Úterý, 23. ledna 2007Tiskové zprávy
Po smrti manžela při tragické nehodě v říjnu 2004 prošla rodina paní P. velmi těžkou zkouškou. Prožité trauma a fakt, že se sama musela starat o osm dětí, přivedly paní P. na pokraj existenciální krize, ze které si nebyla schopna sama pomoci. Kvůli vzrůstajícímu dluhu na nájemném rozhodla českobudějovická radnice početnou rodinu vystěhovat do ubytovny pro neplatiče, kde obývala jednu místnost.
Orgán sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města České Budějovice podal vzápětí návrh na předběžné opatření týkající se tří z osmi dětí. Soud tomuto návrhu vyhověl a umístil je do dětského domova. Jako důvod uvedl častou absenci těchto dětí ve škole a nevyhovující sociální podmínky rodiny. Hrozba odebrání se pak vznášela i nad zbylými pěti dětmi.
V květnu loňského roku se zastupování rodiny ujal tým pracovníků Ligy lidských práv a nastal dlouhý boj za práva dětí. Snahou Ligy bylo postupně změnit negativní postoj některých orgánů a institucí, které před účinnou snahou pomoci v obtížné situaci tradičně dávají přednost řešení spočívající v ústavní péči. Klíčovou roli však sehrála schopnost matky bojovat o své děti.
Výsledek se dostavil. Paní P. s podporou odborníků výrazně zlepšila svou schopnost starat se o rodinu, začala řešit neřešené problémy a v rámci svých možností také splácí vzniklé dluhy. Soud vzal toto zlepšení v úvahu při svém rozhodování a s poukazem na silnou citovou vazbu mezi dětmi a matkou i mezi sourozenci navzájem rozhodl o zrušení opatření, na jehož základě byly tři děti umístěny do dětského domova. Zároveň nad výchovou dětí nařídil dohled, který má zajistit řádnou péči ze strany matky a odpovídající pomoc ze strany města. Rozsudek nabyl právní moci 16. 1. 2007.
„Soud si dovoluje ještě jednou poděkovat všem, kteří se zasloužili na jakékoliv formě pomoci v rodině a s potěšením konstatuje, že u nezletilých dětí nemusí být přistupováno k dalšímu výchovnému opatření,“ konstatoval v závěru odůvodnění rozsudku soudce JUDr. Petr Mazanec.
— Poznámky pro editory —
Liga lidských práv je nezisková organizace hájící právo ve veřejném zájmu. V rámci projektu zaměřeného na snižování počtu dětí umisťovaných do ústavů ze sociálních důvodů se snažíme poukázat na fakt, že samotná sociální nouze a nevyhovující sociální podmínky nejsou důvodem pro odebírání dětí, ale měly by být impulsem pro aktivní a efektivní pomoc ze strany státu. To vše za podmínky zachování schopnosti rodičů se o své děti starat spojené s posilováním jejich rodičovské zodpovědnosti. Princip takové pomoci nevychází jen z lidsko-právního a humánního hlediska, ale je podpořen také ekonomickou efektivností a podstatně lepšími výsledky řádné výchovy dětí v biologické rodině ve srovnání s kolektivní ústavní výchovou. Ilustrovaný případ dokazuje, že se princip rozhodování upřednostňující pomoc rodině před automatickým odebíráním dětí může s úspěchem prosadit i v praxi rozhodování soudů a fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí.
Další informace a materiály poskytne: Bc. Petr Bittner, sociální pracovník, Liga lidských práv, Praha, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
Středa, 17. ledna 2007Tiskové zprávy
Proti tomuto rozsudku se odvolaly obě strany. Pokud vrchní soud potvrdí rozsudek ostravského soudu, půjde o vůbec první rozhodnutí v oblasti střední a východní Evropy, v němž odvolací soud přiznal, že praxe protiprávní sterilizace představuje závažný zásah do základních práv člověka a lidské důstojnosti. Jednání začne ve 13. hodin v jednací síni č. 5 v přízemí, dveře číslo 108.
10. října roku 2001 ve 4:56 ráno, porodila císařským řezem paní Ferenčíková ve Vítkovické nemocnici v Ostravě svoje druhé dítě, syna Jana. Společně s druhým porodem byla paní Ferenčíkové provedena sterilizace. Ačkoli její zdravotnická dokumentace obsahuje formální tvrzení, že „pacientka žádá sterilizaci“, nejde v tomto případě o úplný a informovaný souhlas, který vyžaduje zákon i mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Ačkoli bylo v případu paní Ferenčíkové dlouho dopředu známo, že porodí za pomoci císařského řezu, lékaři si vyžádali souhlas k provedení sterilizace jen několik minut před provedením zákroku, v době, kdy již počínala rodit. Na základě tohoto zákroku bude paní Ferenčíková traumatizovaná a poškozená po celý život.
Ponižující zacházení, jehož obětí se paní Ferenčíková stala, představuje jen jeden z bezpočtu případů romských žen v České republice i dalších zemích střední Evropy. Nejméně ve třech předcházejících desetiletích tento pohrdavý přístup zdravotnických pracovníků k romským ženám zabraňoval činit informované rozhodnutí v záležitostech týkajících se jejich vlastního těla. Lékaři a sociální pracovníci rutinně a pravidelně nerespektovali svobodnou vůli pacientů a narušovali jejich fyzickou integritu, a to i v případech, které vedly k nezvratným následkům. Tyto praktiky vůči romským ženám jsou důsledkem převládající paternalistické kultury ve zdravotnických zařízeních, která vede k porušování základních práv osob podstupujících zákroky ze strany lékařů.
V listopadu 2005 rozhodl Krajský soud v Ostravě o žalobě, kterou paní Ferenčíková podala s pomocí Mgr. Michaely Kopalové z Ligy lidských práv, s tím, že byla porušena její základní práva na fyzickou integritu a lidskou důstojnost.
Ostravský soud svým rozhodnutím poprvé v oblasti střední a východní Evropy uznal nárok oběti nucené sterilizace na spravedlnost. Žalovaná Vítkovická nemocnice a.s. se měla na základě rozsudku poškozené omluvit. Nemocnice se s rozsudkem neztotožnila a podala odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Protože soud neuznal nárok paní Ferenčíkové na peněžité odškodnění, odvolala se proti rozsudku i její právní zástupkyně.
Úterý, 15. listopadu 2005Tiskové zprávy
Týdenní program se koná u příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách, který byl Valným shromážděním OSN vyhlášen na 25. listopad v roce 1999. V České republice se poprvé „slavil“ v roce 1995. Valné shromáždění OSN vyzvalo vlády jednotlivých zemí, mezinárodní organizace i jednotlivé neziskové organizace, aby na tento den pořádaly akce zaměřené na zvýšení povědomí o tomto problému. Pojmem „násilí na ženách“ se přitom rozumí „činy schopné způsobit fyzické, sexuální nebo psychické poškození, ať již ve veřejném nebo soukromém životě.“
Toto násilí má řadu podob – od tzv. domácího násilí, přes znásilnění, sexuální obtěžování až po ženskou obřízku či obchod se ženami. „Jeho hlavní příčinou je nerovné postavení žen a mužů ve společnosti, kde ženy stále zaujímají nižší pozice a nemají stejné příležitosti jako muži, a nerovnováha moci v jejich vzájemném soužití.“ říká Kateřina Plesková, koordinátorka kampaně Ženská práva jsou lidská práva z NESEHNUTÍ Brno a dodává „Je proto třeba mít na paměti širší souvislosti násilí na ženách a zejména jeho výraznou genderovou čili rodovou podmíněnost.“ Na základě řady výzkumů z celého světa byly stanoveny faktory, které doprovázejí násilí na ženách: sociálně-ekonomické rozdíly mezi mužem a ženou; násilné řešení mezilidských konfliktů; mužský ideál dominance, tvrdosti a cti; mužská ekonomická a rozhodovací autorita v rodině. „Násilí ohrožuje všechny ženy bez ohledu na jejich vzdělání, výši platu, etnickou či náboženskou příslušnost v různých částech světa – ve vyspělých státech i v rozvojových zemích.“ říká Jana Sobotková z brněnské skupiny Amnesty International a připomíná: „Znásilňování a týrání se stává dokonce součástí válečné strategie, znásilňování žen znamená udržování strachu a ponížení nepřítele“.
V České republice jsou aktivity věnovány zejména problému domácího násilí. Sociologický výzkum, který v roce 2004 zveřejnil Sociologický ústav AV ČR, poukazuje na celkově velkou míru násilí mužů na ženách v naší společnosti a skutečnost, že převážná většina žen zažila násilí od svých partnerů častěji než od cizích útočníků. Z výzkumu vyplynulo, že zhruba 38% žen v ČR zažilo během svého života násilí ze strany svého partnera, tedy současného či bývalého manžela anebo přítele. „Stále ale jen 8 % z těchto žen ohlásí jednání pachatele na policii“, dodává Hana Langhansová, právnička Ligy lidských práv a doplňuje další problém: „Náš právní řád také stále negarantuje těmto obětem ani minimální ochranu před pachatelem. Kompetentní orgány si ve většině případů s tímto problémem nevědí rady, v této oblasti se situace zlepšuje velmi pomalu. Navíc oběti stále nemají dostatečné informace, kam se mohou obrátit.“ To je také jeden z důvodů, proč vznikla KOORDONA – Koalice organizací proti domácímu násilí (NESEHNUTÍ Brno, Liga lidských práv a o. s. Magdalenium jsou členy). Jedná se o volné sdružení třinácti neziskových organizací, jehož cílem mimo jiné lépe zkoordinovat osvětu a pomoc.
Spolupracující brněnské organizace se chtějí letos už potřetí připojit k řešení problému násilí na ženách svými informačními a vzdělávacími aktivitami, neboť právě nedostatečná informovanost je jedním ze základních důvodů, proč ve společnosti přetrvává velká tolerance vůči násilí na ženách, a v důsledku také jedním z důvodů, proč tolik žen setrvává v násilných partnerských vztazích dlouhou dobu. Důležitost takovýchto aktivit potvrzuje i Bc. Lenka Hybnerová, vedoucí zařízení s krizovými lůžky pro ženy, Helena, které provozuje o. s. Magdalenium: „Poptávka po našich službách má narůstající tendenci vlivem vyšší informovanosti žen, sledujeme i nižší toleranci vůči partnerskému násilí a zkracování období, kdy žena v násilném vztahu setrvává.“ Stejně tak Mgr. Madla Čechová, koordinátorka programu Ligy lidských práv (LLP) – Poradna pro ženy v tísni vidí jako prioritu prevence domácího násilí osvětu veřejnosti a nastolení boje s domácím násilím jako celospolečenského tématu. „V rámci města Brna byly v uplynulých letech učiněny kroky, které nám v praxi přinášejí více práce – více klientek, ale bráno do důsledku je chápeme jako pozitivní posun v myšlení lidí, zejména žen. Jedním z těchto kroků je i ustavení interdisciplinárního týmu na jaře 2005 v Brně, který sdružuje organizace a instituce přicházející s domácím násilím do styku – Policie ČR, Magistrát města Brna, nevládní neziskové organizace a další. Je naším přáním, aby podobné skupiny fungovaly i mimo Brno a přenášely tak diskusi o domácím násilí i do dalších regionů Jihomoravského kraje.“ K tomuto cíli má přispět i projekt Persefona, který LLP koordinuje a který byl podpořen ze Společného regionálního operačního programu a je založen na principu partnerství s regionálními organizacemi pracujícími přímo či nepřímo v oblasti domácího násilí.
Hlavním cílem pořádaných akcí je tedy přispět k netoleranci vůči násilí na ženách a důležitý je i jejich benefiční rozměr. Zisk ze všech akcí, stejně jako z prodeje benefičních odznáčků „Stop násilí na ženách“ bude věnován stejně jako v minulých letech o. s. Magdalenium na provoz krizového zařízení Helena. „I když se v benefičních akcích jedná o menší částky, má tento typ podpory velký význam pro klientky našeho zařízení, protože ji vnímají jako signál, že násilí na ženách není české společnosti lhostejné. Za získaný výtěžek byly vždy pořízeny nezbytné drobnosti, např. hračky pro děti klientek či vybavení do společné kuchyně.“
Pátek, 11. listopadu 2005Tiskové zprávy
10. října roku 2001, porodila paní Ferenčíková ve Vítkovické nemocnici v Ostravě svoje druhé dítě, syna Jana. Syn se narodil ve 4:56 ráno, a to za pomoci císařského řezu, stejně jako v případě prvního porodu paní Ferenčíkové.
Společně s druhým porodem byla rovněž paní Ferenčíkové provedena sterilizace. Její dokumentace sice obsahuje formální tvrzení, že “pacientka žádá sterilizaci”, to ovšem není dostatečné vzhledem k zásadní skutečnosti, že sterilizace představuje velmi závažný a v drtivé většině případů také nevratný lékařský zákrok. Jak mezinárodní závazky České republiky, tak zákon požaduje, aby k takovému zákroku byl dán úplný a informovaný souhlas. Tento standard nebyl ze strany lékařů Vítkovické nemocnice splněn. Ačkoli bylo v případu paní Ferenčíkové dlouho dopředu známo, že porodí za pomoci císařského řezu, lékaři si vyžádali souhlas paní Ferenčíkové jen několik minut před provedením zákroku, v době, kdy již počínala rodit. Na základě tohoto zákroku bude paní Ferenčíková traumatizovaná a poškozená po celý život.
Ponižující zacházení, jehož obětí se paní Ferenčíková stala, představuje jen jeden z bezpočtu případů romských žen v České republice i dalších zemích střední Evropy. Nejméně ve třech předcházejících desetiletích tento pohrdavý přístup zdravotnických pracovníků k romským ženám zabraňoval činit informované rozhodnutí v záležitostech týkajících se jejich vlastního těla. Lékaři a sociální pracovníci rutinně a pravidelně nerespektovali svobodnou vůli pacientů a narušovali jejich fyzickou integritu, a to i v případech, které vedly k nezvratným následkům. Tyto praktiky vůči romským ženám jsou důsledkem převládající paternalistické kultury ve zdravotnických zařízeních, která vede k porušování základních práv osob podstupujících zákroky ze strany lékařů.
Vzhledem k její neochotě zůstat navěky bezmocným objektem takového ponížení, se paní Ferenčíková nejdříve před více než rokem přidala ke stížnostem prvních deseti žen veřejnému ochránci práv, zpracovaných Evropským centrem pro práva Romů, Ligou lidských práv a Vzájemným soužitím. V březnu tohoto roku pak podala společně s její právní zástupkyní Mgr. Michaelou Tomisovou žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě s tím, že byla porušena její základní práva na fyzickou integritu a lidskou důstojnost. Ve stejném měsíci tohoto roku byla paní Ferenčíková zvolena mluvčí neformální skupiny 25 obětí nucené sterilizace ze strany lékařů v nemocnicích v ostravském regionu.
Ostravský soud dnešním rozhodnutím poprvé v oblasti střední a východní Evropy uznal nárok oběti nucené sterilizace na spravedlnost. S písemnou verzí rozsudku budou strany seznámeny v následujících týdnech.
Bližší informace: Mgr. Michaela Tomisova (právní zástupkyně paní Ferenčíkové): 737 951 323 Helena Ferenčíkova (přes Kumara Vishwanathana, ředitele Vzájemného soužití): 777 760 191 Mgr. Robert Cholenský (právník Ligy lidských práv): 776 234 446 Claude Cahn (ředitel programů Evropského centra pro práva Romů – ERRC): ++ 36 20 98 36 445
Středa, 2. března 2005Tiskové zprávy
Stížnost předložená Soudu Evropským střediskem pro práva Romů (ERRC) v roce 2000 se opírá o intenzivní kvalitativní i kvantitativní průzkum situace Romů v českém školství. Tento průzkum odhalil rasovou nerovnost šokujících rozměrů:
- více jak polovina romských dětí je vzdělávána ve zvláštních školách,
- více jak polovina žáků zvláštních škol jsou Romové,
- u jakéhokoli náhodně zvoleného romského dítěte je 27-krát vyšší pravděpodobnost, že bude zařazeno do školy pro mentálně postižené, než v případě obdobně situovaného neromského dítěte,
- i v případech, kdy se Romským dětem podaří vyhnout se zařazení do zvláštní školy, jsou často vzdělávány v substandardních školách při městských ghettech s převažující romskou etnickou příslušností žáků.
Průzkumem ERRC bylo dále zjištěno, že ačkoli je jako důvod zařazení do zvláštní školy běžně uváděn neúspěch u standardizovaných testů, v praxi dochází obecně k testování až poté, kdy je již dítě určeno k zařazení do zvláštní školy. Odborný test je většinou pouhým razítkem pro rozhodnutí ředitelů škol nepřijmout romské děti do kvalitních škol hlavního vzdělávacího proudu.
Následný průzkum ERRC provedený v období let 2002-2004 s pomocí nevládní organizace Vzájemné soužití odhalil, že v mezidobí osoby odpovědné za vzdělávací politiku v ČR nepřijaly žádná opatření, jejichž výsledkem by byla významná změna rasově segregačního profilu českého vzdělávacího systému. Výsledky průzkumu byly zveřejněny ve zprávě ERRC nazvané: Stigmata: Segregované školství pro Romy ve střední a východní Evropě z roku 2004. Zpráva je přístupná na internetové adrese:
V uplynulých týdnech provedlo ERRC s pomocí Ligy lidských práv předběžný průzkum zaměřený na zhodnocení dopadu nového školského zákona, účinného od ledna 2005. Výsledky průzkumu naznačují, že nový zákon dosud přinesl pouze kosmetické změny, pokud nějaké změny byly vůbec zaregistrovány. Odpovědnost za provádění nového zákona nesou české vzdělávací autority. Prováděcí předpisy navíc dosud nebyly vydány, přičemž zákon neobsahuje jasná ustanovení zakotvující opatření směřující k desegregaci školského systému. Ačkoli dopad zákona nemůže být plně vyhodnocen přinejmenším do září 2007, kdy uplynou lhůty k plné implementaci zákona, již nyní se naskýtá otázka, zda nový zákon napraví rasovou segregaci, která souží český školský systém.
Děti a jejich rodiny, které předložily případ Evropskému soudu pro lidská práva, zmiňují ve svých podáních, že zařazení do zvláštních škol děti navždy odsuzuje k postavení druhořadých občanů. Žáci zvláštních škol získávají znatelně horší vzdělání. Většina jejich absolventů končí na učilištích pro základní manuální profese. Jen minimum Romů navštěvuje vysoké školy. Míra nezaměstnanosti Romů v České republice, tak jako ve většině Evropy, vysoce přesahuje míru nezaměstnanosti ostatní populace.
Současné uspořádání vzdělávání v České republice také vůbec nepřipravuje děti české etnické příslušnosti na život v multikulturní společnosti. Ačkoli v Ostravě, třetím největším městě České republiky, tvoří Romové přibližně 10% populace, více jak 15.000 českých dětí denně navštěvuje základní školu, aniž by potkaly jediného romského spolužáka.
Děti a jejich rodiny jsou zastupovány Evropským střediskem pro práva Romů a advokátem Davidem Strupkem. V rámci stížnosti proti rasové segregaci, stěžovatelé žádají Soud aby vyslovil, že děti byly vystaveny ponižujícímu zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, bylo jim upřeno právo na přístup ke vzdělání a byly vystaveny rasové diskriminaci v právu na přístup ke vzdělání v rozporu s čl. 14 Úmluvy ve spojení s čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Právní stanovisko třetí strany bylo podáno nevládními organizacemi Interights a Human Rights Watch.
Další informace o případu D.H. a další proti České republice jsou k dispozici na adrese
Kontakt:
Pro další informace o případu D.H. a další proti České republice, prosím, kontaktujte:
Claude Cahn, ERRC: +36 20 98 36 445
David Strupek, advokát: +420 603 815 445
Pro další informace o posledním průzkumu o změnách v důsledku nového školského zákona, prosím, kontaktujte:
Jiří Kopal, Liga lidských práv
