Středa, 28. března 2012Zprávy z médií
Praha – Na půdě Sněmovny se strhla debata o domácích porodech. Byla vyhrocená jako vždy, když se proti sobě postaví lékaři a zastánci domácích porodů. Zastánci argumentovali průzkumy ze zahraničí hrajících v jejich prospěch či právem ženy zvolit si místo porodu, doktoři zase vytáhli své zkušenosti z porodních sálů.
Ministerstvo zdravotnictví už dříve uznalo, že je nutné porody doma začít řešit a za určitých podmínek umožnit ženám porod mimo zdi nemocnice. „Debata o tom, jaká konkrétní opatření nastavit, bude ale složitá, stejně jako je nyní složité vůbec sestavit pracovní skupinu při ministerstvu zdravotnictví,“ řekl LN primář jihlavské nemocnice a poslanec Aleš Roztočil poté, co seminář o domácích porodech skončil. Roztočil by měl stanout v čele pracovní komise.
Během tříhodinové debaty proti sobě stanuly dva tábory. Na jedné straně sálu usedly výhradně ženy, které zastávají názor, že by stát měl budoucím matkám umožnit rodit doma.
Na druhé straně se ocitli muži, převážně lékaři a porodníci, kteří se věnovali ve svých příspěvcích především výčtu všech možných rizik spojených s porodem doma.
Podle zastánců domácích porodů stát v současné době brání ženám, aby rodily mimo nemocnici. „Činnost porodních asistentek se ocitá v ilegalitě,“ prohlásila na semináři právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Liga lidských práv zastupuje ženu, která žaluje stát za to, že nemohla sehnat porodní asistentku.
Doma pouze v dobré kondici
Všichni se shodli na tom, že pokud chce žena rodit doma, musí být zdravá a vše musí nasvědčovat tomu, že porod proběhne v pořádku. Zastánkyně domácích porodů navíc argumentují tím, že i když stát porody doma za určitých podmínek povolí, nebude to mít vliv na počet žen, které se pro tuto možnost rozhodnou. Ve střícných zemích jako je Německo, Kanada či USA rodí doma kolem jednoho procenta žen.
Na semináři také zaznělo, že by pomohlo, kdyby se v porodnicích zlepšily podmínky a zároveň by ženy například mohly po celou dobu těhotenství, porodu a následné péče mít svou vlastní porodní asistentku.
„Průzkumy ukazují, že s porodní asistentkou, která se o ženu stará kontinuálně po celou dobu těhotenství, nastane méně problémů jako potrat, méně předporodních hospitalizací, častěji rodí tyto ženy spontánně,“ vyjmenovala výhody kontinuální péče biostatička Markéta Pavlíková.
Krvavé komplikace na videu
Druhá půlka semináře se naopak nesla v duchu argumentů, proč jsou porody doma nebezpečné. Přizvaní lékaři argumentovali většinou skutečnými případy, které se staly na jejich pracovišti. Například Antonín Pařízek z pražské porodnice U Apolináře pospal případ zcela zdravé rodičky, která by podle něho byla ideální adeptkou pro porod doma, jejíž život ale po porodu ohrozilo nečekané poporodní krvácení.
„V 60 až 70 procentech případů je takové krvácení zcela neočekávané a je potřeba rychlý zásah,“ zdůraznil Pařízek. Pustil k tomu i video z porodu zmíněné ženy a přidal i několik fotek.
Zároveň ale dodal, že porodní domy (v Česku zatím není ani jeden, protože podmínky pro jeho vznik jsou nesplnitelné), jsou dobrý nápad, ale je nutné, aby byly maximálně 15 minut od nemocnice.
Povolit, ale za svoje peníze
Poslanec ODS a předseda zdravotnického výboru Boris Šťastný, který seminář uspořádal, zopakoval, že by si porody doma měly hradit rodičky samy, stejně tak jako všechny výdaje spojené s případnými komplikacemi.
„Ve zdravotnickém zařízení hradí péči stát za podmínek, které nastaví. Doma žádné podmínky nastavit nelze, proto to nelze hradit z veřejného pojištění,“ míní Šťastný
Článek byl zveřejněn dne 28. 3. 2012 na www.lidovky.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Barbora Říhová, www.lidovky.cz.
Čtvrtek, 15. března 2012Zprávy z médií
České porodnice konečně naslouchají potřebám žen. Ministr zdravotnictví zřídil pracovní skupinu, jež se má zabývat možnými cestami, jak části žen, které chtějí rodit co možná nejpřirozeněji, či dokonce doma. Moderuje Lucie Vopálenská.
Rozhovor proběhl dne 15. 3. 2012 v Českém rozhlase 6 v pořadu Zaostřeno na občana, záznam si můžete pustit zde.
Úterý, 13. března 2012Zprávy z médií
Ústavní soud se vůbec poprvé zabýval stížností matky, která plánovaně porodila doma. Ačkoliv ji zamítl, odůvodnění kroku rozdělilo ústavní soudce. Stěžovatelka se mezitím obrátila na Evropský soud pro lidská práva.
Sedmadvacetiletá Šárka z Libereckého kraje loni v květnu porodila své druhé dítě plánovaně doma. U porodu ale nebyl nikdo, kdo by měl lékařské či zdravotnické vzdělání. Podle ženy proto, že v kraji není ani jedna porodní asistentka, která by měla oprávnění vést domácí porod. S prosbou o lékařkou péči pak neuspěla ani na úřadech či zdravotní pojišťovně.
Šárka se proto loni v červenci obrátila prostřednictvím právníka Ligy lidských práv na Ústavní soud (ÚS) a požadovala, aby ministerstvu zdravotnictví, krajskému úřadu a parlamentu zakázal pokračovat v „omezování volby žen ohledně místa porodu“.
ÚS její stížnost 28. února zamítl. V pondělí pak na svém webu vyvěsil odůvodnění svého rozhodnutí. V něm mimo jiné stojí, že stížnosti zamítl, protože žena ve svém kolečku stížnosti přeskočila krajský soud. „Tím nevyčerpala všechny opravné prostředky,“ řekl iDNES.cz vedoucí referátu vnějších vztahů ÚS Vlastimil Göttinger.
ÚS zároveň v odůvodnění vyzval, aby se v Česku vedla debata o plánovaných domácích porodech a aby legislativa zohlednila rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Ten před dvěma lety podpořil maďarskou stěžovatelku Annu Ternovszkou v tom, že jí dal zapravdu, že si žena může určit místo porodu a stát jí nemá právo kvůli tomu odpírat lékařskou péči.
„Ústavní soud závěrem vyzývá zúčastněné strany k zahájení seriózní a odborné debaty, jejímž výsledkem by měla být legislativní úprava, která by respektovala právo na soukromý život (…), při zohlednění všech kolidujících zájmů a základních práv jiných subjektů, zejména práva dítěte na život a ochranu zdraví,“ stojí v odůvodnění Ústavního soudu.
Jenže zatímco zastánci co největší volnosti pro výběr místa porodu se z této pasáže radují, u ÚS odůvodnění vzbudilo odpor. Ohradilo se proti němu devět ze čtrnácti soudkyň a soudců, kteří o věci rokovali. Ty se od odůvodnění distancovali s tím, že nejde o postoj ÚS, ale pouze soudkyně-zpravodajky Elišky Wagnerové.
„Podle mého názoru může hrozit, že v odůvodnění vyslovené názory budou vnějšími subjekty pokládány za názor pléna Ústavního soudu, což neodpovídá skutečnosti,“ píše ve svém stanovisku ústavní soudce Jan Musil. „V kontextu celého odůvodnění a v kontextu konkrétních skutkových okolností vyznívá tato argumentace jako jednoznačné přitakání, že návrh uplatněný stěžovatelkou je oprávněný,“ dodal Musil.
„Nemohu než považovat menšinou zvolený a přes nesouhlas výrazné většiny soudců prosazený postup a z něho resultující dvanáctistránkový text odůvodnění (…) za markantní projev soudního aktivismu, za nešťastný a těžko pro mne akceptovatelný odklon od respektu k takovým principům, jakými jsou postuláty dělby moci, zdrženlivosti a sebeomezení,“ píše ve stanovisku ústavní soudce Jiří Mucha.
„Mám za to, že není rozhodné, zda je domácí porod rizikovější o jedno, tři, pět, deset nebo patnáct procent, neboť už samotný fakt, že představuje ohrožení zdraví dítěte, jemuž se lze vyhnout, považuji za dostatečný důvod pro odmítnutí aktivní podpory domácích porodů ze strany státu,“ dodává soudkyně Michaela Židlická.
Ve Štrasburku už leží nejméně jedna stížnost
Podle Göttingera to bylo vůbec poprvé, kdy se ÚS zabýval stížností, která souvisela s tematikou plánovaných domácích porodů. „Zhruba před šesti lety se na ÚS obrátila porodní asistentka. V jejím případě ale šlo o stížnost, která souvisela s podnikání ve smyslu živnostenského práva a povolovacích procesů,“ řekl iDNES.cz Göttinger.
Ono poprvé se neodehrává jen na úrovni ÚS. V květnu loňského roku se právník Ligy lidských práv David Zahumenský v případu sedmadvacetileté Šárky obrátil na štrasburský ESLP. „Očekávali jsme, že stížnost u ÚS nebude úspěšná, proto jsme se rovnou obrátili na evropský soud,“ řekl iDNES.cz Zahumenský. „Nesouhlasíme s argumentací ÚS, že bychom měli podat žalobu na ochranu osobnosti proti parlamentu či Vládě ČR. Taková žaloba nikdy nebyla úspěšná. Nevydání legislativy není nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona o odpovědnosti státu,“ dodal Zahumenský.
Zahumenský odhaduje, že stížnost k ESLP je vůbec první nebo jedna z prvních, která miří z Česka do Štrasburku kvůli plánovaným domácím porodům. Lze očekávat, že nebude jediná. Podobný krok ve spolupráci s několika ženami nyní připravuje i právnička Adéla Hořejší.
V Česku nemá kdo vést domácí porody
Stížností matek k úřadům a soudům v posledních letech přibývá. České zákony sice ženám nezakazují rodit doma, v praxi to ovšem nyní není možné. Nemocnice podle svých slov nemohou poskytovat ženám řádnou lékařskou péči při porodu doma. A několik porodních asistentek, které domácí porody vedly ještě před pár lety, pozbylo oprávnění kvůli přesunu svého bydliště a působiště.
„Nevím o žádné, která by v současné době takovou registraci měla,“ řekla iDNES.cz před časem Kateřina Hájková Klíčová. Ta stojí v čele Unie porodních asistentek, jež sdružuje asistentky patřící mezi zastánkyněmi plánovaných domácích porodů.
Ministerstvo zdravotnictví již avizovalo, že vznikne patnáctičlenná pracovní skupina, která bude hledat podmínky, za jakých by domácí porody v Česku mohly probíhat. Česká lékařská komora, neonatologové a porodníci ale nedávno zopakovali striktní stanovisko, že plánované domácí porody jsou mimo poznatky vědy a tedy nežádoucí.
Článek byl publikován dne 13. 3. 2012 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Hana Válková, zpravy.idnes.cz.
Pondělí, 20. února 2012Zprávy z médií
Hromadné odškodnění za nechtěné sterilizace. Průlomový krok se teď podařil Radě vlády pro lidská práva. Ta v pátek schválila zásadní usnesení – stát má odškodnit všechny ženy sterilizované v rozporu s právem. Může jít až o tisíce žen, každá by mohla dostat až 400 tisíc.
Příběhy žen, které byly nuceny podstoupit sterilizaci, jsou si často velmi podobné. Porodní sál, bolest a papír, který nemocniční personál ženám podsunul k podepsání v nejméně vhodnou chvíli, aniž by jí řádně vysvětlil, s čím vlastně souhlasí. Tyto ženy mají teď šanci, že dostanou za nechtěný zákrok od státu odškodné.
Rada vlády pro lidská práva včera schválila zásadní usnesení – stát má odškodnit všechny ženy sterilizované v rozporu s právem.
Usnesení teď poputuje na vládu. Pokud návrh kabinet Petra Nečase schválí, začne zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková společně s ministerstvem zdravotnictví pracovat na samotném mechanismu odškodnění. „V usnesení stojí, že má být tento mechanismus vládě předložen do 31. prosince 2013,“ řekla LN Šimůnková, které se podařilo s resorty, jež v radě zasedají, což je ministerstvo spravedlnosti, zdravotnictví či práce a sociálních věcí, vyjednat kompromisní podobu usnesení.
„Jsem velice překvapena, že se to schválilo. Vezu do Ostravy dobrou zprávu,“ řekla LN šéfka Spolku žen postižených sterilizací Elena Gorolová, která se včera jednání rady zúčastnila.
Na tuto, ale i předchozí vlády tlačí už sedm let, aby se ženami, které přišly o možnost mít další děti, stát zabýval. „Ten boj je dlouhý. Ženy ze spolku už jsou netrpělivé a já s nimi, ale nevzdáváme se a budeme tlačit dál, abychom dostaly odškodnění,“ dodala Gorolová.
Kolika žen by se odškodnění týkalo, musí stát teprve zjistit. „Žádná statistika neexistuje. My zastupujeme tři ženy, na ombudsmana se obrátilo osmdesát žen a kolik jich je ve skutečnosti? To může jít do tisíců,“ řekla LN právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Stejně tak se ještě musí vyřešit, kolik peněz by ženy měly dostat. Podle informací LN se v radě vlády zmiňovala suma 300 až 400 tisíc. To ale Šimůnková odmítla potvrdit. Řekla pouze, že se částka bude odvíjet od sumy, kterou už se ženám podařilo vymoct.
Jednou z mála žen, která se v Česku peněz dočkala, je Helena F.z Ostravy. Obrátila se na soud ve Štrasburku, stížnost ale stáhla. Stát jí totiž loni nabídl 10 tisíc eur a ona je přijala. Mimosoudním vyrovnánímnakonec loni skončil i boj pětatřicetileté Ivety Č. z Ostravy. Kolik peněz ale od ostravské městské nemocnice dostala, odmítly obě strany sdělit.
Podle informací LN se mělo jednat o částku půl milionu.
Článek byl publikován dne 18. 2. 2012 na www.tribune.cz, zde.
