Čtvrtek, 14. ledna 2010Aktuality
U příležitosti letošního zápisu dětí do prvních tříd, které bude probíhat v následujících dnech, vyzvala koalice nevládních organizací Společně do školy, všechny, kdo působí v oblasti vzdělávání nebo se snaží zlepšovat životní podmínky a příležitosti romské menšiny, k posílení informovanosti zákonných zástupců dětí.
Koalice považuje za důležité upozornit rodiče romských dětí na základní rizika a důsledky vzdělávání ve školách pro žáky s mentálním postižením, kam se stále dostává zcela nepřiměřené množství romských dětí. „Dopis, který jsme vytvořili, poskytuje mimo jiné užitečný výčet základních práv a nároků garantovaných všem dětem bez jakýchkoliv rozdílů,“ upozorňuje Lucie Obrovská, právnička Ligy, která s koalicí úzce spolupracuje a dodává: „Zápisy se blíží, rodiče přitom často nemají dostatek informací, případně získávají informace matoucí nebo přímo zavádějící.“
Koalice Společně do školy proto apeluje: Poskytněme společně rodičům patřičné informace – zvýšíme šanci děti na plnohodnotné a kvalitní vzdělání!
Celý dopis si můžete přečíst zde.
Středa, 13. ledna 2010Zprávy z médií
„Vždycky jsem byla pro dát všem dětem rovnou šanci.“
Radka Renzová začala jako uklízečka a dotáhla to na ředitelku školy. Její přístup je ovšem dost nekonvenční.
Bývala prý moc zlobivá. „Parta byla pro mě všechno, utíkala jsem z domova. Měla jsem štěstí, že tehdy nebyly ještě v kurzu drogy – určitě bych je zkusila,“ přiznává. „Naši chtěli, abych se přihlásila na vysokou, tak jsem předstírala, že jedu na přijímačky, ale nedostavila jsem se k nim. Bylo mi všechno jedno, protože jsem byla strašně zamilovaná.
Otěhotněla jsem, a když byly Matouškovi tři roky, s jeho otcem jsem se rozešla. Naši, přestože jsem se jim toho předtím tolik navyváděla, mě ale nenechali na holičkách.“
Radka pracovala jako školnice a uklízečka v hudební škole ve Svitavách. Pak dojížděla do pedagogické školy v Litomyšli. Ve třetím ročníku jí kamarádka dohodila místo učitelky v sídlištní škole.
Tam jí připadalo, že učitelé přistupují k dětem málo citlivě.
Líčí: „Představte si učitele, který pranýřuje žáčka kvůli tomu, že mu chybí penál.
Jenže dítě ten penál nemá proto, že mu jej rodiče nekoupili.
A učitel na to nepřijde včas, anebo ho to nezajímá!“
Po čase začala studovat dálkově vysokou pedagogickou školu.
Úspěšně ji dokončila, ale k studiu měla výhrady: „Leccos z toho, co jsme se museli nabiflovat, nám pak bylo v praxi k ničemu, a naopak k tomu, co by člověk měl znát, si musel najít cestu sám.“ Naštěstí se už na vysoké seznámila s ředitelkou malotřídky v Lačnově a ta jí nabídla místo. Malá školička s malým počtem žáků Radce seděla. „Máme tu možnost každé dítě dobře poznat a individuálně se mu věnovat. Paní ředitelka byla vstřícná, dost mě toho naučila,“ říká Radka. Škola v Lačnově, který je teď součástí Svitav, se nachází blízko domu se sociálně znevýhodněnými rodinami, a tak do ní chodí i romské děti. Radka zastává názor, že děti s jakoukoli nevýhodou je potřeba integrovat mezi ostatní. „Je nesmysl je poslat do zvláštní školy, když mají na víc,“ tvrdí.
Když jednou jela z fakulty domů, dala se ve vlaku do řeči se spolucestujícím. Z hovoru záhy vyplynulo, že studují stejnou školu a že oběma leží na srdci děti s problémy. Dnes oba, Radka i Jiří, učí v lačnovské škole, kde Radka od roku 2005 i řediteluje. „Sehraný pedagogický tým je základ dobré školy,“ zdůrazňuje Radka.
Žáci jsou rozděleni do dvou tříd, do první chodí prvňáci až třeťáci, do druhé čtvrťáci a páťáci. „Penzum učiva je stejné jako na jiných školách. Důležité je, aby dítě zvládlo vše, co vzhledem ke svým schopnostem zvládnout může,“ vysvětluje Radka. Před vynucováním poslušnosti se tu děti vychovávají k zodpovědnosti vůči sobě samému. „Měly by vědět: Když si špatně zavážu tkaničku u bot, mohu si na ni šlápnout a rozbiju si nos. Nebo když budu nepořádná a něco ztratím, bude mi to scházet. Jestliže tohle dítě pochopí, rozkazy jsou zbytečné.“ Děti se učí také komunikovat, férově jednat a umět se vžít do kůže druhého.
Radka je nejen výjimečnou učitelkou, ale i výjimečnou mámou. K Matoušovi u nich doma přibyl Maxík z druhého, tentokrát šťastného manželství, a dvě romské holčičky Vaneska a Kristýnka, které si manželé Renzovi vzali do pěstounské péče. „Samozřejmě se bojím, aby pro svou pleť v životě netrpěly, ale manžel říká, že bez nás by trpěly ještě víc. Jsme tu, abychom jim dali lásku, sebeúctu, naučili je poradit si se životem. Ale nebojím se toho, že nás jednou zklamou. Vždyť kdo víc se nazlobil rodiče než já! A vidíte, dostala jsem se z toho!“
Kde se učí férově
Škola ve Svitavách-Lačnově je jednou ze čtyř škol v České republice, kterým Liga lidských práv udělila 6. 10. 2009 titul Férová škola. Titul se uděluje za úspěchy v integraci znevýhodněných dětí, především romských, a dětí s handicapem.
Středa, 13. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován 13. ledna 2010 na www.halonoviny.cz a také v tištěné formě Haló novin.
Rozhovor Haló novin s Davidem Zahumenským, předsedou Ligy lidských práv.
Kdy a proč vznikla vaše organizace?
Liga lidských práv vznikla v srpnu 2002. Jedním z hlavních impulsů byla skutečnost, že v té době často zůstávaly různé formy násilí na občanech neřešeny. Jednalo se o násilí ze strany policie, domácí násilí, rasově motivované násilí. Zhruba od roku 2000 se pod záštitou Ekologického právního servisu formovala skupina mladých právníků a dalších odborníků, kteří se rozhodli zaměřit se právě na tyto společenské problémy. O dva roky později se pak rozhodli, že se osamostatní, a založili Ligu.
Má Liga něco společného s Ligou za lidská práva, jejíž bývalý výkonný tajemník Eduard Valášek v roce 1997 kvůli rasistickým útokům emigroval do Kanady?
O této organizaci ani panu Valáškovi jsem nikdy neslyšel a s Ligou lidských práv nemají nic společného. Název Liga lidských práv jsme zvolili v souladu s tradicí dalších organizací na ochranu lidských práv sdružených v Mezinárodní federaci lidských práv (FIDH). Tato federace, která byla založena v Paříži v roce 1922, sdružuje 155 organizací, které mají ve svém názvu velmi často slovo liga . My jsme členem této federace od roku 2004 a jsme jediným zástupcem FIDH ve střední a východní Evropě.
Čemu dalšímu se Liga ve svých aktivitách věnuje?
Liga lidských práv je organizací typu watch dog , tedy hlídacím psem hodnot, jakými jsou právní stát, demokracie a ochrana základních práv. Naší vizí je společnost, kde jsou v běžném životě dodržována lidská práva a v případě jejich porušení má jednotlivec možnost se účinně bránit. To je cíl, ke kterému směřujeme. Konkrétně pomáháme zdravotně i sociálně znevýhodněným dětem, aby mohly chodit do běžných škol, pokud je to jen trochu možné. Dbáme na to, aby se v českých zdravotnických zařízeních změnil přístup lékařů k pacientům. Věnujeme se také dodržování lidských práv lidí s mentálním postižením. Usilujeme o to, aby nezákonnosti spáchané policisty či strážníky byly řádně prošetřeny. Usilujeme o legislativní změny a reformy v oblasti zdravotnictví, školství a justice. Organizujeme také odborné semináře, konference a kulaté stoly se soudci, policisty, učiteli, lékaři a zástupci ministerstev.
S novým rokem vstoupil v platnost nový trestní zákoník. Liga tvrdí, že zůstává nástrojem proti svobodě slova. V čem konkrétně?
Oproti původním záměrům tvůrců trestního zákoníku zůstala na tlak politiků zachována skutková podstata pomluvy, která je ve vzrůstajícím počtu demokratických zemí z norem trestního práva odstraňována. Také stále více postkomunistických zemí, například Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna, řeší případy poškození dobrého jména před civilním soudem, namísto trestního stíhání, které je pro stát finančně nákladné. U nás nyní naopak došlo k rozšíření možnosti trestně stíhat novináře, blogery či jiné kritiky korupce a porušování zákona. Z iniciativy poslanců byla rozšířena skutková podstata křivého obvinění a zatímco dříve za něj bylo možné stíhat pouze člověka, který někoho lživě obvinil z trestného činu s úmyslem, aby mu bylo přivozeno trestní stíhání, nyní se již úmysl přivodit trestní stíhání prokazovat nemusí a postačí, že se jednalo o nepravdivé obvinění z trestného činu, například z korupce. Nebezpečnost této nové skutkové podstaty pro svobodu slova bude ale záviset především na tom, jak ji začnou v praxi aplikovat policisté, státní zástupci a soudci.
Co říkáte takzvanému náhubkovému zákonu?
Je smutné, že původně smysluplná iniciativa k posílení ochrany dětských obětí trestných činů byla našimi zákonodárci zvrácena do současné podoby omezující svobodu slova. V demokratické společnosti je úlohou médií informovat o protiprávní činnosti, které se dopouštějí politici či jiné mocné osoby. Věřím, že se v letošním roce podaří tuto normu alespoň výrazně zmírnit, ať již na základě novely nebo rozhodnutím Ústavního soudu.
Koncem loňského roku jste v Brně pořádali seminář s názvem Dvacet let svobodné justice: nedořešené otázky. Jak jste s ním spokojen?
Při příležitosti výročí dvaceti let od pádu minulého režimu jsme upozornili na dosud nevyřešené otázky nezávislosti soudů, problémy v jejich financování a výběru nových soudců. Pozvání na seminář přijali zástupci více než dvaceti soudních institucí z celé České republiky. Věřím, že se nám společně podařilo posunout diskusi o reformě soudnictví o krůček kupředu. Bude ale velmi obtížné prosadit změny, které by vliv vlády na nezávislost soudů a soudců oslabily. Zkušenosti z Maďarska nebo Slovenska zároveň ukazují, že změny je potřeba provádět postupně a že soudcovská samospráva sama o sobě neduhy justice nevyřeší.
Osobně se specializujete na lidská práva ve zdravotnictví. Jakých úspěchů se už dosáhlo?
Zrovna před několika dny jsme informovali o dvou soudních vítězstvích, kdy ženy za zákroky provedené bez jejich informovaného souhlasu dostaly finanční satisfakci ve výši 200 a 150 tisíc. Pomalu se tedy zvyšují částky, které soudy za porušení práva na svobodnou volbu a rozhodování o vlastním těle přiznávají. Roste také informovanost a sebevědomí našich občanů. V rámci poradny pro pacienty, kterou provozujeme na stránkách www.ferovanemocnice.cz, odpovídají naši právníci na několik desítek dotazů týdně. Informováním pacientů a komunikací s lékaři se nám postupně daří měnit přístup k nemocným, kteří nejsou jen nesvéprávným objektem v rukou zdravotníků, ale mají právo o své léčbě rozhodovat.
Pátek, 8. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 8. 1. 2010 v deníku Právo.
Poslanci si v rámci schvalování nového trestního zákoníku platného od Nového roku odhlasovali také pojistku proti lživým nařčením ze strany politických konkurentů.
Navzdory původním záměrům právních expertů totiž při projednávání normy ve Sněmovně rozšířili možnosti stíhání za křivé obvinění. Původně to bylo možné pouze v případě, kdy chtěl někdo nepravdivým tvrzením jinému prokazatelně přivodit opletačky se zákonem.
Musel například podat na policii trestní oznámení. Na návrh nezařazeného poslance Miloše Melčáka ale tato podmínka ze zákona vypadla.
Dnes už tedy bude ke stíhání za křivé obvinění stačit, když někdo bude lhát o svém konkurentovi a tvrdit, že je zločinec, aby ho poškodil i v očích veřejnosti nebo jeho okolí. Autoři nové normy s tím přitom původně nepočítali.
Podle ministerstva spravedlnosti se tím pouze upřesnila předchozí úprava, podle které mohlo být obvinění bez prokázaného úmyslu přivodit někomu trestní stíhání postižitelné jako pomluva. Ta přitom jako trestný čin i v novém zákoně zůstala.
„Jde o poslaneckou iniciativu, původně to v zákoně nebylo. Poslanci argumentovali nečistým politickým bojem a tu změnu si schválili,“ řekl k tomu hlavní autor zákona Pavel Šámal.
Podle Melčáka má změna zabránit vzájemnému obviňování ze spáchání různých trestných činů především během předvolebních kampaní. „V naší politice je to běžné, ale není přece možné někoho lživě obvinit a nenést za to žádnou zodpovědnost,“ vysvětlil svůj záměr Melčák.
Zároveň odmítl, že by šlo o pouhé zaplevelování našeho právního řádu.
„Zbytečné zdvojování to rozhodně není, pomluva se totiž týká jiných případů, třeba nařčení z mimomanželského vztahu atd., kdežto u křivého obvinění jde vyloženě o úmyslné obvinění ze spáchání trestného činu,“ poznamenal poslanec.
Rozšiřování možností stíhat někoho za křivé obvinění přitom kritizuje například Liga lidských práv, podle které může jít o ohrožení svobody slova. „Nyní již bude hrozbě až dvouletého vězení vystaven každý, kdo někoho nepravdivě z trestného činu obviní jakoukoli formou, tedy i například článkem v médiích,“ uvedl v této souvislosti právník Ligy David Zahumenský.
Šámal nicméně stejně jako resort spravedlnosti podobné obavy vyvrací. „Ohrožení svobody slova bych v tom neviděl. Novinářů se to nedotkne, stále totiž platí, že musí jít o vědomé šíření nepravdivé informace,“ řekl Šámal s tím, že nové ustanovení se bude zřejmě týkat jen naprostého minima případů.
Pátek, 8. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 8. 1. 2010 v deníku Mladá fronta Dnes.
Praha – Říct o někom, že bere úplatky, ale nemít v ruce důkaz, se může napříště hodně nevyplatit. Můžete za to dostat stejně tvrdý trest, jaký dávají soudy za násilné činy, například za znásilnění – až osm let vězení.
Dosud za křivé obvinění hrozily tři roky. A to pouze těm, kteří lhali, aby někomu záměrně ublížili a dostali ho před soud. Podle nového trestního zákoníku je trestné jakékoli lživé nařčení. A pokud je zveřejní novináři, je trest opravdu přísný.
„Možnost stíhat občany za tento čin se povážlivě rozšířila. Přísnější trest nyní hrozí i tomu, kdo bude pouze citován v médiích nebo vyjádří svůj názor na internetovém blogu,“ říká právník David Zahumenský, který pracuje pro organizaci Liga lidských práv.
Domnívá se, že nový paragraf může být zneužíván i proti svobodě slova. A to hlavně proto, že toto „vylepšení zákona“ vzniklo až při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. V původní verzi to podle jejího autora Pavla Šámala nebylo: „To si prosadili poslanci. Argumentovali tím, že tak chtějí zabránit útokům na politiky při jejich předvolebních kláních.“
Pokud by tedy nyní média zveřejnila informaci o nezákonném jednání politika, které by se potom policii nepodařilo prokázat, novináři, a hlavně jeho zdrojům bude hrozit vězení.
Spoluautor nového trestního zákoníku Pavel Šámal si myslí, že za zpřísněním trestů za křivé obvinění mohla být i reakce poslanců na aféru, kterou před čtyřmi roky vyvolalo zveřejnění takzvané Kubiceho zprávy.
Poslanci však nesouhlasí. „Jde hlavně o to, více chránit oběti tohoto trestného činu. Důvody, které tehdy zazněly, si už nevybavuji. Ale pokud si dobře pamatuji, prosazoval to poslanec Miloš Melčák,“ tvrdí šéf ústavně-právního výboru Sněmovny Marek Benda. Melčák včera na žádost o rozhovor nereagoval.
„Novináři se změny tolik bát nemusí, odvolávají se na své i veřejné zdroje. Pak už to nelze kvalifikovat jako lživé obvinění,“ vysvětluje Šámal. Přiznal však, že problém by mohl mít člověk, kterého budou média jako zdroj citovat.
„Je pravda, že zákon je nyní přísnější – a lidé by si tedy měli dávat pozor, co říkají. Je to ale správné. Křivě někoho obvinit je prostě špatné a trestuhodné jednání,“ říká předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
Nyní bude hodně záležet na tom, jak se k novince v zákoně postaví policisté, státní zástupci a soudci.
„To oni nastaví mantinely a určí, jak se má zákon vykládat. Je zapotřebí, aby chránil oběti, a ne aby sloužil jako nástroj proti investigativním žurnalistům nebo občanům, kteří se odváží upozornit na nepravosti,“ říká právník David Zahumenský.
Podle něj je trest za pouhý slovní výrok pozůstatkem totalitního výkladu práva. „V řadě evropských zemí se i pomluva řeší pouze před civilním soudem,“ připomněl. V Česku je však trend překvapivě opačný.
