Pátek, 4. června 2010Aktuality
Slovensko minulý týden ratifikovalo nejvýznamnější mezinárodní instrument chránící práva lidí s postižením. Stalo se tak osmdesátou sedmou zemí ve světě, které projevili svůj zájem být Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením vázány. Úmluva se věnuje skupině lidí, jejímž byla po dlouhou dobu odepírána základní lidská práva. Lidé s postižením žijí v mnoha zemích v nedůstojných podmínkách ústavů, nemají přístup ke vzdělání, zaměstnání, nemůžou volit nebo být rodiči.
To všechno si klade za cíl nová úmluva změnit. Podle ní by na všechny lidi mělo být nahlíženo jako na rovné bez ohledu na jejich postižení. Státy se zavazují, že odstraní všechny společenské bariéry, které brání lidem s postižením v plnohodnotném životě. Pro mnoho vlád, včetně Slovenska to znamená rozsáhlou změnu legislativy, od oblasti sociálních služeb, přes školství až ke způsobilosti k právním úkonům.
Slovensko ratifikovalo nejen samotnou úmluvu, ale i její Opční protokol, který umožňuje jednotlivcům podávat stížnosti k Výboru pro práva osob se zdravotním postižením. Výbor je dalším orgánem, který chrání lidi před neoprávněnými zásahy případně nečinností státu. Tady je nutno zmínit, že Česká republika sice ratifikovala samotnou úmluvu, s ratifikací Opčního protokolu ale bohužel pořád váhá. A to přestože mnoho evropských států, včetně například Srbska, či Ukrajiny, již jurisdikci Výboru přijalo a tím poskytlo svým občanům s postižením možnost hájit svá práva na mezinárodní úrovni.
Čtvrtek, 3. června 2010Zprávy z médií
Reportáž byla zveřejněna 3. 6. 2010 na ČT 1 v pořadu Události.
Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka
——————–
Až půlka dětí končí v ústavech kvůli sociálním potížím svých rodičů. Na čísle se shodují statistiky úřadů i ochránci lidských práv. Zmocněnec Michael Kocáb vidí východisko v konkrétně cílené pomoci a taky v její pestřejší nabídce. Oboje vnášejí do současného systému péče změny, které vypracovalo ministerstvo práce a sociálních věcí.
Celou reportáž naleznete zde.
Sobota, 29. května 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován 29. 5. 2010 v Brněnském deníku.
Zabránit drobné kriminalitě, která roste především v létě, chtějí radní z městské části Brno-sever. Platí si proto soukromou agenturu, jejíž hlídky chodí každé odpoledne problémovými ulicemi takzvaného brněnského Bronxu.
Podle starosty Leo Venclíka mají hlídky fungovat jen v létě. „Jedná se o sezonní záležitost. Pomůže nám v období, kdy je kriminalita nejvyšší,“ uvedl Venclík s tím, že hlídky z ulic zmizí v listopadu.
S agenturou letos radní nespolupracují poprvé, hlídky zřídili už předloni a vyplatilo se jim to. Škody na majetku klesly. „Agentura se soustředí na mladé lidi, kteří se schází v parcích, kouří, popíjejí alkohol a potom ničí zastávky,“ vysvětlila mluvčí radnice Lucie Šustková.
Spolupráci si chválí i mluvčí brněnských strážníků Denisa Kapitančiková. „Jsou to důležití svědkové. Kromě toho jejich přítomnost působí jako prevence,“ uvedla.
Některým lidem se ale tento model nelíbí. „Proč platíme za něco, co má dělat policie? Znamená to snad, že nefunguje dobře?,“ řekl jednapadesátiletý muž, který si nepřál zveřejnit své jméno, ale redakce jej zná.
Náměstek brněnského primátora Daniel Rychnovský s tím nesouhlasí. „Je dobře, že se radní snaží zajistit bezpečnost obyvatel. Pokud se tato služba osvědčila a mají pocit, že zabránila zvyšování kriminality, nevidím jediný důvod, proč nemá fungovat i nadále,“ řekl Rychnovský.
Brno-sever je jedinou městskou částí, která má hlídací službu. Podobné problémy s vandaly však řeší i jinde. „Zřídili jsme vlastní neziskovou organizaci, jejíž lidé vytipovali nejnebezpečnější místa. Tam jsme požádali o zvýšený policejní dohled,“ uvedl starosta Brna-středu Libor Šťástka. Civilisté, kteří pracují jako hlídky, nemají podle něj potřebné pravomoci, aby účinně zasáhli při řádění vandalů.
Pracovníci agentury výtržníky zadrží a zavolají strážníky nebo policii. „Nemají totiž pravomoci na to, aby pachatele někam odvezli nebo ho násilně donutili k poslušnosti,“ vysvětlila Šustková.
Právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, se domnívá, že taková hlídka může mezi lidmi vzbudit i nevoli. „Určitě se najdou tací, kteří budou nadšení. U některých však může zvýšená ostraha způsobit pocit úzkosti. Je to jakýsi druh kontroly,“ myslí si Candigliota.
Starosta Venclík však tvrdí, že se s takovými reakcemi zatím nikdy nesetkal. „Informovali jsme o agentuře všechny obyvatele a nikdo si zatím na nic nestěžoval,“ řekl Venclík.
S postupem radních souhlasí i Jana Kotková, která v Husovicích bydlí. „Myslím, že je to rozhodně správná věc. Člověk se večer častokrát bojí vyjít na ulici. Snad se to díky těm hlídkám zlepší,“ doufá Kotková.
Pondělí, 24. května 2010Aktuality
Během letošního Světového týdnu respektu k porodu, který právě skončil, stihli právničky a předseda Ligy lidských práv seznámit rodiče s jejich právy hned ve třech městech: v Brně, Praze a Českých Budějovicích. Na příběhu fiktivní rodičky paní Růženy ukázali, s jakými problémy se může těhotná žena, respektive rodičovský pár při poskytování péče setkat. Do průběhu besedy se pokaždé velmi aktivně zapojovali samotní rodiče. Předmětem diskuze byly zejména na tyto praktické problémy:
Povinná vyšetření v těhotenství a v porodnici
Rodičkám je ze strany zdravotníků někdy sdělováno, že některá vyšetření či zákroky podstoupit „musí“. Ze zákona ale naopak vyplývá, že žena má možnost svobodné a informované volby u veškerých navrhovaných postupů, na tom nic nemůže změnit ani vnitřní předpis porodnice.
Předání těhotné do péče porodnice
Gynekologové někdy trvají na tom, že poslední měsíc těhotenství musí žena přejít do péče porodnice a odmítají jí nadále poskytovat péči. Takový postup není oprávněný, rodička má na výběr, zda chce až do konce těhotenství docházet ke svému gynekologovi, nebo přejít do péče porodnice.
Odmítnutí přijmout rodičku do porodnice
Praxe je stále taková, že porodnice někdy odmítají rodičky z kapacitních důvodů nebo z důvodu, že není registrována. Zákon ale výslovně stanoví, že rodící ženu musí porodnice přijmout vždy, i kdyby měla rodit v nepohodlných podmínkách. Rodičce může porodnice nabídnout převoz jinam, ale nemůže jí to nařídit.
Opuštění porodnice ihned po porodu
I dnes stále ještě dochází k tomu, že rodiče jsou ze strany personálu porodnice nesprávně informováni o možnosti odejít dříve se zdravým novorozencem a je jim v tom bráněno. Přitom rodiče mají právo i se svým zdravým dítětem kdykoliv odejít a nemusí splňovat podmínky typu potvrzení od pediatra, že dítě přebírá do péče.
Péče o dítě v porodnici
Rodiče se setkávají s tím, že jim je dítě odebíráno a je jim bráněno v nepřetržitému kontaktu s ním, což bývá odůvodněno praxí v dané porodnici, přeplněným oddělením šestinedělí, tím, že je maminka po císařském řezu, nebo i zdravotním stavem novorozence, který potřebuje speciální péči. Z právního hlediska není možné oddělovat děti od rodičů proti jejich vůli, kromě zvlášť závažných důvodů (např. operace dítěte).
Odpovědnost lékaře či porodní asistentky za výsledek porodu
Rodiče mohou nabýt dojmu, že když dojde během porodu ke komplikaci a k poškození zdraví rodičky nebo dítěte, že za to automaticky nese odpovědnost porodnice. Tak tomu ale není, mohou nastat situace, kdy nikdo nepochybí, ale přesto dojde k újmě na zdraví. Porodnice totiž odpovídá za to, že se rodičce a dítěti dostane svědomité a odborné péče, nikoliv za to, že rodička i s dítětem odejdou z porodnice zdraví.
Čtvrtek, 20. května 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 20. 5. 2010 na www.rozhlas.cz a naleznete jej zde.
Až třetina dětí je zbytečně v ústavní péči, tvrdí zpráva Českého helsinského výboru. Evropský soud pro lidská práva v minulosti vynesl proti České republice rozsudek, že pouhé problémy s bydlením nejsou důvodem odejmutí dítěte rodičům.
Podle Martiny Štěpánkové z Poradny pro občanství a lidská práva se taková praxe ale v Česku stále děje. Stát by přitom vydal méně peněz na pomoc přímo rodině než na ústavní péči. Řešením by prý mohl být také zákon o sociálním bydlení, který by určil jasná pravidla.
Ze zprávy také vyplývá, že za porušování lidských práv můžou z části i politici. Podle předsedkyně Českého helsinského výboru Anny Šabatové politická reprezentace trochu zapomněla, že listopadová sametová revoluce znamenala i závazek k lepšímu dodržování lidských práv:
„Politici, až na výjimky, se tváří jakoby s tím závazkem českého státu neměli nic společného a vytvářejí svými štvavými řečmi klima, které potom situaci zhoršuje. Vždyť ti mladíci z Vítkova, kdyby to neslyšeli od učitelky, doma to neslyšeli, kdyby neslyšeli od politiků takové různé poštvávání, tak by pravděpodobně nikdy neudělali to, co se stalo.
„Největším problémem obecně, který Česko v otázce dodržování lidských práv trápí, je podle Šabatové diskriminace. „Ta dopadá na nejrůznější skupiny. Na ženy, na starší lidi, na handicapované, na Romy. Nyní je to ještě do určité míry umocněno krizí,“ podotkla.
Podle Šabatové je dobrým signálem například rozpuštění Dělnické strany nebo soud se žháři z Vítkova. Stát má ale stále před sebou nedostatky v dodržování práv dítěte, nebo vůči menšinám.
Zpráva také upozorňuje na to, že všechny české děti nemají rovný přístup ke vzdělání. Podle ředitele Ligy lidských práv Davida Zahumenského sice zanikly zvláštní školy, v mnoha případech ale došlo jen k přejmenování budov a přístup zůstal stejný.
Čtvrtek, 20. května 2010Tiskové zprávy
Štrasburk, Brno – 20. května 2010 – Evropský soud pro lidská práva dnes zveřejnil důležitý rozsudek týkající se volebního práva lidí s duševní nemocí či mentálním postižením. V případě Alajos Kiss proti Maďarsku soud konstatoval, že není možné osoby omezené nebo zbavené způsobilosti k právním úkonům automaticky zbavovat jejich volebního práva. Přelomový rozsudek může změnit zákony mnoha zemí včetně Česka.
Evropský soud pro lidská práva projednával stížnost pana Kisse proti Maďarsku, podle které mu stát v roce 2005 neumožnil odevzdat hlas ve volbách. Alajos Kiss trpí maniodepresivní psychózou, v jejímž důsledku ho soud omezil ve způsobilosti k právním úkonům a ustanovil mu opatrovníka. V řízení o způsobilosti pana Kisse nebyla nikdy zkoumána jeho schopnost projevit své preference ve volbách, navzdory tomu mu bylo toto právo automaticky odebráno a jeho jméno bylo odstraněno ze seznamu voličů. Spolu s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC) se nejprve několik měsíců snažil o navrácení svého práva volit, poté se obrátil na Evropský soud pro lidská práva.
Pan Kiss podal k ESLP stížnost na ustanovení Maďarské ústavy, podle něhož nemají lidé zbaveni nebo omezení ve způsobilosti k právním úkonům právo volit. To je v přímém rozporu s článkem 3 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje svobodné vyjádření názoru všech lidí v demokratických volbách. Nyní, po téměř čtyřech letech Evropský soud v případě pana Kisse konečně rozhodl: Maďarsko omezením volebního práva porušuje základní lidská práva a bude muset ústavu změnit.
V České republice je situace lidí zbavených způsobilosti k právním úkonům v mnoha aspektech podobná. Právo volit u nás neodpírá lidem zbaveným způsobilosti k právním úkonům přímo ústava ale volební zákon z roku 1995, který říká, že rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům představuje překážku výkonu volebního práva.
Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených zastupují před českým Ústavním soudem dva případy lidí, kterým bylo v důsledku rozsudku o zbavení způsobilosti k právním úkonům odepřeno jejich volební právo. „V současnosti je v Česku kolem 25 000 lidí zbavených způsobilosti, a automaticky tedy i práva volit. Nadcházejících voleb do parlamentu se tedy nebudou moci zúčastnit desetitisíce lidí, přestože mnozí z nich jsou takové volby nepochybně schopni. Doufáme, že Ústavní soud půjde podobnou cestou jako Evropský soud pro lidská práva a zruší toto nesmyslné ustanovení, které automaticky brání takovému množství lidí účastnit se na věcech veřejných,“ říká právnička Ligy a MDAC Zuzana Durajová.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773692 282; 545 210 446,
email: zdurajova@mdac.info
Maroš Matiaško, právnik MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446
email: mmatiasko@mdac.info
Celý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva si můžete přečíst zde.
Další informace k tématu zbavování způsobilosti a práva volit najdete zde.
Pondělí, 17. května 2010Tiskové zprávy
Druhý ročník Světového týdne respektu k porodu v Brně.
Brno – 17. května 2010 – Jak podpořit zdárný průběh těhotenství a porodu? Jak vybrat místo k porodu? Co mohu a co musím? Tyto a další otázky si klade stále více žen a jejich partnerů. Najít odpovědi tento týden pomohou akce pořádané po celé České republice v rámci Světového týden respektu k porodu. Bohatý program je přichystán i v Brně.
Tématem letošního ročníku je „Porodní radost a porodní bolest“. Tato slova v sobě obsahují kontrast, který je typický nejen pro porod, ale i pro české porodnictví. Z přirozené součásti života se ruku v ruce s technickým a medicínským pokrokem stala téměř nemoc, proti které je třeba podat utišující léky a „pomoci“ pacientce. Mnoho žen proto přichází do porodnice s obavami a rozhodnuto ponechat vlastní porod v rukou druhých.
Ženám a jejich rodinám se sice dostává řada informací i jinak, ale jen málo jich směřuje k tomu, jak podpořit přirozené těhotenství, co zařídit před porodem nebo jak poznat, co je ještě dobré a co už by být nemuselo. Porod může být krásným a jedinečným zážitkem, proto má cenu se zamyslet například nad tím, zda s sebou vzít k porodu dulu, a shrnout do porodního plánu, co si přejeme a čemu bychom se naopak raději vyhnuli.
Akce pořádané v rámci týdne respektu k porodu umožňují současným i budoucím rodičům získat nový náhled na porod. Informace jsou předpokladem pro rozhodování v jakékoli oblasti. Krom toho platí, že informovaní rodiče bývají dobří partneři také pro porodní asistentky a lékaře.
Na brněnském programu se podílí Nesehnutí, Liga lidských práv, Brána k dětem, MAMI-centrum, Family Point, Centrum pro rodinu a sociální péči a mnoho dalších.
Podrobný program najdete zde.
Program mimobrněnských akcí najdete zde.
Další informace poskytnou:
Zora Javorská, koordinátorka Týdne respektu porodu v Brně, Nesehnutí, 606 722 988
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, 608 719 535
Pondělí, 10. května 2010Aktuality
Týden respektu k porodu – informační festival o těhotenství, porodu a rodičovství proběhne v týdnu od 17. do 21. května. Od pondělí do pátku můžete v několika brněnských mateřských centrech navštívit přednášky, projekce, diskuze a poradny porodních asistentek.
Liga lidských práv se do programu zapojí seminářem o právech rodičů a nastávajících maminek, který proběhne v pátek 21.5. v Centru pro rodinu a sociální péči na Josefské 1. Naši právníci vám zábavnou a srozumitelnou formou vysvětlí, jaká jsou vaše práva během těhotenství, ale také jaká práva a povinnosti máte coby rodiče. Dozvíte se vše o problematice ambulantního porodu, porodních plánů, povinného očkování nebo co dělat, pokud nebudete souhlasit s některým zákrokem během porodu, a mnoho dalšího.
Během týdnu respektu k porodu budete mít také příležitost získat cenné rady od zkušených porodních asistentek, zúčastnit se besedy a shlédnout film o porodním plánu či porodu v domácím prostředí. Dozvíte se, jak se duly dívají na homeopatii či přítomnost muže u porodu. Dalšími tématy pak budou přirozený porod, voda a její role u porodu, emoční potřeby ženy u porodu nebo přednáška o tom, jak být dobrou maminkou.
Podrobný program.
Program mimobrněnských akcí.
Pátek, 23. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 23. 4. 2010 a naleznete jej zde.
Bojíte se, že vás porodnice pro nával odmítne? To, co se nedávno stalo v Praze, je protizákonné. Možná porodíte v sanitce, ale pak vysoudíte balík peněz, tvrdí právníci.
Ten příběh proběhl snad všemi médii: Dvaadvacetiletou ženu zastihl porod nečekaně v Kauflandu v pražské Libni. Přivolaná sanitka s ní logicky zamířila do nejbližší nemocnice, jen pár minut jízdy vzdálené Bulovky. Žena už měla stahy po čtyřech minutách, což znamená, že porod je v plném proudu, navíc šlo o druhorodičku, u nichž jde porod obvykle rychleji.
Jenže nemocnice ji odmítla přijmout s tím, že mají přeplněno a navrch dva složité právě běžící porody. Lékařka z porodního oddělení se navíc záchrance po telefonu téměř vysmála, když podotkla, že jim tam tedy někoho pošlou, třeba sestru. Žena poté porodila přímo v sanitce. Teprve pak ji porodnice přijala i s čerstvě narozeným synem.
Mluvčí nemocnice Jakub Hofman pak novinářům na omluvu řekl, že lékařka byla právě u komplikovaného porodu, při němž hrozilo, že žena vykrvácí. A že když začala rodička v sanitce rodit, vyslala tam místo sebe aspoň gynekologa.
Nemocnice Na Bulovce nepochybně porušila zákon, bez ohledu na to, co se stalo pak. Příběh má totiž smutný konec – žena dítě po šesti dnech opustila; z nemocnice odešla a syna nechala předat do kojeneckého ústavu.
A je téměř neuvěřitelné, že podle šéfa pražské záchranky Zdeňka Schwarze se takové případy záchranářům stávají poslední dva roky, co trvá baby boom a porodnice jsou přeplněné, hodně často. Podle právníků k nápravě pomůže jen odvaha odmítnutých žen se s nemocnicemi soudit.
Rodičku nesmí lékaři odmítnout. Nikdy.
Nemocnice na Bulovce sice potrestala lékařku, která mluvila se záchranáři, za nevhodnou komunikaci. Jaký trest lékařka dostala, vedení nesdělilo. Nicméně podle právníků je jasné, že tady byl porušen zákon.
Podle právničky Jolany Těšinové, která se specializuje na zdravotnické právo, smí nemocnice pacienta odmítnout z důvodu přeplněnosti oddělení nebo když si lékaři myslí, že mu nic není. I tak ale musí pacient dostat odmítnutí včetně jeho důvodu písemně.
Jen ve dvou případech nemocnice nikdy nesmí člověka odmítnout: když jde o akutního pacienta (zraněného, krvácejícího…) a rodící ženu. „I kdyby ji měli odrodit někde na lehátku na chodbě, musí ji přijmout a pomoct jí. Tady neexistuje žádná možnost odmítnutí, nemocnici to nařizuje zákon,“ říká Těšinová.
Konkrétně jde o paragraf 24 odstavec druhý Zákona o veřejném zdravotním pojištění. Mimo jiné to také znamená, že s probíhajícím porodem vás musí přijmout nejen porodnice, ale jakákoliv nemocnice, i když třeba porodní oddělení vůbec nemá.
Odrodí vás třeba ortoped na chodbě
Jde totiž o akutní stav, při němž může ženě hrozit vykrvácení nebo nastat nutnost oživovat dítě a s tím si umí poradit každý lékař. Navíc: jak probíhá porod, ví také každý lékař, i ortoped či očařka, protože si oba v rámci povinného takzvaného kolečka po jednotlivých odděleních nemocnic v době školy museli odbýt praxi i na porodním.
Navíc podle právničky Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv u většiny porodů ani není nutné, aby byl lékař přítomen, porod proběhne v pořádku i bez něj. Takže vysvětlování Bulovky, že chyběli lékaři, protože byli u jiných porodů, je podle ní nezákonné.
„Chápu, že žena je ve chvíli porodu ve stresu, bojí se a tak raději nemocnici, která ji odmítá, poslechne a nechá se odvézt jinam. V tom případě pak ale velmi snadno vyhraje soud, když nemocnici, která ji odmítla přijmout, zažaluje,“ říká právnička Těšinová. „To je naprosto jasný případ snadno vyhraných peněz,“ domnívá se. Takové soudy už proběhly a odmítnuté rodičky získaly statisíce.
Žaluji …
Žena, kterou veze do porodnice sanitka a musí s ní pak zamířit jinam, protože porodnice je odmítne, má hned pro soud jeden důkaz: nahrávku, na níž spolu komunikují záchranáři s nemocnicí. Ta se uchovává, záchranáři ji mají a jako důkaz dobře poslouží. A v případě, že vás porod zastihne v nečekanou dobu a na nesprávném místě a kontrakce jsou častější než v pětiminutových intervalech, je vždy lepší volat sanitku než příbuzné – matka sama nikdy neví, co se děje v těle a proč se porod náhle rozeběhl.
Rodička, která do porodnice přijede jinak než sanitkou, se také bát nemusí, že nebude mít odmítnutí jak dokázat. Jednak má s sebou obvykle doprovod a tudíž svědka, a pak: bude na porodnici samotné, aby u soudu dokázala, že lékaři nejednali protiprávně.
„Přesto je vždycky lepší, když si žena řekne, aby jí odmítnutí dali písemně, i se zdůvodněním, proč se tak stalo,“ říká Těšinová. Už tato žádost totiž navíc obvykle stačí, aby se nemocnice zalekla, a lékaři rodičku raději přijmou. A o to jde především – o zdraví matky a dítěte.
Podle Těšinové by se odmítnuté rodičky neměly bát žalovat nemocnici. Při porodu může jít z minuty na minutu jim nebo dítěti o život, a nechat se převážet jinam, byť je to třeba jen nepříliš vzdálená porodnice, která má volno, může být osudové.
Spor je v případě, kdy vás nemocnice odmítne, podle právníků snadno vyhraný. A nemějte obavy z toho, že poškodíte jiné pacienty, když vám bude muset nemocnice vyplácet odškodné: nemocnice musí znát zákon, a pokud jej poruší, jsou na to pojištěny, takže odškodné se vyplácí z pojistného.
Pátek, 23. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 23. 4. 2010 v deníku Právo.
Konečně je chytili, říkám si úlevně po zadržení a obvinění dvou neromských sousedů romské rodiny v ostravské kolonii Bedřiška. Policie řekne, koho obvinila a za co, až dnes v poledne, ale obvinění ženy ze sousedství a jejího syna je podle hodnověrných zdrojů už nyní jisté. Státní orgány musejí na obviněné pohlížet jako na nevinné. Jsou tu ale důkazy, věc podezření už nelze odložit a jen výjimečně se stává, že obviněný nejde před soud.
K uspokojení mám více důvodů. Od dob husitů tu platí zásada, že smrtelní hříchové musejí býti světskou mocí kaženi.
Dnes říkáme, že v právním státě mají být zločiny souzeny a trestány. A ne pouze kvůli zadostiučinění oběti a pozůstalým a ne pouze kvůli zastrašení budoucích možných pachatelů. Stát tím říká veřejnosti, co považuje za útok na zájem chráněný zákonem, neboť je to stát právní.
Před měsícem někdo v noci v Bedřišce prohodil oknem láhev se zapáleným knotem. Ta se naštěstí nerozbila, spící 14letou dívku éter neomámil a neuhořela. Policista ale řekl novinářům, že zatím „není důvod se domnívat, že za tímto útokem jsou extremisté“, a zmínil další možné motivy.
Věc prošetřovala jen Policie ČR na úrovni města Ostravy, škoda byla prý jen tisíc korun! A až na nátlak veřejnosti nazvala policie vyšetřovací tým „krajským“ a doplnila jej o muže z ředitelství krajského, odborníka na „extremisty“, jak policie nazývá rasistické násilníky.
Jenže byla ta paní ze sousedství, matka dvou synů, extremistka? Nebo je skinheadka, či neonacistka? Ani náhodou. K jednání ji ale podle všeho dovedla nenávist k Romům, chceme-li, předsudky. Ne každý, kdo šíří nenávist k Romům, je ale nenávidí, mnozí svůj anticiganismus předstírají, aby udělali kariéru, třeba politickou.
O zločinech z nenávisti, tedy z nenávisti vůči nějaké skupině lidí, a o tom, jaké trestné činy – nejen tedy násilí – nenávistné řečí plodí, diskutují nyní účastníci mezinárodní konference Zločiny z násilí, kterou pořádá Fórum 2000, Kulturní kancelář Sasko a česká Liga lidských práv. Probírá se tam, že kriminál je až to poslední. Proč tu stále nejsou sociální programy pro lidi, kteří začínají s nenávistí, programy státní i nestátní, dobrovolné i soudem nařizované?
Mezi vražedným rasismem a rasismem a odporem k cizímu, jenž je v nás, je velký rozdíl. Ale i to, co potlačujeme v sobě nebo u jiných lidí, jež máme za řádné a slušné, je úkol nadlidský, na celý život.
Dobře to řekl T. G. Masaryk: Po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebyl k Židům nespravedlivý; proto se říkalo, že s nimi držím. Kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitism? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem; vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře.
