Čtvrtek, 29. března 2012Zprávy z médií
Milešovice – Konec dobrý, všechno dobré. I když jak se to v případě desetiletého školáka Jana z Milešovic s vývojovou dysfázií řeči vezme. Jeho matka totiž obešla kvůli integraci víc než desítku škol, prakticky všude ale slyšela odmítnutí. Nakonec uspěla až v Šaraticích.
„Základní škola nemá problém s integrací postižených dětí, z Milešovic je to jen pár kilometrů. Přístup šaratické školy mě naprosto mile překvapil. Se synem jsem dosud dennodenně dojížděla do Brna. V tamní speciální škole se ale vůbec nerozvíjel,“ shrnula několikaměsíční snahu o integraci svého syna Lenka Hrazdirová z Milešovic, na jejíž případ Vyškovský deník Rovnost upozornil.
Matku šokoval hlavně přístup vedení základní školy přímo z jejího bydliště. Začátkem roku se totiž v Milešovicích ústně domluvila s ředitelkou školy na přestupu syna. Podle Hrazdirové ale měla hned následující den ve schránce dopis ze školy. Malotřídní škola by podle něj integraci nezvládla. „Naše škola je malotřídní. To znamená, že menší třídy tu sice máme, ale jedna učitelka vyučuje zároveň dva ročníky. V lékařské zprávě je nicméně uvedené, že chlapec by se měl integrovat v menší třídě školy základní. A to je obrovský rozdíl. Učit dva ročníky zároveň už takhle není snadné,“ zdůvodnila tehdy ředitelka milešovické školy Lenka Fillová.
Prý odejdou
Dodala mimo jiné i to, že okolo integrovaného dítěte je spousta papírování. „Šokuje mě ale především stále to, že napsala, že musí přihlédnout k reakci některých rodičů žáků. Někteří ji prý ujistili, že pokud k integraci mého syna dojde, jejich dítě bude určitě chodit jinam. Je to hyenismus, absolutně nechápu, jak si tohle může dovolit napsat,“ nechápe stále Hrazdirová.
Proti rozhodnutí milešovické školy se proto odvolala. „Z krajského úřadu mi došlo vyjádření, že mám žádost o integraci nechat znovu posoudit ředitelce Fillové. Ta mě ale vůbec nekontaktovala, v tomto týdnu mi opět přišlo pouze rozhodnutí o nepřijetí. Vedení školy jen hledá záminky, proč to nejde,“ zdůraznila matka.
Jan, který podle rodičů dosud chodil mezi nevzdělatelné děti, tak nastoupil do čtvrté třídy od poloviny března definitivně do Šaratic. „Zatím si vede skvěle. Má individuální výukový plán a pedagogického asistenta, od dubna bude mít pět vyučovacích hodin. Po roce a půl se do školy opět těší,“ uvedla Hrazdirová.
Na šaratickou školu jí navedla nevládní organizace Liga lidských práv, která podporuje školy, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti. „Byla jednou z prvních, která získala certifikát Férová škola. Škola prochází asi dvouletým procesem certifikace, nebrání se integraci. Má registrovaný program s dodatkem pro děti s lehkým mentálním postižením,“ prohlásila pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Odmítnutí školáka tak bude mít podle všeho soudní dohru. Stížnost má vést proti krokům základní školy. „S Ligou lidských práv budeme podávat stížnost na Ústavní soud proti jednání vedení milešovické školy. Jde hlavně o to, aby i další, byť jen lehce postižené děti, neměly takové potíže s přístupem škol. Náš případ může leckomu pomoct,“ myslí si Hrazdirová.
Podle pedagožky Krahulové nemají závěry vyšetření poslední slovo. „Bohužel se často setkáváme s tím, že poradna nedoporučí integraci do běžné základní školy. Rodič pak velmi často neví, že má poslední slovo, a dá dítě na doporučení do praktické školy,“ poznamenala Krahulová.
S desetiletým školákem s dětským autismem, který špatně vyslovuje, je po dobu výuky pedagogický asistent hrazený z krajských peněz. „Jde o mladou asistentku přímo ze Šaratic, jejíž sestra je sama autistka, takže s tím má zkušenosti,“ ujistila ředitelka Základní škola a Mateřská škola Šaratice Eliška Novoměstská.
Zprávu vydal Vyškovský deník 29. března 2012, autorem článku je Michal Kočí.
Čtvrtek, 29. března 2012Tiskové zprávy
V neděli 1. dubna 2012 vstoupí v účinnost zdravotnická reforma, která podstatným způsobem mění některé oblasti práv pacientů. Liga lidských práv při této příležitosti provedla kompletní aktualizaci obsahu internetových stránek projektu Férová nemocnice. Návštěvníci stránek zde najdou přehledný seznam hlavních změn ve zdravotnických zákonech a ucelené informace o právech pacientů. Liga také vydala desatero významných novinek v právech pacientů.
(Pokračování textu…)
Středa, 28. března 2012Zprávy z médií
Praha – Na půdě Sněmovny se strhla debata o domácích porodech. Byla vyhrocená jako vždy, když se proti sobě postaví lékaři a zastánci domácích porodů. Zastánci argumentovali průzkumy ze zahraničí hrajících v jejich prospěch či právem ženy zvolit si místo porodu, doktoři zase vytáhli své zkušenosti z porodních sálů.
Ministerstvo zdravotnictví už dříve uznalo, že je nutné porody doma začít řešit a za určitých podmínek umožnit ženám porod mimo zdi nemocnice. „Debata o tom, jaká konkrétní opatření nastavit, bude ale složitá, stejně jako je nyní složité vůbec sestavit pracovní skupinu při ministerstvu zdravotnictví,“ řekl LN primář jihlavské nemocnice a poslanec Aleš Roztočil poté, co seminář o domácích porodech skončil. Roztočil by měl stanout v čele pracovní komise.
Během tříhodinové debaty proti sobě stanuly dva tábory. Na jedné straně sálu usedly výhradně ženy, které zastávají názor, že by stát měl budoucím matkám umožnit rodit doma.
Na druhé straně se ocitli muži, převážně lékaři a porodníci, kteří se věnovali ve svých příspěvcích především výčtu všech možných rizik spojených s porodem doma.
Podle zastánců domácích porodů stát v současné době brání ženám, aby rodily mimo nemocnici. „Činnost porodních asistentek se ocitá v ilegalitě,“ prohlásila na semináři právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Liga lidských práv zastupuje ženu, která žaluje stát za to, že nemohla sehnat porodní asistentku.
Doma pouze v dobré kondici
Všichni se shodli na tom, že pokud chce žena rodit doma, musí být zdravá a vše musí nasvědčovat tomu, že porod proběhne v pořádku. Zastánkyně domácích porodů navíc argumentují tím, že i když stát porody doma za určitých podmínek povolí, nebude to mít vliv na počet žen, které se pro tuto možnost rozhodnou. Ve střícných zemích jako je Německo, Kanada či USA rodí doma kolem jednoho procenta žen.
Na semináři také zaznělo, že by pomohlo, kdyby se v porodnicích zlepšily podmínky a zároveň by ženy například mohly po celou dobu těhotenství, porodu a následné péče mít svou vlastní porodní asistentku.
„Průzkumy ukazují, že s porodní asistentkou, která se o ženu stará kontinuálně po celou dobu těhotenství, nastane méně problémů jako potrat, méně předporodních hospitalizací, častěji rodí tyto ženy spontánně,“ vyjmenovala výhody kontinuální péče biostatička Markéta Pavlíková.
Krvavé komplikace na videu
Druhá půlka semináře se naopak nesla v duchu argumentů, proč jsou porody doma nebezpečné. Přizvaní lékaři argumentovali většinou skutečnými případy, které se staly na jejich pracovišti. Například Antonín Pařízek z pražské porodnice U Apolináře pospal případ zcela zdravé rodičky, která by podle něho byla ideální adeptkou pro porod doma, jejíž život ale po porodu ohrozilo nečekané poporodní krvácení.
„V 60 až 70 procentech případů je takové krvácení zcela neočekávané a je potřeba rychlý zásah,“ zdůraznil Pařízek. Pustil k tomu i video z porodu zmíněné ženy a přidal i několik fotek.
Zároveň ale dodal, že porodní domy (v Česku zatím není ani jeden, protože podmínky pro jeho vznik jsou nesplnitelné), jsou dobrý nápad, ale je nutné, aby byly maximálně 15 minut od nemocnice.
Povolit, ale za svoje peníze
Poslanec ODS a předseda zdravotnického výboru Boris Šťastný, který seminář uspořádal, zopakoval, že by si porody doma měly hradit rodičky samy, stejně tak jako všechny výdaje spojené s případnými komplikacemi.
„Ve zdravotnickém zařízení hradí péči stát za podmínek, které nastaví. Doma žádné podmínky nastavit nelze, proto to nelze hradit z veřejného pojištění,“ míní Šťastný
Článek byl zveřejněn dne 28. 3. 2012 na www.lidovky.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Barbora Říhová, www.lidovky.cz.
Úterý, 20. března 2012Aktuality
Ústavní soud dnes rozhodl v případu matky, která se domáhala porušení svých práv v dlouholetém sporu o styk nezletilého syna s jeho biologickým otcem. Podle soudu došlo k porušení ústavně zakotveného práva na rodinný život a překročení mezí uplatňování státní moci. (Pokračování textu…)
Úterý, 20. března 2012Zprávy z médií
Pověstné zrcadlo jednání české justice nastavil úterní verdikt Ústavního soudu (ÚS), který řešil vlekoucí se případ soudních tahanic o styk mezi nezletilým hochem a jeho otcem. Soudy dokázaly řešení tohoto problému natáhnout na více jak devět let. Ačkoliv bylo vytvořeno mnoho znaleckých posudků, justice zcela pomíjela, co si přeje samotný hoch.
Soudy se po letech projednávání zmohly jen na pokutu 20 tisíc korun pro matku hocha, která se prý podílela na vzájemném odcizení otce a syna. ÚS ale i tento verdikt zrušil a obecným soudům zle vyčinil za fatální selhání.
Podle matky, která v době sporu žila se synem už v nové rodině, došlo k odcizení už při prvních kontaktech mezi chlapcem a jeho biologickým otcem. Ty prý byly nepravidelné a syn se cítil zklamaný nezájmem svého otce, navíc se plně začlenil do nové rodiny, kam chtěl bezvýhradně patřit.
Matka upozorňovala, že do styku s otcem nemohla dítě i podle názoru odborníků nutit násilím. Přesto dostala od soudů pokutu, ty samé soudy přitom hocha vyslechly jen jednou, přičemž navíc odmítly připustit, že v té době sedmiletý chlapec může mít vlastní názor.
Černobílý pohled justice
„V rámci tohoto modelu se pak soudy omezily na prosté hledání viníka toho, že nezletilý odmítá kontakt s otcem, přičemž, po prokázání, že otec odmítání nezletilého nikterak nezavinil, zbyla v jejich uvažování, v až příliš zažitém černobílém modelu: zlý rodič x hodný rodič, jediná možnost, a to, že ‚vinu‘ nese matka, která na nezletilého dostatečně aktivně nepůsobila,“ konstatoval senát se soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou.
ÚS upozornil, že po letech sporů je zřejmý absurdní výsledek v podobě pokuty, neboť pokud šlo jen obtížně vynutit styk u osmiletého dítěte, u šestnáctiletého mladého muže je to zcela nereálné.
Chlapec skončil v péči psychiatrů
„Neustálá snaha o vysvětlení rozporů ve znaleckých posudcích, které sami znalci označili vlastně za nerozporné, zadávání nových znaleckých posudků, které nakonec pro značný časový odstup nebyly použity, odmítání závěrů ošetřujícího psychologa hned v počátku řízení a setrvalé odmítání respektovat autonomii nezletilého nakonec vedly k tomu, že nezletilý skončil v péči psychiatrů,“ konstatovala Wagnerová.
Takové pochybení je zcela flagrantním porušením práv všech zúčastněných, tedy otce, matky a nezletilého a mělo za následek totální, a možná již nikdy nereparovatelné, odloučení otce a dítěte, jakož i zcela zásadní zásah do osobnostní integrity nezletilého,“ tepala soudy Wagnerová s tím, že verdikt nelze vnímat jako vítězství či prohru matky, když jediným výsledkem sporu je zničený vztah otce se synem v důsledku fatálního selhání justice.
Soudy hledaly za problémy manipulaci
Podle Ligy lidských práv, která se stala kolizním opatrovníkem hocha, je velice nebezpečnou úvahou postoj justice, že odmítá-li dítě jednoho rodiče, pak jde vždy o manipulaci rodičem druhým.
„Výše popsaný jednostranný vzorec, který české soudy velmi často aplikují, je ve většině životních situací nevhodný a soudy by se od něj měly odpoutat. Namísto toho, aby soud překonával vůli nezletilého, měl ji respektovat a snažit se rozvinout vztah nezletilého k otci vhodnějšími prostředky, než bylo uložení donucovací pokuty matce. S odstupem času se tak celé řízení jeví jako hledání viny v osobě matky či otce a sám nezletilý je jen nepodstatnou částí celého sporu,“ konstatoval zástupce Ligy.
Článek byl publikován dne 20. 3. 2012 na www.novinky.cz a najdete jej zde.
Autorem článku je Petr Kozelka, deník Právo.
