Čtvrtek, 24. dubna 2008Aktuality
V rámci projektu „Děti z ústavů!“ se v současnosti snažíme prosadit návrhy legislativních změn týkající se zejména úpravy předběžného opatření a připomínkujeme zcela nově chystanou úpravu rodinného práva v rámci občanského zákoníku. Prosazujeme také dílčí změny týkající se práv dětí v postavení podezřelého ze spáchání jinak trestného činu.
V oblasti předběžného opatření se snažíme o to, aby byla nově zavedena lhůta, ve které by soud musel rozhodnout o odvolání rodičů v případě, že je jim dítě odebráno na návrh sociálního odboru města. Dosud není zavedena žádná lhůta a v praxi se tak stává, že soud rozhoduje o odvolání třeba i několik měsíců, zatímco je dítě stále v ústavu. Navrhujeme zavedení lhůty 15 dnů, ve které by musel soud rozhodnout.
V nové úpravě rodinného práva se zasazujeme o změny týkající se nařizování ústavní výchovy. V zákoně by podle našich návrhů mělo být výslovně znemožněno nařídit ústavní výchovu dítěte pouze na základě sociální nouze rodiny vedoucí například ke ztrátě bytu. V této situaci by měl stát rodině pomoci a netrestat ji odebráním dětí. Dále usilujeme o to, aby se soudy musely ke každému nařízení ústavní výchovy po určité době znovu vracet a zjišťovat, zda stále trvají důvody pro nařízení ústavní výchovy. K tomu by mělo vést opatření, které by omezilo platnost rozhodnutí soudu maximálně na 2 roky.
V problematice soudnictví nad mládeží prosazujeme posílení ochrany práv dětí podezřelých ze spáchání činu jinak trestného. Snažíme se mimo jiné, aby dítě bylo povinně zastoupeno advokátem již v přípravném řízení vedeném policií, což dosud není. Navrhujeme také rozšířit výčet opatření, které je možné v případě prokázání viny dítěti uložit.
O návrzích systémových změn průběžně diskutujeme s poslanci a senátory. Před několika týdny se zástupci Ligy a neziskových organizací Člověk hledá člověka o.s. a Poradna pro občanství, občanská a lidská práva sešli s ministrem Petrem Nečasem (MPSV). S potěšením jsme konstatovali, že se s panem ministrem shodujeme ve všech podstatných názorech a návrzích řešení.
Návrhy k novele občanského soudního řádu
Připomínky k novele zákona o soudnictví ve věcech mládeže
Novela občanského zákoníku včetně rodinného práva
Pondělí, 21. dubna 2008Tiskové zprávy
V úterý 22. dubna 2008 v 16:00 se na Staroměstském náměstí v centru Prahy v restauraci Kovárna setkají světoví diktátoři a dají si společně kávu. Poté předají představitelům ČR dopis, ve kterém jim poděkují za to, že naše země doposud nepřistoupila k Mezinárodnímu trestnímu soudu, který má stíhat pachatele nejvážnějších zločinů. ČR tak pro ně zůstává posledním bezpečným státem EU.
Mezi diktátory, kteří do Prahy zavítají, budou Pol Pot z Kambodži, Kim Čong-il ze Severní Koreje, Mengistu Haile Mariam z Etiopie a Charles Taylor z Libérie.
Happening předchází projednávání Mezinárodního trestního soudu v Poslanecké sněmovně a Senátu na jejich schůzích, které začínají v úterý 22. dubna, respektive ve středu 23. dubna 2008.
K Mezinárodnímu trestnímu soudu doposud přistoupilo 106 států po celém světě a všechny členské státy EU, kromě ČR. „To, že Česká republika doposud Mezinárodní trestní soud aktivně nepodporuje, snižuje prestiž naší zahraniční politiky, protože lidská práva mají být jednou z jejích hlavních priorit,“ říká Magdaléna Lásková z Amnesty International ČR.
Vznik Mezinárodního trestního soudu je přitom mezníkem ve vývoji mezinárodního práva, který umožňuje stíhání osob zodpovědných za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu. Bez existence tohoto orgánu by mohli pachatelé vážných zločinů dál unikat spravedlnosti. „Na několika místech světa jsou v tomto momentě páchány válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Ženy, děti a muži jsou masakrováni, znásilňováni a vyháněni ze svých domovů. Nemohou čekat další měsíce. Každý nový stát, který přistoupí k Mezinárodnímu trestnímu soudu, posiluje jeho účel, kterým je těmto zločinům zabránit,“ uvedl Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.
Mezinárodní trestní soud v tuto chvíli vyšetřuje situaci ve čtyřech afrických státech – Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice, Súdánu a Ugandě. V únoru letošního roku byl soudu předán třetí obviněný Mathieu Ngudjolo Chui, který je obžalován z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti během násilí v Demokratické republice Kongo.
Happening pořádají organizace Amnesty International, Člověk v Tísni, Liga lidských práv, Česká ženská lobby a Český červený kříž.
Bližší informace poskytne:
Jan Kratochvíl, Liga lidských práv, jkratochvil@llp.cz, tel. 608 021 038
Čtvrtek, 3. dubna 2008Zprávy z médií
Na svém zasedání 26. března tohoto roku vláda schválila podnět Rady vlády pro lidská práva k právní úpravě používání omezujících prostředků při poskytování zdravotní péče. Tento podnět Radě vlády připravil její poradní orgán – Výbor pro lidská práva a biomedicínu, jehož jsem členem. Podotýkám, že ve výboru i Radě vlády jsou přítomni zástupci ministerstva zdravotnictví a před tím, než šel podnět do vlády, prošel také připomínkovým řízením ? a to v podstatě bez připomínek (včetně ministerstva zdravotnictví). Proto jej také vláda bez problémů schválila.
Jak podnět osvětluje, v ČR dosud není používání restriktivních prostředků (poutání k lůžku, umisťování na izolační místnost, používání síťových lůžek) regulováno zákonem, ale pouze metodickým pokynem ministerstva zdravotnictví z roku 2005. Z hlediska dodržování ústavních pravidel se jedná o deficit, neboť k omezení základních práv a svobod může dojít pouze zákonem (nikoli metodickým pokynem, kterého se nikdo nedovolá). Na nedostatečnou právní úpravu poukázal také Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) při svých návštěvách v minulých letech. Již v roce 2002 CPT uvedl, že “pravidla pro užívání opatření omezujících pohyb pacienta by měla jednoznačně stanovit, že prvotní pokusy o zklidnění rozrušených nebo agresivních pacientů by měly být pokud možno nekontaktní (např. slovní pokyny) a že v případě nutnosti fyzického zklidnění by se v zásadě mělo jednat o zvládání pomocí rukou. Použití prostředků fyzického omezení pohybu (popruhy, svěrací kazajky apod.) bude oprávněné pouze velice zřídka a musí být buď výslovně nařízeno lékařem nebo o něm musí být lékař neprodleně informován a požádán o souhlas. Pokud prostředky fyzického omezení budou ve výjimečných případech použity, mělo by být jejich použití ukončeno co nejdříve; nikdy by neměly být používány nebo jejich použití prodlužováno, jako trest.”
Tento výbor působící při Radě Evropy již od roku 1990 dohlíží na naplňování Úmluvy o zabránění mučení (č. 9/1996 Sb.), která je v současnosti právně závazná pro všech 48 států Rady Evropy. Zlepšení praxe používání omezujících prostředků upravují obecné standardy CPT od roku 1998, naleznete je i v češtině na jeho webových stránkách . Je potřeba právě na stránkách Britských listů uvést, že již od počátku devadesátých let zástupci tohoto orgánu jmenovaní jednotlivými státy prosazují tyto standardy při pravidelných návštěvách míst omezení svobody všech států od Islandu po Kavkaz a Vladivostok. Navíc jeho členové jsou psychiatři, právníci, specialisté na vězeňství, zadržování mladistvých a další profese a jeho práce vždy reflektuje moderní trendy.
Také ministerstvo zdravotnictví se naštěstí přibližuje západní praxi, evidentně nemá se zlepšením zacházení žádný větší problém a slíbilo tuto úpravu promítnout do nově připravovaného zdravotnického zákona. Podle autora v úvodu zmíněného příspěvku je však vyžadovaná praxe údajně nesmyslná a nemožná. Skutečně je tomu tak? Jak je tedy možné, že podobné principy obsahuje od 1. 1. 2007 účinný zákon o sociálních službách? Zákon regulující sociální služby v § 89 mj. říká: “Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla neúspěšně použita jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní situace nejdříve využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné způsoby pro zklidnění situace, například odvrácení pozornosti, rozptýlení, aktivní naslouchání. Osoba musí být vhodným způsobem informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb.” Samozřejmě ani systém sociální péče není bez chyb, jak v lednu ukázala britská BBC. K této kauze toho již bylo napsáno dost. Také CPT ČR opakovaně vybízí, abychom jejich používání ukončili. Já bych pouze poukázal na příspěvek Davida Kocmana, který kauzu poměrně podrobně analyzuje.
Příspěvek autora dále uvádí, že zásada nejméně restriktivního přístupu je v našem zdravotnictví samozřejmostí. Je pak otázkou, proč jeho autora tyto výroky vedly k napsání rozhořčeného článku plného osobních útoků. Není samozřejmě možné, aby zdravotničtí pracovníci nechali pacienty ubližovat sobě nebo někomu jinému. Připoutání k lůžku nebo umístění na izolaci je však závažným zásahem do lidské důstojnosti a je proto na místě, aby právní úprava specifikovala podmínky, za kterých k němu může dojít. A o to v podnětu Rady vlády, který vláda schválila, jde.
Co je ovšem politováníhodnější, že tento příspěvek je jen jedním z mnoha, kterým Britské listy vytváří prostor pro virtuální realitu. Například klecová lůžka jsou dokonce zvláštním tématem Britských listů. Jak vidno z letité praxe evropského CPT – působícího při mezivládní mezinárodní organizaci Rada Evropy založené evropskými státy – byla v Česku zahájena žhavá diskuse až díky výrokům jedné celebrity z anglosaské země na toto téma dosti opožděně. Jako kdyby humánní zacházení s osobami omezenými na svobodě byla nějaká novota imperialisticky prosazovaná Georgem Sorosem nebo K. D. Rowlingovou. To bohužel vypovídá o tom, jak málo je české prostředí propojeno s již letitou praxí nejen v anglosaských zemích, ale i v kontinentální Evropě na západ od nás, včetně praxe psychiatrů. Přejme Britským listům, že z toho aspoň vytěžili virtuální protiimperialistické téma. Proč tomu ovšem musí být v takové podobě, na níž upozorňoval Filip Gregor? Neplatí snad i pro téma používání restriktivních prostředků v podání Britských listů nejtrefněji tento Gregorem zmiňovaný citát, za jehož zveřejnění mu bylo vyhrožováno útočnými PR praktikami? “?měníme realitu. Rádi vyprávíme pohádky. Kolik lidí snese pravdu o tom, že král je nahý? A víte, jak často zjišťujeme, že se pohádky staly realitou? Proto, že vytváříme mýtus. A ten pak, stvořen, žije dál svým vlastním životem. My, kteří jsme mu vdechli život , pak jen zpovzdálí sledujeme, jak to dítě roste. A někdy jsme i pyšní.”
David Zahumenský
Článek vyšel dne 3.4.2008 na www.blisty.cz, naleznete jej zde.
Pátek, 29. února 2008Zprávy z médií
Brno – Co mohou Křížovi udělat pro to, aby získali zpět své děti, které jim před třemi lety odebral soud? Za manžele se postavil i veřejný ochránce práv, když kritizoval postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích, jenž se o umístění dvojčat do kojeneckého ústavu zasadil. Děti jsou od loňského května v pěstounské rodině, v boji o jejich vrácení rodičům pomáhá i Liga lidských práv.
“Vloni v srpnu podali Křížovi žádost o zrušení ústavní výchovy. Původně ji měl soud projednávat už v prosinci, ale byly nejasnosti kolem toho, kdo bude ustanoven opatrovníkem odebraných dětí,” poznamenala právnička Křížových z Ligy lidských práv Jana Havigerová.
Další termín jednání zatím soud nestanovil. Lýdia a Ivan Křížovi se zatím chystají podat návrh na předběžné opatření, díky kterému by se děti dostaly zpět do své původní rodiny. O tomto opatření musí soud rozhodnout rychle. Pokud by Křížovým vyhověl, zůstala by téměř čtyřletá dvojčata v jejich péči až do pravomocného rozhodnutí soudu o zrušení ústavní výchovy.
“Pokud bychom neuspěli, odvoláme se ke krajskému soudu. Když ani tam nepochodíme, podáme ústavní stížnost či stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Rodiče v současné době dokáží dětem poskytnout materiální i citové zázemí a odpírání péče o ně by bylo porušením práva na respektování rodinného života,” doplnila Havigerová.
Zároveň se jménem Křížových chystá podat podnět na ministerstvo práce a sociálních věcí. To by na jeho základě mělo prošetřit postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích. Manželé mohou po ministerstvu požadovat i “zadostiučinění za psychickou a materiální újmu”.
Článek vyšel dne 29.2.2008 v deníku Mladá fronta DNES.
Čtvrtek, 28. února 2008Tiskové zprávy
Brno – 28. února 2008 – Česko stále pokračuje v praxi odebírání dětí do ústavů pouze proto, že rodina nemá vhodné bydlení. Opakovaná kritika ČR ze strany Evropského soudu pro lidská práva nepomáhá. Liga lidských práv převzala od ombudsmana případ manželů, kteří se již více než dva roky snaží získat své dvě děti zpět do vlastní péče.
Děti byly rodině K. z brněnska odebrány v srpnu 2005 na základě předběžného opatření. Jediným důvodem bylo tehdy nevyhovující bydlení. Rodina v té době žila v podnájmech, které často měnila, a v srpnu 2005 se krátce ocitla zcela bez bydlení. Oba rodiče proto po dohodě se sociálním odborem souhlasili s dočasným umístěním svých malých dvojčat v kojeneckém ústavu do doby, než svou bytovou situaci vyřeší.
Aby dostala děti zpátky, rozhodla se matka, že se s nimi přestěhuje na Slovensko ke svým rodičům. I přesto však sociální odbor podal návrh na předběžné opatření, kterým byly děti svěřeny dočasně do péče kojeneckého ústavu a posléze také návrh na nařízení ústavní výchovy.
Soud o nařízení ústavní výchovy rozhodl velmi rychle, již v září 2005, a to i přesto, že v době vynesení rozsudku měli manželé adekvátní bydlení zajištěno. Soud však konstatoval, že rodina zde bydlí pouze krátce a nestálost jejích bytových poměrů narušuje řádnou výchovu dětí. Sociální pracovnice pak lživě a účelově informovaly rodiče, že pokud se proti tomuto rozhodnutí neodvolají, budou děti nejpozději do vánoc doma.
Po rozhodnutí soudu navštěvovali rodiče své děti v kojeneckém ústavu velmi intenzivně, brali si je na víkendy domů a snažili se o zlepšení svých poměrů. K vhodnému bydlení se podařilo otci sehnat také stálé zaměstnání. Manipulace s rodiči dosáhla svého vrcholu po roce a půl od soudního rozhodnutí, když i přes zřetelné a trvalé zlepšování situace rodiny, rozhodl sociální odbor o předběžném svěření dětí do péče pěstounů.
Rozhodnutí sociálního odboru tak způsobilo, že velmi dobré vztahy rodičů s dětmi umístěnými v kojeneckém ústavu byly násilně zpřetrhány. Pěstouni totiž odmítali s rodiči komunikovat a neumožňovali jim žádný kontakt s dětmi. Šokovaní rodiče pak s vědomím, že mohou své děti natrvalo ztratit, podali soudu návrh na zrušení ústavní výchovy a navrácení dětí zpět do své péče. Návrh na svěření dětí do své péče zároveň podali také pěstouni. O obou návrzích v současnosti rozhoduje soud a Liga v řízení před soudem rodiče zastupuje.
Případ se svou podstatou velmi blízce podobá kauze rodiny Wallových, kterou nakonec musel rozhodnout Evropský soud pro lidská práva. Ten konstatoval, že odebráním dětí Wallovým kvůli nevyhovujícím bytovým podmínkám porušila Česká republika jejich právo na soukromý a rodinný život podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Bohužel ani takové zásadní rozhodnutí dosud nezměnilo praxi rozhodování některých českých soudců ani fungování některých sociálních odborů.
Další informace k problematice a uvedenému případu poskytne:
Liga lidských práv, Jana Havigerová, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, e-mail: jhavigerova@llp.cz
Poznámka pro editory:
Zprávu o tomto případu přinesla také MF Dnes:
http://zpravy.idnes.cz/manzele-bojuji-o-dvojcata-prisli-o-ne-kvuli-bydleni-f8b-/domaci.asp?c=A080227_135106_domaci_dmk
