Pátek, 10. července 2009Tiskové zprávy
Česká republika ve středu přestala být posledním státem Evropské unie, který neratifikoval Římský statut zakládající Mezinárodní trestní soud (ICC). Prezident Václav Klaus smlouvu tento týden podepsal a ratifikační proces tak může být ukončen uložením ratifikační listiny u Organizace spojených národů. Nyní je naší povinností sladit trestní legislativu s Římským statutem.
České nevládní organizace Liga lidských práv, Amnesty International, Český červený kříž a Člověk v tísni podporovaly přistoupení České republiky k ICC již od roku 2002 v rámci neformální koalice. Po nedostatečných snahách minulých vlád a parlamentů koalice nevládních organizací v tomto volebním období znovu opakovaně vyzývala vládu i parlament ke spolupráci na schválení Římského statutu. K tomu došlo v loňském roce. Poslední překážkou plné ratifikace pak byl až do tohoto týdne prezident republiky, který s podpisem smlouvy otálel. Z toho důvodu české organizace společně s více než dva a půl tisíci mezinárodními organizacemi vyzvaly prezidenta Václava Klause v dubnu 2009, aby co nejdříve podepsal ratifikační listinu, uložil ji u OSN a připojil se ke státům odhodlaným bojovat proti beztrestnosti pachatelů nejzávažnějších zločinů.
Od svého vzniku v roce 2002 Mezinárodní trestní soud založil pracoviště ve všech státech, kde probíhají jeho nezávislá vyšetřování a vydal třináct veřejných zatykačů na osoby, které údajně nesou největší odpovědnost za brutální zločiny v Demokratické republice Kongu, Ugandě, Středoafrické republice a Dárfúru. První přelíčení v případě, kde je obžalovaným za válečné zločiny v Demokratické republice Kongu Thomas Lubanga Dyilo, začala před ICC na počátku tohoto roku.
„Jsme přesvědčeni, že každá další ratifikace Římského statutu učiní ICC silnějším a lépe vybaveným k plnění své primární role, tedy předcházení tomu, aby ve světě docházelo k páchání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.“ říká právník Ligy David Zahumenský.
Podle spolupracujících organizací je nyní prioritní, aby Česká republika schválila smlouvu o výsadách a imunitách představitelů ICC a přijala vyhovující prováděcí legislativu umožňující efektivně s Mezinárodním trestním soudem spolupracovat.
Bližší informace:
David Zahumenský, Liga lidských práv, mobil: +420 608 719 535
Pátek, 13. února 2009Tiskové zprávy
New York – 13. února 2009 – Zvláštní pracovní skupina ustavená ke zločinu agrese dnes na půdě OSN v New Yorku zakončila svou mnohaletou činnost a schválila závěrečnou zprávu, která obsahuje návrh na definici zločinu agrese. V rámci pracovní skupiny se od roku 2002 několikrát ročně scházeli delegáti všech států světa a nevládních organizací, aby připravili návrh definice zločinu agrese pro potřeby Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
Při sjednávání Římského statutu v roce 1998 se státy nemohly na definici tohoto zločinu shodnout a tak rozhodly, že Mezinárodní trestní soud zatím tento zločin trestat nebude. Tuto pravomoc získá až případným přijetím dodatku ke statutu na první revizní konferenci, která je nyní naplánována na první polovinu roku 2010 v ugandské Kampale. Úkolem pracovní skupiny bylo připravit podkladový návrh pro účastníky revizní konference. Zástupce Ligy lidských práv se zasedání pracovní skupiny pravidelně účastnil jako pozorovatel z řad nevládních organizací od roku 2006.
Dnes jednohlasně přijatá zpráva věrně odráží stav vyjednávání. Mezi státy existuje všeobecná shoda, co se týče definice samotného zločinu. Panuje konsensus, že zločin agrese mohou spáchat pouze osoby ve vedoucím postavení – vojenském nebo politickém. Vojáci, kteří příkaz vykonají a agrese se zúčastní, tedy trestáni nebudou. Konsensus se již formuje také ve výčtu aktů státu, které představují akt agrese – vždy jde o použití vojenské síly proti území jiného státu.
Zatím nepřeklenutelné rozdíly přetrvávají v definování podmínek, za nichž může Mezinárodní trestní soud vykonávat nad zločinem jurisdikci. Stálí členové Rady bezpečnosti OSN trvají na tom, že k tomu Soud bude potřebovat zvláštní zmocnění Rady bezpečnosti. Důvodem zřejmě je, že nad takovým rozhodnutím chtějí mít právo veta. Většina států v čele s Německem naopak oponuje, že takový postup by vedl k selektivitě a politizaci Mezinárodního trestního soudu. Tyto státy nevidí důvod proč činit rozdíly mezi zločinem agrese a jinými trestnými činy v působnosti Soudu.
Další problém, který delegace rozděluje, je způsob přijetí dodatku o zločinu agrese. Zdánlivě technická otázka má však zcela zásadní význam pro to, vůči komu bude smět Soud jurisdikci vykonávat. Zda – za předpokladu splnění určitých podmínek – vůči všem členským státům Statutu nebo pouze vůči těm, které dodatek ratifikují. Také proces přijetí ovlivňuje to, zda bude třeba, aby agresorský stát přijal jurisdikci Soudu nad zločinem agrese nebo bude postačovat, aby tak učinil stát, který je obětí agrese.
Všechny tyto otázky budou ještě mezi státy neformálně konzultovány, definitivní rozhodnutí pak padne na revizní konferenci v Ugandě. Bude-li se Česká republika chtít účastnit jednání v Kampale a mít právo hlasovat, bude muset do té doby Římský statut ratifikovat. Vláda i parlament již návrh na ratifikaci schválily, avšak prezident jej zatím odmítá podepsat.
Podrobné informace poskytne:
Jan Kratochvíl, právník, tel.: +1 786 302 0464, e-mail: jkratochvil@llp.cz
Pondělí, 29. ledna 2007Tiskové zprávy
Česká republika ovšem činnost tribunálu nepodporuje a dodnes ani neratifikovala zakládající Římský statut z roku 1998. „Tímto postojem ukazuje česká vláda světu svou lhostejnost k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů posledních desetiletí,“ říká Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.
Založení Mezinárodního trestního soudu je přitom výrazným mezníkem ve vývoji mezinárodního práva, který umožní stíhání vysoce postavených osob, jenž by bez existence tohoto orgánu zcela unikly spravedlnosti. Podle bývalého generálního tajemníka OSN Kofi Annana je soud „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo, aby ze světa zmizela kultura beztrestnosti pachatelů těch nejstrašnějších zločinů.“
Mezi ty patří právě i události v Kongu, které si vyžádaly až čtyři miliony obětí. Rozsáhlého mezinárodního konfliktu ve východní části země se v průběhu 90. let a počátku našeho století účastnily armády devíti států a 21 ozbrojených skupin včetně Unie konžských vlastenců, která prosazovala zájmy etnické skupiny Hema. Lubangova organizace je údajně zodpovědná za bezpočet zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, jako například etnicky motivované masakry, mučení, či znásilňování. Lubangu viní obžaloba z toho, že využíval k bojovým akcím děti mladší 15 let, což představuje válečný zločin.
Lubanga se účastnil prvního slyšení před soudem již v listopadu 2006, ale až tímto rozhodnutím dal soud jasně najevo, že obvinění proti Lubangovi jsou dostatečně podložená a může být na jejich základě souzen. „Je na čase, aby se i Česká republika připojila k této jedinečné iniciativě a pomohla tak dát statisícům obětí různých konfliktů na světě šanci na spravedlnost,“ říká Kratochvíl.
Přílohou tohoto tiskového prohlášení je výzva k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu vydaného skupinou českých nevládních organizací.
Liga lidských práv Amnesty International, Česká republika
Český červený kříž Člověk v tísni
Pro bližší informace:
Jan Kratochvíl
Liga lidských práv
tel. 608 021 038
email: jkratochvil@llp.cz
Příloha k Tiskové zprávě z 29. 1. 2007
Nevládní organizace vyzývají k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu
V současné době je Česká republika jediným státem EU a jedním z posledních států Evropy, které dosud neratifikovaly Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Domníváme se, že tato situace je z několika důvodů politováníhodná.
Mezinárodní trestní soud (dále „MTS“) je mezinárodní instituce založená Římským statutem z roku 1998. Cílem MTS je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná. Během 20. století lidstvo muselo přihlížet nejhrůznějším zločinům, které měly za následek milióny obětí, přičemž mnohdy odpovědné osoby nebyly potrestány. Jak poznamenal bývalý Vysoký komisař OSN pro lidská práva, José Ayala Lasso: „člověk má větší šanci být souzen za zabití jednoho člověka než za zabití statisíce“. Mezinárodní trestní soud je orgánem, který má této beztrestnosti do budoucna zabránit a zároveň svou existencí působit preventivně a pomoci tak, aby tyto zločiny vůbec nebyly páchány. V pravomoci MTS je stíhat a soudit pachatele genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů za podmínky, že tak nečiní stát jejich příslušnosti. Mezinárodní trestní soud je slovy bývalého generálního tajemníka OSN, Kofiho Annana, „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo“, aby ‘kultura beztrestnosti’ pachatelů těch nejstrašnějších zločinů byla ukončena.
Ratifikaci Římského statutu MTS Českou republikou podporujeme z několika důvodů:
- Česká republika vždy zřízení MTS podporovala. V rámci vyjednávání Římského statutu patřila k tzv. skupině „like-minded states“, která byla zřízení MTS příznivě nakloněna. Česká republika je také stranou všech podstatných mezinárodních humanitárních smluv a v minulosti všechny snahy o mezinárodní spravedlnost podporovala, jak dokládá již účast Bohuslava Ečera jako žalobce u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku po druhé světové válce. Skutečnost, že jsme dosud neratifikovali Římský statut MTS je tedy spíše anomálií. Situace je zvláště nešťastná vůči našim partnerům v EU, kteří již všichni Římský statut ratifikovaly, a Evropská unie sama v rámci své společné zahraniční politiky MTS podporuje. Nepřistoupení k MTS může být pro pozici České republiky v EU zvláště choulostivou situací počátkem roku 2009, kdy převezmeme předsednictví EU.
- Každá další ratifikace učiní MTS silnější a tedy efektivnější v trestání pachatelů mezinárodních zločinů, kteří by jinak unikli spravedlnosti. Ještě podstatnější je skutečnost, že silný MTS znamená větší preventivní účinek a tak větší šanci, že k těmto hrůzným zločinům vůbec nedojde. Počet smluvních stran již činí 104 a i dříve zásadní kritik MTS, Spojené státy americké, svůj postoj zmírňují, jak ukazuje např. rozhodnutí RB OSN o svěření stíhání zločinů v Darfúru tomuto soudu, či v poslední době opouštění od uplatňovaní dříve běžných sankcí proti zemím, které Římský statut ratifikovaly.
- V současné době se Česká republika vůbec nemůže aktivně účastnit formování tohoto nového mezinárodního orgánu, jehož vytvoření je označováno za nejvýznamnější mezinárodní událost od dob založení OSN. V roce 2009 nebo 2010 bude probíhat mezinárodní konference, na které dojde k úpravám Římského statutu. Pro to, aby se Česká republika této konference mohla aktivně účastnit a měla na ní hlasovací právo, je třeba, aby Statut do té doby ratifikovala.
- Účast na MTS posílí schopnost České republiky chránit své obyvatele před uvedenými zločiny. MTS představuje další možnost postihu pachatelů těchto činů, pokud tito například nebudou dosažitelní pro české orgány činné v trestním řízení. MTS má ovšem jurisdikci pouze nad činy spáchanými na území smluvní strany, případně jejími státními příslušníky.
Věříme, že ratifikace Římského statutu je nejen v zájmu České republiky, ale v zájmu všech osob na této planetě. Ratifikací dá Česká republika jasně najevo, že jí nejsou lhostejné osudy miliónů bezejmenných obětí, které se staly oběťmi různých diktátorů a ozbrojených skupin ve 20. století a bohužel, jak dokládá situace například v Darfúru, i století 21. Vytvoření MTS je výrazným krokem směrem k dosažení spravedlnosti a lepšího života na Zemi. Mezinárodní trestní soud je instrumentem, který může výrazně napomoci zabránit páchání těchto zločinů v budoucnu. Předpokladem ovšem je, že se bude jednat o silnou organizaci mající širokou podporu napříč státy světa. Česká republika k tomu může přispět přinejmenším tím, že se připojí k v současné době již 104 státům světa, které Římský statut ratifikovaly.
V Praze 26. ledna 2007
Liga lidských práv
Jan Vodák
ředitel
Člověk v tísni
Šimon Pánek
ředitel
Český červený kříž
Marek Jukl
ředitel
Amnesty International
Zdeněk Rudolský
ředitel