Sobota, 5. listopadu 2011Zprávy z médií
Právní zástupkyně mluvčího blokády kácení Mojmíra Vlašína Zuzana Candigliota obdržela písemný rozsudek Krajského soudu v Plzni. Ten potvrdil, že zásahy, kterými policie potlačovala blokádu kácení v oblasti Ptačího potoka v Národním parku Šumava, byly protizákonné.
Účastníci blokády požadují od policie omluvu, vyvození důsledků pro zodpovědné funkcionáře a zveřejnění kroků, které policie udělá, aby se podobná chyba nemohla opakovat.
Za zásadní pochybení policie označil soud skutečnost, že předem nevyhodnotila, proti komu má správně zasahovat – zda proti účastníkům protestu nebo proti dřevorubcům.
„Je … zřejmé, že odpůrce /Policie ČR/ otázku oprávněnosti těžby dřeva vůbec neřešil, resp. nedospěl k závěru, že těžba je oprávněná,“ uvádí se mimo jiné v rozsudku.
Podle soudu mohli policisté rozpustit shromáždění z důvodu ochrany zdraví osob pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že těžba byla v souladu se zákonem. Účastníci blokády přitom opakovaně upozorňovali policii, že pro kácení v území ponechaném přírodě v oblasti Ptačího potoka nebyly vydány potřebné zákonné výjimky, které by umožnily poškodit vzácnou přírodu, a tudíž je nelegální.
Soud rozhodl s odkazem na Ústavu ČR a zákony, které stanovují povinnost chránit naše přírodní bohatství. Podtrhl přitom význam účasti veřejnosti na ochraně přírody, třeba i formou blokády kácení: „Uskutečňuje-li se ochrana přírody za přímé účasti občanů, je evidentní, že účast občanů bude díky jejich významu mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde“, uvedl soud.
Soud ale neřešil riziko opakování celé situace, protože „nemá důvod v případě odpůrce /Policie ČR/ pochybovat o tom, že by se propříště neřídil právním názorem vysloveným v tomto rozsudku“.
Avšak policie i po obdržení písemného rozsudku zopakovala, že na svém postupu vůči účastníkům blokády trvá. Zároveň správa parku oznámila plán dalšího kácení v příštím roce. Liga lidských práv, Ekologický právní servis i Hnutí Duha považují takový postoj policie v právním státě za nepřijatelný.
Rozhodnutí soudu je již nyní pravomocné, není možné se proti němu odvolat. Policie proti němu podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv je přesvědčena o tom, že pokud chce policie před veřejností vypadat jako nestranná instituce, která ctí zákon a ne politická zadání, pak musí rozhodnutí soudu respektovat a vyvodit z něj i personální důsledky.
„Zrušení plzeňského rozsudku na základě kasační stížnosti je velmi nepravděpodobné. Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi připouští zasahování do práva shromažďovacího jen ve výjimečných případech. Kromě toho plzeňský rozsudek je velmi kvalitně odůvodněn a pochybení policie je zjevné,“ dodala Candigliota.
Markéta Cooiman z Ekologického právního servisu je přesvědčena o tom, že kácení v Národním parku Šumava probíhalo prokazatelně v rozporu s právními předpisy. „Správa parku nesplnila ani jednu ze třech podmínek pro povolení kácení, které ukládá zákon. Opakovaně jsme na tuto skutečnost policii a další orgány upozorňovali, doposud bez výsledku. Proto oceňujeme rozhodnutí plzeňského krajského soudu o nezákonnosti policejního jednání vůči účastníkům šumavské blokády a dále se hodláme o toto rozhodnutí opřít v řízeních, která nejsou doposud ukončena.“
Mluvčí blokády Vratislav Vozník byl ve svých vyjádřeních ještě ostřejší: „Místo aby policie zajistila dodržování zákonů na ochranu přírody, chránila dřevorubce, kteří ilegálně masivně káceli stromy v srdci národního parku. Žádáme, aby se policie veřejně omluvila všem účastníkům blokády za nezákonný zásah a vyvodila systémové a personální důsledky. Odpovědnost musejí nést především policejní funkcionáři, tedy velitel zásahu a krajský policejní ředitel, kteří o zásahu rozhodli a vedli jej. Nesmírně závažné je pro mne zjištění, že už ani policie v naší banánové republice nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu, za to na slovo poslouchá politicky dosazené figury.“
Podle Vozníka se minimálně čtyři účastníci pokojné blokády nelegálního kácení u Ptačího potoka budou soudně domáhat finanční satisfakce za újmu, která jim byla zásahem způsobena. „Případné odškodné věnují protikorupčnímu fondu,“ podotkl Vozník.
Rozhodnutí soudu přivítal i herec Petr Vacek, který se letní blokády na Ptačím potoce rovněž zúčastnil: „Jsem rád, že alespoň v tomto bodě vítězí zákon a rozum. Bohužel v dalších případech tomu tak není. Zatím není jasné, jestli někdo najde odvahu prohlásit kácení za ilegální, přestože je porušení zákona zcela očividné. A hlavně – je to zadostiučinění, ale zničený les na Ptačím potoce zůstane zničený. Tak jen do budoucna doufejme, že se podaří zabránit dalším šíleným nápadům správy parku.“
Podle Jaromíra Bláhy z Duhy Krajské ředitelství policie v Plzni vyčíslilo zásahy proti blokádníkům na milion korun. „Ve skutečnosti ale budou výrazně vyšší, protože na Šumavu jezdily policejní jednotky z celé republiky. Dlouhé prsty kmotrů, na které upozornil Karel Schwarzenberg, nás stojí nejen zničenou přírodu v národním parku, ale také pěkné peníze,“ dodal Bláha.
Článek byl publikován dne 5. 11. 2011 na www.prvnizpravy.cz a najdete jej zde.
Středa, 2. listopadu 2011Zprávy z médií
2. 11. 2011 | Hnutí Duha, Liga lidských práv, Ekologický právní servis
Právní zástupkyně mluvčího blokády kácení Mojmíra Vlašína Zuzana Candigliota obdržela písemný rozsudek Krajského soudu v Plzni [1]. Ten potvrdil, že zásahy, kterými policie potlačovala pokojnou blokádu kácení v oblasti Ptačího potoka v Národním parku Šumava, byly protizákonné. Účastníci blokády požadují od policie omluvu, vyvození důsledků pro zodpovědné funkcionáře a zveřejnění kroků, které policie udělá, aby se podobná chyba nemohla opakovat.
Za zásadní pochybení policie označil soud skutečnost, že předem nevyhodnotila, proti komu má správně zasahovat – zda proti účastníkům protestu nebo proti dřevorubcům. „Je zřejmé, že odpůrce /Policie ČR/ otázku oprávněnosti těžby dřeva vůbec neřešil, resp. nedospěl k závěru, že těžba je oprávněná“ [2]. Podle soudu mohli policisté rozpustit shromáždění z důvodu ochrany zdraví osob pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že těžba byla v souladu se zákonem. Účastníci blokády přitom opakovaně upozorňovali policii, že pro kácení v území ponechaném přírodě v oblasti Ptačího potoka nebyly vydány potřebné zákonné výjimky, které by umožnily poškodit vzácnou přírodu, a tudíž je nelegální.
Soud rozhodl s odkazem na Ústavu ČR a zákony, které stanovují povinnost chránit naše přírodní bohatství. Podtrhl přitom význam účasti veřejnosti na ochraně přírody, třeba i formou blokády kácení: „Uskutečňuje-li se ochrana přírody za přímé účasti občanů, je evidentní, že účast občanů bude díky jejich významu mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde“, uvedl soud [3].
Soud ale neřešil riziko opakování celé situace, protože „nemá důvod v případě odpůrce /Policie ČR/ pochybovat o tom, že by se propříště neřídil právním názorem vysloveným v tomto rozsudku“. Avšak policie i po obdržení písemného rozsudku zopakovala, že na svém postupu vůči účastníkům blokády trvá [4] a zároveň správa parku oznámila plán dalšího kácení v příštím roce. Liga lidských práv, Ekologický právní servis i Hnutí DUHA považují takový postoj policie v právním státě za nepřijatelný.
Rozhodnutí soudu je již nyní pravomocné, není možné se proti němu odvolat. Policie proti němu podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv řekla: „Pokud chce policie před veřejností vypadat jako nestranná instituce, která ctí zákon a ne politická zadání, pak musí rozhodnutí soudu respektovat a vyvodit z něj i personální důsledky.“ „Zrušení plzeňského rozsudku na základě kasační stížnosti je velmi nepravděpodobné. Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi připouští zasahování do práva shromažďovacího jen ve výjimečných případech. Kromě toho plzeňský rozsudek je velmi kvalitně odůvodněn a pochybení policie je zjevné.“
Markéta Cooiman z Ekologického právního servisu řekla: „Kácení v Národním parku Šumava probíhalo prokazatelně v rozporu s právními předpisy [5]. Správa parku nesplnila ani jednu ze třech podmínek pro povolení kácení, které ukládá zákon. Opakovaně jsme na tuto skutečnost policii a další orgány upozorňovali, doposud bez výsledku. Proto oceňujeme rozhodnutí plzeňského krajského soudu o nezákonnosti policejního jednání vůči účastníkům šumavské blokády a dále se hodláme o toto rozhodnutí opřít v řízeních, která nejsou doposud ukončena.“
Vratislav Vozník, mluvčí blokády řekl: „Místo aby policie zajistila dodržování zákonů na ochranu přírody, chránila dřevorubce, kteří ilegálně masivně káceli stromy v srdci národního parku. Žádáme, aby se policie veřejně omluvila všem účastníkům blokády za nezákonný zásah a vyvodila systémové a personální důsledky. Odpovědnost musejí nést především policejní funkcionáři, tedy velitel zásahu a krajský policejní ředitel, kteří o zásahu rozhodli a vedli jej. Nesmírně závažné je pro mne zjištění, že už ani policie v naší banánové republice nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu, za to na slovo poslouchá politicky dosazené figury.“ „V tuto chvíli vím i o čtyřech účastnících pokojné blokády nelegálního kácení u Ptačího potoka, kteří se budou soudně domáhat finanční satisfakce za újmu, která jim byla zásahem způsobena. Případné odškodné věnují protikorupčnímu fondu.“
Petr Vacek, herec, signatář Šumavské výzvy, řekl: „Jsem rád, že alespoň v tomto bodě vítězí zákon a rozum. Bohužel v dalších případech tomu tak není. Zatím není jasné, jestli někdo najde odvahu prohlásit kácení za ilegální, přestože je porušení zákona zcela očividné. A hlavně – je to zadostiučinění, ale zničený les na Ptačím potoce zůstane zničený. Tak jen do budoucna doufejme, že se podaří zabránit dalším šíleným nápadům správy parku.“
Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl: „Následky nezákonných zásahů policie nese také příroda. Pokácené stromy v oblasti Ptačího potoka už nikdo zpátky nepostaví, holiny a těžbou poškozené části lesa se budou desítky let vzpamatovávat. Zanedbatelné nejsou ani ekonomické důsledky chybného rozhodnutí krajského policejního ředitele a velitele zásahů. Krajské ředitelství policie je vyčíslilo na milion korun, ve skutečnosti ale budou výrazně vyšší, protože na Šumavu jezdily policejní jednotky z celé republiky. Dlouhé prsty kmotrů, na které upozornil Karel Schwarzenberg, nás stojí nejen zničenou přírodu v národním parku, ale také pěkné peníze.“ [6]
Kontakt:
Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel: 777893871
Markéta Cooiman, Ekologický právní servis, tel: 775154081
Vratislav Vozník, mluvčí blokády, tel: 732719699
Jaromír Bláha, Hnutí DUHA, tel: 731463929
Poznámky:
[1] Celé znění rozsudku je zde.
[2] str. 23 rozsudku.
[3] str. 17 rozsudku. Soud přitom nepochyboval, že blokáda byla shromážděním občanů vyjadřujících určitý názor, v daném případě že těžba v oblasti Ptačího potoka je nelegální a poškozuje chráněnou přírodu.
[4]http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/policie-se-brani-rozhodnuti-soudu-o-zasahu-na-sumave/708995?utm_source=rss&utm_medium=feed
[5] Oblast Šumavy je zákonem chráněna v minimálně třech vrstvách: • jako území národního parku, v němž je dle § 16 odst. 1, písm a) zájona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů, což kácení jednoznačně způsobuje. • na území se vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin. Ustanovení § 50 odst. 2 z.č. 114/1992 Sb. říká, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů a správa NP Šumava nedisponuje výjimkou k zásahu do míst výskytu těchto druhů, které se v oblasti prokazatelně vyskytují. • zároveň je Národní park chráněným územím Natura 2000, ve kterém lze kácet pouze s povolením orgánu ochrany přírody, který shledá, že taková činnost nepředstavuje negativní vliv chráněné území. Posouzení vlivu kácení na území Natura 2000 však nebylo provedeno.
[6]http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/clanky_a_projevy_ministra_schwarzenberga_4/x2011_08_14_karel_schwarzenberg_sumava_je_nejlakavejsi_korist.htm
Sobota, 29. října 2011Zprávy z médií
Umístění nesvéprávného člověka do ústavu musí schválit soud, s takto jasným stanoviskem přišel ombudsman Pavel Varvařovský. Reaguje tak na konkrétní případ Jaroslava Červenky, který byl proti své vůli sedm měsíců držený v ústavu. O osudu lidí zbavených svéprávnosti, kterých je teď v České republice přes třicet tisíc, rozhodují jen jejich opatrovníci. A to je podle veřejného ochránce nepřijatelné. Jeho zpráva není rozhodnutím, ale právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat.
Červenku nechal jeho opatrovník – úřad městské části Praha 11 – letos v únoru převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem, a to údajně pod záminkou rehabilitace. Pak ale uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Muž přitom podle Ligy lidských práv o jednání opatrovníka nevěděl a ani se ho nezúčastnil, i když je schopen smysl smlouvy chápat.
Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla podle ligy domněnka, že není schopen žít sám ve svém bytě a byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Muž s umístěním do ústavu nesouhlasil a kontaktoval policii i opatrovnický soud. „Žil jsem mezi lidmi, kteří nejsou vůbec schopní verbální komunikace, jsou mimo úplně. Já mám vysokoškolské vzdělání, tak to na mě působilo velmi špatně,“ popisuje pobyt v ústavu Červenka.
Podle Barbory Rittichové z Ligy lidských práv se režim, kterému se muž musel v ústavu podřídit, téměř podobal vězení. Neměl například vůbec povolené vycházky. „Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ uvedla.
Ombudsman upozorňuje, že je umístění do ústavu s režimovými opatřeními zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod. Umístění prý proto musí schválit soud. „Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ uvedl Varvařovský. Podle něj má soudní přezkum nastoupit i v situaci, kdy člověk v ústavu žije, ale nepřeje si tam už být. Úřad Prahy 11 ovšem upozorňuje, že se pak může stát, že než soudy záležitost projednají, tak už bude místo v ústavu obsazeno jiným klientem.
V současné době žije v Česku asi 35 tisíc lidí, které soud zcela zbavil svéprávnosti. S tímto institutem už ale nový občanský zákoník nepočítá. Soudy by měly v budoucnu mít možnost práva jen omezit.
Článek byl publikován dne 29.10.2011 na www.ceskatelevize.cz a najdete jej zde, reportáž odvysílaná na toto téma je k dispozici zde.
Autorkou reportáže je Jitka Szászová.
Středa, 19. října 2011Tiskové zprávy
Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský vydal minulý týden průlomovou zprávu z oblasti sociálních služeb: Osoby zbavené či omezené ve způsobilosti k právním úkonům již nemohou být umísťovány do ústavů pouze na základě souhlasu opatrovníka. Od teď je potřeba rozhodnutí soudu.
Ombudsman tak rozhodl na základě případu Jaroslava Červenky z Prahy. Toho nechal jeho opatrovník v únoru tohoto roku převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem pod záminkou rehabilitace a následně uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopen plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že muž není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům.
S umístěním do ústavu Červenka nesouhlasil a informoval proto policii i opatrovnický soud. Všechna jeho podání ale příslušné orgány ignorovaly.
„Byl jsem zbaven způsobilosti a to mě provází dodnes. O tom, že mám jít do ústavu, se rozhodlo za mými zády. Hledal jsem pomoc všude, ale všichni mě ignorovali. Lidé si myslí, že člověk bez způsobilosti je neschopný a nemá právo se rozhodnout o tom, jestli chce nebo nechce žít v ústavu,“ uvedl Červenka.
Kvůli ignoraci úřadů i ústavu se muž nemohl úspěšně bránit
„Umístění do pobytového zařízení sociálních služeb, kde jsou uplatňována režimová opatření, představuje zásah do práva svobody pobytu a pohybu garantovaného Listinou základních práv a svobod,“ komentoval ombudsman Pavel Varvařovský. „Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí proto takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil ombudsman správný postup.
Nakonec se Červenka se svým problémem obrátil na kancelář Veřejného ochránce práv a na Ligu lidských práv, která začala jeho problém aktivně řešit.
„Režim, kterému byl pan Červenka v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci právnička Ligy lidských práv
a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Barbora Rittichová a uvedla, že orgány, které byly povinny se tímto případem zabývat, tak nečinily, díky čemuž neměl Červenka možnost proti svému nucenému pobytu v ústavu úspěšně bojovat. „Docházelo tak k zamezení přístupu ke spravedlnosti a tedy i práva svobodně žít,“ dodala Rittichová.
Po přešetření celé věci vydal ombudsman průlomové stanovisko, ve kterém uvedl, že osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům může být umístěna do domova se zvláštním režimem pouze po předchozím schválení soudem. Pokud však někdy po svém přijetí nebude člověk se svým pobytem souhlasit a nebude možné jej ze zařízení propustit, je třeba iniciovat řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče.
Ombudsman se přiklonil ke stanovisku, které již funguje v zahraničí
Tímto rozhodnutím se tak výrazně mění praxe v oblasti umisťování lidí do ústavů poskytujících sociální služby. V České republice totiž dosud nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli.
Na Slovensku však řešení, které přijal také český ombudsman, funguje už několik let. Tamní Ústavní soud již v roce 2000 rozhodl, že takové omezení lidských práv vyžaduje soudní přezkum, neboť není možné, aby důvodem omezení svobody člověka byl nedostatečný právní mechanismus. Soud při tom doporučil použít institut takzvaného detenčního řízení, který je jak ve slovenském, tak v českém právním řádu již dlouhou dobu zakotven.
Problematika osob zbavených a omezených ve způsobilosti k právním úkonům je v současné době velmi aktuální, a to nejen vzhledem k současným právním trendům ve světě, ale i vzhledem k návrhu nového občanského zákoníku.
Bližší informace poskytne:
Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, mail: brittichova@mdac.info,
tel.: 773 621 228
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC, mail: mmatiasko@llp.cz,
tel.: 777 701 621
Středa, 19. října 2011Zprávy z médií
Podle veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského nemohou opatrovníci sami rozhodnout o umístění člověka zbaveného svéprávnosti nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům do ústavu. Nejprve krok musí schválit soud. Ombudsman argumentuje tím, že umístění do zařízení se zvláštním režimem znamená zásah do práva svobody pobytu a pohybu.
„Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil Varvařovský správný postup.
Ombudsman tak rozhodl na základě stížnosti Jaroslava Červenky, kterého jeho opatrovník v únoru umístil do uzavřeného domova se zvláštním režimem kvůli rehabilitaci.
„Následně uzavřel smlouvu o pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopný plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům,“ uvedla právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených Barbora Rittichová.
Červenka se obrátil na policii i opatrovnický soud, věcí se ale nikdo nezabýval. „Režim, kterému byl v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci Rittichová.
Červenka se proto obrátil na ombudsmana, který pak vydal průlomové stanovisko. „Dosud totiž nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli,“ dodala Rittichová.
Ombudsmanovo vyjádření je právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat, řekla ČTK mluvčí ombudsmanovy kanceláře Iva Hrazdílková.
Článek byl publikován dne 19.10.2011 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
