Ústavní soud dnes vyhověl části stěžovatelů – účastníků blokády na Šumavě, které policie měla podrobit dušení, škrcení, způsobení bolesti a poranění. Podle soudu bylo u dvou z pěti stěžovatelů postupem Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), Krajského státního zastupitelství v Plzni a Vrchního státního zastupitelství v Praze porušeno jejich právo na účinné vyšetřování nelidského a ponižujícího zacházení. Ústavní soud kritizoval i to, že zásah policistů vůči stěžovatelům nebyl natočen na kameru, přestože byl přítomen policejní kameraman. Liga lidských práv, která stěžovatelům zajistila právní pomoc, vybízí k systémovým změnám, které by podobným případům do budoucna zabránily.
Jednalo se již o druhou stížnost proti nedostatečnému vyšetřování špatného zacházení s účastníky blokády na Šumavě. Již v prvním nálezu (sp. zn. I. ÚS 1042/15) Ústavní soud konstatoval porušení práva na účinné vyšetřování a tehdy také zakázal Generální inspekci bezpečnostních sborů pokračovat v tomto porušování práv stěžovatele. Tentokrát už Ústavní soud zakazující výrok nepřipojil, protože je podle něj vysoce nepravděpodobné, že by další vyšetřování přineslo nové skutečnosti. Místo toho odkázal úspěšné stěžovatele na řízení o náhradu nemajetkové újmy proti státu.
Ústavní soud kritizuje policii za chybějící videozáznamy policejních zákroků
Ústavní soud několikrát zopakoval, že klíčové zákroky policie nebyly zachyceny na kameru, i když byl policejní kameraman přítomen a nic nenasvědčovalo tomu, že by nějaké zvláštní okolnosti v pořízení či pokračování záznamu bránily. To podle Ústavního soudu vzbuzuje pochybnosti o přiměřenosti zákroku policie. Policie tímto postupem také prakticky znemožňuje státu prokázat, že byl zásah přiměřený a v souladu se zákonem. Ústavní soud připomíná, že v těchto situacích je to stát, který musí prokázat, že ke špatnému zacházení nedošlo.
„Není to poprvé, co vrcholné soudy kritizují chybějící videozáznamy z klíčových okamžiků policejních zásahů. Například podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kauze squatu Milada působí podezřele a vyvolává přinejmenším určité pochybnosti, pokud se podstatná část zákroku na záznam policie nedostane.“ uvádí advokátka stěžovatelů a právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Dřívější veřejný ochránce práv Otakar Motejl už v roce 2006 při prošetřování policejního zásahu proti účastníkům akce CzechTek 2005 upozorňoval na nezájem příslušníků policie zachycovat svá překročení zákonnosti a na to, že když se „něco děje“, tak kamera raději zamíří jinam.
Liga požaduje systémové řešení
Podle Ligy lidských práv měla být už dávno do postupů policie zapracována doporučení ombudsmana a soudů k pořizování videozáznamů při policejních zákrocích. Zejména pak při těch typech zákroků, u kterých policie opakovaně čelí obvinění z nepřiměřených postupů (zásahy proti aktivistům). Pokud záznamy rozhodných okamžiků nejsou bezdůvodně pořízeny, měla by za to konkrétní osoba nést odpovědnost. Častým problémem je také skrývání služebního čísla policistů ve snaze vyhnout se identifikaci a odpovědnosti, za což by podle Ligy rovněž měla být vyvozovány právní důsledky.
Liga lidských práv rovněž požaduje po GIBS a jejím novém řediteli, od kterého se očekává profesionalizace a napravení pověsti GIBS, aby vyhodnotila svůj postup a přijala taková opatření, aby její postupy v případě podezření z nelidského a ponižujícího zacházení odpovídaly požadavkům na účinné vyšetřování a aby tyto případy posílala před trestní soudy.
„V případech znásilnění je to často také „tvrzení proti tvrzení“, ale případ jde před nezávislý soud, který zhodnotí všechny důkazy, věrohodnost svědků a rozhodne buď o odsouzení nebo zproštění viny obžalovaného. Stejně by se mělo postupovat i v případech policejního násilí a ne tak, že GIBS kryje policii a případ rovnou sama zarazí, takže se nemá šanci dostat k soudu.“ uvádí advokátka Zuzana Candigliota. Stěžovatel Jan Skalík upozornil na to, že po prvním rozhodnutí Ústavního soudu byl při výslechu dotazován na nesmysly typu, zda na blokádu přijel autem nebo vlakem, ale podrobný průběh policejního zásahu vyšetřovatelku GIBS příliš nezajímal.
Podle Skalíka lze očekávat, že podobné případy, jako byla blokáda na Šumavě, budou přibývat s ohledem na stále častější ekologické problémy a nechuť části veřejnosti k těmto problémům jen přihlížet a s ohledem na jejich požadavky na efektivní kroky k ochraně životního prostředí. Proto by si přál, aby jeho případ byl impulsem k přijetí takových změn, aby se podobné jednání policie už neopakovalo. Úspěšní stěžovatelé zváží možnost domáhat se odškodnění, jak jim naznačil Ústavní soud, v takovém případě by získané peníze darovali ekologickým organizacím.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
GIBS, policejní násilí, policie, Šumava, Ústavní soud, vyšetřování