Čtvrtek, 7. ledna 2010Tiskové zprávy
Začátek nového roku přinesl dvě významná soudní vítězství. Klientky Ligy byly za zásahy do svého těla provedené bez informovaného souhlasu odškodněny částkami 150 a 200 tisíc. Přiznané částky jsou snad prvním náznakem, že soudy začínají brát práva pacientů o něco více vážně.
Česká vláda se koncem listopadu loňského roku konečně omluvila ženám, které byly sterilizovány, aniž by si to přály. Dnes nabylo právní moci také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který ženě ze severních Čech za nezákonnou sterilizaci přiznal odškodnění ve výši dvě stě tisíc korun. Napravil tak ostudný verdikt krajského soudu, který původně klientce za protiprávní sterilizaci přisoudil jen padesát tisíc.
Od 4. ledna je pravomocné také odškodnění pro ženu, které lékaři bez jejího souhlasu odebrali vaječníky. Vyvolali tak u ní veškeré negativní následky, které jsou spojené s předčasným nástupem menopauzy. Za tento zákrok jí vrchní soud nakonec přiznal sto padesát tisíc, čímž zvýšil původně přiznanou částku na téměř dvojnásobek.
Ústavní soud opakovaně upozorňuje na to, že nepřiznávání dostatečné satisfakce za zásah do lidského těla se rovná odepření spravedlnosti. Přesto se české soudy učí poskytovat finanční kompenzace, které mohou alespoň zmírnit újmu způsobenou zásahem do lidské důstojnosti, jen velmi pomalu.
V obou případech zdravotníci pravděpodobně nejednali s úmyslem ženám ublížit. Chtěli je uchránit před rizikem spojeným s porodem dalšího dítěte, respektive snížit riziko rakoviny. Ale namísto, aby ženám nabídli možná řešení a nechali je svobodně si z nich zvolit, autoritativně rozhodli za ně. „Takový přístup nemá v moderní medicíně co dělat. Lékaři se musí naučit respektovat svobodnou volbu pacientů a jejich další práva. V opačném případě musí počítat s tím, že se pacienti obrátí na soudy. A ty se pomalu učí přiznávat odškodnění, která nejsou zanedbatelná ani pro velké nemocnice.“ Komentuje rozsudky předseda Ligy David Zahumenský.
Už v roce 2007 Liga dosáhla toho, že Krajský soud v Ostravě v případu paní Ivety Červeňákové přiznal za protiprávní sterilizaci půl milionové odškodnění. Přestože vrchní soud následně prohlásil nárok na odškodnění za promlčený, Liga se domnívá, že v takto závažných případech nezákonných zásahů do těla člověka by se spravedlivá výše finanční satisfakce měla 500 tisícům alespoň přiblížit.
Bližší informace poskytne:
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, mobil: +420 608 719 535
Rozsudek odvolacího soudu v případě paní K. je dostupný online zde.
Tisková zprávy Ligy vydaná po rozsudku soudu I. stupně je dostupná zde.
Férová nemocnice je projekt Ligy lidských práv, který by měl zlepšit informovanost o právech i povinnostech pacientů a lékařů u nás, a poskytovat srozumitelné informace o zdravotnickém právu. Na www.ferovanemocnice.cz mohou lidé bezplatně využít poradnu pro pacienty. Usilujeme také o rozvoj mimosoudního řešení sporů ve zdravotnictví.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Středa, 6. ledna 2010Manuály, Policie
Úterý, 5. ledna 2010Tiskové zprávy
S novým rokem vstoupil v účinnost nový trestní zákoník. Má se jednat o moderní normu, která jako ústřední hodnotu, kterou je potřeba chránit, staví namísto zájmů státu zdraví a život jednotlivce.
Zákoník měl rovněž odstranit nadměrnou kriminalizaci některých jednání, tento záměr se ale bohužel nepodařilo naplnit. V zákoníku zůstaly posttotalitní skutkové podstaty pomluvy a schvalování, které bývají zneužívány proti svobodě slova. Proti svobodě projevu může být nově zneužita také skutková podstata křivého obvinění, která byla povážlivě rozšířena.
V původním návrhu trestního zákoníku pomluva zahrnuta nebyla. Jeho tvůrce Pavel Šámal z Nejvyššího soudu ji tam podle vlastních slov zařadil až na tlak politiků. Liga lidských práv opakovaně upozorňuje na to, že nařčení z pomluvy je velmi často používáno nejen proti novinářům, ale také proti občanům, kteří se odváží kritizovat zástupce rozličných institucí. V dubnu 2008 média informovala o násilí páchaném na dětech v dětském domově v Novém Jičíně. Kauza se dostala na světlo díky manželovi bývalé vychovatelky domova Ing. Miroslavu Ľubovi, který úřady a média informoval o nepřiměřeném chování zástupce ředitelky. Ten však označil veškerá tvrzení nepravdivá a podal na pana Ľubu i jeho manželku trestní oznámení. Soudní řízení, které je pochopitelně pro oba manžele finančně dosti nákladné a stresující, dosud neskončilo.
Podle statistik ministerstva spravedlnosti bylo v roce 2007 za pomluvu stíháno zhruba šedesát lidí. „V demokratických zemích je trestní stíhání za pomluvu využíváno jako zcela krajní prostředek, nebo již bylo z trestních předpisů vypuštěno úplně. Také stále více postkomunistických zemí přichází na to, že v případě poškození něčího dobrého jména postačí namísto trestního stíhání za peníze daňových poplatníků věc řešit před civilním soudem.“ Uvádí k věci předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.
Dalším ustanovením, které bývá zneužíváno k pošlapání svobody projevu, patří velmi široce vymezené schvalování trestného činu. V roce 2007 například brněnští policisté vyšetřovali občany za to, že se odvážili vyjádřit souhlas s činem, který spáchali aktivisté za práva zvířat už před několika lety v Anglii. O tom, proč nakonec pomluva a schvalování v novém trestním zákoníku zůstaly, se v důvodové zprávě nedočteme nic.
Z iniciativy poslanců došlo také k rozšíření možnosti stíhat občany za křivé obvinění. Zatímco dříve bylo potřeba, aby byl občan lživě obviněn z trestného činu s úmyslem, aby mu bylo přivozeno trestní stíhání, nyní bude již hrozbě až dvouletého vězení vystaven každý, kdo někoho nepravdivě z trestného činu obviní jakoukoli formou, tedy i například článkem v médiích. Jak bude toto ustanovení vykládáno, ukáže teprve praxe, lze se ale obávat, že může být opět zneužito proti svobodě slova. I zde jakékoli veřejnosti přístupné odůvodnění této změny chybí.
„V naší zemi je bohužel velmi rozšířena představa, že vše je možné řešit trestním řízením. Začíná to podáváním trestních oznámení ve zcela neodůvodněných případech, kde velmi špatný příklad předvádějí také naši politici. Ještě více je ovšem na pováženou, že ani taková trestní oznámení nebývají ihned odložena a horliví policisté a státní zástupci jejich prověřováním tráví desítky hodin svého času. I proto je zapotřebí postavit mantinely trestního práva tak, aby trestní právo chránilo oběti a ne, aby bylo nástrojem proti investigativním žurnalistům nebo občanům, kteří se odváží upozornit na nepravosti.“ Dodává Zahumenský.
Více informací:
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Další informace k případu pana Ľuby naleznete zde.
Čtvrtek, 17. prosince 2009Tiskové zprávy
Potřebu bezpečí společnosti a dodržování práv duševně nemocných osob je třeba začít rozumně vyvažovat.
Podle rozhodnutí Městského soudu v Brně může být klient MDAC a Ligy již tento týden po více než dvaceti měsících nucené hospitalizace propuštěn z ústavního ochranného léčení. Pan Jiří se měl v roce 2007 dopustit pod vlivem psychózy úvěrového podvodu. Škoda nepřesáhla dvacet pět tisíc, ale podle znaleckého posudku byl tehdy třiašedesátiletý pan Jiří „z psychiatrického hlediska nebezpečný“ a soud mu nařídil ústavní léčení. Přiléhavější možností nařízení povinné ambulantní léčby se soud bohužel nezabýval. Přitom pokud by pan Jiří netrpěl duševní nemocí, mohl by mu být uložen pouze peněžitý trest nebo maximálně trest odnětí svobody do šesti měsíců.
Český právní řád nepovažuje ochranné léčení za ekvivalent trestu odnětí svobody, přestože výkon této sankce se trestu odnětí svobody blíží. Při rozhodování o ochranném léčení se přihlíží k tzv. nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě. Zákon však neupřesňuje, co tato nebezpečnost znamená. Je tak běžné, že člověk s postižením, který se dopustil méně závažného deliktu, je podle názoru soudu nebezpečný a musí strávit i několik let v psychiatrické léčebně. To se mohlo stát i panu Jiřímu. Ten není žádným násilníkem, s lékaři bez problémů spolupracoval a nic nebránilo tomu, aby se léčil ambulantně. Bez právní pomoci MDAC a Ligy by však hrozilo, že bude v léčebně držen daleko déle.
„V zahraničí se pro posouzení rizika recidivy násilného jednání člověka s duševní nemocí používají speciální objektivizující metodiky, např. HCR-20 nebo jiné nástroje. V České republice je toto posouzení založené na subjektivním odhadu znalce. To vytváří prostor pro chybné závěry s možnými fatálními důsledky“ uvádí právnička MDAC a Ligy Zuzana Durajová.
Délka trestu odnětí svobody musí odpovídat okolnostem a být přiměřená závažnosti trestného činu. Naproti tomu pachatelům s duševní nemocí může soud uložit ochranné léčení, které je sice omezeno na dva roky, ale lze jej opakovaně prodlužovat. V extremním případě tak může člověk s postižením strávit v psychiatrické léčebně proti své vůli i celý svůj život, a to bez ohledu na závažnost spáchaného protiprávního činu.
Bližší informace o případu poskytne:
Zuzana Durajová, právníčka MDAC a Ligy, tel.: 545 210 446
e-mail: zdurajova@mdac.info
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info, www.reformaopatrovnictvi.cz.
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz.
Středa, 9. prosince 2009Tiskové zprávy
U příležitosti dvacátých svobodných oslav Mezinárodního dne lidských práv (10. 12.) se Liga lidských práv zaměřuje na aktuální problémy spojené s ochranou českých občanů mezinárodními institucemi. Vedle nejasností vyplývajících z výjimky, která se týká Listiny základních práv EU, a opatrného postoje k pravomocem Evropského soudního dvora v Lucemburku, existuje nevraživost i vůči dalším úmluvám. Kořenem takového přístupu jsou často zbytečné obavy a předsudky, které nevrhají dobré světlo na politiku českých vlád v oblasti lidských práv v zahraničí i na domácí úrovni.
Přínosem pro české občany by se měla stát Listina základních práv Evropské Unie, která u nás platí od chvíle, kdy vstoupila v účinnost Lisabonská smlouva, tedy od 1. prosince tohoto roku. Díky „Listině“ se čeští občané mohou obracet na vnitrostátní soudy, dojde-li k porušení jejich práv ze strany orgánů Evropské unie. V případě, že vnitrostátní soudy selžou, mohou lidé žádat o ochranu Evropský soudní dvůr v Lucemburku. Stále však přetrvává hrozba, že vzhledem k pofidérně vyjednané výjimce z této Listiny a předpokládanému ratifikačnímu procesu u příležitosti přístupu Chorvatska k Evropské unii, budou českým občanům práva, která jim dnes náleží, odejmuta. Lidská práva jsou ovšem podle našeho ústavního pořádku nezcizitelná. Jakmile je jednou občané demokratickým způsobem nabyli, nelze při porušení jejich práv bez dalšího odpírat ochranu ze strany soudních institucí.
K tomu je třeba dodat, že pravomoc soudů není důležitá jen v případě porušení sociálních práv, ale i pro jiné a pravděpodobnější případy svévole evropských institucí. Moderní znění Listiny základních práv EU poskytuje rovněž garance jak pro případy porušení občanských a politických práv, tak i proti neoprávněnému nakládání s osobními údaji občanů evropskými institucemi a proti dalším zásahům do soukromí. Hrozí, že takových situací může v blízké budoucnosti přibývat. Navíc není možné spoléhat na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten je stížnostmi z bezmála padesáti států Rady Evropy včetně Ruska, Turecka, Ázerbajdžánu, Gruzie či Ukrajiny přehlcen. Případy bývají tímto soudem rozhodnuty v časovém rozmezí od tří do osmi let od podání stížnosti. Bez důkladné reformy není schopen do budoucna efektivně poskytovat spravedlivé zadostiučinění při porušení lidských práv. I proto by zástupci zákonodárné ani výkonné moci neměli české občany o ochranu soudů v rámci naší Evropské unie zbytečně připravit. Liga vyzývá občany, aby se na ni v případě, že by v následujících letech opravdu začalo hrozit odpírání v současnosti přiznané soudní ochrany, bez váhání obrátili s konkrétními problémy.
Neochotu českých politiků poskytnout po vzoru ostatních evropských zemí možnost ochrany vlastním občanům u mezinárodních institucí ukazuje i její postoj k Dodatkovému protokolu k Evropské sociální chartě nebo Opčnímu protokolu k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením. U prvně jmenované mezinárodní smlouvy prezident republiky Václav Klaus již čtyři roky brzdí řádné dokončení ratifikačního procesu, ačkoli je jeho povinností proces dokončit. To potvrdil Ústavní soud ve svém druhém nálezu k Lisabonské smlouvě. Liga oceňuje, že byla v září po souhlasu všech oprávněných orgánů řádně dokončena ratifikace Úmluvy o právech osob s postižením. Její ratifikaci ovšem předcházelo rozhodnutí Poslanecké sněmovny nezabývat se schvalováním této Úmluvy společně s jejím Opčním protokolem. Právě a jen tento Opční protokol však umožňuje podávat na porušení Úmluvy individuální stížnosti. Poslanecká sněmovna tímto postupem znemožnila českým občanům s postižením účinně bránit svá práva na mezinárodní úrovni.
Předseda Ligy lidských práv David Zahumenský k postoji výkonných i zákonodárných orgánů uvádí „Opakované problémy s ratifikací mezinárodních úmluv nevrhají dobré světlo na věrohodnost české zahraniční politiky v oblasti lidských práv. Česko správně poukazuje na porušování lidských práv v konkrétních zemích, stejně tak by se ovšem nemělo obávat mezinárodní ochrany práv svých vlastních občanů.“
Více informací:
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Chronologický přehled problémů s ratifikacemi nejvýznamnějších mezinárodních úmluv o lidských právech v posledních letech:
1) Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě sjednaný na půdě Rady Evropy, otevřený k podpisu od roku 1995
Největší současný ústavněprávní prohřešek českého prezidenta spočívá v tom, že od roku 2005 odmítá dokončení ratifikace Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě. Tento protokol sjednaný na půdě Rady Evropy, umožňuje podání kolektivních stížnosti pro případy, kdy jsou porušována sociální práva skupin obyvatel. Ústavní soud ve svém druhém nálezu k Lisabonské smlouvě stanovil povinnost prezidenta v obdobných situacích parlamentem řádně schválené mezinárodní úmluvy ratifikovat.
2) Statut Mezinárodního trestního soudu sjednaný na zvláštní konferenci v Římě, otevřený k podpisu od roku 1998; ratifikovaný prezidentem republiky
V roce 2008 došlo po deseti letech váhání ze strany obou komor parlamentu ke schválení přístupu k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu (ŘS). Prezident republiky připojením svého podpisu ratifikaci nakonec po měsících odkládání ze své strany dokončil 8. července 2009. Ve stejný den ovšem vyvěsil – svému podpisu navzdory – na svůj web analýzu, která zpochybňuje soulad ŘS s ústavním pořádkem. Všechny ostatní země EU i balkánské státy ŘS – chránící oběti genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů – ratifikovaly nejméně o sedm let dříve. ČR také dosud neuvedla znění nového trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 do souladu s ustanoveními ŘS o válečných zločinech.
3) Úmluva o obchodování s lidskými bytostmi sjednaná na půdě Rady Evropy, otevřená k podpisu od roku 2005
ČR rovněž neratifikovala Úmluvu Rady Evropy o obchodování s lidskými bytostmi. Tato úmluva již vstoupila v platnost ve více než polovině zemí Rady Evropy, včetně Polska, Slovenska nebo Rakouska. Česko patří společně s Ázerbajdžánem, Ruskem a Estonskem k posledním zemím, které jí ani nepodepsaly. Podpis je základní krok, který stát činí na znamení úmyslu přistoupit k ratifikaci. Naše vláda tím dává na mezinárodní úrovni najevo, že zvýšená ochrana lidí, kteří se stávají předmětem sexuálního otroctví nebo nucené práce, jí je lhostejná.
4) Opční protokol k úmluvě o právech osob se zdravotním postižením sjednaný na půdě OSN, otevřený k podpisu od roku 2006
Svižný proces ratifikace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením byl úspěšně dokončen v ČR již v září 2009. V čem je tedy problém? Tato úmluva byla českou vládou podepsána společně s Opčním protokolem, který je nesmírně důležitý pro její praktickou účinnost. Je proto škoda, že se Poslanecká sněmovna rozhodla zahájit ratifikační proces jen úmluvy bez jejího protokolu. Opční protokol k úmluvě zajišťuje jednotlivci možnost obrátit se v případě porušení práv, které úmluva chrání, na Výbor složený z nezávislých expertů, kteří dohlíží na naplňování jejích článků. Na rozdíl od ČR úmluvu i s protokolem ze středoevropských zemí ratifikovaly Německo, Rakousko, Maďarsko či Slovinsko.
5) Úmluva o nucených zmizeních sjednaná na půdě OSN, otevřená k podpisu od roku 2006
Novou významnou úmluvou v oblasti lidských práv, kterou ČR zatím nepodepsala ani neratifikovala, představuje Úmluva o nucených zmizeních. Vzhledem ke stále se objevujícím zprávám o tajných věznicích CIA ve střední a východní Evropě, je i v zájmu Česka vyvrátit všechny pochybnosti ohledně postoje našeho regionu k této nebezpečné praxi a úmluvu ratifikovat. Takový přístup by navíc znamenal jasné vyjádření solidarity s oběťmi nucených zmizení z totalitních států, kde k takovýmto zmizením občanů za aktivní asistence bezpečnostních složek, polovojenských skupin i tajných služeb dochází. Ze zemí EU tuto úmluvu jako první ratifikovaly Francie, Německo a Španělsko.
6) Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech sjednaný na půdě OSN, otevřený k podpisu od září 2009
Na základě tohoto protokolu se na Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva mohou obracet jednotlivci, jejichž práva byla porušena. Tento protokol již z evropských zemí podporovaly a ihned podepsaly země jako Belgie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko nebo Ukrajina. Vzhledem k vysokému standardu ochrany sociálních a kulturních práv nemívá většina evropských zemí problém s připojením se k obdobným úmluvám. Často jejich podpora, podobně jako v případě Římského statutu, znamená spíše důraz na respektování hodnot, které se v Evropě rozvíjely dlouhá desetiletí. Vedle toho by podpis znamenal i vyjádření účasti s občany států žijících převážně na jiných kontinentech, kterým ochranu v případě porušení jejich práv poskytnou často jen mezinárodní instituce.
Čtvrtek, 3. prosince 2009Aktuality
Sociální znevýhodnění žáka je velmi významným faktorem, který ovlivňuje jeho šance ve vzdělávání. To je skutečnost, kterou potvrdila na tiskové konferenci koalice Společně do školy, konané ve středu 25. listopadu, ministryně školství Miroslava Kopicová.
Současně uvedla, že integrace romských dětí, které jsou ve velké míře sociálně znevýhodněné, je jedním z prioritních témat v současném zaměření práce celého resortu.
Jsme rádi, že se koalici nevládních organizací Společně do školy, jejímž členem je také Liga lidských práv, po náročném vyjednávání podařilo přimět ministerstvo, aby na téma rovných šancí ve vzdělávání začalo klást náležitý důraz. Paní ministryně na tiskové konferenci koalici Společně do školy podpořila a současně uvedla nejvýznamnější opatření, která bude ministerstvo prosazovat, aby zamezilo přetrvávající segregaci ve školství.
Počátkem roku 2010, v období zápisů do prvních tříd, chce například ministerstvo apelovat na ředitele škol, aby více motivovali ke vzdělání romské děti a děti jiných menšin. Ministerstvo také připravilo Národní akční plán inkluzívního vzdělávání, který by měl být hlavním nástrojem změny v dalším období. Ministryně přislíbila neziskovým organizacím možnost připomínkování tohoto materiálu. Věříme, že bude součástí změny k lepšímu.
Tiskovou konferenci můžete shlédnout zde.
Pondělí, 30. listopadu 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 11. 2009 v týdeníku Zdravotnické noviny.
Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková a Česká lékařská komora doporučují zdravotníkům, aby si od pacientů nechávali podepisovat informovaný souhlas s aplikací vakcíny proti prasečí chřipce i informovaný nesouhlas v případě, že očkování odmítnou.
„Ve smlouvě s výrobcem vakcíny je uvedeno, že stát přebírá záruky za plnění případných náhrad spojených s případným výskytem nežádoucích účinků vakcíny,“ řekla Jurásková. Právní záruka platí v případě, že očkovací látku aplikuje zdravotnické zařízení, které má oprávnění očkovat. Ministerstvo pověřilo očkováním proti prasečí chřipce vybraná vakcinační centra a praktické lékaře. Očkovací látka musí být použita v souladu s příbalovým letákem a doporučením výrobce. Dodrženy musejí být také skladovací podmínky, upřesnila Jurásková.
Pokud budou splněna všechna tato pravidla, případné nežádoucí účinky vakcíny hradí při prokázání škody stát, řekl první náměstek ministryně Marek Šnajdr.
Možné vedlejší účinky a škody na zdraví jsou vyjmenovány v registračním rozhodnutí a pro pacienty také na příbalovém letáku. Vydává je Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Liga lidských práv: Odpovědnost vždy nese lékař
Liga lidských práv tvrdí, že ani písemný souhlas pacienta nemůže zbavit lékaře odpovědnosti za případné komplikace po očkování. Podle ní lze odškodnění vymáhat pouze po lékaři.
Ministerstvo zdravotnictví to ale popírá. Zavázalo se, že za případné nežádoucí účinky očkování přebírá záruku, pokud bude vakcína užita v souladu se všemi doporučeními. „Podle současné právní úpravy v případě škody na zdraví v důsledku očkování může poškozený vymáhat odškodnění ve skutečnosti pouze na lékaři, který vakcínu aplikoval,“ řekla právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Právní úprava, kterou by na sebe odpovědnost za očkování převzal stát, zatím podle ní neexistuje.
Podle zákona je povinností lékaře informovat pacienta o účelu, povaze i rizicích lékařského výkonu. Lékaři mají právo podpis informovaného souhlasu vyžadovat. „Neměli by však v případě aplikace vakcín získat dojem, že tím jsou krytí a že se tímto způsobem zbavují odpovědnosti za vedlejší účinky vakcín,“ uvedla právnička. Ředitel SÚKL Martin Beneš ČTK řekl, odpovědnost je přesně vymezena zákonem. Výrobce podle něj odpovídá za ty nežádoucí účinky, rizika a škody způsobené užitím léku, které neoznámil. Tedy neupozornil, že mohou přijít v úvahu, a nezařadil je do registrační dokumentace. „V takovém případě se zpravidla nepodaří výrobci vyvléknout z odpovědnosti. Ani dohodou, kterou by chtěl podepsat se státem nebo lékařem, je to odpovědnost výrobce,“ zdůraznil.
Pátek, 27. listopadu 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 27. 11. 2009 na www.novinky.cz a naleznete jej zde.
Liga lidských práv vybízí k zapojení do projektu „Férová škola“. V rámci projektu je používán Certifikát Férová škola jako nástroj, kterým se Liga lidských práv snaží standardizovat podmínky v oblasti lidských práv, diskriminace a inkluzivního vzdělávání v rámci systému českého základního školství.
Certifikát, který Liga lidských práv vytvořila společně s odborníky v oblasti pedagogiky na základě zkušeností ze zahraničí, je udělován pod záštitou ministerstva školství základním školám, které nabízejí individuální přístup a rovné příležitosti pro všechny děti, snaží se integrovat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a dodržují lidská práva. Cílem projektu je zajistit, aby šanci zařadit se do hlavního vzdělávacího proudu a rozvinout svůj plný potenciál dostalo větší množství dětí.
Certifikát Férová škola zatím získaly čtyři školy (ZŠ Kanice, ZŠ Břeclav – Na Valtické, ZŠ Moravská Třebová – Palackého 1351 a ZŠ Svitavy – Lačnov), které podporují integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. O tom, které ze škol přihlášených do projektu Férová škola Certifikát dostanou, rozhodovala během roku tříčlenná komise složená z odborníků v oblasti práva a rovných příležitostí ve vzdělávání. Komise hodnotila zejména to, jak škola pečuje o děti se speciálními vzdělávacími potřebami a jakým způsobem vyučuje multikulturní výchovu, protože právě ta by měla být zaměřena na odstraňování předsudků a intolerance.
Na novém webu projektu (www.ferovaskola.cz), kde naleznete mnoho zajímavých informací, včetně podmínek zapojení, Liga lidských práv uvádí: „Za jeden z nejsilnějších nástrojů moderního vzdělávání považujeme individuální integraci žáků. Proto podporujeme a oceňujeme školy, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti a snaží se využít potenciálu každého jedince.“ A vyzývá: „Zapojte se i vy do projektu Férová škola! Dejte vědět světu, že vaše škola netrpí předsudky!“
Pátek, 27. listopadu 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 27. 11. 2009 v deníku Právo
Za uplynulý týden přibylo v Česku 144 nemocných prasečí chřipkou. Celkově už ji tak dostalo 777 osob a osm zemřelo. Poslední obětí úmrtí je 48letá pacientka, která zemřela ve středu v nemocnici Havířov.
Úmrtí ženy potvrdila mluvčí Nemocnice s poliklinikou v Havířově Jana Zlattnerová.
„Pacientku jsme přijali na infekční oddělení v pondělí 16. listopadu s nálezem oboustranného zánětu plic s podezřením na virovou příčinu onemocnění,“ popsala s tím, že nebezpečný virus byl potvrzen po pár dnech hospitalizace. „Žena podstoupila antibiotickou léčbu, dostávala lék tamiflu. Během pobytu u ní přechodně ke zlepšení nálezu, šestý den se však její stav zhoršil,“ uvedla mluvčí s tím, že život ženě nezachránilo ani okamžité přeložení na JIP infekčního oddělení a posléze na ARO.
„Na prasečí chřipku ale diag -nostikujeme jen závažné případy. Je tedy možné, že ji mělo mnohem více osob. Protože její průběh je většinou na území ČR lehký, lidé ji ani nerozlišují od sezónní,“ řekl Právu ve čtvrtek Michael Vít, hlavní hygienik republiky. Uvedl, že pandemický vir už na území republiky ale převládá nad sezónním virem.
Středočeská záchranka zastavila očkování
Středočeská záchranná služba, jak už jsme včera uvedli, přestala očkovat proti prasečí chřipce, protože podle ní navržený postup ministerstvem nemá oporu v zákoně. Záchranka má podle slov jejího ředitele Martina Houdka vakcíny, u nichž se liší identifikační čísla na ampulích a dodacích listech. Obnoví očkování až po vyjasnění nesrovnalostí. Ministerstvo zdravotnictví i firma GlaxoSmithKline včera znovu Právu potvrdily, že žádné nesrovnalosti nejsou a vše je v pořádku, a navíc o očkování rozhodla bezpečnostní rada státu a vláda.
Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Vlastimila Sršně odlišnost v číslech je dána tím, že očkovací látka je dvousložková. Také Státní ústav pro kontrolu léčiv včera uvedl, že číslování je v pořádku. Houdek ale soudí, že „legislativa nějaká spojovací čísla vůbec nezná, a to je v naprosté kontraindikaci se zákony“.
Do ostré kritiky ministryně zdravotnictví Dany Juráskové se včera pustil také senátor za ČSSD a ředitel soukromé Česko-německé horské nemocnice ve Vrchlabí Vladimír Dryml. Nemocnice podle jeho slov nedostala vakcínu.
„Jednání ministryně považujeme za diskriminaci soukromé nemocnice a je další známkou totálního selhání organizačních schopností ministerstva zdravotnictví,“ prohlásil Dryml. Ministerstvo ústy svého mluvčího Sršně jeho slova odmítlo s tím, že nemocnice získá očkovací látku ve vakcinačním centru.
Včera se rozjelo očkování proti prasečí chřipce i v dalších vakcinačních centrech, kterých je 133. Vít zároveň Právu řekl, že vakcínu už má 80 procent praktických lékařů, kteří mají očkovat chronicky nemocné pacienty. Vakcinační centra ji už mají všechna.
Praktičtí lékaři začnou s očkováním zřejmě začátkem příštího týdne, protože tento týden zvou pacienty na konkrétní den do ordinací. Ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Roman Prymula, který je zároveň předsedou České vakcinační společnosti, Právu včera řekl, že v jeho nemocnici polovina zdravotníků řekla, že se nechá očkovat, další ještě váhají a část podepsala revers, že se očkovat nedá.
„Jsou-li v první linii kontaktu s pacientem, dočasně je přeřadíme na jiné místo a nahradíme jinými pracovníky, kteří se očkovat nechali. Provoz nebude narušen,“ řekl Prymula Právu.
Ochránci práv: odpovědný je lékař
Liga lidských práv včera oznámila, že ani písemný souhlas pacienta a jeho poučení o možných nežádoucích účincích vakcíny nemůže lékaře zbavit odpovědnosti za komplikace. Podle ní lze odškodnění vymáhat pouze na lékaři. Ministerstvo ale tvrdí, že tomu tak není. Veřejně se zavázalo, že případné nežádoucí účinky očkování přebírá na sebe.
„Stát přebírá odpovědnost, pokud půjde o vakcinaci ve zdravotnickém zařízení, které je k tomu určené a když vakcína bude použita v souladu s tím, jak být použita měla. V případě rozsudku u soudu bude stát krýt i finanční nároky poškozeného,“ řekla Právu ministryně zdravotnictví Dana Jurásková.
Čtvrtek, 26. listopadu 2009Zprávy z médií
Reportáž byla odvysílána dne 26. 11. 2009 na TV Prima v pořadu Zprávy TV Prima.
Terezie KAŠPAROVSKÁ, moderátorka
——————–
To, čeho se lékaři nejvíc obávali, se stalo. Po vakcíně proti prasečí chřipce zkolabovala ve Zlíně starší žena. Údajně to nebyla stejná alergická reakce, jaká tento týden vyděsila obyvatele Kanady. Plán ministerstva na očkování proti prasečí chřipce dnes ale dostal další tvrdou ránu.
Patrik KAIZR, redaktor
——————–
Bylo 11 hodin dopoledne, žena se nechala očkovat proti prasečí chřipce, jenže pak jí klesl prudce tlak a začala kolabovat.
Petr OLŠAN, mluvčí zlínské záchranné služby
——————–
Převáželi jsme sedmapadesátiletou ženu, u které bylo podezření na alergickou reakci z provedeného očkování.
Patrik KAIZR, redaktor
——————–
V nemocnici ženu vyšetřili a pak ji s léky poslali domů. Rozhodně to ale není jediný problém, se kterým se plán očkování potýká. Očkování přišlo pozdě, v době, kdy epidemie chřipky vrcholí a vakcinace by tak pro lidi, kteří chřipku mají, ale ještě o tom nevědí, mohla být životu nebezpečná.
osoba
——————–
Bojím se reakce, že už ji třeba mám.
Hana ROHÁČKOVÁ, primářka infekční kliniky, FN Na Bulovce
——————–
Tyhle vakcíny, to bylo trošku s problémem, protože v podstatě po té očkovací látce byl hlad vlastně v celém světě.
Patrik KAIZR, redaktor
——————–
Nikdo pořádně neví, jaké jsou vedlejší účinky očkování. Vakcíně nevěří nejen lidé, ale i někteří lékaři.
Luděk KUPEČEK, lékař
——————–
Jako já tý látce asi moc nevěřím.
Vladimír KORDA, lékař
——————–
Já se určitě očkovat nenechám.
Milan KUBEK, prezident České lékařské komory
——————–
Bych se očkovat nenechal, zdravotníci nebudou dělat nikomu pokusné králíky.
Patrik KAIZR, redaktor
——————–
Lidé se bojí a nemají zájem. Z těch, kteří byli vytipováni státem, se nechá očkovat podle předběžných údajů jen pouhá jedna třetina.
Martin HOUDEK, ředitel středočeské záchranné služby
——————–
Z 30 tisíc potenciálních pacientů, kteří by měli být očkováni, máme asi stovku.
praktická lékařka
——————–
Lidi mají asi strach z těch informací.
Patrik KAIZR, redaktor
——————–
Totální právní chaos, Středočeský kraj neočkuje do odvolání vůbec kvůli zmatkům s výrobními čísly vakcín. Firma, která je vyrábí, zase odmítla převzít odpovědnost za vedlejší účinky.
Eva ŠEBESTOVÁ, mluvčí výrobce vakcíny
——————–
Takto je to standandardně ošetřené v případě pandemických vakcín.
Milan KUBEK, prezident České lékařské komory
——————–
Je to asi stejně standandardní, jako kdybyste vyráběl auta a negarantoval to, že ta auta budou brzdit.
Patrik KAIZR, redaktor
——————–
Odpovědnost za vedlejší účinky převzal tedy stát. Ochránci lidských práv ale bijí na poplach.
redaktorka /citace: Zuzana CANDIGLIOTA, Liga lidských práv/
——————–
„Taková záruka nemá oporu v zákoně a je tedy právně nejistá.“
Patrik KAIZR, redaktor
——————–
Nákup vakcín a očkování zatím stály na 300 milionů korun. Jestli to byly dobře vynaložené peníze, ale ukáže až čas. Sylva Dymáková a Patrik Kaizr, televize Prima.
