Čtvrtek, 15. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 15. 4. 2010 na http://brno.idnes.cz a naleznete jej zde.
Městští úředníci chtěli zbavit právní způsobilosti paní Evu z Brna, která ve svém domě a na dvoře shromažďovala igelitové tašky plné plastových kelímků a lahví. Spor trvající více než pět let skončil ve čtvrtek, soudce Krajského soudu v Brně návrh definitivně smetl ze stolu.
„Krajský soud vyhověl našemu návrhu a zastavil snahu městské části zbavit naši klientku způsobilosti,“ uvedl advokát Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který starší ženu zastupoval.
Podle něj neexistoval žádný důvod, proč by žena měla přijít o právo jednat v právních záležitostech sama za sebe. „Ze strany městské části se jednalo o jasnou snahu paní Evu kontrolovat,“ řekl Matiaško.
Způsobilosti ji zbavili už dvakrát
Představitelé města se pokoušeli Evu zbavit způsobilosti od roku 2005 a Městský soud v Brně jim dvakrát vyhověl. Soudní znalci z oboru psychologie a psychiatrie totiž potvrdili, že Eva trpí duševní poruchou. Až ve čtvrtek krajský soud návrh úředníků definitivně zrušil.
„Soud zdůraznil, že samotná přítomnost duševní poruchy nemusí automaticky vést k omezení nebo zbavení způsobilosti. Eva totiž sama vypovídala přímo před soudem a přesvědčila soudce, že je schopná se sama o sebe postarat,“ vysvětlil Matiaško, v čem vidí hlavní význam rozhodnutí.
Podle Matiaška totiž Eva svým chováním okolí nijak neobtěžovala ani neomezovala. „Shromažďovala v domě a zahradě různé věci. Jednalo se ale čistě o estetickou záležitost. Tuším, že pouze jednou byl nějaký problém se zápachem, rozhodně se tam ale nikdy neobjevovala žádná zvířata jako hmyz nebo potkani,“ popsal Evino chování Matiaško.
„Podle mě městské části vadila spíš estetická stránka věci, protože se jednalo o vilovou čtvrť, kde bydlí většinou bohatší lidé,“ řekl Matiaško.
Pokuta nebo soud
Představitelé městské části Brno střed se k případu nemohli nijak vyjádřit. „Nevím, o který případ konkrétně se jedná a nedokážu to ani tak rychle zjistit. Ještě jsme totiž neobdrželi vyrozumění soudu,“ řekl mluvčí Brna-střed Roman Burián.
Podle Buriána řeší totiž úředníci podobných případů poměrně hodně a pouze podle křestního jména nelze kauzu dohledat. Více informací o Evě odmítli ovšem její právní zástupci redakci MF DNES sdělit.
Město je podle mluvčího nuceno v podobných případech sáhnout k drastickým řešením a rovnou navrhnout zbavení způsobilosti.
„V jednom podobném případě běhali uprostřed rodinné zástavby po dvorku potkani. My jsme mohli akorát udělit pokutu. Ta ale není nijak závratně vysoká a pokud ji dotyčný zaplatí, zbývá nám už jen podat návrh na zbavení způsobilosti,“ vysvětlil Burián.
Čtvrtek, 15. dubna 2010Tiskové zprávy
Krajský soud v Brně konečně ukončil přes pět let trvající spor, v němž se město snažilo zbavit „nepřizpůsobivou“ ženu způsobilosti k právním úkonům. Svým rozhodnutím potvrdil, že institut zbavení způsobilosti k právním úkonům nemůže být nástrojem pro kontrolu lidí, kteří žijí jinak. Skutečnost, že paní Eva trpí duševní poruchou, podle soudu nedává státu automaticky právo rozhodovat o tom, jak má žít.
Paní Eva žije ve vlastním domě blízko centra Brna a již několik let hromadí na své zahradě různé věci. Toto chování se nelíbilo úředníkům městské části, protože dle jejich mínění „narušuje vzhled obce“. Po několika ne příliš úspěšných opatřeních se proto rozhodli přistoupit k návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Jejich návrhu vyhověl brněnský městský soud v roce 2005 a po úspěšném odvolání znovu v roce 2008. V řízení byl vypracován psychiatrický i psychologický znalecký posudek, podle kterých paní Eva trpí duševní poruchou. Podle názoru obou znalců může pouze zbavení způsobilosti k právním úkonům a posléze soudem ustanovený opatrovník zajistit dodržování hygienických návyků a zdravotní, zejména psychiatrickou péči.
V lednu letošního roku Krajský soud v Brně projednával odvolání proti rozsudku o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud zdůraznil, že samotná přítomnost duševní poruchy nemusí automaticky vést k omezení nebo zbavení způsobilosti. Rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům neslouží k tomu, aby následně vedlo k pomyslné stabilizaci zdravotního stavu člověka, zlepšení jeho hygieny nebo sociální či kulturní úrovně života. „V řízení o způsobilosti k právním úkonům musí vždy soud posuzovat, jestli takové opatření slouží skutečně k ochraně práv člověka. Opatrovník má za člověka s postižením činit právní úkony a pomáhat mu například při nakládání s majetkem. Nedovedu si představit, že by se rozhodnutím o zbavení způsobilosti paní Evy k právním úkonům situace nějak změnila, například, že by opatrovník za ní uklízel její zahradu,“ vysvětluje právnička MDAC a Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
Krajský soud v Brně rovněž zdůraznil, že způsob života paní Evy je jejím svobodným rozhodnutím a pokud závažným způsobem nezasahuje do práv jiných osob nebo nikoho neohrožuje, stát by neměl mít právo do něj zasahovat „Krajský soud v Brně po pěčlivém dokazování fakticky prolomil znalecké posudky proti paní Evě. To považujeme za velmi důležité, protože okresní soudy velmi často nekriticky přejímají závěry znalců. Je tedy třeba brát v úvahu fakt, že znalci často neznají sociální situaci lidí s postižením a nerozumí institutu zbavení způsobilosti k právním úkonům, jak to bylo i v případě paní Evy,“ hodnotí rozsudek Krajského soudu právník MDAC a Ligy Maroš Matiaško.
Bližší informace poskytnou:
Maroš Matiaško, právnik MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: mmatiasko@mdac.info
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz
Úterý, 13. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 13. 4. 2010 na www.denik.cz, www.lidovky.cz a www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
Praha – Případ kolem údajně odmítnuté rodičky v pražské nemocnici na Bulovce, která minulý týden porodila v sanitce, stále doprovázejí nejasnosti. Liga lidských práv dnes uvedla, že personál nemocnice pochybil, když poslal ženu pryč bez předchozího vyšetření. Podle mluvčího Bulovky Jakuba Hofmanna však to, že by nemocnice ženu odmítla, je omyl.
„Neodmítla, vyšetřil ji lékař a doporučil převoz do jiné nemocnice, neboť rodička pospávala,“ vysvětlil ČTK. V době, kdy s dvaadvacetiletou ženou s porodními bolestmi přijela záchranka, měla podle něj porodnice 33 procent nadstav, večer dokonce 40 procent. Lékař přišel ženu prohlédnout, ta ale pospávala, čímž prý byli překvapeni jak lékař, tak záchranáři.
Lékař proto rozhodl, že je žena schopna převozu do jiné porodnice, například Na Vinohradech, která je asi pět kilometrů daleko. Dvě minuty poté však začala rodit. Přiběhli proto dva gynekologové a o rodičku se postarali, popsal situaci mluvčí. Druhý den podle něj matka podepsala revers a souhlasila s tím, že dítě půjde do kojeneckého ústavu do Krče.
Mluvčí pražské záchranné služby Jiřina Ernestová již dříve sdělila ČTK, že nemocnice rodičku odmítla přijmout s odkazem na stop-stav. Podle záchranné služby pojem stop-stav není podložen žádným zákonem ani předpisem.
Existuje však domluva mezi porodnicemi, podle níž se při překročení kapacity o více než 20 procent porodnice takzvaně uzavírá. „Ale to je samozřejmě v uvozovkách, protože se nestává, že když přijede rodící žena, že ji někdo odmítne,“ ubezpečil mluvčí a dodal, že záchranka je vždy informována telefonicky i faxem.
Server tn.cz zveřejnil záznam telefonického hovoru mezi dispečerkou pražské záchranky a lékařkou, která zrovna stála u jiného, velmi komplikovaného porodu, při němž rodičce hrozilo úmrtí a vykrvácení. Lékařka dispečerce řekla, že na místo k sanitce vyšle sestru – porodní asistentku, a zavěsila.
„Dezorientovaná lékařka nevěděla, kde má lékaře, protože oba zasahovali u porodu v sanitce,“ podotkl mluvčí. „I přes mimořádně krizovou situaci a mimořádný stres, který v tu chvíli lékařka měla, vedení nemocnice považuje komunikaci s dispečinkem za nevhodnou, neprofesionální a nepřijatelnou, a proto ta lékařka byla citelně potrestána,“ uvedl. Bližší informace k trestu odmítl poskytnout.
Každá porodnice má omezený počet lůžek. Porodnice na Bulovce má při kapacitě 24 lůžek 20procentní nadstav, když je obsazeno 29 lůžek. Ten den bylo podle Hofmanna obsazeno 34 lůžek. „Potom se těžko splňují hygienické standardy, většinou potom maminky nemůžou mít ta miminka u sebe, protože prostě není místo,“ vysvětlil.
Podle něj je pro rodičku celkově lepší, pokud může být převezena do jiné porodnice, kde bude více personálu schopno věnovat jí více času a bude mít na porod větší klid.
Úterý, 13. dubna 2010Tiskové zprávy
Brno – 13. dubna 2010 – Otázka „kdo má vlastně pravdu“ provází medializovaný případ rodičky, která minulý čtvrtek nebyla přijata do porodnice a musela porodit za asistence záchranářů v sanitce. Fakultní nemocnice Na Bulovce svůj postup hájí tím, že měla vyhlášený „stop-stav“ a dva jiné probíhající porody. Podle záchranářů, kteří odmítnutou ženu přivezli, došlo k pochybení ze strany nemocnice. Ve skutečnosti tuto situaci výslovně upravuje zákon a ten bez jakýchkoli výjimek stanoví, že jestliže jde o porod, žena musí být do nemocnice přijata.
Konkrétně se jedná o ustanovení § 24 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění, na jehož základě se v případě probíhajícího porodu není možné odvolávat ani na „stop-stav“, ani na nedostatek lékařů. Nehledě na to, že u většiny porodů lékař vůbec být nemusí, protože ze zákona má plnou kvalifikaci vyšetřovat rodičky a vést normální nekomplikované porody porodní asistentka. Rodící žena, která se dostaví do porodnice, podle zákona prostě „musí být přijata“. Dále pak úpravu doplňuje § 11 odst. 1 písm. b) téhož zákona, podle kterého lékaři bez výjimky nemohou odmítnout pojištěnce ze spádového území a v případě neodkladné péče. Není pochyb o tom, že péče u porodu v posledním stadiu neodkladná je.
„Zákon sice obecně umožňuje, aby zdravotnické zařízení odmítlo pacienta, pokud má „plno“. Pokud se ale jedná o neodkladnou péči nebo o porod, tak není možné odepřít přijetí z žádného důvodu. Právní úprava tak zohledňuje akutní situace, kdy by nepřijetím do nemocnice mohlo dojít k ohrožení zdraví nebo dokonce života člověka.“ vysvětluje právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Přeplněnost porodnic je reálný problém, který je potřeba v praxi řešit, proto je snaha porodnic posílat v případě vytíženosti další rodičky do jiných zařízení s volnou kapacitou pochopitelná. Rozhodně by však žena měla být nejprve vyšetřena. Jedině tak lze zjistit, zda její stav převoz umožňuje a zda nedochází ke komplikacím. Personál nemocnice na Bulovce však ženu poslal pryč bez předchozího vyšetření, pochybení je tedy zřejmé.
Chybu lze spatřit v celkovém systému péče o rodičky v ČR. Ministerstvo zdravotnictví již dlouhou dobu ví o problému přeplněnosti zejména pražských porodnic, který se porodnice snaží řešit např. nelegálními požadavky na registrace rodiček či rovněž nelegálním odmítáním žen s rozběhnutým porodem. Přesto ministerstvo situaci přihlíží a žádné změny nevyhovujícího systému nenavrhuje. Přitom však spolu s porodníky hájí názor, že každý porod je rizikový a nepředvídatelný, a zarputile brání vzniku porodních domů, porodům v domácnostech i takzvaným „ambulantním“ porodům v porodnici, které jsou v zahraničí naprosto běžné.
Porodní asistentka Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) vidí problém i ve špatně nastaveném anonymním systému péče o rodičky: „V zahraničí je běžné, že se o ženu během těhotenství, porodu, a to ať rodí kdekoli, i po porodu stará jedna její porodní asistentka. U nás žena k porodu přichází do neznámého prostředí mezi neznámé lidi. I ona je pro zdravotníky neznámá, během těhotenství ji nesledovali a je tak náročnější vyhodnotit možné komplikace. Krom toho tato situace vytváří korupční prostředí.“
Ve sporu mezi záchrankou a porodnicí, kdy se obě strany snaží obhájit svůj postup, se nějak zapomíná, že rodící žena není materiál, ale člověk, který má svá práva.
Rodička má právo se během porodu dostavit do kterékoliv porodnice a být zde přijata.
• Pokud je porodnice vytížená, může rodičce navrhnout převoz do jiného zařízení, ale to je třeba chápat pouze jako doporučení.
• Trvá-li žena i po vysvětlení na přijetí, přestože z kapacitních důvodů bude muset rodit za méně komfortních podmínek nebo na ni personál nebude mít tolik času, je třeba to respektovat.
• Pokud nemocnice ženu odmítne, musí jí o tom vydat písemné potvrzení a rodička se může následně obrátit na vedení nemocnice nebo svoji pojišťovnu s žádostí o přezkum.
Bližší informace:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, kontakt: tel. 604 11 80 50
Ivana Königsmarková, prezidentka Unie porodních asistentek, kontakt: 602 81 60 81
Další informace o právech rodičů v souvislosti s porodem je možné najít na specializovaných stránkách Ligy www.ferovanemocnice.cz.
Projekt Férová nemocnice byl podpořen grantem Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Čtvrtek, 8. dubna 2010Aktuality
Ústavní soud minulý týden rozhodl, že na žádost o informace musí soudy poskytnout nejen rozsudky v pravomocně uzavřených případech, jako tomu bylo dosud, ale i rozsudky, které dosud nenabyly právní moci. Ústavní soud tak podstatně rozšířil právo na informace o rozhodovací činnosti soudů, když zrušil část zákona, která toto právo omezovala.
Názor, že je třeba žadatelům poskytovat i nepravomocné rozsudky, zastávalo už dříve Ministerstvo spravedlnosti, podle kterého by odepření práva na tyto informace bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod. S tímto názorem se Liga lidských práv ztotožnila a informovala o něm v tiskové zprávě v červnu minulého roku.
Svůj nález Ústavní soud odůvodnil tak, že aby mohlo být omezeno základní právo jednotlivce na informace, musí to být stanoveno zákonem, odůvodněno legitimním cílem a omezení musí být nezbytné. Cílem měla v tomto případě být ochrana nezávislosti a nestrannosti soudní moci, ale podle soudu by jí naopak více prospělo zpřístupnění všech rozsudků a veřejná diskuze o nich. Nebyla by tak narušena kontrola ze strany veřejnosti a její důvěra v soudní rozhodování. Poslední požadavek – nezbytnost omezení práva na informace – nebyl podle soudu naplněn vůbec.
Ústavní soud zdůraznil, že v případě střetu dvou ústavních hodnot, jako je právo na informace s jiným veřejným zájmem, není možné automaticky jednu z těchto hodnot předem vyloučit. Naopak je třeba podle okolností každého konkrétního případu přihlédnout k tomu, která z hodnot převažuje. Právní úprava neumožňovala zkoumat v daném případě nezbytnost omezení práva na informace a automaticky bránila tomu, aby byl zpřístupněn jakýkoli nepravomocný rozsudek.
Nález Ústavního soudu naleznete zde.
Znění podané ústavní stížnosti naleznete je dostupná zde na stránkách Otevrete.cz – webu pro otevřenost veřejné správy.
.gif){kind=small}
