Středa, 10. března 2004Tiskové zprávy
Zakládajícími členy Koalice je dvanáct organizací, které mají s péčí o děti a rodinu mnohaletou praxi. Koalice vznikla díky pocitu potřeby spolupráce na poli péče o dítě. Členové koalice považují tento krok za zásadní posun v této oblasti. Společnými silami chtějí dosáhnout cílů, které jsou jim společné, a jejichž prosazování samostatně nemá odpovídající efekt. Jednotícím mottem koalice je citát z Preambule Úmluvy o právech dítěte: „V zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí děti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění.“
Současný stav péče o dítě a rodinu v nesnázích považují představitelé organizací koalice za alarmující. V České republice vyrůstá přibližně 20 000 dětí v ústavní péči. Další početná skupina dětí vyrůstá v dysfunkčních rodinách, kde nejčastějším řešením potíží bývá umístění dítěte v ústavním zařízení. Mnohé z těchto rodin bývají označovány jako „sociálně slabé“, aniž by jim byla poskytnuta včasná a účinná podpora a pomoc při řešení jejich problémů. Tento stav je, podle názoru koalice, způsoben nedostatečně rozvinutým a nedostatečně efektivním systémem péče o dítě a rodinu – zejména nedostatečnou součinností terénních sociálních a zdravotních služeb.
„Péče o opuštěné děti v České republice je neutěšená již od padesátých let. Porevoluční doba nepřinesla v podstatě žádné zlepšení. Dětem ústavní péče nepomáhá, spíše naopak, a nikdo z kompetentních orgánů nenavrhuje řešení. Koalice ‘Děti patří do rodiny‘ má ambici změnit přístup státu a každodenní praxi v této oblasti,“ říká jedna z mluvčích koalice Ing. Michaela Svobodová, ředitelka občanského sdružení DOM.
Koalice plánuje oslovit se svým záměrem další státní a nestátní organizace, politiky i širokou veřejnost. Informace o svých aktivitách bude koalice pravidelně zveřejňovat na internetových stránkách Zde je také smožnost veřejně se přihlásit k jejímu programovému prohlášení. Koalice je otevřena spolupráci s dalšími státními i nestátními organizacemi.
Pro více informací kontaktujte:
Kateřina Koronthályová,
EMC – PR konsultant,
251 091 211
Středa, 10. března 2004Tiskové zprávy
Východiska
V České republice vyrůstá v současné době přibližně 20 000 dětí v ústavní péči. V porovnání s ostatními evropskými státy je tato situace alarmující. Současný systém péče o dítě a rodinu v obtížných situacích selhává v mnoha směrech. Netvoří jednotný funkční celek, nýbrž soustavu vzájemně nekomunikujících subjektů (spolu s krajskými úřady je spravován pěti ministerstvy: MZ, MPSV, MS, MŠMT a MV). Systém je finančně náročný, neefektivní a koncepčně nevyhraněný. Jeho působení se často omezuje na administrativní, případně represivní metody. V důsledku této situace jsou tisíce dětí a mladistvých vychovávány v institucích. Život v instituci podle vědeckých studií u dětí prokazatelně způsobuje deprivaci a vytváření patologických sociálních návyků.
Základní cíle
1. Co nejvyšší počet dětí vyrůstá ve vlastní biologické rodině.
2. Významné zvýšení podílu náhradní rodinné péče v systému služeb pro děti bez rodinného zázemí.
3. Zkracování doby pobytu dětí mimo vlastní rodinu, zvláště pak ve všech typech institucionální péče.
Důležité podmínky pro dosažení cílů
Ustanovit jeden odpovědný úřad, který bude mít celou oblast ochrany práv dítěte ve své kompetenci (Ministerstvo pro rodinu nebo jiný výkonný státní úřad pro dítě a rodinu). Vytvořit národní strategii a koncepci péče o dítě a rodinu (vypracovanou kompetentními odborníky a s přihlédnutím k procesu začleňování do EU) a zakotvit tuto strategii v legislativě i v každodenní praxi.
Zavést moderní přístupy v oblasti sociálních služeb pro dítě a rodinu a definovat závazné standardy jejich kvality.
Rozvíjet náhradní rodinnou péči v jejích stávajících i nových formách tak, aby byla dostupná všem dětem vyrůstajícím mimo vlastní rodinu, a to bez rozdílu věku, etnické příslušnosti, zdravotního stavu či psychosociálních obtíží.
ČLENOVÉ KOALICE
Český helsinský výbor (Helena Kunstová), DOM (Michaela Svobodová), Fond ohrožených dětí (Marie Vodičková), Liga lidských práv (Radka Jelínková), Nadace Naše dítě (Zuzana Baudyšová), Nadace rozvoje občanské společnosti (Hana Šilhánová), Nadační fond Rozum a Cit (Jaroslava Máliková), Pod křídly (Emilie Smrčková), Středisko náhradní rodinné péče (Věduna Bubleová), Střep (Věra Bechyňová), Výbor dobré vůle (Milena Černá), Zdravotní a Sociální fakulta ČB univerzity (Jiří Kovařík)
Mluvčí:
Zuzana Baudyšová,
Michaela Svobodová,
Jiří Kovařík
KONTAKT:
Kontaktní adresa: DOM, Braunerova 22
180 00 Praha 8
Středa, 26. listopadu 2003Tiskové zprávy
Dnes, v úterý 25. listopadu, u příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách proběhl v Brně informační happening zaměřený na jednu z častých forem násilí na ženách – domácí násilí. Akce, na které se podílelo NESEHNUTÍ společně s Poradnou pro ženy v tísni (Liga lidských práv) a zařízením s krizovými lůžky Magdalenium, se tak stala součástí celorepublikové Kampaně proti domácímu násilí, která k dnešnímu dni vyvrcholila.
Součástí informačního happeningu, který se odehrál na ulici Česká, byl stánek s širokou nabídkou materiálů zaměřených na problematiku domácího násilí. Kromě letáků různých organizací pracujících s jeho oběťmi tu byly k dispozici materiály informující obecně o jevu domácího násilí. Nedílnou součástí byly i informační materiály k celorepublikové Kampani proti domácímu násilí.
Kolemjdoucí si na stánku také mohli zakoupit svíčky, které byly benefičně prodávány a jasně tak vyjádřit svůj odmítavý postoj k domácímu násilí. Zisk bude věnován na konto zařízení s krizovými lůžky pro oběti domácího násilí Magdalenium. Proč právě Magdalenium vysvětluje Kateřina Plesková z NESEHNUTÍ: „Stále tu chybí dostatečné ubytovací kapacity, kam by se mohly týrané ženy přechodně před agresorem ukrýt. Proto chceme alespoň symbolickou částkou tento azylový dům podpořit.“
Akce byla zahájena v 16:00 proslovem aktivistky NESEHNUTÍ Kristýny Rytířové. „Podle statistických údajů tři pětiny české populace znají případy násilí mezi partnery z doslechu, více než čtvrtina se s ním setkala přímo, tedy jako svědek, oběť nebo případně v roli násilníka. Odhaduje se, že každá pátá žena je obětí násilí ze strany svého partnera. Podle průzkumů v rodinách s domácím násilím vyrůstají děti v 84 % a útoky se odehrávají v přítomnosti dětí v 69% případů. Přičemž děti, jenž jsou svědky domácího násilí, trpí stejně jako děti, které jsou samy týrány. Tristní je také fakt, že tváří v tvář domácímu násilí je pouze každý druhý člověk ochoten poskytnout pomoc.“ upozornila Kristýna Rytířová. Poté byly svíčky zapáleny a byl z nich sestaven velký nápis „STOP NÁSILÍ“.
Kampaň vyhlásilo jedenáct neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se v rámci své činnosti zabývají problematikou domácího násilí vůči ženám, ať již v oblasti přímé pomoci obětem násilí či prevence a poskytování informací. Jejím cílem je zvýšit informovanost o domácím násilí a zároveň posílit povědomí o nepřijatelnosti tohoto jevu. Kampaň chce ukázat, že domácí násilí nelze tolerovat, protože tolerance komplikuje situaci obětí a posiluje cyklus násilí. Kampaň se zároveň zaměřuje i na některá konkrétní témata, spojená s domácím násilím, ať už jde o změny v legislativě nebo o nutnost jasného odsouzení násilí. Kampaň probíhá na několika úrovních, její důležitou částí je mediální kampaň ve spolupráci s reklamními agenturami a Českou televizí, stejně tak důležité jsou však i aktivity jednotlivých neziskových organizací, zaměřující se především na zvýšení povědomí o domácím násilí.
Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí, k nimž dochází mezi blízkými osobami, nejčastěji mezi partnery či bývalými partnery. Většinu obětí domácího násilí (až 95%) tvoří ženy.
Další informace:
+420 605 239 579 (Kateřina Plesková, NESEHNUTÍ Brno)
+420 737 834 345 (Martina Žáková, Poradna pro ženy v tísni, Liga lidských práv)
Neděle, 26. října 2003Tiskové zprávy
K podání stížnosti nás vedou předchozí rozhodnutí Evropského soudu týkající se případů policejního násilí. Evropský soud v nich stanovil poměrně přísná kritéria pro posuzování násilného jednání policejních orgánů a zejména pro kvalitu následného vyšetřování“(2), řekl k věci Vítězslav Dohnal, právník zastupující pana Jeonga v trestním řízení.
Pan Jeong se ve spolupráci s Ligou lidských práv pokoušel více než dva roky bezvýsledně dosáhnout řádného prošetření svého případu českými orgány činnými v trestním řízení. Spravedlnosti se nedočkal ani u Ústavního soudu, který se letos na jaře odmítl jeho případem zabývat a nesplnil tak svou úlohu ochránce základních lidských práv garantovaných ústavními zákony a mezinárodními závazky České republiky(3).
Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv by odsuzující rozsudek a finanční kompenzace pro pana Jeonga v tomto konkrétním případě měly v budoucnu přispět rovněž k tomu, že se zodpovědné orgány začnou vážněji zabývat zlepšením systému vyšetřování a prevence policejního násilí. Rozsudkem by se Evropský soud zařadil k řadě mezinárodních institucí, které zejména v posledních třech letech vydaly jednoznačná doporučení o nutnosti změny neefektivního systému, který policistům zaručuje beztrestnost v případech hrubého porušování lidských práv.
poznámky:
1. Asistenta Karlovy univerzity Byeongju Jeong zadržela Policie bezdůvodně spolu s dalšími stovkami lidí ve Štěpánské ulici, když se vracel v pozdních večerních hodinách domů z práce. Násilí se vůči němu měli dopustit zejména policisté na místním oddělení Policie České republiky v Praze – Vokovicích ve dnech 27. – 28. září roku 2000.
2. K tomu viz např. rozhodnutí Labita proti Itálii z roku 2000, ve kterém uvedl, že má za to, že jestliže nějaká osoba hájitelným způsobem tvrdí, že byla ze strany policie nebo jiných srovnatelných státních orgánů vystavena zacházení, které je v rozporu s čl. 3 Úmluvy, pak toto ustanovení ve spojení s všeobecnou povinností, již smluvním státům ukládá čl. 1 Úmluvy – „přiznat každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v (…) Úmluv[ě]“ – implikuje požadavek vést účinné oficiální vyšetřování. Toto vyšetřování, stejně jako to, jež vyplývá z čl. 2 Úmluvy, musí být způsobilé vést k identifikaci a potrestání zodpovědných osob (v souvislosti s čl. 2 viz McCann a další proti Spojenému království, 1995, Kaya proti Turecku, 1986), Yasa proti Turecku, 1987). Kdyby tomu tak nebylo, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu by byl, nehledě na svůj zásadní význam, v praxi neúčinný a v některých případech by bylo možné, aby příslušníci státních orgánů téměř beztrestně pošlapávali práva těch, kteří podléhají jejich kontrole (viz. cit. Assenov).
1. Trestní oznámení podal pan Jeong v říjnu 2000. Případ byl poprvé odložen inspekcí v prosinci 2000. Po stížnosti právníka OPH státní zástupce odložení zrušil v dubnu 2001. Inspekce případ odložila podruhé v prosinci 2001, po další stížnosti právníka OPH státní zástupce opět odložení zrušil v lednu 2002. V červnu 2002 Inspekce případ již potřetí odložila. Stížnost právníka OPH státní zastupitelství s konečnou platností zamítlo usnesením č. 3 Zn 985/2002 ze dne 8. 11. 2002. Stížnost k Ústavnímu soudu byla podána 8. 1. 2003 a Ústavní soud o ní rozhodl 24. 4. 2003.
Středa, 15. října 2003Tiskové zprávy
V úterý 14. října uspořádaly brněnské neziskové organizace, zabývající se ochranou práv žen, tiskovou konferenci o probíhající celostátní Kampani proti domácímu násilí na ženách. Poradna pro ženy v tísni, NESEHNUTÍ Brno a azylový dům Magdalenium zde prezentovaly své aktivity v rámci této kampaně.
„Kampaň vyhlásilo jedenáct neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se v rámci své činnosti zabývají problematikou domácího násilí vůči ženám, ať již v oblasti přímé pomoci obětem násilí či prevence a poskytování informací. Jejím cílem je zvýšit informovanost o domácím násilí a zároveň posílit povědomí o nepřijatelnosti tohoto jevu.“, říká Martina Žáková z Poradny pro ženy v tísni při Lize lidských práv. Kampaň chce ukázat, že domácí násilí nelze tolerovat, protože tolerance komplikuje situaci obětí a posiluje cyklus násilí. Kampaň se zároveň zaměří i na některá konkrétní témata, spojená s domácím násilím, ať už jde o změny v legislativě, nutnost jasného odsouzení násilí a jeho pachatele anebo o upozornění na fakt, že děti jako svědci domácího násilí trpí stejně jako děti, které jsou samy týrány. „Kampaň se uskuteční na několika úrovních, její důležitou částí je mediální kampaň ve spolupráci s reklamní agenturou a Českou televizí, stejně tak důležité jsou však i aktivity jednotlivých neziskových organizací, zaměřující se především na zvýšení povědomí o domácím násilí.“, dodává Žáková.
„Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí, k nimž dochází mezi blízkými osobami, nejčastěji mezi partnery či bývalými partnery. Většinu obětí domácího násilí tvoří ženy, přičemž domácí násilí má většinou opakující se a stupňující charakter, kdy intenzita násilí zpravidla roste.“, upozorňuje Kateřina Plesková z NESEHNUTÍ Brno. Domácí násilí se objevuje ve všech sociálních skupinách, nezávisle na vzdělání, ekonomické situaci, rase či náboženství. Domácí násilí je specifické tím, že se odehrává „beze svědků“ a mezi osobami, které k sobě mají či měly blízký vztah. Navíc se jedná snad o jediný trestný čin či přestupek, v jehož případě pachatel neopouští “místo činu” neboť neočekává, že by za své chování mohl být odsouzen či potrestán.
Některé aktivity v rámci kampaně již v Brně proběhly, další se chystají. NESEHNUTÍ a Poradna pro ženy v tísni společně zorganizovali seminář pro studenty žurnalistiky Fakulty sociálních studií o způsobu prezentace této problematiky v médiích. NESEHNUTÍ také uspořádalo diskusní večer s videoprojekcí na téma domácího násilí a možností prevence a obrany proti tomuto jevu. Poradna pro ženy v tísni připravuje pro studenty Střední policejní školy v Brně brožuru, ve které budoucí policisty seznamuje se základními pojmy domácího násilí a s psychologií oběti a pachatele. Brožura bude dále obsahovat stručný přehled pravomocí policistů při zásahu v situaci domácího násilí. NESEHNUTÍ Brno dále připravuje na 25. listopadu (Mezinárodní den proti násilí na ženách) happening v centru Brna, který má na tento závažný problém upozornit širokou veřejnost. Právě v tento den by měla kampaň vyvrcholit různými akcemi po celé republice.
Úterý, 9. září 2003Tiskové zprávy
Podle Ligy lidských práv odporuje instalace kamer a odposlechů v zařízeních ústavní výchovy zejména právu na ochranu soukromí, které je zakotveno především v Listině základních práv a svobod a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod (blíže viz právní analýzu na www.llp.cz). Ochrany zdraví a majetku dětí, zaměstnanců i dalších osob lze dosáhnout bez sledování audiovizuální technikou, o čemž svědčí i zkušenosti z jiných zemích Evropy.
Liga lidských práv považuje za nešťastné stanovisko ministryně školství JUDr. Buzkové, která se odvolává na ostudnou analýzu Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Tato analýza (viz www.llp.cz) výslovně popírá jakýkoliv rozdíl mezi dětským domovem na jedné straně a věznicí, nádražím či kasinem na straně druhé, čímž dává najevo pojetí náhradní péče o děti v ČR; v tomto pojetí jsou místa, ve kterých probíhá náhradní péče o děti, přirovnávána spíš k vězení a schodům v metru a nejsou vnímána jako prostory, ve kterých by se děti měly plnohodnotně rozvíjet. Především ale ředitel této instituce JUDr. Zachariáš tvrdí, že vzhledem k tomu, že žádný zákon nezakazuje nahrávání dětí v ústavu či kdekoliv jinde, je takové nahrávání a odposlech dovolen všude včetně ložnic, WC či koupelen. Takovým stanoviskem Ústav státu a práva nerespektuje základní zásadu právního státu – že veřejná moc může do práv a svobod občanů tedy i dětí zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích. Je s podivem, že instituce, která by měla být vrcholným stupněm vědeckého bádání v oblasti práva, popírá základní zásadu, bez jejíž znalosti neprojdou studenti právnických fakult ani první semestr.
kontakt:
Mgr. Radka Jelínková,
tel. 604 310 187
Středa, 18. června 2003Tiskové zprávy
Na podzim loňského roku byl v Praze na Palmovce napaden osmnáctiletý romský mladík Marek Polák, student obchodní akademie, skupinou čtyř rasistických násilníků. V důsledku kopanců těžkou obuví, ran pěstí a trháním vazem utrpěl řadu poranění na těle, tržnou ránu na hlavě, otřes mozku a dodnes se potýká s bolestmi hlavy a se ztíženým soustředěním. Od dubna tohoto roku projednává obžalobu Obvodní soud pro Prahu 8. Pachatelé jsou obžalováni z pokusu o těžké ublížení na zdraví z rasových důvodů a z výtržnictví. Předsedkyně senátu Mgr. Iva Diepoltová však Markovi Polákovi, jeho zmocněnci a jeho rodině klade protizákonně překážky při uplatňování jejich práv před soudem.
Soudkyně Diepoltová odpírá zástupkyni Marka Poláka pokládat vyslýchaným osobám otázky k objasnění skutku. Vyjádřila se, že poškozený má pouze právo položit otázky, které se vztahují k náhradě škody způsobené trestným činem – což nemá oporu v zákoně. Poškozený je však podle zákona samostatnou stranou trestního řízení. Stejně jako obžalovaný a státní zástupce má řadu procesních práv. To vše bez ohledu na to, zda požaduje náhradu škody; oběť trestného činu má toto postavení dokonce i když mu není žádná materiální škoda způsobena (typickým příkladem je oběť trestného činu pomluvy, neoprávněného nakládání s osobními údaji, znásilnění apod.).
Právnička Helena Svatošová z Ligy lidských práv, která poškozeného Poláka zastupuje, to komentuje: ”Pokud by směl zmocněnec poškozeného vystupovat jen v otázkách náhrady škody, vedlo by to k absurdním závěrům: poškození, kteří náhradu škody nežádají, by měli právo toliko mlčky přihlížet trestnímu řízení.“ Takto zcela formální účast však samozřejmě neexistuje; trestní řád výslovně dává poškozeným mimo jiné právo účastnit se hlavního líčení, podávat návrhy na dokazování a se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky. Zákon nikde neomezuje výkon těchto práv na účel dokázání výše škody. Pokud z tohoto důvodu předsedkyně senátu odepřela poškozenému vykonávat jeho procesní práva, jde o zřejmou šikanu.
Postup soudu není v souladu se zákonem i v dalších věcech – v protokolu z hlavního líčení konaného 18.4. 2003 není uvedena přítomnost poškozeného Marka Poláka, zato byla bez zákonného oprávnění zjišťována totožnost přítomné veřejnosti. Sdělení totožnosti však může soudce vyžadovat pouze pokud chce vůči konkrétní osobě z řad veřejnosti provést nějaký procesní úkon, jinak zákon hromadné legitimování veřejnosti nepřipouští.
Zde však byla hned na počátku jednání zjišťována totožnost všech přítomných osob v publiku. Většinu z nich tvořily Rómové – rodina a přátelé poškozeného Marka Poláka. Důvod, proč chtěla předsedkyně senátu znát jména přítomné veřejnosti, nebyl sdělen.
”Jednání předsedkyně senátu vyvolává pochyby o tom, zda respektuje klíčový požadavek zákona o soudech a soudcích na nestrannost soudce a ústavní požadavek zákazu diskriminace.“ , konstatuje Helena Svatošová a dodává: ”Proto podáváme na jednání soudkyně stížnost a věříme, že systém nápravy podobných excesů v justici funguje efektivně. Pokud ne, jsme připraveni k dalším právním krokům, abychom dosáhli nápravy. Nejde jen o tento konkrétní případ, ale o prosazení zákonného a řádného zacházení s poškozenými v podobných případech do budoucna”.
Aktivní účast poškozeného či jeho zmocněnce na řízení nezřídka přispívá (vedle dosažení náhrady škody) k řádnému objasnění skutku a viny konkrétních osob – v případě rasistických útoků lze odkázat na známé působení Jakuba Poláka, jehož účast a podněty v řízení, kde vystupoval jako zmocněnec poškozených vedly mj. k prokázání viny vrahů Tibora Danihela či Milana Lacka.
Životně důležitým požadavkem na zajištění kontroly justice je možnost kohokoli navštívit soudní jednání a to bez ohledu na jeho národnost, sociální postavení, vztah k věci (výjimkou je samozřejmě osoba svědka) a bez podmínky sdělení svého jména. Veřejnost soudního jednání je garantuje ústavní pořádek a řada zákonů. Její omezení jsou přísně daná jen zákonem a nad tento rámec je nelze libovolně určovat či rozšiřovat.
Pokračování hlavního líčení ve věci se bude konat v pátek 20.6.2003 od 9,00 hodin v budově Obvodního soudu pro Prahu 8, Dlážděná 5, č.dveří 211.
Kontakt:
Mgr. Ing. Helena Svatošová,
Liga lidských práv,
Za Poříčskou branou 12,
Praha 8,
tel.: 604 41 88 30
Pondělí, 3. února 2003Tiskové zprávy
Výbor kritizoval nedostatky dodržování práv dětí v ČR z obecného hlediska systému a politiky péče o děti a rodinu a vyjádřil se k jednotlivým oblastem a navrhl konkrétní kroky pro zlepšení otázky práv romských dětí, k problémům ústavní výchovy, k nedostatkům ochrany a péče o týrané, zanedbávané a sexuálně zneužívané děti, dále zdravotně postižené děti, nezletilé žadatele o azyl a cizince. Výbor také zhodnotil problematiku trestání mladistvých delikventů.
Výbor musel s politováním konstatovat, že Česká republika nijak nezohlednila jeho doporučení z roku 1997 zejména vzhledem ke stále chybějícímu orgánu, který by koordinoval, monitoroval a kontroloval dodržování práv dětí a činnost roztříštěných státních institucí zabývajících se dětmi, včetně koordinace mezi centrálními a místními úřady a spolupráce s nevládními organizacemi. Pravomoci Veřejného ochránce práv či Rady vlády hodnotil Výbor pro práva dítěte k těmto účelům jako nedostatečné. Na nesystematickou a necílenou politiku ohledně dětí poukázal Výbor kritikou např. chybějícího stanovení priorit politiky ohledně dětí a rodiny, chybějícího centrálního mechanismu sběru dat týkajících zvláště znevýhodněných skupin dětí, netransparentním podílem státního rozpočtu určeného na rozvoj dětí a jejich práv.
Výbor pro práva dítěte (stejně jako Výbor pro lidská práva, CPT…) ve svém stanovisku požaduje náležité, okamžité a nestranné vyšetřování případů zneužití pravomoci policie na dětech (zejména romských) nezávislou institucí. Tento požadavek vznesla Liga lidských práv v rámci projektu OPH již několikrát, avšak vláda na nj dosud nereagovala.
Výbor dále kritizoval nedostatečnou podporu a pomoc rodinám v krizových situacích, což vede k nadměrnému umísťování dětí do ústavní péče ze sociálních důvodů. Výbor vyjádřil také znepokojení nad současnými podmínkami v zařízeních ústavní výchovy, např. nedostatek individuálního přístupu, omezování kontaktu dětí s rodiči, nedostatek pomoci dětem, které opouštějí ústavy atd. Výbor doporučil vládě ČR, aby přijala opatření k zajištění účinné pomoci obětem domácího násilí a špatného zacházení a zamezila zneužívání dětí včetně pohlavního zneužívání, Vláda by měla zejména zajistit zajistila vhodné programy pomoci obětem a vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby oběti násilí nebyly dále poškozovány současným systémem vyšetřování. Výbor rovněž požaduje legislativní zakotvení a uvedení do praxe zákazu tělesného trestání ve školách, v ústavech, v rodině i jinde. V rámci problematiky trestání mladistvých Výbor v doporučeních naléhá na vládu, aby současný věk trestní odpovědnosti zůstal na 15 letech. Podobně jako další mezinárodní lidskoprávní instituce se Výbor zabýval otázkou menšin – zejména přístupem romských dětí ke zdravotní péči, k sociálním službám a hlavně ke vzdělání, neboť byl znepokojen faktem, že dvě třetiny romských dětí navštěvuje speciální školy.
Další zprávu o naplňování Úmluvy o právech dítěte předloží Vláda ČR Výboru OSN pro práva dítěte v roce 2008.
Bližší informace:
Mgr. Radka Jelínková,
Liga lidských práv,
Tábor tel: 604/310187
Pátek, 15. listopadu 2002Tiskové zprávy
Zástupci nevládní organizace Ligy lidských práv odpovídali v Ženevě na otázky členů Výboru pro práva dítěte OSN týkající se dodržování práv dětí v České republice. Závěrečná doporučení vládě ČR vydá Výbor na konci ledna 2003.
Dne 8.10.2002 se v Ženevě na základě II. periodické zprávy vlády ČR zabýval Výbor pro práva dítěte otázkou dodržování Úmluvy o právech dítěte v České republice. K této příležitosti vypracovaly některé nevládní organizace „stínovou“ zprávu.
Zástupce Ligy lidských práv měl tu čest na pozvání Výboru prezentovat nevládní zprávu Ligy přímo členům Výboru a odpovídat na jejich otázky. Členové Výboru se zajímali hlavně o romské děti, o problémy ústavní výchovy, sexuálně zneužívané děti, zdravotně postižené, nedostatečný systém pomoci týraným a zanedbávaným dětem, nedostatečnou podporou rodiny a také základní otázkou- chybějícím článkem pro koordinaci, monitoring a kontrolu dodržování práv dětí v České republice.
Slyšení zástupců vlády by se mělo uskutečnit v Palais Wilson v Ženevě dne 24.1.2003. Závěrečnou zprávu včetně doporučení ohledně dodržování práv dětí v ČR vydá Výbor pro práva dítěte přibližně 31.1.2003.
bližší informace:
Mgr. Radka Jelínková, Liga lidských práv
tel: 604/310187
Tel/fax: 381/254866
r.jelinkova@llp.cz
Kostnická 1324, 390 01 Tábor
Čtvrtek, 31. října 2002Tiskové zprávy
při jeho snaze zajistit nestrannou kontrolu zacházení se zadržovanými osobami na policejních služebnách v průběhu pražského listopadového summitu NATO.
Jak Veřejný ochránce práv, tak Výbor proti mučení v dopisech adresovaných ministru vnitra Stanislavu Grossovi a policejnímu prezidentovi Jiřímu Kolářovi podpořili snahu o přítomnost nezávislých pozorovatelů na policejních služebnách. Oba upozornili též na dobré zkušenosti policie s činností OPH. Veřejný ochránce práv se podle slov obsažených v jeho dopise navíc domnívá, že „plánovaná účast kontrolních orgánů policie nebo dokonce Inspekce ministra vnitra není vhodným řešením. Tyto orgány nejsou vybaveny zákonnou pravomocí a jejich přítomnost by mohla vést k tomu, že by mohly být vyloučeny z vykonávání úkonů případného trestního řízení.“
Zástupci Výboru proti mučení tvořeného ze zástupců státních institucí i nevládních organizací dokonce sami nabídli svojí účast na policejních služebnách! Tuto možnost navrhovaly státním orgánům a ministerstvu vnitra i Občanské právní hlídky, které si v žádném případě nenárokují provádění nezávislé kontroly pouze ze strany svých zástupců. Inspekce je pevně vázána zákonem, který jí neumožňuje dohlížet na dodržování lidských práv zajištěných osob na policejních služebnách. Oproti tomu nevládním organizacím občanů zákon tuto možnost nebere a je tudíž možná.
Podle názoru Jiřího Kopala z OPH, nechtějí reprezentanti osvícenějších státních orgánů již opakovat trpkou zkušenost s excesy policie z polistopadového období, jejichž důsledkem bylo týrání desítek osob na policejních stanicích, které nebylo v žádném z případů vyšetřeno a následná mezinárodní ostuda pro českou republiku. Kopal naráží kupříkladu na události po Velké Pardubické 1993, zásah v klubu Propast v roce 1996, Global Street Party 1998, 1. Máj 1999 a zasedání MMF a SB 2000 (1). Občanské právní hlídky apelují na ministra vnitra a vedení policie, aby využili nabídek dalších státních institucí a umožnili veřejnou kontrolu na policejních služebnách po vzoru některých civilizovaných evropských zemí (2). Systém preventivní kontroly vnitřními policejními orgány a inspekcí, by byl nejen nepřípustným překročením pravomoci, ale i výsměchem desítkám bezdůvodně týraných osob (včetně některých novinářů) z minulých let, stejně jako doporučením mezinárodních institucí, které dohlížejí na plnění smluv, které se čR zavázala dodržovat. Právě systém vyšetřování ze strany inspekce a orgánů vnitřní kontroly zajišťuje absolutní beztrestnost policistů za zásahy do tělesné integrity zadržovaných osob. Kdyby česká republika respektovala doporučení nezávislých mezinárodních institucí, jako třeba země EU, musela by systém tvořený inspekcí a orgány kontroly zrušit a nahradit nezávislým orgánem. Jen za poslední rok tento požadavek čR adresoval jak Výbor pro lidská práva, tak Výbor proti mučení (oba působí při OSN).
Podle dlouholetých zkušeností od nás i ze světa dochází k nejrozsáhlejšímu porušování lidských práv, bití a bezdůvodnému týrání nikoli přímo v ulicích při veřejných shromážděních, ale zejména později na policejních služebnách. Tuto skutečnost byly nakonec nuceny potvrdit nakonec po právním postupu OPH a státních zástupců i některé závěry inspekce ministra vnitra po zasedání MMF. Inspekce však po zjištěných skutečnostech nechtěla nebo nedokázala odhalit viníky. Systém nezávislé veřejné kontroly je pak jedním ze základních prvků prevence proti nebezpečí násilí ze strany jednotlivých policistů. Nebezpečí, kterému je nutno čelit nejen po demonstracích, ale i v každodenní policejní činnosti. O tom svědčí například alarmující případ úmrtí romského občana pana Vladimíra Pechy na brněnské policejní stanici v červnu tohoto roku.
Poznámky:
1. Podle šetření nejrespektovanější světové organizace na ochranu lidských práv, Amnesty International, dokonce zákroky policie po zasedání MMF vyústily v některých případech až do „mučení“ předvedených. OPH považují dodnes za politováníhodné, že na zprávu Amnesty z března 2001 zareagovali ministr vnitra S. Gross, stejně jako ředitel inspekce, policejní plukovník M. Tomin naprosto stejně jako někdejší státní představitelé [komunistického režimu] na zprávy o porušování lidských práv v době předlistopadové totality.
2. Nezávislá kontrola policejních služeben probíhá například v Rakousku, Nizozemí či Velké Británii, projekty nezávislé kontroly probíhaly také v Maďarsku od roku 1996. V Rakousku státní a nestátní činitelé (zástupci ministerstev, univerzit i nevládních organizací) společně navštěvují nejen policejní stanice, ale sledují počínání policie i při demonstracích, po nichž sepisují objektivní zprávy o její činnosti. Veřejná kontrola přispěla podle expertních výzkumů ve všech zemích k větší transparentnosti práce policie, k širší důvěře veřejnosti a posílení kreditu policejní činnosti.
Kontakt:
Jiří Kopal, právní koordinátor Občanských právních hlídek Liga lidských práv,
Bratislavská 31
602 00 Brno
Mobil: 608 719 535
