Čtvrtek, 12. července 2012Zprávy z médií
Transformace sociálních služeb se podle Ligy lidských práv neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů, včetně škol, zaměstnavatelů a místních úřadů. Jen ta zajistí větší uplatnění lidí se zdravotním postižením na volném pracovním trhu.
Právě probíhající transformace sociálních služeb se neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů. Podle Ligy lidských práv to dokazují příklady z evropských zemí, v nichž transformace začala již před mnoha lety. Jednou z nich je například Nizozemí, s jehož systémem sociálních služeb se čeští odborníci seznámili na konci června.
„Efektivní komunikace mezi organizacemi zaměstnavatelů a chráněnými dílnami poskytuje zaměstnancům nejenom lepší vyhlídky na získání pracovního místa, ale zároveň je na budoucí povolání dokáže připravit a pomoci jim přechod na volný pracovní trh zvládnout,“ uvedl právník Ligy lidských práv Petr Hanslian, který se cesty do Nizozemí zúčastnil.
V Holandsku, kde proces transformace sociálních služeb stále probíhá, je podle něj kladen velký důraz na získávání pracovních zkušeností ještě před nástupem na samotné pracovní místo, a to například formou stáží. Ty přitom začínají už ve škole u mladých žáků. Podle Ligy lidských práv se však uplatňují také na chráněných pracovištích, které tak nejsou poslední zastávkou pro znevýhodněného pracovníka, ale naopak jakýmsi tréninkem pro budoucí povolání.
Holanďané kladou podle Hansliana současně velký důraz na poskytnutí přesně takové odborné pomoci, kterou klient sociální péče potřebuje a chce. To se však dle jeho slov v daném prostředí projevuje tak, že ústavy nejen dále existují, nýbrž jsou také velmi striktně rozděleny podle diagnóz. Vzniká zde tedy segregace v segregaci.
Podle právničky Ligy lidských práv Denisy Slašťanová je nepochybné, že by služby měly být poskytovány v určité kvalitě. „Ale nemělo by to být na úkor společenské diverzity a možnosti, aby byl každý součástí komunity,“ dodává Slašťanová.
Jak funguje proces transformace sociálních služeb v zahraničí, se odborníci vydali zkoumat také do Anglie a v budoucnu navštíví ještě Finsko. Nabyté zkušenosti poté plánují aplikovat v České republice.
Prvním krokem bylo vytvoření analýzy porovnávající zahraniční právní úpravy a podmínky v České republice. Následovat bude řada odborných školení pro zřizovatele a pracovníky ústavů a vypracování metodiky, která by měla nabídnout nástroj pro zlepšení zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a možnosti jeho aplikace na české prostředí.
Zprávu vydal Deník Referendum 11. července 2012, autorem článku je Vratislav Dostál.
Středa, 11. července 2012Zprávy z médií
Práva pacientů představují v posledních letech oblast práva, které doznává velkých změn. S předsedou Ligy lidských práv Davidem Zahumenským podruhé, tentokrát na téma práv pacientů.Samotný přístup pacientů k léčbě se pomalu přesouvá k chápání poskytování zdravotnické péče jakožto placené služby, ať již formou odvádění zdravotnického pojištění, nebo diskusí kolem tzv. „nadstandartu“.
Dobrý den. V minulém rozhovoru jsme si z hlediska bezplatného právního poradenství představili Ligu lidských práv. Avšak jeden z vašich velkých projektů je projekt s názvem „férová nemocnice“ O co konkrétně jde?
V rámci projektu Férová nemocnice informujeme o právech pacientů, vydáváme publikace, nabízíme bezplatnou právní pomoc a zastupování, školíme lékaře a zdravotnický personál a připomínkujeme legislativu.
Obrací se na tento projekt velké množství dotazů z řad běžných občanů?
Určitě ano. Jen v roce 2011 navštívilo internetové stránky www.ferovanemocnice.cz 118 000 lidí a naši právníci bezplatně zodpověděli stovky dotazů prostřednictvím online poradny a další stovky dotazů telefonicky nebo e-mailem.
Všimnul jsem si, že v rámci webových stránek projektu „férová nemocnice“ poskytujete kompletní poradenství ze všech oblastí medicínského práva, proč jste se zaměřili právě na tuto oblast?
Medicínské právo je oblast, která se někdy dotýká každého z nás. Zároveň je to dosud oblast práva poměrně nerozvinutá, legislativa donedávna celou řadu problémů výslovně neřešila a lidé tak byli v nejistotě, ohledně toho, na co mají právo. Proto jsme se rozhodli vytvořit stránky Férová nemocnice a pomoci lidem zorientovat se ve zdravotnickém právu. Na webový portál jsme navázali také praktickým manuálem pro pacienty a nedávno jsme vydali také manuál pro pediatry.
Představte prosím taktéž formu mediace, kterou doporučujete v rámci tohoto projektu.
Mediace je způsob řešení sporu. Využívá neutrální stranu – mediátora – k usnadnění hledání výsledku uspokojivého pro obě strany. Její výhodou oproti soudnímu řízení je zejména rychlost a skutečnost, že vedení zdravotnického zařízení může lépe obeznámit s případnými nedostatky fungování zdravotnické péče na svých odděleních a získat tak levně cennou informaci.
Mediace je v českých podmínkách zatím stále poněkud nová, o čemž svědčí i fakt, že když si do knihkupectví půjdete koupit knihu o mediaci, mnohdy musíte hledat v oddělení „meditace“ nebo „média“, přestože tyto pojmy s mediací nemají nic společného. Abychom mediaci přiblížili české praxi, vydali jsme s kolegyní v roce 2010 stručný manuál „Jak se dohodnout bez soudu – mediace jako prostředek řešení sporů ve zdravotnictví“, který je zdarma dostupný na našich stránkách.
S jakými výsledky probíhá u vás prozatím mediace?
Především zdravotnická zařízení bohužel nejsou mediaci zatím příliš nakloněna. Důvodů je několik, jedním z nich je také to, že na základě pojistných smluv, ze kterých je odpovědnost nemocnic kryta, pojišťovny obvykle vyžadují soudní rozhodnutí a mimosoudní dohodě nejsou příliš nakloněny.
Poskytujete i v rámci tohoto projektu bezplatné právní zastoupení nebo konzultace zdarma?
Naše kapacity nám bohužel neumožňují, abychom většině z těch, kdo se na nás obrátí, pomohli jinak než základní konzultací. Proto se lidi snažíme nasměrovat, kde mohou získat další právní pomoc. Zastoupení můžeme zajistit jen v několika málo vybraných případech.
Pomáháte taktéž klientům v soudních sporech se zdravotnickými zařízeními?
Ano, jsou případy, kdy dokonce i převezmeme právní zastoupení. Snažíme se zde vybírat především případy, které podle našeho názoru mohou rozvinout judikaturu nebo u kterých je přítomen výrazný lidskoprávní rozměr, jako tomu bylo například ve věcech protiprávních sterilizací romských žen.
Ve stručnosti, poraďte našim čtenářům jak by měli postupovat, pokud se cítí být poškozeni na svých právech zdravotnickým zařízením, či lékařem. Mohou se s dotazy obrátit přímo na vás?
V prvé řadě vždy zdůrazňujeme, že pokud se člověk cítí poškozen na svých právech, měl by se snažit to se zdravotníky osobně řešit. Ptát se, požadovat vysvětlení a podobně. Pokud to nikam nevede, může poškozený pacient podat stížnost vedoucímu zdravotnického zařízení, případně také České lékařské komoře nebo zřizovateli zdravotnického zařízení (vzory stížností najdete na našich stránkách). V závažnějších případech je možné se obrátit také s žalobou k soudu, což ale bez konzultace s právníkem nedoporučujeme.
Kdokoli se na Ligu lidských práv může s dotazem obrátit, vždy se snažíme poskytnout alespoň základní konzultaci.
Závěrem bych vás poprosil o možné kontakty nebo webové stránky, které byste našim čtenářům s ohledem na náš rozhovor doporučil.
Online poradna na našich stránkách www.ferovanemocnice.cz je z technických důvodů bohužel dočasně mimo provoz, čtenáři ale mají možnost poslat svůj dotaz také e-mailem na adresuporadna@ferovanemocnice.cz nebo zkontaktovat kancelář Ligy lidských práv na telefonu 545 210 446.
Zprávu vydal server Finance.cz 10. července 2012, autorem článku je Zbyněk Drobiš.
Pondělí, 9. července 2012Zprávy z médií
Legislativci a ochránci lidských práv se přou kvůli novelám zákona o zdravotních službách. Ty zmírňují podmínky pro hospitalizaci člověka proti jeho vůli. Nebude už třeba nutné, aby byl shledán „bezprostředně nebezpečným“. Ochránci pacientů varují, že přibude těch, kdo se v léčebně ocitnou nedobrovolně.
Dvojice novel vrací do legislativy například možnost dodatečného souhlasu s nucenou hospitalizací. Nemocnice či léčebny mají na jeho získání 24 hodin. Vůbec jej pak nepotřebují, pokud pacienta přijmou na méně než osm hodin kvůli jeho vlastní bezpečnosti nebo z terapeutických důvodů.
Ze zákona by nově měla vypadnout podmínka bezprostřední nebezpečnosti pacienta před jeho hospitalizací. Poslanecká novela ponechává jen podmínku, která říká, že proti své vůli může na lůžku skončit ten, kdo ohrožuje sebe i své okolí „závažným způsobem“.
„Návrhy směřují k tomu, aby se situace řešily větší represí, a ne aby se hledaly cesty, jak nedobrovolným hospitalizacím předcházet,“ řekla iDNES.cz Zuzana Durajová z Ligy lidských práv. Podle právničky hrozí, že přibude lidí, kteří se v léčebnách a nemocnicích ocitnou neoprávněně.
„Je to návrat do minulosti, vrací se něco, co zvýší riziko zneužitelnosti,“ hodnotí změnu Jan Jaroš, ředitel občanského sdružení Kolumbus, jež sdružuje psychiatrické pacienty. „Z vlastní zkušenosti vím, jak lze dodatečný souhlas na pacientovi vynutit. Třeba hrozbou, že nebude mít vycházky,“ dodal Jaroš.
V léčebnách končí bez souhlasu stovky duševně nemocných
Výtky směřují k úpravě zákona o zdravotních službách. Ten začal platit v rámci reformy zdravotnictví v dubnu, přesto už má parlament k dispozici hned dvě novely, které jej mají změnit. Jednu podala skupina senátorů, druhou několik poslanců včetně ministra zdravotnictví Hegera.
Kromě toho, že novely ze zákona vypouštějí nutnost souhlasu obou rodičů k léčbě dítěte, zároveň pozměňují podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu pacienta. K ní dochází například v situaci, kdy je pacient v bezvědomí, pod vlivem alkoholu či drog. Situace se ale týká také duševně nemocných nebo lidí, u kterých je podezření na duševní chorobu.
Podle Jaroše se jen v oboru psychiatrie ročně v léčebnách bez souhlasu ocitá asi 800 lidí. Z toho zhruba jedno procento tvoří schizofrenici.
Pacienti: Ať jsou v zákoně diagnózy
Právě schizofrenie patří k chorobám, které jsou svému okolí i pacientovi nejvíce nebezpečné. Novela prošla shodou náhod vládou v době, kdy schizofrenici vraždili nebo se o to pokusili (o jejich útocích čtěte zde).
I proto je podle Jaroše důležité, aby v zákoně byly vypsány konkrétní diagnózy a lékaři přihlíželi k závažnosti onemocnění. Navíc novela ponechává stav, kdy k nucenému převozu do léčebny stačí jen projev nemoci, nikoliv její diagnostikování.
„Pokud by v novele bylo definováno, že se jedná o diagnózu schizofrenie, a byly by v něm přesně vypsány její druhy i podmínka, že nebezpečnost bude konzultována s psychiatrem, s novelou bychom souhlasili,“ podotkl Jaroš.
Byrokracie musí jít při léčbě stranou, říkají lékaři
Návrat dodatečného získání souhlasu pacienta žádala Česká lékařská komora. „Změna je nutná, platný zákon v podstatě nařizuje žádat u každé hospitalizace bez souhlasu pacienta o povolení soud. To je nesmyslné,“ říká viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek. Množství hlášení prý nezvládají zdravotnická zařízení ani soudy.
„Čtyřiadvacetihodinová lhůta je akceptovatelná. Vemte si, kolik pacientů přivezou podnapilých, od nich nejsme schopni získat souhlas. Týká se to i lidí se silnými otřesy mozku, po traumatech nebo u akutních porodů,“ vyjmenoval Mrozek.
Viceprezident ČLK je přesvědčený, že pravidla pro nucené hospitalizace by se neměla příliš zpřísňovat. „Ve smyslu, aby přibývalo byrokracie. Návrhem jsme se totiž snažili o přesný opak,“ dodal Mrozek.
Novelu obhajuje její spoluautorka, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. „Dodatečný souhlas s hospitalizací se do ní dostal z praktických důvodů. Jsou situace, kdy člověka musíte hospitalizovat, ačkoliv se sám k tomu nemůže vyjádřit. Řešit všechno v krátkých lhůtách, které lékaři pro záchranu života potřebují, přes soudy není zrovna praktická věc,“ vysvětlila.
Podle ní by se o námitkách a odlišných právních stanoviscích k novelám mělo ještě diskutovat v rámci parlamentního připomínkování. „Je potřeba hledat takové řešení, kdy nebude člověk omezován na lidských právech, ale zároveň bude zajištěna ochrana společnosti. Je to balanc, který v okamžiku, kdy se zvrátí na jednu, či druhou stranu, tak je to špatně,“ dodala Gajdůšková.
Chyby přinášejí riziko žalob
V praxi podleLigy lidských právpovedou obě opatření ke změkčení podmínek nucené hospitalizace. A tedy i většímu rizikuzneužití a žalob.
Loni se Evropský soud pro lidská práva zastal 42letého muže, který si stěžoval na nedobrovolný pobyt v léčebně. „Stát musel zaplatit odškodné ve výši 12 tisíc eur,“ upozornila Liga. V přepočtu jde tedy zhruba o 300 tisíc korun. Soud dalMiloši Ťupoviza pravdu, protože podle českých zákonů měla léčebna žádat po 24 hodinách soud o souhlas s hospitalizací. Stalo se tak ale až po čtyřech dnech.
„Novelu jsme chystali s právníky a pokud vím, tak je v souladu s mezinárodním právem i Ústavou ČR. Pokud ale vůči ní někdo vznesl výhradu, musíme to znovu prověřit. Ještě je čas vyladit rozpor v právních názorech,“ řekla iDNES.cz jedna z autorek, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.
Zprávu vydal iDNES 8. července 2012, autorkou článku je Hana Válková.
Pondělí, 9. července 2012Zprávy z médií
Lidé u nás sice mají možnost požádat soud, aby jim ustanovil advokáta, ale soudy věci posuzují nejednotně. Zejména ale není zajištěna bezplatná právní pomoc předtím, než se obrátíte na soud, uvedl David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.
Dovolat se svých práv v dnešní komplikované společnosti vyžaduje pevné nervy, urputnost, snahu, čas a především peníze. Představíme vám některé z možností, jak získat bezplatné právní rady v různých oblastech našeho života. Začneme možnostmi právního poradenství Ligy lidských práv.
Liga lidských práv představuje neziskovou organizaci, která prosazuje aktivní pomoc lidem, kterým byly odepřeny jejich práva, především výkonem státní správy. Ročně zodpoví na stovky dotazů prostřednictvím emailu, telefonicky a osobními schůzkami. Vydává mnohé publikace a materiály, které mohou běžnému občanovi usnadnit orientaci v každodenním životě z hlediska práva. Blíže a odborněji s panem Davidem Zahumenským, předsedou Ligy lidských práv.
Dobrý den pane Zahumenský. Mohl byste ve stručnosti představit Ligu lidských práv pro naše čtenáře?
Jsme nezisková organizace, která hájí práva a svobody všech lidí. Snažíme se lidem pomáhat, aby znali svá práva a aktivně je prosazovali. Nejsme ale jen poradna pro nemajetné. Naším hlavním zaměřením je prosazovat systémové změny, které zlepšují kvalitu života v České republice.
Dovolím si jít rovnou k věci. V jakých případech poskytujete bezplatné právní zastoupení?
Obecně je možné říci, že bezplatné zastoupení se klientům snažíme zajistit v oblastech, kterými se zabýváme a kde věcem rozumíme. To jsou zejména práva dětí, práva lidí se zdravotním postižením, práva pacientů, případy násilí ze strany policie a práva obětí trestných činů.
Podle jakých kritérií si vybíráte případy pro bezplatné zastupování?
Víme, že nemůžeme pomoci každému, proto se vždy nejprve díváme, zda tady není někdo jiný, kdy by mohl klientovi pomoci, kdo třeba danému problému rozumí lépe. Pokud se jedná o případ v oblastech, kterými se zabýváme, zkoumáme především to, zda je zde kromě zájmu klienta na vyřešení věci, také veřejný zájem. Jestli má případ potenciál předejít porušování lidských práv v budoucnu.
Mohou se na vás běžní občané obrátit s kterýmkoliv právním dotazem nebo pouze s některými?
Lidé se na nás obracejí s rozličnými dotazy. Pokud jim nejsme schopni poradit, ať již proto, že se danými problémy nezabýváme, nebo z důvodu, že nám to nedovoluje naše kapacita, snažíme se je alespoň odkázat na někoho jiného, kdo by jim mohl pomoci. Bohužel se ale stává, že je těžké někoho takového najít.
Odpovíte všem dotazům, které k vám jsou zaslány, i ve formě zdvořilého odmítnutí?
Snažíme se odpovědět vždy, někdy jsme ale natolik zahlceni, že to může trvat déle.
Právní poradenství zdarma poskytujete přímo dle personálního zajištění Ligy lidských práv nebo spolupracujete s externími advokáty?
V Lize nyní pracuje 9 právníků, vedle toho spolupracujeme s celou řadou advokátů, kteří jsou schopni klientům pomoci zdarma. Například advokát Robert Cholenský v letošním roce získal cenu pro bono advokát roku za pomoc v případech policejního násilí a práv osob s mentálním postižením.
Který případ byl pro vás během vašeho působení v Lize lidských práv nejvíce emotivní?
Setkáváme se s řadou velmi emotivních situací. Právo není všemocné a někdy se věci nakonec semelou jinak, než by člověk čekal. Napadá mě případ rodiny, které byly ze sociálních důvodů odebrány děti, když rodiče po určitou dobu neměli řádné bydlení. Stalo se tak přesto, že Ústavní soud opakovaně prohlásil, že sociální důvody nemohou být důvodem pro přetržení pouta mezi rodiči a dětmi.
Když jsme do případu vstoupili, rodiče si již bydlení zase našli, na naši stranu se postavil veřejný ochránce práv a také v soudním řízení to vypadalo, že by se děti mohly k rodičům brzy vrátit. Pak ale byla u otce zjištěna roztroušená skleróza a rodičům se narodily další děti, dvojčata. S ohledem na zdravotní stav otce nakonec rodiče souhlasili s tím, aby starší děti zůstaly u pěstounů a pouze je pravidelně navštěvují.
Které případy zastupujete nejčastěji?
Nejvíce případů, kde poskytujeme zastoupení, se týká práv lidí s postižením. V České republice bohužel stále přetrvává pohled, že nejlepší ochranou pro lidi s mentálním postižením je zbavit je způsobilosti k právním úkonům a nenechat je tak o sobě rozhodovat. V půlce roku 2011 tak u nás bylo více než 26 tisíc občanů zcela zbaveno možnosti o sobě rozhodovat. Přitom například v Německu už vůbec institut úplného zbavení způsobilosti neznají. Naštěstí se situaci v zemích na západ od nás výrazně přiblížíme s účinností nového občanského zákoníku od ledna 2014.
Vy osobně, jak hodnotíte možnosti bezplatného právního zastupování a poradenství v České republice oproti zahraničí?
Lidé u nás sice mají možnost požádat soud, aby jim ustanovil advokáta, pokud splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků, ale soudy věci posuzují nejednotně (stalo se nám například, že klientce, která potřebovala řešit dva související právní problémy, jeden soud osvobození přiznal a jiný ne). Zejména ale není zajištěna právní pomoc předtím, než se klient obrátí na soud. Přitom právě včasné odborné zhodnocení situace a možností jejího řešení by v řadě případů pomohly nejvíce.
V České republice bohužel stále neexistuje účinný systém státem zajišťované právní pomoci. Zde zaostáváme nejen za našimi sousedy na západ od nás, ale také například Slováci už podobný zákon mají od roku 2005. Přestože česká vláda teze zákona schválila již v roce 2008, stále se nedaří najít politickou podporu pro jeho přijetí.
Přál byste si něco říci čtenářům závěrem?
Vzhledem k tomu, že je pro nás extrémně náročné zajistit finanční zdroje pro to, abychom mohli bezplatnou právní pomoc lidem v České republice zajišťovat i nadále, rád bych čtenářům nabídnul možnost vstoupit našeho klubu podporovatelů „Lidi Ligy“. Více informací čtenáři najdou na stránkách www.lidiligy.cz.
Jako tečku na úplný závěr bych Vás požádal o kontakty, kde se mohou čtenáři se svými dotazy a příběhy obracet?
Kontaktovat je nás možné telefonicky na čísle 545 210 446 nebo e-mailem na brno@llp.cz. Veškeré kontakty čtenáři najdou na našich stránkách www.llp.cz.
Zprávu vydal server Finance.cz 9. července 2012, autorem článku je Zbyněk Drobiš.
Pátek, 29. června 2012Zprávy z médií
Česku hrozí pranýř ve Štrasburku a vyplácení v součtu až milionových odškodnění lidem, kteří se bez souhlasu ocitnou za zdmi psychiatrické léčebny. Varuje před tím Liga lidských práv. Přímo proti rozsudku Evropského soudu pro lidská práva jde podle ní novela jednoho z reformních zákonů z dílny ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09), již v úterý schválila vláda.
Je to pět let, co u dvaačtyřicetiletého Miloše Ťupy doma zazvonili policisté s lékařem a proti jeho vůli jej převezli do psychiatrické léčebny. Mimo jiné proto, že měl tvrdit, že zabije svého bratra. Ťupa se však bránil, označil hospitalizaci za neoprávněnou a případ dohnal až do Štrasburku. Uspěl. Stát mu musel zaplatit odškodnění ve výši 12 tisíc eur (zhruba 300 tisíc korun – pozn. red.).
Česká republika byla Evropským soudem pro lidská práva odsouzena proto, že tuzemské soudy nezkoumaly okolnosti převzetí (Ťupy – pozn. red.) do lékařské péče a bezprostřednost ohrožení jeho samotného, či jeho okolí,“ popsala právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
A podobná situace, kdy bude Česko vyplácet nedobrovolně hospitalizovaným lidem odškodné v součtu dosahující miliony korun, se podle ní může brzo opakovat. A to v případě, že čeští zákonodárci přijmou novelu zákona o zdravotních službách z pera ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) a dalších poslanců, kterou v úterý schválila vláda. „Jde o malé, ale závažné úpravy. Vypouštějí se změny, které chtěl v souvislosti s rozsudkem v případu Ťupa po Česku Evropský soud pro lidská práva,“ vysvětlila Durajová.
Podle současné úpravy (platné od duba letošního roku – pozn red.) je možné pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat pouze v případě, že bude „bezprostředně“ ohrožovat sebe nebo své okolí. V praxi to znamená, že například duševně nemocného, který hrozí své rodině nožem, mohou záchranáři odvézt na psychiatrii jen tehdy, bude-li kuchyňským náčiním třeba manželce máchat u hrla přímo před jejich zraky. Když se ale do příjezdu sanitky uklidní, zůstává doma. Stejně jako v případě, kdy mu mohou záchranáři zamezit v ohrožování sebe i druhých jinak.
Chystaná novela však onu pojistku proti zneužití hospitalizace v podobě slůvka „bezprostředně“, vypouští. Stejně jako podmínku, že nesmí být hrozbu možné odvrátit jinak. Podle Ligy lidských práv jde v oblasti práv lidí s duševním postižením o velký krok zpět. A Durajová upozorňuje, že už nyní ve Štrasburku čekají na verdikt dvě stížnosti podobné té Miloše Ťupy.
Ministerstvo: Je to kompromis
Ministerstvo zdravotnictví úpravu zákona, který primárně řeší kontroverzní souhlas obou rodičů v případě ošetření nezletilého dítěte, hájí. „Vychází to z toho, jak se současný zákon osvědčil, či neosvědčil v praxi. Samozřejmě to může v rámci projednávání v poslanecké sněmovně ještě doznat nějakých změn, nicméně my v tuto chvíli předkládáme návrh, který je opravdu kompromisem mezi všemi možnými řešeními,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zdravotniství Vlastimil Sršeň.
A za obsahem novely si stojí i šéf zdravotního výboru sněmovny Boris Šťastný (ODS). „Pokud má občan ústavní právo, aby mu stát zajistil lékařskou péči, musí mít ten naopak možnost, jak ji legálně poskytnout,“ míní Šťastný. „Jestli má Brusel nějaký nápad, jak nenechávat lidi umírat na ulici, ať nám ho řekne. Já neznám případy, kdy by se toto zneužívalo. Je to vždy s cílem záchrany lidského života či zdraví,“ dodal.
Pojistkou proti zneužití hospitalizace má být podle šéfa sněmovního výboru navíc soud, který musí „zadržení“ pacienta posvětit. „Nikoho nemůžete držet hospitalizovaného na psychiatrii jen tak,“ uvedl Šťastný.
„Podle našich statistik ovšem soudce v 99 procentech případů vždy řekne, že došlo k převzetí pacienta ze zákonných důvodů. Bez toho, aby zkoumal okolnosti a to, zda byl člověk opravdu nebezpečný,“ nesouhlasí Durajová. „Pokud bezprostřednost v zákoně explicitně není, soudy to neřeší,“ vysvětlila.
Článek vydal 29. června 2012 server Tyden.cz, autorkou zprávy je Lucie Nekvasilová.
Pátek, 15. června 2012Zprávy z médií
Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost ženy z Ústeckého kraje, jež za nezákonnou sterilizaci po císařském řezu vysoudila omluvu a 200.000 korun. Výši odškodného ve stížnosti označila za neadekvátní. Původně žádala milion korun. Podle ÚS ale justice při rozhodování o výši náhrady neporušila základní práva ženy. ČTK to zjistila z databáze soudu.
Sterilizaci provedli lékaři v jedné z nemocnic v Ústeckém kraji, aniž romskou ženu předem řádně informovali o důsledcích a dali jí čas na rozmyšlenou. Jde o jeden z mnoha podobných případů, jež se většinou týkaly Romek. Vláda zvažuje hromadné odškodnění žen za nechtěné sterilizace.
„Napadená rozhodnutí obecných soudů ohledně výše přiměřeného zadostiučinění nelze považovat za svévolná či jinak ústavně nekonformní. Obecné soudy vzaly v úvahu jak závažnost vzniklé újmy, tak i okolnosti případu,“ stojí v rozhodnutí senátu se zpravodajem Jiřím Nykodýmem.
Krajský soud v Ústí nad Labem v roce 2008 rozhodl, že lékaři zasáhli do práva ženy na zdraví a soukromí. Přiznal ženě omluvu a odškodnění 50.000 korun. Zohlednil to, že již měla čtyři děti a rozpadlo se jí manželství, což podle krajského soudu snížilo negativní dopad sterilizace do jejího osobního života.
Vrchní soud v Praze zvýšil odškodnění o 150.000 korun a upozornil například na to, že příslušná komise formálně rozhodla o zákroku až po jeho provedení.
Podle právničky Ligy lidských práv Kateřiny Červené je přiznaná výše náhrady nedostatečná, proto žena podala ústavní stížnost. „Odškodnění 50.000 korun za to, že žena nemůže mít děti, je směšné. Ani 200.000 korun není adekvátní částka,“ řekla ČTK Červená.
Nechtěnými sterilizacemi žen se v minulosti zabýval ombudsman, soudy všech stupňů i Evropský soud pro lidská práva. Nad sterilizacemi oficiálně vyjádřila politování vláda Jana Fischera. V Česku šlo většinou o Romky, byly jich desítky, podle některých odhadů stovky až tisíce.
„Nešlo ale výhradně o Romky,“ upozornila Červená, podle níž se Lize lidských práv další ženy přihlásily po zveřejnění zprávy o možném hromadném odškodnění.
Evropský soud pro lidská práva se v poslední době zabýval sterilizacemi Romek na Slovensku. Loni přiznal 31.000 eur (792.000 korun) ženě, která v roce 2000 se zákrokem sice souhlasila, ale podle soudců si nebyla schopná uvědomit důsledky. Letos v červnu štrasburský soud rozhodl podobným způsobem ve prospěch další Slovenky.
Zprávu zveřejnil server Tribune.cz dne 14. června 2012. Autorem zprávy je Jan Tomandl z ČTK.
