Odběrem DNA policie porušila zákon, rozhodl soud

Článek byl publikován dne 25. 3. 2010 na www.novinky.cz a v deníku Právo, naleznete jej zde.
Obvodní soud pro Prahu 7 vynesl v úterý průlomový rozsudek. V případě jednoho odsouzeného totiž uznal, že odběr DNA, který předloni provedla policie v rámci celoplošné akce ve všech českých věznicích, byl nezákonný.
Až dosud přitom policisté i ministerstvo vnitra zastávali názor, že jim odběry DNA 16 tisícům vězňů pykajících za úmyslný trestný čin umožňoval zákon o policii, a nijak tedy nechybovali. Avšak v případě někdejšího šéfa pražského Discolandu Sylvie Alberta Žirovnického, který si na Mírově odpykává šestnáctiletý trest za vraždu kamaráda z roku 2000, tomu tak podle soudkyně z Prahy 7 Marie Filippiové nebylo.

Žirovnického žalobu na nesprávný úřední postup, v níž požadoval za nemajetkovou újmu 300 tisíc korun, sice zamítla, nicméně zároveň jednoznačně poukázala na pochybení policie.

„Bylo prokázáno, že došlo k nezákonnému úřednímu postupu, nicméně žalobci nebyla stěrem z ústní dutiny způsobena žádná nemajetková újma,“ konstatovala při vynesení zatím nepravomocného rozsudku Filippiová.

Připomněla, že Žirovnický dal svůj vzorek DNA dobrovolně už v roce 2001, kdy jej policie vyšetřovala v případě zmíněné vraždy a tehdy mu také nikdo žádnou újmu nezpůsobil. Nicméně se pozastavila nad tím, proč policie v rámci celoplošného odběru vzorků ve věznicích brala DNA znovu i Žirovnickému, když je jeho vzorek stále v národní databázi.

„Možná že to v písemném vyhotovení rozsudku také odůvodním, ale především podle mého názoru byl porušen zákon o policii,“ řekla následně Právu bez dalších podrobností soudkyně.Je databáze ohrožena?

Podle Žirovnického, ale i u soudu svědčícího experta na DNA Daniela Vaňka, policii k odběrům DNA neopravňovala v roce 2007 žádná zákonná norma, stejně tak k uložení vzorků do databáze. Žirovnický si navíc stěžoval, že ho policista k odběru DNA donutil pod pohrůžkou násilí.

Právník vnitra Ivan Lach Právu řekl, že ministerstvo se proti verdiktu odvolá, protože až dosud všechny soudy podobné žaloby dalších vězňů odmítaly s tím, že buď už byly jejich nároky promlčeny, nebo k žádnému porušení zákona nedošlo.

Právem oslovení zástupci občanských sdružení míní, že nynější rozsudek může přinést další vlnu žalob českých vězňů, ale pro policii také třeba neblahé následky v podobě případné likvidace odebraných vzorků z roku 2007.

„Určitě to dává šanci dalším vězňům. Mohli by jít i dále a požadovat po státu výmaz svých údajů z databáze DNA,“ řekl Právu předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.

V roce 2007 platil podle něho jiný policejní zákon než teď, byl hodně obecný a nejasný v otázce problematiky odběru genetických vzorků. Nyní je prý právní úprava v této souvislosti přesnější.

Pozvánka na benefiční večer Ligy lidských práv

Dne 30. 3. 2010 v 19.00 pořádá Liga lidských práv v brněnské kavárně Savoy benefiční večer s názvem JAZZ & CIRKUS, jehož výtěžek bude věnován na činnost Ligy v oblasti práv pacientů.
V atmosféře slavné meziválečné kavárny Savoy na Jakubském náměstí v Brně vystoupí osmnáctičlenný jazzový orchestr Big Band Zdeňka Treblíka se dvěma zpěvačkami, kouzelníci a žongléři cirkusu LeGrando, zpěvák Jan Brdíčko s klavírním doprovodem pak uzavře celou produkci svými šansony. Benefičním večerem bude provázet herec divadla Husa na provázku Václav Hanzl.

Zakoupením vstupenky mohou lidé pomoci zachovat například on-line právní poradnu pro pacienty na stránkách www.ferovanemocnice.cz, která vyřizuje desítky dotazů týdně, nebo podpořit bezplatné zastupování poškozených pacientů před soudy či prosazování větší svobody při rozhodování o vlastním zdraví.

Vstupenky lze zakoupit za 210 Kč na místě nebo 180 Kč v předprodeji v kavárně Savoy na Jakubském náměstí 1 nebo v Lize lidských práv na Burešově 6 v Brně.

Bližší informace poskytne:

Magda Kucharičová, PR Ligy lidských práv,tel. 777 674 161, email: mkucharicova@llp.cz

Plakát ke stažení najdete zde.

Akci podpořili:

Pozvánka na benefiční večer Ligy lidských práv

Dne 30. 3. 2010 v 19.00 pořádá Liga lidských práv v brněnské kavárně Savoy benefiční večer s názvem JAZZ & CIRKUS, jehož výtěžek bude věnován na činnost Ligy v oblasti práv pacientů.
V atmosféře slavné meziválečné kavárny Savoy na Jakubském náměstí v Brně vystoupí osmnáctičlenný jazzový orchestr Big Band Zdeňka Treblíka se dvěma zpěvačkami, kouzelníci a žongléři cirkusu LeGrando, zpěvák Jan Brdíčko s klavírním doprovodem pak uzavře celou produkci svými šansony. Benefičním večerem bude provázet herec divadla Husa na provázku Václav Hanzl.
Zakoupením vstupenky mohou lidé pomoci zachovat například on-line právní poradnu pro pacienty na stránkách www.ferovanemocnice.cz, která vyřizuje desítky dotazů týdně, nebo podpořit bezplatné zastupování poškozených pacientů před soudy či prosazování větší svobody při rozhodování o vlastním zdraví.

Vstupenky lze zakoupit za 210 Kč na místě nebo 180 Kč v předprodeji v kavárně Savoy na Jakubském náměstí 1 nebo v Lize lidských práv na Burešově 6 v Brně.

Bližší informace poskytne:

Magda Kucharičová, PR Ligy lidských práv,tel. 777 674 161, email: mkucharicova@llp.cz

Akci podpořili:

Neuposlechnutí protiprávní výzvy nemůže být přestupkem

Brno – 10. března 2010 – Neuposlechnutí výzvy úřadu nebo policie nemůže být přestupkem v případě, že výzva některého z orgánů státní správy odporuje základním právům, která mají lidé zaručena ústavou. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu (I. ÚS 1849/08), který byl veřejně vyhlášen včera dopoledne. Tento verdikt Ústavního soudu zásadně proměňuje chápání vztahu mezi občanem a orgány veřejné moci.
Podle Ústavního soudu „správní orgán (…) nemůže uložit jednotlivci povinnost a vynucovat ji pomocí sankcí, je-li (…) zřejmé, že oznámené jednání přestupkem být nemůže, neboť oznámeným skutkem šlo naopak o výkon ústavně zaručeného práva shromažďovacího.“ Podle soudu je takový postup možné označit za jednání vykazující znaky šikany vůči jednotlivci.

V projednávaném případě byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 500 Kč za to, že neuposlechl výzvy správního orgánu a nedostavil se k podání vysvětlení ohledně přestupku neoprávněného záboru veřejného prostranství, kterého se měl údajně dopustit. Ústavní soud poukázal na to, že správnímu orgánu mělo být od počátku zřejmé, že se o žádný přestupek jednat nemohlo, protože umístění reproduktorů na chodník v průběhu oznámené demonstrace je součástí výkonu shromažďovacího práva. Kromě toho soud zdůraznil, že každý obviněný z přestupku má právo odmítnout podat vysvětlení, pokud by tím mohl přispět ke svému postihu za přestupek. Vyplývá to z práva na spravedlivý proces.

Rozhodnutí Ústavního soudu je pro praktické uplatňování lidských práv a svobod průlomové. „Nejedná se o ojedinělé porušení základních práv jednotlivce, k podobným případům v praxi dochází především při zásazích policie. Setkáváme se s případy, kdy člověk neuposlechne nezákonnou výzvu policie a je za to sankcionován, přestože se následně potvrdí, že policie překročila svoje pravomoci,“ vysvětluje právnička Ligy Zuzana Candigliota.

V praxi se orgány vyšetřující spáchání přestupku nezajímají o to, zda byla výzva nezákonná. Dosud si vždy vystačily s argumentací, že občan není oprávněn hodnotit zákonnost či nezákonnost takové výzvy, ale je povinen ji uposlechnout bez ohledu na svůj názor. Přestupkové orgány pak občany za neuposlechnutí výzvy sankcionovaly a ignorovaly i argument, že občan pouze vykonával své ústavně zaručeného práva, a proto nemohlo jít o přestupek.

Liga lidských práv například zastupuje muže, který loni v září na veřejném prostranství hlásal své náboženské přesvědčení. Přestože nikoho neohrožoval, policisté jej vyzvali, ať své činnosti zanechá. Muž tuto výzvu nerespektoval, proto byl policisty spoután, odvezen na policejní služebnu a omezen několik hodin na svobodě. Kromě toho byl také obviněn z přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. Nyní probíhá přestupkové řízení a muži hrozí pokuta. Právě na takové případy dnešní rozhodnutí Ústavního soudu dopadá a je třeba očekávat, že správní orgány budou nuceny změnit svoji dosavadní praxi a jejich rozhodování bude více odpovídat principům spravedlnosti.

Bližší informace:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, mobil: +420 604 118 050

Paragraphos, blog Tomáše Peciny (zmocněnce stěžovatele v řízení před úřadem a před soudem, mobil: +420 724 029 083) – informace o případu s odkazy na dokumenty. Dostupné zde.

Prevence mučení není hra

Článek byl publikován dne 8. 3. 2010 v deníku Lidové noviny.
Daniel Kaiser ve svém sloupku Krásná nová hřišťátka (LN 3. 3.) zlehčuje skutečnost, že orgány proti mučení nemají v Česku přístup do zdravotnické dokumentace. Podle komentátora ochránci před mučením nemají zájem o fakta. Bohužel fakta chybějí spíše v jeho příspěvku.
Spor o přístup do dokumentace se naposledy rozhořel při říjnové návštěvě Evropského výboru proti mučení (CPT) ve vězeňské nemocnici Pankrác. Těsně před ní byl totiž všem ředitelům věznic rozeslán metodický pokyn, který zakazuje zpřístupnit zdravotnickou dokumentaci vězňů členům výboru. Dokumentace obsahuje mimo jiné informace o umístění vězňů na izolaci a použití jiných omezujících opatření. A pokud delegace nemá přístup k takovým informacím, nemůže kontrolovat dodržování základních práv osob, jejichž osobní svoboda je omezena. K individuálním excesům i systémovým problémům v ústavech přitom bohužel dochází a je jedno, zda se jedná o věznice, policejní stanice, léčebny nebo třeba dětské domovy.

Výbor působí při Radě Evropy už od roku 1990 a dohlíží na naplňování Úmluvy proti mučení. Jeho zástupci navštěvují místa omezení svobody ve 48 zemích od Islandu po Kavkaz a Vladivostok. Jedná se o psychiatry, právníky, specialisty na vězeňství, zadržování mladistvých a další profese. Všichni jsou jmenování svými státy a jejich práce vždy reflektuje moderní trendy. Je co zlepšovat, ale…

Česká republika je členem EU a lze souhlasit s panem Kaiserem, že už to by mělo svědčit o určitém standardu ochrany lidských práv. Neznamená to ale, že není co zlepšovat. Mimo to bychom měli vzít v úvahu, že pokud klademe překážky práci Evropského výboru proti mučení my, těžko pak můžeme za totéž kritizovat Rusko, Turecko nebo Ukrajinu.

Hledáme právníka/právničku pro prosazování změn v oblasti práv dětí

Náplň práce:

– koordinace projektu Férová škola zaměřeného na podporu inkluzívního školství
– prosazování legislativních změn vedoucích k naplnění rovného práva na vzdělání
– příprava právní argumentace v případech práv dětí
– příprava a realizace seminářů a workshopů pro pedagogy a žáky
– výzkumná a publikační činnost v dotčené oblasti


Požadujeme:

– ukončený magisterský studijní program v oboru právo
– zájem o problematiku lidských práv
– flexibilitu, ochotu častějších služebních cest
– výborný písemný i slovní projev
– samostatnost, komunikativnost, schopnost právní argumentace

Nabízíme:

– zajímavou a pestrou práci v expertní nevládní organizaci
– plný úvazek
– odpovídající finanční ohodnocení
– přátelský kolektiv
– místo výkonu práce: Brno

Svoje životopisy společně s motivačními dopisy (max. 1 strana) zasílejte na e-mail: kmasova@llp.cz do 19. 3. 2010.
Případné ústní pohovory proběhnou v týdnu od 22. 3. 2010.

Česká republika přijala novou lidskoprávní úmluvu, teď musí radikálně změnit zákony

Brno – 3. března 2010 – Od letošního února je součástí právního řádu ČR Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Nová úmluva vypracovaná na půdě OSN přináší mnoho zásadních změn. Na základě jejího přijetí by mělo dojít např. ke zrušení speciálních škol pro postižené děti či ke zrušení institutu zbavování způsobilosti k právním úkonům, a tím také ke zrušení překážky výkonu volebního práva pro lidi, kteří jsou způsobilosti zbaveni.
Úmluva zaručuje lidem s postižením právo na důstojnost a na respektování jejich jedinečnosti. Jejím vyhlášením ve Sbírce mezinárodní smluv byl završen proces ratifikace a Česká republika nyní musí změnit zákony, které jsou s úmluvou v rozporu. Úmluva by měla zásadně ovlivnit například institut zbavováni způsobilosti k právním úkonům. Podle čl. 12 Úmluvy má každý člověk bez ohledu na postižení způsobilost k právním úkonům. Úmluva zavádí také tzv. podporované rozhodování, které by mělo lidem s postižením zajistit dostatečnou podporu a vytvořit mechanizmus nápomoci při rozhodování.

Úmluva se výrazně dotýká rovněž školství, kde zdůrazňuje princip inkluze. Podle článku 24 mají všechny děti s postižením právo být vzdělávány v hlavním vzdělávacím proudu. Školy určené pouze pro děti s postižením znamenají porušení jejich práva na vzdělávání. Stát je povinen zabezpečit tzv. přiměřené úpravy a zajistit přístup do běžných škol všem dětem bez výjimky. Úpravy mají být vytvořeny individuálně podle potřeb každého dítěte a spočívají například v bezbariérových přístupech do škol, používání speciálních učebních pomůcek, zabezpečení vyškolených osobních asistentů, i vzdělávaní pedagogů a ostatních zaměstnanců školy. Podle právničky Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv Zuzany Durajové má „zařazení dětí s postižením do běžných škol přispět nejen k zlepšení jejich uplatnění na trhu práce, ale i k odstranění sociálního vyloučení, které často přetrvává do dospělosti. Přítomnost všech dětí v klasických třídách nás také učí respektu a toleranci vůči všem lidem bez ohledu na jejich odlišnosti.“

Další zásadní změnu přináší článek 29, který stanoví právo každého člověka s postižením na účast na politickém a veřejném životě, včetně účasti ve volbách. V České republice se lidé zbavení způsobilosti k právním úkonům voleb účastnit nemohou. Brání jim v tom zákonná překážka výkonu volebního práva. „Odebírání práva účasti na věcech veřejných probíhá v České republice automaticky, aniž by bylo jakýmkoli způsobem zjišťováno, jestli je člověk k volbě způsobilý. To je v rozporu nejen s Úmluvou o právech osob s postižením, ale i se samotným principem všeobecnosti voleb,“ dodává právník Ligy a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Maroš Matiaško.

Česká republika se ratifikací úmluvy zavázala přijmout veškerá odpovídající legislativní, administrativní a jiná opatření pro provádění práv uznaných v této úmluvě. To znamená, že stát musí zrušit ustanovení neslučitelné s úmluvou a musí udělat všechny patřičné kroky k tomu, aby se situace lidí s postižením v zemi zlepšila. S takovými opatřeními by měla Česká republika začít okamžitě, do dvou let je totiž povinna vypracovat pro Výbor pro práva osob se zdravotním postižením zprávu o stavu implementace úmluvy do právního řádu.

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info

Maroš Matiaško, právnik MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: mmatiasko@mdac.info

Další informace k tématu jsou k dispozici na www.reformaopatrovnictvi.cz.

Celé znění úmluvy najdete zde.

Zprávy související s tématem:

Coalition urges Czech court to strike down discriminatory voting laws

Ústavní soud kritizuje institut zbavení způsobilosti k právním úkonům

Při řízeních o způsobilosti k právním úkonům jsou stále porušována lidská práva! Liga představila doporučení, jak problémy řešit

Počet osob zbavených způsobilosti k právním úkonům dramaticky roste!

Zbavování způsobilosti lidí v novém občanském zákoníku nevyhovuje

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením vstoupila v platnost

Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info

Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz

Setkání DS před soudem: policie rozhodne do 2 týdnů

Článek byl publikován dne 22. 2. 2010 na www.denik a naleznete jej zde.
Brno – Policie do dvou týdnů rozhodne, zda se představitelé Dělnické strany (DS) bezprostředně po jejím zrušení u Nejvyššího správního soudu dopustili přestupku nebo trestného činu při setkání s 50 příznivci strany před budovou soudu.
V pondělí to řekl policejní mluvčí Pavel Šváb. Radikálové sice prostor před soudem opustili, ale až po opakované výzvě. Na místě vznikla strkanice mezi přívrženci DS a těžkooděnci, kteří měli pokyn radikály vytlačit. Situace se pak ale uklidnila.
Nesundal šátek

„Pořídili jsme videozáběry celé situace a ty nyní vyhodnocujeme,“ uvedl Šváb. Doplnil, že jeden z účastníků akce před přestupkovou komisi půjde. Měl zahalenu tvář šátkem, který na pokyn policistů nesundal. Liga lidských práv prohlásila, že k rozpuštění setkání nebyl důvod, protože akce, přestože nebyla předem ohlášena, nebyla v rozporu se zákonem. Policie si ale za svým zásahem stojí.

NSS našel v programu, idejích a symbolech DS xenofobní a šovinistické prvky, rasistický podtext a návaznost na nacionální socialismus, ideologii Adolfa Hitlera. Proto rozhodl o jejím zrušení. DS ale přesto půjde do voleb, a to pod hlavičkou spřízněné Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS).

Soud ale nikoho nepostavil mimo zákon

Článek byl publikován dne 20. 2. 2010 v deníku Právo.
Po rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud (NSS) rozpustil Dělnickou stranu (DS), jsem potkal v tramvaji známého, který pochází z Německa a v ČR už dvacet let veřejně a důsledně vystupuje proti anticiganismu, antisemitismu a proti xenofobii.
Přišli jsme tím rozsudkem o svobodu?“ ptal se mě s obavou v hlase. Odpověděl jsem, že rozsudek vítám. Naši svobodu naopak rozšířil, protože uplatnil právo, které ji vymezuje. On mi řekl, že je v zásadě proti jakémukoli zákazu politických stran, ale že ti neonacisti jsou opravdu hnusní, a tak vlastně neví.

Lidskoprávní aktivista František Kostlán z Židovské liberální unie napsal po vynesení rozsudku NSS, že „svobodou není to, že kdosi pokřikuje, že ho strčí do plynové komory, jen co se dostane k moci“.

Jak to ale, že po dvaceti letech svobody se vůbec musí zdůrazňovat základní myšlenka právního státu, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého? A že stát je povinen použít sankce i vůči tomu, kdo štve proti nějaké skupině lidí?

Představa, že pouhé slovo ani moc neškodí a nemá být trestáno, s níž mají USA trvalé a vážné potíže v mezinárodních mechanismech chránících lidská práva, je v této zemi nepochopitelná. Zotročování slovem, které ohlupovalo anebo hrozilo, je tu stále v paměti lidí. Represe už nebyla plošná, ve vězeních bylo od konce 50. let již méně lidí, ale to „slovo“ zažili všichni ve školách, v práci, na vojně, na schůzích, v novinách a v televizi, a dokonce i v církvích.

Lidé se tu málo řídí zásadou, kterou OSN přijala po porážce nacismu, že „je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku“. Zpochybňují to, že tyto zákony z roku 1990 vůbec máme, a pak to, že je správní a soudní orgány používají.

Hned po rozpuštění DS rozháněla policie v Brně její sympatizanty bez zákonného důvodu. Možná, že si myslela, že DS je nyní postavena mimo zákon, jak se tu často říká, a že zásah proti nim je proto možný? Nikdo z přítomných to nerozpoznal, redaktorka veřejnoprávní ČT označila shromáždění za nepovolené, jako by se v demokracii ke shromáždění potřebovalo nějaké povolení. Zákon naopak uvádí, že ne. A nesplnění oznamovací povinnosti není důvodem k rozpuštění shromáždění. Ozvala se pak jen Liga lidských práv. I člen DS má právo na zákonnou ochranu.

Lidé také neoceňují, že senát NSS, složený ze soudců vycházejících z různě silných liberálních zásad, považuje problémy, jichž zneužila DS, za skutečné a že tuto stranu nemá za nepřítele, ale za součást společnosti.

Diskutujme ale hlavně o tom, jak dobré či špatné máme zákony. A také, zda a jak se jimi státní orgány včetně soudů řídí. O tom, zda někdo škodí, se sice diskutovat může, spíše bychom ale měli státní orgány nutit, aby znaly a dodržovaly zákon.