Na jaře 2025 se konal interaktivní workshop s právníkem a porodním asistentem Paulem Goldenem. Workshop byl určen pro lidi z praxe a pro studující (zejména medicíny, porodní asistence a práva). Výsledkem byla skupina přibližně 50 účastníků a účastnic, ve které zaznívaly různé pohledy na přednášenou problematiku a která se vzájemně v mnohém obohacovala.
Paul pochází z Velké Británie, kde studoval ošetřovatelství, následně se zajímal o alternativní medicínu na Srí Lance, v Austrálii a Asii, a mezitím se také stal porodním asistentem. Paul na workshopu sdílel své dlouholeté zkušenosti z více než 30leté praxe. Expertem je především na porody koncem pánevním, neonatologii a pediatrii. Zkušenosti porodního asistenta u domácích porodů kombinuje i s právním oborem. Je soudním znalcem a mediátorem sporů z oblasti reprodukčních práv a regulace porodní péče napříč celým světem.
Přinášíme vám shrnutí přednáškové části workshopu
Paul je velkým zastáncem přirozených porodů a domnívá se, že klíčem k dobrému průběhu porodu –i všemu po něm – je především klidné prostředí a podpora matky. „Tělo ženy samo o sobě je přizpůsobeno k tomu, aby porodilo dítě, a matka tak nejlépe vycítí, co právě v daný okamžik potřebuje,“ říká Paul a dále pokračuje: „pokud přijdou komplikace, jsou to pak odborníci, ať už lékaři, či porodní asistenti, kteří buď ženu navedou, nebo jí při závažnějších potížích pomohou, aby se nikomu nic nestalo. Je důležité s matkou mluvit, ptát se, zda je v pořádku, jak se cítí. Není žádoucí, aby lékař dával ženě léky k potlačení bolesti, o které nestojí, nebo prováděl jakékoli zákroky, o kterých nebyla informována, nebo s nimi nesouhlasila. Sama žena by měla mít možnost si vybrat, jakým způsobem chce přivést své dítě na svět, ať už přirozeným porodem, nebo císařským řezem, ať už při tom chce ležet na zádech, na čtyřech, nebo mít porod v bazénku, ať už v porodnici, nebo u sebe doma.“
Drsná realita penalizací za domácí porody
V mnoha zemích, ve kterých Paul pracoval jako porodní asistent, však k domácím porodům není přistupováno jako k něčemu, co je právo ženy. Naopak je to něco, co stát nepodporuje. Uvádí příklad, kdy v Brazílii byl jeden lékař odsouzen k čtrnácti letům vězení za domácí porod své ženy. Díky Paulově intervenci do případu soud změnil názor a pustil lékaře z vězení, avšak on sám neví, jak bude případ dál probíhat v odvolacím řízení. Další věcí, kterou ve své praxi řeší, je nepříjemný narativ: pokud se novorozenému dítěti něco stane, může za to podle lékařů v nemocnici domácí porod, ačkoli to spolu nemusí mít žádnou souvislost. Přístup se také liší stát od státu, ať k sobě mají blíže sebevíc, což je případ konkrétně Německa a Rakouska. V Německu je podle Paula normální, že má žena domácí porod, a třeba pokud předtím rodila císařským řezem, v Rakousku tohle povoleno není.
Traumatický porod = trauma pro široké okolí
Paul zároveň mluví o tom, že traumatický porod nemá dopad jen na matku a dítě, ale i na toho, kdo je při tom s nimi a nemůže nijak pomoct. Nejčastěji jde o otce. Upozorňuje, že trauma z porodu zasahuje i do vztahů mezi matkou, dítětem a otcem, či kýmkoli jiným, kdo byl u porodu přítomen. Důležitá je zde otázka informovaného souhlasu se zdravotním zákrokem. Informovaný souhlas je svobodné rozhodnutí podstoupit zákrok po tom, co byla osoba srozumitelně poučena o nadcházejícím lékařském úkonu a souvisejících informacích, jako jsou například rizika či trvalé následky zákroku. Zajímavé přirovnání, které Paul udává, je, že pokud žena s něčím vyjádří nesouhlas mimo nemocnici, je to respektováno nebo přijdou, následky. ,,Když ale žena řekne ne v nemocnici, tak to lékaře nezajímá,” říká smutně Paul. To byl případ jednadvacetileté ženy v Americe, které lékař řekl, že jí bude proveden nástřih. Ačkoli opakovala, ať to nedělají, neposlechli ji. A to vedlo ke sporu, který nakonec vyřešili mimosoudně, protože absence informovaného souhlasu má za následek to, že lékaři či zdravotnický personál postupoval protiprávně. A takové případy se řeší častěji, než si lidé uvědomují.
Dejte ženám možnosti a prostor, ony se rozhodnou
Je proto důležité se žen ptát, jak si přejí, aby porod probíhal, informovat je o tom, co děje a co je potřeba k tomu, aby matka i dítě byly v pořádku. Dát jim možnosti, ze kterých si mohou svobodně vybrat, a být při porodu v klidném prostředí. Nechat ženám právo se rozhodnout, co chtějí, a přenechat jim za to odpovědnost. Všechny tyto nástroje pomohou jak ženám, tak jejich rodinám, ale i lékařům a porodním asistentům k tomu, aby se přístup k porodu vyvíjel co nejlepším směrem. To je poselství, které si z přednášky mohli odnést všichni zúčastnění.
Adéla Holubová, studentka právnické fakulty MUNI a dobrovolnice Ligy lidských práv
Událost byla součástí projektu Jihomoravského kraje Lidská práva v porodnictví: Informovaný souhlas a mediace ve zdravotnictví č.j. JMK32325/2025 podporovaném z dotačního titulu „Program podpory činnosti nestátních neziskových organizací působících v oblasti zdravotní osvěty a prevence na území Jihomoravského kraje“.