Čtvrtek, 21. dubna 2011Zprávy z médií
Na Prvního máje je v Brně dusno každý rok. Neonacisté městem buď pochodují, nebo řeční na náměstích. Letos se jim postaví do cesty blokáda, která se pokusí znemožnit průchod neonacistů přes Cejl a další ulice brněnského „Bronxu“.
Co se přesně za deset dní, v neděli Prvního máje, v Brně stane a proč? Jak může reagovat policie a kde bude hrozit největší nebezpečí? 1. Kdo bude pochodovat Prvomájový pochod Brnem organizuje Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), přesněji její mládežnická organizace. Stranu založil Tomáš Vandas, který šéfoval i zákonem zakázané Dělnické straně. Oficiálně organizují pochod nazvaný Proti invazi cizích pracovníků a exodu našich lidí. Jinými slovy proti lidem z ciziny, kteří v Česku pracují, a proti tomu, aby Češi odcházeli do zahraničí. Je to vlastně jen rozvinuté jejich heslo „Čechy Čechům.“
Původně měl průvod projít z Lužánek na Mendlovo náměstí, teď se ale trasa pochodu změnila a povede přes brněnský „Bronx“. Organizátoři úplně přesnou mapu nezveřejnili a pro MF DNES ji odmítli popsat.
2. A kdo jim bude bránit Proti DSSS se chystají vystoupit dvě iniciativy: jedna se jmenuje V Brně neonacisty nechceme a vystupuje proti pochodu happeningem v Bratislavské ulici. Druhá je razantnější: Brno Blokuje chystá nenásilnou blokádu trasy pochodu neonacistů. Lidé, kteří se k blokádě připojí, si sednou z jedné strany ulice na druhou a nenechají průvod „Bronxem“ projít. Vycházejí z přesvědčení, že když pochod neonacistů nedokážou zakázat úřady ani soudy, musí se ozvat slušní lidé. Vystihuje to jejich heslo „Aby zvítězilo zlo, stačí, aby dobří lidé mlčeli“.
Zatímco happening bude symbolickou podporou menšinám, Brno Blokuje jde dál. „Na 1. máje v Brně před dvěma lety byl v ochrance předsedy Dělnické strany Tomáše Vandase i jeden z vítkovských žhářů. Bylo to jen dva týdny poté, co se pokusil upálit spící rodinu,“ vysvětluje mluvčí iniciativy Jiří Koželouh, proč jen symbolická vystoupení proti neonacistům nestačí.
3. Co na to zákony? Podle zákona nejsou něčí politické názory, byť krajně pravicové, důvodem k tomu, aby nemohl organizovat pochod. Dokud přímo na místě nebude šířit rasovou nenávist nebo k ní podněcovat, nemůže policie nic dělat. Podobné pochody nemůže nikdo zakázat, protože jejich organizátoři nežádají o povolení, ale jen pochod oznamují.
Městská část může zasáhnout v případě, že by pochod zásadně omezil dopravu nebo už předem porušoval zákon. Pokud by neonacisté oznámili, že budou pochodovat za potlačení práv menšin, radnice by pochod zakázala. Pokud ale napíší, že jde o akci Proti invazi cizích pracovníků, nic nezákonného na tom není.
Blokáda naopak nezákonná je, protože brání nahlášenému pochodu a omezuje svobodu shromažďování. „Paradoxně tak zákon chrání neonacisty a vystavuje stíhání lidi, kteří cítí morální povinnost jim v pochodu zabránit,“ říká Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv .
4. Co se na 1. máje stane Policie bude muset počkat na to, zda někdo z příznivců pochodu nezačne provolávat hesla, která jsou v rozporu ze zákonem, nebude propagovat zakázaná hnutí třeba nášivkami na bundách nebo se v projevu neobjeví rasistická prohlášení. Policie může nejdříve zasáhnout proti jednotlivci a teprve když bude takových více, lze průvod rozpustit.
Pokud se tak nestane, bude mu muset „čistit“ cestu. V ní budou sedět zaháknutí do sebe nebo stát příznivci iniciativy Brno Blokuje. „Policiemůže vytlačit blokádu štíty nebo lidi, kteří budou klást pasivní odpor, odnese z trasy pochodu,“ vysvětluje Candigliota. Blokátorům hrozí pokuta a přestupkové řízení.
5. Kam jít a kam ne Lidé, kteří nepatří ani k pochodu ani mu nechtějí bránit, by měli vzít v potaz rizika, která na Cejlu a v jeho okolí během průvodu i po něm hrozí. Antikonfliktní tým policie zdůrazňoval už při pochodu neonacistů v Krupce, že by zejména Romové měli zůstat doma a „neprovokovat“ v ulicích. Podle aktivistů je to ponižující.
***
Kde budou 1.máje brněnští politici? Roman Onderka, primátor „Svátek práce budu trávit tradičně na Brněnské přehradě. V přístavišti bude slavit brněnská ČSSD. Jako vrchní velitel strážníků a primátor Brna však budu v kontaktu se všemi bezpečnostními složkami a vývoj situace budu sledovat.“ Irena Matonohová „Tradice polibku pod rozkvetlým stromem je vhodnější než jakákoli demonstrace. Iniciativě Brno blokuje ale vyjadřuji v jejich protestní nenásilné akci podporu a oceňuji jejich odvahu.“ Martin Ander „Zúčastním se nenásilného pokusu zabránit neonacistům projít Cejlem. Kdyby chtěli pochodovat kolem památníku v Lidicích, taky by nikdo nepochyboval o tom, že je třeba jim v tom bránit.“
Článek byl publikován 21. 4. 2011 v Mladé frontě DNES.
Autorkou článku je Klára Kubíčková, Mladá fronta DNES.
Čtvrtek, 21. dubna 2011Zprávy z médií
Prvomájový pochod pravicových extremistů v Brně má novou trasu. Povede z parku u Koliště po Cejlu a zpátky přes ulice Merhautovu a Milady Horákové. Nová trasa je výsledkem jednání vedení města s Dělnickou mládeží, která pochod pořádá.
Dělnická mládež chtěla původně projít Francouzskou ulici, která vede přes oblast obydlenou Romy. I pozměněná trasa sice okrajově přes toto území přezdívané brněnský Bronx vede, vedení města se však se změnou spokojilo.
„Po komplikovaném jednání se nám podařilo dohodnout změnu, kterou považujeme za úspěch,“ uvedl tajemník brněnského magistrátu Pavel Loutocký. „Cejl na trase zůstal, s tím jsme nemohli nic udělat,“ dodal.
Iniciativa zablokuje Cejl, policie ji může rozehnat
Trasa pochodu, který má motto „Proti invazi cizích pracovníků a exodu našich lidí“, se tak nakonec nevyhne ulici Cejl. Tu přitom 1. máje zablokuje iniciativa Brno blokuje, kterou podporuje například zpěvačka Iva Bittová, spisovatel Ivan Klíma či hudební skupiny Midi Lidi a Čokovoko.
Podle Petra Porteše z iniciativy Brno blokuje by se v centru města mohlo na prvního máje sejít zhruba pět set lidí, kteří se průvodu nenásilnou cestou postaví. Vzhledem k tomu, že blokáda není na rozdíl od pochodu Dělnické mládeže nahlášená, je ale možné, že proti ní bude muset policie zasáhnout.
„Problém je v tom, že když iniciativa vznikala, bylo pozdě na nahlášení. Navíc bylo zjevné, že blokáda povolena nebude,“ vysvětlil Porteš s odkazem na to, že úředníci by jen těžko povolili akci, která koliduje s už nahlášeným pochodem.
„Paradoxně tak zákon chrání neonacisty a vystavuje stíhání lidi, kteří cítí morální povinnost jim v pochodu zabránit,“ uvedla Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Brno-střed podá ústavní stížnost.
Dělnická mládež si na prvního máje nahlásila pochody dva. První měl vést od parku v Lužánkách přes Veveří, Husovu a Pekařskou ulici až na Mendlovo náměstí. Druhý se pak vyznačoval provokativnější trasou kolem Cejlu, Bratislavské a Francouzské ulice, tedy míst, kde žije řada Romů.
Oba pochody už dříve zakázala městská část Brno-střed i magistrát. Dělnická mládež se však odvolala ke krajskému soudu, který zákazy zrušil. Verdikt pak potvrdil i Nejvyšší správní soud. Důvodem bylo, že úředníci zákaz špatně zdůvodnili.
S rozhodnutím soudů se ale Brno-střed nehodlá smířit a podá proto ústavní stížnost. Jejím důvodem je, že město kvůli povolenému pochodu nemůže na svém území zaručit Brňanům klid a bezpečí. Tím je navíc podle starosty Libora Šťástky (ODS) porušeno právo městských částí na samosprávu.
Je však nepravděpodobné, že by Ústavní soud vydal rozhodnutí v tak krátké době. Plánované akci tak zřejmě zabrání jen rozpuštění přímo na místě. Tento scénář se ostatně odehrál už v roce 2007, kdy policie přítomným neonacistům v Brně na Baštách pochod zatrhla. Zobrazit místo Pochod Dělnické mládeže Brnem na větší mapě
Dělnická mládež, která v Brně pořádá prvomájový průvod, se s městem dohodla na změně trasy. Místo po ulicích Bratislavská a Francouzská půjde průvod po ulicích Cejl, Jugoslávská, Merhautova a Milady Horákové.
Článek byl zveřejněn dne 21. 4. 2011 na brno.IDNES.cz a naleznete jej zde.
Autory článku jsou Klára Kubíčková a Martin Bořil, MF Dnes.
Pátek, 19. února 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 19. 2. 2010 na www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
Brno – Jihomoravská policie hájí zákrok, při němž v úterý před Nejvyšším správním soudem v Brně rozehnala příznivce Dělnické strany. Krátce předtím soud tuto stranu rozpustil. Policejní zásah proti asi 30 lidem kritizovala Liga lidských práv, podle níž byl protiprávní. Policie ale trvá na tom, že postupovala striktně dle zákona, řekl dnes ČTK mluvčí jihomoravské policie Pavel Šváb.
Podle policie účastníci shromáždění porušili zákon, když rozvinuli vlajky zrušené Dělnické strany a předseda Tomáš Vandas začal do megafonu přednášet projev. „S přihlédnutím k místnímu a věcnému kontextu, kdy se jednalo o politické projevy členů a příznivců strany, která usiluje o narušení ústavního pořádku, bylo shromáždění rozpuštěno,“ uvedl Šváb.
Zdůraznil, že lidé na místě předtím neuposlechli policejní výzvy, aby se rozešli. Dodal, že při policejním zákroku nebyl nikdo zraněn ani nebyl poškozen žádný majetek.
Liga ve středu uvedla, že postup policie je třeba chápat jako ohrožování výkonu základních lidských práv a svobod všech občanů, nejen extremistů. „Avšak i extremista nebo přívrženec již zrušené Dělnické strany má právo veřejně vyjádřit nesouhlas s rozsudkem a právo se k tomuto účelu svobodně shromažďovat, pokud nenastane zákonný důvod k zákazu,“ uvedla právnička ligy Zuzana Candigliotaová.
Podle Švába se však na místě zcela zjevně sešlo shromáždění, jak o něm mluví zákon o právu shromažďovacím, které nebylo řádně oznámeno.
Středa, 6. května 2009Zprávy z médií
Strategie vlády proti extremismu je přes dobře míněné proklamace nesmírně represivní dokument. Vybíjení klínu klínem je zřejmě to jediné, co se politici při řešení bájné „romské otázky“ naučili. Věc došla tak daleko, že se i omezování shromažďovacího práva podporuje ve jménu lidských práv. Co ovšem dělat, když se probouzíme vždy až po pořádné kocovině?
My plodíme extremismus
Proto bych si dovolil učinit jiná doporučení pro příští vlády, a to na základě špatných zkušeností s letitým extremismem státní správy a samosprávy. Extrémní pasivita smíchaná s ad hoc gesty bohužel zaslouženě plodí extremismus. Ten vždy nahradí zoufale chybějící každodenní důslednost. Proto několik desítek tisíc perspektivních romských rodin emigrovalo.
To se zřejmě napravit nepodaří. I tak se dá leccos dělat. Začněte auditem na ministerstvech. Chtějte po svých podřízených, aby předložili, jaká měla jejich oddělení výsledky. Zabývala se více tím, že se aktivně inspirovala v projektech fungujících v zahraničí, nebo spíše bránila nevládním organizacím je naplňovat? Byla vůbec schopna rozdělit v minulých letech finance? Nebo až v době, kdy se blížila polovina, nebo dokonce konec toho roku, od jehož začátku měly být využity?
Výsledek, sprosté slovo?
Trvala podpora dokonce někdy déle než jeden rok? Byla schopna měřit dlouhodobě výsledky, nebo je výsledek sprosté slovo? Dosáhl někdy někdo, včetně nevládek, při práci s Romy mimo údajů o počtu schůzek a počtu poskytnutých rad nějakých inspirativních posunů? Když se tolik věcí zhoršilo, co se vlastně podařilo zlepšit? Kde, v jakém měřítku, na jak dlouho?
Nedivte se, pokud byste se vůbec nemohli něco přesnějšího dozvědět – i díky odporu řady vlivných Romů se nesbírají žádná přesná data. Podle EU i zkušeností z USA je nalévání peněz do projektů pomoci menšinám bez měřitelnosti jejich výsledků stejné jako vést firmu bez účetnictví. Bez znalosti etnických dat nemůžete ani sledovat míru diskriminace. To se hodí i blábolícím náckům.
Začínejme u dětí
Typickým příkladem letitých extrémních řešení je umisťování (převážně romských, ale to nikdo přece nezjistí a nespočítá) dětí do ústavů. Jak se nakládá s výsledky dva roky staré studie ministerstva vnitra, která jasně poukázala na to, že děti z ústavů končí převážně ve vězení? Tato studie je strategicky daleko důležitější než nový represivní cár papíru.
A co oddělování romských dětí a posílání do separátních škol a tříd? Pokud se někdy vůbec začnou důsledně podporovat opačné tendence a výsledky v této oblasti měřit, dozvíte se o úspěších až za dvacet a více let.
Kam se pohnula zoufale nehybná státní správa? Nedívejte se jen na to, jak je paní učitelka na romské děti ve škole laskavá. Ale na čísla, která vám poví, kolik Romů se ze základní školy dostalo na střední a případně vysokou školu oproti minulému období.
Pedagogicko-psychologické poradny by mohly zkoumat dopad chození do majoritní nebo oddělené školy na psychiku dětí. Pro řadu z nich to je celoživotní trauma. Proč se v jedné škole udržely, a v další ne? Proč je na tomto učilišti mlátili v šatně spolužáci skinheadi a ony po několika měsících zbité fyzicky i psychicky odešly na úřad práce, a na jiném ne?
Nepodporujte továrny vyrábějící masově speciální pedagogy, jejichž profesí je učit romské děti odděleně. (Segregační argument praví: „Proč by se s nimi měla otravovat učitelka, která na to pět let nestudovala?“)
Smíšené školy a třídy přirozeně zvyšují sociální kompetenci, když ta chybí, nahrazují ji v paralelních společnostech extrémní řešení z lenosti a ze strachu.
Nevyhýbejte se dialogu s romskými rodiči. Nebudeme-li hovořit zavčas my, nahradí nás logicky extremisté ať již z dělnických či národně odporných stran nebo sociálky s jejich vytříbenějším komunikačním stylem.
Jiří Kopal. Autor je předsedou Ligy lidských práv.
Článek byl publikován dne 6. 5. 2009 na http://hn.ihned.cz (obdobně také v deníku Hospodářské noviny), naleznete jej zde.
