Úterý, 13. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 13. 4. 2010 na www.denik.cz, www.lidovky.cz a www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
Praha – Případ kolem údajně odmítnuté rodičky v pražské nemocnici na Bulovce, která minulý týden porodila v sanitce, stále doprovázejí nejasnosti. Liga lidských práv dnes uvedla, že personál nemocnice pochybil, když poslal ženu pryč bez předchozího vyšetření. Podle mluvčího Bulovky Jakuba Hofmanna však to, že by nemocnice ženu odmítla, je omyl.
„Neodmítla, vyšetřil ji lékař a doporučil převoz do jiné nemocnice, neboť rodička pospávala,“ vysvětlil ČTK. V době, kdy s dvaadvacetiletou ženou s porodními bolestmi přijela záchranka, měla podle něj porodnice 33 procent nadstav, večer dokonce 40 procent. Lékař přišel ženu prohlédnout, ta ale pospávala, čímž prý byli překvapeni jak lékař, tak záchranáři.
Lékař proto rozhodl, že je žena schopna převozu do jiné porodnice, například Na Vinohradech, která je asi pět kilometrů daleko. Dvě minuty poté však začala rodit. Přiběhli proto dva gynekologové a o rodičku se postarali, popsal situaci mluvčí. Druhý den podle něj matka podepsala revers a souhlasila s tím, že dítě půjde do kojeneckého ústavu do Krče.
Mluvčí pražské záchranné služby Jiřina Ernestová již dříve sdělila ČTK, že nemocnice rodičku odmítla přijmout s odkazem na stop-stav. Podle záchranné služby pojem stop-stav není podložen žádným zákonem ani předpisem.
Existuje však domluva mezi porodnicemi, podle níž se při překročení kapacity o více než 20 procent porodnice takzvaně uzavírá. „Ale to je samozřejmě v uvozovkách, protože se nestává, že když přijede rodící žena, že ji někdo odmítne,“ ubezpečil mluvčí a dodal, že záchranka je vždy informována telefonicky i faxem.
Server tn.cz zveřejnil záznam telefonického hovoru mezi dispečerkou pražské záchranky a lékařkou, která zrovna stála u jiného, velmi komplikovaného porodu, při němž rodičce hrozilo úmrtí a vykrvácení. Lékařka dispečerce řekla, že na místo k sanitce vyšle sestru – porodní asistentku, a zavěsila.
„Dezorientovaná lékařka nevěděla, kde má lékaře, protože oba zasahovali u porodu v sanitce,“ podotkl mluvčí. „I přes mimořádně krizovou situaci a mimořádný stres, který v tu chvíli lékařka měla, vedení nemocnice považuje komunikaci s dispečinkem za nevhodnou, neprofesionální a nepřijatelnou, a proto ta lékařka byla citelně potrestána,“ uvedl. Bližší informace k trestu odmítl poskytnout.
Každá porodnice má omezený počet lůžek. Porodnice na Bulovce má při kapacitě 24 lůžek 20procentní nadstav, když je obsazeno 29 lůžek. Ten den bylo podle Hofmanna obsazeno 34 lůžek. „Potom se těžko splňují hygienické standardy, většinou potom maminky nemůžou mít ta miminka u sebe, protože prostě není místo,“ vysvětlil.
Podle něj je pro rodičku celkově lepší, pokud může být převezena do jiné porodnice, kde bude více personálu schopno věnovat jí více času a bude mít na porod větší klid.
Úterý, 13. dubna 2010Tiskové zprávy
Brno – 13. dubna 2010 – Otázka „kdo má vlastně pravdu“ provází medializovaný případ rodičky, která minulý čtvrtek nebyla přijata do porodnice a musela porodit za asistence záchranářů v sanitce. Fakultní nemocnice Na Bulovce svůj postup hájí tím, že měla vyhlášený „stop-stav“ a dva jiné probíhající porody. Podle záchranářů, kteří odmítnutou ženu přivezli, došlo k pochybení ze strany nemocnice. Ve skutečnosti tuto situaci výslovně upravuje zákon a ten bez jakýchkoli výjimek stanoví, že jestliže jde o porod, žena musí být do nemocnice přijata.
Konkrétně se jedná o ustanovení § 24 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění, na jehož základě se v případě probíhajícího porodu není možné odvolávat ani na „stop-stav“, ani na nedostatek lékařů. Nehledě na to, že u většiny porodů lékař vůbec být nemusí, protože ze zákona má plnou kvalifikaci vyšetřovat rodičky a vést normální nekomplikované porody porodní asistentka. Rodící žena, která se dostaví do porodnice, podle zákona prostě „musí být přijata“. Dále pak úpravu doplňuje § 11 odst. 1 písm. b) téhož zákona, podle kterého lékaři bez výjimky nemohou odmítnout pojištěnce ze spádového území a v případě neodkladné péče. Není pochyb o tom, že péče u porodu v posledním stadiu neodkladná je.
„Zákon sice obecně umožňuje, aby zdravotnické zařízení odmítlo pacienta, pokud má „plno“. Pokud se ale jedná o neodkladnou péči nebo o porod, tak není možné odepřít přijetí z žádného důvodu. Právní úprava tak zohledňuje akutní situace, kdy by nepřijetím do nemocnice mohlo dojít k ohrožení zdraví nebo dokonce života člověka.“ vysvětluje právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Přeplněnost porodnic je reálný problém, který je potřeba v praxi řešit, proto je snaha porodnic posílat v případě vytíženosti další rodičky do jiných zařízení s volnou kapacitou pochopitelná. Rozhodně by však žena měla být nejprve vyšetřena. Jedině tak lze zjistit, zda její stav převoz umožňuje a zda nedochází ke komplikacím. Personál nemocnice na Bulovce však ženu poslal pryč bez předchozího vyšetření, pochybení je tedy zřejmé.
Chybu lze spatřit v celkovém systému péče o rodičky v ČR. Ministerstvo zdravotnictví již dlouhou dobu ví o problému přeplněnosti zejména pražských porodnic, který se porodnice snaží řešit např. nelegálními požadavky na registrace rodiček či rovněž nelegálním odmítáním žen s rozběhnutým porodem. Přesto ministerstvo situaci přihlíží a žádné změny nevyhovujícího systému nenavrhuje. Přitom však spolu s porodníky hájí názor, že každý porod je rizikový a nepředvídatelný, a zarputile brání vzniku porodních domů, porodům v domácnostech i takzvaným „ambulantním“ porodům v porodnici, které jsou v zahraničí naprosto běžné.
Porodní asistentka Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) vidí problém i ve špatně nastaveném anonymním systému péče o rodičky: „V zahraničí je běžné, že se o ženu během těhotenství, porodu, a to ať rodí kdekoli, i po porodu stará jedna její porodní asistentka. U nás žena k porodu přichází do neznámého prostředí mezi neznámé lidi. I ona je pro zdravotníky neznámá, během těhotenství ji nesledovali a je tak náročnější vyhodnotit možné komplikace. Krom toho tato situace vytváří korupční prostředí.“
Ve sporu mezi záchrankou a porodnicí, kdy se obě strany snaží obhájit svůj postup, se nějak zapomíná, že rodící žena není materiál, ale člověk, který má svá práva.
Rodička má právo se během porodu dostavit do kterékoliv porodnice a být zde přijata.
• Pokud je porodnice vytížená, může rodičce navrhnout převoz do jiného zařízení, ale to je třeba chápat pouze jako doporučení.
• Trvá-li žena i po vysvětlení na přijetí, přestože z kapacitních důvodů bude muset rodit za méně komfortních podmínek nebo na ni personál nebude mít tolik času, je třeba to respektovat.
• Pokud nemocnice ženu odmítne, musí jí o tom vydat písemné potvrzení a rodička se může následně obrátit na vedení nemocnice nebo svoji pojišťovnu s žádostí o přezkum.
Bližší informace:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, kontakt: tel. 604 11 80 50
Ivana Königsmarková, prezidentka Unie porodních asistentek, kontakt: 602 81 60 81
Další informace o právech rodičů v souvislosti s porodem je možné najít na specializovaných stránkách Ligy www.ferovanemocnice.cz.
Projekt Férová nemocnice byl podpořen grantem Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Čtvrtek, 8. dubna 2010Aktuality
Ústavní soud minulý týden rozhodl, že na žádost o informace musí soudy poskytnout nejen rozsudky v pravomocně uzavřených případech, jako tomu bylo dosud, ale i rozsudky, které dosud nenabyly právní moci. Ústavní soud tak podstatně rozšířil právo na informace o rozhodovací činnosti soudů, když zrušil část zákona, která toto právo omezovala.
Názor, že je třeba žadatelům poskytovat i nepravomocné rozsudky, zastávalo už dříve Ministerstvo spravedlnosti, podle kterého by odepření práva na tyto informace bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod. S tímto názorem se Liga lidských práv ztotožnila a informovala o něm v tiskové zprávě v červnu minulého roku.
Svůj nález Ústavní soud odůvodnil tak, že aby mohlo být omezeno základní právo jednotlivce na informace, musí to být stanoveno zákonem, odůvodněno legitimním cílem a omezení musí být nezbytné. Cílem měla v tomto případě být ochrana nezávislosti a nestrannosti soudní moci, ale podle soudu by jí naopak více prospělo zpřístupnění všech rozsudků a veřejná diskuze o nich. Nebyla by tak narušena kontrola ze strany veřejnosti a její důvěra v soudní rozhodování. Poslední požadavek – nezbytnost omezení práva na informace – nebyl podle soudu naplněn vůbec.
Ústavní soud zdůraznil, že v případě střetu dvou ústavních hodnot, jako je právo na informace s jiným veřejným zájmem, není možné automaticky jednu z těchto hodnot předem vyloučit. Naopak je třeba podle okolností každého konkrétního případu přihlédnout k tomu, která z hodnot převažuje. Právní úprava neumožňovala zkoumat v daném případě nezbytnost omezení práva na informace a automaticky bránila tomu, aby byl zpřístupněn jakýkoli nepravomocný rozsudek.
Nález Ústavního soudu naleznete zde.
Znění podané ústavní stížnosti naleznete je dostupná zde na stránkách Otevrete.cz – webu pro otevřenost veřejné správy.
Úterý, 6. dubna 2010Aktuality
Veřejný ochránce práv shledal nedostatky při posuzování nároku na příspěvky na péči u lidí s duševním postižením. V tiskové zprávě to zdůraznila zástupkyně Veřejného ochránce práv, RNDr. Jitka Seitlová. Podle ochránce právě u lidí s duševní nemocí či mentálním postižením dochází poměrně často k chybám v posouzení jejich stavu.
Při vyhodnocování jejich soběstačnosti a schopnosti vykonávat úkony péče o vlastní osobu velmi často sociální pracovníci i posudkoví lékaři podceňují nutnost pomoci nebo alespoň dohledu další osoby. Duševně nemocní či mentálně postižení jsou v mnoha případech schopni posuzovaný úkon fyzicky zvládnout, ale nejsou sami schopni rozpoznat potřebu takového úkonu.
Podle zástupkyně ochránce je nutné, aby se sociální pracovníci či posudkoví lékaři nespoléhali např. pouze na tvrzení posuzované osoby, že úkon zvládne, ale aby si takovou samostatnost ověřovali např. svědeckou výpovědí poskytovatele sociální služby. Zdravotní stav těchto osob by pro účely přiznání příspěvku na péči měl vždy posuzovat lékař s atestací z psychiatrie a psychiatr by také měl být členem posudkové komise MPSV, alespoň pokud se takový žadatel o příspěvek proti rozhodnutí odvolá.
Právě v případě dětí a duševně nemocných, či mentálně postižených, se stávající bodový systém jeví jako neodpovídající k postižení problematiky jejich stavu v širších souvislostech. V důsledku toho jim není příspěvek na péči přiznáván nebo je přiznán v nižším stupni, ačkoli obvykle vyžadují neustálý dohled a pomoc jiné osoby.
.gif){kind=small}
