Mapujeme školy, které dávají šanci všem dětem


Se začátkem školního roku spouští Liga lidských práv webový portál www.mapaferovychskol.cz, který podporuje otevřenost škol ke společnému vzdělávání všech děti. Učitelé a vedení běžných základních škol se na webu mohou podělit o své zkušenosti se vzděláváním zdravotně či sociálně znevýhodněných žáků, kteří mají to štěstí a navštěvují školu společně s ostatními dětmi z jejich okolí.

To, že společné vzdělávání všech dětí bez ohledu na jejich fyzické dispozice, intelektové předpoklady nebo etnickou příslušnost je možné, dokazuje Ligou udělovaný certifikát kvality „Férová škola“, který získalo už 23 škol. „Z naší práce víme, že vhodné podmínky pro vzdělávání znevýhodněných žáků v kolektivu běžných tříd vytváří především nadšení a vnímaví učitelé spolu s vedením škol. Férových škol s certifikátem je zatím 23. My ale věříme, že běžných škol, které vzdělávají alespoň jednoho žáka se sociálním či zdravotním znevýhodněním je v Česku určitě mnohem víc,“ uvedla pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová. Vyzývá proto k zapojení do projektu zástupce dalších škol, které se nebojí odlišnosti.

Předávání zkušeností

V České republice dlouhodobě chybí systémová a ekonomická podpora škol, které se vydaly cestou otevřenosti vůči všem dětem. Školy to v dnešní době nemají z důvodu citelné absence zdrojů jednoduché, a proto si zaslouží dostat prostor pro prezentaci velkých i malých úspěchů, kterých se jim daří i přes stávající podmínky dosahovat. Právě za tímto účelem byl spuštěn webový portál www.mapaferovychskol.cz, který současně slouží ke vzájemné podpoře a možnostem sdílení, výměny a předávání zkušeností mezi jednotlivými školami. Příklady dobré praxe pak mohou inspirovat ostatní učitele a pomoci jim překonat obavy a překážky spojené se začleňováním znevýhodněných dětí do výuky a života běžných základních škol.

Nutnost změny

Českému školství se dlouhodobě nedaří reagovat na výzvy, které před něj klade současná společenská situace plná změn a nedorozumění. V důsledku toho dochází k jejich systematickému uzavírání vůči příslušníkům různých minoritních skupin narušujících homogenitu školních kolektivů, které však ani zdaleka neodpovídají skutečnému složení populace.Možnosti řešení jsou ve změně forem a metod výuky s důrazem kladeným na individuální přístup, který vychází z konkrétních potřeb každého jedince a snaží se rozvíjet jeho maximální potenciál. „O podporu společného vzdělávání všech dětí usilujeme z důvodů prospěšnosti nejenom pro děti s postižením či znevýhodněním, ale také pro jejich zdravé spolužáky s dobrým sociálním zázemím a v celkovém důsledku pro celou společnost“, dodává koordinátor projektu Marek Zemský.

Bližší informace poskytnou

Marek Zemský, koordinátor projektu Mapa férových škol, mzemsky@llp.cz, tel. 777 621 227
Katarína Krahulová, pedagog Ligy lidských práv, kkrahulova@llp.cz, tel. 731 455 789

 

Krajský soud v Brně svévolně zakazuje pořizování nahrávek z jednání. Čelí proto stížnosti k ministerstvu spravedlnosti.

Místopředseda Krajského soudu v Brně Pavel Bachratý doporučil soudcům, aby zakazovali pořizování zvukových záznamů ze soudních jednání. Takový postup je podle Ligy lidských práv v rozporu se zákonem, ústavními principy veřejnosti a transparentnosti soudního řízení, ale i s ustálenou soudní praxí. Advokát spolupracující s Ligou proto podal na postup soudu stížnost k ministerstvu spravedlnosti.

Se zákazem pořizování nahrávek se setkal pro bono advokát Mgr. Robert Cholenský, Ph.D. U soudu zastupoval muže s duševním onemocněním, který se přel s léčebnou za ponižující zacházení. Kvůli zákazu pořizování nahrávek podal na soudkyni Dagmar Bastlovou stížnost. Soud ji ale smetl ze stolu pro nepřípustnost. Vedení soudu argumentovalo údajným zneužitím nahrávek v minulosti osobami z řad veřejnosti, které Bachratý označil za „samozvané aktivisty či strážce zákonnosti“.

Podle zákona má přitom účastník řízení, advokát nebo veřejnost na pořizování nahrávek právo. Soudce může tuto možnost vyloučit jen tehdy, pokud by to narušovalo průběh a důstojnost jednání. Krajský soud tvrdí, že zákazem chrání soukromí účastníků řízení, ale nemá ke svému jednání žádnou oporu v zákoně. Navíc v případě klienta Ligy nemohlo být žádné soukromí psychiatrické léčebny dotčeno.

„Nahrávání jednání má sloužit k ochraně klienta, neboť pokud soudce nesprávně protokoluje výpovědi svědků nebo má nevhodné komentáře, má advokát důkaz, co skutečně u soudu zaznělo,“ vysvětluje právní ředitelka Ligy Zuzana Candigliota. K nesrovnalostem v protokolu z jednání v tomto případě skutečně došlo. Podle právničky je postup soudu svévolný a hrubým způsobem narušuje důvěru veřejnosti v soudnictví.

Advokát Cholenský proto podal na postup soudu stížnost k Ministerstvu spravedlnosti. Zapravdu mu dal i odbor vnější a vnitřní legislativy České advokátní komory, podle kterého soud zákazem nepřiměřeně zasahuje do práv účastníků řízení a postupuje „zřetelně mimo svou pravomoc“.

 

Bližší informace poskytnou:

Mgr. Robert Cholenský, Ph.D., advokát, tel. 608 967 423

Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv, tel. 607 005 043

Česká advokátní komora, kontakt viz stanovisko níže.

 

Odkazy:

Stížnost na soudkyni

Odpověď místopředsedy Krajského soudu v Brně

Stížnost k Ministerstvu spravedlnosti

Stanovisko odboru vnější a vnitřní legislativy České advokátní komory

Evropští soudci mají řadu otázek k domácím porodům v Česku. Stát tvrdí, že je to jeho věc.

Dnešní projednávání stížnosti dvou českých rodiček u Evropského soudu pro lidská práva ukázalo zájem soudců o situaci v Česku. Podle očekávání nešlo o formální jednání – soudci kladli řadu doplňujících otázek, zejména vládě. Předmětem stížnosti je přístup státu k domácím porodům, které se snaží omezit tím, že u nich zabraňuje poskytování péče porodními asistentkami. Rozhodnutí ve věci lze očekávat v řádu týdnů nebo měsíců.

Soudci požádali vládu o komentář k rozhodnutí Ústavního soudu ve věci kriminalizované porodní asistentky Ivany Königsmarkové a k jeho závěru, že rodičům je nutné nechat určitou míru rozhodování a že součástí přijatelného rizika je i porod mimo nemocnici. Dále chtěli znát procenta případů, kdy dochází k nepředvídatelným komplikacím. Zeptali se také na to, proč vláda rovnou nezakáže domácí porody jako takové, když je považuje za nebezpečné.

Vláda argumentovala například tím, že asistovaný porod v domácím prostředí nechce povolit, neboť jí to neumožňují další mezinárodní závazky. „Tuto argumentaci odmítáme, neboť pak by své mezinárodní závazky porušovaly země jako Německo, Rakousko či Velká Británie. V těchto zemích se pro plánovaný porod doma rozhodne jedno až tři procenta žen,“ říká právní ředitelka Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Právo žen je podle ní porušováno jednak tím, že porodní asistentky jsou odstrašovány od poskytování péče u porodů doma, ale také chybějící právní úpravou, která by je umožnila.

Souboj statistik

Dalšími argumenty vlády byly zejména statistiky dokládající špičkové výsledky české porodnické péče založené na porodech výhradně v nemocnicích. Dále zástupci státu upozornili, že je věc státu si regulovat zdravotnictví a rozsah přípustné péče podle svého a soud by do této oblasti neměl zasahovat.

Zástupci stěžovatelek, advokáti Richard Hořejší a David Zahumenský s pomocí biostatističky Markéty Pavlíkové, zase poukázali na jiné statistiky a výzkumy, které potvrzují, že porod v domácnosti je srovnatelně bezpečný s porodem v nemocnici. Upozornili také na praxi v západních státech, kde je porod doma dostupnou variantou a výsledky péče jsou rovněž na vynikající úrovni.

Další informace poskytnou:

Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv, tel. 607 005 043

Adéla Hořejší, právní zástupkyně jedné ze stěžovatelek, tel. 776 696 656

 

Videozáznam z dnešního jednání naleznete zde.

Podrobnosti k případu naleznete zde.

Čeští lékaři nechtějí porody doma. Čeká ženy maďarský scénář?

Praha – Česko bojuje s domácími porody. Ústavní soud se jich sice teď zastal, když zrušil trest pro porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou, celkový pohled na věc není stále jednoznačný a pravidla, která by umožňovala tento způsob porodu, neexistují. Svůj náhled na domácí porody bude muset navíc Česko vysvětlit soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Vymykáme se ostatním evropským zemím v přístupu k porodům mimo nemocniční prostředí? Co děláme jinak?

(Zprávu vydala Česká televize dne 29. 8. 2013, autorkami jsou Alžběta Vejvodová a Iva Brejlová.)

V Česku je domácích porodů minimum – zhruba 500 ročně, a to včetně těch, během kterých matky odjezd do nemocnice nestihnou. Celkem se přitom v Česku za rok narodí téměř 110 tisíc dětí. I přes svůj mizivý podíl ale získávají domácí porody na důležitosti. Za posledních dvacet let jejich počet stoupl desetinásobně. Největší pozornost zřejmě ale teprve získají ve Štrasburku. Podle dvou matek, které se na evropský soud obrátily, Česko svým přístupem k domácím porodům porušuje základní lidská práva. Soud bude jednat veřejně, tedy způsobem, který není pro tuto instituci příliš obvyklý. „Nejčastěji se volí, když si soudci některými otázkami nejsou jisti. Někdy ale i z důvodu, že chtějí k případu přitáhnout pozornost. O takových věcech se pak v médiích mluví,“ vysvětluje David Zahumenský, ředitel české Ligy lidských práv, která má se štrasburským soudem dlouholeté zkušenosti.

Jednou z žen, které záležitost do Štrasburku přinesly, je Šárka Dubská. Ta své druhé dítě plánovala porodit doma a hledala pro něj porodní asistentku, žádnou s oprávněním však nenašla. Když o pomoc požádala zdravotní pojišťovnu, dostala odpověď, že česká legislativa neposkytuje veřejné zdravotní pojišťovně možnost krytí nákladů na domácí porod, a pojišťovna tak nemá smlouvu s žádnou asistentkou. Dubská nakonec porodila doma i bez asistentky.I druhá matka – Alexandra Krejzová – se rozhodla rodit doma, a to rovnou třikrát. V prvních dvou případech byly u porodů asistentky, které ale pracovaly bez oficiálního oprávnění. V případě třetího porodu už ale asistentku nenašla – od 1. dubna 2012 totiž začala platit nová právní úprava, podle které mohly takové pracovnice čelit pokutě až milion korun. Třetí dítě tak nakonec Krejzová přivedla na svět v porodnici.

Český právní řád v domácích porodech tápe. „Dodnes není stále upravena možnost opravdu domácího porodu,“ upozorňuje Zahumenský. Provádět porody mimo nemocniční prostředí mohou porodní domy a podle posledního rozhodnutí ministerstva zdravotnictví mají matky také možnost rodit bez dozoru lékaře – ale jen v porodnicích. Skutečnému domácímu prostředí se ministerstvo zdravotnictví se svými nařízeními do teď vyhýbá, byť jej explicitně nezakazuje. Pravidla z jeho dílny totiž stanovila, že kdo chce vést porod, musí mít stejné vybavení jako zdravotnické zařízení k tomu určené – tedy mimo jiné inkubátor či porodní sál. A to de facto vylučuje domácí porody. Na tento fakt upozornil nyní i Ústavní soud ve svém odůvodnění k případu Königsmarková. „Nelze zajisté vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit; předpokládat všechny možnosti a reagovat na ně v poměrně značném předstihu by de facto muselo vést k naprostému vyloučení možnosti domácích porodů.“ V minulosti ve prospěch domácích porodů rozhodly i další soudy. Třeba loni se Městský soud v Praze usnesl, že nemocnice má zajistit porodní asistentku ženám i u porodu doma. Krajský soud v Brně zase vydal rozsudek, že zdravotnická záchranná služba, která ženu po bezproblémovém domácím porodu donutila k převozu do nemocnice, se má omluvit a zaplatit odškodné 100 tisíc korun.

Přiměřený trest. Opravdu?

Polemiku vzbudil také trest pro Ivanu Königsmarkovou. Soud jí původně za údajnou chybu při domácím porodu, který se zkomplikoval a skončil smrtí dítěte, uložil dvouletý trest vězení s podmínkou na pět let a zákaz výkonu činnosti také na pět let. Navíc měla zdravotní pojišťovně zaplatit 2,7 milionu korun; trestní oznámení na ni podali lékaři, nikoli rodiče dítěte. Podle českého právního řádu přitom odejde s dvouletým trestem a pětiletým odkladem člověk, který nabádal druhého k sebevraždě, případně ten, kterému byla prokázána významná zpronevěra. „Je těžké porovnat majetkovou trestnou činnost a případné zavinění smrti dítěte,“ říká k tomu Zahumenský. Do medicínské branže, kde o životě či smrti často rozhodují vteřiny, nicméně podle něj trestní stíhání vůbec nepatří. Podobné případy by se měly řešit spíš v civilním soudním řízení, tedy na úrovni dvou soukromých osob, míní právník. Ústavní soud se i v této věci postavil na stranu Ivany Königsmarkové. Trest zrušil, když jej vzhledem k věku porodní asistentky – zrovna včera oslavila Königsmarková šedesátiny – a jejím finančním poměrům označil za likvidační. „Zejména v případech, kdy je pachatel odsuzován za nedbalostní trestný čin, je při stanovení výše náhrady škody třeba dbát na to, aby uložená povinnost nahradit způsobenou škodu neměla pro pachatele doživotní likvidační následky,“ stojí ve výnosu ÚS. Celkově podle ústavních soudců předchozí soudní instance nezohlednily všechny okolnosti případu a kauza Ivany Königsmarkové se tak vrací na začátek.

Za humny

Podobně jako Česko přešlapuje okolo porodů doma také Maďarsko. I ono se kvůli nim dostalo v roce 2010 do hledáčku štrasburského soudu. V Maďarsku totiž byly do té doby domácí porody nelegální a zdravotníci, kteří u nich asistovali, de facto porušovali zákon. Soud dal ve svém verdiktu za pravdu žalobcům a konstatoval, že stát je povinen vytvořit podmínky pro volbu asistovaného porodu doma. Příslušný zákon Maďarsko poté upravilo. Jenže získat licenci, která opravňuje porodní asistentky k provádění domácích porodů, zůstává v Maďarsku obtížné a je třeba počítat s vysokými finančními náklady. Asistentka například musí mít kardiograf, tedy přístroj, který jí umožní sledovat děložní stahy a měřit tepovou frekvenci plodu. Ten vyjde zhruba na 450 tisíc forintů (necelých 40 tisíc korun). Dále si asistentky musí platit také pojištění odpovědnosti, které vyjde na 380 tisíc forintů (více než 32 tisíc korun) ročně. Za jeden porod, péči, která mu předchází a která po něm následuje, si přitom asistentky účtují jen kolem 50 tisíc forintů. Vyřizování žádosti o licenci je navíc během na dlouhou trať. První porodní asistentce se tak podařilo získat licenci až rok poté, co začal nový zákon platit. Maďarské regule se nelíbí ani některým expertům na lidská práva. „Tyto současné restrikce jsou v rozporu s evropskými pravidly. Vláda musí evropské regule začlenit do svého práva, nebo se bude muset opět zodpovídat soudům,“ zdůraznil maďarský právník Bea Bodrogi.

Domácí porody v číslech

Česko má podobnou míru domácích porodů jako Rakousko, kde je práce porodní asistentky profesionální živností. V obou zemích se hraje o podíl v řádu desetin procent. Podobně si stojí také Irsko, které se domácím porodům žen, které nemají žádné zdravotní problémy, dlouhodobě nebrání. V zemích jako Velká Británie či Německo se doma rodí zhruba 2 až 3 % dětí a ženy si zpravidla mohou vybrat z celé škály možností, od porodu v porodním domě s lékařským dozorem až po ten bez dozoru jen s asistentkou doma. Světovým rekordmanem je v tomto ohledu Nizozemsko, kde doma přijde na svět téměř 30 % miminek. Porod doma je tam tradičně považován za naprostý normál pod heslem „těhotenství není nemoc“. V nemocnicích v Nizozemsku rodí převážně jen ty ženy, u kterých lékaři předem očekávají zdravotní komplikace. V takovém případě hradí ošetření v nemocnici pojišťovna, stejně tak jako v případě domácího porodu náklady na porodní asistentku. Avšak pokud se žena rozhodne rodit v lékařském zařízení, aniž by k tomu byly medicínské důvody, musí si lékařskou péči zaplatit sama. Musí tak počítat s účtem ve výši zhruba 260 eur, tedy necelých 7 tisíc korun.

Ústavní soud se postavil proti kriminalizaci porodních asistentek

Ústavní soud na dnešním veřejném ústním jednání vyhověl ústavní stížnosti porodní asistentky Ivany Königsmarkové, která byla odsouzena za údajné pochybení u plánovaného domácího porodu. Případ další stíhané porodní asistentky Zuzany Štromerové přitom ukazuje, že trestní represe již není reakcí na údajné pochybení jedné porodní asistentky, ale systémové tažení proti samostatným porodním asistentkám propagujícím přirozené porody.

Soudci Ústavního soudu shledali porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a porušení principů trestního práva. Obecné soudy nekriticky přijaly závěry znaleckých posudků lékařů, kteří vznášeli nepřiměřené nároky pro vedení porodu v domácnosti, které prakticky vedení těchto porodů vylučují. Soudci naznačili, že v daném případě nebylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatelka spáchala trestný čin.

V případě další odsouzené porodní asistentky Zuzany Štromerové nešlo o plánovaný porod doma, ale o akutní péči u překotného porodu rodičky, kterou měla původně doprovodit k porodu do nemocnice. Porod skončil narozením již mrtvého dítěte. Podle soudu pochybila tím, že v předporodním období komunikovala s klientkou po telefonu a spoléhala na její subjektivní sdělení ohledně zdravotního stavu, aniž by ji vyšetřila a doporučila jí odjezd do nemocnice. Podle oficiálních statistik (ÚZIS) podobně před porodem v 39. týdnu těhotenství z neznámých příčin zemře asi 25 dětí ročně, vše při porodech v nemocnicích.

 

Případy obou porodních asistentek mají společné rysy, zejména:

1) hledání viníka za porod v domácím prostředí s nepříznivým výsledkem za každou cenu, přestože k těmto tragédiím dochází přes všechno vybavení i v porodnicích a ze zahraničních studií vyplývá srovnatelný výskyt komplikací doma i v nemocnici, kterým nelze zabránit a které statisticky v určitém promile případů nastávají;

2) popření práva na spravedlivý proces – založení dokazování výhradně na názorech lékařů – odpůrců domácích porodů a „konkurentů“ porodních asistentek, odmítnutí důkazů obhajoby a nevypořádaní se s nimi, především odmítnutí odborných vyjádření jiných porodních asistentek, jejích profesních organizací a zahraničních odborných standardů pro vedení porodu doma;

3) nezohlednění faktu, že volba porodu doma a rozhodnutí neodjet do porodnice je právem rodičky, které neučinila porodní asistentka, jež naopak poskytnutím péče snižuje rizika této volby.

 

„Z vyjádření zahraničních porodních asistentek vyplývá, že telefonické konzultace jsou běžnou součástí péče a pokud nic nenasvědčuje komplikacím nebo rozběhlému porodu, není vyšetření rodičky nutné. I čeští lékaři běžně poskytují konzultace po telefonu a nejsou za to kriminalizováni. V případě porodních asistentek se používá jiný metr – objektivní odpovědnost za nepříznivý výsledek porodu bez ohledu na zavinění,“ komentuje případ právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Kromě trestního stíhání zastrašuje stát soukromé porodní asistentky likvidačními pokutami, pokud by chtěly poskytovat péči u porodů mimo zdravotnické zařízení. Za odpírání péče ženám a dětem u porodu doma se bude Česká republika v září zodpovídat před Evropským soudem pro lidská práva.

 

Bližší informace poskytne:

 

Zuzana Candigliota, právní ředitelka Ligy lidských práv, tel.: 607 005 043

 

Poznámky:

 

Shrnutí zahraničních studií ohledně péče porodních asistentek a porodů doma naleznete zde.

 

Rozsudek Městského soudu v Praze ve věci Zuzany Štromerové a její dovolání k Nejvyššímu soudu.

Zahraniční odborná vyjádření porodních asistentek a jejích profesních organizací ke správnosti postupu Zuzany Štromerové naleznete v zde:

https://llp.cz/wp-content/uploads/Shrnuti-zahranicnich-studii-Pavlikova.pdf

https://llp.cz/wp-content/uploads/Preklady_zahranicnich_odbornych_vyjadreni.pdf