Středa, 16. září 2015Tiskové zprávy
Ačkoli je Česká republika zatím pro většinu migrantů a migrantek jen tranzitní zemí, již nyní se ukazuje, že není schopna zajistit jejich odpovídající ochranu, a to ani v případě, že se jedná o rodiny s dětmi. Alarmující situace může v některých případech vyústit až v mučení a nelidské či ponižující zacházení. Nevyhovující podmínky panují zejména v českých zajišťovacích zařízeních. České neziskové organizace proto sestavily desatero nejzávažnějších problémů s důrazem na práva dětí a apelují na vládu, aby zajistila jejich nápravu.
„K největším prohřeškům patří zbavování osobní svobody migrantů a migrantek, omezování v pohybu a také v nakládání s vlastními finančními prostředky či nucený pobyt v nehumánních a ponižujících podmínkách,“ uvedl Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům.
“Jakékoli umisťování dětí-migrantů a rodin s dětmi do detenčních zařízení přitom hrubě odporuje nejlepšímu zájmu dítěte a jeho právu na příznivý vývoj a v konečném důsledku může vyústit až v nelidské či ponižující zacházení. Česká republika je za tuto praxi dlouhodobě kritizovaná, a to i Výborem OSN pro práva dítěte, přesto v ní stále pokračuje,” uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv.
„Na hlavním nádraží v Praze opakovaně potkáváme psychicky vyčerpané migranty propuštěné nejčastěji ze zařízení ve Vyšních Lhotách, kteří mají na sobě jen letní oblečení a v kapse kromě příkazu k opuštění republiky do určitého dne už vůbec nic. Nabízíme jim nocleh ve svých bytech a suplujeme tak roli státu a města. To je neudržitelná situace, protože počet potřebných neklesá. Spíš naopak,“ popsala zkušenosti z praxe Monika Horáková, iniciátorka dobrovolnické pomoci na hlavním nádraží v Praze.
Vyzýváme čtyři odpovědná ministerstva (MV, MPSV, MS a MŠMT), aby spolu s odborníky a odbornicemi z nevládního sektoru vydala společnou instrukci k nastavení bezpečných a humánních podmínek ve všech fázích kontaktu s migranty, kteří se ocitají na území ČR.
Více informací poskytnou:
Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům: 731 170 885
Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a členka Výboru pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva: 605 111 510
Monika Horáková, iniciátorka dobrovolnické pomoci na hlavním nádraží v Praze: 737 810 593
Desatero problémů s důrazem na práva dětí:
1. Děti a rodiny nesmějí být zajišťovány v zařízeních pro zajištění cizinců.
Přesto se tak děje.
2. Dětem a jejich rodinám musí být nezbytně zajištěna okamžitá krizová intervence a odborné služby psychoterapeutů a sociálních pracovníků.
Děti přicházejí z oblastí, kde jim hrozí vážná újma v důsledku ozbrojených konfliktů, nesou si z těchto oblastí četné traumatizující zkušenosti a soustavně se ocitají ve zcela nových stresujících situacích.
3. Nezletilí bez doprovodu musí být sloučení s příbuznými v EU v co nejkratším možném čase.
Apelujeme na efektivní spolupráci s dožádaným státem v souladu s nejlepším zájmem dítěte tak, aby řízení trvalo co nejkratší možnou dobu. Zároveň urgentně apelujeme na to, aby nezletilí byli o tomto řízení včas, srozumitelně a aktuálně informováni za účelem prevence útěků nezletilých.
4. Péče o nezletilé bez doprovodu musí být zajišťována vhodným způsobem.
Po svém příchodu do České republiky jsou nezletilí bez doprovodu primárně umísťováni do specializovaného Zařízení pro děti–cizince MŠMT, pokud však jsou jeho kapacity naplněny, jsou umísťováni náhodně do sítě diagnostických ústavů, dětských domovů a výchovných ústavů v rámci celé ČR, podle volných kapacit. Umísťování dětí, které zpravidla prošly hlubokými traumaty a potřebují zvlášť citlivý přístup do výchovných ústavů, je zcela nevhodné.
5. Dětem musí být o jejich situaci poskytovány dostačující informace ve srozumitelné formě plně v souladu s jejich participačními právy.
6. Dětem a jejich rodinám musí být zajištěn účinný přístup k právní pomoci.
V současné situaci tuto povinnost nezajišťuje stát, právní poradenství je poskytováno neziskovými organizacemi na dobrovolné bázi. Tyto organizace disponují zcela nedostatečným množstvím pracovníků i finančních prostředků. Způsob, jakým se zájemci o právní pomoc v zařízeních pro zajištění cizinců informují a zapisují, je faktickou překážkou jejího efektivního poskytování.
7. Dětem a jejich rodinám musí být zajištěny dostupné, přístupné a vhodné tlumočnické služby.
8. Dětem musí být zajištěno právo na vzdělání, ale také účast ve hře a oddechové činnosti.
V zařízeních, do kterých jsou v současnosti děti umisťovány, děti často nemají přístup k nejjednodušším činnostem odpovídajícím jejich věku, je jim znemožňována hra. Pokud zařízení samo není schopno zajistit oddechovou činnost pro děti, apelujeme alespoň na umožnění přístupu dobrovolníkům a službám neziskových organizací, které tuto činnost zařízení mohou po určitou dobu nahradit.
9. V jakémkoli zařízení pro nezletilé a jejich rodiny je nutné minimalizovat zásahy do osobní sféry.
V současné době děti i rodiny migrantů často končí v zařízeních, kde jim jsou odebírány mobilní telefony, přestože je to pro většinu z nich jediné spojení s okolním světem, často s členy vlastní rodiny či přáteli, kteří se sami ocitají v nelehkých podmínkách.
10. V zařízeních pro zajištění cizinců je nutné apelovat na lidský, nikoli represivní přístup personálu.
Detenční centra se zakládají především na represivním přístupu ke klientům. Děti jsou zde vystaveny strachu a nejistotě, mnohdy i hrubému zacházení z řad personálu. V situaci, v níž se nacházejí, by děti měly mít možnost ke hře, která jim pomáhá se se svou situací vyrovnat.
Středa, 16. září 2015Tiskové zprávy
Tisková konference
Selhání České republiky v probíhající uprchlické krizi. Kritika zařízení pro zajišťování cizinců
Kdy: 16. 9. 2015 v 11 hodin
Kde: Langhans, Vodičkova 37, Praha 1
Pořádají:
Organizace pro pomoc uprchlíkům
Liga lidských práv (Anna Hofschneiderová)
Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva (Klára Laurenčíková)
Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR
Iniciativa Hlavák (dobrovolnická skupina pomáhající migrantům a migrantkám na hlavním nádraží v Praze)
Kontakt za Ligu lidských práv: Anna Hofschneiderová, ahofschneiderova@llp.cz, +420 605 111 510
Pátek, 11. září 2015Tiskové zprávy
Neziskovky po celém světě slaví v neděli 13. září Mezinárodní den závětí. 180 milionů korun z majetku zemřelých připadlo loni v České republice státu
Jen loni připadlo v České republice 180 milionů korun státu z majetku zemřelých, kteří neměli dědice. I tato statistika dovedla české neziskovky k tomu, že spolu s těmi zahraničními oslaví v neděli 13. září Mezinárodní den závětí. Chtějí lidem připomenout, že odkázat svůj majetek nebo jeho část neziskovým organizacím je jednoduchá možnost, jak podpořit dobrou věc.
Na webu www.zavetpomaha.cz neziskovky vybízejí k tomu, aby sepsáním poslední vůle dárci zabezpečili především svou rodinu i své blízké. Teprve poté je čas díky daru ze závěti podpořit činnost vybrané dobročinné organizace.
„S dary ze závěti se v Česku setkávám již několik let. Při osobním jednání s takovými dárci mě vždy překvapí, jakou úlevu a pocit klidu v nich rozhodnutí vypořádat své majetkové poměry vyvolává. Nejčastěji se jedná o dárce, kteří znají konkrétní dobročinnou organizaci a jsou jasně rozhodnuti, jakou část majetku chtějí předat svojí rodině a jakou část věnovat na dobrou věc,“ vysvětluje mluvčí kampaně Tomáš Vyhnálek. I proto se se heslem české kampaně stal slogan: Pomáhám za života, budu i po něm.
Zatímco v Anglii, USA či Kanadě sepíše závěť přes polovinu obyvatel, v Česku jde stále o citlivou věc spojenou s mnoha dogmaty. „Lidé se bojí, že pak dříve zemřou nebo, že naštvou své příbuzné,“ vypráví Vyhnálek. Přitom například průzkum z USA ukazuje, že lidé, kteří sepíšou závěť ve prospěch dobročinné organizace, se dožívají vyššího věku než zbytek populace. Anketa serveru Novinky.cz mezi více jak 8000 čtenáři zase ukázala, že 82,5 % z nich by nevadilo, kdyby jejich příbuzní odkázali část svého majetku na dobročinnost.
Ve světě se Mezinárodního dne dědictví zúčastní přes tisícovku významných neziskových organizací. V mnoha zemích už kampaně z dřívějších let přináší plody. Ve Velké Británii odkázali lidé na charitu v loňském roce 2,24 miliardy liber (83 miliard korun v celkem 113 000 závětech). Podle průzkumů se většinou jedná o ženy, které za svého života dobročinnou organizaci podporovaly ať již formou darů, nebo například dobrovolnictvím. Pomohla k tomu kampaň i Legacy10, které se podařilo prosadit pro dárce slevy na dědické dani. Do kampaně se zapojilo i 250 notářů, kteří v druhém zářijovém týdnu se svými klienty hovoří o možnostech daru ze závěti pro neziskové organizace. V Holandsku proudí na charitu každý rok půl miliardy euro (13,5 miliardy korun) od lidí, kteří se jim rozhodli odkázat celé nebo část svého jmění.
I když v Česku je dar ze závěti spíše ojedinělý, na stránkách www.zavetpomaha.cz je shromážděna více než desítka příběhů českých dárců, kteří se rozhodli pro tuto formu daru. K darování existuje několik možností, nejde však o složitý proces. Na stránkách kampaně najdou případní dárci rady, jak postupovat.
Podrobnosti včetně zdrojů informací najdete na www.zavetpomaha.cz v sekci pro media.
Zajímavosti
- Polovina českých seniorů pravidelně nebo příležitostně přispívá na dobrou věc.
- Pokud v ČR nemáte dědice a nezanecháte závěť, dědí po vás stát. Loni tak státu propadlo bezmála 180 milionů korun.
- 70 % odkazů v závěti zanechají ženy, které nemají děti, nebo jsou jejich děti již dostatečně zajištěny. • Ve Velké Británii odkázali lidé v roce 2014 přes 2.24 miliardy liber na charitu.
- Ve Spojených státech darují lidé v závětích dobročinným organizacím více peněz, než všechny americké firmy.
- Typickým dárcem závěti jsou lidé, kteří za svého života podporovali charitu dary a dobrovolnictvím. • Podle výzkumu profesora Jamese Russella z USA se lidé, kteří sepíšou závěť ve prospěch dobročinné organizace, dožívají vyššího věku než zbytek populace.
- Při myšlení o závětích se aktivizují jiné části mozku než při myšlence na normální dar.
- Ve Velké Británii je díky fondům zřízeným ze závěti milionářem 8 psů, 3 kočky a jeden papoušek.
Odkaz na vybrané kampaně
Australia: Include a Charity, http://www.includeacharity.com.au/
Austria: Vergiss Mein Nicht, http://www.vergissmeinnicht.at/
Belgium: Testament.Be, http://www.testament.be/
Canada: Give Green Canada, http://www.givegreencanada.ca/ and Leave a Legacy http://www.leavealegacy.ca/
Czech Republic: Závěť pomáhá, http://www.zavetpomaha.cz/
Germany: Mein Erbe Tut Gutes: http://www.mein-erbe-tut-gutes.de/
Finland: Hyva Testamentti, http://www.hyvatestamentti.fi/
Ireland: Legacy Promotion Ireland, http://www.mylegacy.ie/
Italy::Testamento Solidale http://www.testamentosolidale.org/
Netherlands: Goed Nalaten, http://www.goednalaten.nl/
New Zealand: Include a Charity, http://www.includeacharity.org.nz/
Poland: Dobry Testament, http://www.dobrytestament.pl/
Spain: Legado Solidario, http://www.legadosolidario.org/
Sweden, Goda Testamentet, http://www.godatestamentet.se/
Switzerland: My Happy End, http://www.myhappyend.org/
United Kingdom: Remember a Charity, http://www.rememberacharity.org.uk/
United States: Leave a Legacy, http://www.leavealegacy.org/
Neděle, 6. září 2015Tiskové zprávy
V roce 2015 si Česká republika připomíná pětileté výročí od vyhlášení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a osmileté výročí od vyhlášení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a ostatní proti České republice. Obě výročí upozorňují na jedno: po tolika letech stále neumíme uspokojivě uchopit právo všech dětí na inkluzivní vzdělávání. Co více, diskuze ohledně tohoto práva je často provázena neshodou na základních principech a termínech.
Tématem inkluzivního vzdělávání se zabýval kulatý stůl, který 3. září 2015 v Praze pořádaly organizace Liga lidských práv, Nadace Open Society Fund Praha a Mental Disability Advocacy Center (MDAC) s podporou Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Cílem kulatého stolu bylo především pojmenovat základní principy a závazky státu ve vztahu k zajištění inkluzivního vzdělávání a budoucí kroky v oblasti prosazování tohoto práva v ČR. Kulatého stolu se zúčastnilo několik zahraničních hostů a zástupci vládního, nevládního i akademického sektoru České republiky.
“Inkluzivní vzdělávání je jediný typ vzdělávání, který zajišťuje kvalitu tím, že uznává a rozvíjí potenciál každého jednotlivého dítěte. Jako lidskoprávní standard především vyžaduje, aby žádné dítě nebylo odmítnuto ze své spádové školy a zároveň, aby každá škola byla schopna poskytnout adektávní přiměřené úpravy ve vztahu k potřebám každého dítěte”, zdůraznil Facundo Chávez, právník Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a expert na práva lidí se zdravotním postižením.
Inkluzivní vzdělvání je tedy základem pro zajištění rovného přístupu ke vzdělávání všech dětí a je jediným odpovídajícím přístupem umožňujícím eliminaci diskriminace vůči romským dětem i dětem s postižením. Adam Weiss, právní ředitel organizace European Roma Rights Center (ERRC) zdůraznil, že “organizace bojující za práva romských dětí i ty bojující za děti s postižením by se měly na podkladu čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením spojit ke společné strategii prosazující inkluzivní vzdělávání.”
Oana Georgiana Girlescu z organizace MDAC v navazujícím příspěvku zdůraznila, že inkluzivní vzdělávání musí být zajištěno skutečně pro všechny děti. “Právo na inkluzivní vzdělávání skutečně nepřipouští výjimky a musí tak být zajištěno i pro děti s nejtěžím typem postižení. Je však pravda, že toto právo by mělo být vyváženo právem školu si zvolit. Podle Úmluvy však není přípustné nezajistit přiměřené úpravy dítěti z důvodu nedostatku zdrojů; škola i stát musí dělat vše co je nezbytné pro to, aby dostatečné zdroje na přiměřené úpravy našli.” Toto jsou základní principy, které česká vláda také v kontextu budoucí reformy financování regionálního školství musí myslet.
“Česká republika stále čeká na zakotvení principů inkluze v legislativě a její plné prosazení v praxi”, zdůraznila Šárka Dušková, právnička Ligy lidských práv. Kromě zakotvení tohoto práva do školského zákona je nutné dále pracovat s pedagogickými pracovníky, zajistit přístup ke spravedlnosti pro děti, kterým nebylo umožněno vzdělávat se podle inkluzivních přístupů a sbírat kvalitní a lidskoprávně relevantní data. „Pro kvalitní inkluzivní vzdělávání je nezbytné zavést systém sběru dat, která nám budou ukazovat, jak se daří jednotlivým skupinám jako žákům s postižením nebo etnickým menšinám v našem školství“, říká Štěpán Drahokoupil z Nadace OSF.
Více informací o stavu inkluzivního vzdělání v ČR a o kulatém stole poskytnou:
Šárka Dušková z Ligy lidských práv – sduskova@llp.cz, 731 563 427
Štěpán Drahokoupil z Nadace Open Society Fund Praha – stepan.drahokoupil@osf.cz, 602 297 268
Úterý, 11. srpna 2015Tiskové zprávy
Přestože Ministerstvo zdravotnictví opakovaně tvrdí, že patříme mezi nejvyspělejší zdravotnické systémy světa, naposledy před měsícem, brání zveřejnění a poskytování dat týkající se porodnické péče. Výzkumnice a bioložka Jarmila Hnilicová se od ledna nemůže domoci statistických informací z jednotlivých porodnic, ani právnička Adéla Hořejší nedostala odpověď na svoji podrobnou žádost. A Liga lidských práv právě podala kasační stížnost kvůli utajování právní analýzy k porodům doma.
Jarmila Hnilicová je zvyklá pracovat s daty, ale když se sama rozhodovala, jakou porodnici si zvolí, zjistila, že data o kvalitě péče v jednotlivých porodnicích nejsou dostupná. Založila proto web http://jaksekderodi.cz/, kde upozorňuje na to, že ve kvalitě péče panují mezi českými porodnicemi obrovské rozdíly. Například existují porodnice, odkud po vaginálním porodu odchází bez zranění pouze 8 % žen, a porodnice, kde je bez poranění 80 % žen.
Dostupná data jsou však pouze anonymní, jména nemocnic nechce Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR sdělit. Paní Hnilicová požádala ústav v polovině ledna o konkrétní jména nemocnic spolu s údaji o celkovém počtu porodů, císařských řezů, nástřihů hráze a porodů, které skončily poraněním hráze nebo čípku. Po zrušení původního nepřezkoumatelného rozhodnutí ústav znovu odmítl informace poskytnout, proto výzkumnice podala v dubnu 2015 odvolání, o kterém dosud ministerstvo nerozhodlo a je nečinné (lhůta je přitom 30dní).
„Důvodů, proč je odpírání informací protiprávní, je více. Právo na informace je ústavně zaručené právo. České porodnice poskytují péči na základě veřejného zdravotního pojištění. Rodičky mají ze zákona právo na informace o poskytovaných zdravotních službách a součástí toho je nepochybně i informace o praxi a statistických údajích dané porodnice. Pokud v některé porodnici mají nadměrný výskyt porodních zranění, který nemá žádné medicínské opodstatnění a jde o škodlivou praxi, ženy mají právo vědět, která porodnice to je.“ komentuje případ Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou, která paní Hnilicové pomáhá se domoci informací.
Informace k porodní péči prý nejsou v působnosti Ministerstva
Jiná advokátka Adéla Hořejší rovněž podala podrobnou žádost o informace týkající se statistických informací k porodní péči v porodnicích a při porodech doma. Ministerstvo zdravotnictví jí ale dopisem z 3. 8. 2015 odpovědělo, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti.
V působnosti ministerstva tak údajně není sledování spokojenosti rodiček s poskytovanou péčí, podíl nízkorizikových a rizikových rodiček a způsob jejich rozlišování, sledování počtu intervencí do porodů včetně kontroverzní, nebezpečné, ale v Česku stále běžně užívané praktiky tlačení na břicho rodičky, ani sledování počtu převozů rodiček při domácích porodech. „Je s podivem, na základě čeho ministerstvo tvoří zdravotnickou politiku a své vyhlášky, když k tomu nemá základní nezbytné údaje a podklady,“ konstatuje advokátka Adéla Hořejší.
Spor o analýzu k domácím porodům míří k Nejvyššímu správnímu soudu
O informace a poskytnutí právní analýzy k trestní odpovědnosti v souvislosti domácím porodem se Liga lidských práv s ministerstvem soudí už pět let. Nyní se Liga opět obrátila na Nejvyšší správní soud s kasační stížností, neboť ministerstvo před Městským soudem obhájilo odepření informace tím, že analýza, za kterou zaplatilo advokátní kanceláři bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce asi 50.000 Kč, je chráněna autorským právem.
„Pokud si státní orgán nechá smluvně zpracovat za veřejné prostředky analýzu, musí smluvní vztah umožňovat zveřejnění analýzy, jinak jde o obcházení zákona a práva občanů na informace a vytváření možnosti vyvádění peněz z veřejných rozpočtů,“ vysvětluje podstatu kasační stížnosti advokátka Zuzana Candigliota.
Bližší informace poskytnou:
Poznámky:
- Článek Jarmily Hnilicové „Jak se daří získávat informace“ – http://jaksekderodi.cz/jak-se-dari-ziskavat-data
- Tisková zpráva ČTK z 14. 12. 2014 k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu k poskytnutí právní analýzy o trestní odpovědnosti spojenou s porodem doma – https://llp.cz/2014/12/nss-ministerstvo-zrejme-v-pripadu-domacich-porodu-chybovalo
- Žádost Adély Hořejší a odpověď Ministerstva zdravotnictví naleznete v příloze této zprávy.
Pondělí, 3. srpna 2015Tiskové zprávy
Městský soud v Praze rozhodl, že Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) musí Lize lidských práv poskytnout požadované informace o svých příslušnících, jim udělovaných odměnách a svých výsledcích šetření policejního násilí. Potvrdilo se tak, že inspekce pracuje netransparentně a již dva roky neoprávněně utajuje informace před veřejností. Liga kvůli špatné práci GIBS již iniciovala petici za odvolání ředitele GIBS Ivana Bílka.
Liga lidských práv žádala v polovině roku 2013 GIBS o sdělení jmen příslušníků GIBS, jejich funkcí a sdělení výše jejich odměn. Dále požádala o anonymizované výstupy GIBS v oblasti vyšetřování podezření z nelidského a ponižujícího zacházení ze strany policie. Inspekce však informace odmítla poskytnout s odkazem na ochranu soukromí a nutnost utajování svých příslušníků. Svoje výstupy z šetření neposkytla s poukazem na údajnou přílišnou obecnost žádosti. Městský soud v Praze poté, co jeho první rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud, rozhodl o tom, že GIBS neměla zákonné důvody pro odepření informací a nyní je bude muset poskytnout.
Veřejnost má vědět, kdo a jak vyšetřuje
„Z informací o identitě příslušníků GIBS může veřejnost zjistit, zda se GIBS očistila od příslušníků dřívější Inspekce policie, kteří kryli policejní násilí. Například v případě Kummer proti České republice Evropský soud pro lidská práva shledal, že inspekce kryla nelidské zacházení. Konkrétně se jednalo o vyšetřovatele Jana Hudce z karlovarské pobočky inspekce a je legitimní vědět, zda v inspekci tento a další „zametači“ nadále pracují,“ vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota.
Účinné, nezávislé a nestranné vyšetřování policejního násilí a špatného zacházení bylo dle důvodové zprávy k zákonu o GIBS hlavním důvodem jejího vzniku, stejně jako nedůvěra veřejnosti v policii a schopnosti zbavit se policistů-pachatelů ve vlastních řadách. Proto je zásadní, aby výsledky svého šetření inspekce zveřejňovala nebo poskytovala žadatelům o informace. Jde také o opatření k prevenci špatného zacházení, neboť policisté se z informací dozvědí, co si mohou a nemohou vůči lidem dovolit.
Petice žádá odvolání ředitele Bílka
Místo transparentního a důvěryhodného fungování se v GIBS odehrává jeden skandál za druhým, ať již jde o sledovací systém Meraki nainstalovaný do telefonů příslušníků GIBS bez jejich vědomí, akci „Balík“, v rámci které GIBS zaslala vězňům nebezpečné zásilky k otestování spolehlivosti dozorců, snaha o odstranění nepohodlného inspektora Petra Netušila, který začal vyšetřovat vysoce postaveného olomouckého policistu, nebo nejaktuálněji personální politika ředitele GIBS, který se nechává ovlivňovat ministrem Chovancem, čímž popírá nezávislost své instituce.
Z důvodu dlouhodobé nekvalitní práce GIBS Liga lidských práv iniciovala Petici za odvolání ředitele GIBS Ivana Bílka, určenou primárně předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi, který je jako nadřízený ředitele GIBS za neřešenou situaci odpovědný. Petici okomentoval senátor a advokát Václav Láska takto: „GIBS má za poslední roky na svém kontě tolik prokázaného bezpráví, chyb a špatně odvedené práce, že by v každé jiné civilizované zemi byla dávno za to vyvozena odpovědnost vedení této instituce. Jen v České republice se zdá, že řediteli GIBS projde naprosto vše.“
Tématu korupce a nezákonné činnosti GIBS se věnujeme i v našich EXTRA-ligových novinách.
Rozsudek je k dispozici v příloze této tiskové zprávy.
Více informací vám poskytne Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou lidských práv, tel.: 607 005 043, e-mail: zcandigliota@llp.cz
