Péče porodních asistentek mimo porodnice

Analýza právní úpravy vybraných evropských států. Naším cílem je nabídnout objektivní a ucelené informace o tom, jakým způsobem poskytují samostatné porodní asistentky zdravotní péči těhotným ženám a rodičkám mimo porodnici v některých evropských zemích (Spojené království, Irsko, Nizozemí, Francie, Německo a Rakousko). Vydali jsme v říjnu 2010.

Nová vyhláška diskriminuje porodní asistentky

Práce porodní asistentky byla v historii vždy součástí péče o ženu. Proč v současné době Česká republika brání porodním asistentkám, aby se postaraly o ženy, které si přejí rodit doma? Čeští úředníci a porodníci argumentují ochranou zdraví rodiček a dětí, samostatná péče porodních asistentek je přitom v mnoha zemích součástí bezpečné péče o rodičku.
Konference Historická úloha porodních asistentek v péči o rodiče, která se koná ve středu 20. 10. 2010 v 10.00 v Domě osobního rozvoje MAITREA v Týnské ulici v Praze, chce upozornit na výhody péče porodních asistentek, což je nejen bezpečná alternativa porodnic při péči o bezproblémové rodičky, ale také velká finanční úspora.

Současná právní úprava platná od září je však vůči domácí péči porodních asistentek diskriminační, snaží se jí nepřiměřeně přísnou regulací zamezit a co nejvíce ztížit situaci všem ženám, které si přejí rodit jinde než v nemocnici. Přitom se u nás pro porod doma podle odhadů rozhodne každý rok asi jedno procento žen, což je o něco více než tisíc rodiček. Čerstvá vyhláška však stanovuje tak náročné technické podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna je splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře. Ženy, které si přejí rodit doma jsou tedy státem „trestány“ za svou volbu odepřením odborné lékařské péče.

Konference se zúčastní Zuzana Štromerová z Porodního domu U čápa, lékařka Jana Tomasová, o současné situaci porodních asistentek bude hovořit Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek, legislativu zabezpečení porodní asistence u nás přijde představit právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota a o německém systému poskytování péče přijede pohovořit zkušená porodní asistentka Barbara Kosfeld.

Pozvánku s programem konference naleznete zde.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv: +420 777 893 871, zcandigliota@llp.cz

Ministerstvo zdravotnictví: Ženy, které si nepřejí rodit v porodnici, neexistují

Článek byl publikován dne 15. 10. 2010 v deníku Referendum a naleznete jej zde.

Výbor OSN upozornil včera zástupce české vlády, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není v ČR zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na výtku reagovala s tím, že takové ženy nejsou.

Zástupci české vlády včera před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen odpovídali na nepříjemné otázky třiadvaceti expertů. Členky výboru se zajímaly především o kvalitu života romských žen v ČR, jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání. Česká delegace se však v rámci diskuse musela vypořádat také s tématem odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, domácího násilí či s otázkou svobodného přístupu ke zdravotní péči těch rodiček, které nechtějí přivést své dítě na svět v nemocnici.

Výbor OSN upozornil českou delegaci na to, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na tuto výtku reagovala informací, že 99 % porodů se odehrává v porodnicích, a tudíž ženy, které si přejí rodit mimo porodnici, neexistují. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí v nemocnici nespokojené. Samotné členky Výboru však zástupce vlády upozornily na to, že pokud ženy nemají jinou možnost, pochopitelně musí rodit v nemocnici, i když by si třeba přály rodit jinde.

Klinická psycholožka Michaela Mrowetz, která se tématem dlouhodobě zabývá, tvrdí, že se ve své praxi často setkává s rodičkami plánujícími porod mimo zdravotnické zařízení. Je to podle ní volba menšinová, hůře realizovatelná, avšak existující.

„Sama jsem jako informovaná pracovnice ve zdravotnictví jedno dítě porodila doma s asistencí dvou registrovaných porodních asistentek. Mezi zájemci o porod mimo zdravotnické zařízení je velké množství zdravotníků, lékařů. Také na toto téma píší studentky porodní asistence bakalářské práce. Sdělení pro OSN je tedy zcela mylné. Byla bych velmi ráda, kdyby MZ tuto chybu urychleně napravilo, abychom si z takové organizace, jako je OSN nedělali legraci,“ prohlásila Mrowetz pro Deník Referendum.

I pokud by se u nás pro domácí porod každoročně rozhodlo jen 1 % žen, znamená to o něco více než tisíc rodiček. Těm se stávající nastavení systému zdravotnické péče snaží situaci co nejvíce ztížit a porodům mimo nemocnice zamezit. A to například čerstvou vyhláškou, která stanovuje takové podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna tyto náročné technické podmínky splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře.

Liga lidských práv zveřejní v pondělí 18. října analýzu týkající se porodních asistentek. Cílem této analýzy je představit veřejnosti objektivní a ucelené informace o fungování péče o rodičku mimo porodnici v jiných evropských zemích (Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Rakousko, Spojené království). „Chceme přispět k věcné diskuzi o tom, jak co nejlépe zajistit odbornou péči českým ženám, které chtějí rodit doma nebo v porodním domě,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Ligy Zuzana Candigliota.

Zástupkyně ministerstva zdravotnictví před Výborem OSN přiznala, že o kritice zmíněné vyhlášky ví, je však přesvědčená, že každé legislativě je třeba dát čas, aby se její účinky projevily. Uvedla navíc, že ženy si mohou místo porodu svobodně vybrat. „Svobodná volba nastávajících maminek je však značně omezená. Pokud si přejí rodit mimo porodnici, nemohou požádat o pomoc porodní asistentku, jak je to běžné v jiných zemích. Zůstávají tak bez potřebné péče.“ Komentuje vyjádření zástupců české vlády právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.

Ženy, které si nepřejí rodit v porodnici, neexistují! Tvrdilo před Výborem OSN ministerstvo zdravotnictví

Zástupci české vlády včera před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen odpovídali na nepříjemné otázky třiadvaceti expertů. Členky výboru se zajímaly především o kvalitu života romských žen v ČR, jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání. Česká delegace se však v rámci diskuse musela vypořádat také s tématem odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, domácího násilí či s otázkou svobodného přístupu ke zdravotní péči těch rodiček, které nechtějí přivést své dítě na svět v nemocnici.

Výbor OSN upozornil českou delegaci na to, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na tuto výtku reagovala informací, že 99% porodů se odehrává v porodnicích, a tudíž ženy, které si přejí rodit mimo porodnici, neexistují. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí v nemocnici nespokojené. Samotné členky Výboru však zástupce vlády upozornily na to, že pokud ženy nemají jinou možnost, pochopitelně musí rodit v nemocnici, i když by si třeba přály rodit jinde.

Pro registraci porodních asistentek stanovil stát nesplnitelné podmínky

I pokud by se u nás pro domácí porod každoročně rozhodlo jen 1% žen, znamená to o něco více než tisíc rodiček. Těm se stávající nastavení systému zdravotnické péče snaží situaci co nejvíce ztížit a porodům mimo nemocnice zamezit. A to například čerstvou vyhláškou, která stanovuje takové podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna tyto náročné technické podmínky splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře.

Analýzu týkající se porodních asistentek zveřejní Liga v pondělí 18. října. Jejím cílem je představit veřejnosti objektivní a ucelené informace o fungování péče o rodičku mimo porodnici v jiných evropských zemích (Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Rakousko, Spojené království). „Chceme přispět k věcné diskuzi o tom, jak co nejlépe zajistit odbornou péči českým ženám, které chtějí rodit doma nebo v porodním domě,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Ligy Zuzana Candigliota.

Zástupkyně ministerstva zdravotnictví před Výborem OSN přiznala, že o kritice zmíněné vyhlášky ví, je však přesvědčená, že každé legislativě je třeba dát čas, aby se její účinky projevily. Uvedla navíc, že ženy si mohou místo porodu svobodně vybrat. „Svobodná volba nastávajících maminek je však značně omezená. Pokud si přejí rodit mimo porodnici, nemohou požádat o pomoc porodní asistentku, jak je to běžné v jinýchzemích. Zůstávají tak bez potřebné péče.“ Komentuje vyjádření zástupců české vlády právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.

Závěrečná doporučení zveřejní Výbor do měsíce

V rámci tzv. konstruktivního dialogu, který Česká republika vede s Výborem každé čtyři roky, česká delegace dále opakovaně potvrdila, že současná vláda nemá v úmyslu odškodnit protiprávně sterilizované ženy a celou záležitost považuje za vyřízenou. Závěry šetření spolu s doporučeními, která by Česká republika měla přijmout, aby dostála svým mezinárodním závazkům, zveřejní Výbor do měsíce.

 

Bližší informace poskytnou:

Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv (Ženeva): +420 777 18 99 26, kcervena@llp.cz
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv (Brno): +420 777 893 871, zcandigliota@llp.cz

Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen
Výbor je zvláštním orgánem OSN, který kontroluje, jak státy plní své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, které úmluvu podepsaly, mají povinnost v pravidelných intervalech zasílat Výboru zprávu o dodržování svých závazků. Výbor však vedle oficiálních představitelů vlády naslouchá také neziskovým organizacím, které tak mají možnost upozornit OSN na porušování lidských práv ve svých zemích.

Liga lidských práv kritizovala Česko v OSN za neplnění práv žen

Zpráva byla zveřejněna dne 12. 10. 2010 na Rádiu Praha.
Česká nevládní organizace Liga lidských práv kritizovala Českou republiku ve Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen, který tento týden zahájil v Ženevě 65. zasedání. Liga vládě vytýká, že stále nevyšetřila případy nedobrovolně sterilizovaných žen a nezajistila jejich řádné odškodnění. Také upozornila, že v Česku nadále ženy nemohou svobodně rozhodovat o místě porodu. ČTK to sdělila právnička ligy Kateřina Červená, která organizaci na zasedání zastupuje. Oficiální delegace české vlády bude mít slyšení ve výboru 14. října, kde bude obhajovat kroky, které kabinet k odstranění diskriminace žen podnikl. Hlavní kritika ligy se zaměřila na to, že vláda stále nevyšetřila případy sterilizovaných žen a nezajistila jejich řádné odškodnění. Upozornila také, že ženám, které nechtějí rodit v porodnicích, není umožněno rodit doma za pomoci porodních asistentek, nebo v porodních domech. Tyto ženy jsou tak ponechány bez jakékoliv zdravotnické péče, a nuceny tudíž podstupovat zbytečné riziko, kterému by bylo možné se vyhnout, kdyby u porodu mimo porodnici mohla asistovat vyškolená porodní asistentka, uvedla Kateřina Červená.
Ze zprávy o nerovnostech mezi pohlavími ve světě Global Gender Gap Report 2010, kterou ve švýcarském Davosu zveřejnilo Světové ekonomické fórum (WEF) si Česká republika v žebříčku rovnoprávného postavení žen ve společnosti polepšila z loňského 74. místa na průměrnou 65. příčku. Nejlépe hodnocené jsou Island, Norsko, Finsko a Švédsko. Tabulku zahrnující celkem 134 zemí uzavírá Jemen. Česko patří mezi 22 států, v nichž mají ženy a muži zcela rovný přístup ke vzdělání. Hluboce podprůměrná je ČR naopak v hodnocení mzdových rozdílů mezi muži a ženami.

Česká republika si vysloužila kritiku za svůj přístup k ženám

Zástupkyně Ligy vystoupila včera odpoledne v Ženevě ve Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen. Liga kritizuje Českou republiku zejména za její postoj v otázkách neoprávněných sterilizací a řešení domácího násilí. Dále upozornila na to, že v České republice stále není ženám umožňováno svobodně rozhodovat o místě porodu.
Výbor je zvláštním orgánem OSN, který kontroluje, jak státy plní své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, které úmluvu podepsaly, mají povinnost v pravidelných intervalech zasílat Výboru zprávu o dodržování svých závazků. Výbor však vedle oficiálních představitelů vlády naslouchá také neziskovým organizacím, které tak mají možnost upozornit OSN na porušování lidských práv ve svých zemích.
Během dnešních rozhovorů Liga kritizovala českou vládu za to, že stále nevyšetřila případy sterilizovaných žen a nezajistila jejich řádné odškodnění. Dále upozornila na to, že ženám, které nechtějí rodit v porodnicích, je není umožněno rodit za pomocí porodních asistentek nebo v porodních domech. „Tyto ženy jsou tak ponechány bez jakékoliv zdravotnické péče a nuceny tak podstupovat zbytečné riziko, kterému se by bylo možno vyhnout, kdyby u porodu mohla asistovat vyškolená porodní asistentka.“ Říká právnička Kateřina Červená, která Ligu před Výborem zastupuje.
Společně s Ligou ve výboru za Českou republiku vystoupily zástupkyně České ženské lobby a Evropského centra pro práva Romů, které kritizovaly např. nulové zastoupení žen v české vládě nebo nedostatek zařízení pečující o děti, či chybějící nabídku alternativních úvazků, které v konečném důsledku vedou k nízké zaměstnanosti žen s dětmi.
Oficiální vládní delegace České republiky se s Výborem setká ve čtvrtek 14. října na zasedání, při kterém bude muset pod palbou otázek obhajovat kroky, které vláda pro odstranění diskriminace žen přijala.

Bližší informace poskytne:

Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv: +420 777 18 99 26, kcervena@llp.cz

Policejní inspekce uzavřela případ zubního laboranta z Aše

Reportáž byla zveřejněna dne 11. 10. 2010 v Odpoledních Televizních novinách na TV Nova.
Kristina KLOUBKOVÁ, moderátorka
——————–
Policejní inspekce uzavřela případ zubního laboranta z Aše. V květnu jsme vás informovali o 54letém muži, který byl podle svých slov napaden policisty na služebně v Aši. Podle inspekce se ale žádný z policistů nedopustil trestného činu. Laborant proto podal na policii stížnost.

František NYKLAS, redaktor
——————–
Policista z Aše měl zubnímu technikovi v květnu způsobit na služebně modřiny na zádech a otok na obličeji.

poškozený /natočeno 2. 5. 2010/
——————–
Přišel, zmlátil mě znova a abych nemohl /nesrozumitelné/, tak mi dal ještě tu ruku takhle, a já jsem byl takhle a teď ty, ty ruce, ty nohy jsem měl spoutaný před těma poutama.

František NYKLAS, redaktor
——————–
Podezření na nezákonný postup policistů vyšetřovala policejní inspekce v Karlových Varech.

Martina LÍDLOVÁ, mluvčí Inspekce PČR
——————–
My jsme šetření ukončili se závěrem, že se ve věci nejedná o trestný čin. Vydali jsme usnesení o odložení věci.

František NYKLAS, redaktor
——————–
Zubní laborant se závěry inspekce nesouhlasí, celý spis poputuje z Karlových Varů na státní zastupitelství do Plzně, kde bude prozkoumám.

poškozený
——————–
Já si myslím, že se to snaží zamést pod koberec.

František NYKLAS, redaktor
——————–
Napadeného muže se zastala nevládní organizace Liga lidských práv.

Zuzana CANDIGLIOTA, Liga lidských práv v Brně
——————–
Úplně od počátku už to vyšetřování vykazovalo známky neobjektivity, proč čekala Inspekce 3 měsíce na to než ty, než ty dotyčné policisty vyslechne?

Martina LÍDLOVÁ, mluvčí Inspekce PČR
——————–
Celé prošetřování probíhalo v souladu s trestním řádem a na toto prošetřování dohlíží i státní zástupce.

František NYKLAS, redaktor
——————–
Zpochybňován je znalecký posudek o zranění zubního technika, prý šlo o zmanipulované vyšetřování ve prospěch podezřelých policistů. Ašský živnostník je připraven hájit svá práva až u Ústavního soudu. František Nyklas, televize Nova.

DUŠEVNĚ NEMOCNÍ STÁLE NARÁŽÍ NA SOCIÁLNÍ I LEGISLATIVNÍ BARIÉRY

V neděli 10. října oslaví celý svět Den duševního zdraví. Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených (MDAC) by při této příležitosti rádi upozornili na fakt, že v České republice lidé s duševním postižením stále naráží na sociální i legislativní bariéry, které jim brání v plnohodnotném životě. Hluboce zakořeněné předsudky a často i negativní mediální obraz zapříčiňují, že se o právech lidí s duševním postižením na veřejnosti nemluví.
Na to, že jsou lidé s duševním postižením masivně zbavování způsobilosti k právním úkonům poukazuje Liga ve spolupráci s MDAC již řadu let. Také ústavní soud potvrdil, že lidí bez způsobilosti k právním úkonům je v České republice až 25 000, což rozhodně není zanedbatelné číslo. Tito lidé jsou v často velice formálním řízení zbavováni nejen možnosti činit právní úkony, ale v důsledku rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům automaticky ztrácejí možnost volit, uzavřít manželství, či vychovávat děti.
Navíc, velké procento z nich je následně na základě souhlasu jejich opatrovníka či opatrovnice umístěno do psychiatrických léčeben nebo ústavů sociální péče bez možnosti se umístění bránit. Z důvodu nedostatečně rozvinuté sítě komunitních sociálních služeb, v zařízeních zůstávají desítky let v plné závislosti na opatrovnících a ošetřovatelích bez výhledu na samostatný život ve společnosti.
Řadu problémů měla řešit Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, která zaručuje práva všem lidem bez ohledu na jejich nemoc nebo postižení. Česká republika úmluvu ratifikovala před více než rokem a tím se zavázala respektovat základní zásady, kterými jsou zákaz diskriminace z důvodu postižení nebo přijetí všech přiměřených úprav k tomu, aby lidé s postižením mohli své práva vykonávat tak jako všichni ostatní. Navíc musí stát změnit řadu starých zákonů, které jsou s úmluvou v rozporu.
Změnu měl přinést nový Občanský zákoník, který měl opustit starý předlistopadový model zbavování způsobilosti k právním úkonům a nahradit ho konceptem tzv. podporovaného rozhodování po vzoru našich západních sousedů. Vzhledem k politickým rozkolům však zákon stále nebyl přijat a tisíce lidí tak zůstávají bez možnosti samostatně o sobě rozhodovat, zvolit si místo bydlení nebo se bránit proti bezpráví.
„Je potřeba změnit ještě hodně zákonů, aby byla lidem s postižením navrácena jejich základní lidská práva. Nejdůležitější a zřejmě i nejtěžší je však změnit pohled lidí od psychiatrů, přes soudce až po laickou veřejnost tak, aby se na lidi s duševním postižením začali dívat jako na rovnocenné členy společnosti,“ říká k tomu Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a MDAC.

Bližší informace poskytnou:
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Barbora Rittichová, právníčka MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: brittichova@mdac.info

Dostanete-li pokutu za neočkování, odvolejte se!

V polovině července vydal Nejvyšší správní soud rozhodnutí, podle něhož nemůže hygiena pokutovat rodiče za to, že svoje děti neočkují. Povinnost totiž není stanovena zákonem, ale pouhou vyhláškou, což k trestání rodičů nestačí. Rozhodnutí soudu však bylo některými právníky zpochybňováno a vyzývali hygienické stanice, aby neočkující rodiče trestaly i nadále. To se stalo i manželům Kučerovým* , Ministerstvo zdravotnictví, k němuž se odvolali, však sankci uloženou hygienickou stanicí zrušilo. Také správní soudy nyní začaly další uložené pokuty rušit.

Manželé Kučerovi nechali nejprve svoji dceru očkovat proti TBC, ale kvůli její časté nemocnosti a nízkým váhovým přírůstkům se z obav o její zdraví rozhodli v dalším očkování nepokračovat. Svoje rozhodnutí sami sdělili hygienické stanici v Českých Budějovicích, která s nimi zahájila řízení o přestupku. Během řízení se manželé Kučerovi dozvěděli o novém rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vyzvali hygienickou stanici, aby na jeho základě řízení zastavila. To však hygienická stanice odmítla s poukazem na to, že soudní rozhodnutí není obecně právně závazné a představuje jen možné vodítko. Rodiče obvinila z přestupku, ale uložila jim jen mírnou sankci.
Proti rozhodnutí hygienické stanice se manželé Kučerovi odvolali k Ministerstvu zdravotnictví, které jim dalo za pravdu a minulý měsíc řízení definitivně zastavilo. Ministerstvo ve svém rozhodnutí pečlivě a podrobně zdůvodnilo, proč je třeba rozsudek respektovat nejen v konkrétním projednávaném případě, ale i v ostatních srovnatelných případech odmítání očkování. Odkázalo na názor Ústavního soudu, že výklad jednou učiněný soudem by obecně měl být východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu.

Se závěry Nejvyššího správního soudu se ztotožnily i správní soudy. Začaly tak rušit starší rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, které potvrzovaly pokuty udělené hygienickými stanicemi za neočkování. Městský soud v Praze už stihl rozhodnout hned ve dvou případech. Rodina z Prahy tak nemusí platit 12.000 Kč a rodina z Tišnova 10.000 Kč.
„Přístup ministerstva i soudů potvrdil, že rodičům, kteří požadují individuální přístup k očkování svých dětí, za současného stavu pokuty nehrozí,“ komentuje vývoj právnička Ligy Zuzana Candigliota. Na druhou stranu lze očekávat ze strany ministerstva snahu o změnu zákona. „Věříme, že případná novela zákona o ochraně veřejného zdraví nebude založena jen na represi. Mohlo by se buď uvažovat o dobrovolnosti očkování, jako je tomu v Německu nebo Rakousku, nebo alespoň o začlenění širšího rozsahu výjimek z očkování, jak v minulosti navrhoval veřejný ochránce práv,“ dodává směrem k budoucí právní úpravě právnička Ligy.

Další informace poskytnou:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, 777 893 871

David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, 608 719 535

Rozhodnutí hygienické stanice k případu manželů Kučerových.

Rozhodnutí ministerstva zdravotnictví k případu manželů Kučerových
.

Rozsudky Městského soudu v Praze naleznete zde a zde.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu.
*Příjmení manželů bylo na jejich žádost změněno.

Vítejte pryč

Článek byl publikován dne 21. 9. 2010 v časopise Nový prostor.
Na adresu magistrátu padla v létě obvinění – tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pržské bezdomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnaná tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.

Je červencové ráno a do magistrátní zasedačky, v níž za chvíli začne jednání rady hlavního města Prahy, vbíhají tři lidé. Zejména dvě drobnější dívky převlečené do klaunského dávají jasnou odpověď na otázku, jíž lze vyčíst z pobouřených tváří členů nejvyššího orgánu města – kdo se to sem opovážil vpadnout? A proč? V rukou totiž třímají pikety, které reagují na výroky některých radních na adresu pražských bezdomovců: „Bezdomovec je a) obtížný hmyz b) člověk c) nerost,“ píše se na jednom z nich.
Třem demonstrantům zastupuje cestu radní pro sociální záležitosti Jiří Janeček, který s nimi chvíli diskutuje. „Chcete bezdomovce zahnat do jakéhosi tábora,“ vytýká radnímu jedna demonstrantka. „Ale to pro ně bude oáza, tam si budou moct žít svým bezdomoveckým životem,“ odpovídá Janeček a výraz zachránce bezdomovců by mu v tu chvíli snad i leckdo věřil. Trojici ovšem přiměje k odchodu až slib, že probírání dokumentu o bezdomovcích se tentokrát odkládá – sesuvy půdy na trase tunelu Blanka mají přednost. Už na dalším zasedání Rady 17. srpna ale dokument, jehož schválení se loudá více než dva roky, dostal zelenou. Radní Janeček si mohl zapózovat jako nesmlouvavý bojovník proti bezdomovcům. Většině médií už totiž neměl zapotřebí vysvětlovat, že plánovaný tábor pro bezdomovce nebude žádná „oáza“. Pro Pražany se rozhodl být tvrdým hochem. A narychlo před volbami oživený Akční plán pro problematiku bezdomovectví mu v tom měl pomoct.

ALOU DO DATABÁZE…

Poprvé vyvolal akční plán bouřlivé diskuse v létě 2008. Už tehdy totiž četba vcelku krátkého dokumentu psaného byrokratickou češtinou prozrazovala, oč jde. Na jedné straně vytlačit z metropole co nejvíc bezdomovců a různými formami šikany jim pobyt v hlavním městě znesnesitelnit. A na straně druhé přeměnit práci s bezdomovci v dobře namazaný stroj, v němž už nezbyde příliš prostoru pro iniciativu nevládek, protože o zdroje z veřejných rozpočtů se nebude soutěžit na základě projektů, ale výběrových řízení. Ta nejen umožní úředníkům úkolovat pomáhající neziskové organizace, ale navíc otevře sféru pomoci bezdomovcům i pro soukromé firmy. Na všem se totiž dá vydělat, zvlášť když se vhodně vypíše výběrové řízení…

Soukolí akčního plánu propojovalo sociální práci s policejní – sociální práce tak byla naprosto proti svým principům zapojována do represe. A aby nebylo pochyb, že jde opravdu o znepříjemňování života, je součástí akčního plánu i hotline – telefonní linka, na které si každý Pražan může udat svého bezdomovce. Propojení všeho – města, policie, nevládek i sociální práce – má získat nástroj v „jednotné evidenci sociálně slabých osob“, do níž má podle představ města ukládat osobní data svých klientů každá organizace pomáhající bezdomovcům. Každý poskytovatel sociálních služeb by měl od magistrátu za povinnost získat od „svých“ bezdomovců souhlas. Patrně by tedy jeho „dobrovolnost“ souvisela s poskytnutím služeb, které přitom bezdomovci potřebují. Zařazení do databáze může být stigmatizující a může komplikovat lidem bez domova návrat z ulice. Kdo totiž ví, kdy na ně kdo bude moct použít jejich digitální bezdomovecký cejch? Toto shromažďování údajů se sice pohybuje na hranici zákona, nelegální ovšem není.

„To, že stát shromažďuje osobní údaje v souvislosti s poskytováním sociálních služeb nebo dávek, je běžné,“ krčí rameny právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv. „Problematický ale může být rozsah zpracovávání osobních údajů a doba jejich uchovávání. Zákon umožňuje jen nezbytný rozsah na nezbytnou dobu a právě zde hrozí zneužití. Před podepsáním souhlasu se musí každý dozvědět, že má například právo požádat o vymazání z databáze, pokud jsou osobní údaje zpracovávány v rozporu s ochranou jeho soukromého života. To může nastat, pokud už osoba není uživatelem služeb a nepřeje si být nadále evidována.“

… A ŠUP DO TÁBORA

Mezi létem 2008, kdy se o akčním plánu proti bezdomovcům poprvé diskutovalo, a letošním létem, kdy byl schválen, přibyla nejpodstatnější změna. Je to onen proslulý „tábor pro bezdomovce“, s nímž radní Janeček pózuje jako princezna koloběžka, slibující tvrdě zatočit s bezdomovci a zároveň jim dát „oázu“. Jak konkrétně má vypadat ono zařízení, pro nějž se už vybírá lokalita, příznačně nejspíš někde v okolí malešické spalovny?

Zalistování na příslušnou stránku akčního plánu přináší zklamání. Zatímco jiné návrhy jsou v textu vcelku podrobně zpracovány, zřízení „centra pro nepřizpůsobivé občany“ působí jako narychlo dopsaný bod, čemuž odpovídá naprosto nekonkrétní stylizace i nereálně odhadnuté náklady (podle mínění odborníků by byly několikanásobně vyšší než dvoumilionová počáteční investice a dva miliony na provoz, viz anketa na s. 11). O chystaném táboře se mnoho nedozvíme, snad jen to, že když Janeček nastiňuje ve svých mediálních promluvách velkolepé vize jeho fungování, nevaří z dobře připravených podkladů, ale z vody. Proč s tak nedotaženým návrhem vůbec vystoupil? Dobře informovaný zdroj z pražského magistrátu se usmívá. „Janeček je především politik. Akční plán neakční plán, nejde o to, že by se navržená opatření uskutečnila. Spíš je to promyšlený manévr s cílem dostat opozici do role zastánců bezdomovců,“ říká. Mělo by to svou logiku. Jak se ostatně uvádí i v akčním plánu, většina Pražanů má k bezdomovcům negativní vztah. „Čím víc o tom budete psát, tím víc Janečkovi pomůžete,“ směje se nám v závěru rozmluvy náš zdroj.

Pochybnosti ovšem zůstávají. To, že se akční plán stal součástí politických her, neznamená, že se neuskuteční. Radní dlouhodobě dávají najevo, že chtějí bezdomovce vytlačit z centra. Navíc nějaké zařízení pro ty bezdomovce, kteří vypadli z ostatních možných záchytných sítí, by nejspíš opravdu bylo potřeba. Jenže jako síť otevřených a nízkoprahových zařízení tam, kde bezdomovci reálně pobývají, a s individualizovanou péčí. Janečkovo pojetí „nízkoprahovosti“ jako sběrného místa za Prahou, kde bude na bezdomovce dohlížet soukromá ochranka, je přesně opačné. Rozdíly nejjasněji vytanuly, když radní načrtnul, jak to bude s dobrovolností pobytu v táboře: „Těžko jim mohu nařídit, aby se tu zdržovali, ale oni pochopí, že jim jinde pšenka nepokvete. Chci jim nabídnout možnost, kde mohou být. Počítám s tím, že stejně budou jezdit do centra, ovšem tam na ně bude tlačit městská policie. Bezdomovci si pak uvědomí, že toto místo je pro ně nejlepší,“ uvedl pro iDnes.cz.

Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv připomíná, že smyslem zákonných kontrol není někoho opakovaně šikanovat a vyhánět ho tak z veřejného prostranství. „Člověk bez domova stejně jako kdokoli jiný má právo se svobodně pohybovat,“ říká. Jedním dechem ale připouští: „Je pravda, že některé přestupky mají natolik gumový základ, že je k šikaně snadno používat lze.“ Vize každopádně byla představena – policie vyklízí bezdomovce kamsi za město, kde je „v jejich vlastním zájmu“ hlídá ochranka, -nejspíš ABL, neblaze proslulá nejen politickým angažmá svého dosavadního šéfa Víta Bárty a podílem na „hlídkách“ Věcí veřejných, ale také tvrdostí vůči bezdomovcům tam, kde si ji městské části najaly na pořádkové služby. Problém se tím sice nevyřeší, ale je to snazší než prevence bezdomovectví investicemi do sociální práce a sociálního bydlení. Lépe se přitom pózuje v médiích a soupeří o hlasy s těmi, kdo hlásají „nulovou toleranci“ vůči lidem na okraji společnosti. A také se přitom snáz posílají peníze z veřejných rozpočtů na ty správné účty.