Soud: obec diskriminovala chlapce s autismem tím, že mu nezajistila inkluzivní vzdělávání
Okresní soud ve Vyškově vynesl přelomový rozsudek v medializovaném případu chlapce s autismem, kterého odmítla přijmout jeho spádová škola a poté dalších 14 škol v okolí jeho bydliště. Soud 15. března rozhodl, že se obec dopustila diskriminace na nákladě zdravotního postižení tím, že místní škole nepomohla zajistit podmínky k tomu, aby se v ní chlapec mohl vzdělávat. Podle Ligy lidských práv, která chlapce zastupovala, se jedná o první rozsudek tohoto druhu v České republice.
„Soudce Aleš Vylam svým rozhodnutím potvrdil, že dítě má právo na inkluzivní vzdělávání v místě bydliště v souladu s čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a že nezajištění takového vzdělávání je diskriminací dítěte kvůli jeho postižení,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Šárka Dušková. Předně však rozsudek potrdil, že povinnost zajistit podmínky pro takové vzdělávání má také obec, a to v souladu s § 177 odst. 2 a § 178 odst. 1 školského zákona. Rozsudek soudu zatím není pravomocný, obec se může proti rozsudku odvolat.
Více informací poskytne:
Šárka Dušková, právnička Ligy lidských práv, tel.: 734 158 282
Á propos k inkluzi … Definice – díl první (1/4)
Inkluze sem, inkluze tam, až se nám z toho točí hlava. Všude se o ní mluví. Každý má na ni svůj názor. Víme však opravdu co to je? Co magické slovo „inkluze“ nebo „školní inkluze“ opravdu znamená? Při sledování médií, debat či dokonce odborných fór mám někdy pocit, že nejen, že to mnozí nevíme, ale dokonce vytváříme pro své potřeby vlastní vysvětlení a své přikrášlené a všemožně pozohýbané teorie. Pokud máte chuť, pojďme se podívat té inkluzi na zoubek a ujasnit si, co to vlastně je…
Kořeny inkluzivních myšlenek sahají daleko do minulosti. Avšak inkluzivní směřování, které ovlivňuje realitu v současných školách, je patrné v euro-americkém prostředí až poslední dvě desetiletí. Inkluze, školní inkluze či inkluzivní vzdělávání jsou pojmy, které se používají od doby konání konference v Salamance v roce 1994.
Inkluzivní vzdělávání můžeme podřadit pod inkluzi sociální, která zasahuje do všech oblastí lidského života, kam také mimo školství patří oblast zaměstnání, volného času, bydlení apod.
Inkluzivní vzdělávání významně podporuje sociální inkluzi, která se snaží zabraňovat či odstraňovat již vzniklou sociální exkluzi, tedy vyloučení ze společnosti, izolaci (Pančocha, 2008, s. 33).
Vymezení inkluzivního vzdělávání, se kterým se v laické a bohužel i v odborné veřejnosti setkáváme a následné pojmenování cílových skupin, kterých by se mělo týkat, je často mylné. Dochází ke zjednodušujícím formulacím a zkresleným představám o tom, že inkluze je určena zejména minoritním skupinám nebo jedincům se speciálními vzdělávacími potřebami. Ty jsou dle těchto představ v podstatě pozitivně diskriminovány, nebo lépe řečeno stát se zde snaží uplatňovat tzv. afirmativní opatření. Smyslem afirmativních opatření, je vyrovnat nerovnosti, k nimž dochází na základě příslušnosti k marginalizované skupině – na základě rasy, pohlaví, postižení, regionu atp., nebo zvýšit etnickou či jinou diverzitu. Na následujících řádcích se pokusíme tato zjednodušující vysvětlení uvést na pravou míru.
Inkluze je takový systém základního vzdělávání, který umožňuje všem dětem navštěvovat běžné základní školy, ideálně v lokalitě jejich bydliště.
Učitelé na inkluzivně orientovaných školách musí přistupovat ke každému žákovi individuálně jako k mimořádné osobnosti. Na individualizovaném přístupu k žákům je postavena nejen výuka, ale i celá organizace a filozofie školy. Každý žák má svou vzdělávací strategii, která se přizpůsobuje jeho schopnostem, talentům i handicapům. Výuka v inkluzivních školách se soustřeďuje zejména na to, aby každý žák plně využil svůj potenciál a zároveň se naučil komunikovat a spolupracovat s ostatními. Odlišnost žáků je zde vnímána jako příležitost k rozvíjení respektu k sobě i ostatním a ne jako problém či přítěž. V inkluzivně orientované škole se nerozlišují žáci na děti s potřebami a děti bez nich, na postižené a intaktní, na děti s hendikepem nebo bez něj. Všichni jsou vnímáni jako jedinci, kteří vykazují potřebu zohledňovat svá osobní specifika. Pro inkluzi nelze jako synonymum použít pouze otevřenost, poněvadž otevřenost je pouze předpoklad, který musí být nezbytně dále doplněn o efektivnost tohoto procesu. Pro inkluzivně směřující školu je jedním z hlavních cílů připravit žáky na kvalitní a úspěšný život v současné moderní společnosti, která samozřejmě schopnost fungovat v inkluzivním prostředí předpokládá. Škola akceptující princip inkluze tak žáky nepřipravuje na tuto skutečnost uměle obsahem, ale naopak přirozeně svou atmosférou, formou výuky i prostředím.
Je důležité si uvědomit, že inkluze není stav, ale proces. Není moment, kdy bychom mohli konstatovat, že právě v tomto okamžiku nebo od tohoto okamžiku škola je již zcela inkluzivní. Inkluze je nekončící proces, ve kterém se snažíme nacházet optimální řešení pro uplatnění stěžejní myšlenky inkluze, a ta zní efektivní vzdělávání všech dětí v hlavním – běžném vzdělávacím proudu. Právě z tohoto důvodu se často setkáváme s používáním pojmů „inkluzivní zaměření“, „inkluzivní orientace“ nebo „inkluzivní směřování školy“, namísto „inkluzivní škola“, která svědčí spíše o stavu než o procesu.
Cílem inkluze je tedy začlenit všechny žáky do hlavního proudu vzdělávání, zajistit optimální podmínky pro sociální a kognitivní rozvoj všech žáků a podpořit vzdělávací úspěšnost každého žáka (Walterová, 2004, s. 389).
> Druhý díl seriálu Á propos k inkluzi
> Zájemcům o problematiku inkluze doporučujeme knihu Průvodce školní inkluzí od naší pedagožky Moniky Tannenbergerové.
> Zájemcům o problematiku inkluze doporučujeme knihu Povinná předškolní docházka a očkování?
Poslanci schválili novelu školského zákona, o které se mluví nejčastěji v souvislosti s inkluzivním vzděláváním. Změny se však netýkají pouze inkluze, ale také vzdělávání nejmenších dětí. Novela totiž zavádí povinnou roční předškolní docházku. V případě, že návrh odsouhlasí senát, bude od září 2017 platit, že dítě musí docházet do školky nebo jej rodiče musejí vzdělávat doma.
V případě povinné předškolní docházky nebude vyžadováno, aby bylo dítě řádně očkováno.
Vyplývá to z ustanovení § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví a z důvodové zprávy k tomuto předpisu. Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž uvádí, že z povinnosti přijímat jen očkované děti existuje výjimka pro zařízení, do nichž je docházka povinná. V důvodové zprávě k zákonu (na str. 113) se výslovně uvádí, že tato výjimka platí například pro poslední ročník mateřské školy.
Do posledního ročníku školky tedy budou muset ředitelé přijmout dítě i v případě, že nebude zcela očkováno.
Potvrdil to také hlavní hygienik Vladimír Valenta na třetím jednání Komise pro problematiku očkování.
Věříme, že rodiče dětí, které nejsou řádně očkovány dle vyhlášky, tuto změnu uvítají. V případě, že by rodiče preferovali alternativní způsob předškolního vzdělávání v dětském klubu či doma, bude i tato forma vzdělávání možná.