Středa, 9. února 2011Zprávy z médií
Ústavní soud částečně vyhověl stížnosti Pavla Vavřičky proti pokutě, kterou dostal za to, že před osmi lety nenechal své děti očkovat. Případ tak musí znovu řešit Nejvyšší správní soud. V obecné rovině ale ÚS ústavnost povinného očkování dětí nezpochybnil.
Ústavní soud povinnost očkovat potvrdil, podle něj je v zájmu veřejného zdraví a lidé tedy mají nechat své děti očkovat. Řekl ale také, že ne každý případ odmítnutí musí být potrestán.
Pokud je dotyčný od počátku schopen vysvětlit, proč očkování odmítá, a tyto důvody jsou v souladu s některým dalším ústavně zaručeným právem, například s právem na svobodné projevování náboženství nebo víry, pak je podle ústavních soudců třeba mu vyhovět.
„Ústavní soud se v této věci omezil pouze na ústavněprávní aspekty celé věci s tím, že nezkoumal ústavnost zákonné povinnosti podrobit se pravidelnému očkování. Z tohoto důvodu se ani nepotřeboval vypořádat s jednotlivými argumenty a reagovat na argumenty účastníků,“ uvedla mluvčí ÚS Jana Pelcová.
Pavel Vavřička nepřivedl už v roce 2003 svoji dceru a syna k očkování proti tetanu, dětské obrně a žloutence typu B a krajská hygienická stanice rodičům vyměřila pokutu tři tisíce korun.
Proti tomu se rodiče bránili odvoláním k ministerstvu zdravotnictví i žalobou u Městského soudu v Praze a kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Všude byli zatím neúspěšní.
Ve stížnosti Vavřička požadoval jednak zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, který mu pokutu potvrdil, a pak také příslušné části vyhlášky, na jejíž základě úředníci o pokutě rozhodovali.
Ústavní soud mu vyhověl jen částečně. Rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušil, ale vyhlášku, která mezi tím přestala platit a byla nahrazena novou, nikoliv.
Hygienici budou nález ÚS respektovat
Rodiče odmítající očkování argumentují tím, že obrna se v České republice neobjevila od roku 1960, tetanus zase lékaři zaznamenají maximálně dvakrát do roka. A hepatitida typu B podle nich vůbec není dětskou nemocí.
Hygienici ale tyto argumenty odmítají. Podle nich se budou při poklesu proočkovanosti pod 90 procent na českém území vyskytovat spalničky a další infekční nemoci.
„Očkování proti zarděnkám u dívky, která to odmítne může způsobit, že to děvče může onemocnět. A bohužel může mít následky, které se projeví neplodností,“ varoval hlavní hygienik ČR Michael Vít. A dodal:
„To je jeden ze základních důvodů, které by si při odmítání měli uvědomit.“
Nález Ústavního soudu ovšem hodlá respektovat a vydá i patřičné pokyny pracovníkům jednotlivých hygienických stanic.
„Je to pro nás na jedné straně určitým způsobem posílení toho, že jsme konali správně, na druhé straně se musíme naučit posuzovat individuální právo občana,“ podotkl Vít.
Petr Sedláček z občanského sdružení Rozalio, které spojuje rodiče s různými pohledy na povinné očkování, rozhodnutí ÚS přivítal.
„Ústavní soud rozhodl o tom, že rodiče mají opravdu konečně právo rozhodovat o očkování svého dítěte, což je jednak skvělá zpráva pro rodiče a také to Českou republiku posouvá mezi vyspělé západní země,“ řekl Sedláček ve vysílání Radiožurnálu.
Soudy rozhodly i ve prospěch rodičů
Zatímco Vavřičkova stížnost ležela čtyři roky u Ústavního soudu, Nejvyšší správní soud částečně své stanovisko k této problematice přehodnotil a v jiném případu rozhodl, že odpůrce povinného očkování nelze trestat pokutami za přestupky.
Podobný případ nedávno řešil i Okresní soud v Kroměříži. Ten rozhodl, že odmítnutí povinného očkování dítěte není trestný čin, a třicetiletou matku zprostil obžaloby ze zanedbání péče. Žena před několika lety odmítla dvě ze svých tří dětí naočkovat podle předpisů ministerstva zdravotnictví.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, organizace, která o podobný nález dlouho usilovala, ovšem zcela spokojená není:
„Je to určitý krok směrem k liberalizaci očkování v České republice. Ale stále je zde patrné, že bude zachována povinnost, bude zachována represe, která nemá ve většině evropských států obdoby.“
Článek byl publikován dne 9. 2. 2011 na www.rozhlas.cz a naleznete jej zde.
Autory článku jsou Zuzana Kopuletá, Martin Hromádka, David Šťáhlavský a Ludvík Bort, www.rozhlas.cz.
Středa, 9. února 2011Tiskové zprávy
Ústavní soud se dne 9. 2. 2011 poprvé vyjádřil k otázce odmítání povinného očkování dětí. Soud na jednu stranu připustil, že stát má právo nařizovat povinná očkování. Zároveň ovšem zdůraznil, že z této povinnosti musí v odůvodněných případech existovat výjimky, jako je například víra rodičů.
Soudce Mucha při vyhlášení nálezu uvedl vodítka, podle nichž by při odmítnutí očkování měly hygienické stanice k rodičům přistupovat. Kromě naléhavosti očkování a aktuálního nebezpečí pro společnost musí úřady vzít v úvahu také motivaci, proč rodiče nechtějí očkovat. Zejména se musí zabývat tím, zda je důvodem ústavně zaručené právo a jestli rodič své právo uplatňoval konzistentně a přesvědčivě od počátku.
„V tomto případě stěžovatel pan Vavřička argumentoval svou vírou a přesvědčením o škodlivosti vakcín, avšak z nálezu lze dovodit, že se může jednat i o jiná práva z Listiny základních práv a svobod,“ interpretuje nález právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Rodiče se dostávají do konfliktu s hygieniky nejen z ideologických důvodů jako pan Vavřička, ale velmi často také proto, že mají zkušenost se závažnými vedlejšími účinky vakcín nebo chtějí očkování jen odložit do pozdějšího věku.
„Rozhodnutí Ústavního soudu opatrně zavádí změny v chápání výjimek z očkování. Donedávna úřady pokutovaly rodiče bez ohledu na jejich důvody k neočkování,“ komentuje výsledek soudu Candigliota. Tuto represivní praxi přerušil v srpnu minulého roku Nejvyšší správní soud, když uznal argumenty Ligy lidských práv, že konkrétní očkování nemůže nařizovat pouhá vyhláška, ale jedině zákon.
Ministerstvo zdravotnictví tak v reakci začalo připravovat novelu zákona o ochraně veřejného zdraví a snaží se povinné očkování a represi vůči rodičům zachovat. „Zákonodárci by však do nového zákona neměli pouze přesunout starý očkovací kalendář. Měli by zvážit, zda nepostačí, aby očkování bylo pouze doporučené a hrazené státem, jako je tomu běžně na západě,“ vyzývá Candigliota. „Zároveň by konečně měl stát převzít odpovědnost za nežádoucí následky očkování.“
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel.: 604 118 050
David Zahumenský
předseda Ligy lidských práv
tel.: 608 719 535
Nález Ústavního soudu je k dispozici zde.
Tiskovou zprávu věnovanou loňskému případu rodičů odmítajících očkování najdete zde.
Liga lidských práv již dříve zpracovala analýzu očkování v evropských zemích, která je volně k dispozici zde.
Úterý, 8. února 2011Zprávy z médií
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil navrhuje razantně zvýšit některé soudní poplatky. Dražší má být rozvod nebo zápis do obchodního rejstříku. Nově by naopak nemusela poplatky hradit oběť domácího násilí, která chce, aby soud nařídil vystěhovaní trýznitele. O změnách bude ve středu jednat vláda.
Podle ministerstva je změna nutná, protože poplatky se naposledy upravovaly v roce 2000. „Vzhledem k růstu průměrné hrubé měsíční mzdy soudní poplatky ve své stávající výši dostatečně neplní svoji regulační a preventivní funkci a nebrání podávání šikanózních návrhů,“ píše se v důvodové zprávě ke změně zákona.
Zdražení by mohlo být v některých případech i více než dvojnásobné. Za první zápis akciové společnosti do obchodního rejstříku by se mělo platit dvanáct tisíc místo dosavadních pěti, za návrh na zahájení rozvodového řízení dva tisíce místo jednoho. Raději se dohodněte
Ministerstvo tak na jedné straně může získat desítky milionů korun do rozpočtu, ale Pospíšil by přivítal i jiný efekt – mnohem méně zbytečných soudních sporů. Návrh má motivovat obě strany, které se soudí, aby spor „nehrotily“ a raději se dohodly, právnicky řečeno, uzavřely smír. Pokud se totiž ještě před konečným verdiktem soudu účastníci dohodnou, dostanou zpět až 80 procent zaplacených peněz.
„Možnost vrácení části soudního poplatku po smírném uzavření věci představuje motivační faktor, který v konečném důsledku může podstatně přispět k odbřemenění soudní agendy,“ tvrdí předkladatel. Připomínky měli odboráři i ochránci práv
Některé poplatky budou nové, dosud se neplatily. Jde například o případy, kdy je člověk umístěný do vazby přesvědčený, že se tak stalo nezákonně, a stěžuje si na to u soudu. V takových kauzách navrhuje ministerstvo paušální poplatek dva tisíce korun.
Proti tomuto návrhu už v připomínkovém řízení protestovala Liga lidských práv. Úředníci ale její námitky nepřijali. „Jde o agendu, která je v široké míře zneužívána k podávání šikanózních návrhů,“ míní resort.
Stejně tak naložilo ministerstvo s námitkou odborářů, kteří zase žádali, aby byly od soudních poplatků osvobozeny všechny pracovněprávní spory.
Další novinkou jsou změny poplatků u sporů, ve kterých jde o velké částky peněz. Pokud se strany soudí o více než 20 tisíc korun, bude poplatek 5 procent. Pokud bude předmětem sporu částka vyšší než 40 milionů, bude poplatek dva miliony plus jedno procento z částky převyšující.
Tak budou odevzdávané peníze stoupat až do 250 milionů, kde ministerstvo stanovilo finanční strop pro placení. Maximální poplatek tak bude 4,1 milionu korun.
Článek byl publikován dne 8. 2. 2011 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Jiří Šťastný, zpravy.idnes.cz.
Čtvrtek, 3. února 2011Zprávy z médií
Strážníci mohou bezdůvodně kohokoliv šikanovat a udeřit do obličeje. A prakticky se jim nic nestane.
Jak benevolentní je k nim zákon, dokazuje případ, který skončil až před olomouckým soudem.
Dvojice strážníků napadla bezdomovce Petera Sisika před Dominikánským kostelem. Jeden z nich, Jiří Štýbnar, ho udeřil do obličeje.
Michal Kulveit, druhý ze strážníků, slovně nutil Sisika k tomu, aby uklidil odpadky pod lavičkou, i když bezdomovec opakoval, že nejsou jeho. Incident na místě natočil na mobil jeden ze svědků. Zavolal i na tísňovou linku.
„Štýbnar mu nakonec vzal kapesní nůž, který měl u sebe, ohnul mu čepel a hodil ho do fontány,“ popsal Aktuálně.cz soudce Petr Sušil.
Ten rozhodl, že šikanovat a bezdůvodně udeřit bezdomovce není trestný čin. „Byla to hraniční situace,“ prohlásil olomoucký soudce.
Šikana městské policie nevadí
Dvojice strážníků tak může u městské policie v Olomouci dál pracovat.
A to přesto, že porušili zákon o obecní policii. Podle mluvčí olomouckých strážníků Magdy Václavíkové není důvod, aby výpověď dostali.
„To by se stalo v případě, kdyby ztratili svoji důvěryhodnost,“ řekla Aktuálně.cz Václavíková.
Podle jejích slov by muselo dojít k tomu, že by někoho bili a šikanovali opakovně. „A to se nestalo,“ dodala Václavíková.
Státní zástupkyně Lenka Kremzerová si myslí, že chování strážníků bylo nevhodné a k trestnému činu došlo.
„Já nechci, aby naši strážníci šikanovali bezdomovce,“ řekl Aktuálně.cz primátor Olomouce Martin Novotný (ODS). Ten se setká s šéfem místní městské policie. Poté by mělo být jasnější, jak se vedení města k případu postaví.
Strážník: Pochybil jsem, ale nemstil se
Strážník Jiří Štýbnar uvedl, že nikdy nechtěl Sisika šikanovat. Své pochybení však připustil. Řekl, že neměl bezdomovci sebrat nůž, ohnout mu čepel a hodit ho do fontány.
Oba strážníci také odmítají, že by Sisika uhodili. „Já jsem poškozeného za ruku chytil. Ne s úmyslem, abych mu s ní kroutil, ale pouze aby neupadl,“ dodal Michal Kulveit.
Bezdomovec tehdy nadýchal téměř dvě promile. Neměl čistý trestný rejstřík. V minulosti se měl dopustit drobných krádeží.
Před napadením však nic neudělal. Podle Sisika se mu strážnici mstili. V minulosti si totiž na ně stěžoval.
Soudce Sušil nakonec rozhodl, že případ předá k přestupkovému řízení. Státní zástupkyně se však odvolala. O vině či nevině strážníků bude nyní rozhodovat krajský soud.
Útoky policistů končí před soudem výjimečně
Strážníci přitom mají výhodu, že na ně není zákon tak přísný jako na státní policisty. V jejich případě by se vše okamžitě dostala na stůl policejní inspekce.
„Policista by poté mohl být postaven mimo službu nebo i o práci přijít,“ prohlásila mluvčí policejní inspekce Radka Sandorová.
Předseda Ligy lidských práv David Zahumenský uvedl, že mnoho případů útoků ze strany policistů či strážníků vůči občanům se vůbec před soud nedostane.
„Hlavní problém je v tom, že vyšetřování trestných činů policistů a strážníků nebývá nezávislé a nestranné,“ řekl Aktuálně.cz právník Jiří Kubala.
Změny má přinést nový zákon
Liga lidských práv očekává, že policisté, kteří bezdůvodně někoho napadnou, stanou před soudem častěji. Docílit by to měl nový zákon.
Ten již před časem schválila Topolánkova vláda. Komunisté a sociální demokraté ale ve sněmovně zákon nepodpořili. Proto přes poslance nakonec neprošel.
Nová vláda prosazení zákona o generální inspekci bezpečnostních sborů slibuje v programovém prohlášení. Zatím to však neudělala.
Zahumenský řekl, že jeho schválení může mimo jiné přinést větší nezávislost vyšetřování trestných činů policistů a strážníků.
Článek byl publikován dne 3. 2. 2011 na aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Radek Nohl, aktualne.cz.
Pátek, 28. ledna 2011Aktuality
Pedagožka Ligy lidských práv, Monika Tannenbergerová, vystoupila v pátek 28. ledna 2011 v pořadu Sama doma na ČT1. Vysílání se během celého týdne věnovalo tématu nadaných dětí a Monika Tannebergerová zde mluvila o možnostech a výhodách zařazení nadaných a talentovaných dětí do běžného vzdělávacího proudu. Pokud vám pořad unikl, můžete se podívat na webu České televize.
Sledujte celé vysílání Sama doma zde (tématu inkluze se pořad věnuje od 7. a 70. minuty).
Kromě Moniky Tannenbergerové, která pro široké publikum představila projekt Férová škola a Certifikát Férová škola, vystupovala i Dagmar Válková, učitelka ZŠ Šaratice. Nechyběl ani její nadaný žák Dominik. Dívaci se mohli dozvědět o tom, jaká je příprava na výuku ve škole s inkluzivním vzděláváním a zároveň jim Dominikova matka vylíčila, jak vypadá život s nadaným dítětem
Pátek, 21. ledna 2011Tiskové zprávy
V pátek 19. ledna vynesl Okresní soud v Olomouci rozsudek v případu muže zbitého policisty. K incidentu došlo v centru Olomouce loni v červnu. Dva strážníci tehdy bez jakéhokoliv důvodu napadli bezdomovce spícího na lavičce. Ačkoliv došlo podle soudu k šikanóznímu výkonu práva a porušení zákona o obecní policii, z pohledu soudu se nejednalo o trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek. Okresní soud tedy věc postoupil k přestupkovému řízení. Státní zástupkyně se na místě proti rozhodnutí soudu odvolala. Na případu Liga lidských práv spolupracovala s advokátem Jiřím Kubalou, který se ujal zastupování poškozeného.
Poškozený pan Ing. Peter Sisik považuje jejich útok za čistou mstu, na oba muže si totiž již v minulosti stěžoval u jejich nadřízeného, protože mu strážníci při rozhovoru tykali. Zřejmě z tohoto důvodu strážníci odpočívajícího bezdomovce napadli a pravděpodobně panu Sisikovi zlomili nos. Celá situace se odehrála před zraky svědků, jeden z nich dokonce zaznamenal část policejní šikany na video v mobilním telefonu. Následně přivolali státní policii, která případ začala řešit a dnes konečně soud vynesl rozsudek.
Jiří Kubala, právník zastupující Petera Sisika, se k rozsudku vyjádřil takto: „V tuto chvíli musíme vyčkat na rozhodnutí odvolacího soudu. V každém případě je třeba ocenit občanskou statečnost svědků, kteří přes velké obavy o svoji osobu celou věc oznámili a poskytli cenný podklad pro trestní řízení.“
Problematice policejního násilí se Liga lidských práv dlouhodobě věnuje. Mnoho případů útoků ze strany policistů či strážníků vůči občanům se vůbec nedostane před soud a stížnosti poškozených jsou policejní inspekcí odmítány jako nepodložené. Liga proto považuje za důležité, že se v případě pana Sisika otázkou viny či neviny strážníků zabýval trestní soud.
„Věříme, že současná vláda splní svůj programový slib a v Parlamentu prosadí zákon o generální inspekci bezpečnostních sborů a posílí tak nezávislost vyšetřování trestných činů policistů a strážníků,“ komentoval případ David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv. Liga spatřuje problém také v nedostatečném výcviku a vedení policistů i strážníků, kteří mnohdy neví, jak se ve vypjatých situacích zachovat.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 604 118 050
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Liga lidských práv vydala pro občany praktický manuál – Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem.
Obsahuje řadu užitečných informací o právech občanů a povinnostech policie. Publikace obsahuje i vzory stížností či trestních oznámení na policisty či strážníky.
Tématu lidských práv a policie se věnujeme také v EXTRALigových novinách.
Středa, 19. ledna 2011Zprávy z médií
Média přinesla minulý týden zprávu o tom, že Ministerstvo zdravotnictví chce dát do zákona sankce pro rodiče, kteří nechtějí respektovat stanovený očkovací plán. Diskusi vyvolal také případ paní Jasenčukové, která za neočkování dvou ze svých tří dětí dokonce stanula před trestním soudem.
Diskuse o očkování bohužel většinou zůstává u typicky českého schématu nesmiřitelného boje stoupenců a odpůrců povinného očkování. Domnívám se, že daleko více než vzájemné osočování by věci samotné prospěla věcnost. A zejména pohled do zahraničí. Kdy se konečně zbavíme jednostranného přístupu, jenž je postaven na strašení domácími autoritami (s tituly či funkcemi), bez toho, že by byly jakkoli reflektovány výsledky zahraniční diskuze?
Jak očkují v zahraničí?
S cílem podpořit takovou celospolečenskou diskusi jsme v Lize lidských práv ke konci minulého roku zpracovali analýzu toho, jak se k očkování dětí staví v šesti zemích EU. A výsledek? V Německu, Rakousku, Spojeném království i v Irsku dospěli k tomu, že povinné očkování nepotřebují. V Belgii je povinné jedno očkování, ve Francii tři. Jak je možné, že i tradičně konzervativní země střední Evropy jako Německo a Rakousko, s respektem k vyhlášeným autoritám a profesorům v oblasti medicíny, farmakologie a vakcinologie, dospěly k takovýmto zákonům? Znamená to, že i u nich zvítězila hloupost alternativy nad racionalitou preventivního lékařství? Jistě, že ne.
Ve všech šesti uvedených zemích samozřejmě usilují o ochranu veřejného zdraví a vysokou proočkovanost. Respektují ale zároveň, že cesta, která je nejjednodušší pro stát (přísně stanovený očkovací plán a postihy pro ty, kdo se od něj byť jen minimálně odchýlí) nemá mít automaticky přednost před svobodnou volbou rodičů v otázkách zdraví jejich dětí.
Veřejné zdraví versus svoboda jednotlivce
Ochrana veřejného zdraví by podle ústavního pořádku měla dostat přednost před individuální volbou jednotlivce pouze tehdy, pokud je to nezbytné a pokud neexistuje méně restriktivní varianta. Jestliže ale praxe v uvedených demokratických zemích ukazuje, že veřejné zdraví lze chránit i bez povinností a represe, neznamená to, že bychom i my měli zkoumat, zda informace a pozitivní motivace nemohou fungovat i u nás? Domnívám se, že ano.
Loňské rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který prohlásil, že za stávajícího právního stavu není možné neočkujícím rodičům udělovat pokuty, přináší příležitost otevřít celospolečenskou diskusi o tom, zda potřebujeme, aby některá očkování byla v ČR povinná a jaká očkování by to případně měla být. Proč u nás s výjimkou tuberkulózy, kterou se podařilo po letech bojů vyčlenit, narůstá počet těch povinných, zatímco v jiných zemích klesá až k nule?
Z přesvědčování a udávání partnerský vztah nevybudujeme
Na straně povinného očkování je samozřejmě vysoká proočkovanost a tím i nízký výskyt nemocí. Stát se už více nemusí snažit. Zároveň s sebou ale povinné očkování přináší jevy, které pozitivní rozhodně nejsou. Například pediatři jsou často přesvědčeni o tom, že když je očkování povinné, tak jejich úkolem není vysvětlit rodičům přínosy očkování či rizika s ním spojená jako u jiných zákroků. Vzhledem k tomu, že očkování je povinné, omezí se na informace o tom, proč rodič má dítě naočkovat a co dítěti může hrozit, když naočkováno nebude. O tom, co jejich dítě riskuje, když očkování podstoupí, ani zmínka. Snaží se zkrátka rodiče přesvědčovat, nikoliv informovat, čímž porušují jejich právo na informovaný souhlas.
Nežádoucí je také „udávání“ rodičů, kteří se chtějí od očkovacího kalendáře odchýlit. Je tak porušována povinná mlčenlivost, kterou má každý zdravotník respektovat, a lékař ztrácí důvěru rodičů, bez které není možné efektivně spolupracovat.
Kdo by měl odpovídat za vedlejší účinky?
Problematický je i nízký počet hlášení o nežádoucích účincích v souvislosti s očkováním. Pediatr sice má teoreticky povinnost hlásit všechny vedlejší účinky Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv, skutečnost je ovšem mnohdy jiná. Podle české právní úpravy totiž platí, že pokud by bylo dítě poškozeno na zdraví v souvislostí s očkováním, lékař za způsobenou škodu odpovídá i v případě, že nic nezanedbal. Jde o takzvanou objektivní odpovědnost podle § 421a občanského zákoníku. Pokud tedy lékař přizná, že zdravotní komplikace, které se u dítěte objevily, mohou souviset s provedeným očkováním, fakticky se hlásí k odpovědnosti za tyto komplikace.
V řadě zemí stát přijal odpovědnost za nežádoucí účinky očkování a vytvořil mimosoudní mechanismy, s jejichž pomocí se rodiče dětí, u nichž se závažné vedlejší účinky projevily, snadněji domohou odškodnění. Zvláštní systém odškodňování následků po očkování mají dokonce i v Německu, Rakousku nebo Spojeném království, tedy v zemích, kde již očkování povinné není. Pokud bychom chtěli, aby některá očkování v ČR zůstala povinná, mělo by být přihlášení se státu k odpovědnosti a zjednodušení cesty k náhradě škody pro postižené automatickou volbou.
Ať zákon vzejde z rozumné diskuse…
Nejvyšší právní soud loni prohlásil, že pokud chce stát neočkování pokutovat, musí být rozsah očkování stanoven v zákoně. Pevně věřím, že výběru konečné varianty bude předcházet rozumná diskuse ve společnosti i v Parlamentu. Proto doufám, že bude následovat více výměn názorů, jako byla ta v sobotních Lidových novinách. Neměli bychom zároveň zapomínat, že k věci mají co říci nejen odborníci, ale také rodiče.
Článek byl publikován dne 19. 1. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Středa, 19. ledna 2011Tiskové zprávy
Přestože čtyřiapadesátiletý Vladimír Kummer vyvázl po pobytu na policejní cele v Aši loni v květnu jen s lehčími zraněními, podal na policisty trestní oznámení a očekával, že věc bude řádně prošetřena. Inspekce policie však po důkazech raději nepátrala a případ odložila. Také podle Okresního státního zastupitelství Plzeň-město vše proběhlo v souladu se zákonem. Liga lidských práv, která pana Kummera zastupuje, nyní žádá nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby případ znovu otevřel.
Závěry policejní inspekce a státního zastupitelství, značně zpochybnila i nezávislá zpráva veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského, který se z vlastní iniciativy rozhodl postup policistů na služebně prošetřit. Ombudsman zjistil celou řadu porušení povinností policistů a ohrožení pana Kummera na zdraví. Nepřiměřený postup policistů komentoval slovy: „Skoro by se mi chtělo říct, že chyběl už jen roubík.“ Dospěl mimo jiné k závěru, že policisté neměli žádný důvod muže na stanici držet. Ombudsman také ve své zprávě policejní verzi události výslovně zpochybňuje.
Právníci Ligy se setkávají s mnoha případy policejního násilí, většinu z nich se však Inspekce policie snaží odložit, aniž by je řádně prošetřila. Trojice mužů ze Zlínského kraje po setkání s policisty loni v srpnu skončila poměrně hůře – dva z nich byli v dlouhodobé pracovní neschopnosti, jeden s bolestivě vykloubenou rukou. Trestním oznámením se v tomto případě policejní inspekce zcela odmítla zabývat s tím, že nejde o „žádné důvodné podezření“ z trestného činu, přestože měla k dispozici lékařské zprávy. I tady funkce okresního státního zastupitelství zcela selhala.
„Tyto případy ilustrují, jak zoufale potřebujeme nezávislý a důvěryhodný vyšetřující orgán trestné činnosti policistů, jinak se prakticky žádný pachatel násilí v policejní uniformě před soud nikdy nedostane,“ vysvětluje podstatu problému Zuzana Candigliota, právnička Ligy. Současný stav, kdy policista vyšetřuje policistu a státní zástupci jsou nečinní, navíc podle expertů odporuje mezinárodním závazkům České republiky na důkladné, účinné, nestranné a nezávislé vyšetření případů podezření z krutého zacházení.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 604 118 050
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Další informace k případu pana Kummera naleznete zde:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/inspekce-poslala-dalsi-pripad-policejniho-nasili-k-ledu-z449
Liga lidských práv vydala pro občany praktický manuál – Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem.
http://www.llp.czhttps://llp.cz/_files/file/publikace/LLP_manual_Policista_07-2_E-VERZE_FINAL.pdf
Obsahuje řadu užitečných informací o právech občanů a povinnostech policie. Publikace obsahuje i vzory stížností či trestních oznámení na policisty či strážníky.
Tématu lidských práv a policie se věnujeme také zde:
http://www.llp.czhttps://llp.cz/_files/file/ligove_noviny/240x320_llp_noviny_LETO2010_web.pdf
Čtvrtek, 13. ledna 2011Zprávy z médií
Kroměřížský soud zprostil obžaloby matku, která byla stíhána za to, že nenechala očkovat dvě ze svých dětí. Soudce Petr Marák vzal v úvahu stanovisko Nejvyššího správního soudu z loňského léta, podle něhož není toto jednání ani přestupkem.
Kroměřížský soud zprostil obžaloby matku, která byla stíhána za to, že nenechala naočkovat dvě ze svých dětí. Soudce Petr Marák vzal v úvahu stanovisko Nejvyššího správního soudu z loňského léta, podle něhož není toto jednání ani přestupkem.
Jednatřicetiletá Andrea Jasenčuková tvrdila, že nemá dostatek informací a ani jistotu, že očkování dětem neublíží. Ženě hrozilo až pět let vězení. Rozsudek je pravomocný.
Podle obžaloby Jasenčuková od prosince 2009 do loňského května, kdy ještě bydlela s dětmi v Kroměříži, odmítla přeočkovat svou tříletou dceru a její roční sestru nenechala očkovat vůbec. Žena navíc odmítala do bytu vpustit pracovnice sociálního odboru. Podle státní zástupkyně Jarmily Markové obžalovaná svým postupem riskovala nakažení dětí závažnými infekčními chorobami, jako jsou například tuberkulóza, záškrt a dětská obrna.
Jasenčuková sice nechala kompletně naočkovat svého pětiletého syna, u starší ze dvou dcer už však nepovolila přeočkování. Tvrdila, že se na internetu dozvěděla, že očkování nemusí být bezpečné. „V první řadě myslím na zdraví svých dětí. Jsem matka a mám je ráda. Nebylo mi odpovězeno, zda je očkování životně důležité a zda jim neublíží. Řekli jen, očkujeme pětadvacet let a je to dobré,“ řekla u soudu Jasenčuková.
Novela zákona
Kroměřížský soud ženě loni v listopadu trestním příkazem uložil za ohrožování výchovy dítěte jeden rok vězení podmíněně odložený na dvě léta. Obžalovaná proti němu podala odpor, proto se dnes konalo hlavní líčení. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu navrhla zproštění obžaloby i státní zástupkyně. Upozornila však na ministerstvem zdravotnictví chystanou novelu zákona, která opět umožní postihovat rodiče za to, že povinné očkování odmítnou. Novela by měla platit od roku 2012.
„Nejvyšší správní soud řekl jasně, že konkrétní povinnost očkovat je stanovena ve vyhlášce, a ne v zákoně. A že má být stanovena zákonem, aby byla vymahatelná,“ popsala důvod zproštění obžaloby Marková. Podle soudce nešlo ve věci kvůli mezeře v zákoně rozhodnout jinak. „Paní Jasenčuková uspěla. Já jí můžu jen popřát, aby děti byly zdravé,“ uvedl Marák. Obžalovaná rozsudek přivítala. „Jsem ráda, že to tak dopadlo,“ pronesla po vyhlášení.
Podle jejího obhájce a předsedy Ligy lidských práv Davida Záhumenského by vydání novely měla předcházet diskuse. „Voláme po tom, aby se do ní zapojili odborníci i rodiče, o jejichž děti jde. Země jako Německo, Rakousko, Velká Británie nebo Irsko nepotřebují pro to, aby ochránily své občany, povinné očkování. Nepotřebují ani udělovat sankce a vystačí si s vysvětlováním a přesvědčováním,“ řekl Záhumenský.
Dodal, že lidí odmítajících očkování nebo žádajících jeho odklad třeba do jednoho roku dítěte, je v Česku z hlediska celkové populace zanedbatelné množství. „Pokud je necháme, aby prosazovali, co si myslí, že je v zájmu jejich dětí nejlepší, není to z hlediska ochrany celé veřejnosti podstatné,“ míní Záhumenský.
Článek byl publikován dne 13. 1. 2001 na www.tyden.cz a naleznete jej zde.
Čtvrtek, 13. ledna 2011Zprávy z médií
Markéta FIALOVÁ, moderátorka
——————–
Soud zprostil obžaloby ženu z Kroměříže, která odmítla naočkovat své dvě malé děti. Očkování je u nás povinné proti devíti chorobám. Podle Nejvyššího správního soudu se ale rodiče, kteří své děti naočkovat nenechají, nedopouštějí ani přestupku. Nemohou být proto pokutováni ani trestně stíháni.
Martina JULINOVÁ, redaktorka
——————–
Když se jednatřicetiletá matka tří dětí rozhodla, že své dvě dcery nenechá naočkovat, netušila, že se dostane do situace srovnatelné s potížemi kriminálníků. Sociálka, policie a nakonec soud.
osoba
——————–
Úmyslně závažným způsobem porušila svou povinnost pečovat o své dítě.
Andrea JASENČUKOVÁ, matka
——————–
Je to ten paradox, že jo, že vlastně já chráním zdraví svých dětí a někdo přijde a řekne vám jako: „Ne, tytyty, ty neděláš správně. Takhle je správně.“
Martina JULINOVÁ, redaktorka
——————–
V soudní síni ale žena vůbec neměla sedět. To nakonec přiznala i státní zástupkyně. Očkování dětí je sice povinné. Za nedodržení ale nehrozí trest. Nejvyšší správní soud už vloni rozhodl, že nenaočkováním dětí se rodiče nedopouštějí dokonce ani přestupku.
Ilona HÜLLEOVÁ, dětská lékařka
——————–
Problém nestává v tom, jak vlastně tyto rodiče donutit, případně sankcionovat za to, že tu povinnost nedodrží, a to si myslím, že je asi problém, který ošetřený jakoby legislativně není.
Martina JULINOVÁ, redaktorka
——————–
Soud proto matku zprostil obžaloby.
David ZAHUMENSKÝ, Liga lidských práv
——————–
Tady se opravdu jedná o vítězství zdravého rozumu, protože ještě jsme se nesetkali ani v Lize lidských práv s tím, že by někdy bylo neočkování řešeno, že by se mělo jednat o trestný čin.
Martina JULINOVÁ, redaktorka
——————–
Podle matek, které se takto rozhodnou, je to kvůli obavám z rizik, která jsou s očkováním spojená.
Petra SOVOVÁ, matka 7 dětí
——————–
Očkování může způsobovat autismus a tak dále. Tak pro nás prostě ta, ta rizika toho očkování dalece převyšovala rizika toho neočkování.
Eva BUČKOVÁ, dětská lékařka
——————–
Za neprosto nezbytný považuju vlastně očkování proti tetanu a všeobecně vůbec vlastně je důležitá celá ta hexavakcína, která obsahuje látky proti těm základním šesti nemocem.
Lubomír NEČAS, lékař
——————–
Hrozí poškození při získání této infekce poškození organismu dlouhodobě, může až invalidizovat toho člověka na celý život anebo může dojít skutečně až ke smrti. Nejhorší například je obrna, dětská obrna, proti které se očkuje, nebo černý kašel.
Martina JULINOVÁ, redaktorka
——————–
Například černým kašlem vloni onemocnělo téměř 700 lidí. Každoročně také lékaři zaznamenávají úmrtí na toto onemocnění. Martina Julinová a Ivan Berka, televize Nova.
Reportáž byla zveřejněna dne 13. 1. 2011 na TV NOVA v pořadu Televizní noviny.
