Právní poradna pro každý den

KDY A JAK JE MOŽNÁ ZMĚNA LÉKAŘE

Důvody pro a proti.

Nepohodli jste se s doktorem? Je k vám hrubý, odbyl vaši předoperační prohlídku nebo vám vnucuje něco, co nechcete? Najděte si jiného. „Často je to ten nejlepší způsob, jak zdravotníkům ukázat, že něco nedělají správně,“ říká právník Ligy lidských práv Mgr. David Záhumenský a dodává: „§ 11 zákona o veřejném zdravotním pojištění vám zaručuje právo změnit lékaře jednou za tři měsíce.

Nově zvolený praktický lékař, stomatolog nebo třeba pediatr vás přitom nemůže jen tak nepřijmout. Má-li smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, je hlavním důvodem, pro který vás může odmítnout, jeho pracovní přetížení (má tolik pacientů, že je sotva zvládá).

Lékař může dále odmítnout přijetí také z důvodů přílišné vzdálenosti místa pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Jako pacient máte v ruce důležitou zbraň. Pokud vás nový lékař nechce vzít do péče, je ze zákona povinen písemně vám to potvrdit. Často než aby vám něco podepisoval, raději změní názor,“ radí právník David Záhumenský.

Naopak, pokud jste se svým lékařem spokojeni, ale k přeregistraci vás přemlouvají v náborové akci, dejte na svůj zdravý rozum a vlastní zkušenosti. K osvědčenému lékaři byste se třeba už jen tak nedostali.

Odpověď na dotaz byla publikována dne 8. 12. 2010 v časopise Tina.

Postižené i geniální děti se učí v jedné třídě. Ve Férové škole

Děti s handicapem, které se učí ve stejné třídě jako výjimečně nadané děti? Jde to. V takzvaných Férových školách. Na jižní Moravě je jich dokonce nejvíc v republice. Rodiče i učitelé si je pochvalují, vyžadují ale důkladnější přípravu.

Na jižní Moravě je šest Férových škol, v nichž se učí děti s různými druhy handicapů společně s „normálními“ dětmi. Je to fér, i když to učitele stojí víc práce.

Ve čtvrté třídě šaratické školy se mluví o mamutech. Štorchův úryvek v čítance čtou děti nahlas. „Před pěti tisíci lety…“ slabikuje Klárka.

A paní učitelka ji zarazí. „Co bylo před pěti tisíci lety, Dominiku?“ Z první lavice zvedne hlavu blonďatý kluk, který sestavuje na papíře křížovku, a vysvětluje svým spolužákům podrobnosti o pravěku. Dominik je extrémně nadané dítě.

Děti se naučí žít v odlišnostech

Do třídy s ním chodí nejen spolužáci, o kterých se mluví jako o průměrných, ale i dvě děti, které mají diagnostikovanou mentální poruchu a pracují s asistenty.

Šaratická škola je Férová škola, má na to certifikát od Ligy lidských práv. Počítá totiž s takzvanou inkluzí, tedy vzdělává spolu s dětmi většinové společnosti i ty, které vybočují z normy.

Certifikát má v republice zatím deset škol. Chodí do nich děti s poruchami učení, žáci ze sociálně vyloučených skupin, mentálně i tělesně postižení i děti cizinců. Cílem je neoddělovat ty, kteří jsou jiní, učit děti odmalička, že svět je různobarevný, a naučit je žít v odlišnostech.

„Děti, které se odlišují, začleňujeme už několik let. Přináší nám to radost. I když starosti s tím jsou samozřejmě také. Předně jsem musela přesvědčit učitelský sbor, že i když s tím bude víc práce, má to smysl,“ vysvětluje ředitelka šaratické školy Eliška Novoměstská.

Speciální školy nejsou pro děti dobré

Pedagožka projektu Férová škola v Lize lidských práv Monika Tannenbergerová si je jistá, že odsouvání problémových dětí do speciálních škol je krátkozraké.

„Každé dítě, ať už má jakoukoli poruchu nebo zvláštnost, má nárok na to, aby se vzdělávalo v běžné škole. Děti, které nějak vybočují, v současné době často končí v systému škol speciálních. To považuji za nešťastné,“ vysvětluje.

Ještě důležitější je podle ní rozměr morální. Je nutné děti připravit na to, že v životě potkají různé lidi. Úkolem dnešní školy je podle pedagogů učit budoucí generaci spolu žít, učit se a pracovat a nejen umět vyjmenovaná slova.

Tento argument používá Tannenbergerová, i když dojde na otázku, která napadne rodiče každého nadanějšího dítěte: „Proč by měl někdo zaostalejší brzdit mé chytré dítě?“

Učitelé dokáží pracovat se všemi dětmi

„Škola však nemá dítě jen nabiflovat vědomosti, ale naučit ho komunikaci, což se lépe daří školám s inkluzivním přístupem,“ popisuje pedagožka.

To dosvědčuje i učitelka Dagmar Válková ze šaratické školy. Připravuje si tři plány na jednu hodinu, jedním způsobem pracuje s nadaným Dominikem, jiné věci zvládají handicapovaní žáci s asistenty a jiný přístup má ke zbytku třídy.

Autor článku: Klára Kubíčková, MF DNES

Článek byl publikován dne 4. 12. 2010 na brno.idnes.cz a naleznete jej zde.

Přijďte na premiéru filmu

POZVÁNKA NA SLAVNOSTNÍ PREMIÉRU DOKUMENTÁRNÍHO FILMU

„ŠKOLY NA FÉROVKU“

Přesvědčte se na vlastní oči, že společné vzdělávání všech dětí funguje!

v pátek 3. prosince 2010 od 19.00

ve velkém Sále Břetislava Bakaly na Žerotínově náměstí v Brně
Liga lidských práv Vás srdečně zve na slavnostní premiéru půlhodinového dokumentu o vzdělávání handicapovaných dětí v běžných třídách, která proběhne v pátek 3. prosince u příležitosti Mezinárodního dne lidí s postižením. Film představí tři děti, jejich rodiče, jejich učitele i jejich spolužáky. Ukáže vám, jak žijí, jak se učí a vůbec jak se těmto dětem daří ve školách, které Liga ocenila za jejich přístup Certifikátem Férová škola. Film je určen nejen ředitelům a pedagogům škol, ale i široké veřejnosti.


Slavnostní premiéry a diskuse po skončení filmu se zúčastní:
Eugen Sokolovský, režisér filmu
Eliška Novoměstská, ředitelka ZŠ Šaratice
Radka Renzová, ředitelka ZŠ Svitavy-Lačnov
Monika Tannenbergerová, pedagožka projektu Férová škola
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv
Ve spolupráci s profesionálními tvůrci připravila Liga půlhodinový dokument o inkluzivním vzdělávání, tedy o vzdělávání zdravotně či sociálně znevýhodněných či nějak odlišných dětí v rámci běžných škol a tříd. Přestože inkluze je v zahraničí běžný a úspěšný vzdělávací systém, u nás vůči němu stále panují předsudky. Proto jsme se rozhodli představit veřejnosti tři české školy, které na principech inkluze fungují a do běžných tříd se jim daří úspěšně začleňovat například i žáky s tělesným postižením, děti s lehkým mentálním postižením, autisty, romské děti a v neposlední řadě i děti velmi nadané, které rovněž potřebují zvláštní péči pedagogů.
Více informací o projektu Férová škola naleznete zde.

Jsou strážníci prodlouženou rukou zastupitelstva?

Jako z divokého západu působí příběh pana Františka P. ze Znojma, jenž chtěl na schůzce zastupitelstva rozdávat dopis kritizující současné vedení města. Před jednáním byl obecní policií zadržen v cele, takže setkání zmeškal. Procházku zastupujeme před soudem a za omezování svobody na politickou objednávku požadujeme omluvu a finanční odškodnění. Případ získal anticenu “Zavřeno” v soutěži Otevřeno x Zavřeno v kategorii porušování svobody projevu.

Co vlastně v dopise stálo, že kvůli tomu musel být důchodce zadržen? List kritizoval propuštění Renáty Horákové, vedoucí majetkového odboru radnice a spekuloval, že tajemník radnice Krejčíř zneužil data ze zabaveného počítače Horákové ve prospěch firmy své ženy. Před jednáním tajemník Krejčíř požádal strážníky o zjištění totožnosti Procházky a poté byl důchodce předveden na policejní stanici. Liga podala jménem pana Procházky žalobu za zásah do osobní svobody, do práva na svobodu projevu a do lidské důstojnosti.

Celá kauza nezůstala nepovšimnuta veřejností. Otevřete.cz, web pro otevřenost státní správy, “ocenil” Procházkův případ v soutěži Otevřeno x Zavřeno. Ta oceňuje největší „přátele“ a „nepřátele“ svobody informací a otevřenosti veřejné správy u nás za období 2009 – 2010. V kategorii “svoboda projevu, šíření informací” získal tajemník Krejčíř první místo. Jeho vítězství navíc mělo nečekaný dopad. „Zaujalo nás, že vítěze v kategorii porušování svobody projevu, znojemského tajemníka Krejčíře, vzal soud vzápětí do vazby. Souvislost není náhodná, i když takový účinek jsme od soutěže neočekávali“, uvedla Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti o.p.s.

Přečtěte si více o případu.

Liga prosadila změny v navrhované novele zákona o soudních poplatcích

Na ústním vypořádání připomínek 24. listopadu 2010 se nám podařilo přesvědčit Ministerstvo spravedlnosti, aby přehodnotilo svůj postoj ohledně některých chystaných změn v zákoně o soudních poplatcích a v občanském soudním řádu. Díky našim námitkám například rodiče usilující o adopci dítěte nebudou muset platit poplatek 2.000 Kč za zahájení soudního řízení. Případů je samozřejmě více.

Ministerstvo také přistoupilo na náš návrh týkající se ustanovování bezplatného zástupce i účastníkům, kteří byli osvobozeni od soudních poplatků pouze zčásti. Novela zamýšlela omezit ustanovení zástupce jenom pro účastníky, kteří byli osvobozeni od placení soudních poplatků zcela. Přitom celkové osvobození se má nově stávat pouze výjimečně, když jsou proto dány novelou blíže nespecifikované zvlášť závažné důvody. Takovou úpravou by se ale institut ustanovení zástupce stal téměř nedosažitelným. Díky našim výhradám bude zástupce moci být nadále ustanoven i účastníkům osvobozeným pouze z části.

Bohužel hluché zůstalo ministerstvo vůči námitkám proti zpoplatnění řízení o náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci. Trvá na tom, aby lidé, kteří před soudem žádají například o náhradu škody za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení či za pozdní vyplacení důchodu, zaplatili za zahájení tohoto řízení soudní poplatek ve výši dvou tisíc korun. Liga s tímto návrhem nesouhlasí a i nadále bude usilovat o to, aby taková řízení zůstala osvobozena od placení soudního poplatku jako dosud.

Soud řeší případ pomluvy

Martin MUSIAL, moderátor
——————–
Případ pomluvy řeší novojičínský soud. Manželé L´ubovi upozornili před 3 lety na údajné násilí páchané na dětech Dětského domova v Novém Jičíně. Policisté případ odložili. Dětský domov na L´ubovy podal žalobu za pomluvu. Oběma hrozí až 2 roky vězení.

Iva KUBANKOVÁ, redaktorka
——————–
Ludmila L´ubová pracovala v dětském domově jako vychovatelka. V roce 2007 informovala se svým manželem krajský úřad a ombudsmana o tom, že zástupce ředitelky Miroslav Pokorný údajně týrá děti.

Jan MIKA /natočeno 27. 4. 2008/
——————–
Mě bil, já jsem se bránil rukama a on prostě do mě kopal, fackoval mě …

Iva KUBANKOVÁ, redaktorka
——————–
Tehdy policisté případ odložili. Nic se podle nich nestalo a děti lhaly. To si myslí i zástupci dětského domova a přešli do protiútoku. Před soudem teď stojí Radmila L´ubová a její muž.

Miroslav L´UBA, obžalovaný
——————–
Můj názor je ten, že trestný čin pomluvy je zneužíván právě pro lidi nebo na lidi, kteří si dovolí upozornit na to, že se dějou nějaké věci, což samozřejmě není v pořádku. A v našem případě je to o to bolestnější, protože tady se jedná o děti a v ústavech navíc.

Blanka FLISNÍKOVÁ, ředitelka Dětského domova Nový Jičín
——————–
Vleče se to už tři roky. Podali jsme žalobu před třemi roky a teď čekáme, jak rozhodne nezávislý soud.

Žaneta ČAŇOVÁ, státní zástupkyně
——————–
Manželé L´ubovi jsou obžalováni z trestného činu pomluvy podle paragrafu 206 odstavec 1, 2 trestního zákona účinného ještě do konce loňského roku a tady je trestní sazba až 2 roky, případně trest zákazu činnosti.

Iva KUBANKOVÁ, redaktorka
——————–
Celý případ sleduje i Liga lidských práv. To, že se L´ubovi dostali až před soud, podle nich dokazuje, že je v České republice špatný trestní zákoník.

David ZAHUMENSKÝ, předseda Ligy lidských práv
——————–
Pokud měli informace o tom, že by mohlo docházet k týrání dětí, tak pak má každý občan povinnost v podstatě o tom informovat tedy orgány činné v trestním řízení.

Iva KUBANKOVÁ, redaktorka
——————–
Jestli se manželům L´ubovým podaří předložit soudu nové důkazy, které by je zprostily obžaloby, zatím není jasné. Kauza od včerejška pokračuje výslechem svědků. Dnešní jednání soudce odročil na patnáctého prosince. Iva Kubanková, Česká televize, Nový Jičín.
Reportáž byla zveřejněna dne 25. 11. 2010 na ČT 1 v pořadu Události v regionech.

Jaké důsledky bude mít chystané zvýšení soudních poplatků?

Ministerstvo spravedlnosti připravuje novelu zákona o soudních poplatcích a občanského soudního řádu, která významným způsobem mění stávající výši soudních poplatků. Značně tak omezuje možnosti osvobození od soudních poplatků. Hlavním cílem je přisypat trochu peněz do děravých kasiček prodělečných soudů. Návrh tak zapadá do vládního úsilí o šetření na všech frontách. Před horlivým plněním vládního plánu je ale dobré zamyslet se nad charakterem některých změn.

Samotnému zvýšení soudních poplatků by se zřejmě nedalo až tak moc vytknout. Hlavní argument ministra Pospíšila je, že ke zvýšení soudních poplatků nedošlo přes deset let a stávající úprava tak nereflektuje bohatnutí společnosti. Částečně mu musíme dát za pravdu, protože průměrná hrubá mzda se od posledního navyšování soudních skutečně zvýšila, a to o více než 75%. Pospíšil by ovšem neměl zapomínat na to, že nestoupaly jen mzdy, ale i životní náklady.

Dopad zvýšení soudních poplatků je nutné vidět především v kontextu omezování institutu osvobození od soudních poplatků, které slouží k vyrovnávání poměrů nerovných stran. V právní teorii se rozlišují tři druhy osvobození – věcné, osobní a individuální. Šetřícím škrtům se nevyhnul ani jeden z nich.

Budeme platit za osvojení?

Absurdně působila snaha o zrušení věcného osvobození v řízení o osvojení. Místo aby ministerstvo podpořilo náhradní rodinnou péči, pokusilo se hodit další klacek pod nohy lidem, usilujícím o adopci. Nově totiž měl být zaveden poplatek ve výši 2.000 Kč za zahájení řízení o osvojení. Ministerstvo to odůvodnilo tím, že „přiměřený poplatek by neměl být překážkou pro osoby, které se rozhodly nějaké dítě osvojit, živit jej, vychovávat jej a pečovat o něj, a to nejméně do jeho zletilosti.“ Vedeno snahou o co největší úspory zcela zapomnělo, že soudní poplatky nemohou v tomto druhu řízení plnit své dvě funkce, a to sankční a preventivní.

Preventivní funkce má zabránit zneužívání soudnictví, například podávání šikanózních návrhů. Sankční funkce soudních poplatků je pak namířena proti tomu, kdo spor před soudem prohraje, protože je to zpravidla on kdo nakonec musí zaplatit náklady soudního řízení. Je to tedy jakýsi trest za to, že díky jeho jednání se věc dostala k soudu.

V řízení o osvojení tyto funkce být naplněny nemohou. K adopci dítěte je vždy nutné rozhodnutí soudu, proto nemůžeme zájemce o adopci trestat za to, co jim ukládá sám zákon. Těžko si lze i představit, že někdo podává šikanózní návrhy o osvojení.

Po vlně kritiky, která se na ministerstvo za tento návrh snesla, se naštěstí přípravný tým chytil za hlavu a na včerejším ústním vypořádání připomínek sdělil, že od návrhu upouští. Nadále tedy bude řízení o osvojení osvobozeno od soudních poplatků.

Jak stát přesouvá břemeno za nápravu svých chyb na občany

Se zrušením věcného osvobození od soudního poplatku v řízení o náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem jsme už takové štěstí neměli. Zde se ministerstvo rozhodlo neustoupit ani o píď a návrh zavádějící v těchto řízeních poplatek ve výši 2.000 Kč tedy půjde do vlády nepozměněn. Hlavním argumentem ministerstva je fakt, že tato agenda neúnosně narůstá a obrovské množství návrhů je údajně zcela zjevně šikanózních. Takové tvrzení však ministerstvo nepodložilo žádným důkazem, ač to ministr Pospíšil ve veřejných debatách několikrát sliboval.

Důvod pro nárůst soudní agendy v těchto věcech může být prostší, než se zdá. Zakopaný pes zřejmě tkví ve špatně nastaveném systému odškodňování. Pokud si například stěžujete na to, že Vaše řízení před soudem trvá neúměrně dlouho, musíte se nejdříve s žádostí o náhradu škody obrátit na příslušný úřad, v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti. To má šest měsíců na to, aby Vaší žádost vyřídilo. Pokud to v této lhůtě nestihne, můžete se s žalobou obrátit na soud.

Z Ligou získaných informací vyplývá, že více než polovina žádostí je ministerstvem spravedlnosti vyřizována po lhůtě. Podle slov znějících z Kanceláře veřejného ochránce práv je sice na ministerstvu patrná snaha o nápravu, to ale přesto nemůže ospravedlnit zpoplatnění soudního řízení. Je třeba vzít v úvahu, že škoda byla způsobena subjektu, který je ve značně nerovném postavení, a to státem, který jedná z mocenské pozice. Místo aby stát usnadnil občanům domáhání se jejich práv, na kterých je zkrátil, chová se zcela opačně a snaží se jim cestu za nápravou co nejvíce ztížit.

Celkové osvobození jen ve výjimečných situacích

Další novinkou, kterou si ministerstvo přichystalo, je značné zúžení institutu individuálního osvobození od soudních poplatků. Zatímco dosud mohl být účastník řízení osvobozen zcela nebo zčásti, podle připravované novely bude celkové osvobození limitováno pouze pro výjimečné situace, kdy proto budou dány zvlášť závažné důvody, novelou blíže nespecifikované. Význam osvobození přitom není jen v tom, že účastník nemusí platit soudní poplatek, ale pokud je osvobozen, nemusí v případě neúspěchu hradit náklady protistrany. Bez tohoto osvobození si nemajetnější občané velmi často ani netroufnou jít domáhat se svých práv.

Z důvodové zprávy lze mezi řádky číst, že předkladatel je toho názoru, že se s osvobozováním příliš plýtvá. Kde ministerstvo tyto informace získalo, zůstává záhadou. Jak na včerejším ústním vypořádání připomínek vyzdvihl zástupce zmocněnce pro lidská práva, ministerstvo jako exekutivní orgán nemůže přezkoumávat soudní rozhodnutí. Navíc soudy nevedou žádnou statistiku zaznamenávající počet osob osvobozených od soudních poplatků. Spoluprácí s několika soudy se nám podařilo získat alespoň hrubá čísla. Soudci z Hradce Králové odhadují, že účastníci žádají o osvobození zhruba v 5% případů, z toho je polovině žádostí vyhověno. K podobným číslům jsme se dopracovali i v Mladé Boleslavi. Naopak situace je značně odlišná v Ostravě, kdy tamější předsedkyně okresního soudu odhaduje, že o osvobození žádá až 26% účastníků řízení, což je zřejmě dáno větší koncentrací osob s nižším sociálním statutem. I tak však rozhodně nelze říci, že by bylo individuální osvobozování nějak zneužíváno. Liga se proto bude snažit, aby ministerstvo tuto otázku ještě přehodnotilo.

Kdo bude mít nárok na bezplatného zástupce?

Na osvobození od soudních poplatků je potom vázána i možnost ustanovit účastníkovi zástupce. Podle současné úpravy může předseda senátu na žádost účastníka, který byl osvobozen od soudních poplatků, ustanovit zástupce na náklady státu. Chystaná novela však možnost ustanovení zástupce limitovala jen pro účastníky, kteří budou od placení soudních poplatků osvobozeni zcela. S ohledem na zúžení celkového osvobození pouze na výjimečné situace by se možnost bezplatného ustanovení zástupce stala téměř nedosažitelnou.

Naštěstí ministerstvo vyslyšelo připomínky Ligy a sdělilo nám, že zástupce bude moci být nadále ustanoven i účastníkům, kteří byli osvobozeni jen zčásti.

Kopie za padesát korun

Kyselou třešničkou na dortu je pak zvýšení poplatku za okopírování jedné stránky ze soudního spisu z 15,- Kč na 50,- Kč. Takové cena rozhodně neodpovídá skutečným nákladům vynaloženým na pořízení kopie, už i dřívějších patnáct korun bylo značně nadsazených. Ale kdo ví, třeba soudy zainvestovaly a pořídily si pozlacené kopírky… Vždyť v dobách krize se investice do zlata vyplácí, nebo ne?


Autor článku: Michaela Tetřevová, právnička Ligy lidských práv

Článek byl publikován dne 25. 11. 2010 na blog.aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.

Dva měsíční platy za 6 let nezákonného omezení práv

Začátkem listopadu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 o odškodnění pro pana Adama, který byl více než šest let nezákonně omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Pan Adam byl považován za kverulanta, který „obtěžuje“ úředníky, a tak mu byl rozhodnutím Okresního soudu ve Znojmě přístup k úřadům i soudu omezen. Díky tomuto verdiktu pak téměř přišel o střechu nad hlavou. Rozsudek byl evidentně v rozporu se zákonem, soudy jej však zrušily až po šesti letech. Pražský soud nyní panu Adamovi za prodělané útrapy přiznal směšné odškodnění ve výši 50 tisíc korun.

Pan Adam byl celý život aktivní v ochraně svých zájmů. Jeho časté stížnosti a právní podání považovaly soudy za obtěžující, a proto mu rozhodnutím o omezení způsobilosti k právním úkonům v jednání s úřady a soudy zabránily. A to i přes to, že takovou praxi označil za nezákonnou Nejvyšší i Ústavní soud. Praxe soudů ve zbavování se nepohodlných lidí prostřednictvím omezování jejich způsobilosti k právním úkonům v procesní oblasti byla poměrně častá u vykonstruovaných politických procesů v období komunismu. V demokratickém zřízení jsou však takové praktiky zcela nepřijatelné.

Panu Adamovi byla nakonec způsobilost navrácena a původní rozhodnutí prohlášeno za nezákonné. Neoprávněné omezení jeho procesních práv se však podepsalo na jeho zdraví i majetku. Po dlouhá léta se například nemohl domoci vystěhování neplatícího nájemníka ve vlastním domě, a tak přišel i o střechu nad hlavou.

Soud však újmu, která byla panu Adamovi způsobena protiprávním rozhodnutím, nepovažoval za natolik závažnou, aby vyžadovala odškodnění ve výši požadovaných 250 tisíc korun a přiznal panu Adamovi 50 tisíc, což je částka rovnající se přibližné výši dvou průměrných měsíčních platů v České republice. Přestože Evropský soud pro lidská práva pro podobné případy přiznává částky ve výši stovek tisíců, české soudy přistupují k náhradě nemajetkové újmy velmi opatrně. „Částka, kterou soud v řízení panu Adamovi přiznal, je opravdu směšná v porovnání s újmou, která panu Adamovi vznikla. Po dobu šesti let musel trpět nedůstojné jednání a bez možnosti domoci se svých práv, a to kvůli jednomu nesprávnému rozsudku. Stát musí v takových případech nést odpovědnost a zaručit se, že se podobné jednání nebude opakovat,“ říká k případu Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC). Pan Adam podal prostřednictvím Ligy a MDAC odvolání, teď mu nezbývá než čekat na rozhodnutí Krajského soudu.

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info

Barbora Rittichová
, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: brittichova@mdac.info

Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info

Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz

Ochránci soukromí: Opencard byla chyba, Prahu čeká pokuta

Úřad na ochranu osobních údajů včera uznal, že Praha porušila při Opencard zákon. Pokuta může být i 5 milionů.

Je rozhodnuto: Praha chybovala v projektu Opencarda bude za to platit. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) včera po měsících otálení vydal rozhodnutí, které vůbec poprvé říká, že dlouhodobě kritizovaný Opencard je protiprávní. A poprvé je tak jisté, že magistrát bude za Opencard platit. Podle verdiktu, jehož obsah mají Hospodářské noviny exkluzivně k dispozici, hrozí Praze pokuta až pět milionů korun.

Čtyřicetistránkové odůvodnění ukazuje na dvě hlavní pochybení. Za prvé: při vydávání karet úředníci lidem dostatečně nevysvětlili, co se bude dít s jejich osobními údaji,které v žádosti o kartu vyplňují. „Navíc jim dostatečně nezdůraznili, že je možnost koupit si i anonymní kartu, kde údaje člověk dávat nemusí,“ říká mluvčí úřadu Hana Štěpánková.

„Jde o porušení zákona o ochraně osobních údajů, za což hrozí pokuta až 5 milionů korun. Konečnou výši určí až náš správní odbor. Přihlížet bude k stupni nebezpečnosti a množství poškozených,“ říká Štěpánková. Právě druhý zmíněný aspekt prý pokutu zřejmě vyžene k vyšší hranici.

Rozhodnutí přišlo jen deset dní poté, co dopravní podnik přestal vydávat předplacené kupony na papírovou tramvajenku. Jízdné nahrává už jen na opencard. Včera například kvůli náporu stovek zájemců zkolaboval elektronický pořadník výdejního centra.

Pořídit si anonymní kartu stojí 200 korun, kdež to osobní dává magistrát zdarma. S ní ale musí lidé podepsat řadu nevýhodných podmínek, třeba že magistrát může z karty strhávat peníze za pokuty a správcovská firma Haguess může kartu zablokovat. Opencard už má 600 tisíc lidí, naprostá většina si pořídila právě osobní verzi. Opencard zkoumá ÚOOÚ od začátku září, se zveřejněním závěru se ale čekalo na podpis šéfa úřadu Igora Němce, bývalého pražského primátora za ODS.

„Rozhodnutí jsme dostali teď, musíme jej prostudovat,“ nechtěl nic komentovat mluvčí projektu Martin Opatrný. Bývalý náměstek primátora Rudolf Blažek(ODS), který byl za projekt zodpovědný, včera nereagoval na telefony ani SMS, stejně tak jeho nástupce Karel Březina (ČSSD).

Včerejší rozhodnutí má ale ještě jeden význam: lidé teď zřejmě mohou Prahu žalovat. „Kdo má pocit, že ho Opencard poškodila, může magistrát zažalovat a pravděpodobně bude úspěšný. Pak už záleží na soudu, jestli nařídí Praze peněžitý trest nebo jen omluvu,“ říká právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Na úřadu pro ochranu údajů už leží desítky stížností nespokojených Pražanů.

Autorem článku je Zuzana Keményová, redaktorka Hospodářských novin

Článek byl publikován dne 24. 11. 2010 v Hospodářských novinách.

Porodní asistentka musí mít vlastní sál, potvrdil soud

Řady porodních asistentek, které mají registraci pro samostatné vedení domácích porodů, zůstanou i nadále spíše řídké.

Důvodem je úterní rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se ve sporu mezi porodní asistentkou Marií Vnoučkovou a ministerstvem zdravotnictví přiklonil na stranu ministerstva.

Každá žena má podle českýh zákonů právo porodit dítě doma. Pokud by u domácího porodu chtěla mít porodní asistentku, má jen omezené možnosti, koho si vybrat. Málokterá z českých porodních asistentek totiž splňuje podmínky, které ministerstvo zdravotnictví považuje za nutné. Netýkají se jen kvalifikace, ale také vybavení pracoviště těchto asistentek.

Marie Vnoučková se od roku 2007 snaží pro svou činnost získat registraci v plném rozsahu. Mohla by s ní tedy nejen vykonávat např. laktační poradenství, ale také vést porody v domácím prostředí bez dozoru lékaře.

Získat plnou registraci jí však brání nejnovější vyhláška ministerstva zdravotnictví, která platí od letošního září.

„Každá porodní asistentka musí mít podle vyhlášky ve svém zařízení kvůli registraci plně vybavený porodnický sál. Když ale porodní asistentky odjíždějí k domácím porodům, vybavené sály jim v domácím prostředí příliš nepomohou,“ upozornila Ivana Königsmarková, prezidentka Unie porodních asistentek.

„Marie Vnoučková jasně deklarovala svou vůli poskytovat své služby v domácím prostředí žen, tedy mimo pracoviště,“ uvedl David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv a zároveň právník, který porodní asistentku u soudu zastupoval.

I přes přísné podmínky, které stanovila nová vyhláška, se některým porodním asistentkám podařilo pro svou činnost získat plnou registraci. Ukázalo se však, že se tak stalo pouze v některých krajích.

„Tamní porodní asistentky však podmínky dané vyhláškou podobně jako Marie Vnoučková nesplnily,“ uvedl právník David Zahumenský. Důvodem udělení plné registrace bylo, že každý krajský úřad posuzoval situaci porodní asistentky rozdílně.

„Ano, krajské úřady v těchto případech nepostupovaly podle odpovídající metodiky ministerstva zdravotnictví,“ potvrdila u soudu zástupkyně ministerstva.

Narodí se doma, nebo v porodnici?

Spor o vyhlášku za sebou skrývá dlouholetý rozpor mezi zastánci a zastánkyněmi domácích porodů a těmi, kteří domácí porody považují za příliš riskantní.

Porodní asistentky považují péči v porodnicích za příliš anonymní a také zbytečně finančně náročnou pro celý systém. Navíc nepovažují za vhodné, že lékaři při porodech používají zbytečně moc medikamentů a techniky. Do přirozeného průběhu podle nich také zbytečně často zasahují.

„Rodičky do ničeho nenutíme. Ptáme se jich, zda chtějí pro usnadnění porodu nastřihnout hráz, zda chtějí epidural, v jaké poloze chtějí být. Respektujeme jejich porodní plány. Často se ovšem stane, že ženy, které přijdou s rozhodnutím rodit bez jakýchkoli zásahů, během porodu samy žádají o lékařskou pomoc, protože bolesti pro ně jsou příliš silné a ony trpí,“ řekl pro Aktuálně.cz Aleš Roztočil, primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Jihlavě.


Článek byl publikován dne 23. 11. 2010 na aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.