jejího řešení rozhodně současné situaci nepomůže. Naopak nečinnost v této otázce povede k dalším ekonomickým ztrátám pro Českou republiku a zejména k výchově další generace Romů, kteří budou žít z dávek. Vláda a ministerstvo by se tedy neměli stavět k této otázce zády a s řešením začít již nyní.
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv
