Ukládat povinnost podrobit protiepidemiologickým opatřením (jakým je i laboratorní vyšetření, v tomto případě tzv. test na COVID-19) může podle § 64 ve spojení s § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví pouze příslušná krajská hygienická stanice, popřípadě poskytovatel zdravotních služeb (typicky Váš praktický lékař). Takové opatření je možné vydat pouze v případě výskytu infekčního onemocnění či podezření na něj (například pokud jste se setkali s někým pozitivně testovaným na COVID-19). Opatření je závazné ode dne jeho prokazatelného předání fyzické osobě (§ 67 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví. Obvykle bývá předáváno telefonickým hovorem, je ale sporné, jestli jde opravdu o prokazatelné předání – telefonický hovor se může například přerušit.

V případě uložení povinnosti podrobit se testu a jejího neuposlechnutí Vám hrozí podle § 92n odst. 3 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví pokuta ve výši až 3 milionů korun. Reálně uložená pokuta ale bude mnohem nižší, nesmí pro Vás totiž být likvidační (zákaz likvidačních pokut vyplývá z judikatury, viz například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133). Uložení pokuty by také mohlo být v rozporu s výhradou svědomí (více informací v odpovědi na jiný dotaz).

Pokud se nařízenému testu nepodrobíte, alternativně by Vám mohla být uložena karanténa na 14 dnů stejně jako v případě, kdy se nepodaří provést test do 10. dne od kontaktu s pozitivně testovanou osobou.

Pokud nesouhlasíte se způsobem provedení testu, který standardně probíhá výtěrem z nosu (nasální odběr), doporučujeme se informovat o jiných způsobech odběru a testování. Je nám známo, že je možné se domluvit na výtěru z krku, některé laboratoře provádí testy ze slin.

Podrobnosti týkající se testování, karantény a izolace najdete v tomto mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví.

(aktualizováno 1. 3. 2021)

V případě povinného očkování Ústavní soud shledal, že musí existovat výjimka z důvodu práva na svobodu myšlení a svědomí, a stanovil určitá kritéria, při jejichž splnění nelze osobu sankcionovat a očkování vynucovat. Vzhledem k tomu, že u povinného očkování se stejně jako u testování na COVID-19 jedná o opatření pro ochranu veřejného zdraví, není důvod, proč by se výhrada svědomí nedala vztáhnout i na testování.

Kritéria stanovená Ústavním soudem jsou tato:

• ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí,
• naléhavost důvodů, jež k podpoře své výhrady osoba uvádí,
• konzistentnost a přesvědčivost tvrzení dané osoby a
• společenské dopady, jež může v konkrétním případě akceptovaná výhrada svědomí mít.

Výhradu svědomí je potřeba vznést nejpozději po zahájení řízení o přestupku.

(aktualizováno 1. 3. 2021)

V případě, že jste byli pozitivně testováni na COVID-19, je Vám nařízena izolace dle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví. Karanténa se nařizuje v situaci, kdy jste byli v úzkém kontaktu s pozitivně testovanou osobou.

Podle aktuálního mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví (ze dne 25. 02. 2021) je doba izolace 14 dní od pozitivního výsledku testu. Izolace se ukončuje uplynutím 14 dní, pokud již nemáte žádné příznaky. V případě, že u Vás klinické příznaky onemocnění přetrvávají, zůstáváte v izolaci, dokud neuplynou alespoň 3 dny od vymizení těchto příznaků. K ukončení izolace pak stačí nahlášení Vašemu praktickému lékaři, který Vám ukončí neschopenku. 

Pokud jste byli v úzkém kontaktu s pozitivně testovanou osobou, bude Vám uložena karanténa po dobu 14 dní od posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou, přičemž byste měli test podstoupit 5.-7. den (nejpozději do 10. dne) od posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou. V případě, že není možné provést test do 10. dne od posledního kontaktu a nemáte žádné symptomy, karanténa se ukončuje bez testu po 14 dnech.

Pro další informace co dělat, pokud jste v izolaci nebo karanténě, doporučujeme informační web o covid-19.

(aktualizováno 1. 3. 2021)

Nařízení podrobení se testu nebo karantény se ukládá rozhodnutím krajské hygienické stanice, popřípadě nařízením poskytovatele zdravotnických služeb (§ 64 ve spojení s § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví).

Pokud se i přesto chcete proti rozhodnutí bránit, odvolání se podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu můžete podat správní žalobu.

V případě, že Vám karanténu nařídí poskytovatel zdravotních služeb (ošetřující lékař), jde o jiný postup. Proti opatření, které bylo vydáno, můžete do 3 dnů od doručení podat návrh na přezkoumání (§ 67 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví). Pokud poskytovatel návrhu nevyhoví, postoupí ho příslušné krajské hygienické stanici a proti jejímu rozhodnutí již není možné podat odvolání. Možností je potom podání žaloby stejně jako v předchozím bodě.

Důvodem odvolání může být například to, že Vám byla nařízena karanténa od pozdějšího dne, než kdy jste byli naposledy v úzkém kontaktu s pozitivní osobou. Důvodem také může být výhrada svědomí.

(aktualizováno 1. 3. 2021)

Jedná se o otázku, která je zatím sporná. Na jedné straně stát argumentuje ochranou veřejného zdraví, ale na druhé straně děti a jejich rodiče mohou argumentovat negativními dopady dlouhodobého nošení roušky na zdraví dítěte i na jeho schopnost se vzdělávat.

Pokud se jedná o nošení roušky ve škole, tak kromě toho, že povinnost žáků a studentů nosit ochranné prostředky dýchacích cest (s určitými výjimkami) je stanovena mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, tak mají přímo ze zákona (§ 22 školského zákona) povinnost dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni.

V případě porušení povinností žáka nebo studenta může škola uplatnit kázeňská opatření (§ 31 školského zákona). Mezi ty patří zejména napomenutí a důtka třídního učitele či ředitele školy a v případě ukončené povinné docházky i podmíněné vyloučení nebo vyloučení (§ 31 odst. 2 školského zákona). Škola také může přistoupit k fyzickému bránění v přístupu žáka/studenta bez roušky do budovy školy nebo jeho vyvedení. V takovém případě by již šlo ze strany o velmi problematické bránění ve vzdělávání.

Dalším možným postihem je uložení pokuty rodičům dítěte. Za nedodržování povinnosti nosit roušku hrozí podle § 92n odst. 3 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví pokuta ve výši až 3 milionů korun. Reálně uložená pokuta ale bude mnohem nižší, nesmí pro Vás totiž být likvidační (zákaz likvidačních pokut vyplývá z judikatury, viz například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133).

Uložení kázeňského opatření nebo pokuty by také mohlo být v rozporu s výhradou svědomí (více informací v odpovědi na jiný dotaz).

(aktualizováno 1. 3. 2021)

Povinnost distančního vzdělávání upravuje nově školský zákon ve svém § 184a. Tato povinnost se týká všech typů škol podle školského zákona (MŠ v případě dětí s povinnou školní docházkou, ZŠ, SŠ, VOŠ, konzervatoře a státní jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky). Distanční způsob vzdělávání se uplatní v situacích, jako je ta současná, kdy je v důsledku krizových nebo mimořádných opatření nebo z důvodu nařízení karantény znemožněna osobní přítomnost většiny dětí/žáků/studentů alespoň jedné skupiny/třídy/oddělení/kurzu.

Distanční vzdělávání může být nařízeno buď plošně mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví nebo o něm může rozhodnout ředitel školy. Rozhodování ředitelem školy vyplývá z § 164 odst. 1 a § 184a školského zákona. Pro vzdělávání distančním způsobem byla vydána tato metodika.

(aktualizováno 1. 3. 2021)

Nemůže jej nepřiměřeně omezovat. Rodiče i jejich děti mají právo na nepřetržitý kontakt, což vyplývá z občanského zákoníku (§ 858), zákona o zdravotních službách (§ 28/3e1) a také ze samotné Listiny základních práv a svobod (čl. 32/4). Toto právo je také zaručeno čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.

Zákon o zdravotních službách sice uvádí, že právo na nepřetržitý kontakt musí být vykonáváno v souladu s vnitřním řádem, ovšem podle § 46/1a vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů. Jinými slovy, zařízení může stanovit hygienické a organizační podmínky pro přítomnost rodičů u dítěte, ale nikoliv toto právo nepřiměřeně omezovat nebo zcela vyloučit.

Podle krizového opatření vlády ze dne 27. 02. 2021 platí zákaz návštěv pacientů ve zdravotnických zařízeních, ve kterých se poskytuje lůžková péče, nadále ale platí výjimka pro návštěvy nezletilých pacientů. Ministerstvo zdravotnictví k přítomnosti zákonných zástupců u nezletilých pacientů v době nouzového stavu vydalo metodické doporučení. Liga lidských práv podrobněji tuto otázku bez ohledu na nouzový stav zpracovala v článku “Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem”. 

(aktualizováno 1. 3. 2021)

Podle krizového opatření vlády ze dne 27. 2. 2021 platí zákaz návštěv pacientů ve zdravotnických zařízeních, ve kterých se poskytuje lůžková péče, nadále ale platí výjimka pro návštěvy nezletilých pacientů. Ministerstvo zdravotnictví k přítomnosti zákonných zástupců u nezletilých pacientů v době nouzového stavu vydalo metodické doporučení. Liga lidských práv podrobněji tuto otázku bez ohledu na nouzový stav zpracovala v článku “Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem”.

Podle krizového opatření vlády ze dne 27. 2. 2021 může k porodu rodičky ve zdravotnickém zařízení doprovod, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

• třetí osobou je druhý rodič dítěte nebo osoba žijící s rodičkou ve společné domácnosti,
• porod bude probíhat v samostatném porodním pokoji nebo boxu s vlastním sociálním zařízením,
• bude zamezen kontakt třetí osoby s ostatními rodičkami,
• třetí osoba se podrobí měření teploty před vstupem do porodního pokoje nebo boxu,
• třetí osoba má tělesnou teplotou nedosahující 37,0 °C a zároveň nemá příznaky onemocnění COVID-19,
• třetí osoba používá chirurgickou roušku jako minimální ochranu dýchacích cest (používání improvizovaných nebo látkových roušek nepostačuje).

V praxi to znamená, že Vás může k porodu doprovázet otec dítěte nebo někdo z Vaší společné domácnosti. Přítomnost dul nebo soukromých porodních asistentek zvenčí bohužel za současné situace není možná.

V případě, že byste to chtěla právně řešit, nabízíme právní pomoc. Můžete se ozvat na e-mailovou adresu anna.stefanidesova@llp.cz.

(aktualizováno 1. 3. 2021)

Zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest, tedy de facto příkaz nosit roušky nebo respirátor, naleznete v tomto aktuálním mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví (ze dne 26. 2. 2021). Jednou z výjimek z povinnosti nosit ochranné prostředky dýchacích cest jsou přitom pacienti hospitalizovaní ve zdravotnickém zařízení, což se vztahuje i na ženy při porodu. Hospitalizovaným pacientem se stáváte v momentě přijetí do nemocnice, pokud tedy nemocnice vyžaduje roušku či respirátor, je jen na Vás, zda to dodržíte. Ze strany nemocnice může být ochranný prostředek dýchacích cest pouze doporučen, nikoliv vynucován, a to i v případě, že byla rodící žena pozitivně testována na COVID-19. V takovém případě má ochranné pomůcky nosit personál.

(aktualizováno 1. 3. 2021)

V případě matky pozitivní na COVID-19 platí totéž jako v případě obecnější otázky ohledně nepřetržitého kontaktu dítěte s rodiči. Rodiče i jejich děti mají právo na nepřetržitý kontakt, což vyplývá z občanského zákoníku (§ 858), zákona o zdravotních službách (§ 28/3e1) a také ze samotné Listiny základních práv a svobod (čl. 32/4). Toto právo je také zaručeno čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.

Pokud jste porodila zdravého novorozence, máte právo jej mít stále u sebe. Lze doporučit zvýšenou hygienu a dodržování protiepidemických opatření. Kontakt kůže na kůži a kojení doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

Přehledně se k této tématice vyjádřil porodník Ondřej Šimetka na svém facebooku.

(aktualizováno 1. 3. 2021)