Liga absolvovala Akademii Modrého života a získala grant na rozvoj
V září a říjnu letošního roku jsme absolvovali druhý ročník Akademie Modrého života, kterou pro české neziskové organizace pořádá ČSOB.
Hlavním tématem série přednášek, školení, workshopů a individuálního poradenství byla Komunikace, marketing a PR. Lize se díky akademii podařilo aktualizovat strategii firemního fundraisingu, vytvořit scénář plánovaného propagačního videospotu, zmodernizovat grafický manuál a vytvořit návrh nových propagačních tištěných materiálů.
Podařilo se nám uspět s naší žádostí o navazující grant na interní rozvoj ve výši 50.000,-, který použijeme na zaplacení profesionální pomoci při vytváření nové tříleté strategie Ligy na léta 2016 – 2019 a při pravidelných celoorganizačních supervizích.
Více informací o proběhlém ročníku Akademie si můžete přečíst na webech Zapojím se a Byznys pro společnost.
ÚS: Policie musí při vyhošťování cizinců zachovat jejich důstojnost
Policie chybovala při neúspěšném pokusu o vyhoštění cizince z Kamerunu, rozhodl Ústavní soud. Cizinec při cestě na letiště kladl odpor, policisté proto použili například slzotvorný plyn a pouta. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Kameruncovo trestní oznámení odložila, nyní bude muset případ znovu řešit. Soud rovněž apeloval na změnu policejní praxe do budoucna.
GIBS potřebuje reformu, výměna ředitele nestačí
Výměna Ivana Bílka by měla být doprovázena celkovou obnovou instituce, aby GIBS fungoval transparantně a bez skrytých vazeb. V tom musí pomoci především samotní politici.
Zprávu vydal Deník Referendum.
Generální inspekce ozbrojených sborů (GIBS) měla být nezávislou institucí, která bude spravedlivě měřit těm policistům, u nichž je podezření, že porušili zákon. Měla nahradit inspekci ministra vnitra, která vyšetřovala policisty v rámci resortu a jejíž výsledky byly tristní. Nepovedlo se. Neprošla totiž žádnou reformou, která by stála za zmínku.
GIBS se stala formálně nezávislou, nicméně celý dosavadní „systém“, založený na klientelistických a politických vazbách, zůstal nenarušen. Místo ředitele je pochopitelně součástí tohoto systému, Bílek sám je ostatně vnímán jako „muž Ivana Langera“. Také personální obsazení, zvyklosti a způsob práce zůstaly stejné.
U některých případů se zdálo neuvěřitelné, co všechno policistům prošlo, GIBS vyvolávala pochybnosti o rovnosti občanů před zákonem, stejně jako před ní inspekce ministra vnitra. A politické strany si v GIBS udržují vliv. To kvůli možnosti ovlivňovat kauzy, které se jich týkají, jak se jeví i z olomouckého případu.
Klientelistický systém
Zde čelí obvinění olomoucký hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), šéf odboru olomoucké hospodářské kriminality Radek Petrůj, náměstek olomouckého policejního ředitele Karel Kadlec a podnikatel Ivan Kyselý, který je blízkým přítelem exministra vnitra Ivana Langra (ODS). I u něj policie dělala prohlídku a zabavila některé věci, v kauze ale zatím vystupuje jako svědek.
Tento případ vyšetřovala GIBS už před třemi lety na základě anonymu, ale odložila jej. Proto nyní na této záležitosti pracuje Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ).
Například Liga lidských práv (LLP) podala v březnu 2014 trestní oznámení na GIBS kvůli podezření, že úmyslně nevyšetřuje některé případy policejního násilí či že je zneužívána proti nepohodlným policistům.
Jako příklad uvedla příběh muže z Aše, kterého policisté zbili v cele a kterému dal za pravdu až Evropský soud pro lidská práva. Nebo to, že náměstek inspekce Dušan Brunclík se měl podílet na kriminalizaci a likvidaci policisty Rudolfa Setváka.
„Naše analýza také poukazuje na selhání kontrolních mechanismů: některých státních zástupců, kteří kryjí nezákonnou činnost GIBS, i Stálé komise pro kontrolu činnosti GIBS, kterou nyní vede poslanec Václav Klučka, známý ředitele Bílka,“ uvedla loni právnička ligy Zuzana Candigliota.
Liga má prý i poznatky o zneužívání statisícových odměn uvnitř inspekce a dalším nekalém nakládání s majetkem a finančními zdroji inspekce. Liga již dříve tvrdila, že Bílek i lidé jím dosazení naprosto selhali a měli by být co nejrychleji vyměněni.
Odcházející ředitel inspekce Ivan Bílek skutečně GIBS neproměnil v moderní instituci. Otázkou ovšem je, zda se mu to ve stávajícím „systému“ povést mohlo, či dokonce, jestli se to může povést jakémukoli novému řediteli.
Když se premiér Bohuslav Sobotka v úterý vyjadřoval k hledání nového šéfa inspekce, zdůraznil, že by ji měla vést silná osobnost, která bude schopna odolávat politickým a ekonomickým tlakům (zájmům byznysu). Copak o to, úmysl je to úctyhodný, pouhá výměna ředitele je však jen dalším provizorním řešením.
Je třeba nahradit stávající vyšetřovatele novými, protože (minimálně někteří z nich) mají úzké vazby na policii, politiku i byznys nebo se nechají lehce zastrašit. Je třeba změnit způsob práce a především způsob uvažování inspektorů.
Podezřelý pro ně musí být podezřelým a nikoli předem nevinným občanem jenom proto, že je policistou, jako tomu nejspíš bylo v nejednom případě. Nebo proto, že jde o známého některého z politiků, či z toho důvodu, že za ním stojí některá z místních karikatur podnikatele, která měla již dávno zdobit některou z cel nápravného zařízení.
Politici musejí pomoci
V moci ředitele ovšem není vytvořit prakticky novou GIBS od základů, v tom mu musejí pomoci politici. Buď zrušením stávající instituce a postavením nové od základů (schválením příslušných zákonů) nebo nezasahováním do ředitelovi snahy o nový začátek – třeba i masivními personálními změnami.
Tomu samozřejmě musí předcházet výběr takového ředitele, který si bude nutnosti těchto změn vědom a bude mít dost odvahy je provést. Tento výběr je také v rukou politiků, především premiéra.
Předseda vlády je sice přímým nadřízeným ředitele GIBS, ale evidentně nemá k ruce odborníky, kteří by se chodem této instituce soustavně zabývali, včetně kontroly, a naplňovali tak jeho povinnosti a kompetence vůči této instituci. I to je třeba změnit s tím, že také tito lidé musejí být osobnostmi, které nepodlehnou politickým a ekonomickým tlakům.
Je možná i ta varianta, že za Bílkovým odchodem jsou na prvním místě politické tlaky, veřejné i ty z pozadí. Jako příčina jeho odchodu se udává olomoucká kauza a vzájemné zatýkání s ÚOOZ, ale za něco takového či obdobného mohl být Bílek odvolán či vyzván k rezignaci prakticky kdykoli. Proč tedy k tomu došlo právě teď?
Jak připomněl poslanec Ivan Gabal (za KDU-ČSL) ze sněmovní komise: Chovanec do médií sdělil, že Bílek měl odejít už dávno, přitom mu jako ministrovu vnitra do fungování GIBS už drahnou dobu nic není. Od Chovance jde bezesporu o otevřený politický tlak. Stejně tak od Andreje Babiše, který kritizoval GIBS jako celek. Jaký asi zájem tito dva politici v GIBS mají?
Zajímavý je i postřeh, že Bílkovou kritikou zároveň „nenápadně“ kritizovali i jeho nadřízeného, tedy Bohuslava Sobotku, který GIBS zatím nevěnoval mnoho pozornosti.
Zdá se, že instituce, která má vyšetřovat trestnou činnost policistů, se z mátožného stavu nevymotá ani s novým ředitelem. Jaký je stav společnosti a stav politiky, takový je i stav institucí. Tedy mizerný.
V Česku je příliš porodů císařským řezem, někde až čtyřicet procent
V Česku se rodí příliš dětí císařským řezem. Dokazuje to analýza, z níž je patrné, že v některých porodnicích přichází na svět „císařem“ až 40 procent novorozeňat. Porodníci se k zákroku uchylují i v případech, kdy to není nezbytné. Například když má žena z normálního porodu strach.
Zprávu vydala Mladá fronta DNES, autorkou je Lenka Petrášová.
Světová zdravotnická organizace považuje za běžné, když má porodnice patnáct procent porodů císařem a zbytek dětí se narodí normálně. Ze sedmnácti největších porodnic v Česku toho čísla nedosahuje ani jediná. Všechny hranici překračují – většina více než dvojnásobně.
Vyplývá to z analýzy dat, jež porodnice vykazují k proplácení péče a kterou zpracovala Platforma zdravotních pojištěnců.
Čísla potvrzují to, o čem se doposud jen spekulovalo. Že v přístupu k rodičkám existují mezi porodnicemi propastné rozdíly. Z dat například vyplývá, že zatímco ve vyškovské porodnici rodí císařem méně než deset procent žen, ve srovnatelné neratovické porodnici jich rodí operativně 40 procent.
„A rozdíly jsou i mezi specializovanými centry, která mají portfolio rizikových pacientek stejné – liší se procentem operativních porodů až dvojnásobně,“ píše v analýze její autorka, biostatistička Markéta Pavlíková.
To je případ například Fakultní nemocnice v Brně s dvaceti procenty císařských řezů oproti Ústavu pro matku a dítě v Podolí s více než 40 procenty.
Císařský řez by se měl provádět pouze z medicínské příčiny. Porodníci přitom považují za vážný medicínský důvod k porodu císařem i psychiku ženy. Tedy když má žena z normálního porodu strach.
GIBS by měla kontrolovat komise odborníků, zaznělo v Senátu
Současná kontrola Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) nefunguje a měla by ji zajišťovat nezávislá komise odborníků nadaná pravomocemi, shodla se většina účastníků dnešního semináře v Senátu na téma „Funguje kontrola Generální inspekce bezpečnostních sborů“?
Seminář zorganizoval senátor Václav Láska (SZ) ve spolupráci s Ligou lidských práv. Jako řečníci dále vystoupili poslankyně Helena Válková a Jana Lorencová (ANO), ředitel GIBS Ivan Bílek, ústavní právník a pracovník Úřadu Vlády Jan Kudrna a Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou.
„Diskuze ukázala, že systém vnější kontroly GIBS postavený na sněmovní kontrolní komisi, je nefunkční. Poslancům v této komisi k důsledné kontrole chybí zákonná oprávnění a nezřídka i odborné znalosti. Řešením by mohla být speciální kontrolní skupina, volená zákonodárným sborem, na jejíž členy budou kladeny nároky na odbornost. Budou vázáni zákonnou mlčenlivostí, ale také vybaveni oprávněními, která jim důslednou kontrolu umožní,“ uvedl senátor Václav Láska.
Současná poslanecká komise pro kontrolu GIBS prakticky žádné pravomoci ke kontrole nemá, jak potvrdila její členka a místopředsedkyně Jana Lorencová. Komise nemůže nahlížet do spisů inspekce a musí se spolehnout na to, co jim GIBS sama předloží. Upozornila rovněž na praktiky uvnitř komise, například že se projednávané věci projednávají v utajovaném režimu a poslankyně tak nemůže veřejnost informovat o její činnosti. Dále i přes její žádost nebyly pořizovány zvukové záznamy z jednání komise a neexistují tak důkazy o výpovědích poškozených policistů před komisí.
Poslankyně Helena Válková informovala o tom, že v rámci hnutí ANO byla zpracována kritická analýza ke GIBS a její kontrole se závěrem, že ve skutečnosti žádná kontrola neexistuje.
S tímto závěrem se ztotožňuje i advokátka Zuzana Candigliota: „Z naší činnosti vyplývá, že ať už si osoba stěžuje na protiprávní činnost GIBS ke státnímu zástupci, k poslanecké kontrolní komisi nebo k předsedovi vlády, který je nadřízeným ředitele GIBS, žádná z cest nevede k jejímu důkladnému a odbornému prošetření.“
Bližší informace poskytnou:
Václav Láska, senátor, e-mail: vaclav.laska@vaclavlaska.cz, tel. 602 379 574
Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou lidských práv, e-mail: zcandigliota@llp.cz, tel. 607 005 043
Liga lidských práv se věnuje zastupování případů policejního násilí a monitoringu Generální inspekce bezpečnostních sborů díky podpoře z Fondu Otakara Motejla spravovaného Nadací Open Society Fund Praha.
Na problematické postupy GIBS Liga upozorňuje například v posledním čísle svých Extra ligových novin.
Co se změní v oblasti očkování po novele zákona o veřejném zdraví?
Po více než ročním projednávání byla poslaneckou sněmovnou přijata novela zákona o ochraně veřejného zdraví. Poslanecká sněmovna nakonec nepřijala senátní pozměňovací návrh, který by rušil povinnost mateřských školek, organizátorů táborů a dalších institucí přijímat jen řádně očkované děti a s tím spojené sankce. Tato povinnost a sankce tedy zůstávají. K úplnému schválení novely zákona už chybí jen podpis prezidenta.
Je třeba však zdůraznit, že v oblasti očkování se nic zásadního nemění oproti stávající právní úpravě. Častější kontroly ze strany krajských hygienických stanic a ředitelek MŠ jsou způsobeny rozvířením debaty o očkování, nikoli právními změnami.
Schválené znění novely naleznete zde.
Přijetím novely dojde k několika změnám, které se týkají následujících oblastí:
-
Přístup dětí do školek a dětských skupin – upravené ustanovení § 50 zákona
Novelou byly konkretizovány subjekty, na které se vztahuje povinnost přijímat jen očkované děti. Na jesle, dětské skupiny a školky se povinnost vztahovala i před novelou zákona. Novelou se povinnost rozšířila pro fyzické osoby pečující o děti do tří let ve své provozovně. Povinnost přijímat do péče jen očkované děti tedy neplatí pro chůvy, které nemají vlastní provozovnu. Povinnost také neplatí pro neregistrované dětské spolky a kluby pečující o děti od tří let.
Novela rovněž uvádí, že z povinnosti přijímat jen očkované děti existuje výjimka pro zařízení, do nichž je docházka povinná. V důvodové zprávě (na str. 113) se uvádí, že tato výjimka platí například pro poslední ročník mateřské školy. Ministerstvo zdravotnictví při tvorbě novely počítalo s možností povinné předškolní docházky, kterou připravuje Ministerstvo školství.
-
Výjimka pro neočkované děti z důvodu trvalé kontraindikace zůstává beze změny
Výjimkou pro vstup neočkovaného dítěte do školky je trvalá kontraindikace, což platilo i před novelou. V tomto ohledu se tedy nic nemění. Ustanovení však nelze vykládat doslovně. Na to upozornil i Ústavní soud v rozhodnutí Pl. ÚS 16/14 (odst. 93 a násl.). Jako trvalou kontraindikaci je nutné brát i případy, kdy je zjištěn takový zdravotní stav dítěte, který brání podání očkovací látky. Může se jednat i o kontraindikaci dočasnou nebo v potvrzení lékaře slovo kontraindikace vůbec být nemusí, ale musí z něj vyplývat, že zdravotní stav dítěte brání podání očkovací látky.
-
Sankce pro školky – nové ustanovení § 92k zákona
Za porušení povinnosti přijmout jen řádně očkované dítě hrozila školkám pokuta i dle stávající právní úpravy. Novela zákona pouze konkretizovala sankci pro případ přijetí neočkovaného dítěte. Dříve bylo teoreticky možné uložit pokutu na základě ustanovení § 92 do výše dvou, resp. tří milionů korun. Tyto vysoké sankce však byly stanoveny obecně pro porušení jakéhokoli ustanovení zákona a nebyly nijak konkretizovány. Nikdo nepředpokládal, že by takto vysoké sankce připadaly v úvahu v souvislosti s trestáním školek. Novelou došlo k přesnějšímu vymezení sankcí, a to na 500.000,- Kč.
Stále však platí, že pokuta nesmí být likvidační. Jelikož půlmilionová pokuta by pro většinu zařízení jistě likvidační byla, opět se jedná pouze o teoretickou výši pokuty, která by v praxi nemohla být udělena. Sankce v tomto případě má tedy působit zastrašujícím dojmem, aby odradila ředitelky, které chtějí rodičům nekompletně očkovaných dětí vyjít vstříc.
Novela zákona však nemá vliv na platnost stávající judikatury, která umožňuje ředitelkám přijmout dítě na základě výjimky z důvodu svědomí, myšlení a náboženského přesvědčení. Více se o této problematice dočtete v článku „Jak si nenechat vyhodit neočkované dítě z mateřské školy“.
-
Přijetí dětí na zotavovací akce a školy v přírodě – nové ustanovení § 92d
Ani v této oblasti se situace příliš nemění. I před novelou zákona totiž platilo, že dítě, které nebylo řádně očkováno, nesmí být přijato na školu v přírodě a zotavovací akci.
Zotavovací akcí je pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost. Zotavovací akcí tedy může být tábor nebo školní lyžařský výcvik.
Pokud se jedná o školu v přírodě, nezohledňuje se délka pobytu ani počet vyslaných dětí. I kdyby byl pobyt kratší než pět dní, pokud je pojmenován „škola v přírodě“, dítě nemůže být přijato. Je tedy celkem absurdní, že je rozdíl v zákonných podmínkách pro lyžařský výcvik a školu v přírodě. I zde je však možné udělit výjimku z důvodu svědomí, myšlení a náboženského přesvědčení.
Novelou bylo stejně jako u školek a dětských skupin vytvořeno zvláštní ustanovení (§ 92d), které specifikuje sankci za porušení povinnosti přijímat jen řádně očkované děti na školy v přírodě a zotavovací a akce. Pokud škola nebo pořadatel povinnost poruší, hrozí jim pokuta až do 30.000,- Kč.
Co je dále nového v oblasti očkování?
Novela sama o sobě nepřináší zásadní změny v oblasti očkování, pouze upřesňuje povinnosti a sankce. Její schválení také nemá vliv na možné udělení výjimky z důvodu svědomí, myšlení a náboženského vyznání.
Zájem veřejnosti o problematiku však přispěl k tomu, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo stanovisko, které říká, že řádně očkovaným dítětem pro přijetí do školky nebo na školu v přírodě se rozumí dítě, které bylo očkováno hexavakcínou ve schématu 2+1 a má jednu dávku MMR vakcíny.
Díky zájmu veřejnosti a tlaku na zákonodárce se také podařilo přimět Ministerstvo zdravotnictví, aby se právní úpravou očkování dále zabývalo. K tomu byla zřízena Komise pro problematiku očkování. Zápisy z jednání komise sepsané právničkou Ligy lidských práv a autorkou tohoto článku si můžete přečíst zde a zde.
Ministerstvo také připravilo novelu vyhlášky, která upravuje očkovací kalendář. Znění novely zatím nebylo zveřejněno, ale mělo by se týkat stanovení horní hranice první dávky MMR vakcíny a odsunutí druhé dávky do pozdějšího věku. Dle připravované novely má od roku 2016 platit, že první dávku bude třeba aplikovat do 18. měsíce věku dítěte, druhá dávka bude aplikována v sedmi letech dítěte.
Policisté loni více hřešili, tvrdí inspektoři. Aktivisté o číslech pochybují
Aktivisté zpochybňují výroční zprávu o činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů za rok 2014. Z ní vyplývá, že policisté minulý rok více hřešili. Podle kritiků však hlídači policistů pouze prezentují čísla bez bližší analýzy. Navíc je otázkou, zdali se jen nezlepšila efektivita inspektorů.
V roce 2012 policista Jiří T. vystřelil ve Strakonické ulici po ujíždějícím řidiči. Kulka ale zasáhla mladou dívku na sedadle spolujezdce, která zraněním podlehla. Nyní byl policista obviněn z usmrcení z nedbalosti. To je jeden z případů, které řeší Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).
Na rozdíl od roku 2013 loni hlídači policistů zdokumentovali o 28 % protiprávních případů víc. Zatímco násilné delikty poklesli, dramaticky stouplo podezření z podvodů a zpronevěr. Číslo v těchto případech narostlo až o 95 %. Informovala o tom zpráva o činnosti inspekce za rok 2014, kterou má server Lidovky.cz k dispozici.
Z dat mimo jiné také vyplývá, že nejčastěji zákon nebo své pravomoci překračují mladí policisté. Největší skupina hříšníků je od 25 do 29 let (až 26 %). Proč tomu ale tak je, zpráva neobjasňuje. „Zprávy GIBS jsou velmi nekvalitní a nejsou vůbec analytické. Chybí tam konkrétnější údaje a informace, které GIBS poskytuje jsou podle mě k ničemu,“ pochybuje o důvěryhodnosti instituce právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Ta spolu s Ligou usiluje o to, aby inspekce byla otevřenější a poskytovala o svém vyšetřování podrobnější informace. Navíc aktivisté již delší čas požadují odvolání šéfa GIBS Ivana Bílka.
Podle senátora Václava Lásky (SZ) zase není patrné, jestli se kriminalita u policistů zvyšuje. „Počet vyšetřovaných případů nemusí odpovídat skutečnému stavu, protože nezáleží jen na kriminalitě policistů, ale také schopnosti GIBS případy zaznamenat,“ upozorňuje.
Senátor na druhou stranu ale oceňuje, že zprávy o činnosti GIBS vůbec vydává. „Tato čísla jsou spíše odrazem, jak je inspekce schopna odhalovat trestné činy policistů. Kvalitu práce můžeme hodnotit ale až s odstupem,“ dodává Láska. Podstatné je totiž, jak případy projdou soudním procesem a jestli k nim byly dostatečně kvalitně zpracované podklady.
Peníze za informace
Inspektoři oproti roku 2013 také zaznamenali větší počet případů, ve kterých by se mohlo jednat o korupci (41). Nejčastější forma korupce podle GIBS stále vypadá tak, že policista řekne za peníze či protislužbu nějakou informaci.
Podstatnou část zprávy věnuje inspekce úniku informací o vyšetřování. Domnívá se, že nejčastějším důvodem může být snaha mařit průběh řízení nebo poškodit někoho z okolí vyšetřovaného. V roce 2014 vyšetřoval GIBS únik informací ve 12 případech.
Zprávu vydal server Lidovky.cz dne 19. září 2015.
Poslanci odmítli senátní návrh – do školky a na tábor tak může jen řádně očkované dítě
Represivní přístup ze strany státu zůstává stejný jako před novelou.
Dnešní debata o senátním návrhu se točila hlavně kolem nezbytnosti a výhod očkování, nebezpečí zavlečení nemocí v souvislosti s uprchlickou krizí a chybějící odpovědnosti státu za nežádoucí účinky vakcín. Jen několik politiků mluvilo k věci, tedy že senátní novela se týkala zrušení povinnosti školek a organizátorů táborů přijímat jen řádně očkované děti – tedy zbytečné nepřímé sankce rodičů a zároveň nepřiměřeného přenášení povinností orgánů ochrany veřejného zdraví na školská zařízení.
Během projednávání zaznělo z úst poslanců spousta zajímavých výroků. Poslanec Leoš Heger prohlásil, že přijetí senátní novely by bylo radikální změnou, která by de facto způsobila nepovinnost očkování. To ovšem rozhodně není pravda.
“Zarazil nás také výrok poslance pediatra Jaroslava Krákory, který prohlásil, že minulý rok bylo provedeno přes 6 milionů vpichů vakcíny a hlášeno bylo pouze 613 případů nežádoucích účinků. Poslanec dovodil, že pravděpodobnost nežádoucího účinku je tedy 1:60 000. Není ovšem vůbec jasné, jak poslanec dospěl k tomu, že se očkuje takovéto množství vakcín, číslo je velice nadnesené. Při výpočtu, který měl upozornit na bezpečnost vakcinace, také poslanec nevzal v potaz, že dochází k výrazné podhlášenosti nežádoucích účinků, na kterou upozorňuje i Státní ústav pro kontrolu léčiv. Jeho výroky přesně ilustrují přístup řady pediatrů, kteří se snaží výskyt nežádoucích účinků bagatelizovat,“ komentuje jednání právnička Ligy lidských práv Tereza Hrubá.
Padaly ovšem i kritické komentáře k problematice vakcinace. Poslanec Petr Bendl například zdůraznil, že nesouhlasí s povinným očkováním a uvedl, že nechápe, proč je třeba kojence očkovat proti žloutence typu B přenosné krví a pohlavním stykem. V této souvislosti také uvedl, že hexavakcína je zločin.
V poslanecké sněmovně dále zaznívalo, že novela zákona o ochraně veřejného zdraví se nesoustředila na očkování, nýbrž se týkala primárně problematiky hluku. Opakovaně se zdůrazňovalo, že legislativou v oblasti očkování se Ministerstvo zdravotnictví bude podrobněji zabývat. K tomu byla zřízena Komise pro problematiku očkování, jejíž členkami jsou i Tereza Hrubá z Ligy a Martina Suchánková ze Spolku ROZALIO.
Na činnost komise se výslovně odvolal i poslanec Heger. Uvedl, že komise pracuje velmi intenzivně a spěje ke konečnému stavu, kdy by byl očkovací kalendář přehodnocen. Tato komise se však sešla pouze od začátku června pouze dvakrát na dvě hodiny, z toho první schůzka byla převážně organizační. Druhá schůzka také nepřinesla žádné konkrétní návrhy změn. Rozhodně tedy nelze tvrdit, že by komise pracovala intenzivně, ani že by spěla k přehodnocení očkovacího kalendáře, jak uvádí bývalý ministr zdravotnictví Heger.
„Mnoho poslanců spoléhá na výsledky jednání, zatím však nemáme pocit, že by byla komise při svém počtu členů a četnosti schůzek „akceschopná“. Reporty z jednání komise vždy zveřejňujeme na našem webu, aby veřejnost i poslanci věděli o tom, jak jednotlivá jednání probíhají. Další jednání komise nás čeká 29. září,“ říká Tereza Hrubá.
Novelu zákona nyní čeká podpis prezidenta republiky. Pokud prezident novelu nevetuje, vstoupí v platnost. Pro školky a organizátory táborů se v podstatě nic zásadně nemění, sankce jim totiž v případě přijetí neočkovaného dítěte hrozily i před přijetím novely, jen jejich výše nebyla konkretizována. Poslanci jen promarnili šanci podpořit návrh, který by přispěl k tomu, abychom se s naší očkovací politikou zařadili mezi naprostou většinu států Evropy, které očkování pro přístup do školky nevyžadují.
Česko ve stávající humanitární uprchlické krizi zcela selhává v dodržování práv dětí
Ačkoli je Česká republika zatím pro většinu migrantů a migrantek jen tranzitní zemí, již nyní se ukazuje, že není schopna zajistit jejich odpovídající ochranu, a to ani v případě, že se jedná o rodiny s dětmi. Alarmující situace může v některých případech vyústit až v mučení a nelidské či ponižující zacházení. Nevyhovující podmínky panují zejména v českých zajišťovacích zařízeních. České neziskové organizace proto sestavily desatero nejzávažnějších problémů s důrazem na práva dětí a apelují na vládu, aby zajistila jejich nápravu.
„K největším prohřeškům patří zbavování osobní svobody migrantů a migrantek, omezování v pohybu a také v nakládání s vlastními finančními prostředky či nucený pobyt v nehumánních a ponižujících podmínkách,“ uvedl Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům.
“Jakékoli umisťování dětí-migrantů a rodin s dětmi do detenčních zařízení přitom hrubě odporuje nejlepšímu zájmu dítěte a jeho právu na příznivý vývoj a v konečném důsledku může vyústit až v nelidské či ponižující zacházení. Česká republika je za tuto praxi dlouhodobě kritizovaná, a to i Výborem OSN pro práva dítěte, přesto v ní stále pokračuje,” uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv.
„Na hlavním nádraží v Praze opakovaně potkáváme psychicky vyčerpané migranty propuštěné nejčastěji ze zařízení ve Vyšních Lhotách, kteří mají na sobě jen letní oblečení a v kapse kromě příkazu k opuštění republiky do určitého dne už vůbec nic. Nabízíme jim nocleh ve svých bytech a suplujeme tak roli státu a města. To je neudržitelná situace, protože počet potřebných neklesá. Spíš naopak,“ popsala zkušenosti z praxe Monika Horáková, iniciátorka dobrovolnické pomoci na hlavním nádraží v Praze.
Vyzýváme čtyři odpovědná ministerstva (MV, MPSV, MS a MŠMT), aby spolu s odborníky a odbornicemi z nevládního sektoru vydala společnou instrukci k nastavení bezpečných a humánních podmínek ve všech fázích kontaktu s migranty, kteří se ocitají na území ČR.
Více informací poskytnou:
Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům: 731 170 885
Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv a členka Výboru pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva: 605 111 510
Monika Horáková, iniciátorka dobrovolnické pomoci na hlavním nádraží v Praze: 737 810 593
Desatero problémů s důrazem na práva dětí:
1. Děti a rodiny nesmějí být zajišťovány v zařízeních pro zajištění cizinců.
Přesto se tak děje.
2. Dětem a jejich rodinám musí být nezbytně zajištěna okamžitá krizová intervence a odborné služby psychoterapeutů a sociálních pracovníků.
Děti přicházejí z oblastí, kde jim hrozí vážná újma v důsledku ozbrojených konfliktů, nesou si z těchto oblastí četné traumatizující zkušenosti a soustavně se ocitají ve zcela nových stresujících situacích.
3. Nezletilí bez doprovodu musí být sloučení s příbuznými v EU v co nejkratším možném čase.
Apelujeme na efektivní spolupráci s dožádaným státem v souladu s nejlepším zájmem dítěte tak, aby řízení trvalo co nejkratší možnou dobu. Zároveň urgentně apelujeme na to, aby nezletilí byli o tomto řízení včas, srozumitelně a aktuálně informováni za účelem prevence útěků nezletilých.
4. Péče o nezletilé bez doprovodu musí být zajišťována vhodným způsobem.
Po svém příchodu do České republiky jsou nezletilí bez doprovodu primárně umísťováni do specializovaného Zařízení pro děti–cizince MŠMT, pokud však jsou jeho kapacity naplněny, jsou umísťováni náhodně do sítě diagnostických ústavů, dětských domovů a výchovných ústavů v rámci celé ČR, podle volných kapacit. Umísťování dětí, které zpravidla prošly hlubokými traumaty a potřebují zvlášť citlivý přístup do výchovných ústavů, je zcela nevhodné.
5. Dětem musí být o jejich situaci poskytovány dostačující informace ve srozumitelné formě plně v souladu s jejich participačními právy.
6. Dětem a jejich rodinám musí být zajištěn účinný přístup k právní pomoci.
V současné situaci tuto povinnost nezajišťuje stát, právní poradenství je poskytováno neziskovými organizacemi na dobrovolné bázi. Tyto organizace disponují zcela nedostatečným množstvím pracovníků i finančních prostředků. Způsob, jakým se zájemci o právní pomoc v zařízeních pro zajištění cizinců informují a zapisují, je faktickou překážkou jejího efektivního poskytování.
7. Dětem a jejich rodinám musí být zajištěny dostupné, přístupné a vhodné tlumočnické služby.
8. Dětem musí být zajištěno právo na vzdělání, ale také účast ve hře a oddechové činnosti.
V zařízeních, do kterých jsou v současnosti děti umisťovány, děti často nemají přístup k nejjednodušším činnostem odpovídajícím jejich věku, je jim znemožňována hra. Pokud zařízení samo není schopno zajistit oddechovou činnost pro děti, apelujeme alespoň na umožnění přístupu dobrovolníkům a službám neziskových organizací, které tuto činnost zařízení mohou po určitou dobu nahradit.
9. V jakémkoli zařízení pro nezletilé a jejich rodiny je nutné minimalizovat zásahy do osobní sféry.
V současné době děti i rodiny migrantů často končí v zařízeních, kde jim jsou odebírány mobilní telefony, přestože je to pro většinu z nich jediné spojení s okolním světem, často s členy vlastní rodiny či přáteli, kteří se sami ocitají v nelehkých podmínkách.
10. V zařízeních pro zajištění cizinců je nutné apelovat na lidský, nikoli represivní přístup personálu.
Detenční centra se zakládají především na represivním přístupu ke klientům. Děti jsou zde vystaveny strachu a nejistotě, mnohdy i hrubému zacházení z řad personálu. V situaci, v níž se nacházejí, by děti měly mít možnost ke hře, která jim pomáhá se se svou situací vyrovnat.