Středa, 13. července 2011Zprávy z médií
Výbor pro práva dítěte OSN České republice důrazně doporučil, aby zrušila babyboxy. Země na to má sedm let. „Neobhájili jsme je, protože nemáme preventivní péči, kterou by se dalo argumentovat,“ míní právnička Ligy lidských práv Michaela Tetřevová, která se zasedání účastnila. Výbor ale nemůže plnění svého doporučení nijak vymáhat ani jeho neplnění trestat.
Rozhovor s právničkou Ligy lidských práv Michaelou Tetřevovou.
Zasedání Výboru pro práva dítěte OSN jste se účastnila. Jak probíhalo?
Jednání trvalo celý den a týkalo se celé Úmluvy o právech dítěte, Česká republika se periodicky zodpovídá výboru jednou za sedm let. Zasedání probíhá tím stylem, že každý člen výboru položil několik otázek a následuje rozhovor. Babyboxy byly v porovnání s ostatními tématy pouze marginálií. Každopádně ve více než padesáti doporučeních, která výbor vydal na základě celodenního jednání, je doporučení číslo 49, kde výbor důrazně žádá Českou republiku, aby provoz babyboxů co nejdříve zastavila a zároveň aby urychleně vybudovala a posílila alternativní řešení, jak ohrožené děti ochránit. ( Celý dokument s doporučeními pro Českou republiku najdete zde .)
Jaké konkrétní výhrady měl výbor OSN k babyboxům?
Členům výboru se nelíbilo, že Česká republika tímto způsobem pouze přihlíží tomu, že děti jsou opouštěny svými rodiči. Nesnažíme se počty opouštěných dětí snížit a ani nepodporujeme žádnou alternativu k babyboxům. Pouze pasivně přihlížíme problému.
OSN proto navrhuje, abychom zavedli programy, které by šířily osvětu v plánovaném rodičovství a abychom zřídili dostatečné sociální poradenství ženám, které otěhotní neplánovaně. Aby vznikly vzdělávací programy podobné programům rané péče u dětí s postižením. Nic podobného u rodičů, kteří na rodičovství nejsou připraveni, nefunguje. A kvůli babyboxům nelze zkoumat ani důvod, proč matka to dítě odložila.
Co vadilo na babyboxech nejvíce?
Hlavní argument je, že babyboxy porušují Úmluvu o právech dětí v pěti článcích. Jedná se především o právo dítěte o zachování své identity, právo dítěte znát své rodiče, svůj původ. Ale i to, že stát nepodniká žádné kroky, které by tomuto problému předcházely.
Připouští výbor alternativu, že bychom se babyboxů nevzdali a zároveň rozšířili prevenci?
O takové možnosti se nejednalo. Problém byl podle mého v tom, že státní delegace nenabídla žádnou alternativu či řešení, jak by to mohlo do budoucna fungovat. Podle mého to nedokázali dostatečně vysvětlit, ale především z toho důvodu, že tu opravdu programy jako osvětová kampaň nebo poradenství opravdu chybí.
Jak se musí Česká republika nyní zachovat, když jí přišlo takové důrazné doporučení?
Takové doporučení přichází vždy jednou za sedm let. Další zpráva, kterou bude stát podávat, bude až v červnu roku 2018. Nyní máme tedy sedm let na to, abychom implementovali všech více než padesát doporučení. Pak musí dát Česká republika vědět, jaká nová legislativa vznikla, jak se doporučení plnila. Alternativní zprávu pak posílají i neziskové organizace, jež mohou popsat i pochybení nebo nedostatky, na které stát zapomene.
Co se stane, pokud toto doporučení neuposlechneme?
Pořád je to doporučení, takže je těžce vymahatelné. Na druhou stranu výbor a OSN působí svou morální autoritou a Česká republika své členství podepsala. Tím, že bude doporučení ignorovat, si způsobí mezinárodní ostudu. Pokuta nám nehrozí, o členství také nepřijdeme.
Proč se pozornost výboru neupíná i na okolní země, kde podobné systémy fungují?
Babyboxy fungují na Slovensku, něco podobného snad fungovalo v Německu. Výbor v ten den ale řešil Českou republiku, takže s ostatními zeměmi se nesrovnávalo. Pouze slovenský člen výboru, který byl reportérem pro naši zemi, uvedl, že stejný problém je i na Slovensku a že i tam je to potřeba řešit. Takže jsou tam stejné tendence. Nahradit řešení důsledku programy, které by problému předešly.
Článek byl publikován dne 13. 7. 2011 na zpravy.indes.cz a naleznete jej zde.
Autorkou článku je Martina Procházková, iDnes.cz.
Středa, 13. července 2011Aktuality
Zástupci Ligy lidských práv úspěšně zahájili spolupráci s krajem Vysočina. Společný projekt zaměřený na zaměstnávání lidí s postižením odstartovaly právničky Zuzana Durajová a Denisa Slašťanová školením z legislativy. Vybraní úředníci budou v následujících měsících sledovat příklady dobré praxe v zahraničí, aby mohli zavést i v České republice nový přístup k zaměstnávání lidí, kteří přecházejí z ústavů do komunity v rámci transformace sociálních služeb.
Zaujal vás projekt? Podívejte se na aktualitu věnovanou návštěvě chráněné dílny v městečku Stod.
Pondělí, 4. července 2011Aktuality
Vláda schválila návrh zákona o generální inspekci policejních sborů, což je záležitost, kterou Liga lidských práv prosazuje již od svého vzniku. Dosavadní situace, kdy prohřešky policistů vyšetřovali jejich bývalí kolegové, vedla k dlouhodobě neuspokojivým výsledkům v oblasti šetření policejního násilí či korupce mezi příslušníky policie. Nový zákon má potenciál pomoci řádnému prošetření těchto činů, jeho praktické fungování ovšem ovlivní i to, kdo stane v čele nové Generální inspekce.
„Ačkoliv je to bezpochyby krok kupředu, čerstvě schválený zákon se bohužel nevztahuje na vyšetřování strážníků městské policie,” komentoval vládní rozhodnutí předseda Ligy David Zahumenský. „Liga bude nadále prosazovat, aby do pravomoci nového orgánu spadalo i prošetřování strážníků, což vláda zatím odmítá.“ Situaci policistů se věnuje Liga dlouhodobě, současné změny navrhuje už Systémové doporučení z roku 2006 věnované práci policie.
Stáhněte si volně Systémové doporučení č. 1.
Pátek, 1. července 2011Zprávy z médií
Vláda včera schválila nový zákon o zdravotních službách. Ten zavádí mimo jiné možnost uložit finanční sankce nemocnicím a lékařům, kteří poruší práva pacientů. Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka to ale povede jen k tomu, že pacienti budou mít šanci „zchladit si žáhu na lékařích“. Je možné, že se pan Kubek nemýlí, problém ovšem vidím někde jinde.
Vymahatelnost práva je základ
Nechci ani v nejmenším zpochybňovat skutečnost, že pokud zdravotníci poruší zákon, měla by následovat sankce. Na Ligu lidských práv se každoročně obracejí stovky pacientů a je zřejmé, že v praxi stále dochází k nerespektování informovaného souhlasu pacienta, znemožňování přístupu do zdravotnické dokumentace, jejímu nedbalému vedení nebo dokonce přepisování. To, že za takové jednání bude možné uložit pokuty v řádu stovek tisíc korun, může jistě přispět k tomu, že práva pacientů nezůstanou jen prázdnými slovy.
Na druhou stranu další sankční mechanismus není to jediné, co pacienti potřebují. Už nyní máme k dispozici nejméně osm mechanismů žaloby či stížnosti. Každý občan se může obrátit na vedoucího zařízení, zřizovatele, Českou lékařskou komoru, zdravotní pojišťovnu a někdy i veřejného ochránce práv; dále můžeme podat trestní oznámení, žalobu na ochranu osobnost ke krajskému soudu a žalobu na náhradu škody na zdraví k soudu okresnímu. Pokud využijeme všech možností, zaměstnáme řešením svého případu velké množství osob a výše nákladů na veřejné prostředky tomu bude odpovídat. Ani to ovšem nemusí stačit k získání spravedlivé satisfakce. A co hůř: v mnoha případech se přes všechnu námahu nedozvíme, co se vlastně stalo a proč se to stalo.
Zdravotnictví je specifický systém
Jako všude jinde i ve zdravotnictví dochází k chybám a lajdáctví. Jenže nespokojeným pacientům ve většině případů nejde o tučné odškodné či pomstu vůči lékařům. Mnohdy získá pacient podezření na pochybení zdravotníků v důsledku toho, že jeho zdravotní stav se místo zlepšení zhorší. Jakmile se ale pokouší zjistit více, naráží na hradbu mlčení a mlžení. Když nespokojený klient zdravotnictví sepíše oficiální stížnost, nikdo jej nepozve na osobní schůzku a výsledkem snažení bývá zpravidla stručný dopis oznamující, že se nepodařilo zjistit pochybení. Tito lidé, kterým by často stačila omluva a ujištění, že se něco podobného nebude opakovat, případně určitá finanční satisfakce (či „jen“ srozumitelné vysvětlení toho, co se vlastně stalo, podané někým nezaujatým), pak rozezleni podávají trestní oznámení, píší žaloby a bojují s nemocnicemi „na život a na smrt“.
Zdravotnictví je specifický systém charakteristický spíše dlouhodobými vztahy, neboť například chronicky nemocní pacienti vyžadují mnohaletou péči. Kromě toho je důležité, aby pacienti měli ve zdravotníky i v zdravotnictví jako celek důvěru. Máloco ji ovšem nabourá tak razantně jako soudní řízení. Na tuto situaci politici v řadě zemí reagují podporou mimosoudního řešení sporů spojenou s efektivním řešením stížností pacientů. Příkladem mohou být různé formy veřejného pacientského ombudsmana, jež existují v Norsku, Spojeném království, Irsku nebo Rakousku. Mezi výhody patří nezávislost na zdravotnických zařízeních, která zaručuje nestranné řešení stížností, a specializace umožňující nahlédnout do dokumentace pacienta.
Jde to i u nás?
Liga lidských práv oslovila Ministerstvo zdravotnictví s doporučením, aby byly obdobné specializované instituce zřízeny také v ČR – například při zdravotních odborech krajských úřadů. Pokud by pomáhaly mimosoudnímu řešení sporů, náklady na soudní proces by se snížily, zatímco důvěra občanů v systém by se zvýšila. Vedlejším ziskem by byl nárůst povědomí zřizovatelů nemocnic o problémech provázejících poskytování péče, což umožňuje prevenci podobných situací.
Nevyplatí se tedy investovat do hledání efektivního řešení stížností i u nás? Ministerstvo zdravotnictví se s naší připomínkou k zákonu o zdravotních službách vypořádalo se slovy, že „taková právní úprava by byla nad rámec tohoto zákona“. Do jakého zákona by mělo účinné řešení stížností pacientů patřit, už úředníci neuvedli.
Více informací k tématu najdete v publikaci Ochrana práv pacientů – návrhy k diskusi o mimosoudním řešení sporů ve zdravotnictví.
Článek byl publikován dne 30. 6. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Autorem příspěvku je David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv.
Čtvrtek, 30. června 2011Aktuality
Na návrh Nejvyššího správního soudu rozhodl Ústavní soud o tom, že osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům nemají být zbytečně omezovány ve správním řízení.Dosavadní právní úprava, která se vztahuje na správní soudnictví, znemožňovala osobám s omezenou způsobilostí samostatně jednat před soudem.
Jednalo se o úpravu striktnější než je úprava obsažená v občanském soudním řádu. Ústavní soud rozhodl o tom, že omezující úprava je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, a že jako taková musí být zrušena. Namísto ní bude aplikován vhodnější režim zmiňovaného občanského soudního řádu. Znamená to, že osoby budou moci samostatně jednat před soudem v takovém rozsahu, v jakém mají způsobilost k právním úkonům.
Bohužel, prozatím žádný z významných soudů nevydal rozhodnutí o tom, že by i v občanském soudním řízení měla fungovat úprava podobná trestnímu pávu. Zde mají osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům, nebo i osoby zbavené způsobilosti sice povinné právní zastoupení, neznamená to ovšem faktické omezení jejich práv.
