Pondělí, 9. července 2012Zprávy z médií
Legislativci a ochránci lidských práv se přou kvůli novelám zákona o zdravotních službách. Ty zmírňují podmínky pro hospitalizaci člověka proti jeho vůli. Nebude už třeba nutné, aby byl shledán „bezprostředně nebezpečným“. Ochránci pacientů varují, že přibude těch, kdo se v léčebně ocitnou nedobrovolně.
Dvojice novel vrací do legislativy například možnost dodatečného souhlasu s nucenou hospitalizací. Nemocnice či léčebny mají na jeho získání 24 hodin. Vůbec jej pak nepotřebují, pokud pacienta přijmou na méně než osm hodin kvůli jeho vlastní bezpečnosti nebo z terapeutických důvodů.
Ze zákona by nově měla vypadnout podmínka bezprostřední nebezpečnosti pacienta před jeho hospitalizací. Poslanecká novela ponechává jen podmínku, která říká, že proti své vůli může na lůžku skončit ten, kdo ohrožuje sebe i své okolí „závažným způsobem“.
„Návrhy směřují k tomu, aby se situace řešily větší represí, a ne aby se hledaly cesty, jak nedobrovolným hospitalizacím předcházet,“ řekla iDNES.cz Zuzana Durajová z Ligy lidských práv. Podle právničky hrozí, že přibude lidí, kteří se v léčebnách a nemocnicích ocitnou neoprávněně.
„Je to návrat do minulosti, vrací se něco, co zvýší riziko zneužitelnosti,“ hodnotí změnu Jan Jaroš, ředitel občanského sdružení Kolumbus, jež sdružuje psychiatrické pacienty. „Z vlastní zkušenosti vím, jak lze dodatečný souhlas na pacientovi vynutit. Třeba hrozbou, že nebude mít vycházky,“ dodal Jaroš.
V léčebnách končí bez souhlasu stovky duševně nemocných
Výtky směřují k úpravě zákona o zdravotních službách. Ten začal platit v rámci reformy zdravotnictví v dubnu, přesto už má parlament k dispozici hned dvě novely, které jej mají změnit. Jednu podala skupina senátorů, druhou několik poslanců včetně ministra zdravotnictví Hegera.
Kromě toho, že novely ze zákona vypouštějí nutnost souhlasu obou rodičů k léčbě dítěte, zároveň pozměňují podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu pacienta. K ní dochází například v situaci, kdy je pacient v bezvědomí, pod vlivem alkoholu či drog. Situace se ale týká také duševně nemocných nebo lidí, u kterých je podezření na duševní chorobu.
Podle Jaroše se jen v oboru psychiatrie ročně v léčebnách bez souhlasu ocitá asi 800 lidí. Z toho zhruba jedno procento tvoří schizofrenici.
Pacienti: Ať jsou v zákoně diagnózy
Právě schizofrenie patří k chorobám, které jsou svému okolí i pacientovi nejvíce nebezpečné. Novela prošla shodou náhod vládou v době, kdy schizofrenici vraždili nebo se o to pokusili (o jejich útocích čtěte zde).
I proto je podle Jaroše důležité, aby v zákoně byly vypsány konkrétní diagnózy a lékaři přihlíželi k závažnosti onemocnění. Navíc novela ponechává stav, kdy k nucenému převozu do léčebny stačí jen projev nemoci, nikoliv její diagnostikování.
„Pokud by v novele bylo definováno, že se jedná o diagnózu schizofrenie, a byly by v něm přesně vypsány její druhy i podmínka, že nebezpečnost bude konzultována s psychiatrem, s novelou bychom souhlasili,“ podotkl Jaroš.
Byrokracie musí jít při léčbě stranou, říkají lékaři
Návrat dodatečného získání souhlasu pacienta žádala Česká lékařská komora. „Změna je nutná, platný zákon v podstatě nařizuje žádat u každé hospitalizace bez souhlasu pacienta o povolení soud. To je nesmyslné,“ říká viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek. Množství hlášení prý nezvládají zdravotnická zařízení ani soudy.
„Čtyřiadvacetihodinová lhůta je akceptovatelná. Vemte si, kolik pacientů přivezou podnapilých, od nich nejsme schopni získat souhlas. Týká se to i lidí se silnými otřesy mozku, po traumatech nebo u akutních porodů,“ vyjmenoval Mrozek.
Viceprezident ČLK je přesvědčený, že pravidla pro nucené hospitalizace by se neměla příliš zpřísňovat. „Ve smyslu, aby přibývalo byrokracie. Návrhem jsme se totiž snažili o přesný opak,“ dodal Mrozek.
Novelu obhajuje její spoluautorka, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. „Dodatečný souhlas s hospitalizací se do ní dostal z praktických důvodů. Jsou situace, kdy člověka musíte hospitalizovat, ačkoliv se sám k tomu nemůže vyjádřit. Řešit všechno v krátkých lhůtách, které lékaři pro záchranu života potřebují, přes soudy není zrovna praktická věc,“ vysvětlila.
Podle ní by se o námitkách a odlišných právních stanoviscích k novelám mělo ještě diskutovat v rámci parlamentního připomínkování. „Je potřeba hledat takové řešení, kdy nebude člověk omezován na lidských právech, ale zároveň bude zajištěna ochrana společnosti. Je to balanc, který v okamžiku, kdy se zvrátí na jednu, či druhou stranu, tak je to špatně,“ dodala Gajdůšková.
Chyby přinášejí riziko žalob
V praxi podleLigy lidských právpovedou obě opatření ke změkčení podmínek nucené hospitalizace. A tedy i většímu rizikuzneužití a žalob.
Loni se Evropský soud pro lidská práva zastal 42letého muže, který si stěžoval na nedobrovolný pobyt v léčebně. „Stát musel zaplatit odškodné ve výši 12 tisíc eur,“ upozornila Liga. V přepočtu jde tedy zhruba o 300 tisíc korun. Soud dalMiloši Ťupoviza pravdu, protože podle českých zákonů měla léčebna žádat po 24 hodinách soud o souhlas s hospitalizací. Stalo se tak ale až po čtyřech dnech.
„Novelu jsme chystali s právníky a pokud vím, tak je v souladu s mezinárodním právem i Ústavou ČR. Pokud ale vůči ní někdo vznesl výhradu, musíme to znovu prověřit. Ještě je čas vyladit rozpor v právních názorech,“ řekla iDNES.cz jedna z autorek, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.
Zprávu vydal iDNES 8. července 2012, autorkou článku je Hana Válková.
Pátek, 29. června 2012Zprávy z médií
Česku hrozí pranýř ve Štrasburku a vyplácení v součtu až milionových odškodnění lidem, kteří se bez souhlasu ocitnou za zdmi psychiatrické léčebny. Varuje před tím Liga lidských práv. Přímo proti rozsudku Evropského soudu pro lidská práva jde podle ní novela jednoho z reformních zákonů z dílny ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09), již v úterý schválila vláda.
Je to pět let, co u dvaačtyřicetiletého Miloše Ťupy doma zazvonili policisté s lékařem a proti jeho vůli jej převezli do psychiatrické léčebny. Mimo jiné proto, že měl tvrdit, že zabije svého bratra. Ťupa se však bránil, označil hospitalizaci za neoprávněnou a případ dohnal až do Štrasburku. Uspěl. Stát mu musel zaplatit odškodnění ve výši 12 tisíc eur (zhruba 300 tisíc korun – pozn. red.).
Česká republika byla Evropským soudem pro lidská práva odsouzena proto, že tuzemské soudy nezkoumaly okolnosti převzetí (Ťupy – pozn. red.) do lékařské péče a bezprostřednost ohrožení jeho samotného, či jeho okolí,“ popsala právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
A podobná situace, kdy bude Česko vyplácet nedobrovolně hospitalizovaným lidem odškodné v součtu dosahující miliony korun, se podle ní může brzo opakovat. A to v případě, že čeští zákonodárci přijmou novelu zákona o zdravotních službách z pera ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) a dalších poslanců, kterou v úterý schválila vláda. „Jde o malé, ale závažné úpravy. Vypouštějí se změny, které chtěl v souvislosti s rozsudkem v případu Ťupa po Česku Evropský soud pro lidská práva,“ vysvětlila Durajová.
Podle současné úpravy (platné od duba letošního roku – pozn red.) je možné pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat pouze v případě, že bude „bezprostředně“ ohrožovat sebe nebo své okolí. V praxi to znamená, že například duševně nemocného, který hrozí své rodině nožem, mohou záchranáři odvézt na psychiatrii jen tehdy, bude-li kuchyňským náčiním třeba manželce máchat u hrla přímo před jejich zraky. Když se ale do příjezdu sanitky uklidní, zůstává doma. Stejně jako v případě, kdy mu mohou záchranáři zamezit v ohrožování sebe i druhých jinak.
Chystaná novela však onu pojistku proti zneužití hospitalizace v podobě slůvka „bezprostředně“, vypouští. Stejně jako podmínku, že nesmí být hrozbu možné odvrátit jinak. Podle Ligy lidských práv jde v oblasti práv lidí s duševním postižením o velký krok zpět. A Durajová upozorňuje, že už nyní ve Štrasburku čekají na verdikt dvě stížnosti podobné té Miloše Ťupy.
Ministerstvo: Je to kompromis
Ministerstvo zdravotnictví úpravu zákona, který primárně řeší kontroverzní souhlas obou rodičů v případě ošetření nezletilého dítěte, hájí. „Vychází to z toho, jak se současný zákon osvědčil, či neosvědčil v praxi. Samozřejmě to může v rámci projednávání v poslanecké sněmovně ještě doznat nějakých změn, nicméně my v tuto chvíli předkládáme návrh, který je opravdu kompromisem mezi všemi možnými řešeními,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zdravotniství Vlastimil Sršeň.
A za obsahem novely si stojí i šéf zdravotního výboru sněmovny Boris Šťastný (ODS). „Pokud má občan ústavní právo, aby mu stát zajistil lékařskou péči, musí mít ten naopak možnost, jak ji legálně poskytnout,“ míní Šťastný. „Jestli má Brusel nějaký nápad, jak nenechávat lidi umírat na ulici, ať nám ho řekne. Já neznám případy, kdy by se toto zneužívalo. Je to vždy s cílem záchrany lidského života či zdraví,“ dodal.
Pojistkou proti zneužití hospitalizace má být podle šéfa sněmovního výboru navíc soud, který musí „zadržení“ pacienta posvětit. „Nikoho nemůžete držet hospitalizovaného na psychiatrii jen tak,“ uvedl Šťastný.
„Podle našich statistik ovšem soudce v 99 procentech případů vždy řekne, že došlo k převzetí pacienta ze zákonných důvodů. Bez toho, aby zkoumal okolnosti a to, zda byl člověk opravdu nebezpečný,“ nesouhlasí Durajová. „Pokud bezprostřednost v zákoně explicitně není, soudy to neřeší,“ vysvětlila.
Článek vydal 29. června 2012 server Tyden.cz, autorkou zprávy je Lucie Nekvasilová.
Úterý, 5. června 2012Zprávy z médií
Za odmítnutí očkování u vlastních dětí má přijít pokuta. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud, podle něhož nejde o porušení zákonných rodičovských práv. Mají rodiče, kteří očkování odmítají, ještě nějakou možnost? Proč se v mnoha případech nedokážou shodnout ani lékaři, zda ponechat očkování jako zákonnou povinnost? Na tyto i další otázky odpověděla v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Jaký je váš názor na verdikt Nejvyššího správního soudu? Překvapil vás?
Nesouhlasím s ním hned z několika důvodů. Ústavní soud dříve v jiném rozhodnutí řekl, že pokud mát být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveno v tom samotném zákoně. Nelze ho přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. V případě očkování se přesně toto děje. Zákon nedává jednoznačnou odpověď, jaký je rozsah této povinnosti.
Co nyní zbývá rodičům, kteří nechtějí nechat své ratolesti očkovat?
Rozhodně se tím bude zabývat Ústavní soud. Ty případy, které zastupujeme, jsou před Ústavním soudem. A další tam budou určitě směřovat. Takto to nebude ponecháno. Pokud tedy nechceme zůstat postsocialistickým právním státem, kdy se penalizují rodiče za to, že rozhodují o zdraví svých dětí.
Proč podle vás nastavený systém očkování nefunguje tak, jak by měl?
Systém očkování není v pořádku, je zde velká lobby farmaceutických firem, ministerstvo zdravotnictví rozhoduje netransparentně. Je to situace, která je neudržitelná, a rodičům, kteří se zajímají, to přijde nepřijatelné. Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, je dostatečně schopen zjistit si informace. Pokud je to u nás jinak, je to důsledek totalitní praxe, která zde přetrvává.
Není problém hlavně v tom, že lékaři neumějí s rodiči komunikovat a dostatečně jim problém vysvětlit?
Jedna věc je také to, že část rodičů nemá důvěru lékařů, kteří se s nimi odmítají bavit a neumějí jim odpovědět na jejich otázky. Současná úprava nestanovuje výjimku týkající se informovanosti o očkování. Souhlas je dán i v případě očkování a musí být informovaný. Rodič by měl být skutečně poučen. Současná situace je taková, že informace poskytovány nejsou nebo jsou jednostranné. Rodiče se dozvědí, jak je nemoc nebezpečná, očkování bezpečné – ale o závažném poškození se nemluví.
Jak by to podle vás mělo fungovat? Je možné najít kompromis?
Rozhodně jsem pro úplné zrušení povinnosti. Jedině to nastolí rovnováhu a důvěru mezi rodiči a lékaři. Pokud zde bude forma povinnosti spojená s udáváním rodičů, tak lékaři na ně budou tlačit a nenechají je svobodně rozhodnout. To je jednoznačný trend v západních zemích. Například v Holandsku by bylo úplně nepřijatelné, aby úředník rozhodoval o zdraví dítěte. Rodiče budou těmi, kdo se bude o dítě starat v případě, kdy se nakazí nemocí, proti které nebylo očkované, nebo bude mít problémy způsobené očkováním.
Neobáváme se návratu epidemií, které se v české společnosti už téměř nevyskytují?
Ve vyspělých zemí nejsou epidemie, naopak je tam situace podobná jako u nás. Rozhodně nelze říct, že by v Česku byly zdravější děti než v jiných státech.
Článek vyšel na serveru Týden.cz dne 4. června 2012.
Pátek, 18. května 2012Zprávy z médií
Otázkou, zda ženy mají nárok na porod doma, se bude zabývat Vrchní soud v Olomouci. Obrátila se na něj Liga lidských práv zastupující několik žen, které doma chtěly rodit, kvůli aktuálně platnému zákonu a přístupu úřadů však nesehnaly porodní asistentku. Případ už řešil brněnský krajský soud, ženám však asistentku nepřidělil.
„Liga proto podala odvolání a v případě neúspěchu je připravena se obrátit i na Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva,“ řekla novinářům právnička Zuzana Candigliota.
Ženy se u soudu domáhaly přidělení porodních asistentek k jejich domácímu porodu. Soudce brněnského soudu Michal Ryška jim sice dal za pravdu v tom, že na domácí porod mají právo, soud však podle něj nemůže zdravotníkovi asistenci u domácího porodu přikázat. „Uložení takové povinnosti nemocnici by bylo v rozporu se zákazem nucených prací a služeb,“ řekl. Podle něj je nyní na státu, aby vytvořil jasná zákonná pravidla pro domácí porody a respektoval práva žen.
Candigliota s rozsudkem nesouhlasí, podle ní prakticky říká, že si žena sice může na porušení svých práv stěžovat, ale změny se nedočká. „Stát by přitom měl předcházet porušování práv. Odškodnění ženě nepomůže,“ uvedla.
O domácí porod či porod s vlastní asistentkou má prý zájem asi procento rodiček. Na Unii porodních asistentek se týdně obrací zhruba deset takových žen. Situaci jim však od dubna ztížil nový zákon, který za neoprávněně poskytnutou zdravotní péči stanovil až milionovou pokutu. Porodní asistentky mají kvůli tomu strach péči poskytovat.
Zákon tak podle Kateřiny Hájkové Klíčové z unie paradoxně postavení žen zhoršil a uvrhl je do nebezpečnější situace. Když neseženou asistentku, která by se jim v těhotenství věnovala a na domácí porod je připravovala, není, kdo by poznal, že právě u nich hrozí komplikace. Není ani, kdo by jim jejich plán vymluvil nebo včas nařídil odjezd do porodnice.
Podle Candiglioty je v pořádku, když zákon za neoprávněnou zdravotní péči dává milionovou pokutu. Problém je však podle ní u krajských úřadů, které samostatným porodním asistentkám vydávají pro práci oprávnění. Domácí péči jim sice v praxi povolují, ale v závorce dodávají, že se netýká vedení porodu. Takový výklad považuje za svévolný.
I Ryška upozornil na vědecká doporučení ze zahraničí, která jasně doporučují podporovat domácí porody. „V našich podmínkách posttotalitární střední Evropy to ale může být pro mnohé zdravotníky zásadně odmítající domácí porody těžké přijmout,“ řekl.
Autorem zprávy je ČTK, dne 18. května 2012 ji zveřejnil server tyden.cz.
Čtvrtek, 29. března 2012Tiskové zprávy
V neděli 1. dubna 2012 vstoupí v účinnost zdravotnická reforma, která podstatným způsobem mění některé oblasti práv pacientů. Liga lidských práv při této příležitosti provedla kompletní aktualizaci obsahu internetových stránek projektu Férová nemocnice. Návštěvníci stránek zde najdou přehledný seznam hlavních změn ve zdravotnických zákonech a ucelené informace o právech pacientů. Liga také vydala desatero významných novinek v právech pacientů.
(Pokračování textu…)
