Středa, 21. července 2010Tiskové zprávy
Brno – 21. července – Lidé s duševním postižením nesmí být bez individuálního posouzení zbaveni možnosti volit. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu, který přikazuje obecným soudům posuzovat v řízení o způsobilosti k právním úkonům schopnost volit. Člověk s duševním postižením, který je schopen volit, nesmí být zbaven způsobilosti k právním úkonům. Ústavní soud tak reagoval na stížnost Jiřího Soldána, kterého v roce 2006 zbavil způsobilosti k právním úkonům okresní soud.
V dnešním rozhodnutí Ústavní soud poukázal na nadměrné zbavování způsobilosti lidí s postižením, na něž dlouhodobě upozorňuje i Liga lidských práv a které je, jak uvedl soudce Miloslav Výborný, pozůstatkem předlistopadového režimu. Ústavní soud ostře napadl praxi obecných soudů, které automaticky zbavují způsobilosti k právním úkonům, aniž by každý případ posuzovaly individuálně, přistupovaly častěji pouze k omezení způsobilosti a ponechávaly volební právo lidem, kteří jsou takové volby schopni.
Ústavní soud v odůvodnění rozhodnutí důrazně přikázal obecným soudům, aby „v zájmu odstranění tohoto protiústavního stavu při rozhodování o zbavení či omezení způsobilosti fyzické osoby k právním úkonům zvlášť posuzovaly i to, zda je konkrétní osoba schopna porozumět smyslu, účelu a důsledkům voleb; své rozhodnutí v této věci pak musejí řádně odůvodnit.“
Rozhodnutí Ústavního soudu však není pro lidi s postižením úplnou výhrou. Na jednu stranu sice zavazuje obecné soudy k tomu, aby nezbavovaly způsobilosti k právním úkonům ty osoby, které jsou schopné projevit politické preference, na straně druhé však ponechává v platnosti překážku výkonu volebního práva. Za tu je zákonem považováno i zbavení způsobilosti, což je z mezinárodněprávního hlediska problematické.
Liga a MDAC považují nález Ústavního soudu v některých ohledech za problematický. „Pro okresní soudy bude velice těžké schopnost volit posoudit. Neexistuje totiž žádná právní ani psychologická metodologie, jak takovou schopnost zkoumat. Tuto skutečnost Ústavní soud vůbec nezohlednil. Jsme přesvědčeni, že je lepší nezbavovat volebního práva vůbec, což dokazují i zkušenosti ze zahraničí,“ upozorňuje právník Ligy a MDAC Maroš Matiaško.
Současný postoj mezinárodního společenství k otázce volebního práva lidí s postižením je jasný, státy by nejenom měly umožnit dospělým lidem s postižením volit, ale musí také vytvořit mechanizmus podpory a asistence při výkonu volebního práva. To vyplývá z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
Návrh na zrušení překážky výkonu volebního práva, který pan Soldán podal spolu s Ligou a MDAC v zastoupení advokátem Davidem Strupkem, se opíral o novou Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, kterou Česká republika loni ratifikovala, poukazoval na zahraniční praxi a odkazoval i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Stížnost pana Soldána podpořily české i mezinárodní neziskové organizace, včetně akademických institucí z celého světa.
Bližší informace poskytne:
Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC, tel. 773 621 228
Podrobné informace k tématu volebního práva lidí s postižením:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/evropsky-soud-pro-lidska-prava-prolomil-tabu-lide-s-postizenim-maji-pravo-volit–z415
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/ceska-republika-prijala-novou-lidskopravni-umluvu-ted-musi-radikalne-zmenit-zakony-z394
Pondělí, 19. července 2010Tiskové zprávy
Brno – 19. července – Česká republika stále není schopna odškodňovat ty, kterým státní instituce svým protiprávním jednáním způsobily značnou újmu. Tuto dlouhodobou zkušenost Ligy lidských práv před několika dny znovu potvrdil Obvodní soud pro Prahu 2, který za 8 let nezákonného zbavení způsobilosti k právním úkonům přiznal poškozené ženě směšných 10 tisíc korun. Liga spolu s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC) dnes podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání.
Paní Martu zbavil v roce 2000 způsobilosti pražský obvodní soud kvůli nedoplatku na nájemném. Žádost o zbavení způsobilosti tehdy podal úřad příslušné městské části, který byl vlastníkem bytu, a soud jej posléze ustanovil také opatrovníkem. Paní Marta nebyla k soudu vůbec přizvána a během celého řízení ji dokonce zastupovala paní z úřadu, který žádost o zbavení způsobilosti podával. Rozsudek paní Martě vůbec neposlali. O pět let později podala sama návrh na navrácení způsobilosti. Soud tomuto návrhu nevyhověl, i když z důkazů bylo zřejmé, že ve způsobilosti může být nanejvýš omezena. Práva paní Martě vrátil až Ústavní soud, na který se s pomocí Ligy lidských práv a MDAC v roce 2007 obrátila.
Podle Ústavního soudu nebyly pro úplné odebrání způsobilosti nikdy dostatečné důvody. Jak soud dále zdůraznil ve svém rozhodnutí, „závěry znaleckého posudku z tehdejšího řízení, o které se rozhodnutí soudu výlučně opíralo, nevyznívaly v tom smyslu, že stěžovatelka není způsobilá k žádným právním úkonům. Závěr soudu o úplné nezpůsobilosti stěžovatelky ke všem právním úkonům se tak dostal do extrémního rozporu s provedenými důkazy.“
Koncem roku 2008 byla paní Martě způsobilost částečně vrácena a právníci Ligy a MDAC požádali stát o odškodnění. Paní Marta po dlouhých osm let nemohla volit, vdát se, musela se vždy podřídit rozhodnutí opatrovnice, nemohla sama uzavřít žádnou smlouvu, čímž také nebyla rovnocenným partnerem pro jakékoli jednání s druhými. Zbavení způsobilosti mimo jiné vážně poškodilo ženinu důstojnost a její sebehodnocení. Právníci újmu vyčíslili na 490 000,- Kč. Přestože Ústavní soud konstatoval porušení několika základních práv, Ministerstvo spravedlnosti paní Martě žádné odškodnění nepřiznalo. Liga a MDAC proto podali žalobu na Českou republiku. U Obvodního soudu pro Prahu 2 paní Marta částečně uspěla, soud jí nicméně jako odškodnění za imateriální újmu přiznal pouhých 10. 000,- Kč.
„Je zřejmé, že Ústavní soud považoval již rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům z roku 2000 za nezákonný. Naše klientka tak byla nezákonně zbavena způsobilosti po dobu více než 8 let. Deset tisíc korun je za takovou újmu skutečně nepřiměřeně málo, proto jsme dnes podali proti tomuto rozhodnutí odvolání. Pokud neuspějeme, obrátíme se pravděpodobně na Evropský soud pro lidská práva.“ Uvádí právník Ligy a MDAC Maroš Matiaško.
Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených opakovaně upozorňují na to, že systém odškodňování za zásahy státních institucí do lidských práv je nedokonalý. Buď lidé na odškodnění vůbec nedosáhnou, nebo jim soud přizná symbolickou částku. „Proto podáváme odvolání. Stát by měl nést adekvátní odpovědnost za pochybení svých orgánů a lidé by měli být odškodněni tak, aby znovu nabyli důvěru v instituce, které jejich práva porušily“, doplňuje Matiaško.
Bližší informace poskytne:
Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC, tel. 773 621 228, email: mmatiasko@mdac.info
Podrobné informace k případu:
TZ o rozhodnutí Ústavního soudu
Původní rozsudek i nález Ústavního soudu viz případ Paní R
Pátek, 16. července 2010Tiskové zprávy
POZVÁNKA NA VEŘEJNÉ VYHLÁŠENÍ NÁLEZU ÚSTAVNÍHO SOUDU
VE VĚCI VOLEBNÍHO PRÁVA LIDÍ S POSTIŽENÍM
ve středu 21. července 2010 od 8.30 do 9.00
v budově Ústavního soudu na Joštově 8 v Brně,
v senátní místnosti č. 152
Liga lidských práv a MDAC si vás dovolují pozvat na veřejné vyhlašování nálezu Ústavního soudu ohledně kontroverzní otázky volebního práva lidí zbavených způsobilosti k právním úkonům, která se přímo dotýká 25 000 lidí v České republice.
Případ, který Ústavní soud posuzoval, se týká pana Jiřího, kterému v roce 2008 nebylo umožněno hlasovat ve volbách do senátu, protože byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, což je podle českého zákona překážkou výkonu volebního práva.
Přestože soud nikdy nezkoumá, je-li člověk schopen volit poslance nebo senátora, je lidem zbaveným způsobilosti tato možnost automaticky odebírána. Automatické odebrání volebního práva je přitom v rozporu s mnoha mezinárodními smlouvami, které požadují, aby byl každý zásah do základních práv a svobod posuzován individuálně a také důsledně odůvodněn. Proto se pan Jiří a jeho právní zástupce obrátili k Ústavnímu soudu se stížností a s návrhem na zrušení tohoto ustanovení zákona.
Ústavní soud ve středu 21. července oznámí, zda tisícům lidí navrátí jejich volební právo a odstraní tak další historickou překážku, která brání lidem s postižením účinnějšímu zapojení do společnosti.
Veřejného vyhlášení se zúčastní
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC
Bližší informace poskytne
Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC, tel. 773 621 228, email: mmatiasko@mdac.info
Mgr. David Strupek, právní zástupce pana Jiřího před Ústavním soudem, tel. 603 815 445
Podrobné informace k tématu volebního práva lidí s postižením naleznete na
http://www.llp.czhttps://llp.cz/_files/file/Extraligove-noviny_2009-zima.pdf
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/evropsky-soud-pro-lidska-prava-prolomil-tabu-lide-s-postizenim-maji-pravo-volit–z415
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/ceska-republika-prijala-novou-lidskopravni-umluvu-ted-musi-radikalne-zmenit-zakony-z394
Pátek, 25. června 2010Tiskové zprávy
25. června 2010 – Liga lidských práv obdržela tento týden rozsudek týkající se diskutovaného případu dvaadvacetileté dívky z Mostu, kterou během vyšetření sexuálně zneužil její gynekolog. Přestože kromě dívčiny výpovědi nebyly k dispozici další přímé důkazy, soud dospěl k závěru, že je lékař vinen. Jak vyplývá z rozsudku, soudce o tom přesvědčila celá řada nepřímých důkazů. Rozsudek zatím není pravomocný, všechny strany se proti němu odvolaly. Nejen samotné znásilnění, ale celý proces trestního řízení je pro ženu obrovským psychickým traumatem, podle současných zákonů však oběť nemá na odškodnění psychické újmy během trestního řízení nárok. Musela by pachatele sama zažalovat a absolvovat traumatizující soudní proces znovu.
Dívka nejprve čin nechtěla vůbec nahlásit. Měla obavy, že jí policie nebude věřit, protože je Romka. Domnívala se, že by se jednalo o tvrzení proti tvrzení a že by se nakonec všechno obrátilo proti ní samotné. Na naléhání rodiny věc ale nakonec ještě týž den oznámila a udělila plnou moc k zastupování právničce Ligy. Přesto cítila nejistotu, zda se čin podaří prokázat. Postup policie, státního zastupitelství i soudu ji však příjemně překvapil. Odpovědné orgány vůči ní během řízení vystupovaly citlivě a lidsky a důkladně věc vyšetřily.
Jak je uvedeno v rozsudku, soud dívce uvěřil nejen na základě hodnocení soudního znalce z oboru psychologie, který její výpověď hodnotil jako velmi věrohodnou a neshledal důvody pro křivé obvinění. Soud přesvědčilo také její skromné a spontánní vystupování i patrné známky studu a traumatu. Naopak obžalovaný podle soudu působil přesně opačně, jeho projevy byly nevhodné a snažil se oběť před soudem pošpinit. Například hanlivým způsobem poukazoval na to, že dívka měla trpět pohlavními přenosnými nemocemi, což bylo následně spolehlivě vyloučeno. Soud všechna tvrzení lékaře dokazováním vyvrátil a zhodnotil je jako účelová, podávaná ve snaze vyhnout se trestu.
Přestože byl lékař shledán vinným, soud nepřiznal dívce žádné odškodnění, dokonce se touto otázkou ani nezabýval. Jak uvádí právnička Ligy, která dívku zastupovala: „Jedná se o problém všech případů trestných činů, při kterých vznikne oběti psychická újma. Soudy totiž odškodňují pouze hmotnou újmu, v praxi tak znásilněné ženě vznikne například nárok pouze na náhradu za potrhané oblečení. Obětem v takových případech nezbývá nic jiného, než si najmout advokáta, zaplatit soudní poplatek a podat vlastní žalobu v rámci civilního řízení. Tím se zvyšuje i traumatizace oběti, která musí podstupovat nové řízení, místo toho, aby na špatný zážitek mohla zapomenout.“
Na tento nedostatek v zákoně upozorňuje Liga dlouhodobě. Novelu trestního řádu inicioval na začátku roku poslanec Jiří Pospíšil. Změna by umožnila odškodnit oběť za psychickou újmu už během trestního řízení vedeného s pachatelem. Návrh se ale do konce volebního období bohužel nepodařilo schválit. Je tedy potřeba, aby se zlepšením postavení obětí trestných činů zabývala nově zvolená poslanecká sněmovna.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Liga lidských práv, tel. 777 893 871, email: zcandigliota@llp.cz
Odsuzující rozsudek je k dispozici zde.
Analýza Ligy ohledně práv obětí trestných činů je ke stažení zde.
Pátek, 18. června 2010Tiskové zprávy
Praha – 18. června 2010 – Liga lidských práv dnes ocenila další školy za spravedlivý přístup ke všem dětem bez ohledu na jejich handicapy. Slavnostní předávání Certifikátu Férová škola a prezentace jednotlivých škol proběhly v rámci konference Inkluzivní vzdělávání není sci-fi, kterou Liga uspořádala ve spolupráci s ministerstvem školství, aby odborné veřejnosti znovu připomněla, že společné vzdělávání všech dětí v běžných třídách je nejen možné ale především nutné realizovat i v českém školství.
Jak nedávno na svém blogu upozornil komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg, segregace romských dětí pokračuje i přesto, že za ni byla Česká republika před třemi lety odsouzena Evropským soudem pro lidská práva. V současnosti navštěvuje 30% romských dětí stále tzv. praktické školy (bývalé zvláštní), zatímco u neromských dětí jsou to pouze 2%. V důsledku tohoto systému nemají znevýhodněné děti šanci se v budoucnu ze špatné sociální situace, do níž se narodily, vymanit. Hammarberg v článku označuje tento stav jako nepřijatelný a ilegální a znovu apeluje na to, aby česká vláda provedla potřebné systémové změny.
Podle Ligy lidských práv se ale segregace nedotýká pouze dětí romských, ale také zdravotně handicapovaných či dětí cizinců. Aby podpořila zavedení potřebných změn do systému českého základního školství, vytvořila Liga už v roce 2008 Certifikát Férová škola udělovaný školám, které respektují individuální potřeby každého žáka, nekladou důraz pouze na jeho výkon, ale rozvíjí i jeho hodnoty. Dnešním dnem se může značkou „férová“ pyšnit celkem deset škol, z nichž čtyři získaly Certifikát už loni. Letos k nim přibyla Základní škola Mšeno, okres Mělník, Základní škola T.G.Masaryka z Náchoda, Základní a mateřská škola Šaratice a tři břeclavské školy – Slovácká, Komenského a Kpt. Nálepky.
Komisařka Férové školy Olga Kusá k hodnocení certifikovaných škol uvádí: „Každá z nich je něčím výjimečná. Na šaratické škole nás nadchla její úžasná atmosféra a partnerský přístup pedagogů ke všem dětem. V Náchodě zase vyučují češtinu pro cizince a provozují Klub předškoláčků. V Mšeně pracuje s dětmi vynikající pedagogický kolektiv propojený s rodinami a veřejností. Základní škola Komenského z Břeclavi má školní parlament, který umožňuje žákům aktivně se podílet na dění ve škole, a tak dále.“
Všechny tyto školy ocenila tříčlenná komise za práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, způsob prezentace průřezových témat ve výuce a otevřenost principům inkluzivního vzdělávání.
Bližší informace poskytne:
Iva Pikalová, koordinátorka projektu Férová škola, +420 777 621 227
Více informací o projektu Férová škola, komisi a certifikátu naleznete na www.ferovaskola.cz.
————————————————————————————————————————
Inkluzivní vzdělávání
Inkluze ve vzdělávání je princip, jehož cílem je vytvoření takového systému vzdělávání, ve kterém jsou vzděláváni všichni žáci dohromady, a to při zachování stejné úrovně kvality a ve vhodných věkových skupinách.
Tento systém usiluje v co největší míře o dosažení dostupnosti nejvyšší formy vzdělání pro všechny bez rozdílu a v rámci hlavního vzdělávacího proudu. Speciální vzdělávací potřeby jsou pojímány jako součást přirozené společenské různorodosti. Na rozdíl od integračního typu vzdělávání je přenesena zodpovědnost za vytváření vhodných podmínek od specializovaných profesí především na učitele.
Inkluze se chápe jako integrace všech žáků do běžné školy a v důsledcích je spojena se zřeknutím se jakékoli formy etiketování žáků a s rozpuštěním speciálních zařízení a speciální pedagogiky (Vítková, 2008). To je pozice úplné inkluze, která však dosud není běžná; Aby byl inkluzivní vzdělávací systém úspěšný, musí být splněno několik podmínek. Často totiž docházelo či dochází k tomu, že se pouze forma speciálního vzdělávání přesunula do školy hlavního vzdělávacího proudu, aniž by však byla upravena organizace vyučování, osnovy či metody vyučování. Tento nedostatek v organizačním zajištění se ukázal jako hlavní překážka v realizaci inkluzivní vzdělávací politiky (Ainscow, César, 2006).
Tato tisková zpráva byla vydána v rámci projektu Férové školy v praxi. Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Čtvrtek, 10. června 2010Tiskové zprávy
Rodiče, kteří odmítli pokračovat v očkování dvouletého syna, nemusí platit pokutu 10 000 korun. Rozhodlo o tom ministerstvo zdravotnictví. Hygienická stanice v Brně pokutovala rodiče přesto, že se u dítěte po aplikaci druhé dávky hexavakcíny projevily značné nežádoucí účinky. Podle ministerstva zdravotnictví však v tomto případě bylo jednání rodičů odůvodněné, nedosáhlo potřebného stupně společenské nebezpečnosti, a proto se vůbec nejedná o přestupek.
Rodiče dítěte dříve očkování neodmítali a svou starší dceru nechali kompletně naočkovat. U syna také začali s očkováním v souladu s očkovacím kalendářem. Když se však po druhé dávce hexavakcíny u jejich do té doby naprosto zdravého dítěte objevil atopický ekzém, ztráta chuti k jídlu, pozastavení motorického vývoje, negativní projevy na psychice a navíc souvislé půlroční onemocnění, rozhodli se z obav o jeho zdraví dítě dále neočkovat. Lékařka rodičům přesto doporučila v očkování pokračovat. Když nesouhlasili, kontaktovala hygienickou stanici. Hygiena pak uložila rodičům poměrně vysokou pokutu, aniž by k motivaci rodičů přihlédla. Ti se proti rozhodnutí prostřednictvím Ligy lidských práv odvolali.
Ministerstvo zdravotnictví, které se případem dále zabývalo, však dalo rodičům zapravdu. Přestože formálně povinnost stanovenou právními předpisy nesplnili, nejednalo se o přestupek, protože jejich jednání nebylo společensky nebezpečné. Podle ministerstva je nutné zohlednit, že rodiče se zákonné povinnosti evidentně vyhýbat nechtěli, své starší dítě očkovali a i mladší dítě začali očkovat. Zároveň ministerstvo připustilo argument rodičů, že i po dvou ze čtyř očkovacích dávek mohlo dítě získat proti nákazám imunitu, takže by zájem na ochraně veřejného zdraví nemusel být ohrožen vůbec.
„Zatímco ministerstvo považuje takový případ za ojedinělý, podle zkušeností Ligy jsou naopak negativní reakce na vakcínu poměrně častou příčinou toho, že rodiče své děti dále očkovat odmítnou“, uvádí právnička Ligy Zuzana Candigliota. Nyní by snad i úředníci hygienických stanic měli začít respektovat doporučení ombudsmana z roku 2003, který říká, že „pouze zjevně neodůvodněné nerespektování povinnosti ze strany rodičů by v případě selhání možnosti dohodnout se s nimi mělo být sankcionováno přiměřenou pokutou jakožto jedinou možnou sankcí.“
Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 893 871
Rozhodnutí ministerstva je k dispozici zde.
.gif){kind=small}
