Úterý, 15. června 2010Aktuality
Komisař Rady Evropy pro lidská práva tři roky po rozhodnutí štrasburského soudu ve věci D.H. v. Česká republika upozorňuje na přetrvávající segregační přístup k romským dětem v českém školství. Soud se v tomto rozsudku vyjádřil k porušování rovného přístupu k právu na vzdělání, když zjistil, že romské dítě mělo 27krát větší pravděpodobnost, že bude vzděláváno ve zvláštní škole než dítě neromské.
Tato situace, i přes legislativní změny, které Česká republika od tohoto rozhodnutí přijala, stále zůstává neuspokojivá. V současnosti 30% romských dětí stále navštěvuje tzv. praktické školy (bývalé zvláštní školy), zatímco u neromských dětí jsou to pouze 2%.
Komisař Thomas Hammarberg označuje tento stav nejen za nepřijatelný, ale také za ilegální. Romským dětem musí být nabízeno kvalitativně stejné vzdělání jako ostatním. Česká republika a další evropské státy (Řecko a Chorvatsko), které byly odsouzeny za diskriminaci romských dětí by měly dle Rady Evropy vyčlenit dostatečné zdroje na financování systémových změn. Mezi něž patří dostatek asistentů pedagoga a zajištění jazykové výuky dětí, které doma nemluví česky. Zároveň by měly být aktivně podporovány etnicky různorodé třídy. Doporučení obsahuje také výzvu ke sběru statistických dat, které by umožnily sledovat proces naplňování rozhodnutí štrasburského soudu.
Zdroj:
The Council of Europe Commissioner´s
Podrobnější informace k tématu lze nalézt zde.
Čtvrtek, 20. května 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 20. 5. 2010 na www.rozhlas.cz a naleznete jej zde.
Až třetina dětí je zbytečně v ústavní péči, tvrdí zpráva Českého helsinského výboru. Evropský soud pro lidská práva v minulosti vynesl proti České republice rozsudek, že pouhé problémy s bydlením nejsou důvodem odejmutí dítěte rodičům.
Podle Martiny Štěpánkové z Poradny pro občanství a lidská práva se taková praxe ale v Česku stále děje. Stát by přitom vydal méně peněz na pomoc přímo rodině než na ústavní péči. Řešením by prý mohl být také zákon o sociálním bydlení, který by určil jasná pravidla.
Ze zprávy také vyplývá, že za porušování lidských práv můžou z části i politici. Podle předsedkyně Českého helsinského výboru Anny Šabatové politická reprezentace trochu zapomněla, že listopadová sametová revoluce znamenala i závazek k lepšímu dodržování lidských práv:
„Politici, až na výjimky, se tváří jakoby s tím závazkem českého státu neměli nic společného a vytvářejí svými štvavými řečmi klima, které potom situaci zhoršuje. Vždyť ti mladíci z Vítkova, kdyby to neslyšeli od učitelky, doma to neslyšeli, kdyby neslyšeli od politiků takové různé poštvávání, tak by pravděpodobně nikdy neudělali to, co se stalo.
„Největším problémem obecně, který Česko v otázce dodržování lidských práv trápí, je podle Šabatové diskriminace. „Ta dopadá na nejrůznější skupiny. Na ženy, na starší lidi, na handicapované, na Romy. Nyní je to ještě do určité míry umocněno krizí,“ podotkla.
Podle Šabatové je dobrým signálem například rozpuštění Dělnické strany nebo soud se žháři z Vítkova. Stát má ale stále před sebou nedostatky v dodržování práv dítěte, nebo vůči menšinám.
Zpráva také upozorňuje na to, že všechny české děti nemají rovný přístup ke vzdělání. Podle ředitele Ligy lidských práv Davida Zahumenského sice zanikly zvláštní školy, v mnoha případech ale došlo jen k přejmenování budov a přístup zůstal stejný.
Středa, 6. května 2009Zprávy z médií
Strategie vlády proti extremismu je přes dobře míněné proklamace nesmírně represivní dokument. Vybíjení klínu klínem je zřejmě to jediné, co se politici při řešení bájné „romské otázky“ naučili. Věc došla tak daleko, že se i omezování shromažďovacího práva podporuje ve jménu lidských práv. Co ovšem dělat, když se probouzíme vždy až po pořádné kocovině?
My plodíme extremismus
Proto bych si dovolil učinit jiná doporučení pro příští vlády, a to na základě špatných zkušeností s letitým extremismem státní správy a samosprávy. Extrémní pasivita smíchaná s ad hoc gesty bohužel zaslouženě plodí extremismus. Ten vždy nahradí zoufale chybějící každodenní důslednost. Proto několik desítek tisíc perspektivních romských rodin emigrovalo.
To se zřejmě napravit nepodaří. I tak se dá leccos dělat. Začněte auditem na ministerstvech. Chtějte po svých podřízených, aby předložili, jaká měla jejich oddělení výsledky. Zabývala se více tím, že se aktivně inspirovala v projektech fungujících v zahraničí, nebo spíše bránila nevládním organizacím je naplňovat? Byla vůbec schopna rozdělit v minulých letech finance? Nebo až v době, kdy se blížila polovina, nebo dokonce konec toho roku, od jehož začátku měly být využity?
Výsledek, sprosté slovo?
Trvala podpora dokonce někdy déle než jeden rok? Byla schopna měřit dlouhodobě výsledky, nebo je výsledek sprosté slovo? Dosáhl někdy někdo, včetně nevládek, při práci s Romy mimo údajů o počtu schůzek a počtu poskytnutých rad nějakých inspirativních posunů? Když se tolik věcí zhoršilo, co se vlastně podařilo zlepšit? Kde, v jakém měřítku, na jak dlouho?
Nedivte se, pokud byste se vůbec nemohli něco přesnějšího dozvědět – i díky odporu řady vlivných Romů se nesbírají žádná přesná data. Podle EU i zkušeností z USA je nalévání peněz do projektů pomoci menšinám bez měřitelnosti jejich výsledků stejné jako vést firmu bez účetnictví. Bez znalosti etnických dat nemůžete ani sledovat míru diskriminace. To se hodí i blábolícím náckům.
Začínejme u dětí
Typickým příkladem letitých extrémních řešení je umisťování (převážně romských, ale to nikdo přece nezjistí a nespočítá) dětí do ústavů. Jak se nakládá s výsledky dva roky staré studie ministerstva vnitra, která jasně poukázala na to, že děti z ústavů končí převážně ve vězení? Tato studie je strategicky daleko důležitější než nový represivní cár papíru.
A co oddělování romských dětí a posílání do separátních škol a tříd? Pokud se někdy vůbec začnou důsledně podporovat opačné tendence a výsledky v této oblasti měřit, dozvíte se o úspěších až za dvacet a více let.
Kam se pohnula zoufale nehybná státní správa? Nedívejte se jen na to, jak je paní učitelka na romské děti ve škole laskavá. Ale na čísla, která vám poví, kolik Romů se ze základní školy dostalo na střední a případně vysokou školu oproti minulému období.
Pedagogicko-psychologické poradny by mohly zkoumat dopad chození do majoritní nebo oddělené školy na psychiku dětí. Pro řadu z nich to je celoživotní trauma. Proč se v jedné škole udržely, a v další ne? Proč je na tomto učilišti mlátili v šatně spolužáci skinheadi a ony po několika měsících zbité fyzicky i psychicky odešly na úřad práce, a na jiném ne?
Nepodporujte továrny vyrábějící masově speciální pedagogy, jejichž profesí je učit romské děti odděleně. (Segregační argument praví: „Proč by se s nimi měla otravovat učitelka, která na to pět let nestudovala?“)
Smíšené školy a třídy přirozeně zvyšují sociální kompetenci, když ta chybí, nahrazují ji v paralelních společnostech extrémní řešení z lenosti a ze strachu.
Nevyhýbejte se dialogu s romskými rodiči. Nebudeme-li hovořit zavčas my, nahradí nás logicky extremisté ať již z dělnických či národně odporných stran nebo sociálky s jejich vytříbenějším komunikačním stylem.
Jiří Kopal. Autor je předsedou Ligy lidských práv.
Článek byl publikován dne 6. 5. 2009 na http://hn.ihned.cz (obdobně také v deníku Hospodářské noviny), naleznete jej zde.
Čtvrtek, 19. února 2009Aktuality
Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo dne 26. ledna 2009 Usnesení 1642 (2008) o přístupu k právům pro lidi s postižením a jejich plném a aktivním zapojení do společnosti. Parlamentní shromáždění vyzvalo členské státy k zohlednění problémů osob s postižením při tvorbě politik ve všech oblastech a k zajištění, aby programy týkající se osob s postižením byly dostatečně financovány a aby osoby s tělesným nebo duševním postižením mohly využívat svá občanská práva na rovnoprávném základě s ostatními.
Za prioritní oblast v boji s diskriminací lidí s postižením Parlamentní shromáždění označilo zajištění práva na zachování a uplatňování způsobilosti k právním úkonům na rovnoprávném základě s ostatními. Za další klíčové úkoly států považuje Parlamentní shromáždění například prosazování práva osob s postižením na život v komunitě, na přístup k udržitelnému zaměstnání, na rovnoprávný přístup ke vzdělávání, a to zejména u dětí žijících ve specializovaných ústavech, a na rovnoprávný přístup při poskytování zdravotní péče, včetně práva na poskytování informací o zdravotní péči ve srozumitelné formě.
Kromě toho vyzvalo Parlamentní shromáždění členské státy, aby prokázaly svou politickou vůli urychlit přístup osob s postižením k jejich právům tím, že ratifikují a implementují nedávno přijatou Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její Opční protokol, který umožňuje jednotlivcům podávat stížnosti týkající se porušení jejich práv. Vláda České republiky před několika týdny vyslovila souhlas s ratifikací Úmluvy, její Opční protokol se však rozhodla neratifikovat. Liga lidských práv dlouhodobě prosazuje ratifikaci Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením i jejího Opčního protokolu a k implementaci Úmluvy přispěla mj. připomínkováním právní úpravy opatrovnictví v návrhu nového občanského zákoníku a nových zdravotnických zákonů.
Pondělí, 30. června 2008Zprávy z médií
Debata se konala 28. března 2007 v Galerii Langhans. Hosty byli Michal Čermák z Ligy lidských práv, Zuzana Kaprová a Marie Ruchová z ministerstva školství, Jana Straková z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy a dlouholetý streetworker Kumar Vishwanathan. Debatu moderoval Martin Veselovský a nenechalo si ji ujít přibližně sedmdesát posluchačů.
Moderovaná diskuse hledala odpovědi na otázky, zda v Česku dochází k předčasné segregaci romských dětí do zvláštních škol a proč a jak tomu lze bránit.
Byl probírán i nový školský zákon a příklady dobré praxe. Kumar Vishwanathan, bývalý učitel fyziky, spolu s diváky litoval faktu, že naše české děti se učitelé často nesnaží získat pro předmět, jako je fyzika či matematika, a vzbudit v nich zájem, ale snaží se pouze naučit objem učiva podle osnov i za cenu toho, že se děti předmětu bojí a nemají jej rády. Praxe v Indii je zcela opačná. Třeba se jí také časem přiučíme…
Text je součástí článku Debaty podpořené z Matra KAP grantu, který vyšel dne 30.6.2008 v Lidových novinách.
