Čtvrtek, 25. listopadu 2010Tiskové zprávy
Začátkem listopadu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 o odškodnění pro pana Adama, který byl více než šest let nezákonně omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Pan Adam byl považován za kverulanta, který „obtěžuje“ úředníky, a tak mu byl rozhodnutím Okresního soudu ve Znojmě přístup k úřadům i soudu omezen. Díky tomuto verdiktu pak téměř přišel o střechu nad hlavou. Rozsudek byl evidentně v rozporu se zákonem, soudy jej však zrušily až po šesti letech. Pražský soud nyní panu Adamovi za prodělané útrapy přiznal směšné odškodnění ve výši 50 tisíc korun.
Pan Adam byl celý život aktivní v ochraně svých zájmů. Jeho časté stížnosti a právní podání považovaly soudy za obtěžující, a proto mu rozhodnutím o omezení způsobilosti k právním úkonům v jednání s úřady a soudy zabránily. A to i přes to, že takovou praxi označil za nezákonnou Nejvyšší i Ústavní soud. Praxe soudů ve zbavování se nepohodlných lidí prostřednictvím omezování jejich způsobilosti k právním úkonům v procesní oblasti byla poměrně častá u vykonstruovaných politických procesů v období komunismu. V demokratickém zřízení jsou však takové praktiky zcela nepřijatelné.
Panu Adamovi byla nakonec způsobilost navrácena a původní rozhodnutí prohlášeno za nezákonné. Neoprávněné omezení jeho procesních práv se však podepsalo na jeho zdraví i majetku. Po dlouhá léta se například nemohl domoci vystěhování neplatícího nájemníka ve vlastním domě, a tak přišel i o střechu nad hlavou.
Soud však újmu, která byla panu Adamovi způsobena protiprávním rozhodnutím, nepovažoval za natolik závažnou, aby vyžadovala odškodnění ve výši požadovaných 250 tisíc korun a přiznal panu Adamovi 50 tisíc, což je částka rovnající se přibližné výši dvou průměrných měsíčních platů v České republice. Přestože Evropský soud pro lidská práva pro podobné případy přiznává částky ve výši stovek tisíců, české soudy přistupují k náhradě nemajetkové újmy velmi opatrně. „Částka, kterou soud v řízení panu Adamovi přiznal, je opravdu směšná v porovnání s újmou, která panu Adamovi vznikla. Po dobu šesti let musel trpět nedůstojné jednání a bez možnosti domoci se svých práv, a to kvůli jednomu nesprávnému rozsudku. Stát musí v takových případech nést odpovědnost a zaručit se, že se podobné jednání nebude opakovat,“ říká k případu Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC). Pan Adam podal prostřednictvím Ligy a MDAC odvolání, teď mu nezbývá než čekat na rozhodnutí Krajského soudu.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Barbora Rittichová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: brittichova@mdac.info
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz
Středa, 24. listopadu 2010Zprávy z médií
Úřad na ochranu osobních údajů včera uznal, že Praha porušila při Opencard zákon. Pokuta může být i 5 milionů.
Je rozhodnuto: Praha chybovala v projektu Opencarda bude za to platit. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) včera po měsících otálení vydal rozhodnutí, které vůbec poprvé říká, že dlouhodobě kritizovaný Opencard je protiprávní. A poprvé je tak jisté, že magistrát bude za Opencard platit. Podle verdiktu, jehož obsah mají Hospodářské noviny exkluzivně k dispozici, hrozí Praze pokuta až pět milionů korun.
Čtyřicetistránkové odůvodnění ukazuje na dvě hlavní pochybení. Za prvé: při vydávání karet úředníci lidem dostatečně nevysvětlili, co se bude dít s jejich osobními údaji,které v žádosti o kartu vyplňují. „Navíc jim dostatečně nezdůraznili, že je možnost koupit si i anonymní kartu, kde údaje člověk dávat nemusí,“ říká mluvčí úřadu Hana Štěpánková.
„Jde o porušení zákona o ochraně osobních údajů, za což hrozí pokuta až 5 milionů korun. Konečnou výši určí až náš správní odbor. Přihlížet bude k stupni nebezpečnosti a množství poškozených,“ říká Štěpánková. Právě druhý zmíněný aspekt prý pokutu zřejmě vyžene k vyšší hranici.
Rozhodnutí přišlo jen deset dní poté, co dopravní podnik přestal vydávat předplacené kupony na papírovou tramvajenku. Jízdné nahrává už jen na opencard. Včera například kvůli náporu stovek zájemců zkolaboval elektronický pořadník výdejního centra.
Pořídit si anonymní kartu stojí 200 korun, kdež to osobní dává magistrát zdarma. S ní ale musí lidé podepsat řadu nevýhodných podmínek, třeba že magistrát může z karty strhávat peníze za pokuty a správcovská firma Haguess může kartu zablokovat. Opencard už má 600 tisíc lidí, naprostá většina si pořídila právě osobní verzi. Opencard zkoumá ÚOOÚ od začátku září, se zveřejněním závěru se ale čekalo na podpis šéfa úřadu Igora Němce, bývalého pražského primátora za ODS.
„Rozhodnutí jsme dostali teď, musíme jej prostudovat,“ nechtěl nic komentovat mluvčí projektu Martin Opatrný. Bývalý náměstek primátora Rudolf Blažek(ODS), který byl za projekt zodpovědný, včera nereagoval na telefony ani SMS, stejně tak jeho nástupce Karel Březina (ČSSD).
Včerejší rozhodnutí má ale ještě jeden význam: lidé teď zřejmě mohou Prahu žalovat. „Kdo má pocit, že ho Opencard poškodila, může magistrát zažalovat a pravděpodobně bude úspěšný. Pak už záleží na soudu, jestli nařídí Praze peněžitý trest nebo jen omluvu,“ říká právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Na úřadu pro ochranu údajů už leží desítky stížností nespokojených Pražanů.
Autorem článku je Zuzana Keményová, redaktorka Hospodářských novin
Článek byl publikován dne 24. 11. 2010 v Hospodářských novinách.
Úterý, 23. listopadu 2010Zprávy z médií
Řady porodních asistentek, které mají registraci pro samostatné vedení domácích porodů, zůstanou i nadále spíše řídké.
Důvodem je úterní rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se ve sporu mezi porodní asistentkou Marií Vnoučkovou a ministerstvem zdravotnictví přiklonil na stranu ministerstva.
Každá žena má podle českýh zákonů právo porodit dítě doma. Pokud by u domácího porodu chtěla mít porodní asistentku, má jen omezené možnosti, koho si vybrat. Málokterá z českých porodních asistentek totiž splňuje podmínky, které ministerstvo zdravotnictví považuje za nutné. Netýkají se jen kvalifikace, ale také vybavení pracoviště těchto asistentek.
Marie Vnoučková se od roku 2007 snaží pro svou činnost získat registraci v plném rozsahu. Mohla by s ní tedy nejen vykonávat např. laktační poradenství, ale také vést porody v domácím prostředí bez dozoru lékaře.
Získat plnou registraci jí však brání nejnovější vyhláška ministerstva zdravotnictví, která platí od letošního září.
„Každá porodní asistentka musí mít podle vyhlášky ve svém zařízení kvůli registraci plně vybavený porodnický sál. Když ale porodní asistentky odjíždějí k domácím porodům, vybavené sály jim v domácím prostředí příliš nepomohou,“ upozornila Ivana Königsmarková, prezidentka Unie porodních asistentek.
„Marie Vnoučková jasně deklarovala svou vůli poskytovat své služby v domácím prostředí žen, tedy mimo pracoviště,“ uvedl David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv a zároveň právník, který porodní asistentku u soudu zastupoval.
I přes přísné podmínky, které stanovila nová vyhláška, se některým porodním asistentkám podařilo pro svou činnost získat plnou registraci. Ukázalo se však, že se tak stalo pouze v některých krajích.
„Tamní porodní asistentky však podmínky dané vyhláškou podobně jako Marie Vnoučková nesplnily,“ uvedl právník David Zahumenský. Důvodem udělení plné registrace bylo, že každý krajský úřad posuzoval situaci porodní asistentky rozdílně.
„Ano, krajské úřady v těchto případech nepostupovaly podle odpovídající metodiky ministerstva zdravotnictví,“ potvrdila u soudu zástupkyně ministerstva.
Narodí se doma, nebo v porodnici?
Spor o vyhlášku za sebou skrývá dlouholetý rozpor mezi zastánci a zastánkyněmi domácích porodů a těmi, kteří domácí porody považují za příliš riskantní.
Porodní asistentky považují péči v porodnicích za příliš anonymní a také zbytečně finančně náročnou pro celý systém. Navíc nepovažují za vhodné, že lékaři při porodech používají zbytečně moc medikamentů a techniky. Do přirozeného průběhu podle nich také zbytečně často zasahují.
„Rodičky do ničeho nenutíme. Ptáme se jich, zda chtějí pro usnadnění porodu nastřihnout hráz, zda chtějí epidural, v jaké poloze chtějí být. Respektujeme jejich porodní plány. Často se ovšem stane, že ženy, které přijdou s rozhodnutím rodit bez jakýchkoli zásahů, během porodu samy žádají o lékařskou pomoc, protože bolesti pro ně jsou příliš silné a ony trpí,“ řekl pro Aktuálně.cz Aleš Roztočil, primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Jihlavě.
Článek byl publikován dne 23. 11. 2010 na aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.
Pondělí, 22. listopadu 2010Tiskové zprávy
POZVÁNKA NA JEDNÁNÍ OKRESNÍHO SOUDU V NOVÉM JIČÍNĚ
VE VĚCI TRESTNÍHO STÍHÁNÍ ZA POMLUVU
24. a 25. listopadu vždy od 8.15
v budově Okresního soudu v Novém Jičíně, na Tyršově 3,
v místnosti č. 38 ve 2. poschodí
Liga lidských práv si vás dovoluje upozornit na další díl nesmyslného soudního seriálu. Manželé Ľubovi v letech 2007 a 2008 upozornili některé úřady a média na možné nepravosti, které se děly v Dětském domově v Novém Jičíně a za něž by mohl být odpovědný tamní zástupce ředitelky Michal Pokorný. Ten ovšem s takovými tvrzeními nesouhlasil a na oba manžele podal trestní oznámení pro pomluvu. To nakonec vyústilo až v trestní řízení před soudem.
Jak již Liga informovala, manželé Ľubovi jsou stíháni za trestný čin pomluvy, který měli spáchat, když o nepřiměřeném chování Michala Pokorného vůči dětem v domově informovali úřady a později i média. A to přesto, že tak plnili svou zákonnou povinnost, neboť podle trestního zákona musí každý oznámit všechny skutky, které by mohly představovat týrání svěřené osoby.
Podle představitelů dětského domova, policie i státního zastupitelství se ale manželé sami dopustili trestného činu pomluvy, který patří mezi verbální trestné činy. Ty však v moderním trestním kodexu demokratického státu nemají co dělat. Každý, kdo má pocit, že někdo jiný pošpinil jeho jméno či pověst, se totiž může účinně bránit před civilním soudem. Trestní právo by mělo být vždy až tím nejkrajnějším řešením.
Jednání v případu se sp. zn. 4T 56/2009 proběhne 24. a 25. listopadu vždy od 8.15 hodin na Okresním soudě v Novém Jičíně, číslo dveří 38/2. poschodí.
Další informace k případu najdete zde, zde a zde.
Další informace k trestnému činu pomluvy zde.
Neděle, 21. listopadu 2010Tiskové zprávy
POZVÁNKA NA JEDNÁNÍ MĚSTSKÉHO SOUDU V PRAZE
VE VĚCI PORODNÍCH ASISTENTEK
v úterý 23. listopadu 2010 od 11.00
v budově Městského soudu v Praze na Hybernské 18 v Praze,
v místnosti č. 260 v 1. patře
Liga lidských práv a Unie porodních asistentek si vás dovolují pozvat na veřejné jednání ohledně registrace samostatné porodní asistentky. Otázka toho, zda mohou českým ženám, které se rozhodnou rodit mimo porodnici, pomoci s vedením porodu porodní asistentky, se každoročně dotýká minimálně stovek českých žen.
Paní Marie, porodní asistentka a členka Unie porodních asistentek, již od roku 2007 usiluje o to, aby získala jako samostatná porodní asistentka registraci k činnostem, které jsou s profesí porodní asistentky spojeny, včetně vedení fyziologického porodu bez přítomnosti lékaře. České úřady jí ale odmítají plnou registraci udělit bez toho, aby jako samostatný podnikatel fakticky splňovala věcné a personální vybavení porodnice. A to přesto, že paní Marie jasně deklarovala svou vůli poskytovat své služby v domácím prostředí žen, tedy mimo své pracoviště. Proč má tedy na svém pracovišti mít například vybavený porodní sál?
Z analýzy Ligy lidských práv vyplývá, že ve všech zemích, ať už je v nich nezávislá péče porodních asistentek státem podporována či nikoliv, existuje určité procento žen, které se rozhodují pro porod mimo porodnici a pro samostatnou péči porodní asistentky. Počet těchto rodiček se trvale pohybuje asi na 1-3 % (Německo, Spojené království, Irsko, Francie). Ve státech, kde je mimonemocniční péče o těhotné a rodičky tradiční nebo veřejně podporovaná, je procento těchto rodiček mnohem vyšší (8-9 % Wales, 29 % Nizozemí).
České Ministerstvo zdravotnictví se ve snaze omezit počet domácích porodů snaží tuto alternativu českým ženám co nejvíce ztížit. Proto nastavuje porodním asistentkám takové požadavky, aby je nebyly schopny splnit. Paradoxně tak ale přispívá ke snížení bezpečí žen a dětí při porodu mimo porodnici, neboť jim odepírá možnost odborné péče porodní asistentky.
Veřejného vyhlášení se zúčastní a bližší informace poskytne
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Ivana Königsmarková, prezidentka Unie porodních asistentek, 602 816 081
Analýza Liga lidských práv „Péče porodních asistentek mimo porodnice“ je ke stažení zde.
Kritika stavu českého porodnictví ze strany Výboru pro odstranění diskriminace žen zde.
