Pondělí, 9. července 2012Zprávy z médií
Legislativci a ochránci lidských práv se přou kvůli novelám zákona o zdravotních službách. Ty zmírňují podmínky pro hospitalizaci člověka proti jeho vůli. Nebude už třeba nutné, aby byl shledán „bezprostředně nebezpečným“. Ochránci pacientů varují, že přibude těch, kdo se v léčebně ocitnou nedobrovolně.
Dvojice novel vrací do legislativy například možnost dodatečného souhlasu s nucenou hospitalizací. Nemocnice či léčebny mají na jeho získání 24 hodin. Vůbec jej pak nepotřebují, pokud pacienta přijmou na méně než osm hodin kvůli jeho vlastní bezpečnosti nebo z terapeutických důvodů.
Ze zákona by nově měla vypadnout podmínka bezprostřední nebezpečnosti pacienta před jeho hospitalizací. Poslanecká novela ponechává jen podmínku, která říká, že proti své vůli může na lůžku skončit ten, kdo ohrožuje sebe i své okolí „závažným způsobem“.
„Návrhy směřují k tomu, aby se situace řešily větší represí, a ne aby se hledaly cesty, jak nedobrovolným hospitalizacím předcházet,“ řekla iDNES.cz Zuzana Durajová z Ligy lidských práv. Podle právničky hrozí, že přibude lidí, kteří se v léčebnách a nemocnicích ocitnou neoprávněně.
„Je to návrat do minulosti, vrací se něco, co zvýší riziko zneužitelnosti,“ hodnotí změnu Jan Jaroš, ředitel občanského sdružení Kolumbus, jež sdružuje psychiatrické pacienty. „Z vlastní zkušenosti vím, jak lze dodatečný souhlas na pacientovi vynutit. Třeba hrozbou, že nebude mít vycházky,“ dodal Jaroš.
V léčebnách končí bez souhlasu stovky duševně nemocných
Výtky směřují k úpravě zákona o zdravotních službách. Ten začal platit v rámci reformy zdravotnictví v dubnu, přesto už má parlament k dispozici hned dvě novely, které jej mají změnit. Jednu podala skupina senátorů, druhou několik poslanců včetně ministra zdravotnictví Hegera.
Kromě toho, že novely ze zákona vypouštějí nutnost souhlasu obou rodičů k léčbě dítěte, zároveň pozměňují podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu pacienta. K ní dochází například v situaci, kdy je pacient v bezvědomí, pod vlivem alkoholu či drog. Situace se ale týká také duševně nemocných nebo lidí, u kterých je podezření na duševní chorobu.
Podle Jaroše se jen v oboru psychiatrie ročně v léčebnách bez souhlasu ocitá asi 800 lidí. Z toho zhruba jedno procento tvoří schizofrenici.
Pacienti: Ať jsou v zákoně diagnózy
Právě schizofrenie patří k chorobám, které jsou svému okolí i pacientovi nejvíce nebezpečné. Novela prošla shodou náhod vládou v době, kdy schizofrenici vraždili nebo se o to pokusili (o jejich útocích čtěte zde).
I proto je podle Jaroše důležité, aby v zákoně byly vypsány konkrétní diagnózy a lékaři přihlíželi k závažnosti onemocnění. Navíc novela ponechává stav, kdy k nucenému převozu do léčebny stačí jen projev nemoci, nikoliv její diagnostikování.
„Pokud by v novele bylo definováno, že se jedná o diagnózu schizofrenie, a byly by v něm přesně vypsány její druhy i podmínka, že nebezpečnost bude konzultována s psychiatrem, s novelou bychom souhlasili,“ podotkl Jaroš.
Byrokracie musí jít při léčbě stranou, říkají lékaři
Návrat dodatečného získání souhlasu pacienta žádala Česká lékařská komora. „Změna je nutná, platný zákon v podstatě nařizuje žádat u každé hospitalizace bez souhlasu pacienta o povolení soud. To je nesmyslné,“ říká viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek. Množství hlášení prý nezvládají zdravotnická zařízení ani soudy.
„Čtyřiadvacetihodinová lhůta je akceptovatelná. Vemte si, kolik pacientů přivezou podnapilých, od nich nejsme schopni získat souhlas. Týká se to i lidí se silnými otřesy mozku, po traumatech nebo u akutních porodů,“ vyjmenoval Mrozek.
Viceprezident ČLK je přesvědčený, že pravidla pro nucené hospitalizace by se neměla příliš zpřísňovat. „Ve smyslu, aby přibývalo byrokracie. Návrhem jsme se totiž snažili o přesný opak,“ dodal Mrozek.
Novelu obhajuje její spoluautorka, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. „Dodatečný souhlas s hospitalizací se do ní dostal z praktických důvodů. Jsou situace, kdy člověka musíte hospitalizovat, ačkoliv se sám k tomu nemůže vyjádřit. Řešit všechno v krátkých lhůtách, které lékaři pro záchranu života potřebují, přes soudy není zrovna praktická věc,“ vysvětlila.
Podle ní by se o námitkách a odlišných právních stanoviscích k novelám mělo ještě diskutovat v rámci parlamentního připomínkování. „Je potřeba hledat takové řešení, kdy nebude člověk omezován na lidských právech, ale zároveň bude zajištěna ochrana společnosti. Je to balanc, který v okamžiku, kdy se zvrátí na jednu, či druhou stranu, tak je to špatně,“ dodala Gajdůšková.
Chyby přinášejí riziko žalob
V praxi podleLigy lidských právpovedou obě opatření ke změkčení podmínek nucené hospitalizace. A tedy i většímu rizikuzneužití a žalob.
Loni se Evropský soud pro lidská práva zastal 42letého muže, který si stěžoval na nedobrovolný pobyt v léčebně. „Stát musel zaplatit odškodné ve výši 12 tisíc eur,“ upozornila Liga. V přepočtu jde tedy zhruba o 300 tisíc korun. Soud dalMiloši Ťupoviza pravdu, protože podle českých zákonů měla léčebna žádat po 24 hodinách soud o souhlas s hospitalizací. Stalo se tak ale až po čtyřech dnech.
„Novelu jsme chystali s právníky a pokud vím, tak je v souladu s mezinárodním právem i Ústavou ČR. Pokud ale vůči ní někdo vznesl výhradu, musíme to znovu prověřit. Ještě je čas vyladit rozpor v právních názorech,“ řekla iDNES.cz jedna z autorek, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.
Zprávu vydal iDNES 8. července 2012, autorkou článku je Hana Válková.
Pondělí, 9. července 2012Zprávy z médií
Lidé u nás sice mají možnost požádat soud, aby jim ustanovil advokáta, ale soudy věci posuzují nejednotně. Zejména ale není zajištěna bezplatná právní pomoc předtím, než se obrátíte na soud, uvedl David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.
Dovolat se svých práv v dnešní komplikované společnosti vyžaduje pevné nervy, urputnost, snahu, čas a především peníze. Představíme vám některé z možností, jak získat bezplatné právní rady v různých oblastech našeho života. Začneme možnostmi právního poradenství Ligy lidských práv.
Liga lidských práv představuje neziskovou organizaci, která prosazuje aktivní pomoc lidem, kterým byly odepřeny jejich práva, především výkonem státní správy. Ročně zodpoví na stovky dotazů prostřednictvím emailu, telefonicky a osobními schůzkami. Vydává mnohé publikace a materiály, které mohou běžnému občanovi usnadnit orientaci v každodenním životě z hlediska práva. Blíže a odborněji s panem Davidem Zahumenským, předsedou Ligy lidských práv.
Dobrý den pane Zahumenský. Mohl byste ve stručnosti představit Ligu lidských práv pro naše čtenáře?
Jsme nezisková organizace, která hájí práva a svobody všech lidí. Snažíme se lidem pomáhat, aby znali svá práva a aktivně je prosazovali. Nejsme ale jen poradna pro nemajetné. Naším hlavním zaměřením je prosazovat systémové změny, které zlepšují kvalitu života v České republice.
Dovolím si jít rovnou k věci. V jakých případech poskytujete bezplatné právní zastoupení?
Obecně je možné říci, že bezplatné zastoupení se klientům snažíme zajistit v oblastech, kterými se zabýváme a kde věcem rozumíme. To jsou zejména práva dětí, práva lidí se zdravotním postižením, práva pacientů, případy násilí ze strany policie a práva obětí trestných činů.
Podle jakých kritérií si vybíráte případy pro bezplatné zastupování?
Víme, že nemůžeme pomoci každému, proto se vždy nejprve díváme, zda tady není někdo jiný, kdy by mohl klientovi pomoci, kdo třeba danému problému rozumí lépe. Pokud se jedná o případ v oblastech, kterými se zabýváme, zkoumáme především to, zda je zde kromě zájmu klienta na vyřešení věci, také veřejný zájem. Jestli má případ potenciál předejít porušování lidských práv v budoucnu.
Mohou se na vás běžní občané obrátit s kterýmkoliv právním dotazem nebo pouze s některými?
Lidé se na nás obracejí s rozličnými dotazy. Pokud jim nejsme schopni poradit, ať již proto, že se danými problémy nezabýváme, nebo z důvodu, že nám to nedovoluje naše kapacita, snažíme se je alespoň odkázat na někoho jiného, kdo by jim mohl pomoci. Bohužel se ale stává, že je těžké někoho takového najít.
Odpovíte všem dotazům, které k vám jsou zaslány, i ve formě zdvořilého odmítnutí?
Snažíme se odpovědět vždy, někdy jsme ale natolik zahlceni, že to může trvat déle.
Právní poradenství zdarma poskytujete přímo dle personálního zajištění Ligy lidských práv nebo spolupracujete s externími advokáty?
V Lize nyní pracuje 9 právníků, vedle toho spolupracujeme s celou řadou advokátů, kteří jsou schopni klientům pomoci zdarma. Například advokát Robert Cholenský v letošním roce získal cenu pro bono advokát roku za pomoc v případech policejního násilí a práv osob s mentálním postižením.
Který případ byl pro vás během vašeho působení v Lize lidských práv nejvíce emotivní?
Setkáváme se s řadou velmi emotivních situací. Právo není všemocné a někdy se věci nakonec semelou jinak, než by člověk čekal. Napadá mě případ rodiny, které byly ze sociálních důvodů odebrány děti, když rodiče po určitou dobu neměli řádné bydlení. Stalo se tak přesto, že Ústavní soud opakovaně prohlásil, že sociální důvody nemohou být důvodem pro přetržení pouta mezi rodiči a dětmi.
Když jsme do případu vstoupili, rodiče si již bydlení zase našli, na naši stranu se postavil veřejný ochránce práv a také v soudním řízení to vypadalo, že by se děti mohly k rodičům brzy vrátit. Pak ale byla u otce zjištěna roztroušená skleróza a rodičům se narodily další děti, dvojčata. S ohledem na zdravotní stav otce nakonec rodiče souhlasili s tím, aby starší děti zůstaly u pěstounů a pouze je pravidelně navštěvují.
Které případy zastupujete nejčastěji?
Nejvíce případů, kde poskytujeme zastoupení, se týká práv lidí s postižením. V České republice bohužel stále přetrvává pohled, že nejlepší ochranou pro lidi s mentálním postižením je zbavit je způsobilosti k právním úkonům a nenechat je tak o sobě rozhodovat. V půlce roku 2011 tak u nás bylo více než 26 tisíc občanů zcela zbaveno možnosti o sobě rozhodovat. Přitom například v Německu už vůbec institut úplného zbavení způsobilosti neznají. Naštěstí se situaci v zemích na západ od nás výrazně přiblížíme s účinností nového občanského zákoníku od ledna 2014.
Vy osobně, jak hodnotíte možnosti bezplatného právního zastupování a poradenství v České republice oproti zahraničí?
Lidé u nás sice mají možnost požádat soud, aby jim ustanovil advokáta, pokud splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků, ale soudy věci posuzují nejednotně (stalo se nám například, že klientce, která potřebovala řešit dva související právní problémy, jeden soud osvobození přiznal a jiný ne). Zejména ale není zajištěna právní pomoc předtím, než se klient obrátí na soud. Přitom právě včasné odborné zhodnocení situace a možností jejího řešení by v řadě případů pomohly nejvíce.
V České republice bohužel stále neexistuje účinný systém státem zajišťované právní pomoci. Zde zaostáváme nejen za našimi sousedy na západ od nás, ale také například Slováci už podobný zákon mají od roku 2005. Přestože česká vláda teze zákona schválila již v roce 2008, stále se nedaří najít politickou podporu pro jeho přijetí.
Přál byste si něco říci čtenářům závěrem?
Vzhledem k tomu, že je pro nás extrémně náročné zajistit finanční zdroje pro to, abychom mohli bezplatnou právní pomoc lidem v České republice zajišťovat i nadále, rád bych čtenářům nabídnul možnost vstoupit našeho klubu podporovatelů „Lidi Ligy“. Více informací čtenáři najdou na stránkách www.lidiligy.cz.
Jako tečku na úplný závěr bych Vás požádal o kontakty, kde se mohou čtenáři se svými dotazy a příběhy obracet?
Kontaktovat je nás možné telefonicky na čísle 545 210 446 nebo e-mailem na brno@llp.cz. Veškeré kontakty čtenáři najdou na našich stránkách www.llp.cz.
Zprávu vydal server Finance.cz 9. července 2012, autorem článku je Zbyněk Drobiš.
Pátek, 29. června 2012Zprávy z médií
Česku hrozí pranýř ve Štrasburku a vyplácení v součtu až milionových odškodnění lidem, kteří se bez souhlasu ocitnou za zdmi psychiatrické léčebny. Varuje před tím Liga lidských práv. Přímo proti rozsudku Evropského soudu pro lidská práva jde podle ní novela jednoho z reformních zákonů z dílny ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09), již v úterý schválila vláda.
Je to pět let, co u dvaačtyřicetiletého Miloše Ťupy doma zazvonili policisté s lékařem a proti jeho vůli jej převezli do psychiatrické léčebny. Mimo jiné proto, že měl tvrdit, že zabije svého bratra. Ťupa se však bránil, označil hospitalizaci za neoprávněnou a případ dohnal až do Štrasburku. Uspěl. Stát mu musel zaplatit odškodnění ve výši 12 tisíc eur (zhruba 300 tisíc korun – pozn. red.).
Česká republika byla Evropským soudem pro lidská práva odsouzena proto, že tuzemské soudy nezkoumaly okolnosti převzetí (Ťupy – pozn. red.) do lékařské péče a bezprostřednost ohrožení jeho samotného, či jeho okolí,“ popsala právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
A podobná situace, kdy bude Česko vyplácet nedobrovolně hospitalizovaným lidem odškodné v součtu dosahující miliony korun, se podle ní může brzo opakovat. A to v případě, že čeští zákonodárci přijmou novelu zákona o zdravotních službách z pera ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) a dalších poslanců, kterou v úterý schválila vláda. „Jde o malé, ale závažné úpravy. Vypouštějí se změny, které chtěl v souvislosti s rozsudkem v případu Ťupa po Česku Evropský soud pro lidská práva,“ vysvětlila Durajová.
Podle současné úpravy (platné od duba letošního roku – pozn red.) je možné pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat pouze v případě, že bude „bezprostředně“ ohrožovat sebe nebo své okolí. V praxi to znamená, že například duševně nemocného, který hrozí své rodině nožem, mohou záchranáři odvézt na psychiatrii jen tehdy, bude-li kuchyňským náčiním třeba manželce máchat u hrla přímo před jejich zraky. Když se ale do příjezdu sanitky uklidní, zůstává doma. Stejně jako v případě, kdy mu mohou záchranáři zamezit v ohrožování sebe i druhých jinak.
Chystaná novela však onu pojistku proti zneužití hospitalizace v podobě slůvka „bezprostředně“, vypouští. Stejně jako podmínku, že nesmí být hrozbu možné odvrátit jinak. Podle Ligy lidských práv jde v oblasti práv lidí s duševním postižením o velký krok zpět. A Durajová upozorňuje, že už nyní ve Štrasburku čekají na verdikt dvě stížnosti podobné té Miloše Ťupy.
Ministerstvo: Je to kompromis
Ministerstvo zdravotnictví úpravu zákona, který primárně řeší kontroverzní souhlas obou rodičů v případě ošetření nezletilého dítěte, hájí. „Vychází to z toho, jak se současný zákon osvědčil, či neosvědčil v praxi. Samozřejmě to může v rámci projednávání v poslanecké sněmovně ještě doznat nějakých změn, nicméně my v tuto chvíli předkládáme návrh, který je opravdu kompromisem mezi všemi možnými řešeními,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zdravotniství Vlastimil Sršeň.
A za obsahem novely si stojí i šéf zdravotního výboru sněmovny Boris Šťastný (ODS). „Pokud má občan ústavní právo, aby mu stát zajistil lékařskou péči, musí mít ten naopak možnost, jak ji legálně poskytnout,“ míní Šťastný. „Jestli má Brusel nějaký nápad, jak nenechávat lidi umírat na ulici, ať nám ho řekne. Já neznám případy, kdy by se toto zneužívalo. Je to vždy s cílem záchrany lidského života či zdraví,“ dodal.
Pojistkou proti zneužití hospitalizace má být podle šéfa sněmovního výboru navíc soud, který musí „zadržení“ pacienta posvětit. „Nikoho nemůžete držet hospitalizovaného na psychiatrii jen tak,“ uvedl Šťastný.
„Podle našich statistik ovšem soudce v 99 procentech případů vždy řekne, že došlo k převzetí pacienta ze zákonných důvodů. Bez toho, aby zkoumal okolnosti a to, zda byl člověk opravdu nebezpečný,“ nesouhlasí Durajová. „Pokud bezprostřednost v zákoně explicitně není, soudy to neřeší,“ vysvětlila.
Článek vydal 29. června 2012 server Tyden.cz, autorkou zprávy je Lucie Nekvasilová.
Čtvrtek, 28. června 2012Tiskové zprávy
Vláda v úterý schválila poslanecký návrh novely zákona o zdravotních službách, která má vyřešit problémy se souhlasy rodičů v případě poskytování zdravotní péče dětem. Na tiskové konferenci však politici zapomněli zmínit, že novela mění také právní úpravu nedobrovolných hospitalizací, přičemž tato změna jde přímo proti rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva.
„Vláda schválením novely nepochybně udělala správný krok k odstranění výkladové nejasnosti zákona, protože některá zdravotnická zařízení odmítala poskytnout ošetření dětem bez souhlasu obou rodičů. Na druhou stranu, v oblasti práv lidí s duševním postižením jde o velký krok zpátky,“ říká právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Zuzana Durajová.
Zákon o zdravotních službách nabyl účinnosti letos v dubnu a zavedl nové záruky před nedůvodnými zásahy do osobní svobody prostřednictvím zneužívání psychiatrické hospitalizace. Ke změně legislativy Česko vyzval Evropský soud pro lidská práva na základě rozsudku Ťupa proti České republice, podle kterého stát musel zaplatit odškodnění ve výši 12 000 eur. Novela však tyto záruky ruší a vrací úroveň ochrany práv lidí s duševním postižením do původního stavu.
Pokud novelu schválí parlament, dopustí se stát nejen dalšího porušení Evropské úmluvy o lidských právech, ale hrozí také, že se na Evropský soud obrátí další stěžovatelé. Případná odškodnění se mohou v součtu vyšplhat až na miliony korun, hrazených ze státního rozpočtu.
Stát by měl přemýšlet spíše o tom, jak člověku s duševní poruchou pomoct, ne jak ho snadněji zbavit osobní svobody
Podle zkušeností Ligy na jednu stranu často dochází k nedůvodným hospitalizacím pacientů s duševním postižením a na druhou stranu existují případy, kdy nedostatek péče vyústí až v tragédii, jak to ukazují i nedávné události v Jablonném nad Orlicí a Králíkách na Pardubicku. Takovým případům však nelze předejít uvolněním podmínek pro nucenou hospitalizaci, ani nelze všechny lidi s duševní poruchou preventivně zbavit osobní svobody.
Podle Ligy je klíčovým problémem nedostatečně rozvinutá síť prevenčních zdravotních a sociálních služeb. „Primárně by se mělo dbát na to, aby člověk nalezl pomoc a péči v komunitě, prostřednictvím ambulantního psychiatra a sociálních služeb. Zejména na malých obcích ale v současnosti neexistují dostupné služby, které by mohly člověku pomoct předtím, než se jeho duševní nemoc rozvine do extrémní fáze. Nucená hospitalizace proto nastává až tehdy, když systém selže a v mnoha případech bohužel až potom, co se stane nějaká tragédie,“ vysvětluje Durajová. Tuto situaci nedávno kritizoval i Výbor OSN proti mučení, který České republice doporučil, aby neprodleně začala s transformací psychiatrických služeb.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC), email: zdurajova@llp.cz, tel.: 773 692 282
Úterý, 26. června 2012Aktuality
Nový projekt, který podporuje rozhodování lidí s postižením a na němž se Liga podílí, odstartovaly úvodní semináře pořádané v minulém týdnu pro opatrovníky, poskytovatele sociálních služeb i rodinné příslušníky osob s mentálním postižením. Cílem seminářů bylo prodiskutovat aktuální problémy opatrovnictví a navrhnout náměty na novou právní úpravu.
Workshopů se zúčastnili zajímaví hosté, mimo jiné právník z legislativního odboru Ministerstva spravedlnosti či zástupkyně Ministerstva práce a sociálních věcí a Sdružení pro podporu lidí s mentálním postižením, kteří promluvili o chystané legislativě, stavu lidských práv v souvislosti s opatrovnictvím a o zahraničních modelech fungování opatrovnictví a podpůrcovství.
Další postup bude vycházet z připomínek odborníků i veřejnosti
Součástí seminářů bylo sepsání připomínek ke stávající praxi opatrovníka formou dotazníku. Výsledky, které z dotazování vzniknou, budou důležitým podkladem pro práci na dalších aktivitách projektu, mimo jiné i analýzu zaměřenou na navržení modelu opatrovnictví a podpůrcovství.
Do připomínkování aktuálního stavu opatrovnictví se ale může zapojit i veřejnost. Pokud i vy máte zájem vyjádřit se, budeme rádi za vaše připomínky, které nám můžete sdělit v přiloženém dotazníku.
Dotazník naleznete zde.
Více informací o projektu si přečtete zde.
Pátek, 15. června 2012Zprávy z médií
Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost ženy z Ústeckého kraje, jež za nezákonnou sterilizaci po císařském řezu vysoudila omluvu a 200.000 korun. Výši odškodného ve stížnosti označila za neadekvátní. Původně žádala milion korun. Podle ÚS ale justice při rozhodování o výši náhrady neporušila základní práva ženy. ČTK to zjistila z databáze soudu.
Sterilizaci provedli lékaři v jedné z nemocnic v Ústeckém kraji, aniž romskou ženu předem řádně informovali o důsledcích a dali jí čas na rozmyšlenou. Jde o jeden z mnoha podobných případů, jež se většinou týkaly Romek. Vláda zvažuje hromadné odškodnění žen za nechtěné sterilizace.
„Napadená rozhodnutí obecných soudů ohledně výše přiměřeného zadostiučinění nelze považovat za svévolná či jinak ústavně nekonformní. Obecné soudy vzaly v úvahu jak závažnost vzniklé újmy, tak i okolnosti případu,“ stojí v rozhodnutí senátu se zpravodajem Jiřím Nykodýmem.
Krajský soud v Ústí nad Labem v roce 2008 rozhodl, že lékaři zasáhli do práva ženy na zdraví a soukromí. Přiznal ženě omluvu a odškodnění 50.000 korun. Zohlednil to, že již měla čtyři děti a rozpadlo se jí manželství, což podle krajského soudu snížilo negativní dopad sterilizace do jejího osobního života.
Vrchní soud v Praze zvýšil odškodnění o 150.000 korun a upozornil například na to, že příslušná komise formálně rozhodla o zákroku až po jeho provedení.
Podle právničky Ligy lidských práv Kateřiny Červené je přiznaná výše náhrady nedostatečná, proto žena podala ústavní stížnost. „Odškodnění 50.000 korun za to, že žena nemůže mít děti, je směšné. Ani 200.000 korun není adekvátní částka,“ řekla ČTK Červená.
Nechtěnými sterilizacemi žen se v minulosti zabýval ombudsman, soudy všech stupňů i Evropský soud pro lidská práva. Nad sterilizacemi oficiálně vyjádřila politování vláda Jana Fischera. V Česku šlo většinou o Romky, byly jich desítky, podle některých odhadů stovky až tisíce.
„Nešlo ale výhradně o Romky,“ upozornila Červená, podle níž se Lize lidských práv další ženy přihlásily po zveřejnění zprávy o možném hromadném odškodnění.
Evropský soud pro lidská práva se v poslední době zabýval sterilizacemi Romek na Slovensku. Loni přiznal 31.000 eur (792.000 korun) ženě, která v roce 2000 se zákrokem sice souhlasila, ale podle soudců si nebyla schopná uvědomit důsledky. Letos v červnu štrasburský soud rozhodl podobným způsobem ve prospěch další Slovenky.
Zprávu zveřejnil server Tribune.cz dne 14. června 2012. Autorem zprávy je Jan Tomandl z ČTK.
Čtvrtek, 14. června 2012Aktuality
Pondělí, 11. června 2012Zprávy z médií
Místo velkých psychiatrických léčeben síť ambulantních specialistů. Místo ponižujícího zacházení respektování práv duševně nemocných pacientů. Výbor OSN proti mučení kritizuje Česko za psychiatrickou péči a tuzemským úřadům posílá doporučení, co a jak změnit. „Za málo peněz, málo muziky,“ komentuje výtky ředitel pražské Psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý. Změna už je však prý na cestě.
„Psychiatrická péče by měla být postupně co nejvíce poskytovaná ambulantně, nikoliv v léčebnách, kde je člověk zbaven osobní svobody. Lidem s duševními poruchami by měly být k dispozici následné sociální služby, které jim pomohou po případné hospitalizaci lépe se vrátit do normálního života,“ komentovala závěry Výboru OSN proti mučení právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
Česko má podle zprávy na přeměnu dosud centralizované péče psychiatrických léčeben co nejrychleji vyčlenit potřebné finanční prostředky. Právě v tom je však problém.
Na ministerstvu vzniká pracovní skupina
„Jedna věc je rovina reality, tedy na co máme a kdo nám na to dá. A druhá věc je, že skutečně to, jak je u nás systém psychiatrické péče seskládaný, je přece jen daleko od toho, co považuje Evropa a svět za moderní psychiatrickou péči,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ ředitel pražské Psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý.
Na ministerstvu zdravotnictví už nicméně podle něj vzniká pracovní skupina, která by měla nakreslit, jak by v českých podmínkách mohla modernizovaná péče o duševně nemocné vypadat. A brzy mají přitéct i potřebné finance. „Psychiatrie je jednou z našich priorit pro nadcházející dotační období,“ potvrdil už před časem on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
Odškodnění za smrt v síťovém lůžku
Terčem kritiky výboru se už tradičně staly i nejrůznější omezovací prostředky včetně v Česku stále rozšířených síťových lůžek. „Výbor urguje zákaz používání omezovacích prostředků, jako jsou klecová a síťová lůžka,“ stojí v seznamu doporučení.
Klecová lůžka už jsou v Česku zakázaná. Učinit totéž s těmi síťovými by ale podle Hollého pro poskytování psychiatrické péče příliš prospěšné nebylo. Jejich používání by mělo být nicméně svázáno přísnou metodikou, aby nemohlo docházet k jeho zneužívání. „Nikdo si nesmí tím, že použije omezovací prostředek, pouze ulehčovat práci,“ říká rozhodně Hollý.
Výbor OSN proti mučení nicméně apeluje i na to, aby se české úřady důsledně zajímaly o případy, ve kterých vedlo použití omezovacích prostředků k úmrtí pacienta. Zpráva výslovně zmiňuje například případ jednapadesátileté ženy, která se letos v únoru oběsila na síťovém lůžku v psychiatrické léčebně v Dobřanech. „Všechny případy by měly být účinně vyšetřeny. Rodinám zemřelých pacientů by měla být poskytnuta pomoc včetně odškodnění,“ stojí ve zprávě.
Doporučení výboru projedná vláda. Podle jejího mluvčího Michala Schustera ale dosud nebyla na jednání kabinetu předložena. Česko je také nemusí splnit. „Jediné, co mu hrozí, je mezinárodní ostuda,“ uvedla Durajová z Ligy lidských práv.
Zprávu vydal server Týden.cz dne 10. června 2012. Autorkou zprávy je Lucie Nekvasilová.
Úterý, 5. června 2012Tiskové zprávy
Orgán OSN vyzval Českou republiku, aby transformovala psychiatrickou péči tak, aby nedocházelo k ponižujícímu a nelidskému zacházení s pacienty. Za klíčové považuje vznik sítě dostupných ambulantních služeb a zrušení nepřiměřeně represivních opatření vůči lidem s duševním postižením. Na stav české psychiatrie v Ženevě upozornily neziskové organizace v čele s Ligou lidských práv.
Za nejdůležitější považuje Liga doporučení výboru k transformaci psychiatrických služeb v Česku – tedy k přeměně velkých psychiatrických léčeben na ambulantní zdravotní a sociální služby poskytované v komunitě. „Česká republika se dlouhodobě potýká s nedostatkem komunitních prevenčních nebo navazujících služeb. Lidé s duševním postižením jsou častokrát nuceni pobývat i několik měsíců v léčebnách, které nejsou uzpůsobené na dlouhodobý pobyt. V ústavech navíc existuje prokazatelně větší riziko špatného zacházení,“ říká právnička Ligy Zuzana Durajová.
Výbor odsoudil síťová lůžka i chirurgické kastrace
Výbor v závěrečných doporučeních kritizuje i používání síťových lůžek, které mělo na svědomí nedávnou smrt pacientky v Psychiatrické léčebně v Dobřanech. Důrazně vyzval české orgány, aby nejen důkladně vyšetřily okolnosti nehody a poskytly rodině zemřelé odškodnění, ale také ihned upustili od praxe používání klecových a síťových lůžek.
Kritika se nevyhnula ani chirurgickým kastracím, které Česká republika odmítá ukončit,
i když tyto zákroky již několik mezinárodních orgánů označilo za nelidské zacházení.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC), e-mail: zdurajova@llp.cz, tel.: +420 773 692 282
Přečtěte si celé znění doporučení (v angličtině).
Úterý, 5. června 2012Zprávy z médií
Za odmítnutí očkování u vlastních dětí má přijít pokuta. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud, podle něhož nejde o porušení zákonných rodičovských práv. Mají rodiče, kteří očkování odmítají, ještě nějakou možnost? Proč se v mnoha případech nedokážou shodnout ani lékaři, zda ponechat očkování jako zákonnou povinnost? Na tyto i další otázky odpověděla v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Jaký je váš názor na verdikt Nejvyššího správního soudu? Překvapil vás?
Nesouhlasím s ním hned z několika důvodů. Ústavní soud dříve v jiném rozhodnutí řekl, že pokud mát být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveno v tom samotném zákoně. Nelze ho přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. V případě očkování se přesně toto děje. Zákon nedává jednoznačnou odpověď, jaký je rozsah této povinnosti.
Co nyní zbývá rodičům, kteří nechtějí nechat své ratolesti očkovat?
Rozhodně se tím bude zabývat Ústavní soud. Ty případy, které zastupujeme, jsou před Ústavním soudem. A další tam budou určitě směřovat. Takto to nebude ponecháno. Pokud tedy nechceme zůstat postsocialistickým právním státem, kdy se penalizují rodiče za to, že rozhodují o zdraví svých dětí.
Proč podle vás nastavený systém očkování nefunguje tak, jak by měl?
Systém očkování není v pořádku, je zde velká lobby farmaceutických firem, ministerstvo zdravotnictví rozhoduje netransparentně. Je to situace, která je neudržitelná, a rodičům, kteří se zajímají, to přijde nepřijatelné. Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, je dostatečně schopen zjistit si informace. Pokud je to u nás jinak, je to důsledek totalitní praxe, která zde přetrvává.
Není problém hlavně v tom, že lékaři neumějí s rodiči komunikovat a dostatečně jim problém vysvětlit?
Jedna věc je také to, že část rodičů nemá důvěru lékařů, kteří se s nimi odmítají bavit a neumějí jim odpovědět na jejich otázky. Současná úprava nestanovuje výjimku týkající se informovanosti o očkování. Souhlas je dán i v případě očkování a musí být informovaný. Rodič by měl být skutečně poučen. Současná situace je taková, že informace poskytovány nejsou nebo jsou jednostranné. Rodiče se dozvědí, jak je nemoc nebezpečná, očkování bezpečné – ale o závažném poškození se nemluví.
Jak by to podle vás mělo fungovat? Je možné najít kompromis?
Rozhodně jsem pro úplné zrušení povinnosti. Jedině to nastolí rovnováhu a důvěru mezi rodiči a lékaři. Pokud zde bude forma povinnosti spojená s udáváním rodičů, tak lékaři na ně budou tlačit a nenechají je svobodně rozhodnout. To je jednoznačný trend v západních zemích. Například v Holandsku by bylo úplně nepřijatelné, aby úředník rozhodoval o zdraví dítěte. Rodiče budou těmi, kdo se bude o dítě starat v případě, kdy se nakazí nemocí, proti které nebylo očkované, nebo bude mít problémy způsobené očkováním.
Neobáváme se návratu epidemií, které se v české společnosti už téměř nevyskytují?
Ve vyspělých zemí nejsou epidemie, naopak je tam situace podobná jako u nás. Rozhodně nelze říct, že by v Česku byly zdravější děti než v jiných státech.
Článek vyšel na serveru Týden.cz dne 4. června 2012.
