Pátek, 30. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Nejvyšší správní soud dal minulý týden poprvé za pravdu rodičům, kteří odmítají povinné očkování pro své děti. Soud rozhodl, že stát nemůže rodiče trestat, protože povinnost děti očkovat je pouze ve vyhlášce. „Pokud si chce stát tu povinnost vynucovat, musí to být upraveno na úrovni zákona,“ řekl soudce NSS Jaroslav Vlašín.
Verdikt soudu je po mnoha podobných sporech prvním, který se přiklonil na stranu rodičů odmítajících očkování svých dětí. Nejvyšší správní soud ministerstvu zdravotnictví vzkázal, že povinnost očkování musí přejít z vyhlášky do zákona, jinak nemá stát na udělování pokut právo. Informaci přinesly Lidové noviny.
„Za porušení takového zákona pak může stát sankcionovat. Musí se ale smířit s tím, že pokud by se prováděla změna, bude to obtížnější,“ řekl pro LN Jaroslav Vlašín, předseda senátu Nejvyššího správního soudu, jenž měl případ na starosti.
Ulevit se tak může rodině Čechových. Gabriela a Vilém Čechovi odmítli očkování svých dětí a za to si před dvěma lety „vysloužili“ od hygienické stanice pokutu ve výši 8 tisíc korun. Proti té se bránili u Městského soudu v Praze, ten však jejich žalobu proti ministerstvu zdravotnictví zamítl.
Případ se teď vrátí zpět k pražskému soudu, který se musí ve svém novém rozhodnutí řídit verdiktem Nejvyššího správního soudu. Ministerstvo zdravotnictví situaci zatím odmítá komentovat. „Nejdříve to musí probrat naši právníci,“ řekl Lidovým novinám ministerský mluvčí Vlastimil Sršeň.
„Vyhláška odporuje Listině základních práv a svobod“
U soudu pomáhala Čechovým Liga lidských práv. Ta argumentovala upozorněním, že ministerská vyhláška o povinnosti očkovat děti odporuje čtvrtému článku Listiny základních práv a svobod. Ten jasně určuje, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona.
„Pomáháme nejen Čechovým, ale také dalším rodinám. Současná právní úprava totiž podle našeho názoru nerespektuje lidská práva. Tento systém represí neplatí nikde v západních zemích. Ty by nám měly být vzorem,“ řekla iDNES.cz právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Zároveň dodala, že verdikt Nejvyššího správního soudu ukončí současný přístup hygienických stanic, které pokuty za neočkování často rozdávají. „Tuto pokutu můžete dostat i jako dospělý, pokud nepodstoupíte povinné očkování,“ upozornila Candigliota na fakt, že povinné očkování se netýká jen dětí.
Bez očkování děti do školky nesmí
Čechovi ale mají další problém – jejich děti nemohou chodit do školky, protože ta je odmítá přijmout právě z důvodu chybějícího očkování. Právnička ligy lidských práv upozornila na zajímavý paradox: „I kdyby těm dětem chybělo jedno jediné očkování, například proti tolik diskutované tuberkulóze, do školky je nevezmou.“
V západních zemích je prý jiná situace. „Například na severu Itálie neočkované děti klidně do školky mohou, zákaz přichází až v momentě rozšíření nějakého epidemiologického onemocnění,“ vysvětlila iDNES.cz Candigliota.
Situace je podle ní v České republice taková, že děti jsou za neočkování zbytečně trestány. „Vždyť se mohou stýkat s jinými dětmi venku, v odpoledních kroužcích a kdekoliv jinde. Proto nechápu, proč by nemohly neočkované děti do školky,“ nechápe zástupkyně Ligy lidských práv.
Očkování jen s informovaným souhlasem
Situace se možná změní zanesením povinnosti očkování do zákona. Liga lidských práv to však odmítá. „Nikdo by neměl být trestán za to, že očkování odmítne. Je to otázkou široké diskuse, nicméně si myslíme, že lékaři by měli očkovat děti na základě souhlasu jeijch rodičů. Ti by však měli být doktorem předem informováni o všech rizicích,“ upozornila Candigliota.
Problémy s očkováním nejsou časté, ale přesto se vyskytují. „Jsme v kontaktu s rodinou, kde po aplikaci dávky hexavakcíny ochrnulo do té doby úplně zdravé dítě,“ uvedla právnička. Rodina prý zvažuje právní kroky, ale neví, proti komu.
„Stát za očkování dětí nepřevzal žádnou zodpovědnost. Převzal ji pouze v případě prasečí chřipky, kdy chtěl lidi přesvědčit, aby se nechali očkovat. Teď je za následky očkování zodpovědný pouze lékař. To je ale nespravedlivé, protože on nemá na výběr – očkovat musí,“ vysvětlila nesnadnou situaci právnička.
Pátek, 30. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 v Lidových novinách.
PRAHA Očkování dětí si nevynucuje u rodičů jenom Česko. Podobně jsou na tom i další východní státy v Evropě. Naopak směrem na západ jsou pravidla volnější – rodiče tam mohou nechat své děti očkovat dobrovolně.
„Podobně jako v západních zemích, tedy Rakousku, Německu, Švýcarsku či Velké Británii, je možné i při principu dobrovolnosti dosáhnout vysoké proočkovanosti populace,“ tvrdí David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv. Právě tato organizace radí ročně desítkám rodičů s povinným očkováním a s tím, co nařizuje zákon.
Povinný systém očkování funguje kromě Česka třeba i na Slovensku, v Polsku či Maďarsku. Podle Ligy lidských práv na rodiče mnohem víc než nařízení povinného očkování zabírá osvětová informační kampaň, která jim dá na výběr, České zdravotnictví však nadále zůstává mezi státy s nejvyšším počtem povinných vakcinací. Zdejší děti si musí v prvních letech svého života nechat píchnout injekci hned proti deseti nemocem.
Jinde v Evropě to bývá mnohem méně. Například v Itálii čtyři, ve Francii dokonce jen tři.
Stát, či rodina? Kdo má vědět, co je pro děti optimální V Česku se za neočkování dětí trestá často pokutami. Ty se mohou vyšplhat až na deset tisíc korun. Nepřímou sankcí jsou ale i další problémy s úřady. Děti pak nepřijmou do některých školek nebo nemohou jet na tábor či školu v přírodě. Podobný systém funguje i v jiných státech. Záhumenský si ale myslí, že by se vše mělo ještě lépe prodiskutovat. „Jsou to přece rodiče, ne stát, kdo má vědět, co je nejlepší pro jejich děti,“ argumentuje.
Pátek, 30. července 2010Tiskové zprávy
Rodičům, kteří se rozhodnou své děti neočkovat nebo očkování odložit, už nehrozí pokuta. Minulou středu o tom rozhodl Nejvyšší správní soud (NSS). Soud přijal argumentaci Ligy lidských práv, která upozornila na fakt, že vyhláška o očkování proti infekčním nemocem odporuje článku 4 Listiny základních práv a svobod. Končí tak mnohdy značně necitlivá praxe úředníků hygienických stanic, kteří ukládali rodinám až dvacetitisícové pokuty za neočkování či odložení vakcinace dítěte, a to i v případech, kdy rodiče s očkováním přestali kvůli značným vedlejším účinkům.
Rodiče, které Liga před Nejvyšším správním soudem zastupovala, se po negativních reakcích svého dítěte na hexavakcínu rozhodli v očkování s výjimkou tetanu nepokračovat. Hygienická stanice jim za to uložila pokutu osm tisíc korun. Stát jim teď bude muset peníze vrátit. „Rozhodnutí NSS tak částečně uzavřelo kapitolu totalitního přístupu zákazů a příkazů a dává českým rodičům více svobody, ale také odpovědnosti při rozhodování o zdraví svých dětí,“ komentuje verdikt soudu předseda Ligy David Zahumenský. Soud zároveň jasně řekl, že samo ministerstvo zdravotnictví nemůže rozhodovat o tom, jakým očkováním se mají děti podrobit. Očkování musejí být stanovena zákonem, čemuž by měla předcházet dostatečná odborná a veřejná diskuse.
Povinné očkování sehrálo historicky kladnou roli při kontrole a snížení výskytu řady nemocí. Zkušenosti z mnoha starších členských států EU, například z Rakouska, Německa, Švýcarska nebo Velké Británie, ale ukazují, že vhodně zvolenou informační kampaní je možné dosáhnout vysoké proočkovanosti i bez represe namířené vůči rodinám. Odpadá zde přitom nejen narušování důvěry mezi rodiči a pediatry, kteří hygienikům neočkování dítěte hlásí, ale rodiče jsou také transparentněji informováni o přínosech a rizicích spojených s očkováním. „Ze zkušeností Ligy vyplývá, že čeští lékaři se často nesprávně domnívají, že rodiče nemusejí o rizicích spojených s očkováním informovat, nebo tato rizika bagatelizují,“ uvádí Zahumenský.
I když rodiče již není možné pokutovat za to, že se očkovací vyhláškou neřídí, některé nepřímé sankce stále zůstávají v platnosti. Dítě, které nebylo řádně naočkováno, nesmí být přijato do mateřské školy a nemůže ani na tábor, školu v přírodě či lyžařský výcvik. „Takto přísné opatření, které brání dětem v přístupu ke vzdělávání a dalším aktivitám, považujeme za nepřiměřené. I kdyby dítěti chybělo byť jen jedno očkování, proti němuž se třeba ani jinde v Evropě neočkuje, a kdyby všechny ostatní děti naočkovány byly, přesto se toto dítě například školy v přírodě účastnit nesmí. To nemá ve vyspělých zemích obdoby.“ uvádí právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Rozhodnutí NSS tak otvírá diskusi o tom, jakým způsobem má český stát zajistit podmínky pro ochranu zdraví dětí. Změnu nevyhovujícího systému by měla přinést dlouho očekávaná reforma zdravotnictví. Podle Ligy, která se problematikou povinného očkování dlouhodobě zabývá a nyní zpracovává analýzu přístupů k očkování dětí v Evropě, je nutné, aby nový ministr zdravotnictví dokončil přijetí připravené vyhlášky o zrušení plošného očkování proti tuberkulóze, po kterém odborníci dlouhodobě volají. Dále je třeba zamezit trestání rodin, které očkování ze zdravotních důvodů odmítají, a nastavit systém očkování tak, aby byla v co největší míře respektována svobodná volba rodičů v otázkách zdraví jejich dětí.
Další informace poskytnou:
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel.: 777 893 871
David Zahumenský
právník a předseda Ligy lidských práv
tel.: 608 719 535
Rozsudek Nejvyššího správního soudu je k dispozici zde.
Informace k případu, kdy v roce 2008 došlo k pokusu rodiče z Brna odkládající očkování kriminalizovat najdete zde.
Informace k případu, kdy zcela absurdně uloženou pokutu zrušilo samo ministerstvo jsou zde.
Čtvrtek, 29. července 2010Aktuality
Článek byl publikován dne 29. 7. 2010 na jinepravo.blogspot.com a naleznete jej zde.
Letošní rok je mnohými označován za supervolební rok. Široká mediální pozornost byla věnovaná nejen parlamentním volbám v Česku, ale také volbám ve Velké Británii a u našich jižních sousedů – v Maďarsku a na Slovensku, kde volby také přinesly překvapivé výsledky. Do kontextu supervolebního roku skvěle zapadla dvě přelomová rozhodnutí soudů v otázce souvislosti způsobilosti k právním úkonům s výkonem volebního práva. Konkrétně šlo o květnový rozsudek ESLP Alajos Kiss proti Maďarsku a červencový nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 3102/08. Obě stížnosti vzešly z iniciativy Centra advokacie duševně postižených (MDAC), organizace, která se dlouhodobě věnuje ochraně lidí s duševním postižením.
I když se oba případy zaobíraly toutéž otázkou, a to jestli stát má právo omezovat volební práva lidí s částečně nebo úplně omezenou způsobilostí k právním úkonům, rozhodnutí v nich se lišila. V případě pana Kisse ESLP rozhodoval o tom, zda ustanovení maďarské ústavy, které odepírá volební právo lidem zbaveným nebo omezeným ve způsobilosti k právním úkonům, je v souladu se zněním čl. 3 Dodatkového protokolu k EÚLP. ESLP ve svém odůvodnění navázal na svou předchozí judikaturu týkající se článku 3, ve které opakovaně zdůrazňuje význam volebního práva v demokratické společnosti. I když státy mají určitý prostor pro uvážení a můžou volební právo zákonem omezit, omezení musí být proporcionální[1] a nesmí narušit všeobecnost voleb. Například automatická ztráta volebního práva u všech lidí ve výkonu trestu odnětí svobody proporcionální není a do prostoru pro uvážení státu nespadá. Právě z případu Hirst proti Velké Británií, ze kterého pochází závěr uvedený v předchozí větě, vycházel ESLP ve své argumentaci v případě pana Kisse. Podobně jako u Hirsta, i u Kisse rozhodnutí soudu založilo automatickou ztrátu volebního práva, v tomto případě šlo o soudní omezení způsobilosti k právním úkonům. U Kisse pak ESLP ještě zdůraznil, že přetrvávající přístup států k lidem s mentálním či duševním postižením, kdy jsou všichni „házeni do jednoho pytle“, je značně sporný, naopak je povinností států dbát na to, aby při rozhodování o základních právech byla respektována individualita každého člověka.
Případ pana J.S. se rovněž týkal omezení volebního práva v důsledku soudního zásahu do způsobilosti k právním úkonům. Na rozdíl od Maďarska však v České republice nezakládá toto omezení přímo ústava, ale § 2 písm. b) volebního zákona, které stanoví, že zbavení způsobilosti (tedy nikoliv již omezení jako v Maďarsku) k právním úkonům je překážkou výkonu volebního práva. ÚS se také zabýval proporcionalitou napadeného ustanovení. Dovodil ovšem, že napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem, nýbrž že problémem je špatná praxe obecných soudů v řízení o způsobilosti k právním úkonům. Podle názoru ÚS totiž soudy při svém rozhodovaní vůbec neberou v potaz veřejnoprávní důsledky zbavení způsobilosti k právním úkonům, konkrétně vznik překážky výkonu volebního práva. V rámci nálezu pak ÚS vydal precedenční výrok, kterým zavazuje obecné soudy k tomu, aby v každém konkrétním řízení o způsobilosti zkoumaly schopnost člověka posoudit smysl, účel i důsledek voleb. V případě, že se ve svém odůvodnění s touto otázkou dostatečně nevypořádají, rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům bude protiústavní.
Zajímavostí v rozhodnutí ESLP je také, že soud ve svém odůvodnění odkázal přímo na ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, mezinárodního instrumentu, který si klade za cíl odstranit přetrvávající diskriminaci lidí s postižením ve světě. Článek 29 Úmluvy přímo zavazuje státy k tomu, aby zaručily osobám se zdravotním postižením politická práva včetně aktivního i pasivního volebního práva, bez omezení postaveném výlučně na existenci postižení. Ačkoli Úmluvu loni ratifikovala i Česká republika a odkázal na ni i J.S. ve své stížnosti, ÚS se s nesouladem zákonného ustanovení s článkem 29 Úmluvy vůbec nevypořádal.
Oba soudy se ovšem shodly na tom, že skupina lidí s duševním či mentálním postižením byla v minulosti značně diskriminována a v některých státech Evropy tato diskriminace stále pokračuje v důsledku dosud platných socialistických předpisů. Podle názoru ESLP se právě z popsaných historických důvodů prostor pro uvážení v takových případech podstatně zužuje a o to striktněji musí být posuzovány podmínky jakéhokoliv odlišného zacházení postaveného na základě postižení. Naopak ÚS chápe prostor pro uvážení státu dostatečně široce k tomu, aby mohl zahrnovat i omezení výkonu volebního práva u celé skupiny lidí, pokud to sleduje „legitimní cíl, jímž je zajistit, aby se elektorát skládal z osob, které jsou schopny racionálně se rozhodovat a porozumět významu, účelu a účinkům voleb“. Podle obou soudů je však nutné při rozhodování o právní ochraně lidí s duševním postižením věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby ukládané omezení naplňovalo všechny podmínky proporcionality a respektovalo princip inkluze.
I když ÚS svým interpretativním výrokem zavázal soudy k tomu, aby posuzovaly způsobilost k výkonu všech konkrétních práv včetně volebního práva osob zbavovaných způsobilosti k právním úkonům či na ni omezovaných, otázkou zůstává, jak efektivní bude toto posuzování v praxi. Obecné soudy v ČR i přes několikanásobnou kritiku Ústavního soudu (například v nálezech pod sp. zn. IV. ÚS 412/04 a I. US 557/09) pořád přistupují k řízení o způsobilosti k právním úkonům formalisticky, nekriticky přebírají (často velice subjektivní) názory soudních znalců a řízení dostatečně neindividualizují. V praxi neexistuje žádný nástroj k posouzení způsobilosti k výkonu volebního práva a bude zřejmě obtížné takový test vytvořit. Navíc, vzhledem k tomu, že ÚS výrokem ukládá další povinnost již tak vytíženým soudům, hrozí, že nález ÚS se v praxi uplatní jenom jako doplňující formální větička nebo paragraf v odůvodnění, podle nichž neschopnost volit bude vyplývat již ze samotné diagnózy člověka s duševním či mentálním postižením. Na druhou stranu ovšem precendenční výrok poskytuje novou možnost lidem zbaveným způsobilosti k právním úkonům, aby podali návrh na navrácení způsobilosti třeba i jen z důvodu, že jsou schopni volit, případně napadnout rozhodnutí o zbavení způsobilosti z důvodu, že soud odebrání jejich možnosti volit dostatečně neodůvodnil. V případě, že soud uzná schopnost člověka účastnit se voleb, nemůže ho pak zbavit způsobilosti k právním úkonům zcela, maximálně mu ji může omezit.
Čtvrtek, 29. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 na www.zdn.cz a naleznete jej zde.
Děti Gabriely a Viléma Čechových z Kroměřížska nemohou chodit do školky. Nechtějí je tam pustit hygienici, protože nejsou očkované. Kvůli stejnému problému museli Čechovi zaplatit na pokutách osm tisíc korun. Soud ale nyní rozhodl, že jejich trestání nebylo oprávněné.
„Řada rodičů běžně komentuje očkování tím, že děcka mají pár dní horečku. My jsme nechtěli malé tělíčko našich narozených dětí vystavovat takové zátěži,“ vysvětluje matka čtyř dětí.
Pro odmítnutí povinné vakcíny se Čechovi rozhodli před několika lety. Hygienická stanice za to v roce 2008 každému z rodičů dala pokutu tři tisíce, tisícovku navíc musel každý zaplatit jako náhradu řízení. Po dvou letech se jim ale podařilo vysoudit peníze zpět.
Nejvyšší správní soud (NSS) totiž minulý týden rozhodl, že stát nesmí dle současné právní úpravy za porušení povinnosti očkování trestat. Stanovuje ji totiž vyhláška ministerstva zdravotnictví a to podle soudců nestačí. Aby mohl stát za odmítnutí vakcíny potrestat, musí pravidla podrobně stanovit přímo zákonem. Čechovým se tak podařilo dosáhnout po dlouholeté diskusi o očkování prvního vážnějšího zvratu.
O tom, zda má stát vakcinaci nařizovat, nebo ji nechat na dobrovolném posouzení rodičů, se přou lékaři, rodiče i různá občanská sdružení. Odmítnutí očkování často hrálo roli i ve chvílích, kdy stát odebíral matkám jejich děti. Jako jeden z argumentů to sociálním úředníkům posloužilo před několika lety při odebrání holčičky, které chtěla matka dát jméno Půlnoční bouře.
Samotný spor o tom, zda očkování nařizovat, nebo ne, rozsudek NSS neřeší. Měl by ale do budoucna zabránit, aby stát trestal rodiče neprávem, a přinutit ministerstvo, aby pravidla nastavilo správně. Co teď úřad udělá, zatím neví. Budou to řešit jeho právníci.
„Vidíme problém hlavně v tom, že nebyli pokutováni jen rodiče, kteří své děti zanedbávají. Ale zbytečně i ti, kteří chtěli očkování ze zdravotních důvodů dítěte třeba jen odložit,“ říká David Zahumenský z Ligy lidských práv, která Čechovým bezplatně pomáhala připravit argumentaci, se kterou by u soudů uspěli. „Rozhodnutí NSS by mělo vést k celospolečenské diskusi o tom, jak vyvážit zájem na zajištění ochrany veřejného zdraví a zájem na respektování svobodné volby rodičů,“ říká Zahumenský.
Ročně se kvůli pochybnostem o očkování obrátí na Ligu desítky rodičů. Případ Čechových se nyní vrací Městskému soudu v Praze, který loni zamítl jejich žalobu proti ministerstvu. Pro další rozhodování je ale teď vázán názorem NSS.
Další rodiče, kteří už dříve zaplatili kvůli odmítnutí vakcíny pokutu, ale své peníze zpět asi nevysoudí. Uplynula totiž většina lhůt. Nějakou šanci by dle právníků mohli mít snad jen ti, jejichž případ je starý nejvíce rok nebo už leží u soudu.
Pravidla očkování by se však mohla už brzy alespoň trochu uvolnit. Exministryně zdravotnictví Dana Jurásková chtěla před svým odchodem z úřadu vyhovět námitkám pediatrů proti očkování na tuberkulózu. Dětem se totiž vpichuje jen pár dní po narození a může přinést vážné potíže.
Ministerstvo proto pracuje na tom, aby se proti tuberkulóze očkovalo jen dobrovolně.
