Pondělí, 8. listopadu 2010Aktuality
Thomas Hammarberg, Komisař pro lidská práva Rady Evropy, vydal dne 21. října 2010 komentář, ve kterém kritizoval přetrvávající praxi nadměrného a dlouhodobého umisťování lidí se zdravotním postižením do ústavů.
Přestože myšlenka zásadnějšího využívání komunitních služeb v péči o lidi s postižením se začala rodit již v 60. letech minulého století, v mnoha státech Evropy stále převažují velkokapacitní ústavy, ve kterých jsou lidé často oběťmi nelidského zacházení a dalšího porušování práv. Ústavní péče má totiž mnohá úskalí, která omezují práva těch, kdo jsou v těchto zařízeních drženi. Možnosti lidí s postižením obrátit se někam o pomoc jsou v důsledku toho podstatně menší.
V České republice má samotná koncepce transformace značné nedostatky
Podle vyjádření komisaře začalo již mnoho států přijímat opatření, která by vedla ke snížení počtu velkých ústavů a zvýšila dostupnost komunitních služeb. V České republice je však dosud velká většina sociální a psychiatrické péče soustředěna právě v oněch velkých ústavech situovaných často v odlehlých místech daleko od větších měst.
Přestože u nás již byla schválena koncepce transformace pobytových sociálních služeb ve služby poskytované v přirozené komunitě a podporující sociální začlenění, existují zde stále ještě značné nedostatky. I nadále chybí ucelený plán pro transformaci psychiatrické péče a také péče o seniory. O stavu českých ústavů, ve kterých jsou lidé omezeni na svobodě, vypovídají mimo jiné i zprávy Ombudsmana, který kritizoval různé druhy porušování lidských práv a nedostatků při jejich dodržování.
V čem spočívá funkce Komisaře pro lidská práva Rady Evropy
Komisař pro lidská práva je nezávislým nesoudním orgánem Rady Evropy. Věnuje se zjišťování nedostatků v legislativě či praxi členských států a snaží se podporovat účinné dodržování lidských práv. V rámci své funkce může také vykonávat návštěvy států, a to za účelem zjišťování faktického stavu lidských práv. Mezi jeho další činnosti patří i různé osvětové akce za účelem zvýšení informovanosti o lidských právech. Pan Thomas Hammarberg vykonává svou funkci od roku 2006. Je znám jako skutečný odborník v oblasti lidských práv, zaměřuje se zejména na práva dětí. Českou republiku navštíví v druhé polovině listopadu.
Celý komentář Komisaře Rady Evropy pro lidská práva najdete zde.
Pondělí, 8. listopadu 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 8. 11. 2010 v časopise Tempus Medicorum a naleznete jej zde.
V uplynulých dnech jsem dokončil knihu „Lékař a právo“, která by měla být praktickou příručkou pro lékaře a zdravotníky. Snažíme se, aby publikace vydaná ve spolupráci České lékařské komory a nakladatelství Grada byla k dispozici již delegátům letošního sjezdu ČLK. V této souvislosti jsem se nutně musel zamýšlet nad právním postavením českého lékaře.
Necítím se sice kompetentní k tomu, abych hodnotil společenské, ekonomické či jiné postavení českých lékařů. Podle všech průzkumů veřejného mínění stojí lékaři vždy na úplné špičce povolání, kterých si lidé nejvíce váží, což znamená, že společenské ocenění českého lékaře je vysoké. Na druhé straně ekonomické ohodnocení jeho práce tomuto vysokému společenskému ocenění naprosto neodpovídá. Zatímco země Evropského společenství vedou diskusi, zda průměrný lékař v jejich zemi má za svou práci odměnu ve výši pětinásobku, nebo „pouze“ trojnásobku průměrné odměny občana za práci v příslušné zemi, v České republice zůstává situace žalostná. Mzda absolventa lékařské fakulty bez praxe zůstává přibližně o 10 tisíc korun nižší než průměrná mzda v zemi. Mzda plně kvalifikovaného lékaře se specializovanou způsobilostí, nebereme-li v úvahu odměnu za ústavní pohotovostní služby a osobní ohodnocení, které je nenárokovou složkou mzdy, odpovídá přibližně průměrné mzdě. Již dvacet let lékaři čekají, kdy se toto konečně změní.
V souvislosti s vydáním praktické příručky „Lékař a právo“ si dovolím zamyslet se zde pouze nad právním postavením českého lékaře, přičemž pochopitelně toto zamyšlení nemůže být komplexní a nemůže postihnout zdaleka všechny aspekty. Uvedu tedy pouze ty, které považuji za nejzávažnější.
Kriminalizace lékařů
Není týden, aby se na právní kancelář České lékařské komory, nebo i na mou advokátní kancelář, neobrátil alespoň jeden lékař, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání. Pozor, nemám na mysli, že na něho bylo podáno trestní oznámení. Trestních oznámení je podáváno mnoho a nejen na lékaře. Mám na mysli situaci, kdy lékař je policejním orgánem obviněn ze spáchání trestného činu, zpravidla ublížení na zdraví nebo usmrcení z nedbalosti, a je proti němu již vedeno trestní stíhání. Kriminalizace lékařů v Čechách má podle mého odhadu stále vzrůstající trend. V zemích západní Evropy a ve Spojených státech amerických je patrně mnohem více žalob na lékaře a zdravotnická zařízení, ale tendence ke kriminalizaci lékařů zde není, byť případy trestního stíhání lékařů zde pochopitelně také existují, ale podle mých poznatků v podstatně menší míře než u nás. Proč český občan dává přednost trestnímu oznámení před „civilní žalobou“?
Odpověď je podle mého názoru jednoduchá – je to mnohem levnější. S podáním žaloby je spojena odměna advokátovi, riziko, že v případě neúspěšné žaloby bude žalobce hradit nejen soudní poplatek, ale i náklady znaleckých posudků a právního zastoupení protistrany. V trestním řízení toto nehrozí. Expertní posouzení případu je provedeno na náklady státu, a pokud výsledky nasvědčují, že by žaloba o náhradu škody mohla být úspěšná, může být vždy na základě výsledků trestního řízení uplatněna. Proč tedy riskovat prohru u soudu a úhradu nákladů? Pochopitelně v některých případech je příčina složitější a spočívá spíše v psychologických důvodech. Tomu, kdo podává trestní oznámení, nejde ani tak o peníze, jako o „skalp lékaře“, o kterém je přesvědčen, že zavinil jeho neštěstí.
Na počátku každého případu trestního stíhání lékaře bývá zpravidla znalecký posudek jeho kolegy, který zhodnotil jeho práci tak, že to vedlo policii k rozhodnutí lékaře trestně stíhat. Nejde mi samozřejmě o to, aby soudní znalci nebo zpracovatelé ústavních znaleckých posudků za každou cenu psali posudek ve prospěch lékaře. Znalecký posudek nesmí být nepravdivý. Na druhé straně je s podivem, když posléze z dalších znaleckých posudků vyplyne, že posouzení původního soudního znalce, které vedlo k trestnímu stíhání lékaře, bylo nekompetentní, neobjektivní a nesprávné. Já sám bych takových případů mohl dokumentovat desítky, možná i stovky. Mnohdy znalci a členové znaleckých komisí neznají ani stanovisko samotného lékaře, jehož práci posuzují, ani nevědí nic o podmínkách, ve kterých pracoval -stačí jim zdravotnická dokumentace, někdy dokonce jen její torzo, a zcela suverénně sepíšou znalecký posudek, který automaticky vede k trestnímu stíhání jejich kolegy. Někdy k tomu přispívá i současná, ne zcela šťastná, definice pojmu lege artis, podle které jsou zdravotnická zařízení povinna poskytovat zdravotní péči na úrovni současných dostupných poznatků lékařské vědy.
…
V poslední době se projevuje snaha řešit případné spory s pacienty o náhradu škody nebo ochranu osobnosti jinou cestou než soudní, zejména tzv. mediací nebo tzv. rozhodčím soudem pro zdravotnictví. Jakákoli rozhodčí řízení a rozhodčí soudy nebo rozhodčí doložky doporučujeme rozhodně odmítnout. Na druhé straně v případech, kdy zdravotnické zařízení uznává svou odpovědnost, je možnost mediace tak, jak ji například navrhuje Liga lidských práv, zcela namístě. Případ se pak může vyřešit bez soudu, bez kriminalizace a také bez zbytečné medializace ve sdělovacích prostředcích. Pokud ovšem zdravotnické zařízení odpovědnost (případně chybu) neuznává, tato cesta možná není.
Pátek, 5. listopadu 2010Aktuality
Liga připomínkovala návrh novely zákona o soudních poplatcích. Návrh novely celkově zvyšuje sazby soudních poplatků, významně omezuje institut individuálního osvobození od soudních poplatků, ruší věcné osvobození od soudních poplatků v řízení o osvojení a v řízení o náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci.
Liga kritizovala zpřísnění podmínek pro individuální osvobození od soudního poplatku, neboť hrozí, že méně majetným osobám bude odepřen přístup ke spravedlnosti. Předkladateli novely zákona bylo proto doporučeno přijetí zákona, který by uceleně upravil systém bezplatné právní pomoci.
Liga se dále negativně vyjádřila k navrhovanému zrušení věcného osvobození od soudního poplatku v řízení o osvojení. Zavedení soudního poplatku v řízení o osvojení totiž představuje další bariéru pro náhradní rodinnou péči. Poplatek navíc v těchto řízeních nemůže plnit svou preventivní ani regulační funkci. Za situace, kdy je Česká republika mezinárodními institucemi kritizována za vysoký počet dětí v ústavní péči, tak stát dává najevo svůj nezájem o tuto problematiku.
Čtvrtek, 4. listopadu 2010Tiskové zprávy
Výbor pro odstranění diskriminace žen při OSN zveřejnil minulý týden výsledky hodnocení přístupu České republiky k dodržování ženských práv, které zpracoval na základě říjnových rozhovorů se zástupci vlády i nevládních organizací. Za nejnaléhavější považuje Výbor OSN zejména problém nedostatečného řešení případů protiprávních sterilizací a domácího násilí. O pokroku v těchto oblastech musí česká vláda předat Výboru zprávu již za dva roky. V závěrečné zprávě kritizuje Výbor také nedostatečnou ochranu práv žen při porodech. Na nutnost zabývat se těmito problémy upozorňuje Liga lidských práv již řadu let.
Nezákonné sterilizace (odstavec 34 a 35 Závěrečných doporučení Výboru)
Už ve své zprávě z roku 2006 Výbor doporučil české vládě, aby praxi protiprávních sterilizací odsoudila a odškodnila její oběti. Výbor vzal na vědomí, že vláda Jana Fišera vyjádřila v listopadu 2009 opatrné politování nad tím, že k případům provádění nezákonných sterilizací docházelo, zároveň ale poukázal na to, že stále nebyla realizována doporučení veřejného ochránce práv z roku 2005. „Výbor dal české vládě jasně najevo, že nemůže otázku protiprávních sterilizací považovat za uzavřenou, zejména proto, že nelegální sterilizace nebyly řádně prošetřeny a nikdo nebyl potrestán. Je také potřeba, aby Česká republika takto postižené ženy řádně odškodnila.“ Říká právnička Ligy Kateřina Červená, která se zasedání Výboru v Ženevě účastnila.
Péče o rodící ženy (odstavec 36 a 37 Závěrečných doporučení Výboru)
Také v oblasti péče o rodičky dal Výbor za pravdu Lize. „Vzal sice v potaz, že se České republice daří dosahovat velmi nízké novorozenecké úmrtnosti, zároveň však poukázal na to, že nízkou novorozeneckou úmrtností nelze ospravedlňovat nerespektování informovaného souhlasu žen a provádění lékařských zákroků bez řádného poučení.“ Komentuje zprávu Výboru právnička Ligy Zuzana Candigliota. Výbor dále navrhl, aby bylo ženám umožněno rodit mimo porodnici za pomocí porodních asistentek.
V souvislosti s tímto tématem Liga zpracovala analýzu, z níž vyplývá, že Česká republika by se v péči o ženy při porodu mohla inspirovat například systémy v Nizozemí či Německu, kde je péče porodních asistentek mimo porodnice běžná. Současná právní úprava sice porodním asistentkám přímo nezakazuje pomáhat ženám rodit mimo porodnici, prakticky stejného výsledku je však dosaženo tím, že nová vyhláška nastavuje pro výkon profese samostatné porodní asistentky nesplnitelné podmínky. „Stejně jako v jiných evropských zemích, i v České republice se určitá část žen rozhodne pro porod mimo porodnici. Ministerstvo zdravotnictví by mělo zajistit, aby tyto ženy měly k dispozici péči porodní asistentky. Tato péče by také měla být proplácená zdravotními pojišťovnami,“ doplňuje Zuzana Candigliota.
Domácí násilí (odstavec 22 a 23 Závěrečných doporučení Výboru)
Ve svých závěrečných doporučeních Výbor rovněž zdůraznil, že Česká republika neposkytuje dostatečnou ochranu a pomoc obětem domácího násilí. Liga společně s organizací Persefona, která se na pomoc obětem domácího násilí specializuje, před Výborem kritizovaly, že oběti domácího násilí jsou často ponechávány bez odborné pomoci a zázemí potřebného pro zajištění ochrany před násilníkem.
Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen pro Českou republiku naleznete v příloze nebo zde:
• český neoficiální překlad
• originál v angličtině
Bližší informace poskytnou:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv: +420 777 18 99 26, kcervena@llp.cz
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv: +420 777 893 871, zcandigliota@llp.cz
Výbor pro odstranění diskriminace žen
Výbor je zvláštním orgánem při OSN, který kontroluje, jak státy plní své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, které úmluvu podepsaly, mají povinnost v pravidelných intervalech zasílat Výboru zprávu o dodržování svých závazků. Výbor však vedle oficiálních představitelů vlády naslouchá také neziskovým organizacím, které tak mají možnost upozornit OSN na porušování lidských práv ve svých zemích.
Související zprávy
Průběh jednání s Výborem OSN
12. 10. 2010 Česká republika si vysloužila kritiku za svůj přístup k ženám
15. 10. 2010 Ženy, které si nepřejí rodit v porodnici neexistují, tvrdilo před výborem OSN ministerstvo zdravotnictví
Protiprávní sterilizace:
23. 11. 2009 Za protiprávní sterilizace se vláda pouze omluvila
5. 11. 2008 Nárok na odškodnění za protiprávní sterilizaci označil soud za promlčený
Péče o rodičky:
27. 10. 2010 Inspirujme se porodnictvím v zahraničí
Středa, 3. listopadu 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 3. 11. 2010 na aktualne.cz a naleznete jej zde.
Nemají vzdělání a nejsou schopni uplatnit se na trhu práce. V takové situaci se nacházejí rodiče dnešních romských dětí, kteří navštěvovali zvláštní školu. Přes zjevnou nefunkčnost stávajícího systému a dlouhodobou kritiku mezinárodních organizací a soudů navštěvuje dnes už nikoli zvláštní ale speciální školy stále obrovské množství dětí, které do těchto škol nepatří.
Obzvlášť znepokojující a nebezpečné jsou pak přetrvávající snahy speciálních pedagogů i mnohých úředníků udržovat naplněnost speciálních škol a produkovat tak velké množství lidí, kteří budou žít zcela zbytečně v závislosti na státní podpoře. Chceme opravdu znovu a znovu opakovat tento nefunkční model?
Část odpovědnosti za svoji současnou situaci jistě nesou i samotní Romové. Pokud ale nechceme přijmout extremistická řešení, musíme k problematice romské menšiny začít přistupovat komplexně a systematicky. Je potřeba ji začlenit do všech resortů tak, aby nedocházelo ke stále větší marginalizaci této skupiny ve společnosti. Klíčem k řešení celého problému, je, jak už bylo mnohokrát na mnoha místech řečeno, vzdělání.
Podle zprávy Světové banky přijde ročně Českou republiku segregace romských žáků až na 16 miliard korun. Tato částka zahrnuje jak výdaje státu na nezaměstnané Romy a další sociální dávky, tak i sumu, která každoročně putuje ze státního rozpočtu na neopodstatněné vzdělávání nadměrného množství romských dětí v rámci speciálního školství. V neposlední řadě se pak v této částce zrcadlí ztráty české ekonomiky na daních, které tato menšina neodvádí buďto vůbec nebo v daleko menší míře než většinová společnost.
Je tedy nezbytné, aby vláda konečně přijala dlouho připravované kroky. Řešením, které se vládě již několik let nabízí, by mohl být celostátně zavedený model inkluzivního vzdělávání, který znamená mimo jiné i vzdělávání dětí se zdravotním postižením v hlavním vzdělávacím proudu. Ten v zahraničí funguje již dlouhá léta. Česku jej doporučuje také komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg, který navštíví Českou republiku v listopadu a od něhož česká vláda opakovaně sklízí kritiku za neuspokojivá řešení tohoto problému.
Ministr Dobeš se však podle posledních zpráv podporou inkluzivního vzdělávání zabývat nehodlá. Národní akční plán inkluzivního vzdělávání (NAPIV) schválený a rozpracovaný předchozí vládou, na němž participuje několik desítek odborníků, byl prakticky zastaven. Vyhlášky č. 72 a 73, které provádějí školský zákon a které měly podpořit inkluzi v českém školství, nebudou přijaty, ačkoliv již prošly vnějším i vnitřním připomínkovým řízením. Tento další krok, který měl odstranit dosavadní nesoulad těchto vyhlášek se školským zákonem, tedy normou vyšší právní síly, tak byl současným vedením ministerstva rovněž odložen. Všechny pozitivní kroky se tedy odsouvají na neurčito.
Diskriminace Romů v přístupu ke vzdělání, za niž byla Česká republika už před třemi lety odsouzena štrasburským soudem, tedy stále přetrvává. Potvrdila to i zpráva České školní inspekce a stanovisko Veřejného ochránce práv z letošního jara. Vláda a zejména ministerstvo školství by tedy neměli polevit v uskutečňování kroků naplňujících myšlenku inkluzivního vzdělávání. Je třeba co nejdříve začít s realizací již připravených opatření jako je NAPIV, a přijmout novelizované vyhlášky. Odstartovat by měla zároveň také transformace systému školství, počínaje změnami ve studijních oborech pedagogických fakult a konče faktickým začleňováním dětí ze speciálních škol do hlavního vzdělávacího proudu. To vše musí být samozřejmě podpořeno vládou a uskutečňováno ve spolupráci s pedagogy.
Nezbytným předpokladem pro měření úspěšnosti přijatých kroků je také sběr etnických dat, se kterým by se mělo co nejdříve začít, aby bylo možno zhodnotit dopad investovaných finančních prostředků na tyto oblasti. Řešení této problematiky není krátkodobou záležitostí, ale odkládání jejího řešení rozhodně současné situaci nepomůže. Naopak nečinnost v této otázce povede k dalším ekonomickým ztrátám pro Českou republiku a zejména k výchově další generace Romů, kteří budou žít z dávek. Vláda a ministerstvo by se tedy neměli stavět k této otázce zády a s řešením začít již nyní.
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv
